PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 24. 10. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    * Dokument: Vystoupení Václava Havla v ČST před volbou prezidenta (17.12.1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1694 přečtení)

    Vystoupení Václava Havla v ČST před volbou prezidenta
    Praha, Československá televize, 17.12.1989

    Dobrý večer, milí přátelé,

    předev?ím děkuji Čs. televizi, ?e mi umo?nila říct vám několik věcí. Napsal jsem si to dnes dopoledne a budu to číst z papíru, proto?e nemám rád podvody a odsuzuji, kdy? politici čtou své proslovy ze čtecího zařízení na kameře a předstírají, ?e mluví spatra. Podvodů bylo v této zemi u? dost.

    Nejprve bych měl říct něco o sobě. Dvacet let tvrdila oficiální propaganda, ?e jsem nepřítel socialismu, ?e chci v na?í zemi obnovit kapitalismus, ?e jsem ve slu?bách světového imperialismu, od něho? přijímám tučné výslu?ky, ?e chci být majitelem různých podniků a vykořis?ovat v nich lidi a tak dále a tak dokola. Byly to v?echno l?i, jak se záhy přesvědčíte, proto?e tu brzy začnou vycházet mé knihy, z nich? bude zřejmé, kdo jsem a co si myslím. První z nich vyjde v těchto dnech.

    Nemluvím o tom proto, ?e bych chtěl kohokoli teď zdr?ovat svou osobní obhajobou, ale proto, ?e se o mně hodně mluví a ?e z hlediska na?í země není zcela bezvýznamné, kdo jsem a co si myslím. Také bych měl o sobě říct, ?e jsem se v?dycky sna?il říkat a psát pravdu, a to bez ohledu na to, zda se to vládě líbí nebo ne, a ?e jsem za to byl několik let ve vězení.

    Zítra tomu bude měsíc, co pohotovostní jednotky brutálně zmasakrovaly pokojnou manifestaci. Studenti si chtěli připomenout 50. výročí podobného masakru, kterého se dopustili nacisté na jejich tehdy studujících dědečcích. Stávkou, do které studenti před měsícem vstoupili, začlo cosi, co bude s odstupem času teprve pojmenováno. Pracovně tomu říkáme pokojná revoluce. Studentům vděčíme v?ichni za to, ?e této revoluci dali její krásně mírumilovnou, důstojnou, pokojnou a řekl bych přímo láskyplnou tvář, kterou dnes obdivuje celý svět. Byla to vzpoura pravdy proti l?i, vzpoura čistoty proti ?píně, vzpoura lidského srdce proti násilí. Ke studentům se vzápětí přidali divadelníci a posléze celá kulturní obec. I to bylo důle?ité. Pomohlo to obohatit tuto revoluci o její kulturní rozměr. Bylo to v tradici této země. Po desetiletí, ba po staletí to byla toti? kultura, která proná?ela temnými dobami ideu na?í národní svébytnosti. Kulturní obec se zaslou?ila o to, ?e jsme mohli navázat na na?e nejlep?í tradice spojené s ideálem míru. Představují je jména Jiříka z Poděbrad, Komenského, Havlíčka, ?túra, Masaryka, ?tefánika, Patočky.

    Posléze se závratnou rychlostí probudil celý národ. Ukázalo se, ?e jeho občanská kultura, svobodomyslnost a humanita byly sice dlouho potlačovány a ničeny, ale zničeny nebyly. Dřímaly a čekaly na svou chvíli. V?ichni se divíme, jak se mohlo tak rychle stát tolik dobrých věcí. Rád bych připomenul, ?e ve stínu oficiálně předstíraného klidu se dělo leccos, co příchod této chvíle připravovalo. Desítky a stovky lidí po celou dobu pracovaly. Byli tu spisovatelé, kteří říkali pravdu a trpěli za to. Byli tu stateční lidé, kteří, a? u? v Chartě 77 nebo mimo ni, proná?eli pochodeň svobody temným lesem za cenu velkých obětí včetně mnoha desítek let, které, sečte-li se to, strávili ve věznicích. Byl tu ná? exil, který za cenu mnoha obětí jiného druhu vydával české a slovenské knihy, politicky působil v celém světě a obětoval mo?nost pohodlného ?ivota v prosperujících západních zemích mravenčí prací pro na?i věci. Svou práci vykonal ka?dý člověk, který se nebál a nelhal v ka?dodenním ?ivotě a nebál se tému? učit své děti.

    Myslím, ?e v?ichni, o nich? jsem mluvil, dosáhli toho, ?e jsme dnes tam, kde jsme. Není čas na to, abychom se teď dohadovali, kdo se zaslou?il víc. Zda tzv. disident či exulant, zda herec či dělník, zda student nebo zemědělec.

    V úterý tomu bude měsíc od okam?iku, kdy vzniklo Občanské fórum. Byl to krok do neznáma. Občas je třeba udělat takový krok. Řídí-li se člověk svým svědomím, svým citem pro situaci, svým rozmyslem a má-li odvahu i schopnost rychle se rozhodovat, nemusí se toho bát. Buď to k něčemu bude nebo ne. Ale zkazit se tím vlastně nic nedá. To věděl Masaryk, kdy? se rozhodl pro samostatný československý stát, to věděli i ti, kteří kdysi zakládali Chartu 77. Myslím, ?e dnes u? mů?eme s jistotou říct, ?e zalo?ení Občanského fóra byl krok dobrý. Je to pokus intelektuálně i akčně sjednocovat svobodomyslné lidi, vytvářet prostor k samostatnému občanskému chování a tím i k tvorbě zájmové, odborové a politické plurality. Není to ?ádná Národní fronta. Ta se rodila za války a byla ustavena po válce. Proto se tak bojovně jmenuje. Jako sdru?ení jedněch k vyloučení druhých, aby se posléze stala manipulačním nástrojem komunistické strany a nakonec jen několika diktátorů, které postavil Stalin do čela strany. Občanské fórum tu není proto, aby občany manipulovalo, ale aby jim dalo příle?itost být sami sebou. A je tu také proto, aby se soudobou mocí měl vůbec kdo, opřen o důvěru veřejnosti, jednat.

    Je nesmírně důle?ité a krásné, ?e současně s Občanským fórem vznikla na Slovensku Veřejnost proti násilí, sesterská iniciativa vyrostlá zdola, přesně tak, jako Občanské fórum. Těsná pracovní spolupráce těchto dvou iniciativ je zárukou, ?e federalizovanou totalitu nahradí federace autentická. Bude chránit svébytnost na?ich dvou národů i v?ech národnostních men?in a etnických skupin.

    Občanskému fóru ani Veřejnosti proti násilí nejde o vlastní věc. O slávu, o moc, ani o vlastní zásluhy. Jde jim o dobro této země. Přesto snad neu?kodí říct, ?e zásluhou těchto dvou iniciativ byla z na?í ústavy ústavní cestou vypu?těna klauzule o vedoucí roli komunistické strany, ?e rezignoval prezident republiky a ?e byla jmenována vláda národního porozumění. To v?e se stalo do 10. prosince, tedy do Dne lidských práv.

    Jednání, jimi? bylo těchto úspěchů dosa?eno, byla nesmírně slo?itá, ba řekl bych přímo dramatická. Nebyli jste u toho, ale a? bude čas a bude-li vás to je?tě zajímat, mů?ete si poslechnout desítky hodin těchto jednání, jak jsme je nahráli na záznam. Nebyli jste sice u toho, ale přece jen vlastně byli. Toti? morálně. Bez va?í odvahy, bez va?ich ohromných manifestací a shromá?dění, bez va?í stávky, bez kultury, s ní? jste to v?echno dělali, by s námi nikdo o ničem nejednal. Občanské fórum a Veřejnost proti násilí nejsou spiknutím nekomunistů proti komunistům. Nejen proto, ?e to vůbec není ?ádné spiknutí, ale i proto, ?e důle?itěj?í ne?, jakou stranickou legitimaci má dnes kdo v kapse, je, zda je přítelem demokracie a pokojné cesty, anebo přítelem starých pořádků.

    Občanské fórum a Veřejnost proti násilí doporučily do vlády některé komunisty, jako např. pana docenta Komárka, a nedoporučují některé zkompromitované nestraníky. Milión sedm set tisíc komunistů netvoří nějaký jiný biologický nebo morální druh, ne? jsme my ostatní. Vět?ina z nich musela dvacet let mlčet tak, jako my v?ichni, a mnozí z nich dělali - by? s obtí?emi - mnoho dobrých věcí. Promy?lený koncept důkladné ekonomické reformy, která nepřinese sociální otřesy, nezaměstnanost, inflaci a jiné problémy, jak se mo?ná někteří z vás obávají, připravovaly desítky dobrých lidí, mezi nimi? bylo mnoho komunistů, mnoho bývalých komunistů i nestraníků. Pravda ov?em je, ?e totalitní systém se za?ti?oval komunistickou stranou a ?e tudí? v?ichni komunisté bez výjimky nesou zvý?enou odpovědnost za marasmus, v něm? se na?e země ocitla. To je zavazuje k tomu, aby z této odpovědnosti vyvodili příslu?né důsledky a je?tě víc, ne? v?ichni ostatní, pracovali dnes pro svobodnou budoucnost nás v?ech. Týká se to i komunistických poslanců dne?ního Federálního shromá?dění. Nechtějí-li riskovat ?ivelné stávky, chaos a mezinárodní hanbu, prosím je, aby nekomplikovali situaci a nevystavovali se nebezpečí, ?e je veřejnost odsoudí, ale aby pochopili volání této chvíle. V?echny komunisty pak prosím, aby - chtějí-li - co nejrychleji obrodili svou stranu, dali do jejího čela její nejlep?í lidi, toti? takové, s nimi? se dá pracovat a vůbec mluvit.

    Pan Adamec má velkou zásluhu. Byl první, kdo se s námi začal bavit. Na?e důvěra k panu Čalfovi, novému premiérovi, hodinu od hodiny roste. Budou-li si i jiní komunisté počínat jako on, bude to dobré pro oba na?e národy a nemusíme se u? nikoho bát. Bát se nemusíme ani policie a je úkolem nás v?ech, abychom zabránili pokusům pronásledovat ty, kteří řídí dopravu, zaji??ují pořádek a chrání nás před zloději, vrahy a násilníky.

    Československo nemá v této chvíli, jak víte, prezidenta. Čekají nás přitom náročné měsíce do svobodných voleb. Tě?ko si umím představit, ?e bychom si mohli dovolit luxus čekání a odkladů. Je třeba přijmout mnoho nových zákonů, vytvořit klima pro rychlé formování a profilování různých politických sil. Ty pak půjdou, a? u? s podporou Občanského fóra nebo Veřejnosti proti násilí či samostatně, do svobodných voleb a budou základem demokratické plurality.

    Je třeba rychle uskutečňovat ekonomickou reformu, budovat a rozvíjet svobodné odborové a zájmové organizace, budovat záruky svobody projevu. Je třeba mnoho práce. Proto bychom měli mít brzo někoho vhodného na hradě, nejraději do konce roku. Nejsme proti přímé volbě prezidenta, nejsme proti referendu jako takovému, naopak ho poprvé v dějinách tohoto státu navrhujeme jako ústavní institut. Přímé volby se nebojíme, občanská kultura je dnes u? tak velká, ?e nelze v přímých volbách zvolit ?patného prezidenta. ?e demokracie zvítězí, je také jasné. Bojíme se něčeho jiného. ?e na?e země ztratí několik měsíců prezidentskou kampaní, zákonnou a organizační přípravou přímých voleb a v neposlední řadě několik miliard korun, které by dnes přímá volba stála.

    Nejvíc se ale bojíme toho, ?e ohromný morální kredit, který na?e země získala, by mohla ztratit tím, ?e si najednou začne hrát na Ameriku, ani? Amerikou je, a ?e se zesmě?ní tím, ?e si zvolí v rychlosti a zmatku prezidenta na pět let a za rok pozná, ?e byl sice dobrý, ale přeci jen nikoli ten nejlep?í. Proto chceme, aby byl rychle ústavní cestou a v souladu s československou parlamentní tradicí zvolen prezident jediného základního úkolu, toti? dovést tuto zemi ke svobodným volbám a zaručit slu?nost takové cesty. Nové Federální shromá?dění, které vzejde ze svobodných voleb, nech? potom, a? se trochu zklidní emoce, zvolí na pět let prezidentem mu?e, který bude svou důstojností, duchovním obzorem a lidskostí práv postavení, které dal prezidentskému úřadu ná? první prezident Tomá? Garrigue Masaryk. Bude-li to z nějakých důvodů nutné, i tento prezident mů?e být zvolen přímou volbou. Přímá volba před svobodnými volbami do zastupitelských orgánů by rozru?ila celou logiku ústavy a byla by přesně tím riskantním krokem do neznáma, o něm? mi mé svědomí, můj rozmysl i má znalost situace říkají, ?e by na?í věci spí? ublí?il ne? pomohl.

    Mluvím k vám, jako jeden z vás, toti? jako občan této země, který poci?uje spoluodpovědnost za její budoucí osud a navíc není zvyklý na kamery, světla a novináře a nemluví v?dycky tak, jako ti, kteří to v?echno umí. Občanské fórum a Veřejnost proti násilí mne v?ak, jak asi víte, navrhují do úřadu prezidenta a nemohu se tudí? tomuto tématu vyhnout. ?ádnou kampaň si nedělám, nikoho nepřemlouvám, aby mne zvolil. Kdo bude prezidentem, je va?e věc, resp. věc současného Federálního shromá?dění, kterému dáte svou vůli vhodným způsobem najevo. Já jsem spisovatel, kterému to nikdy nedalo a v?dycky se anga?oval i jako občan. Nikdy jsem po ?ádné politické funkci netou?il. Zároveň jsem v?ak člověk, který v?dycky nadřazoval obecné zájmy nad zájmy vlastními. Kdybych to byl nedělal, nemusel jsem strávit několik let ve vězení a mohl jsem se místo toho věnovat divadlu ve světě. Je-li v obecném zájmu, abych přijal prezidentský úřad, přijmu ho. Ale s dvěma podmínkami. ?e bych byl oním prozatímním pracovním prezidentem, kterého teď potřebujeme, a ?e ten, který usedne na dobu pěti let do Masarykova křesla, vzejde a? ze svobodně zvoleného Federálního shromá?dění. Druhou podmínkou, kterou si kladu, je, ?e po mém boku, a? u? v jakékoli funkci, bude stát Alexander Dubček. Je to po Milanu Rastislavu ?tefánikovi pravděpodobně nejvýznamněj?í mu?, kterého dalo Slovensko na?í zemi a světu. Nedopustím, aby se jakýmkoliv temným silám podařilo vrazit klín mezi něj a mne a tím i mezi na?e dva národy.

    Dlouhých proslovů jsme u? za?ili dost. Budu proto končit. Připomenu to nejdůle?itěj?í. Teď u? nejde jen o lep?í budoucnost Československa. Lep?í bude, o to u? nemám strach. Bě?í o cosi víc. Aby cesta, kterou ke své lep?í budoucnosti půjdeme, vedla k lep?í budoucnosti celé Evropy a celého světa. Aby na?e země, le?ící v samém středu Evropy, přestala být v?em pro smích, ale stala se zemí, k ní? budou ostatní vzhlí?et se zájmem a respektem. Děkuji vám za pozornost.


    Celý článek | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik