PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 07. 08. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    * Dokument: Projev Jiřího Svobody V?echny důvody k ofenzivní činnosti (1993)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2256 přečtení)

    Jiří Svoboda: V?echny důvody k ofenzivní činnosti
    projev předsedy KSČM na 2. plénu ÚV KSČM dne 6. března 1993

    Na dne?ním plenárním zasedání se budeme zabývat otázkami, které navazují na závěry II. sjezdu. Jde zejména o to, abychom stanovili priority pro nejbli??í období, provázanost činnosti ústředního výboru, výkonného výboru, okresních výborů a? k základním článkům a zároveň i promysleli, za jakých podmínek jsme schopni tyto priority splnit.

    Výkonný výbor projednal a předlo?il vám k vyjádření několik písemných materiálů, ze kterých vyplývá dílčí poznávací analýza jednotlivých sociálních skupin, jejich zájmů a postavení ve společnosti, a z ní odvozený návrh úkolů a námětů představující ucelený soubor parlamentních a sociálních aktivit. Závěry sociologů prokazují významné zji?tění, ?e občané sice vnímají současné společenské procesy jako prohlubování majetkové nerovnosti (93%)? značná část populace se v?ak kloní k názoru, ?e jde o jev v podstatě přirozený. Dochází k postupnému přetváření struktury zájmů, které zdaleka není ukončeno a je velmi obtí?né přesněji určit její dal?í vývoj.

    Nekoncepčnost vládní politiky

    Lze v?ak postihnout některé základní tendence a soustředit se zejména na ty, které jsme schopni ovlivnit: Charakteristickým rysem je individualizace společenského ?ivota a s ní spojené dělení a osamostatňování dílčích zájmových a sociálních skupin, a to se v?emi průvodními negativními dopady, které byly zaznamenány a teoreticky popsány v zemích s obdobným vývojem: Předev?ím jde o ztrátu pocitu sounále?itosti a solidarity, co? umo?ňuje vládní koalici stavět dílčí, by? oprávněné zájmy jedněch skupin proti druhým. Poprvé bylo této metody s úspěchem vyu?ito v době přijímání Zákona o malé privatizaci, kdy úsilí pracovníků obchodu a slu?eb prosadit formy ekonomického nájmu jako rovnocenné vůči aukčním prodejům do soukromého vlastnictví bylo veřejnosti vylo?eno jako projev skupinového sobectví a pokusy o dílčí stávky skončily neúspěchem.

    Obdobně byly odsunuty na vedlej?í kolej po?adavky horníků a zcela zjevné je u?ívání této metody ve vztahu k zemědělcům, kteří byli navíc působením restitucí majetkovými vztahy rozděleni na dvě zájmově různé podskupiny.

    Novela zákona 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, která bude v nejbli??í době předlo?ena parlamentu, obsahuje podle sdělení ministra Luxe ustanovení, ?e lidé, kteří v minulosti darovali majetek, by ho měli získat zpět. V případech, kdy restituční po?adavky převy?ují majetek státního statku, nebo v případech, kdy obce nemají dostatek prostředků na vypořádání restitučních nároků, by se podle této novely měl stát povinnou osobou pozemkový fond.

    Je více ne? zřejmé, ?e proces diferenciace zájmů by měl být tímto postupem dále prohlouben a oslabena jednotnost postupu zemědělců.

    Současná agrární politika vlády ČR, jak se ukazuje, v?ak působí svou bezkoncepčností negativně na obě skupiny. To jasně vyplynulo ze setkání jihomoravských zemědělců v Břeclavi, kde svorně konstatovali zástupci zemědělských dru?stev, soukromě hospodařících rolníků, Svazu vlastníků půdy a zpracovatelského průmyslu, ?e bez ohledu na formu hospodaření a majetkové vztahy nedává agrární politika zemědělcům ?ádnou perspektivu. To je mimo jiné zřejmé z číselných údajů dotační politiky, která představuje ve vyspělých západních zemích v průměru 38% (v případě ?výcarska, či Skandinávie téměř dvojnásobek), zatímco u nás poklesla na řád 12%? a to při neúnosném vzestupu cenového zatí?ení na vstupech.

    Z uvedeného výčtu vyplývá nezbytnost koordinovat na?i parlamentní i mimoparlamentní aktivitu a usilovat prostřednictvím klubu LB o prosazení nezbytných dotací na úrovni evropských standardů a zavedení účinné kvotační dovozní politiky, která by zabránila importu dotovaných potravinářských výrobků ze zahraničí, jim? zejména díky dotacím nejsou na?i zemědělci schopni cenově konkurovat. Stát musí zároveň poskytnout garance cenových i objemových limitů základních zemědělských produktů, které budou mít stabilizující účinek.

    Nekoncepčnost vládní politiky se týká i podnikové sféry, zejména rozhodujících velkých podniků, které z valné části ovlivňují zaměstnanost v celých regionech. S nabytím účinnosti Zákona o bankrotu mů?e dojít k řetězové reakci, která bude mít vá?né důsledky pro příjmovou část státního rozpočtu, a tedy i mo?nost výdajů nejen do oblasti sociální, ?kolské, kulturní, ale i do sféry infrastruktury, její? rozvoj do značné míry podmiňuje zahraniční investice do technologií a účast zahraničního kapitálu vůbec.

    Vyjádření premiéra Klause, ?e: »...to málo, co s tím vláda dělá, tak akorát odpovídá«, pokládáme za nekvalifikované a nepostačující. Jak konstatují v citovaných závěrech sociologové, dal?í ekonomický vývoj povede k prohlubování nespokojenosti a sociálních rozporů, co? bude mít své důsledky v proměnách hodnotových orientací i jednání lidí, av?ak spí?e ve smyslu úsilí o zachování vlastní existence, ne? ve smyslu politické radikalizace.

    Odklon od politického ?ivota

    Pro nás je z těchto výzkumů velmi podstatné zji?tění, ?e odklon od politického a zejména stranického ?ivota (jde o průřezové zji?tění) bude mimo jiné provázeno únikem do sfér oddechu, nepolitických zájmů a kultury. To potvrzuje správnost a oprávněnost na?ich opakovaných po?adavků na otevření důrazu v činnosti základních článků na nejrůzněj?í nepolitické aktivity. V činnosti ZČ, jak jsme opakovaně konstatovali, přetrvávají stereotypy z minulosti, návyk ře?it ve své kompetenci problémy ekonomiky, pracovi?tě a kádrové otázky, zatímco rozvoj zájmových a občanských aktivit zůstává zcela mimo zorné pole jejich pozornosti.

    Bezvýsledná přepolitizovanost vnitrostranického ?ivota vede na jedné straně k pocitům bezmoci, proto?e se na?e záměry nedaří ani zčásti splnit, na straně druhé k opakovaným plo?ně kritickým výhradám k současnému re?imu, k neproduktivním pocitům ukřivděnosti a nedoceněnosti, ke ?kodolibým úvahám »čím hůře, tím lépe« atd. Lidem v produktivním věku, kteří tou?í po společenské seberealizaci je v?ak takový způsob my?lení a cítění naprosto vzdálený. Ze své přirozenosti se chtějí aktivně účastnit společenských procesů a vlastním vkladem přispět ke změně k lep?ímu.

    Pokud se nám z tohoto poznání nezdaří vyvodit urychleně závěry, rozvinout na úrovni ZČ soubor nepolitických aktivit, které by na sebe vázaly část nestranické veřejnosti, bude činnost ZČ i nadále převá?ně nezajímavá, bezradná a postupně bude docházet i k jejich dal?ímu rozkladu, který (a? u? si to přiznáváme, či nikoli) stále pokračuje. Prázdné volání po ideové a akční jednotě strany je jen důkazem, ?e jsme se dosud nedokázali vypořádat s faktem, ?e působíme v pluralitním politickém a zájmovém prostředí a zveřejňování seberadikálněj?ích stanovisek má ve veřejném mínění jen malou specifickou váhu, pro praktickou politiku je pak bezvýznamné.

    Z tohoto hlediska je velmi důle?itá činnost na?ich poslaneckých klubů v místních zastupitelstvech. Mnozí z vás jistě vědí, ?e ZČ v převá?né vět?ině netvoří inspirující zázemí pro poslance. Zázemí, které by pro jejich práci shroma?ďovalo podněty jako reflexi převa?ujících místních zájmů, tím méně pak ucelené konkrétní návrhy, jak problémy ře?it. Vazba poslaneckých klubů v zastupitelstvech na stranu ve vět?ině případů končí u okresních výborů a i na této úrovni probíhá spí?e jen výměna informací, ne? soustřeďování ?ivých podnětů a jejich koncepční uspořádání, včetně návrhů jak, v jakém čase je realizovat.

    A přece právě tato otázka bude do značné míry rozhodující pro výsledky komunálních voleb. Závěry sociologů potvrzující i na?e předpoklady, ?e je třeba se zbavit ideologických stereotypů a opustit iluzorní představy o »vyvolených« sociálních skupinách (dělnické třídě v klasickém pojetí) a ?e je naopak nezbytné najít diferencovaný poměr k různorodým zájmům vrstevnatě se utvářejících skupin na základě empirického poznání jejich skutečného postavení a významu v současné společnosti. Průbě?ný sociologický výzkum rychle se měnící struktury společnosti pokládám za nejpodstatněj?í část poznávací činnosti strany ve střednědobém i dlouhodobém horizontu. Ideologické vizionářství a spekulativní úvahy, vytvářející normativní obraz jakési ideální budoucí společnosti, nám v praktické politice příli? nepomohou. A chtějí-li od nás někteří, abychom současné kroky odvozovali od těchto pomyslných obrazů, svádějí nás na cestu, na které nezískáme ani nové členy, ani sympatizující.

    Sociální politiku KSČM proto navrhujeme realizovat v rámci tři projektů, z nich? první by se soustředil na Evropskou sociální chartu, Pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a plněním Listiny základních práva svobod. V?echny tyto dokumenty byly publikovány buď informační disketou nebo v tisku. Odborná skupina právníků nyní připravuje aplikační výklad? s kterým je třeba seznámit ?irokou veřejnost.

    Pozornost odborům

    Poslanecký klub LB v českém parlamentu by měl soubě?ně předlo?it ve smyslu čl. 10 Evropské sociální charty a jejího protokolu návrh na přijetí této normy do právního systému ČR. Druhou osou programového zaměření by se měla stát v?estranná spolupráce a podpora ve vztahu k odborovému hnutí. Z tohoto hlediska se nám nabízí ?iroké spektrum aktivit od ryze místních a? po parlamentní. Byla to předev?ím novela zákoníku práce, která odborovým organizacím odňala právo informovanosti o rozvojových programech podnikové sféry a ve svých důsledcích mimo jiné otevřela cestu ke korupci, podvodným privatizačním projektům a nejrůzněj?ím machinacím s národním majetkem, se kterým představitelé vládní koalice zacházejí spí?e jako s konfiskátem, ne? jako s národním bohatstvím, o něm? rozhodovat jim bylo propůjčeno občany v parlamentních volbách.

    V této souvislosti není mo?né nevidět a zastírat, ?e se součástí nejrůzněj?ích mafií stali i četní představitelé předlistopadového re?imu, kteří bystře zneu?ívají svých známostí a vazeb domácích i mezinárodních k tomu, aby získali výhodné úvěry a přístup k informacím. Tato fakta budou vycházet ve stále rostoucí míře najevo a sociální orientace na?í strany bude sdělovacími prostředky ve vazbě na tyto lidi soustavně zpochybňována.

    Význam odborů, jako záruky sociální průchodnosti ekonomické transformace, bude do budoucna bezpochyby dále narůstat. Je přitom na?ím občanským zájmem, aby se zdařilo přeorientovat na?e výroby na technologicky náročnou produkci. Pokud se nezdaří dostatečně rychle modernizovat výrobu a vyu?ít ?ikovnosti a umu na?ich lidí, nejen?e se nám nezdaří vytvořit konkurenceschopnost směrem k otevřeným, vyspělým ekonomikám, ale budeme i dále vytěsňováni z toho, co zůstalo z trhů bývalé RVHP a SSSR.

    Tripartita a generální dohody jsou z tohoto hlediska významným stabilizujícím prvkem, který účinně zprostředkuje mezi časově krátkodobými zájmy zaměstnanců a dlouhodobou perspektivou rozvoje podniku. Na?e aktivity ve směru k odborům by měly probíhat v několika soubě?ných vrstvách:

    • jednoznačnou podporou oprávněných po?adavků v českém parlamentu,
    • interpelacemi, které budou nutit vládu zaujímat koncepční postoj k podnikové sféře, zejména k velkým podnikům, které se rozhodující měrou podílejí na pracovních příle?itostech v jednotlivých regionech (Poldi, ČKD, Tatra Kopřivnice, Sigma atd.),
    • informacemi o mo?ných vývojových variantách v jednotlivých podnicích i odvětvích, případně zpracováním variant privatizačních projektů.

    V?echny tyto aktivity předpokládají soustředit odborný potenciál, který ve straně máme a vyu?ít dostupných informací. Sběr informací přitom klade vysoké nároky na práci základních článků a odborníků sdru?ujících se v aktivu kolem okresních výborů. Kvalifikované informace z okresů jsou přitom nezbytnou podmínkou pro činnost poslaneckého klubu v Českém parlamentu, nebo? podmiňují jak legislativní iniciativy, tak i cestu k interpelacím.

    Proč alternativní struktury

    Třetím pilířem na?í práce by se měl stát soubor společenskosociálních aktivit od centra a? po základní články. O tomto problému jsem ji? hovořil a je, domnívám se, dostatečně vysti?en v souborech, které jste obdr?eli na 1. zasedání. Je nezbytné se dnes poradit v jakém časovém sledu a v jaké hierarchii jednotlivé úkoly uspořádat a předev?ím pak o tom, které z nich jsme schopni reálně zabezpečit. Zdůrazňují to zejména proto; ?e nastolené otázky nejsou nijak nové, ?e jsme je projednávali na několika zasedáních a výsledky si bohu?el z valné vět?iny jen zalo?ili do ?anonů s podkladovými materiály.

    Současná sociálně-ekonomická situace svědčí o tom, ?e vládní koalice nemá vývoj pod kontrolou a postupuje metodou pokusů a omylů. Za takového stavu věci přebírá opozice obrovskou zodpovědnost za to, aby nedo?lo k lavinovité nestabilitě. Zejména musíme udělat v?echny vstřícné kroky k tomu, abychom si perspektivně vytvořili podmínky pro uznání na?í strany jako reálné politické síly, která je připravena podílet se výhledově i na vládní odpovědnosti, jako kterákoli jiná politická strana v rámci pluralitního politického systému.

    To mimo jiné znamená schopnost pru?ně a pohotově reagovat na rozpory a chyby v oblasti řízení ekonomických procesů a jejich dopadů do kvality ?ivota občanů. Proto jsme na minulém zasedání ÚV KSČM přijali rozhodnutí o ustavení odborných alternativních struktur, které budou soustavně sledovat vývoj v jednotlivých resortech, identifikovat chybné kroky a zároveň i nabízet ře?ení, která by mohla přinést příznivou změnu. Výkonný výbor se touto otázkou opakovaně zabýval a předkládá vám návrh, který máte v podkladových materiálech. Výkonný výbor vycházel zejména z toho, ?e by alternativní struktury měly spolupracovat s nezávislými odborníky, event. s obdobnými komisemi (pracovními skupinami) politických stran sociální orientace, odborů a mimoparlamentních subjektů a zároveň napomáhat k roz?iřování odborných znalostí a kvalifikace spolupracovníků z okresů a připravovat je na případnou nabídku pracovat v rámci jednotlivých resortů.

    Abychom se v?ak mohli stát reálnou politickou silou, usilující o prosazení svých programových cílů nejen na papíře, nýbr? předev?ím ve společenské praxi, musíme se důsledně oprostit od sentimentálního zahledění do minulosti, oprostit se od pocitů křivdy a snů o odvetě, které na mne mnohdy dýchají z některých dopisů, jejich? sloh i s pravopisnými chybami se blí?í úrovni ob?alovacích spisů z dávno minulých let.

    Ji? na několika předcházejících plénech jsem upozorňoval na to, ?e uvnitř strany existuje hluboká rozpolcenost přístupů k minulosti i budoucnosti - od pojetí minulosti jako kosmeticky reformovatelné, oči?těním od dílčích subjektivních omylů, a? po poznání zjevných chyb systémové povahy. Od pojetí budoucnosti jako normativně ideologické vize (které musí být podřízeny i v?echny na?e současné kroky a přístupy) a? po my?lenku vnitřně komunikativní, samosprávné a sociálně spravedlivé společnosti, ke které je mo?né dospět pouze dlouhou řadou vývojových kroků, a která není uskutečnitelná bez dosa?ení nové materiálně-technické, technologické i nadstavbové kvality.

    Pohled do zrcadla

    Z těchto odli?ných přístupů vychází i zcela protikladné hodnocení vývoje ve straně po listopadu 1989. Jedni tyto změny chápou jako nezbytnou hlubokou transformaci do politicky pluralitního prostředí, ve kterém mů?eme obstát pouze na základě rovnoprávné soutě?e my?lenek a koncepcí společenského rozvoje - jiní, jako dobově vynucené mimikry, pod kterými stále doutná víra ve stranu jako »předvoj«, který se prosadí cestou revoluční změny v okam?iku, kdy dojde k patřičné radikalizaci společenského vědomí. Přitom dnes ji? otevřeně zpochybňují legitimitu vývoje ve straně od posledních plén ÚV KSČ před prosincovým mimořádným sjezdem roku 1989.

    Tito lidé hledají viníky pádu systému reálného socialismu nejen ve vněj?ích příčinách, jako je působení disidentů na pokyn »ideodiverzních centrál«, ale i v »renegátství« některých představitelů strany, v jejich »sociáldemokratismu, liberalismu a oportunismu«, čím? se bezděky nebo mo?ná zákonitě o?ivují pojmy období stalinských perzekucí a politických procesů. Řekni mi, jakým jazykem mluví? a já ti řeknu, kdo jsi. Ve své zaslepeností si tito lidé nepřipou?tějí, ?e zhroucení re?imů střední a východní Evropy předznamenalo mimo jiné hlubokou a dlouhodobou diskreditaci pojmů »komunismus« či »levice« a valná vět?ina občanů se ve volbách 1990 přiklonila k subjektům nabízejícím jinou alternativu vývoje.

    Je?tě ostřeji tato diskreditace vystoupila na povrch po volbách 1992, kdy se občané rozhodli podpořit rozhodující vět?inou, postačující k dokončení úplného převratu, pravici a to dokonce bez ohledu na skutečnost ?e pravicová koalice zcela zjevně prosazuje systém hodnot, který v praxi směruje proti zájmům zaměstnanců, tedy lidí, kteří prodávají svou práci, a? ji? práci rukou nebo rozumu.

    Ani dvouletá sociální zku?enost s uplatňováním »?okové terapie« a výrazný pokles ?ivotní úrovně nepřinesly změnu voličských preferencí ve prospěch levicově a sociálně orientovaných stran a hnutí. Naopak: volebního vítězství dosáhla ODS s ostře pravicovou profilací, co? zřetelně ukazuje rozsah a hloubku odmítnutí minulého re?imu ve vědomí velké části na?ich spoluobčanů.

    Není sporu o tom, ?e se v celém polistopadovém období vytrvale a neúprosně prosazuje tendence sledující naprostou společenskou izolaci KSČM včetně v?ech, kdo se k ní hlásí, bez ohledu na jejich odbornou zdatnost a způsobilost. Tyto tendence neslábnou a vracejí se v nových vlnách předev?ím o?ivováním tragických pro?itků 50. let a poukazy na rozsah obětí nezákonností a perzekucí v bývalém SSSR pod ideologickým praporem marxismu-leninismu.

    Díky tomuto vytěsňování na okraj společnosti - a to jak ve smyslu existenčním, tak i ve smyslu občanské a morální věrohodnosti - jsou na?e programové cíle přijímány s nedůvěrou a mezi mladou a střední generací nenacházíme náhradu za členy, kteří nám odcházejí. Nechceme-li se spokojit s trvalou nadvládou pravice v české společnosti, jsme povinni hledat kvalitativně novou cestu společenského vývoje, která by nebyla jen souborem vyčpělých frází, nýbr? předev?ím proveditelným modelem, co? jinými slovy řečeno znamená: modelem občansky přijatelným a důvěryhodným.

    Troj?tí koně

    ?ádná opoziční strana, tedy ani na?e, není schopna sama o sobě dostát tomuto poslání a splnit, by? třeba jen z malé části svůj předvolební, či stranický program. Zahleděni do vlastních, obecně jistě přijatelných rozvojových koncepcí zapomínáme mnohdy na to, ?e pro občana mají tyto záměry smysl pouze tehdy, doká?eme-li je splnit. A my je svými 14% plnit nedoká?eme. S tím úzce souvisí i otázka, jakým způsobem nás vnímá společnost a ostatní politické subjekty:

    V době přijetí ing. ?těpána do KSČM si ÚV uvědomil riziko podlomení na?í dva roky pracně budované autority a přijal prohlá?ení, které se následně ukázalo jako neúčinné. Není se co divit, ?e veřejnost to pochopila jako politický amatérismus nebo předem smluvený krycí manévr. Následný vznik a veřejné vystoupení platformy Za socialismus ztrátu důvěryhodnosti na?í politické orientace dále prohloubil a političtí partneři ji vnímají jako pojem plo?né aktivizace bývalých stranických funkcionářů, kteří usilují o posílení vlivu ve straně a případně k jejímu ovládnutí.

    Tato tendence se slévá s kritikou vedení strany tou částí stranických teoretiků, kteří byli spoluautory předlistopadové ideologie, tedy těmi, kteří vytvářeli sebevědomí třídy stranicko-státní byrokracie. Sebevědomí, které Marx pojmenoval jako vytváření fale?ného, iluzorního, a převráceného vědomí.

    Je velmi nebezpečné setrvávat v zajetí mylných představ o samospasitelnosti zhor?ujících se sociálních podmínek. Ty mohou sice na?e postavení zlep?it, ov?em pouze za předpokladu, ?e se staneme součástí ?ir?í opoziční koalice. co? se ukazuje být nemo?né, nedoká?eme~li se včas a s plnou rozhodností zbavit zátě?e v?eho negativního z minulosti.

    Zásadní omyl, kterým se někteří utě?ují, spočívá v tom, ?e z ideologické předpojatosti shledávají v krystalizující sociálně třídní struktuře vyvíjejícího se sociálně-ekonomického organismu dělnickou třídu ji? ve stadiu třídy nikoliv o sobě, ale ve stadiu třídy pro sebe. Tedy ve stavu, kdy je obdařena vědomím svého nerovnoprávného postavení a vědomím nutnosti toto postavení měnit spolu se změnou celého systému. K tomu pak nevy?adují nic více a také nic méně, ne? názorovou, organizační a akční jednotu »bojeschopné« strany.

    Pojetí komunismu

    Pojetí komunismu jako vize budoucí společnosti s přesně definovanými charakteristikami, kterým má být přizpůsobována realita, se ukázalo jako neudr?itelné a zcela scestné - zcela zákonitě a systémově vedoucí do slepé uličky reálného socialismu. V tom je jeden z klíčových momentů, kde se o sebe tří?tí přístupy různých názorových proudů a vznikají zásadní nedorozumění v na?í členské základně. Jde o způsob pojetí socialismu a odtud i komunismu. Otázka je zásadní -socialismus jako ni??í fáze komunismu se v?emi průvodními jevy, tedy i revolučním zvratem poměrů? Nebo socialismu, jako systém hodnot? Jako sociálně ekonomický organismus, který preferuje a zaji??uje sociální a právní stránky potřeb ?ivota nej?ir?í občanské společnosti?

    Zejména zde je jádro rozporu, který.pro sou?ití v rámci jedné politické strany zneu?ívá definiční nevyhraněnost pojmů a jejich reálného obsahu. Někteří zkrátka nedoceňují hloubku a rozsah historické porá?ky.

    Zásadně rozdílné představy o minulosti i o budoucnosti jsou a budou trvalým zdrojem vnitrostranických konfliktů, pokud fale?ně chápanou pomyslnou jednotu neotevřeme chirurgickým řezem. Pokud ti, kteří hrají fale?nou hru s pojmovou nevyhraněností nebudou otevřeně definovat svou názorovou pozici vůči politické parlamentní pluralitě a různorodosti vlastnických forem. Podle mého přesvědčení současný stav vyhovuje předev?ím vládní koalicí, která s na?í stranou, ale i s opozicí jako celkem, zachází prostřednictvím minulosti jako s rukojmím. Takový je cíl a smysl zákona o protikomunistickém odboji i nejrůzněj?ích dal?ích odhalení, jako jsou akce Norbert, Vlna, Zásah, která budou znovu zaměstnávat vy?etřovací komise českého parlamentu i generální prokuraturu. Budou v?ak zaměstnávat předev?ím nás trvalou obranářskou pozicí, ve které budeme hájit neobhajitelné a snímat hříchy, kterých jsme se nedopustili.

    S tím souvisí i stálá hrozba realizace zákona 496/1990 Sb. o navrácení majetku bývalé KSČ. Na?e poslední jednání, která jsem vedl spolu s předsedou klubu poslanců v Českém partamentu Jar. Ortmanem s ministrem Stráským ve vztahu k na?í budově, to pouze potvrdila. Pan ministr nám sdělil, ?e ?aloba o vyklizení nebude sta?ena, ?e nám v?ak mů?e slíbit, ?e ani v případě prohraného sporu před nejvy??ím hospodářským soudem nebudeme nuceni budovu vyklidit. Pokud bychom spor prohráli, mů?e nám vlastník ulo?it takové poplatky z vyu?ívané plochy, které nás donutí hledat jiná, havarijní ře?ení.

    Trochu realismu neu?kodí

    Máme-li se chovat jako skutečně zásadová opoziční strana, kterou není mo?né ani zastra?it, ani uplatit, nemů?eme se vyčerpávat do nekonečna vysvětlováním na?í současné programové pozice ve vazbě na přetrvávající název. Z tohoto pohledu je zřejmé, ?e ke změně přístupů k na?í straně nestačí, ?e jsme se distancovali od praktik bývalé státostrany. Na?i politickou identitu, zalo?enou olomouckým a potvrzenou kladenským sjezdem zároveň soustavně zneva?ují ti, kteří nesou mravní a politickou odpovědnost za důsledky předlistopadového vývoje a dnes se cynicky znovu pokou?ejí o návrat, čím? (a? ji? vědomě, či nevědomě) znovu před veřejností znehodnocují levicové pojmy a alternativy.

    Nejen pro sociálně orientované politické strany, ale předev?ím pro občanskou veřejnost není dostačujícím argumentem, ?e se od těchto bývalých prominentů distancujeme. Navíc, bohu?el, pouze slovně (přičem? v případě posledních čísel Na?í pravdy ani slovní odstup není skutečností). Zároveň není mo?né popírat, ?e část členské základny, zejména bývalí funkcionáři a vykladači spotřebních společenských věd jsou jejich způsobu my?lení z nejrůzněj?ích pohnutek nakloněni. ?e se pouze domnívají, ?e pro návrat těchto lidí je?tě nenastal »pravý čas«, ?e ?patně odhadují vnitropolitickou i mezinárodní situaci.

    Chceme-li zůstat stranou reálně uva?ujících lidí, nemáme právo před těmito fakty zavírat oči a tvrdit, ?e jde pouze o okrajový jev, který má ve straně pouze zanedbatelnou odezvu. Máme ka?dý dostatek poznatků o aktivizaci předlistopadových prominentů, a? ji? v centru nebo v okresech, kteří po tříletém mlčení přicházejí s kritikou na?í politiky na úrovni OV i centra a opra?ují stará hesla, která KSČ přivedla na práh sebezničení. Buď jsme odhodláni akceptovat své působení v otevřené společnosti a budeme schopni pře?ít jako reálná politická síla, zastupující a vyjadřující zájmy ?irokých sociálních skupin zaměstnanců anebo budeme nadále ?ít jako uzavřená okrajová pospolitost, která s pocity hořkosti v?echno kritizuje, přičem? je v ka?dodenní politice v?dy znovu zranitelná odmítanou a kriminalizovanou minulostí.

    Je to jedna z klíčových otázek, kterou si v následujících dnech a týdnech musí ka?dý z nás s vědomím odpovědnosti polo?it. Je významný rozdíl mezi na?í povinností nazývat věci otevřeně pravými jmény, o co? jsme se v poslaneckých klubech sna?ili a sna?íme i dnes, a mezi tím, v jaké míře jsme schopni ná? pozitivní program proměňovat ve společenskou realitu.

    Jakou být stranou?

    Někteří soudruzi opakovaně kladou otázku, chceme-li být stranou čistě volební, či stranou zároveň účinně činnou v mimoparlamentní politice. Přiznejme si popravdě, ?e zejména v oblasti mimoparlamentní politiky, bez ohledu na zbo?ná přání, máme značný dluh. Na několika zasedáních ÚV jsme se zabývali nutností pomáhat lidem v nouzi solidárními akcemi, poradenskou činností, kulturními aktivitami - zkrátka v?ím, co nám umo?ní stranu na úrovni základních článků ?iroce otevřít veřejnosti.

    Předsedové ZČ si často stě?ují na nedostatek informací, zároveň v?ak chybí aktivní zájem o jejich získávání a předev?ím ?íření směrem k veřejnosti. I po třech létech přetrvávají stereotypy jalového debatování v úzkém okruhu stejně smý?lejících, pau?ální kriticismus a podtrhávání různých my?lenek v projevech jednotlivých stranických funkcionářů, které nejsou posuzovány podle reálného obsahu, nýbr? podle toho, nakolik jsou či nejsou v souladu s ideologickými poučkami. A právě v tom, podle mne, spočívá podstata nedokonalé transformace na?í strany do otevřené společnosti.

    V České republice se po volbách 1992 vytvořil jeden z nejpravicověj?ích re?imů v Evropě. Mů?eme vést polemiky o tom, zda na?ím dlouhodobým cílem je socialismus, či komunismus, poklesu ?ivotní úrovně a drancování národního hospodářství v?ak takovými úvahami nezabráníme. Jediným schůdným východiskem z tohoto stavu je úsilí o posun voličských preferencí k pomyslnému politickému středu, či chcete-li levému středu a vytvoření vlády, která by provedla nápravu způsobu provádění ekonomické transformace a k pojmu tr?ní ekonomika znovu připojila přívlastky sociální a ekologická.

    Z tohoto hlediska je pro nás historickou výzvou nezbytnost napomoci sjednocení sociálně orientovaných politických subjektů, které se obdobně jako my, nesmiřují s politikou vládní koalice. To mimo jiné znamená nepřipustit opakování starých chyb, nepokládat za zanedbatelné vytváření soubě?ných, na minulost orientovaných struktur, jejich? představitelům jde předev?ím o ospravedlnění vlastní minulosti a zavlékání stany jako celku do vlastních hříchů.

    Nejde nám o setrvání ve funkcích za ka?dou cenu. Jsme si předev?ím vědomi své odpovědnosti za politické pře?ití na?í strany, obnovování její členské základny a roz?iřování početnosti sympatizujících. Hluboce se mýlí ti, kteří toto usilování pokládají za kladení ultimativních po?adavků a prosazování vlastních názorů za ka?dou cenu. Ultimátum nám dává předev?ím historická realita. Máme dobrý a pro mnoho lidí přijatelný program - pod hlavičkou »komunistický« si ho v?ak mnozí vůbec nepřečtou. Někteří členové chápou naléhavost této historické výzvy a jsou pro změnu, jiní ji pokládají za nějaký ústupek. Pokud bychom v?ak změnu názvu neprovedli, zatě?ovali bychom se neustále obnovovanými vnitřními diskusemi místo ofenzivní a kvalifikované opoziční činnosti.

    Kdo vstoupí do strany?

    Osobně ve změně názvu ?ádný ústupek nevidím, nýbr? naopak: jasný signál pro vnímavou část společnosti, ?e to s radikální opoziční politikou myslíme vá?ně. Pokud by měly dál pokračovat neplodné ideologické ?arvátky, znamenalo by to, ?e si více vá?íme mýtů a iluzí, ne? realistické analýzy současné doby a snahy o účinnou politiku ve prospěch neprivilegovaných lidí. Uji??uji vás, ?e by nebylo nic snaz?ího, ne? pasivně přihlí?et střetávání neslučitelných názorových proudů a koncepcí, zaujímat k tomuto střetu neutrální postoje, říkat na setkáních s členy strany to, co chtějí sly?et a očekávat za rok za dva znovuzvolení do parlamentu. Takový přístup bych v?ak pokládal za nečestný a nezodpovědný, předev?ím proto, ?e podle mého přesvědčení vede do slepé uličky.

    Pokusil jsem se shrnout své poznatky a hodnocení současnosti i minulosti v úvaze »Na rozcestí«. Nejde o ?ádnou politickou proklamaci a v ?ádném případě se nedomnívám, ?e jde o text dokonalý a úplný. Je pouze skromným podkladem k ?ir?í diskusi. Podkladem, který odpovídá úrovni mého poznání za dobu působení ve FS i ve funkci předsedy strany. Chtěl bych zdůraznit, ?e v současné vnitrostranické krizi nejde o spor osob, i kdy? se v politice lze jen obtí?ně vyhnout personifikacím - jde o zásadní spor o hodnocení minulosti a z něho vyplývající koncepce vývoje strany i společností v jejich dobové i geopolitické podmíněnosti. Jde zejména o to, aby se lidé nemuseli bát být členy na?í strany, nemuseli jen tajně přispívat na její činnost, aby se k členství v ní a sympatiím s její politikou mohli hlásit samozřejmě a otevřeně. Bude-li pokračovat současný nepříznivý vývoj, bude na?e strana odsouzena jen k postupnému stárnutí a prohlubování velmi nepříznivé věkové struktury. Vy nejlépe znáte skutečnou pravdu. Zavírat před ní oči znamená chovat se politicky nezodpovědně.

    Lidé v produktivním věku vstupují do strany jen minimálně a v ?ádném případě nenahrazují úbytky, způsobené odchodem jiných. O tom svědčí více ne? výmluvně statistická data, zachycující skladbu na?í členské základny - nejmlad?í věkové skupiny tvoří kolem jednoho procenta členů, zatímco 55,4 % představují lidé star?í ?edesáti let. 51% tvoří důchodci, přičem? tradičně pojatá profesní skladba, opírající se podle teoretických pouček o dělnickou třídu, je s méně ne? 19% srovnatelná se zastoupením bývalých technicko-hospodářských a administrativních pracovníků.

    Rozbor ukazuje i zhor?ující se slo?ení z hlediska dosa?eného vzdělání - nejpočetněj?í skupina má pouze vzdělání základní, a to 57,2 %. Máme-li společnosti předlo?it kvalifikované alternativy, nezbytně potřebujeme spolupráci ekonomů, politologů, ekologů a právníků. Víte lépe ne? já, s jakými obtí?emi se v práci okresních organizací potkáváte, chcete-li zpracovat vysoce kvalifikované analýzy regionálních problémů včetně rozboru stavu podnikové sféry a naznačení východisek.

    Uvedené údaje svědčí o tom, ?e strana mů?e při pokračování současných vývojových tendencí tvořit základ reálné politické síly, která by ovlivňovala společenskou situaci nanejvý? je?tě ve volbách v roce 1996. Stav je vá?něj?í ne? jsme si ochotni mnohdy připustit.

    Úbytek hlasů

    Co ukazuje rozbor dosa?ených volebních výsledků v roce 1992? Zaznamenali jsme absolutní úbytek hlasů. Na jednoho člena strany volili LB zhruba 2 sympatizující. To je alarmující údaj, vezmeme-li v potaz, ?e v případě ČSSD jde zhruba o 10 násobek, v případě ODA dosahuje rozdíl hodnoty celého řádu. Rozpadají se dále základní články, přičem? po?adavek, abychom v rámci LB usilovali o vytváření ZO smí?eného typu je označován za jeden z nejtě??ích hříchů, kterých jsme se v minulostí dopustili.

    Na?těstí ?edivá je v?echna teorie a zelený strom ?ivota - za poslední dva měsíce bylo ustaveno 18 rad Levého bloku a v dal?ích 22 okresních městech byly vytvořeny podmínky pro vznik jejich přípravných výborů. Zároveň je v?ak nutné konstatovat, ?e vystoupení platformy »Za socialismus« zabrzdilo jednání s hnutím důchodců »Za ?ivotní jistoty« a »Hnutím za sociální spravedlnost« a vneslo vá?né problémy i do jednání s dal?ími představiteli politického ?ivota a opozičních politických stran.

    Není ?ádným tajemstvím, ?e stejně jako řada bývalých funkcionářů KSČ, i mnoho současných funkcionářů KSČM od okresů a? po poslanecké kluby úspě?ně podniká. Na tom není nic ?patného ani nepřirozeného - za předpokladu, ?e zároveň neskloňují do omrzení pseudorevoluční radikalistická hesla a obelhávají tak členskou základnu. Bohu?el, řada podnikatelů, kteří se v podnikání uchytili, odchází ze stranických funkcí a ztrácí se stranou kontakt. Víte lépe ne? já, ?e se to projevilo na některých konferencích v průběhu přípravy 2. sjezdu někde a? v tak extrémní poloze, ?e se pro obsazení funkcí předsedů či tajemníků nena?li lidé v produktivním věku.

    Ani? bych chtěl podceňovat zku?enosti a organizátorské schopností star?ích členů strany, ve volených funkcích od okresů a? po ústřední výbor by podle mne měli být lidé, kteří v sobě nemají hluboce zakořeněné stereotypy stranické práce z předlistopadého období. Otevření se veřejnosti se nám jinak nemů?e zdařit.

    Populistické výkřiky

    Stále se projevuje nesmyslné přeceňování ideologie, i kdy? je více ne? zřejmé, ?e občany k politické straně nepoutají nábo?ensky chápané soubory pouček, nýbr? předev?ím uspokojení jejich sociálních a politických po?adavků, včetně touhy po seberealizaci, kterou hubený rozpočet a rozpočet České republiky v rámci obcí neumo?ňuje uskutečnit. S tím úzce souvisí zejména práce s mladými lidmi, která by měla vycházet ze zájmů, které jsou přiměřené jejich věku, tedy aktivit převá?ně nepolitických, které mohou být teprve s odstupem času zhodnoceny.

    Soudobá vnitrostranická situace není důsledkem vzniku platformy »Za socialismus«, jak se někteří pokou?ejí zjednodu?eně vykládat, ale předev?ím pře?ívajícím my?lením a návyky, které vyplývají z hlubokých rozporů mezi marxismem-leninismem, jak byl lidem v?těpován před listopadem 1989, a společenskou realitou. Svědčí o tom více ne? průkazně politická Deklarace platformy »Za socialismus«, která byla rozeslána okresním výborům, názorovým proudům a platformám k aktivizaci členů ZO, OV, ÚV KSČM a komunistům, voleným do zastupitelských orgánů v?ech stupňů, zvlá?tě pak českého sněmu.

    Jde o soubor mnoha zbo?ných přání, která nepochybně řada lidí sdílí. Co v?ak chybí, je konkretizace podmínek a jednotlivých kroků, za jakých by takto zaktivizovaní členové ZO a poslanci na v?ech úrovních mohli tyto cíle prosadit. Je zřejmé, ?e tyto programové záměry jsou pouze populistickými výkřiky, je? jsou při současné skladbě obecních a městských zastupitelstev i českého parlamentu nerealizovatelné, pokud se ov?em neuva?uje o jiném ře?ení ne? ře?ení parlamentním.

    Co brání ofenzívě

    Vstupujeme do kalamitního, krizového období, které bude poznamenáno výraznými prvky destability. Týká se to nejen na?í zmen?ené ČR, ale i celé Evropy a světa. Snad jen s tím rozdílem, ?e v důsledku krátkozraké politiky polistopadových vládních garnitur do?lo k podstatnému oslabení na?eho postavení. Vládní koalice umo?nila, aby vyspělé země právem silněj?ího vůči slab?ímu,či spí?e naivně se nebránícímu, exportovaly své problémy k nám. V první fázi se jednalo o export odbytové krize, která spolu s potlačením vnitřní poptávky způsobila trvalý a hluboký sestup výroby. Ten překračuje nejen meze sociální únosnosti, ale dosáhl takových rozměrů, ?e podlamuje mo?né budoucí o?ivení, podvazuje uplatnění růstových faktorů.

    Polistopadové vládnoucí garnitury přecenily ochotu vyspělej?ích zemí nám pomoci (v praxi do?lo k pravému opaku), ale i nedocenily hloubku recese současného světa. Jsme teprve na začátku peřejí, kterými se v zájmu pře?ití musíme pokusit proplout. Zejména proto si nemů?eme dovolit tyté? chyby, jako vládnoucí koalice - toti? stereotypní nazírání na realitu. Máme-li si zachovat ?anci na POLITICKÝ VLIV, je nutné přejít do ofenzívy. Kritické, důsledné opoziční ofenzívy s programem vyvedení na?í společnosti z nebezpečí sociálně-ekonomického kolapsu, na jeho? pokraji se nacházíme.

    Co takové ofenzívě v současné době nejvíce brání?

    Rozsévání iluzorních představ o mo?nosti nějaké blízké »reálně socialistické« perspektivy. Chtěl bych v této souvislosti připomenout poučnou skutečnost. V důsledku přezíravého postoje Komunistické internacionály vůči sociální demokracii vy?lo je?tě prosincové číslo novin německých komunistů Rote fahne v roce 1932 s palcovými titulky »Mit sozial Demokraten Nie!« Bylo to také jedno z posledních čísel těchto novin. Opakovat tyté? chyby po nabytí historických zku?eností by se ji? ospravedlnit nedalo. Jít do ofenzívy znamená vyslat vstřícný signál těm, kteří se stále je?tě obávají, ?e v na?í straně jsou vlivné proudy, které chtějí zvrátit vývoj před listopad 1989. Z hlediska zku?eností posledních týdnů a měsíců musím konstatovat, ?e tyto obavy nejsou tak zcela neoprávněné.

    Myslím, ?e Haló noviny a předev?ím Na?e pravda publikovaly dost příspěvků těch, kteří zcela zjevně nejsou s to pochopit pravdu o minulosti ani pravdu o současnosti.

    Na lednovém plénu ÚV jste schválili pojetí na?í strany jako reformně alternativní, radikálně opoziční, nikoli opisování sociálně demokratických koncepcí, jak se dnes někteří vykladači »talmudu« pokou?ejí prokázat a usvědčit mé úvodní vystoupení, přijaté jako dokument ÚV z bezpočtu »sociáldemokratických« a bůhví je?tě jakých ideologických deviací.

    Strana reformního typu se sna?í vyu?ít parlamentní demokracii k prosazování postupných socializačních přeměn ve slo?ité situaci, v jaké je nyní ČR. Prostřednictvím parlamentní demokracie a její obrany se sna?í uhájit takové obecné zásady, jako je právní stát, lidská práva, pluralitní demokracie. V podmínkách ČR to ov?em nestačí.

    Z důvodů, o nich? jsem ji? hovořil, nabude působení destabilizujících faktorů takové míry, ?e musíme věnovat pozornost i mimoparlamentní činnost. Měli bychom se jako permanentně aktivní strana samosprávného typu sna?it se svými blízkými spojenci v rámci LB o vytváření vlastních alternativ zdola, aktivní sociální sebeobrany prostřednictvím samosprávných podnikatelských sítí, samosprávných komunálních a zájmových aktivit, o kterých jsem ji? hovořil. V tomto smyslu překračujeme rámce tradičních sociálně demokratických schémat a navazujeme na to tvořivé, o co i za minulého re?imu poctiví občané na?í země usilovali. Je to ostatně v jejich vlastním a bezprostředním zájmu. Pomáhat si svépomocí, vlastními silami tam, kde to jde a tam, kde na to síly máme.

    Jak je to ve světě

    Domnívám se v?ak, ?e nastal čas, abychom si otevřeně řekli, v jakém stavu se nachází současné komunistické hnutí ve světě. Odvolávat se na úspěchy Kim Ir-sena v KLDR, Fidela Castra na Kubě a Vietnamu je naprosto absurdní, nebo? ve v?ech těchto re?imech jde o systémy s vládou jedné strany, omezováním lidských práv a svobod, přičem? ani ekonomický vývoj v těchto zemích patrně občanům České republiky za vzor slou?it nemů?e.

    Specifickým případem je Čína. kde si vedoucí představitelé včas uvědomili, ?e centrálně plánovaná nedostatková ekonomika je konkurenceneschopná vůči ekonomikám tr?ním. Při náv?těvě Číny jsem na vlastní oči viděl obrovský rozdíl mezi Pekingem a oblastmi, které jsou koncipovány jako tzv. volné zóny, kde se na tr?ních principech anga?uje zahraniční kapitál, od japonského, tchaj-wanského, amerického a? po západoněmecký. V těchto oblastech opravdu prudce narůstají podmínky pro vývozuschopnost na technologicky náročné trhy, přičem? je třeba si uvědomit, ?e know-how i technologicky ?pičkové komponenty jsou dová?eny, zatímco čínské podniky zaji??ují zejména technologicky méně náročné součásti a konečnou montá?.

    V Evropě do?lo po pádu re?imů ve střední a východní Evropě, zejména pak po rozpadu Sovětského svazu k akutní, morální i ekonomické krizi téměř v?ech komunistických stran. Tak kupř. ve SRN v rámci KSN působí ne více ne? 10 000 členů, strana nemá zastoupení v ?ádných zastupitelských orgánech. Ve své ideologii se sice hlásí k marxismu-leninismu v tradičním pojetí, je v?ak právě proto v německé společnosti spí?e kuriozitou. Tato strana byla přímo i nepřímo dotována zahraniční pomoci a poté co tato finanční pomoc opadla, členská základna se minimalizovala a SPD jako reálná politická síla na sebe vá?e převá?nou část sociálně orientovaných voličů.

    V Polsku byla někdej?í KS Polska ji? před válkou zlikvidována a promoskevsky orientovaná bývalá vládnoucí PSDS se po pádu Jaruzelského re?imu přejmenovala na stranu sociálně demokratickou. Je zastoupena v Sejmu a má vliv v odborech, OPZZ. Tato strana má obdobně jako my socialistický program a usiluje o integrační úlohu vůči různým nepolitickým uskupením.

    V Maďarsku se bývalá MSDS rozpadla na Stranu práce, která má zhruba 40 000 členů, nemá reálný vliv a v parlamentu není zastoupena ani jedním poslancem a Socialistickou stranu, do které pře?la vět?ina bývalých členů MSDS a v parlamentu se sna?í vytvářet integrovanou opozici. Je přitom třeba si uvědomit, ?e bývalá MSDS měla ji? před pádem bývalého re?imu podstatně prozíravěj?í vedení ne? bývalá KSČ, přicházela aktivně s reformami a vypořádala se s vlastní minulostí, včetně vztahu k významným politickým osobnostem, jako byl kupř. Imre Nagy, zákeřně popravený po vpádu sovětských vojsk do Maďarska v roce 1956.

    Komunistická strana Rakouska nemá více ne? několik tisíc členů, ?ádný reálný společenský vliv, přičem? je vnitřně dlouhodobě zmítána spory mezi marxisticko-leninskými fundamentalisty a reformátory.

    Ve skandinávských zemích marxisticko-leninsky orientované strany ve své vět?ině ji? od doby sporu o eurokomunismus po roce 1968 opustily původní název, přičem? Komunistické fórum Dánska je spí?e názorovou platformou ne? politickou stranou v tradičním slova smyslu. V Holandsku byla KS ji? před pádem re?imů střední a východní Evropy pokládána za exotickou zále?itost, sdru?ující zanedbatelné sociální skupinky včetně skupin sexuálně extremistických. KS Belgie má cca 4,5 tisíce členů, 0,5 procenta voličů, není zastoupena v parlamentu a je spí?e pozůstatkem minulosti ne? ?ivou politickou sílou. KS Velké Británie po událostech v roce 1989 fakticky zanikla a ze zbytku se zformovala tzv. nová levice, její? členská základna se počítá spí?e na stovky ne? na tisíce.

    Výjimkou v současné Evropě je FKS, která má oficiálně 450 tisíc členů, 24 poslanců a 12 senátora. Od počátku 70. let v?ak zaznamenává pravidelný úbytek voličů, který z 20 procent na počátku 70. let ke konci let 80. poklesl na 8 procent. Právě na případu FKS je mo?né názorně demonstrovat, ?e komunistické hnutí prodělává tě?kou krizi a pro pocity výlučnosti není schopné reflektovat nové civilizační proudy. To je zřejmé i na vývoji čtenářské základny stranického tisku, kdy se l?Humanité z velmi vlivného deníku dostalo na náklad současných cca 85 tisíc v zemi, která má 60 miliónů obyvatel. Bez ekonomické podpory SSSR se l?Humanité ocitá před bankrotem.

    Ve ?panělsku je komunistické hnutí roztří?těno od počátku 70. let, kdy se jako reakce na přepadení Československa vojsky Var?avské smlouvy vytvořila koncepce tzv. eurokomunismu. Jednotlivé KS jsou sdru?eny do volné asociace tzv. nové levice, přičem? sociálně demokratická strana Gonzálesova, která se svým pojetím blí?í německé SPD na sebe vá?e téměř 90 procent levicové voličské základny.

    Italská KS se rozpadla na Stranu demokratické levice, která má 120 poslanců a 90 senátorů a předsedu poslanecké sněmovny Napolitana - jde o příklad úspě?né transformace bývalé KS a zachování levicového potenciálu jak v členské základně, která má jeden milión členů, tak i v parlamentu. Vedle SDL vznikla Refundazione comunista s 35 poslanci a 20 senátory. V této souvislosti je třeba zdůraznit velký vliv Ochettovy SDL na italské politické scéně. který se významně projevuje v současné vládní krizi. Vládní koalice se sna?í SDL získat ke spolupráci, aby byla zachována stabilita vlády, přičem? SDL si pro tuto spolupráci klade celou řadu po?adavků.

    Řecká KS se rozpadla ji? ve sporu o eurokomunismus, přičem? KS Řecka sdru?uje předev?ím fundamentalisty, pro které je ideová čistota měřítkem hodnot, čím? se fakticky vyřazuje z mo?nosti ?ir?ího působení ve společnosti. Část členů KS spolu s levicovými členy socialistické strany PASOK vytvořila asociaci pod názvem Levicová koalice pro pokrok. Reálné zastoupení obou stran v parlamentu bude mo?né zhodnotit teprve po volbách, nebo? v současné nepřehledné situaci není zřejmé, kteří poslanci se ke které z nich hlásí.

    V Litvě se KS přejmenovala na Demokratickou stranu práce, výrazně se oddělila od protinárodního prosovětského křídla, v parlamentních volbách získala rozhodující vliv a její předseda se stal prezidentem Litvy. Situaci v pobaltských zemích je v?ak třeba vnímat jako specifickou, a to jak s ohledem na historii a způsob přičlenění těchto zemí k Sovětskému svazu, tak i s ohledem na silně deprimující sociálně ekonomickou realitu, kterou tyto země zaplatily jako cenu za nezávislost.

    Změna názvu strany

    Pokládal jsem za potřebné porozhlédnout se po okolním světě a i na základě tohoto poznání racionálně zva?ovat vlastní přístupy. Ukazuje se, ?e ze v?ech dnes zmíněných důvodů nastal čas, aby strana přizpůsobila svůj název svému programu. Výkonný výbor zva?oval tuto otázku zevrubně a s vědomím plné odpovědnosti za budoucnost na?í působnosti a předkládá vám dopis v?em členům strany a návrh postupu při vnitrostranické diskusi, která by měla být vyhodnocena co nejdříve a měla by obsahovat názory na ře?ení následujících problémů:

    • 1. Přizpůsobení názvu strany programu, který byl přijat na I. sjezdu v Olomouci a dále propracován na II. sjezdu na Kladně,
    • 2. Upravení stanov strany tak, aby obsahovaly účinný mechanismus, zamezující kompromitování strany členstvím těch, kteří byli po listopadu 1989 ze strany vyloučeni,
    • 3. Přesné vymezení vztahu strany a poslanců, zvolených na jejích kandidátkách,
    • 4. Vymezení práv a působnosti názorových proudů ve straně.

    Výkonný výbor je si vědom, ?e změna názvu je spojena s řadou rizik, včetně mo?ného úbytku členské základny a v té souvislosti i s otázkou hmotného zaji?tění činnosti okresních výborů. Tajemníku Novákovi bylo VV ulo?eno, aby připravil alternativní návrh rozpočtu na překlenutí tohoto období přiměřenými dotacemi. Věřím v politickou moudrost ka?dého z nás, tedy v přístupy, které nebudou omezeny pohledy do minulosti či obzorem dne?ka. ale plnou odpovědností za budoucnost.

    Stále se je?tě najdou teoretici, kteří ?ádají dal?í a dal?í nové argumenty pro změnu názvu strany. Opravdu je jich je?tě třeba? Pro koho vlastně tito lidé chtějí dělat politiku? Pro ideologii, nebo pro plnohodnotný ?ivot člověka? A co je to za ideologii, kdy? jej nepřiná?í?

    Odpus?te, kritici

    A? ji? nám na?i kritici a oponenti odpustí, či nikoli, výkonný výbor se cítí odpovědný zejména za řadové členy. Za ty, kteří nepo?ívali ?ádných výhod a s poru?ováním lidských práv a svobod minulosti nemají nic společného. Ne oni podepisovali pendrekové zákony. Ne oni posílali na své spoluobčany vodní děla. Nebyli to oni, kteří před celými generacemi zamkli svět na dva západy. I já osobně se jako předseda strany cítím povinen přispět k jejích zcela rovnoprávnému a důstojnému postavení ve společností, které jim po právu nále?í. Nevidím důvod, proč by tito lidé měli být neustále skandalizováni za něco, co neučinili. Proč by měli být vytěsňování někam na okraj společnosti. A proč by neměli mít při svém uplatnění stejné ?ance jako ostatní?. A? ji? mi moji odpůrci odpustí, či nikoli, cítím osobní odpovědnost zejména za ně, za řadové členy, za jejich osudy, nebo? ka?dý člověk má pouze jeden ?ivot.

    Společně bychom si neměli vzít na svědomí, ?e jej právě oni pro?ijí jako viníci, ačkoliv se neprovinili.

    Existujeme jako politická strana proto, abychom realizovali vůli občanů ?ít v míru a prosperitě. K tomu, abychom tyto cíle mohli uskutečnit musíme získat podíl na politické moci.

    To znamená:

    • 1. Opustit zahledění do minulosti a odpoutat se od dědictví, které je nám vládní koalicí a bývalými prominenty KSČ vnucováno jako dědičný hřích, s ním? se v?dy znovu musíme vyrovnávat.
    • 2. Vycházet z toho, ?e problémy současného světa jsou předev?ím odborné a je třeba je kvalifikovaně ře?it, nikoli fale?ně ideologizovat.
    • 3. Kvalifikovaná ře?ení přiná?ejí změny. Změny znamenají vývoj a vývoj otevírá společnosti nové civilizační horizonty ve vazbě na dosa?enou technologickou a materiálně-technickou úroveň.
    • 4. Určujícím prvkem změn je člověk a jeho vědomá činnost směřující k pokroku a zlep?ování kvality ?ivota, které je přímo úměrné rozsahu práv a svobod politických a rovnocenně i hospodářských, sociálních a kulturních.
    • 5. Změny vy?adují nové poznání pravdy a nová pravda je jen výsledkem schopnosti otevřeně pojmenovat minulé mýty a l?i.
    • 6. Hnacím motorem vývoje lidského společenství je motivace lidí.
    • 7. Politická moc není cílem, ale nástrojem změny ve prospěch těch, které oslovujeme.
    • 8. Sami se musíme stát součástí těchto změn jako systémotvorný prvek. Jinak zůstaneme eliminováni systémem mimo mo?nost společenské procesy ovlivnit.



    Celý článek | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik