PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 24. 10. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    * Dokument: Volby v roce 1946 vyhrál favorit (M. ?i?ka, Právo, 27.5.2006)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2982 přečtení)

    Volby v roce 1946 vyhrál favorit
    Autor: Miroslav ?i?ka
    Zdroj: Deník Právo, sobota 27.5.2006

    ?Brzy po volbách jsem po?ádal prezidenta Bene?e o přijetí a byl jsem pozván na Hrad. Nepokrytě mi řekl, ?e byl jejich výsledkem zklamán a něco podobného neočekával. Věřil, ?e národní socialisté budou první stranou a komunisté druhou. ,Nemohl jsem poznat český lid,' řekl doslova, ,ale nutno se spřátelit se skutečností a nebrat ji tragicky.'

    Připomněl, ?e volby byly svobodné a ?e komunisté v nich ukázali, ?e jsou pro demokratickou spolupráci s ostatními stranami Národní fronty, budou-li tyto strany hájit a provádět program společně dohodnutý, jak se zavázaly. Já v?ak v demokratickou spolupráci s komunisty nevěřil a v tom směru jsem prezidentovi odporoval.?

    Slova v pamětech předválečného agrárního politika a poválečného člena národněsocialistické strany Ladislava Feierabenda byla napsána někdy v letech ?edesátých, a tedy se znalostí února 1948 i dal?ích událostí. Nicméně pocity Edvarda Bene?e zachytil Feierabend autenticky a vystihují jeho rozčarování z výsledků prvních poválečných voleb.

    Podobně se vyjádřil i jiný člen Čs. strany národněsocialistické a tehdej?í ministr spravedlnosti Prokop Drtina: ?Stal se opak toho, co jsme předpokládali po uzavření ko?ické vládní dohody a české voličstvo dalo komunistům vět?í moc a sílu, ne? oni sami na jaře 1945 v Moskvě očekávali,? napsal v memoárech. ?Za to je ov?em odpovědný jen český národ sám, český lid sám - nikdo jiný! Nech? tedy nikde jinde viníka nehledá a nesna?í se této odpovědnosti zbavit. To by k ničemu dobrému nevedlo. Jen sebepoznání mů?e jednoho dne přinést ?ádoucí nápravu...?

    Výsledky voleb před 60 lety přitom nebyly nečekané, i kdy? překvapily tím, jak přesvědčivě je favorit vyhrál. S vítězstvím KSČ toti? počítali jak sami komunisté (ve vlastních předvolebních odhadech téměř přesně ?trefili? procenta získaných hlasů), předvídal to i provedený, by? nezveřejněný výzkum veřejného mínění (s velmi přesným odhadem hlasů pro jednotlivé strany), ale o prvenství komunistů nepochyboval například ani americký velvyslanec v Československu Laurence Steinhardt při své předpovědi volebních výsledků, kterou v polovině května 1946 poslal státnímu departamentu.

    Povinně k urnám

    Kdy? opustila v závěru roku 1945 sovětská i americká vojska na?e území, mohla Národní fronta Čechů a Slováků (jak se vládnoucí koalice nazývala) rozhodnout o termínu voleb. Po men?ích názorových třenicích nakonec vláda 16. ledna 1946 určila za volební den poslední květnovou sobotu.

    V Československu se od posledních voleb (1935) mnohé změnilo a značně se proměnila i voličská základna. Zhruba 15 procent lidí ?lo k urnám poprvé. Mimo jiné i proto, ?e se věková hranice aktivního volebního práva sní?ila z 21 na 18 let a oproti období první republiky bylo volební právo roz?ířeno na vojáky a příslu?níky bezpečnostních orgánů. Ve volebním zákoně byla ustanovena povinnost volit a kdo ne?el, tomu hrozila pokuta (výjimky tvořili lidé star?í 70 let, vá?ně nemocní a ti, kteří se z jiných zákonem daných důvodů nemohli zúčastnit).

    Zachovával se princip poměrného zastoupení a vázaných kandidátek, ale nebyla obnovena druhá komora parlamentu (senát). V praxi to znamenalo, ?e se volily politické strany, které nesly odpovědnost za své kandidáty. Kandidovat mohly jen strany sdru?ené v Národní frontě (nebo i ty, které vyvíjely k 30. dubnu 1946 činnost), přičem? se dohodly, ?e ?ádná z nich nesmí mít celorepublikovou působnost, co? bylo před válkou bě?né.

    V českých zemích kandidovaly čtyři strany: komunistická, sociálnědemokratická, národněsocialistická a lidová. Na Slovensku pak sloven?tí demokraté, komunisté, Strana slobody a Strana práce. Voliči, kteří nesouhlasili se stávajícím re?imem i s existujícími stranami, dostali mo?nost vyjádření (volební povinnost) v podobě tzv. bílých lístků - předpokládalo se, ?e ji vyu?ijí předev?ím stoupenci zakázaných stran. S nápadem na bílé lístky při?li komunisté a ostatní strany to pova?ovaly za volební trik a s návrhem nesouhlasily. Rozhodnout se nakonec muselo a? ?bojovým hlasováním? na půdě prozatímního parlamentu.

    ?Pro zavedení hlasovalo 155 poslanců, tedy nadpoloviční vět?ina sněmovny,? čteme v Drtinových pamětech. ?Proti se vyslovilo pouze 131 hlasů. To bilo do očí je?tě více, ne? těch 155 přikyvovačů. Znamená to, ?e z řad na?ich, lidoveckých a demokratických, se někteří hlasování proti lístkům zdr?eli. Stal se tedy pravý opak, ne? jsem očekával.?

    Dohoda o slu?nosti

    Volební klání se vyznačovalo je?tě i dal?í zvlá?tností. Tou byla dohoda o pravidlech volební soutě?e, kterou uzavřeli představitelé stran Národní fronty 25. března 1946.

    Strany se vzájemně zavázaly, ?e povedou svou agitaci v tisku i na schůzích v souladu se zásadami Ko?ického vládního programu a budou v ní prosazovat dosavadní politiku Národní fronty. To znamenalo například obhajovat znárodnění v průmyslu a peně?nictví, zbavení Němců a Maďarů státní příslu?nosti, ustavení Národních výborů, vyře?ení poměru ke Slovákům na základě rovnoprávnosti atd. Zároveň si strany přislíbily, ?e i po volbách budou spolupracovat a znovu vytvoří vládu Národní fronty.

    Proklamovaly také, ?e budou rozvíjet svůj ?volební program pozitivně a zdr?í se osobních polemik a osočování?. Vedení stran slíbila, ?e se boj povede slu?ně a ?zejména se nebudou napodobovat nechvalně proslulé osobní útoky, pomluvy a l?i o kandidátech druhých stran, jak tomu bylo ve volbách předmnichovské republiky,? uvádí Drtina v pamětech. ?Do značné míry se to dodr?elo,? dodává, ?i kdy? ne úplně bez kazu. Celkově v?ak tato volební kampaň byla nejslu?něj?í ze v?ech, co jsem jich za?il.?

    Cesta do budoucnosti

    Společenská atmosféra, v ní? se uskutečnily první poválečné volby, byla ovlivněna mnoha faktory. Minulost a budoucnost vnímal ka?dý jednotlivec podle svých ?ivotních zku?eností, ale snad ?ádná debata nemohla vynechat problém Mnichova, mnichovské zrady, následného národního poní?ení a ?estileté německé okupace. Obava z opakování Mnichova se stala určující emocí, ovlivňující tvář poválečné čs. zahraniční politiky a zdůvodňující politický obrat od Západu k Východu. Ferdinand Peroutka do trefně vyjádřil v říjnu 1945 na stránkách Svobodných novin:

    ?By? bychom měli sebevíce sympatií k podobě západního člověka a k půvabům jeho politického systému, bylo nám dáno a? do dna se přesvědčit, ?e spojenectví s ním samo nezaručuje nám národní bezpečnost. To není teorie, to je historicky prokázaný fakt.?

    Jako protipól existovala dychtivost v očekávání nového. Proti krutým zá?itkům z hospodářské krize se nabízely představy o dosa?ení sociální spravedlnosti, hmotného zaji?tění, kulturního rozkvětu a společenské harmonie cestou politických a hospodářských reforem. Mocně působil dojem z vítězství Rudé armády a mocenské váhy sovětského spojence (včetně iluzí o Stalinovi) a soubě?ně i celoevropský posun doleva a psychologie dějinné nutnosti vývoje tímto směrem.

    To v?e (včetně například i působivosti komunistické strategie a rétoriky) se slilo do dominujícího přesvědčení, ?e cesta do budoucnosti vede jen přes socialismus. Vzpomínaný Ferdinand Peroutka například ve svých předvolebních článcích často opakoval, ?e to hlavní - tedy budování socialismu a kladný poměr k Sovětskému svazu - volby nemohou změnit. Pro socialismus pracovalo v minulosti příli? mnoho sil, psal, ne? aby ho případná volební porá?ka komunistů mohla ohrozit. K zásadní změně kurzu po volbách nedojde, a? vyhraje kdokoli...

    Peroutkův ?ivotopisec Pavel Kosatík v této souvislostí napsal, ?e ?se tím snad pokou?el naznačit, ?e není nutno volit právě komunisty - sám volil národní socialisty, co? přátelům zdůvodnil slovy, ?e je to nejsilněj?í protiváha KSČ. Pokud to tak bylo, dosáhl spí?e opačného účinku; mnoho čtenářů získalo dojem, ?e Peroutka jde v předvolebním boji s komunisty a proti demokratům: psal přece, ?e komunismus není jen jedna politická strana, ale něco víc - světový názor, a proto je nejpravděpodobněj?í, ?e KSČ vyjde z voleb jako první. A udr?í si vliv.?

    Republice více práce, to je na?e agitace

    Dva týdny před volbami se losovala čísla pořadí kandidátních listin. Komunisté získali jedničku, lidovci dvojku, sociální demokraté trojku a národní socialisté čtyřku. To v?ak ji? zaznívala po celé zemi rozmanitá volební hesla. Národní socialisté vystupovali se sloganem: ?Pojďte s námi, s námi nezabloudíte.? Sociální demokraté kupodivu ?ádné heslo neměli, zatímco lidovci vsadili na fakt, ?e jsou jedinou nesocialistickou českou stranou a v prvomájových průvodech nesli nad hlavami heslo: ?Totalita bude bita?.

    Komunisté ?li do voleb s různými hesly, v?echna v?ak byla víceméně variantami jednoho: ?Republice více práce, to je na?e agitace?. Lumír Čivrný ve svých pamětech vzpomíná, ?e ?jeho autorem byl Vilém Kún, pracovník agitačního oddělení, a já netu?il, jak zabere?

    Chytrý slogan byl výrazem dosud nezvyklého rysu volební kampaně. Komunisté vyhlásili, ?e budou bezplatně pracovat ve prospěch republiky na různých stavbách nebo při pomoci rolníkům. Hospodářský efekt této aktivity nebyl velký, ale přinesl značný politický kapitál.

    K dal?ím sloganům inspirovala vylosovaná čísla. Jednička komunistů často mluvila sama o sobě, ostatní strany se musely více sna?it. ?K lep?ím zítřkům buduj spojku, demokrat jsi, volí? dvojku,? skandovali lidovci. Jindy tvrdili: ?Ten, kdo není extrémista, fa?ista či totalista, volí dvojku dozajista.?

    Vynalézaví chtěli být také sociální demokraté: ?Kdo je zásadní a slu?ný, do budoucna patří a bude volit číslo tři.? Sebevědomí národních socialistů měl zřejmě vyjádřit slogan: ?Ka?dé dítě dnes u? ví, tahle čtyřka zvítězí.?

    Odhady přesné i mylné

    Dnes, kdy jsou k dispozici různé průzkumy volebních preferencí, lze výsledky voleb solidně odhadnout. Před 60 lety to v?ak bylo z řady důvodů velmi obtí?né. Přesto se takový průzkum uskutečnil, i kdy? jeho výsledky byly ulo?eny u notáře a zveřejněny a? po volbách.

    Za pou?ití Gallupovy metody průzkum provedl nově zalo?ený Čs. ústav pro výzkum veřejného mínění. Nadvakrát - na konci dubna a v druhém týdnu května 1946 - byla zpovídána přibli?ně tisícovka lidí. Výsledky obou průzkumů se velice přibli?ovaly pozděj?ím skutečným volebním výsledkům.

    Vítězná KSČ získala v českých zemích 40,2 procenta (první průzkum odhadoval 37 procent, druhý 40,8), druzí národní socialisté obdr?eli 23,6 procenta hlasů voličů (průzkum 26,1 a 23,1), ?bronzoví? lidovci dosáhli 20,2 procenta (průzkum 18,3 a 19,5) a konečně pro sociální demokraty hlasovalo 15,5 procenta (průzkum 18,5 a 16,5).

    Nejvíce zaskočeni byli národní socialisté, zvlá?tě je ?okovala porá?ka v Praze. Také lidovci byli získanými 20 procenty velice zklamáni. Nejhůře ov?em dopadli sociální demokraté. Ti kalkulovali s pozicí druhé nejsilněj?í strany (po komunistech) a s miliónem hlasů a padesáti poslanci. Skončili poslední s 37 poslanci. Nejpřesněji odhadli nejen svoje mo?nosti, ale vůbec celé výsledky voleb, jejich vítězové. Svoje předpovědi komunisté sestavili z analýzy, kterou prováděli místní funkcionáři v ka?dé obci, a dospěli k těmto číslům: sami získají 41 procent, sociální demokraté 15-16 procent, národní socialisté 22,5 procenta a lidovci 21 procent. By? tedy vítězství očekávali, přesto ?byli komunističtí vůdcové,? jak poznamenává Drtina v pamětech, ?jeho mírou překvapeni? a dodává: ?Někteří to přiznali přímo v rozhovorech se mnou a dr. Bene? mně řekl, ?e jemu to přiznal i tehdej?í generální tajemník KSČ Rudolf Slánský.?

    A jaký výsledek předpovídal americký velvyslanec Steinhardt? Dva týdny před volbami poslal do Washingtonu depe?i s tímto odhadem: 88 křesel pro komunisty, 65 pro národní socialisty, 55 pro lidovce a 39 pro sociální demokraty...

    Týden po volbách v jiné zprávě zachovával pokojný tón a neviděl ve srovnání se situací před volbami ?ádné zhor?ení. O Klementu Gottwaldovi poznamenal: ?Pova?uji nového premiéra za člověka se zdravým rozumem a přirozenou bystrostí, snahou učit se, upřímného československého vlastence, za osobu, u které je nepravděpodobné, ?e by nastoupila kurz dal?ích extrémistických podniků, a za člověka, na kterého je mo?né se spolehnout více ne? na Fierlingera.?

    Po květnu při?el únor

    V roce 1946 se pro ideu socialismu v nějaké podobě vyslovilo plných 80 procent voličů. Nejpřesvědčivěj?í a nejkonkrétněj?í podobu mu dokázali vtisknout komunisté, by? o něm tehdy - paradoxně - prakticky vůbec nemluvili.

    Zpočátku se zdálo, ?e se nestalo nic tragického. Vláda předlo?ila přijatelný, pozitivní program, který byl oprávněně označen jako Budovatelský. Akcentoval úkoly obnovy národního hospodářství a zároveň uklidnil ostatní partnery prohlá?ením, ?e vláda pova?uje znárodňovací proces za ukončený.

    I to byl jeden ze stabilizačních prvků a zdálo se, ?e stát by se mohl rozvíjet opravdu jako socializující demokracie. Ale o půldruhého roku později se v únoru 1948 začal psát docela jiný příběh...




    Celý článek | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik