PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 07. 08. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 162 nalezených)

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|

    * Dokument: Krvavý maďarský podzim 1956 (M. ?i?ka, Právo, 21.10.2006)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2107 přečtení)

    Krvavý maďarský podzim 1956
    Autor: Miroslav ?i?ka
    Zdroj: Deník Právo, sobota 21.10.2006

    Večer po desáté hodině 23. října 1956 zadrnčel v Budape?ti na stole prvního mu?e maďarských komunistů Ernö Geröa telefon. Bílý aparát, přímá linka z Moskvy. ?Souhlasíte s nasazením sovětských jednotek?? ptal se sovětský vůdce Nikita Chru?čov.

    Gerö se podíval po spolupracovnících. Mlčeli. ?Souhlasí v?ichni,? řekl po chvíli nevýrazně. Chru?čov podotkl, ?e je potřeba, aby ?ádost o intervenci podali Maďaři písemně.

    Chvíli po tomto hovoru, jeho? průběh zachytil ve svých vzpomínkách tehdej?í člen maďarského politbyra András Hegedüs, se z ambasády v Budape?ti znovu ozval velvyslanec Jurij Andropov, kterého u? předtím Gerö jednou po?ádal, aby sovětské jednotky proti demonstrantům zasáhly. ?Situace je mimořádně vá?ná,? tvrdil, ?a zásah je nutný.?

    Té noci, z 23. na 24. října 1956, byli členové politbyra téměř v?ichni zajedno v názoru, ?e pou?ití síly je nevyhnutelné. Proti byl pouze Anastas Mikojan. Ačkoli byl sám proti v?em, naléhal, aby se učinil ?pokus s politickými prostředky?.

    Nakonec bylo rozhodnuto posílit dvě ji? v Maďarsku umístěné divize, které dostaly rozkaz ?obnovit a udr?et veřejný pořádek? v Budape?ti a zajistit maďarskou hranici s Rakouskem. Současně byla do Maďarska vyslána mise Mikojana a Suslova, aby se sna?ili prosadit politické ře?ení krize.

    Odvolaný Rákosi

    Více ne? tři roky předtím - krátce po Stalinově smrti - bylo v červnu 1953 do Moskvy nečekaně povoláno maďarské vedení. Tvrdý stalinista Mátyás Rákosi a jeho stoupenci byli obviněni, ?e jsou odpovědní za v?echny chyby, a z podpory kultu osobnosti. Sověti navrhli, aby Rákosi sice zůstal prvním tajemníkem Maďarské strany práce (a měl tak příle?itost k ?nápravě chyb?), ale za předsedu vlády doporučili liberálního Imre Nagye (svého času označovaného za pravicového oportunistu).

    Nový premiér si získal sympatie veřejnosti, kdy? zru?il internaci a vysídlování nepohodlných osob. Hlavní původci nezákonnosti stalinského období, političtí praktici Rákosi a Gerö, ov?em ztracené pozice postupně získávali zpět. Spory mezi Rákosiho a Nagyovou skupinou se vyostřovaly. V dubnu 1955 byl Nagy odvolán ze v?ech funkcí (na podzim i vyloučen z MSP) a musel se stáhnout z politického ?ivota. V očích veřejnosti tak byly anulovány skromné počátky maďarského nového kursu z let 1953-1954.

    Za této situace zastihl Maďarsko Chru?čovův projev na 20. sjezdu KSSS. Brzy poté začala Rákosiho neschopnost jakkoli ře?it krizovou situaci v zemi Moskvu znepokojovat. Zpočátku nechtěla iniciovat změny ve vedení, ale po vypuknutí dělnického povstání v Polsku, které prodělávalo obdobnou krizi jako Maďarsko, bylo dal?í setrvání Rákosiho ve funkci pova?ováno za nebezpečné. Chru?čov poslal do Budape?ti Mikojana a ten na zasedání politbyra doporučil Rákosiho odvolat.

    Nahradil ho ov?em druhý nejvlivněj?í mu? stalinistického jádra -Ernö Gerö, jeho? osoba nedávala naději na skutečnou změnu dosavadní politiky. Novým členem vedení se stal i János Kádár, odsouzený svého času jako titovec a vězněný v letech 1952-1955.

    Petöfiho klub

    Kdy? MSP neprojevila po Chru?čovově projevu schopnost politické iniciativy, chopilo se jí diskusní fórum, tzv. Petöfiho krou?ek. Tato původně malá skupina intelektuálů (komunistů i nekomunistů) se ustavila v březnu 1956 a během několika měsíců získala autoritu ve v?ech vrstvách společnosti. Stoupenci Petöfiho klubu se přikláněli k my?lence radikální demokratizace společnosti, ani? by se dotýkali jejích ekonomických a politických základů. Nagy s nimi spolupracoval.

    Sdru?ení organizovalo veřejné diskuse k palčivým tématům a právě z nich vze?el po?adavek na odchod Rákosiho. Vedení strany reagovalo tím, ?e činnost krou?ku označilo za nepřátelskou, a odpovědnými za to učinilo ?pravicové elementy sdru?ující se kolem Nagye?.

    Soustředěný tlak veřejnosti si 6. října 1956 vynutil důstojný pohřeb rehabilitovaného László Rajka a dal?ích obětí nezákonných procesů a o týden později i vrácení členství ve straně Imre Nagyovi. V polovině října zalo?ili vysoko?kol?tí studenti vlastní nezávislou organizaci. Její proklamace po?adovala odchod sovětských vojsk ze země, povolání Nagye do čela vlády, veřejný soud nad Rákosim a provedení svobodných voleb.

    Kdy? 22. října dorazily do Budape?ti zprávy o Gomulkově vítězství, svolali studenti na druhý den manifestaci na podporu polských reforem.

    Jiskra v sudu

    Ke studentům se na ulicích Budape?ti přidávali nejdříve dělníci, potom i dal?í obyvatelé města. Hesla na podporu polských změn záhy nahradila jiná o národní nezávislosti a demokracii. Ozývalo se skandované: ?Gerö do Dunaje, Nagy do vlády!?

    Dav se nejdříve zastavil u sochy Józsefa Bema, generála z maďarské revoluce 1848-1849. Jeho část později zamířila k obrovské so?e Stalina, ale snad 200 tisíc lidí se vydalo k parlamentu. Tam se domáhali, aby promluvil Imre Nagy. Bránil se, ale nakonec svolil. Jeho řeč v?ak vyzněla hlu?e. Nabádal ke střízlivosti a sliboval návrat k opatrným reformám z roku 1953. Také k vyslechnutí studentských po?adavků, ale nikoli k jejich splnění.

    Nespokojení demonstranti odcházeli k budově rozhlasu, aby tam podpořili studenty domáhající se přečtení svých po?adavků. Místo toho promluvil v rozhlase Gerö a studentské po?adavky označil za nacionalistické, protisovětské a ?ovinistické, po?kozující moc dělnické třídy. Samotnou manifestaci nazval akcí nepřátelských ?ivlů a jeho řeč zapůsobila jako jiskra vhozená do sudu se střelným prachem.

    Jugoslávský vůdce Tito k tomu později řekl: ?Urazil téměř celý národ. V takovém kritickém okam?iku, kdy bylo v?echno ve varu a v?ichni byli nespokojení, nazval tento lid lůzou, a přitom demonstranti byli vět?inou komunisté a mláde?.?

    Toho večera padly před rozhlasem první výstřely a příslu?níci nenáviděné ÁVH (maďarské tajné státní bezpečnosti) zabili několik demonstrantů. Kdy? pak v sanitkách přijely z ústředí ÁVH dal?í posily, rozběsněný dav jim zbraně sebral. O několik hodin později u? bojovníci dostávali zbraně nejen od sympatizujících policistů a vojáků, ale i z jiných arzenálů.

    Masakr před parlamentem

    Při celonočním zasedání maďarského politbyra z 23. na 24. října slíbil Nagy přijmout místo Hegedüse funkci premiéra, ani? by si určil podmínky - neprotestoval proti ?ádosti Geröa o sovětskou intervenci a souhlasil s vyhlá?ením výjimečného stavu. Doufal, ?e se krize urovná vyjednáváním podobně jako v Polsku.

    Nagy byl vězněm své vlastní komunistické disciplíny a loajality vůči straně. A proto?e se sna?il neoslabit vůli Kremlu ke kompromisu, zůstával potom v?dy o krok zpět za po?adavky bouřícího se obyvatelstva. Mezitím na budape??ských ulicích od nočních nepokojů a příchodu dvou sovětských divizí tón ji? neudávali straničtí radikálové, Petöfiho krou?ek či vysoko?koláci, ale mladí dělníci a učni, hnaní do revoluce sociální bídou.

    Nahrazení Geröa Jánosem Kádárem 25. října pro?lo bez pov?imnutí, zcela zastíněno masakrem před budovou parlamentu, kde začali agenti KGB a ÁVH ze střech odstřelovat davy. Zmatené posádky sovětských tanků, které se a? dosud setkávaly na ulicích jen s přesvědčováním, ztratily hlavu a ke střelbě se připojily. Na ulici zůstala stovka mrtvých a tři sta raněných.

    Po několikadenním váhání označil 28. října nový premiér Nagy probíhající události za ?národní demokratické hnutí, které vypuklo jako reakce na zločiny minulého historického období? (namísto dosavadního přívlastku ?kontrarevoluční?) a začal uvádět v ?ivot nejdůle?itěj?í po?adavky, s nimi? se ztoto?ňoval prakticky celý maďarský národ.

    Sovětské jednotky se stáhly z Budape?ti, tajná policie byla 29. října rozpu?těna, obnoven byl pluralitní systém a 30. října vláda rozhodla o likvidaci systému jedné strany a zavázala se, ?e zahájí jednání o úplném sta?ení sovětských jednotek z maďarského území.

    Zrodily se také nové instituce: revoluční nebo národní výbory, je? na několika místech převzaly kontrolu nad místní veřejnou správou. V závodech vznikly dělnické rady, které ov?em ne v?dy zcela stály za Nagyem. Z účastníků povstání a z příslu?níků maďarské armády i policie, kteří podporovali revoluci, byla vytvořena Maďarská národní garda, která měla zabezpečit dodr?ení práva a pořádku.

    Převa?ovala slu?nost

    Nová situace mnohé komunisty zaskočila. Někteří intelektuálové se z politiky stáhli. Nedokázali se vyrovnat s tím, ?e před povstáním byli i oni přívr?enci nelidského re?imu. U mnoha funkcionářů pak vzrůstal pocit bezradnosti z toho, co bude dál. Ti byli ochotni naslouchat prognózám o nebezpečí kontrarevoluce.

    V jejich obavách je utvrdil i masakr při obléhání městského stranického sekretariátu na budapě??ském náměstí Republiky, kde 30. října dav pověsil na lucernách několik funkcionářů (včetně městského tajemníka, Nagyova přítele) a agentů ÁVH. Tato scéna se potom stala pilířem výkladu maďarské revoluce jako nekontrolovatelné ?vzpoury chátry?.

    To v?ak byl jednostranný výklad. Desítky svědectví toti? ukazují, ?e přes emoce nahromaděné za léta zvůle, a přesto, ?e se mezi povstalce nevyhnutelně vmísily i kriminální elementy, převa?ovala obdivuhodná slu?nost. Lidé nekradli, nebrali věci z rozbitých výkladních skříní a velitelé povstaleckých oddílů platili za potraviny pro své lidi.

    V prvních listopadových dnech se zdál potvrzovat Nagyův předpoklad o národním smíření a nová koaliční vláda měla obnovu klidu asi na dosah ruky. Základní opoziční skupiny s ní uzavíraly dohody, velká vět?ina dělnických rad se rozhodla ukončit politickou stávku.

    Moskva v?ak nedala Maďarům ?anci.

    Razantní změna

    Od 23. října zasedalo sovětské politbyro téměř nepřetr?itě. Chru?čov několikrát měnil stanovisko, zda volit represi nebo ústup. Diskutovalo se o ústupcích Nagyově vládě v zájmu toho, aby byla schopna konsolidovat situaci v zemi. Uva?ovalo se nejen o sta?ení sovětských jednotek z Budape?ti, ale jedno z usnesení připou?tělo - za jistých podmínek -i mo?nost jejich odsunu z Maďarska vůbec.

    Na zasedání 31. října ale do?lo k zásadnímu obratu. ?Měli bychom přezkoumat své hodnocení a nestahovat vojska,? řekl v úvodním slově Chru?čov. ?Měli bychom převzít iniciativu v obnovení pořádku. Odejdemeli z Maďarska, povzbudíme jen americké, anglické a francouzské imperialisty... Pochopí to jako slabost a zaútočí. Oslabíme tak na?e pozice. K Egyptu jim přidáme i Maďarsko... Nemáme jiné volby.?

    Razantní změna postoje souvisela s probíhající suezskou krizí a zřetelnou signalizací amerického nevmě?ování se do problémů sovětských satelitů. Právě po zasedání 31. října dostal mar?ál ?ukov zelenou k vypracování plánu pro operaci Smr??, která byla definitivně schválena 2. listopadu a jejím? cílem bylo maďarskou revoltu porazit.

    ?Události v Maďarsku a Polsku, probíhající paralelně se suezskou krizí, usnadnily a dodnes usnadňují na mytologii zalo?ený výklad západní pasivity,? napsal v roce 1992 maďarský historik C. Békés na adresu někdej?ího amerického postoje. ?Namísto toho, aby viděl tuto pasivitu jako důsledek v?eobecného uznaní statu quo, jak se vytvořil po Jaltě, sna?il se tento výklad líčit ji pouze jako důsledek mimořádné situace, týkající se jen a jedině maďarské revoluce.

    A tak se vymý?lely potom často citované argumenty: suezská krize znemo?nila vystoupení jednotné fronty vůči SSSR, americké vedení bylo zaneprázdněno nadcházejícími prezidentskými volbami, americkým jednotkám zabránila v zásahu jen geografická situace...?

    Tvrdá odplata

    Ráno 4. listopadu zahájily sovětské jednotky konečný úder. Ve stejných chvílích se z dosud neznámé rozhlasové stanice ozvalo, ?e ?János Kádár s několika dal?ími vytvořili maďarskou revoluční dělnicko-rolnickou vládu, je? pozvala sovětskou armádu na pomoc k ochraně vymo?eností socialismu?. Po celé zemi se vzápětí rozpoutaly prudké boje, při nich? bylo na maďarské straně zabito přes 3 tisíce lidí a dal?ích 16 tisíc zraněno, zatímco sovětská vojska měla 670 mrtvých a 1500 zraněných.

    Po?adavek beztrestnosti nebyl akceptován a začala tvrdá a důsledná odplata. Skoro dvě stě tisíc osob Maďarsko opustilo, čtvrtina z nich se později vrátila. Za účast na povstání skončilo na popravi?ti nejméně 277 lidí, poslední takový rozsudek byl vykonán v roce 1961.

    Během několika let bylo více ne? 25 tisíc lidí v?ech společenských vrstev uvězněno a desetitisíce dal?ích byly internovány a propu?těny ze zaměstnání. Stovky předev?ím mladých lidí byly deportovány do SSSR a mnoho zajatců bylo bez rozsudku ihned popraveno.

    Imre Nagy a jeho nejbli??í spolupracovníci byli 22. listopadu podvodně vylákáni z azylu na jugoslávském velvyslanectví, zatčeni, odvezeni do Rumunska a internováni. V jaře 1958 byli v přísně utajeném procesu odsouzeni k smrti a 16. června popraveni.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Clevelandská dohoda (1915)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (5499 přečtení)

    Clevelandská dohoda
    (usnesení mezi Českým národním sdru?ením a Slovenskou ligou)

    1.) Samostatnos? českých zemí a Slovenska.
    2.) Spojenie Českého a Slovenského národa ve federatívnom zväzku ?tátov s úplnou národnou autonómiou Slovenska, s vlastným snemom, s vlastnou ?tátnou správou, úplnou kultúrnou slobodou, teda i s úplným u?íváním jazyka slovenského, vlastnou správou finančnou a politickou, so ?tátnym jazykom slovenským.
    3.) Volebné právo: v?eobecné, tajne a priame.
    4.) Formy vlády: personálna unia s demokratickým zriadením ?tátu, podobne ako v Anglicku.
    5.) Tieto body tvoria základ obapolnej dohody a mô?u by? doplnené, po?a?ne roz?írené len na základe dorozumenia sa oboch stránok.

    České národné zdru?enie podr?uje si právo prípadnej zmeny a to samé právo má aj Slovenská liga.

    Cleveland, Ohio, dňa 25. októbra 1915

    ---

    Zdroj: Gronský, Ján ? Hřebejk, Jiří. Dokumenty k ústavnímu vývoji Československa I. (1918-1945). Praha: Karolinum, 1999. Strany: 13-14.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Jak byl zatčen a souzen Jozef Tiso (M. ?i?ka, Právo, 14.4.2007, s. 21)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (6249 přečtení)

    Jak byl zatčen a souzen Jozef Tiso
    Autor: Miroslav ?i?ka
    Zdroj: Deník Právo, sobota 14.4.2007, s. 21

    Před 60 lety, 15. dubna 1947, vynesl senát bratislavského Národního soudu rozsudek smrti nad bývalým prezidentem Slovenské republiky a katolickým knězem Jozefem Tisem.

    ?ádosti o milost nebylo vyhověno a Tiso byl ráno 18. dubna popraven. Dávno není sporu o tom, ?e tento soudní proces byl procesem politickým. Jako takový byl zmanipulovaný. Je v?ak nutné posuzovat celou zále?itost historicky a v kontextu s obdobím, kdy se odehrála.

    Ka?dý soudní proces vítězů nad pora?enými ? bez ohledu na skutkovou podstatu ? má politický charakter. Není při něm souzen pouze jednotlivec nebo skupina, ale současně se přímo či zprostředkovaně odsuzuje i určitá politická praxe a ideologie.

    Poválečné retribuční soudnictví (tj. trestní stíhání kolaborantů jako výraz odčinění křivd a vyrovnání se s minulostí) nebylo slovenským, pota?mo československým specifikem. Téměř celá Evropa soudila válečné zločince, zrádce a kolaboranty nacismu a Československo se tomu mohlo jen tě?ko vyhnout.

    Retribuční nařízení, kterými se řídily mimořádné lidové soudy a Národní soud, byly revoluční právní normou s mno?stvím ustanovení, která se vymykala dosavadnímu trestnímu právu (uplatnění retroaktivní, tedy zpětně působící právní normy; absence odkladného účinku ?ádosti o milost; nemo?nost odvolání atd.). Také samotnou přípravu a průběh soudního procesu s Jozefem Tisem provázel politický zápas, v něm? se střetávaly různé zájmy a politické proudy.

    Odli?né postihy

    V závěru druhé světové války se Spojenci dohodli, ?e osoby, které se při jejím vedení dopustily zločinů proti lidskosti a zásadám mezinárodního práva, mají být potrestány podle záva?nosti a významu svých činů ? buď mezinárodním tribunálem, nebo spojeneckými či národními soudy. Potrestáni měli být také domácí kolaboranti, kteří byli označováni jako ?quislingové? (podle jména vůdce norských kolaborantů Vidkuna Quislinga).

    Program tzv. očisty veřejného ?ivota byl zakotven v Ko?ickém vládním programu. Zvlá?tností v obnoveném Československu bylo, ?e postih prominentů ĺuďáckého re?imu na Slovensku mohl být (a skutečně také byl) částí taměj?ího obyvatelstva vnímán nikoliv jako potrestání kolaborantů, ale jako trest za anga?ování se pro my?lenku samostatného Slovenska.

    Jinou zvlá?tností bylo, ?e i pojetí ?potrestání kolaborantů a zrádců? bylo nutně v českých zemích a na Slovensku odli?né. Existovaly předpisy, které jinak posuzovaly, co je trestné, a stanovovaly i jinou trestní sazbu. V českých zemích platilo, ?e činy, které spáchali tzv. zrádci národa a kolaboranti, jsou v zásadě i tak trestné podle ji? dříve platných zákonů a dekret prezidenta republiky (tzv. velký retribuční dekret z 19. června 1945) fakticky pouze roz?ířil tento zákon se zpětnou platností o nové skutkové podstaty.

    Slovenská národní rada od počátku trvala na tom, ?e na Slovensku je nutno z politických důvodů upravit retribuční zále?itosti jinak ne? v českých zemích. Ne v?e, co bylo trestné v českých zemích, bylo trestné i na Slovensku a navíc tam existoval zvlá?tní trestní čin ?zrada na povstání?, který v prezidentově českém dekretu chyběl. Druhý rozdíl spočíval v tom, ?e to, co bylo trestné na Slovensku, se trestalo mnohem přísněji ne? v českých zemích.

    Neopatrný tajemník

    Kdy? se na jaře 1945 blí?ila sovětská vojska k Bratislavě, opustil 3. dubna Jozef Tiso s členy poslední vlády Slovensko a uchýlil se pod německou ochranu do rakouského Kremsmünsteru. Vzápětí vyslal svého tajemníka Karola Murína do Mnichova za kardinálem Faulhaberem s prosbou o bezpečněj?í úkryt.

    Ze tří mo?ných nabídek se Tiso rozhodl pro klá?ter kapucínů ve starém poutnickém městě Altötting, kam také ráno 1. května 1945 v doprovodu Murínova bratra odjel. (Podle Karola Murína měl prezident vystavený slovenský i německý pas na jméno dr. Jozef Táborský a také pas na vlastní jméno.) Týden po Tisově odjezdu obsadily Kremsmünster postupující americké jednotky a slovenská vláda se jim vzdala.

    Jozef Tiso se ukrýval v bavorském Altöttingu a Karol Murín za ním přijel v polovině května. Ve svých pamětech (sepsaných v roce 1952, vydaných v roce 1987 v Kanadě a o pět let později také na Slovensku) uvádí, ?e Tiso brány tohoto klá?tera a? do svého zatčení (10. nebo 11. června 1945) nikdy neopustil. Ve vzpomínkách Murín současně odmítá verzi, ?e to byl právě on, kdo svou neopatrností přivedl americkou CIC na Tisovu stopu.

    Pí?e sice na jejich stránkách o ?jistém Spieglerovi z Bratislavy, který pracoval v Altöttingu ve slu?bách CIC?, i to, ?e se ?s ním dostal do kontaktu, kdy? při?li s bratrem ?ádat o povolení na cestu do Kremsmünsteru?, ale v?echny dal?í souvislosti označil za ?výmysly a fantastické kombinace?. Nicméně John Spiegler byl tehdy skutečně velícím důstojníkem vojenské kontrarozvědky v Altöttingu a příběh o zadr?ení Tisa popsal v roce 1992 na stránkách slovenského deníku Národní obroda i českého týdeníku Reflex.

    ?V červnu 1945 moji lidé zadr?eli jistého Karola Murína, který poru?il zákaz nočního vycházení,? vzpomínal na stránkách Reflexu. ?Přeřekl se, ?e před klá?terem stojí auto. V něm jsme na?li něco, co nám vyrazilo dech ? cestovní pas a dokumenty prezidenta Jozefa Tisa. Z Murína se vzápětí vyklubal Tisův osobní tajemník.?

    Spiegler, který před válkou opravdu bydlel v Bratislavě a byl známou osobností ve studentských kruzích, při?el v květnu 1945 do Bavorska s americkou obrněnou divizí. Měl za úkol hledat skrývající se příslu?níky SS a gestapa. Jeho lidem se například podařilo najít Martina Weisse, velitele koncentračního tábora Dachau. ?Dal jsem představenému klá?tera čas,? dodává v Reflexu Spiegler, ?aby věc mohl konzultovat s mnichovským kardinálem. Po třech dnech mi oznámil, ?e Jozef Tiso mě očekává. Byl u? sbalený. Vyprovodil jsem ho bez pout na rukou k vojenskému d?ípu, který ho odvezl na na?i základnu.?

    Američané rozhodli

    Mezi prvními, kteří přijeli v noci z 9. na 10. května 1945 do osvobozené Prahy, byli pracovníci zpravodajského oddělení Hlavního ?tábu MNO. Zásluhou repatriačních důstojníků v jejich řadách se v pří?tích týdnech podařilo zjistit místa táborů, v nich? Američané internovali Tisa i dal?í prominenty bývalé slovenské vlády.

    Ji? 18. června 1945 se z příkazu čs. vlády obrátil československý velvyslanec ve Washingtonu Vladimír Hurban na státní departament, aby tyto osoby byly vydány čs. úřadům. Jako důvod je v ?ádosti uvedena jejich spolupráce s nacistickým Německem, pronásledování politických protivníků, ?idů a osob věrných Československé republice, vyhlá?ení války Sovětskému svazu, Velké Británii a USA a zrada na Slovenském národním povstání. Stejná ?ádost byla posléze předána i britské vládě.

    Vzápětí se o osud Tisa a členů poslední slovenské vlády rozpoutal mezi Američany a Brity zákulisní diplomatický boj. Britské úřady vyjádřily určité pochybnosti, zda zadr?ovaní sloven?tí prominenti spadají do kategorie ?kolaborantů a quislingů?, mají být souzeny v rámci retribuce a zda mají být vydáni čs. úřadům. Obávali se, ?e jejich vydání znemo?ní odmítnutí podobných ?ádostí z Titovy Jugoslávie a levicového Polska, které by mohlo ?ádat vydání londýnské polské emigrační vlády.

    Státní tajemník Dean Acheson oznámil 11. září 1945, ?e pokud nebudou z britské strany předlo?eny záva?né důvody podepřené důkazy, budou sloven?tí prominenti vydáni. Svou roli sehrálo zřejmě i stanovisko amerického velvyslance v Praze Laurence Steinhardta, který odmítl jakékoli paralely mezi Československem a Jugoslávií, a vyslovil názor, ?e s ?Tisem a vládou jeho jmenovce ?tefana Tisa je nutno nakládat jako s válečnými zločinci?. Výsledkem bylo, ?e 4. října 1945 americké úřady britské námitky zamítly a 27. října byl Tiso vydán do Československa. Ze vzpomínek Murína vyplývá, ?e v americkém internačním táboře v Garmisch-Partenkirchenu nebyl Tiso pokládán za nějakou prominentní osobnost. Několikrát byl americkými vojáky při výsle?ích zbit. Na jiném místě pamětí ale uvádí, jak mu Tiso je?tě před bratislavským procesem řekl, ?e o tom nikdy nebude mluvit, aby ?komunisté z této události nemohli dělat protiamerickou propagandu?.

    S řetízky na rukou

    Do Prahy eskortovali Tisa a jeho společníky čs. zástupce v Komisi Spojených národů pro válečné zločiny dr. Bohuslav Ečer a ?kpt. Alexander Doman, důstojník zpravodajského oddělení Hlavního ?tábu MNO. Murín v pamětech prozradil, ?e v?ech osm Slováků přespalo dvě noci na samotkách pankrácké věznice. Do Bratislavy je potom letadlem 29. října eskortoval Anton Ra?la, tehdej?í náměstek generálního vojenského prokurátora (a později jeden z ?alobců při procesu).

    Teprve na vajnorském leti?ti v Bratislavě byli po vystoupení z letadla Tiso a jeho společníci oficiálně zatčeni. Celá procedura příletu a odevzdání prominentů se vysílala rozhlasem a filmovala.

    ?Brzy nato si mne předvolal ministr národní obrany generál Svoboda,? pí?e v pamětech Ra?la. ?Viděl přede?lého dne ve filmovém ?urnálu, jak jsme Tisa a dal?í přivezli v poutech (měli ruce svázané řetízky), a ptal se, zda to bylo vhodné a na čí příkaz jsem to udělal. S patřičnou zdvořilostí podřízeného jsem výčitku odmítl s vysvětlením, ?e jsem se dr?el pouze jeho příkazu: vedoucího eskorty jsem dělal jen formálně, eskortované jsem převzal v Praze na chodbě věznice u? spoutané a nebyl jsem kompetentní dávat rozkazy třem policistům, kteří jako strá? eskortu fakticky vykonávali.?

    Pod různou optikou

    Vztah k Tisovi se v tehdej?ím Československu neprojevoval úzce pouze podle národnostních kritérií. Situace byla mnohem slo?itěj?í. Postoj ke kolaborantům byl u domácího obyvatelstva shovívavěj?í ne? u těch, kteří byli za války v emigraci. Evidentní byl také nesmiřitelný postoj komunistů, hodlajících vyu?ít retribuce ke svým politickým cílům, v porovnání s relativně umírněněj?ím postojem ostatních stran.

    Na Slovensku byly některé rysy je?tě výrazněj?í. Taměj?í obyvatelstvo bylo náchylné mnohem více chápat ĺuďácké prominenty jako ?své lidi?, kteří dělali jen to, co museli, a zachraňovali, co se zachránit dalo. Část z nich pokládala Tisa přímo za hrdinu. Navíc jejich pohled na ĺuďácký re?im byl jiný ne? pohled českého obyvatelstva na protektorát a jeho reprezentaci (co? ov?em s ohledem na jiný válečný pro?itek nemohlo být jinak). Proces se prostým lidem na Slovensku často jevil jako český soud proti Tisovi, a to bez ohledu na to, ?e ve skutečnosti ?lo o soud čistě slovenský, pou?ívající vlastní, v Čechách neplatné právní normy.

    Na druhé straně Če?i byli náchylní právě Tisovu osobnost posuzovat mnohem přísněji ne? třeba ve vězení zemřelého prezidenta Emila Háchu. Souviselo to s identifikací Čechů s Československem jako jejich národním státem, který Tiso pomohl v březnu 1939 rozbít, a dopustil se tím tedy velezrady, zatímco Hácha se jen podřídil Hitlerovu otevřenému nátlaku.

    Ka?dý, kdo tehdy reálně uva?oval, si musel být vědom toho, ?e jakmile byl jednou Tiso do Československa vydán, bude nutně postaven před soud, který ? podle platných předpisů ? tě?ko mohl vynést jiný rozsudek ne? trest smrti.

    Role mučedníka

    Samotný proces s Tisem (a s Alexandrem Machem a v nepřítomnosti souzeným Ferdinandem Ďurčanským) proběhl v justičním paláci od 2. prosince 1946 do 15. dubna 1947. V?ichni byli obviněni z podílu na rozbití Československa, z likvidace demokratických práv a svobod na Slovensku a aktivního vystoupení proti SNP. Tiso a Mach je?tě také ze zavlečení Slovenska do války proti Polsku, SSSR, USA a Velké Británii. A rovně? ze schvalování, resp. aktivní účasti na deportacích slovenských ?idů, přičem? u? ka?dý z těchto bodů sám o sobě umo?ňoval ulo?ení trestu smrti.

    Tiso svou obhajobu zalo?il na teorii ?men?ího zla?, při které se sna?il dokázat, ?e v daných podmínkách byla jeho politika pro slovenský národ optimální a jediná mo?ná. Ve vět?ině případů nicméně jeho obhajoba nepůsobila věrohodně, zejména pokud ?lo o jeho roli při deportaci ?idů. Velmi mu přití?ilo, ?e při čtení dokladů, na kterých byl jeho vlastnoruční příkaz k zalo?ení ad acta, stereotypně odpovídal, ?e u? si nevzpomíná.

    Na rozdíl od Macha neprojevil Tiso ani trochu lítosti, a naopak prohlásil, ?e kdyby měl mo?nost pro?ít svůj ?ivot je?tě jednou, postupoval by stejně. Někteří historici hodnotí jeho postoj jako přípravu na roli mučedníka slovenské státnosti.

    Nejvíce se politický aspekt procesu projevil po vynesení rozsudku při jednáních o udělení milosti. Předsednictvo Slovenské národní rady se k ?ádosti vůbec nevyslovilo a bez návrhu ji postoupilo ústřední vládě v Praze. Ta po čtyřhodinovém jednání 16. dubna 1947 rozhodla poměrem hlasů 17 proti 6 záporně a prezident Edvard Bene? ?vzhledem k tomuto usnesení? milost dr. Tisovi neudělil.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Dopis Jiřího Svobody členům KSČM a sympatizujícím (1993)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2881 přečtení)

    Jiří Svoboda: Dopis členům KSČM a sympatizujícím
    Zdroj: Rudé právo, 23.2.1993, dopis zveřejněn v plném znění pod názvem ?Jiří Svoboda pí?e členům KSČM a sympatizujícím?

    Úvodní text Rudého práva: Loňský prosincový II. sjezd KSČM se nezabýval změnou názvu strany. Ortodoxní komunisté se cítili posíleni vznikem Obzinovy a ?těpánovy platformy ?Za socialismus?. Předev?ím zrod této platformy vyvolal v KSČM ostrou názorovou diferenciaci. Politickou orientací strany a změnou jejího názvu se má 6. března zabývat zasedání ÚV KSČM.

    Text vlastního dopisu:

    Oslovuji Vás, členy KSČM a sympatizující, touto formou, proto?e nemám jinou mo?nost, jak Vám vysvětlit svůj postoj k současnému vývoji ve straně. Vám, které jsem nikdy nechtěl ani klamat, ani podvádět. Vám, s kterými jsem se setkával na veřejných shromá?děních před volbami 1990 i 1992. Vám, spolu s kterými jsem se sna?il trpělivě vysvětlovat spoluobčanům, ?e se na?e strana chce upřímně a pravdivě vyrovnat s minulostí a spolupodílet se na vytváření podmínek pro občanskou spolupráci a národní usmíření.

    Společně se nám podařilo po listopadu 89 stranu zachránit před zákazem a sebezničením. Úspě?ně jsme pro?li, předev?ím Va?í zásluhou, třikrát volbami a na?i poslanci si díky své odbornosti a slu?nosti získali respekt odpůrců.

    A tak mě jeden star?í soudruh nedávno překvapil, kdy? řekl: ?My na obvodě ? si myslíme, ?e nejsi komunista.?

    To schizofrenické tvrzení mě zaskočilo: je mo?né, abych byl druhé volební období předsedou komunistické strany a přitom nebyl komunistou?

    O pár hodin později jsem si přečetl článek doc. J. Obziny DrSc., v Na?í pravdě o ?renesanci socialismu? a náhle jsem pochopil, jak to s tou schizofrenií ve skutečnosti doopravdy je:

    Nikdy nezapomenu na ocelové pásy tanků, drtících oné osudné noci 21. srpna naděje i tu?by statisíců Čechů a Slováků, nestraníků i komunistů, kteří v roce 1968 podstoupili pokus o skutečnou renesanci socialismu jako projektu společnosti demokratické, samosprávné a sociálně spravedlivé. Z nich nikdo pak nevolal nad?ená hesla díkůvzdání, kdy? v pancéřových vozech odvá?eli do neznáma představitele vlády na?í vlasti...

    Pokud v představách doc. Obziny i po této tragické zku?enosti ?zdrcující vět?ina na?ich národů? v letech 1945 - 1989 spontánně, upřímně a s vděčností provolávala: ?Se Sovětským svazem na věčné časy a nikdy jinak?, pak jde o deliriantní sen nebo vědomé překrucování dějin.

    Pokud se oprávněným věrozvěstem renesance socialismu prohla?uje člověk, který od roku 1973 celé desetiletí zastával funkci ministra vnitra, pak takové renesanci nevěřím, i kdy? se opírá o mnohá ?poučení? (jistě i o to z ?krizového vývoje?), proto?e nemohou poučovat ti, kteří se sami nedokázali v ničem poučit!

    Pokud se na výsluní svě?ího proudu socialistické ?renesance? bez uzardění vyhřívá jiný člověk, který s horlivým souhlasem v 50. letech vítal úspěchy procesu s protistátním spikleneckým centrem (procesu, který rozdal 11 rozsudků smrti) a tehdy vedoucím funkcionářům komunistické strany udával některé vy?etřovatele pro nedostatek píle, pak s takovou renesancí nechci mít ani dost málo společného.

    Ani s těmi, kteří v dojemné shodě sní své ?pionomanické sny. Kteří se v sychravých dnech listopadu 89 neodvá?ili vyjít na ulici a oslovit ?svůj lid?, jeho? jménem se tak často do omrzení zaklínali! Kteří v teple přízračné monumentální budovy na nábře?í přemítali, zda tomuto lidu u?tědřit lekci socialismu v podobě nízko letících tryskových letadel, kdy? vodní děla u? nestačila!

    S těmito ?lidmi zvlá?tního ra?ení? opravdu nemohu sdílet jejich vizi světa spravedlivěj?ího, nebo? oni (jak slovy F. Castra říká doc. Obzina) ?milují příli? to, co vytvořili, ne? aby to zneuctili sebemen?ím kolísáním?.

    Jsou-li oni těmi pravými komunisty, pak já jím opravdu nejsem. A nemohou jimi být ani ti, kdo mne zvolili dvakrát do čela strany, proto?e jsem se svými názory nikdy netajil - způsoby vy?etřování a politické procesy z 50. let jsem v?dy nazýval pravým jménem: zločiny! A období normalizace, kdy bylo ze strany vyhozeno půl miliónu lidi, kdy mnozí byli pronásledováni včetně rodinných příslu?níků za to, ?e neomluvitelné vojenské přepadení na?í vlasti nazvali agresí, jsem nepokládal za čas společenského rozkvětu.

    Vím, ?e někteří spě?ní kurýři objí?dějí okresní sekretariáty a shroma?ďují podpisy po?adující, abych odstoupil z funkce předsedy strany.

    Tak málo mne znají? Nikdy jsem se nezpronevěřil svému přesvědčení ani svědomí! A nemohl bych ani na chvíli setrvat na jakémkoli místě v pospolitosti, v ní? by byli potleskem vítáni oni ?lidé zvlá?tního ra?ení?! V pospolitosti, která by se nechala vábit pí??alkou těchto přízračných sirén, lákajících plavidla na útesy, na kterých loď ?reálného socialismu? ji? jednou ztroskotala!

    A? nechají své podpisové archy v poklidu v aktovkách! Nebude třeba zvedat ruce a počítat hlasy, abych ode?el, rozhodne-li vět?ina, ?e dokončení přeměny strany v akceschopnou, radikálně levicovou politickou sílu není potřebné! Rozhodne-li vět?ina, ?e se raději zálibně začte do starých frází - příručky z VUML je?tě neze?loutly.

    O jedno prosím: jen na chvíli se je?tě zamyslete nad tím, co je to čest, povinnost, odpovědnost! Jen na chvíli se je?tě zamyslete, ?e jsme společně něco slibovali, něco schvalovali a ?e vám teď něco docela jiného podsouvají hazardní hráči jako fale?nou směnku - k pluralitní demokracii a prosperující ekonomice nevede cesta projevy Kim Jonga II ani Fidela Castra. A Gus Hall marně čeká na voličské hlasy dělnické třídy Američanů, jich? se v duchu jediného vědeckého učení sám jistě také pokládá být ?předvojem?.

    Vidím dnes jedinou mo?nou cestu (vím, ?e pro mnohé z Vás bolestnou) - přizpůsobit název strany programu olomouckého i kladenského sjezdu. Programu demokratického socialismu. Takové by mělo být i na?e jméno. Jméno, kterým se oddělíme od v?eho, co bylo v minulosti ?patné, a zároveň navá?eme na nejlep?í nosné tradice dělnického hnutí, vyjadřujícího a důsledně obhajujícího zájmy levicového lidu.

    O jedno prosím: jen na chvíli se je?tě zamyslete. proč máte stále vysvětlovat, ?e jste celý ?ivot čestně a poctivě pracovali? ?e jste si nestavěli stranické paláce? ?e jste se nepodíleli na výhodách stranických ?piček bývalé KSČ?!

    Vy, kteří jste dobrovolně, bez nároku na odměnu, odpracovali tisíce hodin na veřejně prospě?ných stavbách! Vy, jejich? upřímnost a nad?ení promrhali byrokraté! Vy, kteří jste se nepodíleli na nezákonných procesech v 50. letech!

    Jsem přesvědčen, ?e se novým jménem nezpronevěříme ani minulosti, ani budoucnosti! Neoslabíme stranu, ani levici. Naopak - otevřeme cestu k jejímu posílení a sjednocení.

    Nebudeme se u? muset do omrzení omlouvat za hříchy jiných a sná?et výčitky za něco, čeho jsme se nedopustili. Budeme se moci jasně a zřetelně přihlásit ke v?emu, co bylo dobré, kdy? se očistíme od bývalých mocipánů, jim? nejde o nic jiného ne? o to, aby nás znovu zatáhli do pasti vlastního ?patného svědomí.

    Na?e vlast naléhavě potřebuje silnou, důslednou a radikální demokratickou levici, která v?em neprivilegovaným, pracovitým a čestným lidem nabídne přita?livou alternativu vůči tomu, co uskutečňuje současná vládní garnitura, nahrazující bývalé křivdy křivdami novými, rozprodávající pod cenou národní majetek jako konfiskát a soustavně ničící ?ivotní úroveň vět?iny.

    V takové straně, která slovo Socialismus naplní novým ?ivoucím obsahem, chci být s Vámi.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Programové prohlá?ení vlády ČSR (Karel Kramář, 9.1.1919)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1931 přečtení)

    Dokument: Programové prohlá?ení vlády ČSR (Karel Kramář, 9.1.1919)

    Slavné Národní shromá?dění!

    Pou?íváme této prvé schůze Národního shromá?dění na prahu leto?ního roku, abychom po poradách o programu, které vláda za účasti presidenta republiky konala dne 3. a 4. t. m., narýsovali zhruba úkoly, je? nás čekají a je? nutně vy?adují rozře?ení je?tě dříve, ne? budou provedeny v?eobecné volby do sněmu ústavodárného.

    Přední starostí vlády bude, jakmile slavné Národní shromá?dění vyřídí předlohu o novém volebním řádu do obcí, aby byly vypsány volby a ihned s největ?ím urychlením provedeny. Vláda doufá, ?e nová zastupitelstva vynasna?í se ze v?ech sil, aby vyplnila velké naděje, které lid československý klade v činnost své samosprávy, postavené na nej?ir?í demokratické základy.

    Vláda má v?ak také za svou povinnost, v?ecko podniknouti, aby mohly býti volby do sněmu ústavodárného provedeny co nejdříve. Jest ov?em nutno vyčkati konečného rozhodnutí mírové konference o hranicích na?í republiky a pro utváření volebních okresů znáti poměry populační, jak se utvářily průběhem posledního desítiletí a hlavně následkem války. Vláda jest hotova v?e učiniti, aby bylo mo?no provésti volby na podzim leto?ního roku.

    Ve směru hospodářském i sociálním trpí celý ?ivot republiky zhoubnými následky čtyřleté války. Válka přinesla nám sice svobodu politickou, hospodářsky v?ak tě?ce doléhá na nás dosud katastrofální porá?ka státu, v něm? byli jsme dříve nuceni ?íti.

    Činnost vlády na tomto poli ponese se dvojím směrem: jednak jest odstraňovati zla, provázející ka?dou válku, zejména obrovskou válku světovou, jednak bude nutno vyvinouti práci tvůrčí.

    Jest to nejprve lichva se ?ivotními potřebami, kterou vláda jest odhodlána se v?í bezohledností stíhati jako nejtě??í zločin proti lidu a státu.

    Ve směru tom byly dány úřadům nejpřísněj?í rozkazy a orgány výkonné i kontrolní k potírání lichvy byly patřičně rozmno?eny.

    Vláda jest pevně přesvědčena, ?e toto její odhodlání bude celou na?í veřejností co nejhorlivěji podporováno a ?e ka?dý bude spatřovati svou zásluhu v tom, kdy? umo?ní, aby v?ichni ti, které ani osvobození národa nezdr?uje před pokračováním v jejich zločinném sobectví, byli úřadům oznámeni a k trestající spravedlnosti dovedeni.

    Vláda také očekává, ?e v těchto svých akcích nebude nijakým způsobem ru?ena a bude u?etřena v?ech nutností, zakročiti tam, kde by se konaly akce svémocné.

    Rozvrácené finance bývalého státu a znehodnocená měna jsou rovně? jednou z příčin drahoty a obtí?nosti nového podnikání. Proto bude snahou vlády, aby přísným a bezohledným prováděním zákona o daních z válečných zisků vrátila státu nepoměrné obohacení jednotlivců z válečných poměrů a aby pronikavým opatřením (zejména dávkou ze jmění) postarala se o nápravu měny jako?to řádného základu hospodaření státního.

    Převésti hospodářství do poměrů mírových, v?típiti zase na?emu lidu vědomí povinnosti k práci, pokládá vláda za jeden z nejdůle?itěj?ích tvůrčích úkolů, i má přímo za povinnost státu, tuto přeměnu podporovati vlastními veřejnými pracemi, jako? i tak, aby ve?kerému podnikání dostalo se nutných surovin i pracovních sil, aby vytvářeny byly nové hodnoty, je? usnadní normální vývoj hospodářského ?ivota na?í republiky.

    Pro toto podnikání a v?echnu výrobu jest nejdůle?itěj?ím prostředkem uhlí. Proto jest vláda přesvědčena, ?e uhlí nemů?e zůstati ve volné disposici soukromníků a jest odhodlána, za součinnosti slavného Národního shromá?dění zjednati státu plné ovládání tohoto prostředku výrobního.

    Vyvlastnění velkostatků, přesahujících určitou výměru, má vláda za nezbytnou potřebu poválečného hospodářství. Kolonisace jest hospodářskou i sociální nutností. Aby tato veliká reforma stala se dobrodiním sociálním a aby také prospěla rozvoji na?eho zemědělství, vy?ivování obyvatelstva a zájmům státu, uspořádá vláda ve spojení s Národním shromá?děním anketu znalců ze v?ech tříd, zúčastněných na rozře?ení této otázky.

    V rámci tohoto programu a k cílům v něm vytčeným hodlá vláda pracovati také jednotlivými opatřeními, která nelze dopodrobna vypočítávati. Vláda v?ak pokládá za svou povinnost, upozorniti výslovně, ?e převzala správu státu v době naprostého rozkladu, ?e musí pracovati na vybudování nového státu od samých jeho základů a ?e a? dosud nemá po ruce potřebných sil.

    V?echny základy mravní byly válkou a nepoctivou a prolhanou politikou Vídně a Budape?ti otřeseny. Vláda jest si vědoma své povinnosti, ?e musí v?í silou působiti k tomu, aby zejména výchově mláde?e, vládou rakouskou za doby války tak zvlčile zanedbané, věnována byla nejvá?něj?í péče a aby odstraněny byly v?echny překá?ky, které ?kolství na?e tí?í.

    Ale vláda jest také odhodlána, v?emi prostředky hájiti pokoje a pořádku v na?í republice a bezohledně potírati v?ecko, co by ohroziti mohlo onen imponující mu?ný klid, se kterým provedeno bylo na?e osvobození, a který nám zjednal v celém světě tolik obdivu a upřímného přátelství. V?echno, co právem očekáváme od mírové konference pro svou budoucnost, v?echno politicky i hospodářsky skvělé postavení na?í republiky ve střední Evropě, které budí závist na?ich odvěkých nepřátel a které by nám zjednati chtěli na?i věrní přátelé ve státech dohody, závisí na tom, budeme-li jako dosud ba?tou svobody a pořádku. Vláda by se tudí? prohře?ila na budoucnosti národa, kdyby neměla odvahy a rozhodnosti, chrániti klidného a organického rozvoje na?eho státu proti ka?dému jeho ru?ení a potírati bezohledně ty, kteří pokou?ejí se o nepořádky nebo násilný převrat, jako nepřátele vlasti. Bylo by hříchem zapomínati, ?e ka?dý nepořádek, ka?dá násilnost posiluje v?echny ty, kteří vzpomínají je?tě na staré doby a nedovedou se smířiti s na?í svobodou, a? jsou za hranicemi na?eho státu, nebo doma mezi námi.

    Přes v?echny obtí?e jest v?ak vláda přesvědčena, ?e za součinnosti v?ech v národě podaří se nám přemoci v?echny tě?kosti a dosíci vytčených cílů. O tuto součinnost ?ádáme.

    Převá?ná vět?ina národa jest naplněna radostným vědomím, ?e pevnost a neústupnost na?eho národa doma a bezpříkladná obětavost jeho synů za hranicemi zjednaly mu mo?nost velké práce tvůrčí.

    Věříme, ?e národ ná? se uká?e velké doby důstojným. Takto ?ádá kategoricky na ka?dém plnou odpovědnost vlastní a dobrovolnou, nezlomnou kázeň občanskou, by velké a dějinné dílo na?eho osvobození bylo trvale dovr?eno a trvale zabezpečeno.

    Přednesl ministerský předseda dr. Karel Kramář

    zdroj: Úřad vlády ČR


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: ?ilinská dohoda (1938)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (6097 přečtení)

    Manifest slovenského národa (tzv. ?ilinská dohoda)

    usnesený na zasadnutí výkonného výboru Hlinkovej slovenskej žudovej strany ako právoplatnej politickej predstavitežky slovenského národa dňa 6.októbra1938:

    Mníchovská dohoda ?tyroch vežmocí podstatne zmenila ?tátne a politické pomery v strednej Európe. My Slováci, ako samobytný slovenský národ, ?ijúci od vekov na území Slovenska, uplatňujeme si svoje samourčovacie právo a preto dovolávame sa medzinárodného zagarantovania nedelitežnosti svojej slovenskej národnej jednoty a nami obydlenej zeme. Chceme slobodne podža vlastnej vôle urči? svoj budúci ?ivot v plnom rozsahu, v to počítajúc aj ?tátnu ústrojnos? v priatežskom spolu?ití so v?etkými okolitými národmi a tak prispie? k usporiadaniu pomerov v strednej Európe v duchu kres?anskom.

    Vytrváme po boku národov, bojujúcich proti marxisticko-?idovskej ideológii rozvratu a násilia.

    Sme za mierové vyrie?enie sporných problémov v duchu mníchovskej dohody.

    Protestujeme čo najrozhodnej?ie proti tomu, aby hranice Slovenska určované boli bez nás, bez plnoprávnych zástupcov slovenského národa. ?iadame medzinárodnú ochranu slovenskej men?iny v cudzine.

    ?iadame rýchlu demobilizáciu.

    V duchu samourčovacieho práva ?iadame okam?ité prevzatie výkonnej a vládnej moci na Slovensku Slovákmi. Ví?azstvo samourčovacieho práva znamená pre slovenský národ ví?azné zakončenie ná?ho dlhoročného boja.

    Nech ?ije sloboda slovenského národa!

    Nech ?ije slovenská vláda na Slovensku!

    Vyhlásenie

    I. Podpísaní osvojujeme si návrh Hlinkovej slovenskej žudovej strany na vydanie ústavného zákona o autonómii Slovenska tak, ako bol podaný v poslaneckej snemovni v roku 1938 a uverejnený v Slováku v čísle 129 zo dňa 5. júna 1938. Zaväzujeme sa, ?e sa v?etci v?etkými silami vynasna?íme, aby tento návrh bol národným shroma?dením ústavne prijatý najneskôr do 28. októbra 1938. Ústavným prijatím tohoto návrhu bude ?tátoprávne postavenie Slovenska definitívne vyrie?ené.

    II. Vládna a výkonná moc na Slovensku má sa okam?ite odovzda? do rúk slovenskej vlády, preto ?iadame okam?ite poveri? podpredsedu Hlinkovej slovenskej žudovej strany poslanca Dr. Jozefa Tisu, aby ako dezignovaný predseda sostavil v dohode s podpísanými politickými stranami prvú slovenskú vládu pozostávajúcu z predsedu a ?tyroch členov ministrov a navrhol ju na menovanie.

    Podpísaní prijímajú návrh zákona na decentralizáciu vládnej a výkonnej moci tak, ako je k tomuto prehláseniu pripojený. Tento návrh má sa prija? a uskutočni? v najkrat?om čase, aby aj do uskutočnenia prvého bodu tohoto vyhlásenia vládna a výkonná moc dostala sa nielen fakticky, ale i právne do rúk Slovákov.

    Dané v ?iline dňa 6. októbra 1938.

    Návrh zákona o decentralizácii vládnej moci

    Národné shroma?denie republiky Československej usnieslo sa na tomto:

    §1.

    Ciežom zabezpečenia prajného vývinu slovenského národa v rámci republiky Československej upravuje sa verejnoprávne postavenie Slovenska a jeho národných, politických, kultúrnych, hospodárskych a sociálnych záujmov a v dôsledku toho decentralizuje sa vládna a výkonná moc na Slovensku.

    §2.

    Vládnu a výkonnú moc na území slovenskej krajiny vykonáva slovenská vláda, pozostávajúca z piatich členov - ministrov. Výnimku tvorí agenda ministerstva zahraničia, národnej obrany, správa ?tátneho dlhu a uzavieranie pô?ičiek pre spoločné potreby ?tátu.

    §3.

    Jeden z piatich ministrov bude poverený funkciou predsedu slovenskej vlády. V?etci piati ministri sú zároveň aj členmi ústrednej vlády v Prahe.

    §4.

    Na Slovensko takto prenesená vládna a výkonná moc, rozdelí sa na odbory takto:

    1. Vnútro, spravodlivos? a zdravotníctvo: sem patrí doteraj?ia agenda ministerstva vnútra, zdravotníctva a telesnej výchovy a spravedlivosti.
    2. Doprava: sem patrí agenda ministerstva pô?t a telegrafov a ?elezníc.
    3. Hospodárstvo: sem patrí agenda ministerstva verejných prác, obchodu, priemyslu a zemedelstva.
    4. Osvetový: sem patrí agenda ministerstva ?kolstva a národnej osvety.
    5. Finančný a sociálny: sem patrí doteraj?ia agenda ministerstva financií a sociálnej pečlivosti.

    V?etky ?tátne podniky, jestvujúce na území Slovenska, podliehajú rozhodujúcej právomoci slovenskej vlády, ktorá ich zadelí do patričného odboru.

    §5.

    Úmernú čiastku rozpočtových výdavkov ustáli paritná komisia, určená s jednej strany ústrednou vládou a s druhej strany slovenskou vládou.

    §6.

    Zákon tento nadobúda účinnosti hneď vyhlásením a platí pokiaž sa ustanoví autonómna vláda za zmenenej ústavy.

    §7.

    Previes? tento zákon ukladá sa ústrednej vláde a slovenskej vláde spoločne.

    V ?iline 6. októbra 1938

    Návrh zákona podpísali:

    P. Teplanský, K. Stodola, J. Ursíny, J. S. Vančo, Ing. J. Lí?ka, J. Lichner, K. Rybárik, O. Devečka, dr. E. B. Lukáč, A. ?elmec, Ing. J. Styk, dr. M. Vančo, dr. J. Paulíny-Tóth, dr. J. Ivák


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Smlouva mezi ČSSR a SSSR o dočasném pobytu vojsk (1968)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3951 přečtení)

    Smlouva mezi vládou Československé socialistické republiky a vládou Svazu sovětských socialistických republik o podmínkách dočasného pobytu sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky
    podepsaná v Praze dne 16. října 1968

    Vláda Československé socialistické republiky a vláda Svazu sovětských socialistických republik

    • rozhodnuty usilovat o upevnění přátelství a spolupráce mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik a rovně? mezi v?emi zeměmi socialistického společenství a o ochranu vymo?eností socialismu, o posílení míru a bezpečnosti v Evropě a na celém světě v souladu s prohlá?ením Bratislavské porady ze dne 3. srpna 1968,
    • majíce na zřeteli Smlouvu o přátelství, vzájemné pomoci a poválečné spolupráci ze dne 12. prosince 1943, prodlou?enou Protokolem ze dne 27. listopadu 1963,
    • ve shodě s ujednáním, dosa?eným v průběhu československo-sovětských jednání v Moskvě ve dnech 23. - 26. srpna a 3. - 4. října 1968
    se rozhodly uzavřít tuto smlouvu a dohodly se na tomto:

    Článek 1

    Vláda Svazu sovětských socialistických republik, jednajíc se souhlasem vlád Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky a vláda Československé socialistické republiky se dohodly na tom, ?e část sovětských vojsk, nacházejících se v Československé socialistické republice, zůstává dočasně na území Československé socialistické republiky za účelem zaji?tění bezpečnosti zemí socialistického společenství před sílícími revan?istickými snahami západoněmeckých militaristických sil.

    Ostatní vojska Svazu sovětských socialistických republik, jako? i vojska Bulharské lidové republiky, Maďarské lidové republiky, Německé demokratické republiky a Polské lidové republiky budou v souladu s dokumenty Moskevských jednání ve dnech 23. - 26. srpna a 3. - 4. října 1968 odsunuta z území Československé socialistické republiky. Odsun těchto vojsk se zahájí po ratifikaci této smlouvy oběma stranami a uskuteční se po etapách v průběhu dvou měsíců.

    Počet a místa stálých posádek sovětských vojsk, dočasně zůstávajících na území Československé socialistické republiky, se určují dohodou mezi vládami Československé socialistické republiky a Svazu sovětských socialistických republik.

    Sovětská vojska, která se dočasně nacházejí na území Československé socialistické republiky, zůstávají podřízena sovětskému vojenskému velení.

    Článek 2

    1. Dočasný pobyt sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky nenaru?í její suverenitu. Sovětská vojska se nevmě?ují do vnitřních zále?itostí Československé socialistické republiky.

    2. Sovětská vojska, osoby k nim příslu?ející a členové rodin těchto osob, nacházející se na území Československé socialistické republiky, budou zachovávat právní řád, platný v Československé socialistické republice.

    Článek 3

    1. Sovětská strana ponese náklady, spojené s vydr?ováním sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky.

    2. Vláda Československé socialistické republiky poskytne sovětským vojskům, osobám k nim příslu?ejícím a členům jejich rodin po dobu jejich dočasného pobytu v Československé socialistické republice kasárna a byty uvnitř kasáren, slu?ební, skladovací a jiné prostory, leti?tě se stálými stavbami a zařízením, prostředky státní spojovací sítě, dopravní prostředky, elektrickou energii a jiné slu?by.

    Vojenské výcvikové prostory, střelnice a cviči?tě budou vyu?ívány společně s Československou lidovou armádou.

    Způsob a podmínky vyu?ívání vý?e uvedených objektů, jako? i komunálních, obchodních a jiných slu?eb se stanoví po dohodě smluvních stran.

    Článek 4

    Sovětské vojenské útvary, osoby, které jsou příslu?níky sovětských vojsk, a členové jejich rodin mohou cestovat do míst, kde jsou rozmístěna sovětská vojska v Československé socialistická republice a z Československé socialistické republiky jak v přímých vlacích a vagónech, patřících Sovětskému svazu, tak i s přestupem z vagónů jedné země do vagónů druhé země a rovně? automobilovými nebo leteckými dopravními prostředky.

    Osoby, které jsou příslu?níky sovětských vojsk, a členové jejich rodin jsou osvobozeny od kontroly, pokud jde o pasy a viza, při příjezdu, pobytu a výjezdu z Československé socialistické republiky.

    Hraniční přechody a způsob překračování československo-sovětských hranic a rovně? způsob kontroly, druhy a formuláře příslu?ných dokladů se stanoví po dohodě smluvních stran.

    Článek 5

    Československá strana souhlasí s tím, ?e přes státní hranice Československé socialistické republiky budou bez vybírání cla a bez celní a pohraniční prohlídky přecházet:
    - sovětská vojska a osoby k nim příslu?ející, které cestují jako příslu?níci vojenských útvarů, jednotek a velitelství;
    - ve?kerý vojenský náklad, včetně nákladu, určeného pro obchodní a pobytové zabezpečení sovětských vojsk;
    - osoby, které jsou příslu?níky sovětských vojsk, cestující do Československé socialistické republiky a z Československé socialistické republiky jednotlivě nebo společně se členy rodin a s předměty osobní potřeby, a to na základě dokladů, opravňujících k přechodu státní hranice Československé socialistické republiky, které předlo?í celním orgánům.

    Majetek, přivezený sovětskou stranou do Československé socialistické republiky, výzbroj a výstroj a bojová technika mohou být vyvezeny do Svazu sovětských socialistických republik bez vybírání cla a poplatků.

    Článek 6

    1. Zabezpečení příslu?níků sovětských vojsk, dočasně umístěných na území Československé socialistické republiky, a členů rodin osob, které jsou příslu?níky sovětských vojsk, pokud jde o obchod a slu?by, budou provádět sovětské obchodní podniky.

    2. Československá strana bude dodávat těmto sovětským obchodním podnikům zbo?í v mno?ství, dohodnutém mezi příslu?nými obchodními organizacemi Svazu sovětských socialistických republik a Československé socialistické republiky za státní maloobchodní ceny, platné v Československé socialistické republice a bude poskytovat obchodní rabat, obvyklý u příslu?ných obchodních podniků Československé socialistické republiky.

    Zúčtování za dodávky se provádí v měně Československé socialistické republiky.

    3. Československá strana bude podle kontraktů, uzavřených mezi příslu?nými československými a sovětskými organizacemi zahraničního obchodu a za ceny, které platí v obchodních vztazích mezi Československou socialistickou republikou a Svazem sovětských socialistických republik, dodávat v dohodnutých mno?stvích potravinářské a průmyslové zbo?í, včetně paliva (uhlí, koks, palivové dříví) pro zásobování sovětských vojsk v rámci jejich plánu potřeb.

    Článek 7

    Vláda Československé socialistické republiky bude poskytovat vládě Svazu sovětských socialistických republik potřebné částky v československých korunách na výdaje, spojené s dočasným pobytem sovětských vojsk na československém území. Rozsah těchto částek se určí po dohodě mezi příslu?nými orgány smluvních stran.

    Článek 8

    Způsob zúčtování za slu?by, předvídané v článku 3 a způsob zúčtování částek v československých korunách, poskytovaných ve shodě s článkem 7 této smlouvy, bude stanoven v dodatkové dohodě mezi smluvními stranami ve lhůtě jednoho a půl měsíce po vstupu této smlouvy v platnost. Při přepočtu těchto částek, vyjádřených v československých korunách, na převoditelné ruble, se bude vycházet ze vzájemného poměru mezi vnitřními cenami a sazbami, platnými v Československé socialistické republice, a zahraničně obchodními cenami.

    Článek 9

    Otázky jurisdikce, spojené s dočasným pobytem sovětských vojsk na území Československé socialistické republiky se upravují takto:

    1. Při trestných činech a přestupcích, které na území Československé socialistické republiky spáchají osoby, příslu?ející k sovětským vojskům nebo členové jejich rodin, se uplatňuje československé právo a působí československé soudy, prokuratura a jiné orgány, příslu?né pro otázky stíhání trestných činů.

    Trestné činy, které spáchají sovět?tí vojáci, vy?etřuje vojenská prokuratura a jsou projednávány orgány vojenské justice Československé socialistické republiky.

    2. Ustanovení bodu prvního tohoto článku se nevztahují:
    a) na případy, kdy osoby, příslu?ející k sovětským vojskům, nebo členové jejich rodin, spáchají trestné činy nebo přestupky pouze proti Sovětskému svazu, jako? i proti osobám, příslu?ejícím k sovětským vojskům nebo členům jejich rodin;
    b) na případy, kdy osoby, příslu?ející k sovětským vojskům, spáchají trestné činy nebo přestupky při plnění slu?ebních povinností v prostorech stálých posádek vojenských útvarů.

    V případech, uvedených v bodech "a" a "b", jsou příslu?né sovětské soudy, prokuratura a jiné orgány, které jednají podle sovětského práva.

    3. V případě spáchání trestných činů proti sovětským vojskům, dočasně se nacházejícím na území Československé socialistické republiky, jako? i proti osobám, příslu?ejícím k těmto vojskům, mají viníci stejnou odpovědnost jako za trestné činy proti ozbrojeným silám Československé socialistické republiky a proti osobám k nim příslu?ejícím.

    4. Příslu?né československé a sovětské orgány mohou vzájemně ?ádat o postoupení nebo převzetí jurisdikce v jednotlivých případech, uvedených v odstavcích 1 a 2 tohoto článku. Takovéto ?ádosti budou posuzovány blahovolně.

    5. Příslu?né československé a sovětské orgány si budou vzájemně poskytovat právní a ve?kerou jinou pomoc při stíhaní trestných činů, uvedených v bodech 1, 2 a 3 tohoto článku.

    Článek 10

    1. Vláda Svazu sovětských socialistických republik souhlasí s tím, ?e nahradí vládě Československé socialistické republiky hmotné ?kody, které mohou být československému státu způsobeny činy nebo opomenutím sovětských jednotek nebo osob k nim příslu?ejících, jako? i ?kody, které mohou být způsobeny sovětskými jednotkami nebo osobami k nim příslu?ejícími, při plnění slu?ebních povinností československým občanům, institucím nebo občanům třetích států, nacházejícím se na území Československé socialistické republiky, - v obou případech ve vý?i, stanovené (na základě uplatněných nároků a při respektování československého práva) zmocněnci pro zále?itosti dočasného pobytu sovětských vojsk v Československé socialistické republice, kteří jsou jmenováni podle článku 13 této Smlouvy.

    Spory, které mohou vzniknout ze závazků sovětských jednotek, se projednávají podle stejných zásad.

    2. Vláda Svazu sovětských socialistických republik souhlasí rovně? s tím, ?e nahradí vládě Československé socialistické republiky ?kody, které mohou být způsobeny československým institucím a občanům, jako? i občanům třetích států, nacházejícím se na území Československé socialistické republiky, činy nebo opomenutím osob, příslu?ejících k sovětským vojskům, jich? se dopustí nikoliv při plnění slu?ebních povinností, jako? i činy nebo opomenutí členů rodin osob, příslu?ejících k sovětským vojskům - v obou případech ve vý?i, stanovené příslu?ným československým soudem na základě nároků, uplatněných proti osobám, která způsobily ?kodu.

    Článek 11

    1. Vláda Československé socialistické republiky souhlasí s tím, ?e nahradí vládě Svazu sovětských socialistických republik ?kody, které mohou být způsobeny na majetku sovětských vojenských jednotek, dočasně se nacházejících na území Československé socialistické republiky, a osobám, příslu?ejícím k sovětským vojskům, činy nebo opomenutím československých státních institucí - ve vý?i, stanovené zmocněnci pro zále?itosti dočasného pobytu sovětských vojsk v Československé socialistické republice na základě uplatněných nároků a při respektování československého práva.

    Spory, které mohou vzniknout ze závazků československých státních institucí vůči sovětským vojenským jednotkám, se projednávají podle stejných zásad.

    2. Vláda Československé socialistické republiky souhlasí rovně? s tím, ?e nahradí vládě Svazu sovětských socialistických republik ?kody, které mohou vzniknout sovětským vojenským jednotkám, dočasně se nacházejícím na území Československé socialistické republiky, osobám, příslu?ejícím k sovětským vojskům, jako? i členům rodin těchto osob činy nebo opomenutím československých občanů ve vý?i, stanovené československým soudem, na základě nároků, uplatněných proti osobám, které způsobily ?kodu.

    Článek 12

    ?kody, předvídané v článku 10 a 11, nahradí strany do tří měsíců ode dne, kdy zmocněnci pro zále?itosti dočasného pobytu sovětských vojsk v Československé socialistické republice rozhodnou nebo kdy rozhodnutí soudu se stane pravoplatným.

    Výplatu částek, které mají dostat po?kozené osoby, jednotky a instituce, provedou příslu?né orgány stran, a to v případech, uvedených v článku 10 - československé orgány a v článku 11 - sovětské orgány.

    Článek 13

    Vláda Československé socialistické republiky a vláda Svazu sovětských socialistických republik jmenují své zmocněnce pro zále?itosti dočasného pobytu sovětských vojsk v Československé socialistické republice za účelem nále?itého ře?ení bě?ných otázek, spojených s dočasným pobytem sovětských vojsk v Československé socialistické republice.

    Článek 14

    1. Při výkladu této smlouvy je
    "osobou, příslu?ející k sovětským vojskům":
    a) příslu?ník Sovětské armády;
    b) civilní osoba, která je sovětským občanem a pracuje v útvarech sovětských vojsk, dočasně se nacházejících na území Československé socialistické republiky.

    2. "členy rodin osob, příslu?ejících k sovětským vojskům":
    a) man?elky;
    b) děti, pokud neuzavřely sňatek;
    c) blízcí příbuzní, pokud jsou odkázáni na vý?ivu těchto osob.

    3. "místem stálých posádek" je území, vyhrazené k dispozici vojskům vládou Československé socialistické republiky nebo místními orgány státní moci, včetně míst, kde jsou rozmístěna sovětská vojska.

    Článek 15

    Tato smlouva vstoupí v platnost po ratifikaci oběma stranami a zůstane v platnosti, pokud se sovětská vojska dočasně budou nacházet na území Československé socialistické republiky.

    Smlouva mů?e být změněna po dohodě smluvních stran.

    Dáno v Praze 16. října 1968 ve dvou původních vyhotoveních, ka?dé v českém a ruském jazyce, přičem? obě znění mají stejnou platnost.

    Předseda vlády
    Československé socialistické republiky
    O. Černík v. r.

    Předseda Rady ministrů
    Svazu sovětských socialistických republik
    A. Kosygin v. r.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Viedeňská arbitrá? (1938)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2997 přečtení)

    Viedeňská arbitrá?

    Viedeň 2. novembra 1938

    Arbitrá?ne rozhodnutie

    Na základe ?iadosti, ktorú podali krážovská maďarská a československá vláda u vlády nemeckej a krážovskej vlády talianskej, aby arbitrá?nym rozhodnutím upravili medzi nimi nevyrie?enú otázku území, ktoré majú by? odstúpené Maďarsku, ako aj na základe následne na to medzi zainteresovanými vládami vymenených nót z 30. októbra 1938, sa rí?skonemecký minister zahraničných vecí pán Joachim von Ribbentrop a gróf Galeazzo Ciano, minister zahraničných vecí Jeho Veličenstva kráža Talianska, cisára Etiópie stretli dnes vo Viedni a v mene svojich vlád, po opätovnom rozhovore s krážovským maďarským ministrom zahraničných vecí pánom Kolomanom von Kánya a československým ministrom zahraničných vecí pánom Dr. Franti?kom Chvalkovským, vydali nasledovné arbitrá?ne rozhodnutie:

    1. Územie, ktoré má Československo odstúpi? Maďarsku, je vyznačené na pripojenej mape1. Vytýčenie hranice priamo na mieste sa prenecháva maďarsko-československému výboru.

    2. Vyprázdňovanie Československom územia, určeného na odstúpenie, a jeho obsadzovanie Maďarskom sa začne 5. novembra 1938 a skončí sa do 10. novembra 1938. Jednotlivé etapy vyprázdňovania a obsadzovania, ako aj ich ďal?ie modality, okam?ite stanoví mad'arsko-československý výbor.

    3. Československá vláda sa postará, aby územie, ktoré odstupuje, zostalo pri vyprázdňovaní v riadnom stave.

    4. Jednotlivé otázky, vyplývajúce z odstúpenia území, osobitne otázky ?tátnej príslu?nosti a opcie, bude rie?i? maďarsko-československý výbor.

    5. Maďarsko-československý výbor sa tie? dohodne na podrobnej?ích ustanoveniach na ochranu osôb maďarskej národnosti, ktoré ostanú na území Československa, a osôb nemaďarskej národnosti nachádzajúcich sa na odstúpených územiach. Tento výbor sa postará najmä o to, aby maďarská národná skupina v Bratislave získala rovnaké postavenie ako ostatné tamoj?ie národné skupiny.

    6. Ak vzniknú odstúpením územia Maďarsku nevýhody a ?a?kosti hospodárskeho alebo dopravno-technického rázu pre územie zostávajúce Československu, urobí krážovská maďarská vláda v?etko, čo je v jej moci, aby takéto nevýhody a ?a?kosti v zhode s vládou československou odstránila.

    7. V prípade, ?e pri realizácii tohto arbitrá?neho rozhodnutia vzniknú ?a?kosti alebo pochybností, krážovská maďarská a československá vláda sa o nich dohodnú priamo. Ak by sa pritom nemohli na niektorej z otázok zhodnú? predlo?ia ju na definitívne rozhodnutie nemeckej a krážovskej talianskej vláde.


    Celý článek... | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Vianočná dohoda (1943)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2814 přečtení)

    Vianočná dohoda

    Ideové smery na Slovensku, ktoré i po 6. októbri 1938 zotrvali na zásadách protifa?istickej demokracie a viedli dodnes aktívny odpor proti politickému, hospodárskemu a kultúrnemu znásilňovaniu slovenského žudu a ktoré dnes reprezentujú skutočné zmý?žanie v?etkých vrstiev slovenského žudu, dohodli sa na utvorení spoločného politického vedenia, ktorým bude Slovenská národná rada ako jediný reprezentant politickej vôle slovenského národa doma.

    I. Úlohou a ciežom Slovenskej národnej rady je:

    1. Jednotne a centrálne vies? odboj slovenského národa za odstránenie nacisticko ? nemeckého diktátu, vykonávaného domácimi uzurpátormi politickej moci.

    2. V prvej príhodnej chvíli prevzia? v?etku politickú, zákonodarnú, vojenskú či administratívnu výkonnú moc na Slovensku a vykonáva? podža vôle žudu a? do tej doby, kým slobodne zvolení zástupcovia žudu nebudú môc? prevzia? v?etku moc.

    3. Po prevzatí moci, len čo to bude mo?né, Slovenská národná rada sa postará, aby slovenský žud si vožne slobodne určil svojich zástupcov, ktorým Slovenská národná rada v?etku moc odovzdá.

    4. Slovenská národná rada bude vo svojej činnosti postupova? v dorozumení s československou vládou a s celým zahraničným odbojom, ktorých prácu na medzinárodnom a vojenskom poli uznáva a podporuje.

    II. Tu zdru?ené smery a zlo?ky dohodli sa na týchto zásadách:

    1. ?eláme si, aby národ slovenský a český, ako najpríbuznej?ie slovanské národy, utvárali ďal?ie svoje osudy v Československej republike, spoločnom ?táte Čechov a Slovákov, a na podklade princípu rovný s rovným.

    2. ?eláme si úzku spoluprácu so slovanskými ?tátmi a národmi. Menovite so Sovietskym zväzom, v ktorom vidíme zá?titu slobodného ?ivota a v?estranného rozmachu malých národov vôbec a slovanských zvlá??.

    3. Budúca ČSR ma vies? svoju zahraničnú politiku v duchu týchto zásad, a preto sa má na poli zahraničnopolitickom a vojenskom opiera? o Sovietsky zväz.

    4. Vnútorné usporiadanie budúcej ČSR má by? demokratické, majú sa v?ak vykoreni? v?etky tendencie fa?istické, rasistické, totalitné a také, ktoré budú v rozpore s týmito zásadami. V tomto duchu má by? vnútorný politický re?im pevne vedený, pritom v?ak demokratický. Je potrebné vystríha? sa omylov a chýb minulosti.

    5. My?lienku demokracie treba prehĺbi? a prenies? i na pole hospodárske a sociálne tak, aby rozdelenie národného dôchodku medzi v?etko obyvatežstvo bolo čo najrovnomernej?ie a aby ?ivot ka?dého občana bol žudský a dôstojný.

    6. Kultúra, ?kolstvo a výchova majú by? vedené spomenutými zásadami. Zachovaná má by? sloboda nábo?enských vyznaní, vylúčený má by? v?ak vplyv cirkvi na smer a vedenie ?tátu.

    7. O definitívnej úprave týchto otázok rozhodnú ? a to menovite o ústavnoprávnej úprave pomeru slovenského národa k národu českému ? zo slovenskej strany výlučne slobodne zvolení (určení) zástupcovia slovenského národa.

    Bratislava, Vianoce 1943.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Tzv. Zvací dopis (1968)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (16387 přečtení)

    Tzv. Zvací dopis

    Vá?ený Leonide Iljiči,

    s vědomím plné odpovědnosti za na?e rozhodnutí se na Vás obracíme s následujícím prohlá?ením. Ná? v podstatě zdravý polednový demokratický proces, náprava chyb a nedostatků minulosti i celkové politické řízení společnosti se vymykají postupně ústřednímu výboru strany z rukou. Tisk, rozhlas a televize, které jsou prakticky v rukou pravicových sil, ovlivnily veřejné mínění natolik, ?e se do politického ?ivota na?í země začínají nyní bez odporu veřejnosti zapojovat ?ivly nepřátelské straně. Rozněcují vlnu nacionalismu a ?ovinismu a vyvolávají antikomunistickou a protisovětskou psychózu.

    Ná? kolektiv - vedení strany - se dopustil řady chyb. Nedokázali jsme správně obhájit a realizovat marxisticko-leninské normy stranického ?ivota, předev?ím principy demokratického centralismu. Vedení strany u? není dále schopno úspě?ně se hájit před útoky proti socialismu, není s to organizovat proti pravicovým silám ani ideologický, ani politický odpor. Sama existence socialismu v na?í zemi je ohro?ena. Politické prostředky a prostředky státní moci v na?í zemi jsou nyní u? do značné míry ochromeny. Pravicové síly vytvořily příznivé podmínky pro kontrarevoluční převrat.

    V této tě?ké situaci se obracíme na vás, sovětské komunisty, vedoucí představitele KSSS a SSSR, s prosbou o poskytnutí účinné podpory a pomoci v?emi prostředky, které máte k dispozici. Jedině s va?í pomocí lze dostat ČSSR z hrozícího nebezpečí kontrarevoluce.

    Uvědomujeme si, ?e pro KSSS a SSSR by tento poslední krok k ochraně socialismu v ČSSR nebyl snadný. Proto budeme ze v?ech sil bojovat vlastními prostředky. V případě, ?e by v?ak na?e síly a prostředky byly vyčerpány nebo nepřinesly pozitivní výsledky, pova?ujte toto na?e prohlá?ení za naléhavou prosbu a ?ádost o va?i akci a v?estrannou pomoc. Vzhledem ke slo?itosti a nebezpečnosti vývoje situace v na?í zemi vás ?ádáme o maximální utajení tohoto na?eho prohlá?ení. Z tohoto důvodu pí?eme osobně přímo Vám v ru?tině.

    Alois Indra, Drahomír Kolder, Oldřich ?vestka, Antonín Kapek, Vasil Bižak


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Zmluva o ochrannom pomere medzi Nemeckou rí?ou a Slovenským ?tátom (1939)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1992 přečtení)

    Zmluva o ochrannom pomere medzi Nemeckou rí?ou a Slovenským ?tátom

    NEMECKÁ VLÁDA a SLOVENSKÁ VLÁDA

    sa dohodli vzhžadom na to, ?e sa Slovenský ?tát dal pod ochranu Nemeckej rí?e, z toho vyplývajúce dôsledky upravi? zmluvou. Za tým účelom podpísaní splnomocnenci oboch vlád sa dohodli na týchto ustanoveniach:

    Článok 1

    Nemecká rí?a preberá ochranu nad politickou nezávislos?ou Slovenského ?tátu a nad integritou jeho územia.

    Článok 2

    Na prevedenie ochrany prevzatej Nemeckou rí?ou má nemecká branná moc právo v pásme, ktoré je na západe ohraničené hranicou Slovenského ?tátu a na východe v?eobecnou čiarou východného okraja Malých Karpát, východného okraja Bielych Karpát a východného okraja pohoria Javorníkov, kedykožvek zriaďova? vojenské objekty a dr?a? ich obsadené silou, ktorú pokladá za potrebnú. Slovenská vláda urobí opatrenia, aby pre tieto stavby potrebná zem a pôda bola daná k dispozícii nemeckej brannej moci. Taktie? dá Slovenská vláda súhlas k úprave, ktorá je potrebná k bezcolnému zásobovaniu nemeckých oddielov a k bezcolným dodávkam z Rí?e pre vojenské stavby. V pásme popísanom v ods. 1 vykonáva vojenské výsostné práva nemecká branná moc. Osoby nemeckej ?tátnej príslu?nosti, ktoré sú zamestnané v opísanej oblasti na základe súkromného-zmluvného pomeru stavaním vojenských objektov, podliehajú v tejto veci nemeckému súdnictvu.

    Článok 3

    Slovenská vláda bude svoje vojenské sily organizova? v úzkej zhode s nemeckou brannou mocou.

    Článok 4

    Primerane ochrannému dohodnutému pomeru bude slovenská vláda vies? svoju zahraničnú politiku v úzkej zhode s nemeckou vládou.

    Článok 5

    Táto zmluva vstupuje podpísaním hneď v účinnos? a platí na dobu 25 rokov. Obe vlády sa dorozumejú pred uplynutím tejto lehoty o včasnom predĺ?ení tejto zmluvy. Na dôkaz toho podpísali splnomocnenci obidvoch strán túto zmluvu v dvoch vyhotoveniach.

    Viedeň, 18. marca 1939. Berlín 23. marca 1939.

    ZA NEMECKÚ VLÁDU:
    von Ribbentrop e. h.
    ZA SLOVENSKÚ VLÁDU:
    Dr. Jozef Tiso v. r.
    Dr. Vojtech Tuka v. r.
    Dr. F. Ďurčanský. r.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev Klementa Gottwalda (Václavské náměstí, 25.2.1948)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (4951 přečtení)

    Klement Gottwald: ?Právě se vracím z Hradu ?..?
    (Václavské náměstí, 25.2.1948)

    Právě se vracím z Hradu od pana prezidenta. Dnes ráno jsem mu podal návrh na přijetí demise ministrů, kteří odstoupili 20. února t. r., a současně jsem panu prezidentovi navrhl seznam osob, kterými má být vláda doplněna a rekonstruována. Mohu vám sdělit, ?e pan prezident v?echny mé návrhy, tak jak byly podány, přijal. Soudruzi a soudru?ky, dekrety jak propou?těcí, tak i jmenovací jsou panem prezidentem podepsány a za chvíli budou mnou kontrasignovány.

    Panu prezidentovi rozhodování o tomto návrhu nepři?lo lehko, jak vidno z toho, ?e to trvalo dosti dlouhou dobu, ne? věci uvá?il a rozvá?il. Pan prezident přes to v?echno pak nakonec uznal nutnost a nezbytnost takového opatření, a hlavně proto to uznal, poněvad? viděl, ?e to bylo přání, vůle a hlas lidu.

    My, soudruzi a soudru?ky, jsme panu prezidentovi vděčni, ?e dovedl respektovat přání a vůli lidu i ve věci, která mu byla osobně velmi tě?ká. A nyní, soudruzi a soudru?ky, je?tě několik slov. Reakce, která chystala a připravovala právě v této době rozhodný úder proti na?emu lidově demokratickému řádu, byla sama odra?ena a pora?ena. Bdělost, ostra?itost a pevná bojová vůle na?eho lidu způsobily předev?ím tuto porá?ku reakce.

    Jednota na?eho lidu, jednota dělnické třídy, jednota dělníků, rolníků, ?ivnostníků a inteligence to byla, která na?emu národu dala dostatek sil, aby v zárodku, během několika málo dnů, zmařil úklady a spiknutí reakce.

    Nyní, kdy ka?dý útok reakce je odra?en, vrátíme se opět ke své práci, ke své budovatelské práci na splnění dvouletky, ve které práce bude o to radostněj?í, ?e ji? tam budou v míře daleko men?í, ne? tomu bylo dosud, rozvratnické a sabotá?nické ?ivly.

    Je potřeba, soudruzi a soudru?ky, nyní, kdy? vůle na?eho lidu byla tak slavně prosazena, znovu se semknout v mohutné pracovní úsilí, abychom překonali ve?keré obtí?e, které před námi stojí, a abychom vybudovali z na?í republiky, opro?těné od reakcionářů, ??astný domov v?eho pracujícího lidu.

    Zdroj: Rudé právo, č. 48, 26. února 1948.


    Celý článek... | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Deklarácia Slovenskej národnej rady o zvrchovanosti Slovenskej republiky (1992)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3209 přečtení)

    Deklarácia Slovenskej národnej rady o zvrchovanosti Slovenskej republiky

    My, demokraticky zvolená Slovenská národná rada, slávnostne vyhlasujeme, ?e tisícročné úsilie slovenského národa o svojbytnos? sa naplnilo.

    V tejto historickej chvíli deklarujeme prirodzené právo slovenského národa na sebaurčenie tak, ako to zakotvujú aj v?etky medzinárodné dohody a zmluvy o práve národov na sebaurčenie.

    Uznávajúc právo národov na sebaurčenie, vyhlasujeme, ?e aj my si chceme slobodne utvára? spôsob a formu národného a ?tátneho ?ivota, pričom budeme re?pektova? práva v?etkých, ka?dého občana, národov, národnostných men?ín a etnických skupín, demokratické a humanistické odkazy Európy a sveta.

    Touto deklaráciou Slovenská národná rada vyhlasuje zvrchovanos? Slovenskej republiky ako základ suverénneho ?tátu slovenského národa.

    Bratislava 17. júla 1992


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Ústavní zákon o zániku České a Slovenské Federativní Republiky (1992)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2420 přečtení)

    Ústavní zákon o zániku České a Slovenské Federativní Republiky
    (zákon byl schválen ve Federálním shromá?dění dne 25. listopadu 1992)

    Federální shromá?dění České a Slovenské Federativní Republiky respektujíc usnesení České národní rady a Národní rady Slovenské republiky usneslo se na tomto ústavním zákoně:

    Čl. 1

    1. Uplynutím dne 31. prosince 1992 zaniká Česká a Slovenská Federativní Republika.

    2. Nástupnickými státy České a Slovenské Federativní Republiky jsou Česká republika a Slovenská republika.

    Čl. 2

    Působnost České a Slovenské Federativní Republiky, která jí byla svěřena ústavními a jinými zákony, přechází na Českou republiku a na Slovenskou republiku dnem 1. ledna 1993.

    Čl. 3

    1. Zánikem České a Slovenské Federativní Republiky zanikají státní orgány České a Slovenské Federativní Republiky. Současně zanikají ozbrojené síly a ozbrojené bezpečnostní sbory České a Slovenské Federativní republiky a rozpočtové a příspěvkové organizace napojené na státní rozpočet České a Slovenské Federativní Republiky a státní organizace v působnosti České a Slovenské Federativní Republiky, které byly zřízeny zákonem.

    2. Česká republika a Slovenská republika nesmějí po zániku České a Slovenské Federativní Republiky u?ívat státních symbolů České a Slovenské Federativní Republiky.

    Čl. 4

    1. Počínajíc dnem uvedeným v článku 2 nále?í zákonodárná moc v České republice zákonodárnému sboru slo?enému z poslanců zvolených ve volbách v roce 1992 v České republice do Federálního shromá?dění České a Slovenské Federativní Republiky a do České národní rady. Vnitřní poměry tohoto zákonodárného sboru stanoví v souladu s článkem 7 zákon České republiky.

    2. Počínajíc dnem uvedeným v článku 2 nále?í zákonodárná moc ve Slovenské republice zákonodárnému sboru slo?enému z poslanců zvolených ve volbách v roce 1992 ve Slovenské republice do Federálního shromá?dění České a Slovenské Federativní Republiky a do Slovenské národní rady. Vnitřní poměry tohoto zákonodárného sboru stanoví v souladu s článkem 7 zákon Slovenské republiky.

    3. Ustanovení zákona o volbách do Federálního shromá?dění o uprázdnění mandátu zůstávají nedotčena.

    Čl. 5

    Pravomoc příslu?ející ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky vládě České a Slovenské Federativní Republiky nále?í od 1. ledna 1993 na území České republiky vládě České republiky a na území Slovenské republiky vládě Slovenské republiky, pokud ústavní zákon České republiky nebo ústavní zákon Slovenské republiky nestanoví jinak.

    Čl. 6

    1. Pravomoc příslu?ející ke dni zániku České a Slovenské Federativní Republiky Nejvy??ímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky nále?í od 1. ledna 1993 na území České republiky Nejvy??ímu soudu České republiky a na území Slovenské republiky Nejvy??ímu soudu Slovenské republiky, nestanoví-li ústavní zákon České republiky nebo ústavní zákon Slovenské republiky jinak.

    2. Pravomoc příslu?ející ke dní zániku České a Slovenské Federativní Republiky Ústavnímu soudu České a Slovenské Federativní Republiky vykonává od 1. ledna 1993 ve vztahu k orgánům, institucím a občanům na území České republiky Nejvy??í soud České republiky a ve vztahu k orgánům, institucím a občanům na území Slovenské republiky Nejvy??í soud Slovenské republiky, nestanoví-li ústavní zákon České republiky nebo ústavní zákon Slovenské republiky jinak.

    Čl. 7

    Česká národní rada a Národní rada Slovenské republiky mohou je?tě před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky s účinností nejdříve od 1. ledna 1993 přijímat ústavní a jiné zákony, jimi? zabezpečí výkon působnosti, která přejde na Českou republiku a Slovenskou republiku dle článku 2.

    Čl. 8

    1. Česká republika a Slovenská republika jsou oprávněny je?tě před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky uzavírat smlouvy o úpravě vzájemných poměrů ve věcech, které nále?ejí do působností České a Slovenské Federativní Republiky, s tím, ?e tyto smlouvy vstoupí v platnost po zániku České a Slovenské Federativní Republiky.

    2. Česká republika a Slovenská republika mohou je?tě před zánikem České a Slovenské Federativní Republiky uzavírat mezinárodní smlouvy vůči třetím státům svým jménem s tím, ?e tyto smlouvy vstoupí v platnost po zániku České a Slovenské Federativní Republiky.

    Čl. 9

    Tento ústavní zákon nabývá účinnosti dnem vyhlá?ení.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Výnos o zřízení Protektorátu Čechy a Morava (1939)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (4627 přečtení)

    Výnos o vyhlá?ení ?Protektorátu Čechy a Morava?

    Po tisíce let nále?ely k ?ivotnímu prostoru německého národa českomoravské země. Násilí a nerozum vytrhly je svévolně z jejich starého historického okolí a posléze jejich zapojením do umělého útvaru Česko - Slovensko vytvořily ohnisko stálého neklidu. Od roku k roku zvět?ovalo se nebezpečí, ?e z tohoto prostoru, jako ji? jednou v minulosti - vyjde nové nesmírné ohro?ení evropského míru. Nebo? česko-slovenskému státu a jeho dr?itelům moci se nepodařilo organizovati rozumně sou?ití národních skupin, v něm svémocně spojených, a tím probuditi a zachovati zájem v?ech zúčastněných na udr?ení jejich společného státu. Tím v?ak prokázal svou vnitřní neschopnost k ?ivotu a propadl proto nyní také skutečnému rozkladu.

    Německá ří?e v?ak nemů?e v těchto pro její vlastní klid a bezpečnost stejně jako pro obecné blaho a obecný mír tak rozhodně důle?itých oblastech trpěti ?ádné trvalé poruchy. Dříve nebo později musela by nésti nejtě??í, důsledky jako mocnost dějinami a zeměpisnou polohou nejsilněji interesovaná a spoluposti?ená. Odpovídá tudí? příkazu sebezáchovy, jestli?e Německá ří?e jest rozhodnuta zasáhnout rozhodně k zaji?tění základů rozumného středoevropského řádu a vydati nařízení, která z toho vyplývají. Nebo? dokázala u? ve své tisícileté dějinné minulosti, ?e díky jak velikosti, tak i vlastnostem německého národa jediná jest povolána ře?iti tyto úkoly.

    Naplněn vá?ným přáním slou?iti opravdovým zájmům národů sídlících v tomto ?ivotním prostoru, zajistiti národní svébytnost německého a českého národa, prospěti míru a sociálnímu blahu v?ech, nařizuji tudí? jménem Německé ří?e jako základnu pro budoucí sou?ití obyvatelů těchto oblastí toto:

    Článek 1

    (1) Části bývalé Česko-Slovenské republiky, obsazené v březnu 1939 německými oddíly, nále?í od nyněj?ka k území velkoněmecké ří?e a vstupují jako ?protektorát Čechy a Morava? pod její ochranu.

    (2) Pokud obrana ří?e toho vy?aduje, učiní vůdce a ří?ský kancléř pro jednotlivé části těchto území úpravu od toho odchylnou.

    Článek 2

    (1) Obyvatelé protektorátu, kteří jsou příslu?níky německého národa, stávají se německými státními příslu?níky a podle předpisů zákona o ří?ských občanech z 15. září 1935 (Ří?. zák. I, str.1146) ří?skými občany. Pro ně platí tudí? také ustanovení na ochranu německé krve a německé cti. Podléhají německé soudní pravomoci.

    (2) Ostatní obyvatelé Čech a Moravy stávají se státními příslu?níky protektorátu Čechy a Morava.

    Článek 3

    (1) Protektorát Čechy a Morava jest autonomní a spravuje se sám.

    (2) Vykonává svoje výsostná práva, nále?ející mu v rámci protektorátu, ve shodě s politickými, vojenskými a hospodářskými potřebami ří?e.

    (3) Tato výsostná práva jsou vykonávána vlastními orgány a vlastními úřady s vlastními úředníky.

    Článek 4

    Hlava autonomní správy protektorátu Čechy a Morava po?ívá ochrany a čestných práv hlavy státu. Hlava protektorátu potřebuje pro výkon svého úřadu důvěry vůdce a ří?ského kancléře.

    Článek 5

    (1) Jako zastánce ří?ských zájmů jmenuje vůdce a ří?ský kancléř ?ří?ského protektora v Čechách a na Moravě?. Jeho úřední sídlo jest Praha.

    (2) Ří?ský protektor jako zástupce vůdce a ří?ského kancléře a jako zmocněnec ří?ské vlády má úkol pečovati, aby bylo dbáno politických směrnic vůdce a ří?ského kancléře.

    (3) Členové vlády protektorátu jsou potvrzováni ří?ským protektorem. Potvrzení mů?e býti odvoláno.

    (4) Ří?ský protektor jest oprávněn dáti se informovati o v?ech opatřeních vlády protektorátu a udíleti jí rady. Mů?e podati námitky proti opatřením, která by byla s to po?koditi ří?i, a je-li nebezpečí v prodlení, vydati nařízení nutná ve společném zájmu.

    (5) Od vyhlá?ení zákonů, nařízení a jiných právních předpisů, jako? i od výkonu správních opatření a pravoplatných soudních rozsudků jest upustiti, podá-li ří?ský protektor námitky.

    Článek 6

    (1) Zahraniční věci protektorátu, obzvlá?tě ochranu jeho státních příslu?níků v cizině, zastává ří?e. Ří?e povede zahraniční věci tak, jak to odpovídá společným zájmům.

    (2) Protektorát obdr?í zástupce u ří?ské vlády s úředním označením ?vyslanec?.

    Článek 7

    (1) Ří?e poskytuje protektorátu vojenskou ochranu.

    (2) Vykonávajíc tuto ochranu, udr?uje ří?e v protektorátu posádky a vojenská zařízení.

    (3) Pro udr?ení vnitřní bezpečnosti a pořádku mů?e protektorát zříditi vlastní sbory. Organizaci, početní sílu a výzbroj určí ří?ská vláda.

    Článek 8

    Ří?e vykonává bezprostřední dohled na dopravnictví, jako? i na po?ty a telekomunikace.

    Článek 9

    Protektorát nále?í celnímu území německé ří?e a podléhá její celní výsosti.

    Článek 10

    (1) Zákonitým platidlem jest vedle ří?ské marky a? na dal?í koruna.

    (2) Poměr obou měn navzájem určí ří?ská vláda.

    Článek 11

    (1) Ří?e mů?e vydávati právní předpisy s platností pro protektorát, pokud toho vy?aduje společný zájem.

    (2) Pokud je dána společná potřeba, mů?e ří?e převzíti do vlastní správy správní obory a zříditi k tomu potřebné vlastní ří?ské úřady.

    (3) Ří?ská vláda mů?e učiniti opatření potřebná k udr?ení bezpečnosti a pořádku.

    Článek 12

    Právo platné nyní v Čechách a na Moravě zůstává v účinnosti, pokud neodporuje smyslu převzetí ochrany německou ří?í.

    Článek 13

    Ří?ský ministr vnitra vydá v dohodě se zúčastněnými ří?skými ministry právní a správní předpisy potřebné k provedení tohoto a doplnění výnosu.

    V Praze dne 16. března 1939

    Zdroj: Sbírka zákonů 1939, č. 75 ze 16. března 1939, s. 375 - 376.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik