PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 24. 10. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    * Dokument: Krvavý maďarský podzim 1956 (M. ?i?ka, Právo, 21.10.2006)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2124 přečtení)

    Krvavý maďarský podzim 1956
    Autor: Miroslav ?i?ka
    Zdroj: Deník Právo, sobota 21.10.2006

    Večer po desáté hodině 23. října 1956 zadrnčel v Budape?ti na stole prvního mu?e maďarských komunistů Ernö Geröa telefon. Bílý aparát, přímá linka z Moskvy. ?Souhlasíte s nasazením sovětských jednotek?? ptal se sovětský vůdce Nikita Chru?čov.

    Gerö se podíval po spolupracovnících. Mlčeli. ?Souhlasí v?ichni,? řekl po chvíli nevýrazně. Chru?čov podotkl, ?e je potřeba, aby ?ádost o intervenci podali Maďaři písemně.

    Chvíli po tomto hovoru, jeho? průběh zachytil ve svých vzpomínkách tehdej?í člen maďarského politbyra András Hegedüs, se z ambasády v Budape?ti znovu ozval velvyslanec Jurij Andropov, kterého u? předtím Gerö jednou po?ádal, aby sovětské jednotky proti demonstrantům zasáhly. ?Situace je mimořádně vá?ná,? tvrdil, ?a zásah je nutný.?

    Té noci, z 23. na 24. října 1956, byli členové politbyra téměř v?ichni zajedno v názoru, ?e pou?ití síly je nevyhnutelné. Proti byl pouze Anastas Mikojan. Ačkoli byl sám proti v?em, naléhal, aby se učinil ?pokus s politickými prostředky?.

    Nakonec bylo rozhodnuto posílit dvě ji? v Maďarsku umístěné divize, které dostaly rozkaz ?obnovit a udr?et veřejný pořádek? v Budape?ti a zajistit maďarskou hranici s Rakouskem. Současně byla do Maďarska vyslána mise Mikojana a Suslova, aby se sna?ili prosadit politické ře?ení krize.

    Odvolaný Rákosi

    Více ne? tři roky předtím - krátce po Stalinově smrti - bylo v červnu 1953 do Moskvy nečekaně povoláno maďarské vedení. Tvrdý stalinista Mátyás Rákosi a jeho stoupenci byli obviněni, ?e jsou odpovědní za v?echny chyby, a z podpory kultu osobnosti. Sověti navrhli, aby Rákosi sice zůstal prvním tajemníkem Maďarské strany práce (a měl tak příle?itost k ?nápravě chyb?), ale za předsedu vlády doporučili liberálního Imre Nagye (svého času označovaného za pravicového oportunistu).

    Nový premiér si získal sympatie veřejnosti, kdy? zru?il internaci a vysídlování nepohodlných osob. Hlavní původci nezákonnosti stalinského období, političtí praktici Rákosi a Gerö, ov?em ztracené pozice postupně získávali zpět. Spory mezi Rákosiho a Nagyovou skupinou se vyostřovaly. V dubnu 1955 byl Nagy odvolán ze v?ech funkcí (na podzim i vyloučen z MSP) a musel se stáhnout z politického ?ivota. V očích veřejnosti tak byly anulovány skromné počátky maďarského nového kursu z let 1953-1954.

    Za této situace zastihl Maďarsko Chru?čovův projev na 20. sjezdu KSSS. Brzy poté začala Rákosiho neschopnost jakkoli ře?it krizovou situaci v zemi Moskvu znepokojovat. Zpočátku nechtěla iniciovat změny ve vedení, ale po vypuknutí dělnického povstání v Polsku, které prodělávalo obdobnou krizi jako Maďarsko, bylo dal?í setrvání Rákosiho ve funkci pova?ováno za nebezpečné. Chru?čov poslal do Budape?ti Mikojana a ten na zasedání politbyra doporučil Rákosiho odvolat.

    Nahradil ho ov?em druhý nejvlivněj?í mu? stalinistického jádra -Ernö Gerö, jeho? osoba nedávala naději na skutečnou změnu dosavadní politiky. Novým členem vedení se stal i János Kádár, odsouzený svého času jako titovec a vězněný v letech 1952-1955.

    Petöfiho klub

    Kdy? MSP neprojevila po Chru?čovově projevu schopnost politické iniciativy, chopilo se jí diskusní fórum, tzv. Petöfiho krou?ek. Tato původně malá skupina intelektuálů (komunistů i nekomunistů) se ustavila v březnu 1956 a během několika měsíců získala autoritu ve v?ech vrstvách společnosti. Stoupenci Petöfiho klubu se přikláněli k my?lence radikální demokratizace společnosti, ani? by se dotýkali jejích ekonomických a politických základů. Nagy s nimi spolupracoval.

    Sdru?ení organizovalo veřejné diskuse k palčivým tématům a právě z nich vze?el po?adavek na odchod Rákosiho. Vedení strany reagovalo tím, ?e činnost krou?ku označilo za nepřátelskou, a odpovědnými za to učinilo ?pravicové elementy sdru?ující se kolem Nagye?.

    Soustředěný tlak veřejnosti si 6. října 1956 vynutil důstojný pohřeb rehabilitovaného László Rajka a dal?ích obětí nezákonných procesů a o týden později i vrácení členství ve straně Imre Nagyovi. V polovině října zalo?ili vysoko?kol?tí studenti vlastní nezávislou organizaci. Její proklamace po?adovala odchod sovětských vojsk ze země, povolání Nagye do čela vlády, veřejný soud nad Rákosim a provedení svobodných voleb.

    Kdy? 22. října dorazily do Budape?ti zprávy o Gomulkově vítězství, svolali studenti na druhý den manifestaci na podporu polských reforem.

    Jiskra v sudu

    Ke studentům se na ulicích Budape?ti přidávali nejdříve dělníci, potom i dal?í obyvatelé města. Hesla na podporu polských změn záhy nahradila jiná o národní nezávislosti a demokracii. Ozývalo se skandované: ?Gerö do Dunaje, Nagy do vlády!?

    Dav se nejdříve zastavil u sochy Józsefa Bema, generála z maďarské revoluce 1848-1849. Jeho část později zamířila k obrovské so?e Stalina, ale snad 200 tisíc lidí se vydalo k parlamentu. Tam se domáhali, aby promluvil Imre Nagy. Bránil se, ale nakonec svolil. Jeho řeč v?ak vyzněla hlu?e. Nabádal ke střízlivosti a sliboval návrat k opatrným reformám z roku 1953. Také k vyslechnutí studentských po?adavků, ale nikoli k jejich splnění.

    Nespokojení demonstranti odcházeli k budově rozhlasu, aby tam podpořili studenty domáhající se přečtení svých po?adavků. Místo toho promluvil v rozhlase Gerö a studentské po?adavky označil za nacionalistické, protisovětské a ?ovinistické, po?kozující moc dělnické třídy. Samotnou manifestaci nazval akcí nepřátelských ?ivlů a jeho řeč zapůsobila jako jiskra vhozená do sudu se střelným prachem.

    Jugoslávský vůdce Tito k tomu později řekl: ?Urazil téměř celý národ. V takovém kritickém okam?iku, kdy bylo v?echno ve varu a v?ichni byli nespokojení, nazval tento lid lůzou, a přitom demonstranti byli vět?inou komunisté a mláde?.?

    Toho večera padly před rozhlasem první výstřely a příslu?níci nenáviděné ÁVH (maďarské tajné státní bezpečnosti) zabili několik demonstrantů. Kdy? pak v sanitkách přijely z ústředí ÁVH dal?í posily, rozběsněný dav jim zbraně sebral. O několik hodin později u? bojovníci dostávali zbraně nejen od sympatizujících policistů a vojáků, ale i z jiných arzenálů.

    Masakr před parlamentem

    Při celonočním zasedání maďarského politbyra z 23. na 24. října slíbil Nagy přijmout místo Hegedüse funkci premiéra, ani? by si určil podmínky - neprotestoval proti ?ádosti Geröa o sovětskou intervenci a souhlasil s vyhlá?ením výjimečného stavu. Doufal, ?e se krize urovná vyjednáváním podobně jako v Polsku.

    Nagy byl vězněm své vlastní komunistické disciplíny a loajality vůči straně. A proto?e se sna?il neoslabit vůli Kremlu ke kompromisu, zůstával potom v?dy o krok zpět za po?adavky bouřícího se obyvatelstva. Mezitím na budape??ských ulicích od nočních nepokojů a příchodu dvou sovětských divizí tón ji? neudávali straničtí radikálové, Petöfiho krou?ek či vysoko?koláci, ale mladí dělníci a učni, hnaní do revoluce sociální bídou.

    Nahrazení Geröa Jánosem Kádárem 25. října pro?lo bez pov?imnutí, zcela zastíněno masakrem před budovou parlamentu, kde začali agenti KGB a ÁVH ze střech odstřelovat davy. Zmatené posádky sovětských tanků, které se a? dosud setkávaly na ulicích jen s přesvědčováním, ztratily hlavu a ke střelbě se připojily. Na ulici zůstala stovka mrtvých a tři sta raněných.

    Po několikadenním váhání označil 28. října nový premiér Nagy probíhající události za ?národní demokratické hnutí, které vypuklo jako reakce na zločiny minulého historického období? (namísto dosavadního přívlastku ?kontrarevoluční?) a začal uvádět v ?ivot nejdůle?itěj?í po?adavky, s nimi? se ztoto?ňoval prakticky celý maďarský národ.

    Sovětské jednotky se stáhly z Budape?ti, tajná policie byla 29. října rozpu?těna, obnoven byl pluralitní systém a 30. října vláda rozhodla o likvidaci systému jedné strany a zavázala se, ?e zahájí jednání o úplném sta?ení sovětských jednotek z maďarského území.

    Zrodily se také nové instituce: revoluční nebo národní výbory, je? na několika místech převzaly kontrolu nad místní veřejnou správou. V závodech vznikly dělnické rady, které ov?em ne v?dy zcela stály za Nagyem. Z účastníků povstání a z příslu?níků maďarské armády i policie, kteří podporovali revoluci, byla vytvořena Maďarská národní garda, která měla zabezpečit dodr?ení práva a pořádku.

    Převa?ovala slu?nost

    Nová situace mnohé komunisty zaskočila. Někteří intelektuálové se z politiky stáhli. Nedokázali se vyrovnat s tím, ?e před povstáním byli i oni přívr?enci nelidského re?imu. U mnoha funkcionářů pak vzrůstal pocit bezradnosti z toho, co bude dál. Ti byli ochotni naslouchat prognózám o nebezpečí kontrarevoluce.

    V jejich obavách je utvrdil i masakr při obléhání městského stranického sekretariátu na budapě??ském náměstí Republiky, kde 30. října dav pověsil na lucernách několik funkcionářů (včetně městského tajemníka, Nagyova přítele) a agentů ÁVH. Tato scéna se potom stala pilířem výkladu maďarské revoluce jako nekontrolovatelné ?vzpoury chátry?.

    To v?ak byl jednostranný výklad. Desítky svědectví toti? ukazují, ?e přes emoce nahromaděné za léta zvůle, a přesto, ?e se mezi povstalce nevyhnutelně vmísily i kriminální elementy, převa?ovala obdivuhodná slu?nost. Lidé nekradli, nebrali věci z rozbitých výkladních skříní a velitelé povstaleckých oddílů platili za potraviny pro své lidi.

    V prvních listopadových dnech se zdál potvrzovat Nagyův předpoklad o národním smíření a nová koaliční vláda měla obnovu klidu asi na dosah ruky. Základní opoziční skupiny s ní uzavíraly dohody, velká vět?ina dělnických rad se rozhodla ukončit politickou stávku.

    Moskva v?ak nedala Maďarům ?anci.

    Razantní změna

    Od 23. října zasedalo sovětské politbyro téměř nepřetr?itě. Chru?čov několikrát měnil stanovisko, zda volit represi nebo ústup. Diskutovalo se o ústupcích Nagyově vládě v zájmu toho, aby byla schopna konsolidovat situaci v zemi. Uva?ovalo se nejen o sta?ení sovětských jednotek z Budape?ti, ale jedno z usnesení připou?tělo - za jistých podmínek -i mo?nost jejich odsunu z Maďarska vůbec.

    Na zasedání 31. října ale do?lo k zásadnímu obratu. ?Měli bychom přezkoumat své hodnocení a nestahovat vojska,? řekl v úvodním slově Chru?čov. ?Měli bychom převzít iniciativu v obnovení pořádku. Odejdemeli z Maďarska, povzbudíme jen americké, anglické a francouzské imperialisty... Pochopí to jako slabost a zaútočí. Oslabíme tak na?e pozice. K Egyptu jim přidáme i Maďarsko... Nemáme jiné volby.?

    Razantní změna postoje souvisela s probíhající suezskou krizí a zřetelnou signalizací amerického nevmě?ování se do problémů sovětských satelitů. Právě po zasedání 31. října dostal mar?ál ?ukov zelenou k vypracování plánu pro operaci Smr??, která byla definitivně schválena 2. listopadu a jejím? cílem bylo maďarskou revoltu porazit.

    ?Události v Maďarsku a Polsku, probíhající paralelně se suezskou krizí, usnadnily a dodnes usnadňují na mytologii zalo?ený výklad západní pasivity,? napsal v roce 1992 maďarský historik C. Békés na adresu někdej?ího amerického postoje. ?Namísto toho, aby viděl tuto pasivitu jako důsledek v?eobecného uznaní statu quo, jak se vytvořil po Jaltě, sna?il se tento výklad líčit ji pouze jako důsledek mimořádné situace, týkající se jen a jedině maďarské revoluce.

    A tak se vymý?lely potom často citované argumenty: suezská krize znemo?nila vystoupení jednotné fronty vůči SSSR, americké vedení bylo zaneprázdněno nadcházejícími prezidentskými volbami, americkým jednotkám zabránila v zásahu jen geografická situace...?

    Tvrdá odplata

    Ráno 4. listopadu zahájily sovětské jednotky konečný úder. Ve stejných chvílích se z dosud neznámé rozhlasové stanice ozvalo, ?e ?János Kádár s několika dal?ími vytvořili maďarskou revoluční dělnicko-rolnickou vládu, je? pozvala sovětskou armádu na pomoc k ochraně vymo?eností socialismu?. Po celé zemi se vzápětí rozpoutaly prudké boje, při nich? bylo na maďarské straně zabito přes 3 tisíce lidí a dal?ích 16 tisíc zraněno, zatímco sovětská vojska měla 670 mrtvých a 1500 zraněných.

    Po?adavek beztrestnosti nebyl akceptován a začala tvrdá a důsledná odplata. Skoro dvě stě tisíc osob Maďarsko opustilo, čtvrtina z nich se později vrátila. Za účast na povstání skončilo na popravi?ti nejméně 277 lidí, poslední takový rozsudek byl vykonán v roce 1961.

    Během několika let bylo více ne? 25 tisíc lidí v?ech společenských vrstev uvězněno a desetitisíce dal?ích byly internovány a propu?těny ze zaměstnání. Stovky předev?ím mladých lidí byly deportovány do SSSR a mnoho zajatců bylo bez rozsudku ihned popraveno.

    Imre Nagy a jeho nejbli??í spolupracovníci byli 22. listopadu podvodně vylákáni z azylu na jugoslávském velvyslanectví, zatčeni, odvezeni do Rumunska a internováni. V jaře 1958 byli v přísně utajeném procesu odsouzeni k smrti a 16. června popraveni.


    Celý článek | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik