PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 24. 10. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    * Dokument: Projev prezidenta ČSSR Václava Havla ve Federálním shromá?dění (23.1.1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2473 přečtení)

    Projev prezidenta ČSSR Václava Havla ve Federálním shromá?dění
    (Praha, 23. ledna 1990)

    Vá?ený pane předsedo,
    vá?ené paní poslankyně,
    vá?ení páni poslanci,
    vá?ení přítomní,

    ve svých kancelářích na Pra?ském hradě jsem nenalezl jediné hodiny. Cítím v tom cosi symbolického: po dlouhá léta tam nebylo proč se dívat na hodiny, proto?e tam po dlouhá léta stál čas. Dějiny se toti? zastavily. Nejen na pra?ském hradě, ale v celé na?í zemi. O to rychleji se ov?em dnes - kdy jsme se konečně vyprostili ze znehybňující kazajky totalitního systému - řítí kupředu. Jako by doháněly to, co zame?kaly. My v?ichni - tedy vy i já - se pokou?íme s nimi dr?et krok. V?dy znovu jsme přitom zaskakováni mno?stvím úkolů, které nám rychle se probouzející společnost dává, a rychlostí, s ní? je musíme pod neúprosným tlakem ?ivota plnit. Divíme se tomu, ačkoli bychom se vlastně divit neměli: síla tohoto vodopádu je pouze úměrná velikosti jezera, jeho? hráze se náhle protrhly, a délce doby, po kterou se toto jezero tvořilo v umrtvené společnosti.

    Tato veskrze zvlá?tní a nová situace mne nutí u? teď, necelý měsíc poté, co jste mne zvolili do mé funkce, promluvit k vám obsáhleji, ne? bylo dosud zvykem a ne? bych já sám chtěl. Jistě mi věříte, ?e nejsem veden domý?livou touhou zasahovat do va?eho jednání či je ovlivňovat způsobem přesahujícím mou ústavní pravomoc, a tím méně potřebou zdr?ovat vás právě teď, kdy máte tolik práce. Vede mne naopak jediné: povinnost jednat v souladu s probuzenou vůlí veřejnosti, která mne do mého úřadu va?ím prostřednictvím vyslala, a snahou pomoci v tom i vám.

    Dovolte mi nejprve několik slov o tom, co jsem zatím se svými spolupracovníky udělal, co dělám a co míním udělat.

    Předev?ím se sna?ím poznávat skutečný stav na?í republiky a skutečné problémy jejích občanů. Nav?tívil jsem Bratislavu a krátce před svým zvolením Ko?ice, ostravský kraj i Brno a v?ude jsem se sna?il, navzdory krátkosti svých náv?těv, dozvědět se co nejvíc a co nejvíc přispět k nápravě tam, kde to bylo v mých mo?nostech a silách. Kdykoli jsem přitom potřeboval pomoc nové federální vlády, na jejím? sestavování jsem se před časem - je?tě jako řadový občan - spolu s dal?ími přáteli z Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí podílel, setkal jsem se u ní s okam?itým pochopením a podporou.

    Abych mohl být dobrým prezidentem celého Československa, musel jsem pochopitelně začít u vlastního úřadu. Z mého podnětu vám vláda předlo?ila návrh zákona, jeho? hlavním smyslem je vrátit úřadu prezidenta a jeho sídlu vá?nost, které se dříve tě?ily. Z Páté správy Federálního ministerstva vnitra mají být vyčleněny slo?ky, pečující o Pra?ský hrad a ochranu prezidenta, a podřízeny prostřednictvím jeho vojenské kanceláře přímo jemu. Podobně má být vyčleněn první prapor Hradní strá?e z vojsk ministerstva vnitra a tým? způsobem podřízen prezidentovi. Nejde tu o můj osobní rozmar: trvalé péči ministerstva vnitra o mou osobu jsem dávno uvykl. Jde mi o něco jiného: nezdá se mi vhodné, aby hlava tohoto státu byla - by? nepřímo a velmi decentně - kontrolována různými slo?kami jednoho jediného ministerstva. Od připravované změny si slibuji i to, ?e jeden z nejvýznamněj?ích prostorů Pra?ského hradu, toti? bývalý Ústav ?lechtičen, sousedící bezprostředně s Vladislavským sálem, bude aspoň částečně uvolněn památkovému odboru prezidentské kanceláře, jeho? úkolem bude učinit co nejdříve z pra?ského hradu opět kulturní chloubu na?í země a který se dosud musí tísnit v jakýchsi potupných komůrkách. Pokud jde o Hradní strá?, mohu vás potě?it zprávou, ?e se ve svých nových uniformách stane skutečnou ozdobou tradičního sídla hlavy na?eho státu.

    Nová doba si vy?aduje také nevyhnutelné personální i strukturální proměny v samotné Kanceláři prezidenta republiky. V jejím čele stojí nový mu? a do některých prezidentovi nejbli??ích funkcí byli přijati rovně? noví lidé, takoví, kteří se významně osvědčili - morálně i profesionálně - nejen ve dnech na?í pokojné revoluce, ale i v letech, která ji předcházela. Mám čtyři osobní poradce, kolegium, odborné poradce, ustavuji Sbor konzultantů a z externistů se zřizují různé nové komise. Jejich úkolem bude přispět k povznesení na?í státnosti, obnově jejích nejlep?ích tradic i k politickému posílení prezidentského úřadu, který byl donedávna jen formální odno?í předsednictva jedné politické strany. S podrobnou zprávou o novém vnitřním slo?ení, poslání i rozpočtu prezidentské kanceláře chceme v brzké době seznámit ?irokou veřejnost: doba, kdy do těchto věcí nikdo - ba ani prezident sám - neviděl, nenávratně minula. Veřejnost seznámíme i s koncepcí budoucího u?ití a úpravy zámku v Lánech, jeho? dosavadní funkce byla, upřímně řečeno, dosti temná a jeho? současná vnitřní úprava - vyznačující se bezpočtem neuvěřitelně nevkusných koupelen a procovsky zařízených apartmá - je výsměchem masarykovské tradici, která se k němu vá?e. Park bude opět zpřístupněn veřejnosti, kaple bude slou?it opět svému účelu a skončí čas jakýchsi krutých parodií na myslivost a pompézních recepcí, hermeticky odříznutých odpudivými zdmi a nesmyslným počtem strá?ců od občanů, kteří to v?echno formou daní platili. Investice, které si vy?ádá posílení prezidentské funkce v rámci odluky státní moci od moci KSČ, včetně platového převedení Kanceláře aspoň na úroveň federálního ministerstva, jako? i investice, které si vy?ádá přeměna prezidentova sídla opět v přita?livé evropské kulturní a duchovní středisko, budou samozřejmě značné, zvlá?? bude-li zrychlena probíhající rekonstrukce Hradu. Nepodaří-li se nám vměstnat se do současného rozpočtu prezidentské kanceláře úsporou v?ude tam, kde to bude mo?né, a po?ádáme-li vás o zvý?ení dotace, pak vám zaručuji, ?e to nebudou vyhozené peníze a ?e půjde o částku mikroskopickou ve srovnání s desítkami miliard, je? vydával donedávna ná? stát na vedení, aparáty a nová a nová lokální sídla tehdy vládnoucí strany, která se tak nedobře na?emu lidu odvděčovala za trpnost, s ní? to sná?el.

    Vím, ?e vstupujeme do éry tr?ního mechanismu a reálných ekonomických vztahů. Domnívám se v?ak, ?e by bylo urá?kou úřadu hlavy tohoto státu, kdyby na něm byla ?ádána ekonomická soběstačnost. Kancelář prezidenta republiky není agrokombinát Slu?ovice. Mo?ná vás překvapí, ?e to je jeden z mála úřadů, který vzdoruje obecné tendenci v?ech úřadů bytnět a ko?atět: má dnes podstatně méně zaměstnanců ne? za Masaryka. Dokládá to názorně, jak u nás poklesl význam prezidenta. Není ostatně náhoda, ?e u mého předchůdce byla jeho státní funkce zásadně uváděna a? za jeho funkcí stranickou.

    Věříte mi, doufám, ?e v?echny tyto změny nepřipravuji proto, abych zvět?oval svou osobní moc a slávu, ale jen a jen proto, abych vrátil funkci prezidenta této republiky opět význam, který v minulosti měla, a umo?nil tím i svým nástupcům lépe slou?it své vlasti. Pokud se vám zdá, ?e v těchto věcech přeci jen zbytečně pospíchám, pak si, prosím, uvědomte, ?e jde o úkoly, které pospíchají ze samé své podstaty, i to, ?e před sebou nemám neomezený čas a ?e bych chtěl svým nástupcům předat svůj úřad v podobě, za jakou bych se před nimi nemusel stydět.

    Jak jste zajisté postřehli, předsevzal jsem si společně s vládou národního porozumění a v duchu mohutného společenského hnutí, které nás do na?ich dne?ních funkcí vyneslo, také to, ?e se pokusím přispět k posílení presti?e Československa ve světě. Leccos se u? na tomto poli děje. Kdy? jsme nav?tívili dva německé státy, nenav?tívili jsme tím jen na?eho mocného evropského souseda, s ním? máme dlouhou společnou hranici a s ním? jsme historicky tak úzce svázáni. Nav?tívili jsme tím i národ, který začal odvá?ně bořit zeď, je? tak tragicky rozděluje Evropu, a národ, na jeho? pří?tím osudu tolik dnes zále?í pří?tí osud celé Evropy, tedy nás v?ech. Mír v Evropě je toti? nemyslitelný bez míru v jejím geografickém srdci. Proto na?e první kroky vedly právě sem. V nejbli??ích dnech nav?tívíme Polsko a Maďarsko a později i Rumunsko, jejich? cesta k demokracii je i na?í cestou a s nimi? chceme svůj návrat do Evropy co nejlépe koordinovat. Brzy poté nav?tívím se svými spolupracovníky Sovětský svaz. Této náv?těvě přikládáme velký význam, budeme na ni dobře připraveni a já osobně bych velmi rád přednesl panu Gorbačovovi různé důle?ité a vzájemně propojené návrhy, včetně nabídky, aby se jeho budoucí setkání s panem Bushem konalo v Praze. Tý? návrh přednesu pochopitelně i krátce poté panu Bushovi při velké státní náv?těvě ve Spojených státech amerických. Na dobré cestě jsou jednání o navázání diplomatických styků s Vatikánem a Izraelem, o brzké náv?těvě pape?e v Československu je u? rozhodnuto; jedná se i o několika na?ich dal?ích zahraničních cestách, včetně květnové cesty do Holandska a Skandinávie. Snad vás bude zajímat, ?e ?védsko, stát, od kterého se mů?eme tolik učit ve sféře skutečné sociální péče, bych rád po?ádal o navrácení aspoň malé části uměleckých sbírek, které za třicetileté války ?védská vojska z Čech odvezla.

    Chceme-li různými samostatnými a odvá?nými iniciativami přispívat k tomu, aby se ?ilo lépe v Evropě i v celém světě, nečiníme tak z nějaké megalomanské snahy malého státu za ka?dou cenu na sebe upozorňovat svět. Prostě jen splácíme dluh: za stav světa jsme odpovědni v?ichni a na?e země - tak smutně dlouho tak smutně bezvýznamná - této své spoluodpovědnosti dlouho nedbala, tak?e teď má co dohánět.

    Tolik tedy o mém dosavadním úsilí v úřadu, do něho? jste mne zvolili.

    Zbývá naznačit, v čem vidím hlavní smysl svého krátkodobého pobytu v něm.

    V oblasti vnitropolitické spatřuji svůj rozhodující úkol v tom, ?e se pokusím vná?et do předvolební kampaně, v ní? budou pravděpodobně bouřit různé politické vá?ně a řevnivosti, určité zklidňující, zduchovňující a tak říkajíc lidské prvky a motivy, jimi? bych rád sobě i nám v?em znovu a znovu připomínal, ?e nevedeme boj o křesla, postavení a moc, ale o lep?í tvář na?í vlasti.

    V oblasti zahraniční politiky bych rád působil v podobném duchu: chtěl bych zdůraznit, ?e politika nemusí být jen jevi?těm soupeřících zájmů, ale ?e mů?e být i věcí obětavé práce k prospěchu univerzálnímu. I na této půdě bych rád, v rámci svých omezených mo?ností, v?dy znovu připomínal cosi jako duchovní, nadosobní či - chcete-li - nepolitický horizont politiky.

    Nyní bych se vám rád stručně svěřil se svými názory na úkoly, které stojí před vámi jako poslanci Federálního shromá?dění.

    V?ichni se tě?íme na novou československou ústavu i na ústavy na?ich dvou národních republik, které jednoho dne přijmou národní i federální zastupitelské sbory, vze?lé ze svobodných voleb.

    Rychlý běh dějin, o něm? jsem mluvil úvodem, nás v?ak znovu a znovu přesvědčuje o tom, jak neprozíravé by bylo, kdybychom se v?emi změnami čekali a? do přijetí nové ústavy. Tím bychom de facto zcela zbytečně odkládali ře?ení různých vá?ných problémů. Nechceme-li zbytečně prohlubovat krizi, do ní? jsme byli str?eni, musíme je ře?it hned. Proto budete zřejmě muset kromě mnoha různých zákonů, které s úctyhodnou rychlostí nyní připravujete, přijmout i dal?í ústavní zákony. Například skutečná ekonomická reforma, s ní? je třeba začít ihned, nemá-li být zle, si vy?ádá pravděpodobně určité ústavní změny v oblasti definice vlastnických vztahů a struktury hospodářských ministerstev. K úvaze dávám znovu to, o čem se hovořilo u? u kulatého stolu, kdy? se rodila vláda národního porozumění: zda by neměly být zřízeny Federální ministerstvo ?ivotního prostředí a Výbor pro národní men?iny. Mo?ná bude nutné zasáhnout do dne?ní ústavy je?tě hlouběji a poněkud změnit i samu strukturu zastupitelských sborů, aby volbami nebyla na celé dal?í volební období mumifikována jejich dne?ní nevyhovující podoba. Dosavadní struktura republikových i federálních zastupitelských sborů je toti? nepru?ným, neekonomickým a přebyrokratizovaným výrazem starého centralismu, pro něj? byla my?lenka federace jen administrativně komplikovaněj?ím způsobem totalitního vládnutí. Nám jde ale přece o federaci skutečnou, toti? o federaci jako projev vůle ke společnému a vskutku demokratickému státnímu sou?ití dvou svébytných národů. Pokud jde o volební zákon sám, přimlouvám se znovu za to, abyste se jím sna?ili otevřít cestu k účasti na správě veřejných věcí skutečně těm morálně i profesionálně nejlep?ím z nás, tedy abyste spí? kladli důraz na konkrétní osobnosti, ne? na politické strany. Strany, kluby, hnutí a iniciativy jsou přirozeným projevem názorové plurality i přirozené potřeby sdru?ovací. Politické osobnosti by se v nich měly politicky formovat a profilovat, nakonec by ale měly přece jen hrát rozhodující roli jejich lidské vlastnosti a odborná způsobilost. Nebo aspoň roli významněj?í, ne? jejich politická příslu?nost nebo loyalita k politickému seskupení. U?lechtilí lidé, by? by měli názory seberozdílněj?í, jsou v?dycky schopni dialogu, vzájemného porozumění a tolerance, lidé méně u?lechtilí jsou naopak schopni na sebe smrtelně zanevřít kvůli malichernostem. Velký prostor by se měl otevřít zcela nezávislým kandidátům. Řekl jsem to u? mnohokrát a opakuji to záměrně znovu: nedopus?me, abychom se stali odstra?ujícím příkladem těch, kteří si nevědí se svou svobodou rady. Pokusme se naopak, aby na?e svobodomyslnost dala na?í demokracii novou kvalitu, která bude inspirovat i jiné národy.

    Milé poslankyně a milí poslanci,

    jako prezident republiky mám právo přiná?et Federálnímu shromá?dění zákonodárné iniciativy. Tohoto svého práva jsem dnes vyu?il a některé záva?né návrhy va?emu předsedovi u? předal. Jde o návrhy vzájemně provázaných změn, které musí být provedeny současně, nemá-li dojít ke zcela zbytečným ekonomickým ztrátám. Jde o změny, které jsou ve vzduchu, o nich? se v?ude mluví, které kdekdo očekává, po nich? veřejnost, jí? se předev?ím cítím být odpovědný, hlasitě volá. Jde o změny, k nim? vývoj evidentně směřuje, které nová ústava - a? u? bude jakákoli - zcela určitě do sebe zahrne a je? je z mnoha různých důvodů, včetně důvodů opět ekonomických, nepoměrně výhodněj?í provést ihned.

    Jistě u? tu?íte, o čem mluvím. Mluvím o změnách, je? někteří na?i sousedé u? úspě?ně provedli z tých? důvodů, z kterých je musíme provést i my. Jde ostatně jen o přirozené důsledky toho, co se u? stalo i u nás, kdy? byl z ústavy vypu?těn článek 4. Mluvím o názvu na?í republiky, o na?ich státních znacích a o názvu na?í armády.

    V?ichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v ní? nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v ní? nebudou strádat lidé posti?ení, staří, děti či lidé jakkoli jinak hendikepovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely v?echny poni?ující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v ní? se nebudeme dělit na otroky a pány. Tou?ím po takové republice mo?ná víc, ne? leckdo jiný, a snad právě to mne opravňuje k tomu, abych tu svůj návrh vznesl. Přiznejme si konečně bez vytáček, ?e slovo socialismus ztratilo v na?em jazykovém kontextu smysl. Nikdo u? vlastně nedoká?e říct, co znamená, co se jím v na?ich podmínkách míní, kde vlastně socialismus začíná a kde končí. Ale nejen to: po v?ech trpkých zku?enostech s těmi, kteří svou py?nou v?emoc a svou přezíravost k druhým nazývali slovem socialismus a sebe samé vydávali za jeho jediné strá?ce, vyvolává toto slovo dokonce obecný odpor. Jejich vinou se z označení pro velké ideály dělnického hnutí proměnilo v označení totalitního systému. Mravní, politická i ekonomická krize v na?í zemi je jazykově neodmyslitelně spjata s tímto slovem. Z politického ideálu se stalo zaříkadlo a ze zaříkadla synonymum v?eho ?patného. Spí?, ne? o socialistickém ?těstí, mluví dnes lidé o socialistické hrůze.

    Ale to stále je?tě není to hlavní. I zkompromitovaným slovům lze vrátit jejich původní smysl a já nepochybuji o tom, ?e se různým obrozujícím se či nově vznikajícím stranám levicového zaměření dříve či později podaří vrátit obsah i slovu socialismus. Hlavní je, ?e veskrze ideologická charakteristika momentálního společenského, sociálního a hospodářského uspořádání nemá prostě co dělat v názvech států. Kdyby se ná? stát jmenoval například Československá kapitalistická republika nebo Československá demokratická republika nebo Československá křes?ansko-sociální republika, vystupoval bych proti takovým názvům s touté? vehemencí. Ideologie jakékoli názorové skupiny, a? u? vět?inové či men?inové, nepatří do názvu státu, který chce být skutečně demokratický, proto?e je tím automaticky zvýhodňována jedna skupina občanů proti skupinám jiným. De facto je tím kodifikována v?dy nějaká neblaze proslulá "vedoucí role". Demokratický stát prostě nemá právo interpretovat či komentovat své vlastní bytí v duchu jakékoli politické doktríny. Na?i republiku nazval z nejasných a nikdy konkrétně neartikulovaných důvodů republikou socialistickou můj předchůdce pan prezident Novotný. Nevím, zda to udělal proto, ?e si opravdu v duchu marxistického učení myslel, ?e je u nás ka?dý odměňován podle své práce, anebo prostě proto,?e to bylo za jeho dob tak říkajíc v módě, proto?e tehdej?í sovětské vedení od svých satelitů takové doplňky v jejich názvech vy?adovalo. A? u? ho ale k tomu vedly pohnutky jakékoli, zdá se mi být zřejmé, ?e by se na?e republika takto jmenovat neměla. Budoucnost uká?e, zda budeme republikou lidskou, demokratickou, mírumilovnou a prosperující, anebo zda jí nebudeme. Tím v?ak, ?e si dáme do názvu státu ten či onen přívlastek, nezajistíme je?tě, ?e budeme státem lep?ím, ne? jsme.

    Proto jsem předal va?emu předsedovi návrh ústavního zákona, podle něho? by se měly na?e národní republiky jmenovat Česká republika a Slovenská republika a ná? společný stát Československá republika.

    Je?tě ?ivěj?í, ne? téma názvu na?eho státu, je dnes v na?í společnosti téma státního znaku. Současný československý státní znak je, jak se v?ichni odborníci shodují, heraldickým nesmyslem. ?tít je v něm nahrazen pavézou, ačkoli na pavézách nikdy ?ádné znaky nebyly. Pavéza navíc není ničím speciálně husitským, jak se snad autoři současného znaku domnívali, nebo? ji u?ívala v?echna středověká vojska, včetně kři?áckých armád. Pěticípá hvězda - tento symbol komunistického hnutí - vzná?ející se nad hlavou českého lva, zbaveného královské koruny, která je jeho atributem, je pouhou projekcí zru?eného článku 4 ústavy do státního znaku. Kombinace této hvězdy s českým lvem je výsměchem jak na?emu historickému národnímu znaku, tak koneckonců i samotnému komunistickému symbolu. V současném státním znaku je navíc nahrazen slovenský znak na prsou českého lva jakýmisi vymy?lenými plamínky bez heraldického významu, tak?e není opět ničím jiným, ne? políčkem českému lvu i slovenskému národu. Dne?ní státní znak, vykonstruovaný rovně? v podivném roce 1960, nejen ?e nepřirostl ?iroké veřejnosti k srdci, ale sklízí u ní odpor. Ani? by k tomu potřebovala heraldické vzdělání, vět?ina lidí ví, ?e tento znak je umělý a o?klivý a zcela logicky ho spojuje se smutnou vládou těch, kdo ho vymysleli. V tom, ?e je třeba tento znak změnit, je v?eobecná shoda.

    Rozsáhlé diskuse jsou v?ak mezi odborníky i laiky o tom, jakým znakem ho nahradit. Návrat ke znaku z roku 1920, a? u? je z heraldického hlediska jakýkoli, je nemyslitelný, proto?e je pro nás v?echny historicky nerozlučně spjat s my?lenkou jediného československého národa.

    Jedinou mo?ností je tedy zvolit znak nový. Taková volba je sice velmi tvrdým zásahem do národního i státního povědomí, já se v?ak osobně přesto k této variantě přikláním. Nikoli pouze proto, ?e to je zřejmě jediné mo?né východisko, ale předev?ím proto, ?e z různých důvodů pova?uji tuto dobu za začátek nové historické éry, natolik nové, ?e si zasluhuje i tak radikální výraz, jakým je volba nového státního znaku.

    Po seznámení s různými heraldickými a historickými expertizami, českými i slovenskými, a po del?ích úvahách o dne?ním historickém, politickém i národním cítění obou na?ich národů, rozhodl jsem se navrhnout vám ře?ení, které se vlastně samo nabízí. Toto ře?ení jsem samozřejmě konzultoval s heraldiky i legislativci a nesetkal jsem se u nich s ?ádnými námitkami. Proto se odva?uji vám je přednést.

    Je to ře?ení velmi prosté:

    Česká republika, bude-li se tak z va?eho rozhodnutí jmenovat, by jako svůj znak u?ívala tradičního českého dvouocasého lva s korunkou. V?echny instituce , a? u? zákonodárné, výkonné či soudní, které spadají pod Českou republiku, by tento znak u?ívaly tak, jak předepisuje zákon či jak to vyplývá z v?ité praxe.

    Analogicky by v?echny instituce Slovenské republiky u?ívaly tradiční slovenský znak, toti? tři vrchy s dvojitým kří?em vztyčeným na prostředním z nich.

    Tyto znaky národních republik by odpovídaly dosavadnímu takzvanému malému znaku, dík čemu? by nebyly obtí?e s jejich miniaturizací na dopisních papírech, razítkách, pečetích a podobně.

    Takzvaný velký znak by pak byl znakem Československé republiky a u?ívaly by ho pouze federální instituce, včetně Československé armády. Tento znak by rovně? reprezentoval Československou republiku v zahraničí. V?e nasvědčuje tomu, ?e je to ře?ení technicky reálné.

    Pokud jde o znak sám, nej?ir?í konsensus u obou na?ich národů i mezi odborníky nalézá znak čtvrcený, který má v heraldice svou dávnou tradici a vyjadřuje rovnoprávný a spřátelený svazek dvou různých rodů či národů. U?íval se u nás u? od dob jagellonských králů, kteří takto kombinovali český znak se znakem uherským. Velkým by tento znak byl ov?em nikoli jen proto, ?e by byl čtvrcený do čtyř polí, v nich? by byly dvojmo a střídavě oba národní znaky, ale i proto, ?e by se dělil na takzvaný zadní a přední ?tít, co? znamená, ?e uprostřed velkého a čtvrceného znaku by byl je?tě znak dal?í, podstatně men?í, ale v čestném centru umístěný, toti? historický znak Moravy. Toto jeho umístění by symbolicky vyjadřovalo fakt, ?e prvním státním útvarem, který v historii na?ich národů známe, byla ří?e Velkomoravská, v ní? se na úsvitu na?ich dějin na?e dva národy, respektive etnika, z nich? se později zformovaly, spolu spojily v jednom státním celku. Moravská orlice v centru znaku na?í federace by tedy představovala motiv na?e dva národy spojující, tedy přesně ten motiv, který je historickým prapředkem na?í moderní federace.

    Velký znak federace by byl pochopitelně i na standartě prezidenta republiky; pod ním by bylo heslo Pravda vítězí.

    Jsem přesvědčen, ?e ře?ení, které navrhuji, má v?echny dosa?itelné přednosti: samostatné znaky pro obě národní republiky a v?echny jejich národní instituce posílí vědomí národní svébytnosti obou na?ich národů. Národa slovenského, který má ke svému národnímu znaku ji? tradičně silný vztah, a je?tě více národa českého, který svou národní republiku zatím jen málo zakou?í jako smysluplný výraz své svébytnosti. Ta mu toti? stále je?tě splývá s útvary československými, dnes tedy federálními, mimo jiné i proto, ?e metropolí na?í federace je Praha. Navrhované ře?ení by navíc posílilo neprávem přehlí?ené povědomí moravské.

    Nemohu zde pochopitelně vysvětlovat v?echny aspekty a důvody tohoto návrhu, nebo? by to bylo téma na knihu. Mohu vás pouze ujistit, ?e toto ře?ení se tě?í souhlasu odborníků různých zaměření a odpovídá, jak jsem přesvědčen, i tu?bám na?ich národů.

    Návrh ústavního zákona o na?ich státních znacích jsem rovně? předal va?emu předsedovi.

    Grafické předlohy v?ech tří znaků i standarty prezidenta republiky, které jsou jeho přílohou, si vám teď dovolím ukázat.

    Se změnou názvu státu by měla být spojena i změna názvu armády. Na?e armáda je lidová ze samé své podstaty, nebo? je u nás v?eobecná vojenská povinnost a nikdo jiný ne? lid nemů?e tudí? armádu tvořit. Současný název je pleonazmem.

    Doporučuji vám proto, abyste v samostatném článku novely branného zákona, respektive zákona o novém znění slu?ební přísahy vojáků a příslu?níků SNB a SNV, které se připravují, změnili název Československá lidová armáda na Československá armáda.

    Vá?ení přítomní,
    milé poslankyně a poslanci,

    nepochybně si uvědomujete, ?e změna státního znaku bude proces, který potrvá dlouhé měsíce a bude stát mnoho miliónů korun. Přijmete-li návrhy, které vám předkládám, pak mů?eme v?ichni společně, tedy národní rady a vlády, Federální shromá?dění a federální vláda, jako? i já jako prezident, po?ádat v?echny, kdo se budou na změně státního znaku svou prací podílet, aby tomu věnovali neplacené směny a dobrovolné brigády. Jsem přesvědčen, ?e v dne?ní atmosféře probuzeného národního sebevědomí i radosti z vlastního občanského sebeosvobození bude na?e výzva příznivě přijata a setká se s obecným porozuměním. Vidím velký a téměř symbolický smysl v tom, ?e bychom u? při těchto volbách, prvních svého druhu po mnoha desetiletích, mohli své hlasovací lísky vkládat do uren s novými státními znaky, odli?ujícími mimo jiné urny pro volbu do národních a federálních zastupitelských sborů, a ?e by jimi byly vyzdobeny i volební místnosti.

    Státní znak je velmi často svázán v nejrůzněj?ích souvislostech, od čelných stěn parlamentů a? po dopisní papíry a razítka, s názvem státu. Proto se domnívám, ?e je správné provést obě změny současně. Jinak by se mohly a? zdvojnásobit náklady s tím spojené. Analogické důvody mne vedou k tomu, ?e vám současně navrhuji i změnu názvu na?í armády.

    Milé poslankyně,
    milí poslanci,

    jistě se v?ichni shodneme na tom, ?e chceme ?ít v právním státě.

    Co to znamená?

    Co to je vlastně právní stát?

    Je to stát, v něm? platí zákony nejen pro v?echny občany, ale i pro v?echny státní orgány i v?echny jiné organizace a společenské subjekty. Vrcholem právního řádu je přitom ústava, respektující V?eobecnou deklaraci lidských práv a v?echny na ní navazující mezinárodní závazky, dohody a pakty.

    Ale nejen to; sebelep?í zákony a sebelep?í ústava samy o sobě stále je?tě právní stát netvoří. Jeho nejvlastněj?í zárukou je demokratické prostředí, v něm? je právo naplňováno, tedy demokratické vědomí nás v?ech. Na?e občanská kultura, na?e politická moudrost, ná? smysl pro spravedlnost, na?e nepředpojatost a odpovědnost ka?dého z nás, vyrůstající z na?eho svědomí a rozmyslu, jedině to v?echno - a mnoho dal?ích dobrých věcí - mů?e být skutečnou zárukou toho, oč usilujeme: právního státu a demokracie.

    Odvykli jsme obému a pro mnohé z nás bude tě?ké v sobě objevovat a pěstovat to, o čem jsem mluvil. Tím spí?, ?e ?ijeme ve vzru?ené době rozchodu s totalitní mocí, v době, která si ?ádá mnoho rozhodných a rychlých kroků.

    Jak sladit touhu po zákonnosti a demokratických postupech s nutností radikálně účtovat s minulostí a v?emi jejími temnými následky? Jak čelit intrikujícím stoupencům starých pořádků a zároveň neintrikovat jako oni a nesu?ovat je tím, čím oni su?ovali nás? Jak zabránit kariéristům, aby jen narychlo nepřevlékali kabáty a nestavěli se opět svévolně nad ostatní, by? s novým praporem v ruce? Jak revolučně rozbíjet staré struktury a vyhnout se přitom v?em druhům násilí, z něho? se zrodily a na něm? stojí?

    Jsou to úkoly tě?ké a vy sami to velmi dobře víte: v?dy? vět?inu z vás vynesla do va?ich poslaneckých funkcí stará doba a vět?ina z vás přitom vnímá ducha nové doby a chce mu, jak pevně věřím, slou?it.

    Věřím, ?e si uvědomujete zcela zvlá?tní odpovědnost, kterou v tomto přechodném období máte právě vy. Málokdo si přeje tolik jako já, abyste nezvyklou historickou roli, která vám byla přisouzena, sehráli se ctí a ve prospěch na?ich národů!

    Končím tím, čím jsem začal: na?í společnou povinností je dnes naslouchat dobře volání doby, rozumět nárokům této chvíle a vnímat a respektovat zrychlený rytmus času, který je pro tuto dobu tak příznačný.

    Hodiny, které nám tento zázračně zrychlený chod dějin budou ukazovat, si nepochybně brzy umístíme na svá pracovi?tě - já ve své kanceláři na Hradě a vy v této své zasedací síň.

    Děkuji vám za pozornost.

    Zdroj: www.vaclavhavel.cz


    Celý článek | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik