PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 24. 10. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    * Dokument: Zpráva předsednictva ÚV KSČ pro mimořádný sjezd KSČ (20.12.1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3030 přečtení)

    Zpráva předsednictva ÚV KSČ pro mimořádný sjezd KSČ 20. 12. 1989

    Karel Urbánek: Soudru?ky a soudruzi, předsednictvo ústředního výboru Komunistické strany Československa, zvolené na jeho zasedání 26. listopadu t. r., předkládá delegátům mimořádného sjezdu politickou zprávu, která si nečiní nárok na vyčerpávající objasnění v?ech procesů a okolností, je? vedly k nyněj?í situaci ve straně a společnosti. Jsme toho názoru, ?e takovou roli by měla splnit zpráva pro řádný sjezd strany. Usilovali jsme tedy předev?ím o posti?ení hlavních tendencí a rysů dosavadního vývoje, stejně jako o vyjádření převládajících názorů na současné i minulé dění tak, jak to podle nás odpovídá smý?lení vět?iny československých komunistů. Na?e strana se ocitla v hluboké krizi, která vyvolala krizi celé společnosti. Dnes stojíme před úkolem tento zhoubný proces zastavit a obnovit schopnost strany podílet se na ře?ení společenské krize. Základní příčinou krizového stavu jsou stalinské deformace, jejich podstata spočívá v nedemokratickém, centralistickém, administrativně-direktivním systému řízení, který ochromil vnitřní ?ivot strany i její schopnost reálně ře?it otázky rozvoje společnosti. Vedl k hrubému deformování socialistické demokracie, odcizil stranu i orgány státního a hospodářského řízení lidu. Zdeformovaným pojetím vedoucí úlohy dělnické třídy ve vedoucí úlohu komunistické strany byly prakticky zru?eny mechanismy dialogu s lidmi při tvorbě politiky a následně její oponentury. Strana se tak sama zbavila mo?nosti účinně reagovat na měnící se společenské podmínky a stala se obětí vlastní izolovanosti. To také znamenalo vá?né ohro?ení samostatné existence strany a dal?í řetězení chyb a omylů.

    Teprve inspirováni Sovětským svazem jsme vyhlásili přestavbu. Deformacemi ochromená strana ji v?ak nedokázala uskutečňovat. Proto docházelo k vá?ným rozporům mezi slovy a činy. V praxi nebyla zahájena vnitrostranická přestavba, vědomě byl omezován základní princip dialekticko-materialistické metody poznání, shroma?ďování a analýza faktů, docházelo k dezinformacím nejen komunistů, ale v?ech občanu. Do?lo ke zbyrokratizování aparátu strany a byrokratismus byl vnucen i členské základně. Rostla nedůvěra ve vedení strany a stranu jako celek, nedůvěra ve schopnosti socialismu ře?it problémy na?í společnosti. Strana se tak stále více dostávala mimo hlavní proud společnosti a do opozice proti ní.

    Vá?ná situace se vytvořila také v ekonomické oblasti, kdy vedení strany a státu hospodařilo na úkor budoucnosti. Přísně centralizovaný a administrativně-direktivní systém řízení v ekonomice nerespektoval základní ekonomické zákony a nebyl schopen zabezpečit její intenzívní a dynamický rozvoj. To vedlo k zaostávání za rozvojem výrobních sil vyspělých zemí, vědeckotechnickou revolucí, co? ve svém důsledku působilo stále vět?í hospodářské, ale i kulturní a sociální zaostávání Československé socialistické republiky za vyspělými státy.

    Omezená pravomoc ekonomických subjektů způsobila neschopnost reagovat na měnící se podmínky a ře?ení problémů, které nemohly být nikdy z centra ře?eny, a tím se prohlubovaly. ?ivelně se rozvíjela takzvaná stínová ekonomika, rostla ?melina, korupce, sociální parazitismus, hrubě byly poru?ovány základní principy sociální spravedlnosti. Takový vývoj měl tě?ké dopady v sociální sféře, v obchodu, slu?bách, zdravotnictví, ?kolství a kultuře.

    Extenzívní rozvoj měl v řadě oblastí katastrofální následky v oblasti ?ivotního prostředí. ?anci, kterou mohlo být 7. a 9. zasedání ústředního výboru, nedokázalo Jake?ovo vedení vyu?ít a bylo ochotno pro své osobní cíle hodit přes palubu nejen realizaci úkolů přestavby, ale i mláde?, dělníky, rolníky, inteligenci i stranu samu. Zvlá?tě ?ivé důsledky měly u?ívané metody kádrové práce. Pseudostabilita kádrů a praxe přidělování funkcí vedlo k tomu, ?e si jednotliví funkcionáři přisvojovali nejen výnosná místa ve stranické a státní hierarchii, ale s tím také obsazovali významné mocenské pozice. Zvlá?tě aktivní byl v tomto ohledu např. Vasil Biľak, ale nejen on. Vytvořila se zvlá?tní, poměrně úzká vzájemně spjatá skupina pracovníků, která prakticky nekontrolovatelně ovládala rozhodující páky řízení strany a společnosti. Mezi vyvolenými bylo nemálo těch, kteří na svěřené úseky nestačili a jejich? základním znakem kádrové způsobilosti byla hlavně poslu?nost. Mnohdy se otevíral i prostor pro poru?ování zákonů.

    Monopol moci byl opřen o přísně centralizované řízení hromadných sdělovacích prostředků. Současný negativní postoj značné části ?urnalistů vůči straně je i zásluhou poručníkovských metod, uplatňovaných oddělením hromadných sdělovacích prostředků ústředního výboru strany, řízené Janem Fojtíkem a vedené Otto Čmolíkem. Demagogické teze o kritice pozitivním příkladem paralyzovaly mo?nosti pravdivě zobrazovat společenskou realitu. Představa jakési vyvá?enosti - v uvozovkách - informací dávala mo?nost napadat hromadné sdělovací prostředky. Dogmatické přístupy, zákazy a omezení působily i na rozvoj kulturního a duchovního bohatství. Ignorace, nekompetentnost odpovědných funkcionářů v oblasti stranického a státního řízení kulturní politiky, v čele s bývalým vedoucím oddělení ústředního výboru strany Miroslavem Müllerem, způsobily, ?e se valná část umělců a představitelů československé kultury od strany odvrátila. Vedení strany poplatné pocitu neomylnosti, ale také nerozhodnosti ignorovalo a potlačovalo v?echny varovné a kritické hlasy. A tak, zatímco statisíce řadových komunistů byly postaveny do role vysvětlovat v pracovních kolektivech nevysvětlitelné a hájit neobhajitelné, mnozí funkcionáři na krajských i okresních výborech vyzývali k důvěře v předsednictvo ústředního výboru strany.

    Nadále trvala situace, kdy ti, jim? byla dána důvěra, ji bez ostychu zneu?ívali pro svoje vlastní ambice a kariéry. Znovu a znovu bylo od řadových členů strany po?adováno, aby svojí obětavou prací ?li příkladem a k jejich cti je třeba uznat, ?e vět?ina z nich tento po?adavek ukázněně plnila.

    Za v?echny pozitivní výsledky, kterých jsme v uplynulém období dosáhli, vděčíme poctivým komunistům a miliónům občanů, kteří dávali republice své nejlep?í síly.

    Náprava toho, co způsobili lidé, kteří se dostali v uplynulých letech do čela státu, nebyla v silách řadových komunistů. Za jedno z největ?ích provinění, kterého se dopustili Gustáv Husák a Milo? Jake? a mnozí dal?í členové vedení, pova?ujeme to, ?e ačkoliv vět?inou dobře znali neúnosnost a neperspektivnost stalinských metod, přesto nena?li odvahu a dostatek vůle pokusit se je překonat, i kdy? Gustáv Husák alespoň na začátku 70. let se je?tě pokou?el udr?et normalizační proces v racionálních mezích. Podle na?eho názoru měli takovou mo?nost ji? v průběhu a koncem 70. let a počátkem 80. let. K tomu v?emu je potřeba vzít v úvahu, ?e podhoubí pro tuto praxi vytvářel fakt nepravdivého informování o dění ve straně a společnosti ze strany aparátu krajských i okresních výborů strany. V poslední době zase naopak vedení strany nereagovalo na informace z těchto struktur.

    Tato politika do?la tak daleko, ?e státní a stranické vedení prakticky nebylo schopno poučit se ani z vývoje, podnětů a událostí v okolních socialistických zemích, v Sovětském svazu, Polsku, Maďarsku a NDR, a ře?it nazrálé problémy doma. Arogance a zneu?ívání mocenských prostředků vyvrcholilo brutálním zákrokem pořádkových sil proti demonstraci 17. listopadu 1989. Události na Národní třídě jsou v těchto souvislostech jen počátkem otevřené krize, kdy krize vedení strany přerostla v krizi celospolečenskou. Je vá?ným okam?ikem v na?ich dějinách, a proto je nutné tyto události podrobit přesné kritické analýze. Zatím k ní nejsou shromá?děny v?echny nezbytné údaje. Ji? dnes v?ak lze říci, ?e za zákrok pořádkových sil nese přímou politickou odpovědnost Milo? Jake? a Miroslav ?těpán. Svého podílu odpovědnosti se nemohou zbavit ani organizátoři manifestace.

    Přesto?e předsednictvo ústředního výboru strany rozhodlo, ?e nesmí dojít k zásahu Bezpečnosti, do?lo k němu. Po tragickém 17. listopadu projevilo tehdej?í stranické vedení trestuhodnou nedbalost a neodpovědnost. Prokázalo svou neschopnost rozpoznat hloubku vzniklé situace a čelit jí, a to jak v kolektivním orgánu, i v jednotlivých osobách. Přesto?e počínaje 19. listopadem se tehdej?í předsednictvo ústředního výboru scházelo ka?dý den, teprve po pěti dnech se se?lo mimořádné zasedání ústředního výboru strany. Mnohahodinová bouřlivá diskuse vyústila v po?adavek odstoupení v?ech členů předsednictva ústředního výboru. Provedené kádrové změny v předsednictvu nepřesvědčily stranu a veřejnost o politické vůli ústředního výboru reagovat na situaci zásadním ře?ením. Výsledky byla dal?í polovičatost, zejména ta skutečnost, ?e do nového předsednictva ústředního výboru byl znovu zvolen Miroslav ?těpán.

    Nedostatečné kádrové změny provedené na tomto zasedání byly mimořádnou záva?nou politickou chybou, vyvolaly bouři odporu ve straně i v celé společnosti. Sebekriticky přiznávám, ?e na této situaci mám vinu i já. Mezi tím jsme v?ak opět ztratili drahocenný čas a hlavně ji? tak dost otřesenou důvěru. Odkryla se nejen hluboká krize ve straně, ale také hluboká krize v Národní frontě a v celém politickém systému na?í společnosti. Nové vedení strany zahájilo rozchod s chybami minulosti. Vyloučilo Milo?e Jake?e a Miroslava ?těpána z řad členů Komunistické strany Československa za hrubé politické chyby při ře?ení napětí ve společnosti, zejména za události 17. listopadu 1989 v Praze.

    Myslíme si v?ak, ?e je nezbytné důkladně zhodnotit činnost ostatních členů bývalého vedení strany a vyvodit příslu?né stranické závěry. Navrhujeme proto (potlesk), aby sjezd utvořil mimořádnou komisi pro stranické ?etření, která by se těmito případy zabývala a podala by řádnému sjezdu odůvodněné návrhy a ře?ení.

    Předsednictvo ústředního výboru uvolnilo z ústředního výboru Vasila Biľaka, Karla Hoffmanna, Jozefa Lenárta a Miroslava Zavadila. ?iroké a oprávněné kritice bylo podrobeno i Rudé právo a jeho vedení. Soudruh Zdeněk Hoření po?ádal o uvolnění z funkce ?éfredaktora. Podporujeme návrhy obsa?ené v otevřeném dopise redakce Rudého práva, zejména to, aby Rudé právo napří?tě bylo orgánem celé na?í strany a poskytovalo své stránky v?em názorovým proudům ve straně.

    Středem na?í pozornosti v uplynulých týdnech bylo vytvoření nových vrcholných institucí státu. Na?e jednání probíhala jak ve sdru?ení Národní fronty, tak v rozhovorech se zástupci ostatních politických stran, Občanským fórem a Veřejností proti násilí i dal?ích hnutí a iniciativ. Předsednictvo doporučuje přijmout na tomto mimořádném sjezdu stanovisko k volbě prezidenta.

    Soudru?ky a soudruzi, prvním pokusem o zhodnocení situace ve straně, prvním pokusem o ?irokou diskusi a vzájemnou orientaci ve stanoviscích a názorech na to, co dál, byla jednání mimořádných okresních konferencí. Vyjádřila vůli členské základny zachovat stranu, ale stranu obrozenou, zbavenou dřívěj?ích deformací. Na konferencích byl vyslovován po?adavek důsledného rozchodu s těmi, kteří na?e ideály kompromitovali. (Potlesk.) Dále na ukončení činnosti Lidových milicí, sní?ení vý?e členských příspěvků, objektivní hodnocení událostí roku 1968, zru?ení výsledků pohovorů v roce 1970.

    Mimořádný sjezd Komunistické strany Slovenska doporučil vytvořit komisi ústředního výboru Komunistické strany Československa pro prozkoumávání politického pozadí vzniku dokumentů Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu a jeho vliv na deformaci politiky a ideologie strany. Toto doporučení plně podporujeme a mělo by být v usnesení z na?eho jednání.

    Dal?í po?adavky směřovaly k zabezpečování včasného a pravdivého informování komunistů prostřednictvím stranického tisku, rekonstrukce národních výborů z na?í iniciativy tak, aby kádrově odpovídaly podmínkám národního porozumění, tedy k dokončení procesů, které ji? byly zahájeny. Vět?ina delegátů se vyjádřila pro urychlené vypracování nového akčního programu a nového návrhu stanov strany, které by odpovídaly současným podmínkám pluralitního politického systému. Na období do řádného sjezdu navrhujeme, aby se strana řídila akčním programem a prozatímním organizačním řádem, který přijmeme na na?em jednání. Téměř na v?ech konferencích zazněl po?adavek zvýraznit orientaci strany na dělnickou třídu, na podporu sociálně slabých skupin občanů, proti.poklesu reálných příjmů, proti nezaměstnanosti. Vyslovujeme se pro sociální politiku, která bude chránit předev?ím rodiny s dětmi, důchodce a mláde?.

    Na konferencích se hovořilo o nutnosti posílit činnost základních organizací v místě bydli?tě, o nutnosti sni?ování aparátu strany, o majetku strany a o hospodaření s ním, o stranické kontrole. Byl také vznesen návrh na přímou volbu delegátů na řádný sjezd ze základních organizací strany, včetně návrhů členů do ústředního výboru Komunistické strany Československa a ústřední kontrolní a revizní komise. Dále po?adavek stanovení práva základních organizací odvolat z orgánů jimi delegovaného člena a stanovení povinnosti skládat účty základní organizaci. V?echny tyto podnětné návrhy vyu?ijeme při koncipování vnitrostranické politiky.

    Soudru?ky a soudruzi, v současném krizovém období dochází k úbytku členů strany. Podle hlá?ení krajských výboru od 17. listopadu do těchto dnů je to 66 290 členů, zru?eno bylo 3 478 organizací strany. Následkem krizových tlaků odchází celá řada čestných členů strany. Ode?li a odcházejí také konjunkturalisté. A těch není ?koda. Stojíme o ka?dého čestného člověka. Strana potřebuje právě tak dělníky, rolníky, talenty a vysoce vzdělané lidi jako nadané a tvořivé funkcionáře. Jedině s takovými (potlesk) lidmi mů?e uspět v politickém zápase. Mění se i na?e představa o profilu stranického funkcionáře. Budeme od něj po?adovat vysokou politickou kulturu, kompetentnost, ale hlavně obstát v dialogu s politickými partnery. Příznačným a charakteristickým rysem řídící způsobilosti bývalých vedoucích představitelů je stav na?eho stranického majetku.

    Je obdivuhodné, s jakým sebevědomím zasahovala bývalá vedení strany do koncipování ekonomiky státu, politiky státu, přičem? metody, jakými řídila na?e vlastní stranické hospodaření, dostaly stranu na pokraj bankrotu. Přitom se dopou?těla bezbřehého diletantismu a zvůle. Zatímco halasně volala po podnikavosti, například Tiskovým podnikům strany v tomto tvrdě bránila s odůvodněním, ?e mají tisknout předev?ím politickou literaturu.

    Mnohé skutečnosti vyplouvají na povrch a? nyní. Za nemalé částky získané z členských příspěvků se stavěla například různá rekreační zařízení, za stamilióny korun. Řadový člen strany se o existenci Orlíku či Javoriny dozvídá a? nyní z novin. Proto předsednictvo ÚV KSČ rozhodlo o jejich vyu?ití na podnikové bázi pro veřejnost Za této situace a vzhledem k tomu, ?e přes ve?kerá úsporná opatření nebude mo?no financovat rozpočet strany z členských příspěvků, je třeba vytvářet dal?í zdroje z podnikatelské činnosti stranických podniků. Zdrojem příjmů by měly být tak jako v minulosti i příjmy, plynoucí z poslaneckých a dal?ích veřejných funkcí zastávaných členy strany. (potlesk.) Strana se neobejde bez vytváření volebního a dal?ích fondů, na ně? budou moci přispívat komunisté i ostatní sympatizující občané.

    Soudru?ky a soudruzi, hovoříme-li o otázkách materiálního a finančního zaji?tění budoucí činnosti strany, nelze se nevyhnout v současnosti vysoce naléhavému problému, který vyplývá z redukce na?ich orgánů a jejich aparátu. Řada pracovníků strany, dlouholetých funkcionářů, bude muset v nejbli??ím období hledat nové pracovní zařazení. Není to proces bezbolestný, vyvolává u mnohých pocit křivdy, zru?ení dosavadních ?ivotních jistot, domníváme se, ?e navrhovaný akční postup přijatý předsednictvem ústředního výboru strany přiná?í schůdné návrhy, i kdy? jsme si vědomi, ?e dokument sám nic nevyře?í. Důle?itý bude citlivý a aktivní přístup stranických orgánů a organizací při jeho realizaci.

    Soudru?ky a soudruzi, na tomto sjezdu v?ak nejde jen o ře?ení vnitrostranické krize, ale běh událostí nás nutí zabývat se předev?ím nástupem strany do svobodných voleb, které koneckonců budou měřítkem úspě?nosti i na?í vnitrostranické přestavby a kritériem úspě?nosti procesu obrody strany. Akční postup strany po mimořádném sjezdu strany musí proto důsledně vycházet z taktiky a strategie Komunistické strany Československa v podmínkách otevřeného politického soupeření o důvěru občanů. To znamená, ?e ji? v současné fázi musíme přizpůsobit činnost těmto zásadně změněným podmínkám.

    Znamená to také přeměnit stranu v sílu schopnou ofenzivního politického boje. Plnění těchto podmínek musí probíhat současně. Ukazuje se, ?e přeměny uvnitř strany budou muset být podstatně hlub?í, proto?e strana není připravena na nové podmínky, metody, strategii a taktiku politického a volebního boje. Přestavba strany musí proběhnout ve velmi krátkém období, co? vy?aduje zásadní změnu organizační struktury a metod práce. Navíc je strana zatí?ena minulými chybami, od kterých se dosud nedokázala odpoutat. Dělící čáru nelze uvést pouze přes osoby, přes odstranění nejvíce zkompromitovaných osob, ale i přes hranici, která dříve oddělovala stranu a společnost Strana se musí stát součástí procesu revolučních změn, a tím přestat ohro?ovat své postavení avantgardní síly. Je tedy třeba co nejrychleji překonat vzniklou vnitrostranickou krizi. Pro v?echny členy strany dnes musí platit sjednocením na akčním programu, vstříc svobodným volbám. Z něho vycházíme i při koncipování dal?ího postupu práce strany a jejího nástupu do voleb. Jeho stě?ejní my?lenky lze formulovat v těchto bodech:

    Za prvé. Za trvalý mír a společenský pokrok. Základem politiky strany zůstává mírová politika stability v mezinárodních vztazích. Musí zajistit podmínky pro ekonomický a společenský pokrok na?í vlasti, pro posilování jejího postavení v Evropě. K tomu je nezbytné aktivizovat na?i politiku ve směru budování společného evropského domu, pro ni? současné změny vytvářejí vhodné podmínky. Základem mezinárodních vztahů zůstanou nadále vztahy se Sovětským svazem a dal?ími zeměmi, s nimi? nás spojují tradiční ekonomické a politické vazby. Budeme podporovat, aby vláda věnovala zejména pozornost rozvíjení dobrých vztahů se sousedními státy při respektování suverenity a vzájemné výhodnosti. Budeme usilovat o likvidaci vojenských a politických bloků v Evropě.

    Za druhé. Za hospodářský růst a ekologickou bezpečnost. Východiskem ekonomických a společenských reforem je po?adavek, aby nevedly k tomu, ?e celé břemeno změn ponesou na svých bedrech jen pracující a sociálně slab?í vrstvy obyvatelstva. Podporujeme vznik socialistické tr?ní ekonomiky se státní regulací pomocí ekonomických nástrojů. Rozvoj v?ech forem socialistického vlastnictví včetně soukromého vlastnictví, zejména v oblasti slu?eb, ale i v malovýrobě. Pova?ujeme za nesprávnou reprivatizaci a výprodej národního bohatství zahraničnímu kapitálu. Přitom budeme po?adovat maximální samostatnost a samosprávnost jednotlivých hospodářských subjektů. Podporujeme dynamičtěj?í rozvoj ekonomických vztahů s kapitalistickými státy, kde základní formou bude kapitálová spoluúčast zaměřená předev?ím na uplatnění kvalifikovaného intelektuálního potenciálu v na?í společnosti. Jde nám o změnu charakteru práce a z toho vyplývající změny postavení člověka ve výrobě. Proto prosazujeme přestavbu výrobních prostředků na soudobé vědecké a technologické úrovni s respektováním ekologických po?adavků. Prosazováním sociálních po?adavků chceme tlumit nezbytné ekonomické změny, které ?ádají efektivnost a intenzifikaci.

    Za třetí. Za sociální spravedlnost a ?ivotní jistoty. Sociální spravedlnost a ?ivotní jistoty tvoří jádro na?eho volebního programu. Jejich základem musí být silná ekonomika. V zájmu sociální spravedlnosti usilujeme i o prosazení demokracie v řízení podniků a organizací uplatněním principů samosprávy. Sociální spravedlnost v na?em pojetí znamená rovnost podmínek pro sociální rozvoj občanů.

    Za čtvrté. Za rozvoj člověka. Vycházíme z humanistické podstaty socialismu, z humanistických tradic, více ne? stoletých dějin na?eho dělnického hnutí. Pro rozvoj osobnosti člověka a občana je třeba udělat mnohem více ne? dosud. Jde nám o nej?ir?í demokracii, která umo?ňuje slaďování osobních a společenských zájmů, a současně nedovolí, aby zájmy jedince či skupiny byly jakkoliv preferovány nebo vydávány za zájmy vět?iny. Humanismus na?eho vztahu k lidem se musí projevovat ve vztahu k dětem a mláde?i, v péči o důchodce, invalidní a nemocné spoluobčany. Prohla?ujeme, ?e v sociálním zabezpečení nelze spoléhat na nevládní instituce a dobročinnost. Budeme prosazovat státní záruky a jistoty opřené o zákony, pro rozvoj osobnosti člověka v oblasti duchovní i fyzické, budeme usilovat nejen o vytvoření nezbytných hmotných předpokladů budování ?kolství, kulturních a sportovních zařízení, ale také soustavnou péči o ?ivotní prostředí, o zastavení jeho devastace a postupné zlep?ování. Vytvoření nové ekologické rovnováhy je jedním ze základních předpokladů společenského, ale i ekonomického rozvoje.

    Za páté, za pluralitu názorů, za jednotu činů. Pluralitu názoru pova?ujeme za stimulující faktor společenského pokroku. Politický ?ivot je třeba stavět na systému více stran. Ve svobodné diskusi a na očích veřejnosti se ucházet o důvěrou občanů. Pluralitu názoru musí zaji??ovat nejen svobodné volby, ale zejména masové sdělovací prostředky. Do budoucna je nutné zachovat rovnováhu v této oblasti. A urychleně vytvořit systém záruk, aby nemohl vniknout informační monopol kterékoliv strany. V pluralitě názorů vidíme jeden z významných faktorů rozvoje člověka, proto je třeba, aby byla chápána v ?ir?ím pojetí svého smyslu, aby na?la svůj výraz v pluralitě způsobu ?ivota, v hospodářské činnosti, ve výchově, vzdělání a kultuře. Budeme usilovat o vytvoření systému společenských a právních záruk, které by nedovolily zneu?ívání tohoto fenoménu, k roz?iřování neověřených tvrzení, pomluv, urá?ek, propagaci násilí a jiných negativních protispolečenských jevů. O důvěru občanů se strana bude ucházet na základě faktů a argumentů. Programově se zříká frází a laciné demagogie. V úzké jednotě s pluralitou názorů musí fungovat jednota činů. Jde o zcela zákonitý jev, který nemá nic společného s byrokratickými deformacemi, prováděnými pod plá?těm demokratického centralismu. Společenský vývoj mů?e a musí jít jen jedním směrem. Vlády politických stran se mohou měnit, nemů?e se v?ak s ka?dou vládou měnit na několik let společenský systém a zejména ne jeho ekonomická základna. Usilujeme o pluralitní demokracii na základě socialistických výrobních vztahů. Proto se strana bude spojovat se v?emi politickými skupinami, které budou usilovat o zachování materiální základny socialismu, která byla tě?kou prací na?eho lidu v uplynulých obdobích vybudována. Domníváme se, ?e socialistický tr?ní mechanismus je stejně ?ivotaschopný, aby nástupem podnikavosti a produktivitou práce prokázal své přednosti.

    Za ?esté, za otevřenost světu. Současné hluboké změny v mezinárodních vztazích spojené s nástupem nového my?lení a nadřazením v?elidských hodnot nad třídní umo?ňují Československu zaujmout novou mezinárodní pozici a obohatit své styky se v?emi státy světa. Chceme zařadit na?i ekonomiku a kulturu znovu do kontextu evropského a světového vývoje. Tento proces budeme realizovat bez vět?ích obtí?í v oblasti kultury a mezinárodní výměny lidí. V rámci této otevřenosti v?ak nechceme tolerovat praktiky, které by vedly k po?kozování a výprodeji národní ekonomiky, naru?ovaly na?i samostatnost a svrchovanost, vná?ely do na?í společnosti kulturní a morální brak, terorismus a dal?í formy násilí. Budoucnost vidíme ve spojení se v?emi státy, které na principu rovnosti proká?í ochotu k vzájemné spolupráci.

    Soudru?ky a soudruzi, období, které je před námi, bude pro stranu obtí?něj?í, ne? jsme byli zvyklí. Uvědomujeme si, kolik jsme zůstali dlu?ni ideálům a zásadám. Chceme-li zůstat významnou politickou silou, je nezbytné, abychom dosáhli vnitřní obrody. Předev?ím je třeba demokratizovat stranu. Dosavadní princip uplatňování vnitrostranické demokracie, demokratický centralismus, se postupně byrokratizoval. Stal se mechanickou metodou, která se pak s vývojem společnosti stala určitým anachronismem. Proto se dnes prvořadým principem výstavby strany stává ?iroká vnitrostranická demokracie. Je třeba připou?tět existenci názorových proudů ve straně s tím, ?e politika vedení strany bude určována v?dy výsledky sjezdů nebo celostátních konferencí, které uká?í názory a postavení jednotlivých proudů ve straně. Takový postup ov?em předpokládá jejich častěj?í svolání. Je třeba dát jim pracovní charakter a zbavit je proklamačního charakteru. Významným faktorem jednoty strany musí být neustále aktualizované akční programy. Ten bude i významným nástrojem aktivizace strany. Moderní strana nepotřebuje usilovat o formální jednotu, ale o akční jednotu. Aktivizace strany se musí stát programem, nemá-li dojít k rozpadu stranických řad. Ani současné předsednictvo strany neučinilo dosud dostatečné kroky proto, aby zmíněnému trendu, útlumu v řadách strany čelilo. Jsme si toho plně vědomi, pova?ujeme za nutné dosáhnout nové kvality vnitřní jednoty ve vedoucích orgánech strany, dosáhnout jejího radikálního omlazení a aktivizace ji? na tomto sjezdu. Jen to umo?ní ře?it za pochodu současné problémy. Aktivizace strany je nezbytný předpoklad úspě?ného politického boje. Předvolební zápas vy?aduje dokonalou strategii, taktiku i organizaci.

    Soudru?ky a soudruzi, neobejdeme se ani bez zásadních organizačních změn v uspořádání struktury stranických orgánů a organizací. Měly by odpovídat také strategii a taktice předvolebního boje o získání důvěry občanů. Organizační struktura musí být pru?ná a akceschopná. Proto přicházíme s těmito návrhy. Nejvy??í orgány strany musí být uspořádány analogicky shodně se státoprávním uspořádáním federace. Ve vztahu k závodům a organizacím by vedle základních organizací strany měly vznikat Kluby komunistů, činnost klubů by mohla být organizována podle volebních obvodů nebo podle profesní a zájmové struktury. Přestavba aparátu strany by odpovídala nové organizační struktuře. Bude tvořen fundovanými odborníky. Cílem přestavby aparátu je kromě podstatného sní?ení jeho počtu i zvý?ení jeho výkonnosti.

    Soudru?ky a soudruzi, domníváme se, ?e rozhodujícím hlediskem ře?ení v?ech problémů a otázek je hledisko budoucích podmínek, kdy strana bude působit v systému více politických stran a její činnost bude vy?adovat odborné a profesionální řízení zalo?ené na uplatňování nejmoderněj?ích poznatků z oblasti politologie, ekonomiky, informatiky a řízení.

    Soudru?ky a soudruzi, dnes opět stojíme před otázkou volby. Jménem statisíců členů strany budeme rozhodovat o tom, jakým směrem půjdou její první kroky z krize. Odpovídat na otázku, zda je přáním československých komunistů, aby jejich strana byla i nadále organizací s tuhým centra1ismem zalo?eným na systému příkazů a jejich poslu?nému plnění nebo stranou svobodných lidí, se svobodným my?lením, spjatých společnou touhou po plném, ??astném, sociálně spravedlivém ?ivotě pro v?echny.

    Odpovídat na otázku, zda budeme nadále stranou, která si dělá patent na jedině správnou a vědecky zdůvodněnou teorii s tím, ?e v?ichni ostatní nic nevědí a nic nepochopili. Nebo stranou, která chápe, ?e i partner a dokonce i soupeř má právo na své názory a je jen ku prospěchu nás a celé společnosti, doká?eme-li je vyslechnout, pochopit a poučit se.

    Je tedy zapotřebí volit. Volit politiku s lidmi, kteří ji budou dělat A tedy takovou politiku a takové lidi, kteří na?i stranu vrátí tam, kde v?dy měla být. Do čela zápasů v?ech pracujících lidí za jejich ??astný a svobodný ?ivot. Děkuji za pozornost.


    Celý článek | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik