PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 24. 10. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    * Dokument: Projev prezidenta ČSR Edvarda Bene?e při potvrzení ve funkci (28.10.1945)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3070 přečtení)

    Projev prezidenta ČSR Edvarda Bene?e při potvrzení ve funkci
    (Praha, Prozatímní Národní shromá?dění republiky Československé, 28.10.1945)

    Poznámka: Projev se uskutečnil po schválení usnesení Prozatímním Národním shromá?děním: "Prozatímní Národní shromá?dění potvrzuje podle článku 2 ústavního dekretu presidenta republiky ze dne 25. srpna 1945, č. 47 Sb., o Prozatímním Národním shromá?dění, ?e president republiky dr Edvard Bene?, řádně zvolený Národním shromá?děním dne 18. prosince 1935, zůstává podle §u 58, odst. 5 ústavní listiny ve své funkci a? do nové volby presidenta republiky."

    -----

    Pane předsedo, paní a pánové!

    Obraceje se tímto poselstvím na Prozatímní Národní shromá?dění, děkuji v?em jeho členům za potvrzení v mém dosavadním úřadě a? do doby pří?tí řádné volby presidenta republiky. Vítám upřímně ustavení tohoto na?eho prozatímního parlamentu jako přechod od vládnutí dekrety presidentskými ke skutečné kontrole parlamentní, k vytvoření demokratického veřejného mínění a k brzkému zvolení ústavodárného Národního shromá?dění na?í demokratické republiky.

    Byl jsem zvolen presidentem republiky v řádné volbě dne 18. prosince roku 1935 po odstoupení Presidenta-Osvoboditele. Po tříletém úřadování jako president jsem byl - po rozhodnutí o mnichovském diktátu - německým nátlakem přinucen se vzdát své funkce; bral jsem ov?em hned tehdy v úvahu nutnost odejít za hranice a připravovat věci pro blí?ící se válku, o její? nevyhnutelnosti jsem byl po Mnichově je?tě více přesvědčen. Po obsazení Prahy dne 15. března 1939 jsem zaujal stanovisko, ?e - vedle toho, ?e jsem mnichovskou dohodu jako president státu nikdy ani neschválil, ani nepřijal, ani nepodepsal, ani svým podpisem neratifikoval - právně Němci svou vlastní a jimi násilím nám vnucenou t. zv. dohodu mnichovskou poru?ili a zničili. To bylo ostatně také právní hledisko, zastávané západními velmocemi, Anglií a Francií. Winston Churchill to r. 1940 veřejně prohlásil. Po mém soudu se tím pro nás obnovila automaticky mezinárodně-právní situace předmnichovská.

    Na základě toho, kdy? vypukla válka a kdy? zejména v Anglii uzrála situace, abychom mohli utvořit vládu, ?ádal jsem, jednaje s britským ministerstvem zahraničí o ustavení na?í nové vlády, aby byla přijata zásada o mezinárodně-právní kontinuitě Československé republiky a o přímém následnictví na?í vlády zahraniční po vládě předmnichovské. I kdy? vláda britská měla o mo?nosti svého výslovného uznání této zásady pochybnosti, jasně nám přiznala, ?e si my theorii o mezinárodně-právní kontinuitě Československa pro sebe a pro Československo mů?eme hájiti a dle toho postupovati.

    Vzhledem k tomu jsem tehdy ?ádal o uznání celého prozatímního státního zřízení, t. j. presidenta republiky, vlády a zvlá?tního parlamentárního orgánu, Státní rady. Toto uznání bylo tomuto prozatímnímu státnímu zřízení uděleno dne 21. července r. 1940. Od té chvíle přejal jsem znovu funkci presidentskou v zahraniční vládě londýnské, háje právní thesi, ?e nezákonností Mnichova - a v?ím tím, co po něm následovalo a co jsme my nikdy neuznali - mé presidentství nebylo přeru?eno.

    Celým na?ím zahraničím - a? na zcela nepatrné výjimky - bylo toto stanovisko také přijato. Ode dne 18. července roku 1941 byla novým spojeneckým uznáním - zejména uznáním Sovětského svazu a Velké Britanie - situace presidenta a vlády československé postavena právně úplně na roveň v?em hlavám států a vlád spojeneckých, čím? se mezinárodně-právní postavení na?eho státu a vlády stalo úplně nesporným.

    Proto před 18. prosincem r. 1942, kdy sedmileté trvání mé presidentské funkce bylo dovr?eno, vláda londýnská se usnesla vyhlásiti, ?e funkce presidenta republiky na základě 58. článku ústavy československé zůstává a? do chvíle, kdy bude mo?no přistoupiti k řádné volbě presidentské na základě na?í ústavy. Tento postup Prozatímní Národní shromá?dění nyní svým rozhodnutím potvrzuje.

    A? se postup ten posuzuje po stránce ryze právní jakkoli, je jisto, ?e ohromná vět?ina národa dává mu politicky svou plnou sankci a ?e Prozatímní Národní shromá?dění, které má v?ecky prerogativy voleného parlamentu, vyjádřilo svým rozhodnutím jen souhlas československého lidu jako celku s tímto postupem. Pokládám tudí? za svou povinnost funkci presidentskou a? do řádné volby presidentské dále vykonávat. (Hlučný potlesk.)

    Budi? mi při tom dovoleno jen dodat to, co skutečně cítím a co nechci ani vám zatajovat: Za?il jsem jako president státu u? od roku 1936 a hlavně od roku 1938 události skoro neuvěřitelné. Pro?íval jsem - jsa na místě tak zodpovědném - u nás dobu zápasu o nacism od r. 1934, dobu Mnichova a t. zv. druhé republiky, protektorátu, odtr?ení Slovenska a celého okupačního utrpení na?eho lidu snad ze v?ech nejbolestněji. Bylo mi v?dy jasno, ?e nejde jen o speciální problém ná?, nýbr? o ohromnou mravní a politickou krisi světovou - a tak jsem v?dycky na události ty reagoval. Vzal jsem si v?ak v letech 1938-1945 za ?ivotní cíl učinit společně s vámi v?emi v?ecko, aby v nastávající válce to, co v roce 1938 učiněno být nemohlo - zachránění ohro?ené a pak dočasně ztracené demokracie a státní neodvislosti a svobody - bylo provedeno v míře co mo?no nejvy??í, co nejrozhodněji a co nejúplněji.

    Dnes máme po válce a na?eho cíle bylo v míře opravdu veliké dosa?eno. Ve chvíli, kdy se sejde definitivní a přímo volené Národní shromá?dění, aby to vzalo také na vědomí, budu pokládati tento úkol v boji o osvobození vlasti - myslím, ?e je mi dovoleno říci - úkol, svěřený mně a v?em těm, kteří na něm spolupracovali, se souhlasem národa, za skončený. To, co bude následovati potom, bude nová fáze na?í státní politiky a o té bude znovu rozhodnuto suverenním lidem českým a slovenským neodvisle od v?ech těch uvedených událostí.

    Chtěl bych k tomu připojit je?tě jednu poznámku. Ná? parlament neměl doposavad mo?nosti, aby vzal na vědomí a prodiskutoval v?ecky ty události, ku kterým do?lo u nás od roku 1936 a od počátku roku 1938. Já sám jsem při různých příle?itostech v exilu prohlásil, ?e se své strany v daném okam?iku v?e, co jsem v těch tě?kých dobách své presidentské funkce konal, parlamentu a celé národní veřejnosti předlo?ím. Jsou to otázky, týkající se událostí politiky vnitřní i zahraniční. Uva?oval jsem s některými svými kolegy, zdali by to nebylo mo?no učinit u? nyní ve chvíli, kdy po prvé zase předstupuji před na?e Národní shromá?dění, by? by to bylo Národní shromá?dění prozatímní. V dohodě s nimi jsem zatím od toho pro tento okam?ik upustil. Učinil jsem tak z důvodů předev?ím mezinárodních; nemohl bych je?tě ani dnes říci v?e, co by mělo býti řečeno a co by mohlo události v?ecky úplně a správně osvětliti. Jsou to věci, které drásaly a drásají je?tě dnes v?ecky na?e city, a jistě je třeba o nich mluvit ve chvíli, kdy to bude bráno u nás více jako historie ne?li politika. V?ecky své věci - fakta, názory a stanoviska k nim - mám v?ak u? úplně připraveny a předám je veřejnosti, jakmile situace bude k tomu vhodná anebo jakmile budu o to pravoplatnými činiteli po?ádán. A pak řeknu o v?ech těch pohnutých událostech pravdu plnou a v?ecku, jak já ji viděl a jak já jsem ji za?il.

    Mnichovský diktát znamenal, paní a pánové, ?e se má na útraty Československa zachránit evropský a světový mír. Události ukázaly, ?e se mír nezachránil a zachránit nemohl, ?e naopak jen velikou válku učinil naprosto nevyhnutelnou. Československý lid byl mnichovským diktátem vydán v ruce nejhor?ího evropského diktátora přes to, ?e byl připraven se zbraní v ruce svobodu svou bránit a ?e dvakráte v rozhodujících chvílích jsem nařídil ve své funkci presidentské mobilisaci na?ich branných sil.

    Po provedení diktátu mnichovského začal v?ak brzo v Československu důsledný a rozhodný odpor a boj. Lid český a slovenský opravdu zůstal ve v?ech svých hlavních slo?kách své tradici, své samostatnosti, své demokracii a svému boji o národní svou kulturu věren. Kdy? pak Němci obsadili Prahu a brzy na to v září roku 1939 válka začala, byla jednota mezi lidem doma a emigrací v?ech odstínů za hranicemi téměř jedním rázem potvrzena. Vytvořili jsme si rychle nutnou organisaci politickou v zahraničí, začali jsme organisovat vojsko ve Francii a v Anglii, a po červnu r. 1941 také v Sovětském svazu, kam jsme hned po pádu Polska poslali své první vojenské jednotky s instrukcemi, aby vyčkávaly vojenských událostí na východě. Na?i vojáci se pak účastnili obranných bojů na francouzské frontě a po kapitulaci Francie podařilo se nám je jen s největ?ím úsilím převésti do Anglie. V červenci roku 1940 docílili jsme uznání své vlády v Londýně, jí? stál v čele Msgre dr Jan ?rámek; pak dal?ím vývojem byla postupně uznávána ostatními státy spojeneckými, a? v červenci roku 1941 byla postavena na roveň politicky, diplomaticky a vojensky v?em ostatním spojencům plným uznáním se strany Sovětského svazu a Velké Britanie.

    V srpnu roku 1942 byl formálně odvolán Mnichov jak vládou britskou, tak i de Gaullovou vládou francouzskou. V květnu a červnu roku 1943 podnikl jsem úřední cestu do Spojených států amerických a dotvrdil definitivní přátelský vztah mezi Československem a Spojenými státy. Tého? roku v prosinci vykonal jsem náv?těvu Sovětského svazu, při čem? byla podepsána spojenecká smlouva mezi námi a Sovětským svazem. Zároveň jsem projednal u příle?itostí této cesty politické otázky s na?í emigrací v Moskvě a dohodl se s na?imi vůdci komunistické strany o dal?í spolupráci mezi Londýnem a Moskvou a o přípravách k politické spolupráci po válce v osvobozené vlasti. V květnu r. 1944 byla podepsána mezi námi a Sovětským svazem dohoda o převzetí na?eho osvobozeného území do správy na?í vlády. V té?e době do?lo na západní frontě k invasi a na?e vojsko z Anglie bylo posláno k dobývání Dunkerku. Tého? roku v srpnu do?lo k banskobystrickému povstání na Slovensku a brzo na to k příchodu prvních na?ich vojenských jednotek do vlasti.

    V lednu r. 1945 byl jsem sovětskou vládou pozván já i na?e vláda k přesídlení na na?e osvobozené území; k odjezdu z Londýna do?lo pak na začátku března. Během března byla dojednávána v Moskvě dohoda na?ich politických stran o první vládě domácí a o jejím politickém programu v osvobozené vlasti. Předsedou jejím byl jmenován Zdeněk Fierlinger, ná? velvyslanec v Rusku. Sestavení vlády a její program politický byl pak vyhlá?en na počátku dubna v Ko?icích. Zůstali jsme na krat?í čas v Ko?icích a na Slovensku, zatím co ná? vojenský sbor z Ruska s vypjetím v?ech svých sil dobýval Slovenska. Dne 5. května vypuklo pra?ské povstání a do?lo k tě?kým bojům na pra?ských barikádách. Dne 9. května vtrhla Rudá armáda do Prahy a dokončila její osvobození. A brzo na to vstoupila i na?e vláda sama do osvobozené Prahy.

    Mezitím paralelně postupoval ná? odboj politický i vojenský u nás doma. Politický odboj v zemích českých i na Slovensku byl neobyčejně rozrůzněný a rozsáhlý - účastnil se ho skutečně národ jako celek ve v?ech mo?ných formách. Nelze zatím krátce a syntheticky zachytit ty nesčetné jeho formy a způsoby - byl to opravdu odboj národní, v pravdě lidový, spontánní a ideově demokratický; začal hrozným pronásledováním na?í inteligence a bývalých příslu?níků armády a vyvrcholil na konec revoltou nej?ir?ích vrstev lidu v Praze. Vojensky projevoval se vedle obou zmíněných povstání slovenského a pra?ského předev?ím rozsáhlým hnutím partyzánským, je? vykonalo činy opravdového válečného hrdinství.

    Taková je, paní a pánové, krátká historie význačněj?ích událostí z na?eho zahraničního a domácího odboje. A od polovice května roku 1945 a? do dne?ního svolání Prozatímního Národního shromá?dění začali jsme v rámci Národní fronty domácí činnost politickou a práci budovatelskou v osvobozené republice.

    Není jistě nikoho z nás, kdo by si nebyl vědom ohromnosti na?ich dne?ních úkolů. Víte snad v?ichni, jak si já formuluji problematiku dne?ní doby. Odmítám pokládat jednotlivé její události za oddělenou a samostatnou část, béřu je v?ecky v celku a syntheticky a hledám jejich hluboký dějinně filosofický smysl. Krise před první světovou válkou a pak válka sama, ruská revoluce a ostatní revoluce poválečné, dvacetiletý politický boj mezi oběma válkami, boj o mír a stabilisaci poválečných poměrů, vznik fa?ismu a nacismu, tě?ká krise poválečné demokracie, pokusy o vyhnutí se druhé světové válce a mnichovský diktát, druhá veliká válka světová a její hrozné formy s totálním barbarským ničením celých stran, tříd a národů, pád v?ech světových fa?ismů a dne?ní pokusy o vybudování nových demokracií, polo?ení problému přeměny sociálních struktur dne?ních národů a států a volání po stvoření nového člověka a nového světa - to v?ecko je mi jeden jediný veliký celek událostí, jedna s druhou spojená, jedna v druhou zapadající a vzájemně z druhé vycházející; podmiňují se navzájem a tvoří společně charakteristiku na?í doby, začínající přibli?ně prvními lety 20. století a daleko se je?tě nekončící nejen dne?ními chvílemi poválečnými, ale ani pří?tími lety druhé polovice na?eho století.

    V historii světa a Evropy bude tato doba tvořiti zvlá?tní velikou a krajně revolučně vzedmutou kapitolu, bude nále?eti mezi nejbouřlivěj?í chvíle světových dějin a bude označována jako přechod, přelom a tvoření se - za tě?kých krisí, válek a lidského utrpení - nové fáze lidské společnosti, nebo aspoň jako pokusy o ni a začátky jejího tvoření.

    Společně s Masarykem jsem po první válce světové zdůrazňoval, ?e musíme jíti v duchu politiky evropské a světové a ?e se musíme v?dycky sna?it své českoslovenství vlo?it do rámce smyslu dějin světových; ?e se musíme sna?it pochopit, kam svět - a nikoliv jen ten či onen národ - jde a co chce, a dle toho sami postupovat, dle pravdy a práva, dle v?elidské morálky a dle správně chápané a správně určené filosofie dějin světových, nebo? moderní dějiny jsou stále více a více dějinami světa a nikoli jen dějinami jednotlivých národů. ?e se při tom budeme přidr?ovati jako stát men?í předev?ím toho státu a té orientace, která znamená vět?í jistotu a bezpečnost speciálně na?emu státu, rozumí se mi samo sebou.

    Tak jsem se díval na události evropské od roku 1934, kdy? jsem viděl, ?e krise evropská musí patrně vyústit ve velikou válku proti fa?ismu a nacismu, tak jsem se na ni díval speciálně v roce 1938. A odtud moje stanovisko: jít za ka?dou cenu cestou vývoje světového, světového pokroku, pravdy, práva, správné lidské, světové morálky a světové demokracie. Bylo mi u? tehdy jasno, ?e novou válkou dojdeme k přelomu moderní společnosti, společnosti orientované světově, důsledně demokratické a sociálně a hospodářsky spravedlivěj?í. Dnes jdeme do tohoto přelomu, do nových velikých změn, do sporů o ně, do převratových událostí, smírných a povlovných na jedné straně, bojových a revolučních proměn místních a dílčích, i celoevropských a světových na straně druhé.

    V duchu této převratné doby musíme ře?it v?ecky problémy na?í vnitřní politiky; a ve skutečnosti na?e politika od 4. dubna 1945 - a vlastně u? od posledního roku na?í vlády zahraniční - v tom smyslu postupovala. Přebudováváme, jedním slovem, svůj stát.

    Po roce 1918 jsme nemohli dělat to, co děláme dnes. Nebyl vývojově tak daleko svět mezinárodní, nebyly vývojově tak daleko ani na?e poměry vnitřní. Od té doby v?ak pro?lo 20 let na?ich bojů uvnitř a pro?la hrozná světová válka, která celý svět revolucionovala. Staví se nám tudí? problémy, které ře?it musíme a které ře?it budeme: problém nové, revidované konstituce, otázka na?í nové vnitřní administrace, definitivní ře?ení vztahu Čechů a Slováků, problém Němců a Maďarů a na?eho nového národního státu, problém nové pozemkové reformy, problém postátnění, eventuelně znárodnění klíčového průmyslu, bank a poji??oven, problém měnové reformy a s ní souvisící sanace státních financí, jako? i ře?ení otázky státních dluhů a nového státního hospodaření a rovnová?ného rozpočtu; a předev?ím ov?em velký problém morální: plné zavedení ztraceného právního řádu a řádného hospodaření v celém státě, jedno z nejtě??ích dědictví převratné doby posledních sedmi let - to jsou otázky, které námi v?emi lomcovaly v uplynulých měsících a které musíme ře?it a vyře?it, děj se co děj.

    Prozatímní Národní shromá?dění nemá odhlasovat novou ústavu. Bude v?ak v jeho rámci připraveno mnoho materiálu a mnoho zku?eností pro revisi v?eho toho v na?í ústavě, co je dobou u? překonáno, co se ukázalo jako nevyhovující dne?ním poměrům anebo to, co se přímo neosvědčilo. U? dnes mnoho z toho, co revidováno bude, je nám jasno, předev?ím některé věci zásadní: Bude na prvním místě přebudována celá správa republiky ve smyslu právomoci nové instituce t. zv. národních výborů. Vyslovil jsem se o této instituci positivně u? za hranicemi a je mi samozřejmé, ?e bude do na?í konstituce vklíněna. Po roce 1918 přijali jsme v podstatě starou byrokraticko-policejní správu rakouskou a přes to, ?e u? tehdy návrh na dne?ní formu národních výborů byl učiněn, nebyl přijat hlavně z ohledu na na?e Němce a Maďary - těm nebylo mo?no tehdy tu míru svobody a demokracie dáti. Dnes jsou poměry jiné. Budeme míti stát národní, národní výbory představují bezesporně vy??í stupeň demokracie a sám princip decentralisace, jím? na?e ústava bude proniknuta u? také s ohledem na Slovensko, si tuto reformu samozřejmě vynucuje.

    Víme v?ichni, ?e náhlé uvedení v činnost národních výborů po válce vyvolalo řadu nedorozumění a řadu zneu?ití: některé národní výbory se pokládaly za v?emocné a dle toho jednaly; jiné byly konstituovány na rychlo a nevyhovovaly ani potřebám lidu, ani svým správním povinnostem; jiné konečně přímo zneu?ívaly svého postavení. Dnes je v celku mezi nimi u? dost pořádek, ale pro budoucnost musí platiti - a budou platit - tyto zásady: národní výbory budou co nejdříve a řádně, t. j. dle řádných předpisů volebních, zvoleny; národní výbory budou míti přesně vymezenu svou kompetenci, kterou nebudou moci překračovati, a konečně národní výbory budou bezpodmínečně podřízeny své demokratické hierarchii a budou se jí bezpodmínečně podrobovati.

    Já nemám pochybnosti, ?e s hlediska právního a správního budou národní výbory za těchto okolností představovati skutečný pokrok, ?e to bude uplatnění toho, čemu se u nás říká "lidová" demokracie, a ?e se jako nová forma státní správy v rámci státního ?ivota osvědčí. Ná? lid je pro tento způsob státní správy zralý.

    Toté? platí o zásadě decentralisace. Decentralisace je přímý důsledek a doplněk demokracie. Nebudeme-li míti u nás Němce a Maďary, bude decentralisace nejen mo?ná, ale v?emu obyvatelstvu republiky naprosto nezbytná. Bude to decentralisace nejen legislativy, nýbr? i exekutivy. Decentralisace bude provedena shůry dolů, od parlamentu ústředního k sněmům zemským, výborům okresním a výborům místním; od vlády pra?ské k výkonným orgánům v jednotlivých zemích, okresech a obcích. Při tom bude mo?no respektovat zvlá?tnosti a speciální potřeby jednotlivých zemí. To v?e v přípravách revise konstituce bude probráno, svobodně, demokraticky a smírně uvá?eno, a zásady a formule budou předlo?eny k rozhodnutí ústavodárného parlamentu. V rámci toho bude definitivně ře?en právně a administrativně poměr Čechů a Slováků.

    Ov?em víme v?ichni, ?e tím celý poměr Čechů a Slováků vyře?en nebude. Vycházíme v?ichni ze zásady o naprosté rovnoprávnosti Čechů a Slováků. (Potlesk.) Prováděti ji není jen problémem administrace; je to otázka mravního vztahu a poměru jich obou, je to otázka lidského vztahu s jedné i druhé strany, je to otázka morální a politické vý?e jak jedněch, tak druhých. Pro mne osobně to nikdy nebylo problémem; ale pro řadu na?ich občanů s obou stran to je?tě problémem je a já bych si přál, aby toho nikdo ani u Čechů, ani u Slováků nepodceňoval. Historie roku 1938 a 39 a v?e to, co následovalo, je a musí býti nám v?em výstrahou. Správná psychologie, politický takt, vrcholná trpělivost jedněch s druhými, lidskost, sebekritika a naprostá objektivnost je a musí býti přímo zákonem s obou stran pro budoucnost.

    My i spojenci v podstatě - a na základě událostí druhé světové války - jsme přijali zásadu národního státu, a dřívěj?í zásady ochrany men?in vzhledem k tomu, ?e se neosvědčily - předev?ím vinou men?in samých - nebudou znovu uplatněny. Ka?dý stát si věci ty bude ře?it sám a teprve později se uvidí, jak problém ten bude ře?en mezinárodně, patrně novou bezpečnostní organisací spojených národů. Pro nás se tím klade problém Němců a Maďarů a jeho definitivní ře?ení.

    Rozhodli jsme se pro odsun na?ich Němců do Ří?e. Spojenci nám toto stanovisko mezinárodně potvrdili. Odůvodňujeme to řadou nejvá?něj?ích důvodů nejen politických, nýbr? i mravních, a já prosím v?echny na?e politické činitele, aby otázku tu vůbec posuzovali předev?ím také s hlediska mravního. Pokusili jsme se a? do r. 1938 a zejména v roce 1938 dohodnouti se s nimi v duchu opravdu liberálním a opravdu lidsky. V?ecky na?e pokusy totálně zklamaly. Je dnes jasno, ?e od roku 1934 záměrně v plné dohodě s Hitlerem a v plné zodpovědnosti veliké vět?iny na?ich Němců byl připravován rozvrat na?eho celého státu. Ne?lo jen o připojení na?ich Němců k ří?i; na?i Němci se dali ve své 80-90 %ní vět?ině úplně do slu?eb barbarského nacismu k zničení na?eho státu a k podlomení v?ech mravních a kulturních sil a hodnot na?eho národa. A kdy? se pak zmocnili za vedení Hitlerova a společně s Němci z ří?e celého na?eho státu, neslýchaným způsobem, barbarsky a nelidsky nás a na?í zemi tyranisovali. V?ecky mosty mezi nimi a námi byly jejich postupem nav?dy strhány; ná? společný ?ivot s nimi není mo?ný. (Potlesk.) Musí tudí? odejít, nebo? jiného ře?ení v zájmu klidu a míru Evropy prostě není.

    Historie posledních deseti let tu ostatně mluví sama. A? bude nyní během připravovaných procesů s na?imi Němci pověděno v?ecko o celém zákulisí tohoto grandiosního komplotu a o skutečném vztahu na?ich Němců k Hitlerově vládě, uvidí celý svět, jak jsme v právu a jak mravní zákony o spolu?ití občanů a lidí mezi sebou mluví pro nás. Činím apel na v?ecky velké spojence z druhé války světové, která začala právě Mnichovem, na Sovětský svaz, na Velkou Britanii, Spojené státy, Francii a Čínu - a na v?ecky ostatní - aby nám pomohli vyře?it tuto otázku definitivně a učinili konec v?em pří?tím pokusům o nějaký nový Mnichov. (Potlesk.) Na?e geografická situace a historie na?í země od 10. století tu mů?e býti v?em dostatečným důvodem a dokladem k tomu, ?e toto konečné ře?ení německé otázky u nás je naprosto nezbytné, jedině správné a opravdu logické.

    ?e v?ecky přípravy k přesunu Němců od nás se musí dobře organisovat, provádět humánně, lidsky, nenacisticky a v plné dohodě se spojenci, rozumí se nám samo sebou. Já to zde před Národním shromá?děním znovu zdůrazňuji.

    V tom duchu byly připraveny na?e dekrety ohledně občanství německého a maďarského občanstva; na?imi občany budou jen ti, kdo? na?e občanství znovu od na?í vlády obdr?í. Dále dekrety o konfiskaci německého a maďarského majetku: německý majetek je zabrán jako záloha na na?e reparace proti německé ří?i, která prováděla po celých sedm let u nás takové devastace a rabování, ?e v?echen německý majetek u nás na to ani zdaleka nestačí. To ostatně nevylučuje polo?ení otázky reparací s na?í strany v celé její ?íři. I tímto ře?ením chceme v?ak ulehčit ten tak obtí?ný a slo?itý problém reparací po této válce vůbec.

    Také problém Maďarů mů?e a musí býti po této válce u nás rozře?en. Nebude to na podkladě prostého odsunu, bude to postaveno více na základě výměny obyvatelstva. Maďarů je u nás jen málo více ne?li Slováků v Maďarsku. Jsme ochotni se o této výměně s Maďarskem dohodnouti. Ale i tu apelujeme na Spojence, aby nenechali národnostní problém maďarský a v?ech jejich sousedů nevyře?en. Po dne?ní válce je nutno, aby i mezi Maďarskem a v?emi jeho sousedy byla otázka men?in vyře?ena na základně ryze národní a aby men?iny byly z dne?ních hranic v?ech těchto států přesunuty do svých států národních. Rozumí se, ?e ty men?iny, které odmítnou do svého národního státu se vrátit, budou definitivně přenechány národnostní assimilaci státu druhého.

    Zdůrazňuji tento problém proto, ?e u? dnes máme doklady o tom, jak se v jistých kruzích v dne?ním Maďarsku u? zase připravuje nové revisní hnutí. V zájmu budoucího míru ve střední Evropě a v zájmu míru vůbec volám po tomto definitivním a nekompromisním ře?ení národnostní otázky po této druhé světové válce. Já vím, ?e tím vznikají tě?ké problémy a ?e tím budou částečně trpět nevinní s vinnými. Ale a? z toho vznikne opět válka, tu pak nevinní s vinnými trpět nebudou? A nebude to pak utrpení nesrovnatelně vět?í?

    V souvislosti s konfiskací německého a maďarského majetku, jako? i majetku zrádců a kolaborantů byl vydán dekret o nové reformě pozemkové. I to je otázka dalekosáhlá. Celé statisíce hektarů půdy mají přejít v dr?ení českých lidí na podkladě ustanovení, v dekretu onom obsa?ených. Dal?í reforma pozemková, která předev?ím bude míti za cíl stanoviti definitivně vrchní hranici pozemkového vlastnictví pro v?echny obyvatele republiky, bude diskutována později a bude provedena a? rozhodnutím parlamentu. To se stane teprve po provedeném osídlení pohraničí, po řádném provedení a prozkoumání v?ech statistik ohledně zemědělského obyvatelstva a zemědělského vlastnictví vůbec.

    Nesmíme v?ak zapomenouti, ?e provedením dekretů o odsunu německého obyvatelstva se nám polo?í dal?í veliké problémy. Předev?ím odejde tím z republiky nejméně asi 800.000 pracovních sil. Tím dosavadní hospodářská síla a kapacita republiky bude velmi oslabena a stát tím bude ochuzen. Bude to znamenat pro nás veliké oběti, musíme si toho být vědomi, ale tyto oběti ná? stát v zájmu budoucího klidu a míru musí přinést. Na?i národohospodáři musí dobře propočítat, co to bude znamenat pro celou na?i poválečnou hospodářskou úroveň a celé na?e hospodaření veřejné i soukromé, a musí z toho vyvodit nále?ité důsledky.

    Jedním z na?ich velkých problémů budovatelských budou i v?ecky na?e problémy finanční, předev?ím otázka reformy měnové a s ní souvisící problémy oddlu?ení státu, vytvoření nové základny pro hospodaření státní a pro přísné uplatnění zásady o vyrovnaných státních rozpočtech u? v nejblí?e pří?tích letech. Nemám v úmyslu zabývat se otázkami těmi v tomto poselství v podrobnostech. Chci vytknouti jen několik hlavních zásad.

    Vydali jsme o otázkách těch u? nejdůle?itěj?í dekrety. Prozatímní Národní shromá?dění bude se nutně i jimi zabývat a bude jistě jednat o nových zákonech, zapadajících do těchto důle?itých opatření. Zdůrazňuji jen, ?e nám bylo a je jasno, ?e pokud nebude otázka měny definitivně ře?ena, nezdvihne se nyněj?í úroveň pracovní morálky v republice. Dále zdůrazňuji, ?e si musíme býti vědomi, ?e v?echny dne?ní operace finanční, spojené s reformou měnovou, se musí bezpodmínečně podařit, nebo? opatření taková se nedají opakovat, mají charakter definitivní a jsou dělána jednou pro v?dy, a celý ná? dal?í finanční postup v hospodářství státním i soukromém je na nich postaven.

    A konečně: měnová reforma je současně v na?ich dějinách největ?í operací státně-finanční. Musíme nalézti krytí pro závazky státu ji? dnes existující, t. j. pro ná? státní dluh, a pro závazky, je? stát musí v důsledku války převzít a? přímo, či nepřímo skrze zvlá?? k tomu zřízené instituce. Mezi tyto závazky patří dluhy Německa vůči československému hospodářství, vůči Národní bance, vůči na?emu peně?nictví a na?emu průmyslu. Patří sem i náhrady válečných ?kod na?im občanům a podnikům, je? bude třeba aspoň do určité míry uskutečnit. A patří sem konečně i ve?keré výdaje rekonstrukční a rehabilitační, na které si stát bude musit vypůjčit doma nebo za hranicemi. Břemeno, doléhající na státní finance, musí býti sní?eno operacemi finančními, mezi které patří předev?ím majetkové dávky, a dále realisací jmění, které stát obdr?í ze zkonfiskovaného jmění německého, maďarského a z jmění zrádců a kolaborantů, a konečně z jmění, je? eventuelně připadne státu z oddekretované ji? reformy pozemkové a také ov?em z reparací mezinárodních.

    Bude tudí? třeba, aby Národní shromá?dění, které nyní bude vedoucím a rozhodujícím činitelem ve v?ech věcech rozpočtových, si tu své úkoly, své povinnosti, ale předev?ím také svá práva uvědomilo a důrazně je vykonávalo. Budi? pamatováno na to, ?e mezi aktem měnové úpravy a v?emi zásahy, směřujícími k o?ivení hospodářské činnosti ve státě, musí býti úzká časová a věcná koordinace. Nemělo by smyslu prováděti měnovou reformu a pokračovati dále ve finančním státním hospodaření, jaké bylo prováděno a? doposud. A jedním z hlavních předpokladů měnové úpravy je právě řádné hospodaření státní. (Potlesk.) Zchudli jsme, paní a pánové, a nezbývá ne? se na čas uskrovnit. Máme k disposici méně statků a musíme tomu dáti výraz i finančně. Vyrovnané rozpočty a v?estranné úsporné hospodaření - to je a bude hlavním úkolem va?ím jako je úkolem ka?dého parlamentu. Dnes za to v?echno přebírá zodpovědnost před národem také ná? parlament.

    Bude to v?ecko operace ohromná; bude to řada ře?ení, jejich? dosah pro celou budoucnost státu a blahobyt v?ech jeho občanů bude veliký; bude to opravdu: buď - anebo. Vyzývám tu opět v?echny příslu?né činitele k vypětí nejvy??ího úsilí a k uplatnění v?ech schopných odborníků. A volám po opravdové oddanosti v?ech k tomuto velikému úkolu, stejně jako vyzývám v?ecky na?e občany ke spolupráci v tomto směru a k plnění v?ech jejich povinností daňových a jiných. Salus rei publicae, to budi? v tomto ohledu opravdu nejvy??ím zákonem pro v?echny obyvatele republiky bez rozdílu.

    Ponechal jsem na konec poznámky k na?emu snad nejdůle?itěj?ímu opatření hospodářskému, stanovenému podepsáním dalekosáhlých dekretů o postátnění a znárodnění klíčových průmyslů, o postátnění bank a poji??oven. Neskrývám si nijak fakt, ?e se tím dotýkáme struktury dřívěj?í liberální společnosti a ?e se tu dáváme na cesty, které mají vésti k socialisaci moderní společnosti. (Potlesk.) Není to nějaký hotový přechod z jedné fáze vývoje na?í společnosti do fáze nové; je to jen začátek budování nových forem vlastnictví, vedle vlastnictví soukromého a dru?stevního.

    Upozornil jsem u? ve svých veřejných prohlá?eních dřívěj?ích - znáte je v?ichni - ?e to znamená veliký morální a sociální úspěch pro ohromnou armádu na?ich dělníků, ale řekl jsem také, ?e nesmíme si v?ak činit ilusí, ?e to hned bude znamenat nějaký nový ráj, nějaké veliké ulehčení anebo v?estranné materiální zlep?ení pro dělnictvo a průmyslové obyvatelstvo vůbec. Soudím, naopak, ?e první ozvuky opatření těch budou tí?ivé a ?e povinnosti, je? z toho dělnictvu - a nám v?em - vzniknou, budou nesmírně zavazující. Dělnictvo bude musit míti vysokou morálku sociální a státní, aby se opravdu cítilo plně zodpovědným za celý hospodářský ?ivot státu. Musí si uvědomit, ?e se u nás začíná budovat celá nová společenská morálka a ?e těmito opatřeními neměníme jen instituce, nýbr? chceme a musíme tvořit také nového člověka.

    Stejně si musíme uvědomit s celou vá?ností věci, ?e se nám celý proces socialisace musí podařit. S takovými věcmi se nemů?e hazardovat. Uva?te jen, co by to znamenalo, kdyby nás veliký pokus nebyl úspě?ný:

    a) Celý svět na nás dává pozor a bude nás dle toho soudit, nejen na?i schopnost, ale i na?i státní odolnost pro budoucnost. Dle toho vzhledem k nám bude nadále postupovat. A zklameme-li, bude k nám nemilosrdný.

    b) Polo?ili jsme před světem na váhu - a to principiálně - celý problém socialisace jako takové. Jestli?e by se nám celá tato operace nepodařila, je mo?no, ?e bychom mohli kompromitovati na dlouhou dobu i princip sám. Ti, kdo? jsou mezi vámi socialisty, vědí, co to znamená.

    c) Kdybychom neměli úspěchu, ohrozili bychom celý ná? hospodářský ?ivot; měli bychom v na?em hospodářství brzo chaos, úpadek v?eobecné úrovně hospodářské a klesání ve v?ech oborech národního ?ivota jako nutný z toho důsledek. Pokles na?í výkonnosti hospodářské by znamenal i tě?kou a na dlouhou dobu nenahraditelnou ztrátu na?í presty?e zahraniční a politického významu na?eho státu.

    Neuvádím tyto poznámky, abych srá?el odvahu na?ich politických činitelů, kteří se dali do této práce s takovou oddaností a nad?ením. Podepsal jsem sám tyto dekrety z plného přesvědčení, ?e ná? lid je pro opatření ta zralý a politicky i sociálně pro ně dostatečně připraven, jak jsem také u? veřejně sám prohlásil. A mám pevnou víru, ?e to bude pro nás úspěch. (Potlesk.) Uvádím je jen proto, abych je?tě jednou upozornil, jakou zodpovědnost jsme na sebe vzali, co úsilí to v?echno bude vy?adovat a ?e nikdo z nás v této veliké výstavbě republiky nemů?e a nesmí scházet. Upozorňuji, ?e proces zestátňovací se musí díti s největ?ím vyu?itím v?ech odborníků obchodních a průmyslových, ?e se musí díti za účasti a pod kontrolou v?ech politických stran, odborně, vědecky, nestranicky. V dne?ní situaci, kdy trpíme podvýrobou, nemů?eme si také dovolit, aby zestátňovací proces se stal omluvou pro nehospodárný provoz, pro ztrátové hospodaření v podnicích. Zásada rentability musí pak býti zachována a zachovávána i v přechodném stadiu. Jinak by nám celé na?e výpočty selhaly a brzy bychom ucítili toho důsledky. Zejména organisace postátněného průmyslu je sama o sobě problémem ohromným a úspěch socialisace bude záviset na úspě?nosti a výkonnosti právě celé její organisace.

    Dodávám je?tě dvě věci organisační: Na?e celé hospodaření přechází v pravém slova smyslu do t. zv. hospodaření řízeného, plánovaného. K tomu je třeba vybudovat také příslu?né orgány. Je učiněn u? cestou administrační k tomu počátek. Funguje u? t. zv. hospodářská rada a její sekretariát, plánovací a statistický úřad a ov?em i osidlovací úřad. Soudím, ?e bude potřeba dokonalého propracování celé otázky, nových teoretických zkoumání, dokonalého vybudování těchto úřadů, a pak ov?em i nových praktických rozhodnutí o celé roli těchto orgánů. Otázky ty budou jistě předmětem opatření zákonodárných. Upozorňuji na to na?e Národní shromá?dění. Je to otázka velmi vá?ná, která bude součástkou celého na?eho nového systému hospodářského a podmínkou jeho úspě?nosti. Na?e Národní shromá?dění bude probírat postupně celou činnost vlády, stále na výsledky její dosavadní zákonodárné práce bude nará?et a Národní shromá?dění definitivní bude míti přímo za úkol v?ecky dekrety znovu probrat, tu a tam revidovat, eventuálně po velmi zralém uvá?ení měnit. Jistě se úkolu toho podejme se v?í vá?ností a s vědomím své veliké zodpovědnosti.

    Měl bych řadu poznámek i v ostatních oborech na?í politické činnosti. Zmíním se jen o dvou.

    Práce v oboru na?eho kulturního ?ivota je u? dnes pozoruhodná: je nesena velikým budovatelským elánem, jím? je dnes proniknuta celá na?e veřejnost a předev?ím i na?e inteligence; a je to také přirozený důsledek ?krcení na?eho kulturního ?ivota během ?esti let okupace. Očekávám, ?e parlament jí bude věnovat tu pozornost, které zasluhuje, a uká?e se na vý?i ve chvíli, a? půjde o ře?ení v?ech těch velikých otázek, které se nám nově den co den kladou.

    Druhá otázka je na?e armáda. To je problém svrchovaně důle?itý. Nebudu jej probírat v celé jeho ?íři v této chvíli. Chci jen naň upozornit a upozornit právě parlament. Očekávám, ?e bude hned zřízen branný výbor, ?e v?ecky problémy armády v něm budou upřímně a otevřeně probírány a základy nové, opravdu demokratické, lidové na?í armády diskutovány. I zde fakt, ?e půjde o armádu bez Němců a Maďarů, velmi tomu pomů?e. A nezapomínat na fundamentální problém ka?dé moderní armády: na otázku důstojnictva a jeho výchovy. Prosím také, aby bylo dobře srovnáno, v čem tu půjde - oproti dřívěj?í na?í armádě - o věci nové a v čem budeme chtíti postaviti si po druhé světové válce armádu lep?í, demokratičtěj?í a moderněj?í. A také jak vhodně pro na?e poměry vyu?ít bojových zku?eností jak východních, tak i západních front. Stejně bude třeba sledovat vývoj a v?ecky novosti v na?ich uniformovaných sborech bezpečnostních, organisovaných v rámci ministerstva vnitra.

    Nemám v úmyslu probírat dnes podrobně na?i politiku zahraniční. Opakuji k vůli úplnosti tohoto poselství jen to, co zdůrazňuji při v?ech příle?itostech: Jsme spojenci Sovětského svazu a zůstaneme mu věrni. (Potlesk.) Jsme přáteli spojenců západních, své přátelství jim zachováme a o přátelství jejich budeme loyálně usilovat. (Potlesk.) A budeme dělat upřímně novou politiku slovanskou. (Potlesk.) Se svými sousedy se budeme sna?it vyřídit v dobrém v?ecky své otázky, při čem? vycházíme nekompromisně od svých hranic předmnichovských (Potlesk.), nám během války přislíbených. Od mírové konference očekáváme, ?e vyřídí kladně na?e skromné reparační i hraniční po?adavky vzhledem k Německu. (Potlesk.) A budeme ze v?ech sil podporovat novou světovou organisaci bezpečnostní v?ech spojených národů. (Potlesk.)

    Nikdo nyní bezprostředně po světové válce si nepřeje ani nemá zájmu na ?ádných konfliktech mezi velkými spojenci, ani není k tomu dnes psychologických a mravních podmínek. Ale nečekám také nějakého rychlého a úplného uklidnění Evropy a světa. Rozvrat ve světě z války je veliký vnitropoliticky i mezinárodně. Celá řada států se bude po celé měsíce a celá léta potácet v rozvratu, nepořádku, vnitřních bojích, snad v revolucích a sporech mezinárodních. Svět v pří?tích letech nebude míti vzhled veselý. Pamatujme na to, připravujme se na to a buďme si vědomi, jaké z toho plynou a budou plynout pro nás důsledky!

    Ná? stát a ná? lid pro?el v posledních sedmi letech opravdovým peklem. Téměř zázrakem vy?el z boje toho se snesitelnými ztrátami na lidech i na statcích v poměru s národy ostatními. Jeho ideová a mravní pevnost, jeho nezlomný národní duch, jeho sociální rovnováha a zdraví a jeho hospodářská zdatnost - zase ve srovnání s jinými - je opravdu překvapující. A? na známé, poměrně počtem nepříli? početné na?e domácí vinníky choval se bezvadně a vychází z války se ctí neposkvrněnou. Mů?e se s hrdostí dívat celému světu do očí bez hanby a bez zlého svědomí. To, co se mu stalo v roce 1938, nezavinil, a pokud v něčem vinníci u nás byli, budou voláni k zodpovědnosti. Obdr?el ve svém boji velikou pomoc spojenců, jim? je opravdu vděčen a vděčen jim zůstane. Děkuji tu vřele znovu při této slavnostní příle?itosti předev?ím jménem v?eho na?eho lidu, jménem va?ím a jménem celé vlády i jménem svým Sovětskému svazu (Potlesk.), Velké Britanii a Spojeným státům (Potlesk.) a Francii za v?ecku pomoc (Potlesk.), kterou nám v této druhé světové válce v tak hojné míře poskytli.

    Končím, paní a pánové, svůj dne?ní výklad. Sleduji bedlivě a stále ná? vnitřní vývoj do v?ech podrobností. Sly?ím stesky, sly?ím výtky, sly?ím projevy nespokojenosti. Ale sly?ím stejně výraz uspokojení, sly?ím výzvy k práci a k budování státu i spokojená konstatování, ?e se práce daří, a sly?ím konečně také veliký a častý projev tvůrčího optimismu pro budoucnost. A ten ohromný elán v práci, v podnikání, v nových plánech, v nových my?lenkách a v tvořivých nových cestách, jakého u nás jen zřídka kdy bylo! Naproti tomu skoro ka?dá rodina byla u nás sti?ena nějakou pohromou; a pří tom ka?dý přes to chápe, ?e to byla nutná obět této válce a na?emu osvobození. Viděl jsem tu u nás - zejména u na?ich ?en - zjevy opravdového lidského hrdinství, nezměrné oddanosti národu a republice, zjevy skutečně krásné a povzná?ející. A ti, kdo? docela uspokojeni nejsou, a? si jen vzpomenou, kde jsme byli v létě roku 1939 a kde jsme byli v době heydrichiády. A uvá?í-li, co pro?il celý svět a co je dne?ní revoluce a její naprosto nutné důsledky, pochopí v?ecko, ujme se práce s druhými a dopracuje se znovu rychle klidného, bezpečného a spokojeného zítřka i v této nové fázi na?í národní historie.

    Dovolte mi nyní, vá?ené paní a pánové, abych uzavřel svůj výklad prostým konstatováním:

    Dne 26. září 1938 poslouchali jsme v Praze s tě?kým rozechvěním řeč, pronesenou v berlínském Sportpalastu Adolfem Hitlerem, ří?ským kancléřem německým a Führerem německého národa, řeč, která byla jedním z nejpodvodněj?ích projevů jeho prolhaného a nelidského ?ivota. V ní na konec vyvrcholil svůj fanatický útok proti Československé republice a proti jejímu presidentu, adresovaný ostatní Evropě i nám, těmito slovy: "Zde stojím já a tam stojí on. Mezi námi musí býti rozhodnuto."

    Ano, byl to boj dvou nesmiřitelných světu: demokratické republiky Československé a nacistické Třetí ří?e. A otázka byla politicky i osobně polo?ena Hitlerem správně.

    Sedm tě?kých, velmi tě?kých let pře?lo. Při?la na?e mnichovská porá?ka a hrozná zklamání ze západních demokracií; podvodné vplí?ení se Hitlerovo na Pra?ský hrad a Ribbentropovo historicky vylhané prohlá?ení o právním podléhání českých zemí německé ří?i; nevýslovná mravní utrpení, pustá, bestiální německá pronásledování a strastiplné několikaleté národní poni?ování; ná? zarytý a systematický, tu odvá?ný a tam zoufalý vnitřní odpor a ná? druhý, s počátku krajně obtí?ný zahraniční odboj a vojenský a diplomatický zápas. Sedm let stra?né, pro nás téměř nekonečné války, velkých německých vítězství a německého nadutého a nekulturního triumfování, doprovázeného těmi nejneuvěřitelněj?ími německými válečnými ukrutnostmi, je? svou nelidskostí mají sotva v historii sobě rovných a zůstávají nav?dy tě?kou, neodčinitelnou pohanou a odsouzením německého národa. A nakonec ty odstra?ující a zaslou?ené válečné porá?ky německé armády a hrozný pád onoho politického výtvoru, jemu? se říkalo nacism a Třetí ří?e, jen? chtěl vládnout světem po tisíc let a jen? přisoudil na?emu státu nelítostný konec, připravuje jeho lidu bědné ?ivoření pod knutou Herrenvolku!

    Dnes tu my, Československo, stojíme opět v plné své mravní síle, ve svobodné, velikou a slavnou historií posvěcené Praze, vzhlí?ejíce k rozbitému Berlínu a Mnichovu a k rozvalené Třetí ří?i se vztyčenou hlavou, s čistým ?títem a s čistým svědomím; s vědomím velikého historického vítězství a s vědomím vítězství na?í veliké demokratické národní tradice; se sjednoceným národním státem a s velikým mravním a politickým zadostiučiněním za v?ecko to, co se nám stalo v Mnichově a po něm. A Německo - se v?emi svými velikými plány a svým historickým podvodem o právní podřízenosti na?ich zemí - le?í tu v troskách, zničené, rozbité, rozvrácené, lid jeho krajně zkru?en a mravně v pravém slova smyslu zdeptán. A bude trvat snad celé generace, ne?li se zase vzchopí.

    V této chvíli voláme i my k svému národu a k národům ostatním: Ano, tam stál Hitler a jeho Třetí ří?e se v?ím tím, co znamenali, a zde stojíme my. A mezi námi bylo rozhodnuto: bojem na ?ivot a na smrt; vítězstvím poctivých lidí nad nejničemněj?ím zlem; soudem světa, historie a Prozřetelnosti. (Poslanci povstávají. - Dlouhotrvající bouřlivý potlesk.)

    -----

    Předseda: Pane presidente, s hlubokým pohnutím vyslechli jsme Va?e poselství a před na?ím zrakem znovu předstupovala tragika oněch uplynulých sedmi let, v nich? na?e vlast a její lid procházeli poní?ením, utrpením a vykořis?ováním, jakého ve své pohnuté staleté historii nikdy před tím nepro?ili. Znovu jsme si uvědomovali hrůzu a beznadějnou propast, do ní? jsme byli vr?eni ničemným komplotem mnichovským a násilnou okupací 15. března. Byly to sobectví a mravní úpadek demokracií světa, které dopustily, aby byl zrazen ostrov svobody v srdci Evropy, který představovala na?e republika v moři fa?ismu a nacismu. Tento opu?těný ostrov svobody měl v?ak dvě zá?tity, které se v dějinné zkou?ce osvědčily. Prvou z nich byla mravní síla zdrcující vět?iny na?eho lidu, druhou na?e neotřesitelná víra, pane presidente, v tento lid a v konečné vítězství jeho práva na svobodu. (Potlesk.)

    Vy, který jste mohl nad dočasným ztroskotáním svého ?ivotního díla, usilujícího o organisaci světového míru, propadnout zoufalství, jste v?ak prapor republiky třímal v ruce dál. Neopustil jste svého přesvědčení, ?e triumf mocí temna mů?e být jen dočasný, ?e demokracie a nacismus jsou dva nesmiřitelné světy, které se musí dříve nebo později srazit, a postaral jste se, aby v konfliktu, jeho? příchod jste předvídal, věc československá stála na správné straně barikády.

    Vá? odjezd do ciziny nebyl odjezd emigranta, nýbr? bojovníka, a va?e rozhodné vystoupení 15. března v Americe, jím? jste proti okupaci protestoval a současně v?echny věrné Čechoslováky mobilisoval k boji, byla první rána zasazená nepříteli.

    Po celou dobu války byl jste na?emu osvobozovacímu boji hlavou, ale byl jste zároveň i jeho nejmocněj?í zbraní. V počátečních fázích válečného vývoje v době, kdy je?tě zvedala hlavu pora?enecká mentalita Mnichova a kdy sjednocovací proces svobodného lidstva se teprve začínal rýsovat, staral jste se o sblí?ení demokratického západu s východem, dobře věda, ?e jejich zájmy jsou toto?né, ?e jsou, jeden i druhy, stejně ohro?eny německou zběsilostí a ?e jen spoluprací a spojenectvím obou těchto světů mů?e být svoboda lidstva zachráněna. (Potlesk.) Tím jste se stal jak strá?cem onoho věrného a nezničitelného bratrství, které pod Va?ím vedením vyrostlo mezi národem na?ím a národy Sovětského svazu, tak i stavitelem budoucí spolupráce velmocenských spojenců, spolupráce, na ní? spočívá dnes a bude - jak pevně v?ichni věříme - spočívati i v budoucnosti mír světa.

    Viděl jste zhroucení evropské politické konstrukce a viděl jste její zhroucení vojenské, ale viděl jste také, jak se proti útočníku rodí nejmocněj?í koalice dějin světa, a zařadil jste ná? národ v duchu jeho dějinných tradic do tohoto společenství.

    Sjednotil jste jak politické exulanty a bojovníky v zahraničí, tak celý národ doma a? na nepatrnou hrstku zrádců a kolaborantů a stal jste se nositelem i symbolem nově rodící se demokracie srdce i ducha. Na Va?e dílo dívaly se s obdivem a často i se závistí v?echny svobodymilovné národy, a rostoucí úspěchy Va?e a vlády republiky a státní rady, které jste v zahraničí ustavil, přiváděly k zuřivosti německé okupanty a jejich přisluhovače.

    Hodnotil jste správně, ?e tato válka jest pokračováním války minulé, v ní? jste s nesmrtelným Masarykem řídil osudy na?í politiky na foru světovém, a předvídal jste, ?e druhé jednání této světové revoluce bude míti důsledky i v hlubokých sociálních změnách, kterými projde celý svět. Připravoval jste nás na tyto změny a nutil nás v?echny, doma i za hranicemi, přemý?let a na dal?í vývoj se připravovat. Je proto a bude také Va?í nehynoucí zásluhou, ?e ná? lid nebyl novým vývojem zmaten a ?e ve chvíli, kdy jiné z osvobozených zemí tápají v nejistotách, kráčí ná? národ k rychlé konsolidaci svého státu sjednoceně a bez obav z budoucnosti.

    Vá? návrat domů byl triumfální. V?echen ná? lid Vás vítal jako svého vůdce - vůdce demokratického (Potlesk.), jeho? autorita je autoritou mravní. Vím, jak jste byl znovu a znovu rozechvěn projevy lásky, kterých se vám dostalo na oné vítězné a nav?dy slavné cestě z Humenného do Ko?ic, Bratislavy, Brna a Prahy. Vstoupil jste do srdce národa, který Vám chce projevy své lásky splatit alespoň část dluhu za Va?i nadlidskou námahu a utrpení. Jste tomuto lidu na hradě jeho králů stejným symbolem svobody a příslibem ??astné budoucnosti, jakým je mu tam vysoko na sto?áru Va?e vlajka.

    Jako voják republiky, který měl, pane presidente, po dvakrát ve svém ?ivotě čest slou?it v zahraničí pod Va?ím vedením, a jako předseda tohoto demokratického parlamentu skláním se před Vámi v hluboké úctě a oddanosti. Jménem tohoto Národního shromá?dění Vám znovu ze srdce děkuji za vykonané dílo a slibuji věrnost ve slu?bě k blahu státu a jeho lidu. (Hlučný potlesk.) Nech? ?ije republika Československá a její president dr Edvard Bene?! (Poslanci povstávají. - Dlouhotrvající bouřlivý potlesk a volání: A? ?ije president Bene?! - Přítomní stojíce zpívají státní hymnu. - President republiky odchází v doprovodu předsedy Prozatímního Národního shromá?dění Jos. Davida, předsedy vlády Fierlingra, přednosty své kanceláře vyslance Smutného a přednosty politického odboru své kanceláře vyslance dr Jíny, tajemníka Prozatímního Národního shromá?dění dr Madara a jeho náměstka dr Záděry.)


    Celý článek | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik