PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 22. 07. 2017    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování větších skupinČeská KanadaJižní ČechyPenzion skupinyUbytování KunžakPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 162 nalezených)

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|

    * Dokument: Cesta ke svobodné společnosti (základní dokument ODA z prosince 1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1136 přečtení)

    Cesta ke svobodné společnosti: základní dokument ODA z prosince 1989

    ODA - Občanská demokratická aliance vznikla z diskusí, probíhajících od počátku osmdesátých let v prostředí Charty 77 a později i Hnutí za občanskou svobodu. V první polovině roku 1989 se do těchto diskusí zapojili i odborníci z Ekonomického a Prognostického ústavu ČSAV. Podobné názory na politické, ekonomické a sociální otázky nás nakonec v prosinci 1989 přivedly k rozhodnutí ustavit politickou stranu. Posláním ODA je sdružovat politiky, odborníky a organizátory schopné tvořit, předkládat a prosazovat fundované návrhy na řešení otázek, spadajících do kompetence politických institucí a zároveň schopné vzít na sebe odpovědnost za jejich uskutečnění či případný nezdar. Chce tedy být především stranou programovou, námětovou a nikoli organizací "aktivistického" typu, která usiluje hlavně o masovou členskou základnu. Text, který máte v rukou, je společným dílem členů přípravného výboru ODA. Není to programový dokument ve vlastním slova smyslu. Takových prohlášení se v poslední době objevilo mnoho - a po dlouhých letech totality všichni včetně komunistů skloňují ve všech pádech slova jako svoboda, demokracie, právní stát atd. Na první pohled tedy stačí využít této jednoty a uvést hesla ve skutky. Přesto je důvod k pochybnostem: máme skutečně na mysli totéž, když hovoříme stejnými slovy? Považujeme v této situaci za svůj prvořadý úkol objasnit své pojetí pojmů a principů, bez nichž se dle našeho soudu svobodná společnost neobejde.

    Co je politika

    Odpůrci demokracie hlásají, že politika je především boj o moc. Tvrdí, že každý, kdo se takového mocenského boje chce s úspěchem účastnit, musí být schopen použít prostředků, jimiž zápasí jeho protivníci - prostředků často nečestných a násilných. Pomlouvají politiku jednak proto, že potřebují, aby se veřejnými záležitostmi zabýval co nejmenší počet lidí a oni se mohli snáze zmocnit veřejných institucí, a jednak proto, aby ospravedlnili prostředky, jimiž toho hodlají dosáhnout. Dále pod tímto pojmem mnozí lidé rozumí praktické prosazování zájmů jednotlivců a společenských skupin. V demokratických společnostech takové zájmy hájí celá řada nezávislých a specializovaných odborových, zájmových nebo profesních organizací a institucí. Tyto aktivity jsou jistě zcela legitimní a potřebné, avšak tím, že prosazují zájmy pouze dílčí společenské skupiny, nemají s politikou v pravém slova smyslu mnoho společného. V politice zajisté také běží o moc. Jenže v této souvislosti nemá moc nic společného s násilím, ale znamená sjednocení určitého množství lidí. Činitelem, který lidi sjednocuje, může být společný zájem a nebo třeba strach ze společného nepřítele. Podstatné je, že tato jednota nalézá obvykle svůj výraz v tom, že určití jedinci jsou pověřeni mluvit a jednat jménem celé společnosti. Takové pověření nazýváme pravomocí. Někdy je třeba, aby výkon určité pravomoci získal trvalý charakter a tím i nezávislost na moci, která ji vytvořila - pak mluvíme o instituci. Společenský řád je vždy udržován řadou institucí, z nichž některé slouží jen speciálním účelům, jiné jsou výrazem obecnějších zájmů. Soubor institucí, který nazýváme stát, je výrazem zájmů, jež přesahují pouhé aktuální účely a zahrnují i zájmy těch, kteří žili před námi, stejně jako těch, kteří budou žít po nás. Spíše než bojem o moc je tedy politika sporem o pravomoc a vyznačuje se tím, že v ní jde o hledání výlučně těch zájmů, které jsou společné všem občanům, to jest zájmů obecných. Ve sféře takto pojímané politiky vznikají politické strany, které nabízejí svá vlastní pojetí obecných zájmů v podobě programů a návrhů na řešení společenských problémů a na způsob výkonu pravomocí. V kritériích posuzování problémů a v prioritách jejich řešení se samozřejmě liší. Členská příslušnost k politické straně by tedy měla být výrazem snahy nalézat - spolu s druhými - obecný zájem a nejlepší cesty k jeho uskutečnění.

    Svobodná společnost = lidská svoboda + lidská vzájemnost

    Pojetí svobody se v evropské tradici dotýká spor individualismu a kolektivismu. Podle zastánců prvního směru existuje ve skutečnosti pouze jedinec, zatímco společnost, jakožto soubor jedinců, je jen cosi abstraktního. Druzí to chápou opačně: reálně existuje pouze společnost a jedinci jsou jen abstraktní částí tohoto celku. Je tedy svoboda vlastností jedince nebo společnosti? Jestliže ji přiznáme jedinci, jeví se společnost a její zákony jako omezení a překážky jeho svobody. Uznáme-li svobodu za vlastnost společnosti, popřeme tím nárok na platnost lidských práv a svobod. Zmínili jsme se o tomto sporu proto, abychom připomněli filozofické pozadí, k němuž se tvůrci politických koncepcí vědomě či nevědomě hlásí. Pojetí, které nabízíme, představuje pokus o řešení tohoto dilematu. Svoboda původně není ani vlastností jedince, ani společnosti, ale spočívá v příležitosti k dialogu a jednání, kterou si mohou lidé navzájem poskytovat. Svoboda jakožto schopnost jedince vytvářet příležitost pro druhé je podmínkou svobody společenské, svoboda jakožto prostor k projevu je podmínkou toho, aby se jedinec mohl stát bytostí schopnou svobody. Evropská zkušenost svobody a tradice z ní vyvěrající pojímají člověka jako bytost, jejíž nezadatelná důstojnost spočívá v její schopnosti rozlišovat dobro a zlo (tj. pravdu a lež, spravedlnost a bezpráví, věrnost a zradu...) ve všech jejich podobách. Tato schopnost je potenciálně nevyčerpatelným zdrojem bohatství a plnosti lidského života - za předpokladu ovšem, že se člověk rozhodne pro dobro. Rozhodnutí pro dobro však může vydat plody pouze tehdy, je-li to rozhodnutí dobrovolné - svobodné. Tato skutečnost je pravým a nevyvratitelným základem svobody. Druhým základním plodem evropské tradice (a nejen ovšem jejím) je poznání, že svrchovaným dobrem, z něhož jsou odvozeny všechny další hodnoty, je společný život s druhými lidmi - lidská vzájemnost. Tato vzájemnost může mít nejrozmanitější podobu od vztahu dvou přátel přes nejrůznější společenství a druhy spolupráce až po různé organizace a instituce (včetně politických stran). Svobodnou lze nazvat jen takovou společnost, která v maximální možné míře chrání právo jednotlivců podílet se na takové vzájemnosti. Jinými slovy, svobodná společnost zakazuje pouze takové jednání, které toto právo omezuje či maří. Historická zkušenost jasně prokázala, že svobodná společnost je zcela nemyslitená bez právního státu a že může být uskutečněna velmi nedokonale a nejistě, pokud nedisponuje institucemi parlamentní demokracie a tržního hospodářství. Stejně jasně se ale ukázalo, že tyto instituce samy o sobě nedokáží trvalou existenci svobodné společnosti zaručit, pokud v ní není přítomna celá řada hodnot, které je možno označit termíny sociální a mravní odpovědnost. Z tohoto důvodu mají pro takovou společnost prvořadý význam právě ty instituce, v nichž se ony hodnoty rodí a obnovují - výchovné, vzdělávací, náboženské, vědecké, kulturní a další organizace či společenství.

    Právní stát

    Nejmocnější společenskou institucí je stát. Jeho roli považujeme za nenahraditelnou ze dvou důvodů. Prvním je potřeba ochrany společnosti před vnějším ohrožením a prosazování zákonů, regulujících její život. Naléhavost těchto úloh závisí také do velké míry na mezinárodní situaci a morálních kvalitách občanů. Avšak i v ideálním světě by stát měl celou řadu úkolů, vyplývajících ze soužití velkého počtu lidí: úkolů, které by žádná jiná instituce nebyla z principu schopna zajistit. Se svobodnou společností je ovšem slučitelný pouze určitý typ státu, a to stát právní. V takovém státě jsou pravomoci rozděleny a přitom je každé pravomoci zákonem jasně vymezeno pole působnosti, stanoven způsob jejího výkonu a určeny instituce a osoby, jimž je odpovědna. Dále v něm existuje instituce, která je na vykonavatelích jednotlivých pravomocí nezávislá a která je oprávněna jejich výkon přezkoumávat a v případě, že nejsou v souladu se zákonem, i zvrátit - nezávislé soudnictví. Právní zakotvení svobodné společnosti spočívá kromě rovnosti před zákonem na dvou principech:

    1. jasně definované a zákony chráněné oblasti suverenity jednotlivých občanů,
    2. jasně vymezeném a zákony chráněném prostoru pro společné jednání občanů.

    První princip představuje právní výraz důstojnosti jednotlivce, druhý pak právní uznání lidské vzájemnosti. Uskutečnění těchto principů má v praxi podobu celé řady práv, která musí respektovat jak stát, tak i jednotliví občané. Na prvním principu jsou postavena především práva občanská. Jsou to např. právo na svobodu a osobní bezpečnost (občan nesmí být svévolně zatčen), svoboda pohybu a pobytu, právo na řádný soud, právo na ochranu před svévolným zasahováním do soukromého života, rodiny, domova, korespondence, před útoky na čest a pověst, svoboda svědomí atd. Vzhledem k tomu, že rozvoj společnosti s sebou přináší i vznik nových možností a prostředků k zasahování do lidského života, bude zapotřebí formulovat i další práva, jejichž potřeba nebyla zatím zřejmá - např. právo na informace o životním prostředí nebo právo na jeho určitou kvalitu. Z druhého principu je odvozována celá řada hospodářských, sociálních, národnostních a kulturních práv. Jsou to např. právo na svobodu projevu, právo spolčovací a shromaž_ovací, právo volit a být volen, právo na zakládání odborových organizací, právo na vytváření vědeckých, kulturních a vzdělávacích institucí atd. Existence všech těchto práv musí dovolovat stanovit případy jejich porušení. Vyvstane-li otázka, kdo je v právu, tj. otázka spravedlnosti, musí být alespoň teoreticky možné zjistit, na čí straně je to či ono právo, popř. které z těchto práv má v daném případě přednost. Radu dobře míněných tzv. hospodářských a sociálních práv nemůžeme proto uznat za práva v přesném smyslu toho slova. Nikoliv proto, že bychom jejich záměry vřele nepodporovali, nýbrž z toho důvodu, že u nich chybí měřítko k posouzení jejich rozsahu či že by jejich prosazováním byla poškozena jiná práva občanů. Tak např. právo na smluvně dohodnutou mzdu je právem ve vlastním slova smyslu, neboť lze ihned zjistit, zda došlo k jeho porušení. Naproti tomu tzv. právo na spravedlivou mzdu takovým právem není, neboť chybí jakákoli možnost zjistit, zda daná mzda je příliš vysoká či příliš nízká. Tím nechceme nikterak tvrdit, že slova jako ,,bídná mzda", špatné pracovní či bytové podmínky nemají reálný smysl a domníváme se, že by takové jevy neměly být lidem lhostejné. Tvrdíme pouze, že se na ně vztahují jiné pojmy než "spravedlnost", a to pojmy vposledku základnějšího významu a naléhavosti, které jsme zahrnuli pod označení "sociální a mravní odpovědnost". Zákony, vymezující práva jednotlivců a společenských subjektů (tj. různých forem lidské vzájemnosti), vytvářejí oblast tzv. soukromého práva. Toto právo spolu se základní zásadou ,,co zákony nezakazují, je dovoleno" tvoří rámec svobodné společnosti. Soukromé právo občanům nenařizuje, jak a k čemu mají svoji svobodu použít, nýbrž jim pouze ukazuje, kde končí sféra jejich svrchovanosti a začíná sféra svrchovanosti druhých. Vedle práva soukromého však společnost potřebuje ještě jeden druh práva, a sice právo veřejné, regulující statuty a pravomoce veřejných institucí - včetně státu samotného. Součástí veřejného právo je i ústava. Veřejné právo dává různým institucím možnost zasahovat do života občanů (a v případě výjimečného stavu i způsobem normálně nepřípustným). Proto v něm musí být uplatňována zásada zcela opačná než u práva soukromého: ,,co zákony nedovolují, je zakázáno". Tvorbou veřejného práva se zabývají instituce vybavené zákonodárnou pravomocí. Řešením operativních problémů společnosti se zase zabývají organizace vybavené pravomocí výkonnou. Tyto organizace se při své činnosti musí řídit veřejným právem. K hlavním zárukám, že tomu tak ve skutečnosti bude, patří striktní institucionální oddělení obou druhů pravomocí.

    Parlamentní demokracie

    Demokratický princip vlády spočívá v tom, že veškerá pravomoc ve státě je vposledku odpovědna občanům. Historicky ověřenou formou takové vlády je parlamentní demokracie založená na hierarchii zastupitelských těles nejrůznější úrovně. Řádné fungování demokracie vyžaduje, aby o veřejných věcech rozhodovali lidé, kteří jsou pod kontrolou veřejnosti a kteří své případné chyby a poklesky musí zaplatit odchodem z funkcí a ztrátou politické prestiže. Z tohoto důvodu je nejlepším ztělesněním demokratického principu v celostátním měřítku demokracie nepřímá, uskutečňovaná prostřednictvím volených zástupců, kontrolovaných voliči a svobodnými sdělovacími prostředky. Možnost ztráty politické prestiže spojené s místem v parlamentu je totiž účinnou pobídkou k odpovědné práci, k níž patří i kontrola těch vládních činitelů, jejich přímá kontrola ze strany veřejnosti není prakticky uskutečnitelná. Základním stavebním kamenem demokratické společnosti jsou však samosprávné obce, neboť teprve v nich jsou splněny podmínky pro praktické uskutečnění demokracie přímé: zájem o problémy obce ze strany občanů, znalost těchto problémů a konečně skutečnost, že důsledky případného rozhodnutí obyvatel dopadají především na ně samotné a nikoliv na někoho jiného. Přímá demokratická samospráva obcí proto představuje ideální školu politiky, neboť právě v nich mohou občané bezprostředně zakusit spojení svobody s odpovědností, učit se schopnosti kompromisu a získávat zkušenosti v tom, jak vytvářet konsensus občanů nejrůznějšího zaměření a názorů. V samosprávných obcích tak dochází k přirozenému výběru a výchově politických talentů. Považujeme však za nutné upozornit, že demokratický princip vlády sám o sobě neřeší klíčový problém: jak zabránit svévolnému zneužití moci proti menšinám (politickým, národnostním apod.), popř. proti samotným lidským právům. Skutečnost, že nějaké rozhodnutí bylo schváleno většinou nebo že většina proti němu nemá námitek, totiž nikterak nezaručuje, že dané rozhodnutí nepředstavuje svévolný zásah do práv občanů nebo že není nebezpečným krokem k tyranii. Zkušenost některých zemí potvrzuje, že sebelepší ústavní deklarace lidských práv nevylučuje jejich naprosté negování v případech, že se v parlamentu vytvoří majorita totalitních stran a jejich spojenců. Domníváme se, že tomuto nebezpečí je nutno čelit nikoli rozmnožováním ,,papírových" záruk, popř. oslabováním státních institucí, nýbrž naopak posílením záruk institucionálních. Jako nejlepší záruka tohoto typu se nám jeví vytvoření samostatného zákonodárného sboru, který by se na rozdíl od parlamentu zabýval čistě soukromým právem a zároveň vykonával dohled nad všemi institucemi - včetně soudnictví - z hlediska respektování tohoto práva. Do jeho pravomoci by mělo patřit i vyhlašování výjimečného stavu. Aby tento sbor nebyl jen další replikou parlamentu, bylo by nutné zavést do něj zcela jiný systém voleb, než jaký se používá k sestavování parlamentu. Do zákonodárného sboru by byly voleny nikoliv strany či jejich příslušníci, nýbrž osobnosti, jejichž dosavadní život by dával jasné záruky, že při své práci ve sboru se budou řídit principy svobodné společnosti. Pro zřízení takového sboru mluví i zkušenost zemí, ve kterých jsou parlamenty zcela zahlceny operativním řízením a kontrolou vlády - projednáváním rozpočtu, různých zásahů do hospodářství, předpisů, zahraničně politických otázek atd., přičemž na vlastní zákonodárnou činnost jim zbývá málo času. Od poslanců se také očekává, že značnou část své energie věnují práci ve svých volebních obvodech, popř. uvnitř svých stran. Negativní roli pak často hraje i výběr samotných poslanců, v němž rozhoduje spíše schopnost postupu uvnitř stranického aparátu než jejich vzdělání či schopnost právního myšlení. Další závažnou překážkou kvalitní zákonodárné funkce parlamentu je příliš časté spojení politických stran se zájmy, které by byly přijetím nějakého obecně prospěšného zákona dotčeny.

    Tržní hospodářství

    Tržní hospodářství není ničím jiným než uplatněním ideálu svobodné společnosti na hospodářskou oblast. Každému je dovoleno - analogicky k ostatním formám lidské vzájemnosti - účastnit se hospodářského života. Každý má právo nabízet své služby nebo statky tomu, kdo je ocení nejlépe, a kupovat služby a statky od toho, kdo je nabídne za nejlepších podmínek. O tom, co se bude vyrábět a za jakou cenu, rozhoduje především poptávka, která tak představuje cosi na způsob nepřetržitě probíhajícího demokratického hlasování o výrobě. Volný pohyb cen v závislosti na vztahu nabídky a poptávky znamená v kombinaci s volným pohybem kapitálu a pracovních sil sice nedokonalý, ale dosud ničím nepřekonaný způsob, jak dosáhnout s danými zdroji co největšího uspokojení lidských potřeb. Moderní tržní hospodářství však ke své existenci potřebuje celou řadu institucí a zákonů. Jeho základem jsou jasně vymezená vlastnická práva. Dále musí existovat ústřední banka, odpovědná za měnu, sít komerčních bank, burzy surovin a cenných papírů, pojišťovny apod. Tržní hospodářství neklade prvotní důraz na rozdělování bohatství, nýbrž na jeho tvorbu, přičemž případné nežádoucí sociální důsledky mají být řešeny mimo sféru trhu. Možnosti centrálního přerozdělování vytvořeného bohatství do nehospodářských sfér jsou totiž závislé na velikosti onoho bohatství. Chudý stát si přece nemůže dovolit velkorysou sociální politiku, velkolepé ekologické projekty či vědecké programy. Proto není rozumné prosazovat tyto cíle prostřednictvím zásahů do trhu, které v zásadě vždy vedou ke snížení jeho efektivnosti a tudíž ke snížení společenských fondů. Působení státu je nutno omezit pouze na stanovování pravidel podnikání a příslušný dohled. Pouze v případech, ve kterých by působení tržních mechanismů poškozovalo významné společenské hodnoty (např. životní prostředí), je nutný zásah státu prostřednictvím zákonů a předpisů, které jsou schopny účinně zabránit danému nebezpečí (ekologické zákonodárství zakazující určité činnosti, antimonopolní zákonodárství omezující svobodu smlouvy apod.). Zájmy podnikatelů jsou hájeny ochranou jejich vlastnických práv. Zájmy pracujících jsou hájeny ochranou příslušných smluv se zaměstnavateli, jejich právem vytvářet svobodné odbory a právem na stávku. Některé služby trh není schopen poskytovat. Tyto oblasti zpravidla přebírají obce různé úrovně nebo dobrovolná sdružení. Stát by měl obstarávat pouze to, co nelze zajistit jiným způsobem. Jeho působení však musí být podřízeno veřejné kontrole a musí se dít v souladu se zákony. Důvod, proč je rozumné omezit roli státu na tomto poli, tkví v nezastupitelné funkci sociální odpovědnosti.

    Sociální odpovědnost

    Projevem lidské vzájemnosti není jen společné rozhodování o věcech veřejných (politika) či různé druhy dělby práce (hospodářství), ale i celková odpovědnost občanů za druhé lidi. Tato odpovědnost zahrnuje i starost o ty, kteří z nejrůznějších důvodů potřebují dočasnou či trvalou pomoc. Sociální odpovědnost nemůže být jen záležitostí omezených možností jednotlivců, ale zároveň se nesmí stát jen záležitostí státu. Musí být věcí celé společnosti. Zcela nahradit odpovědnost společnosti odpovědností státu znamená - vedle obvyklého byrokratického mrhání prostředky a korupce - přispívat i k sociálnímu odcizení, kdy občané přesouvají své závazky vůči druhým na stát a starají se rostoucí měrou jen o sebe. To podkopává samotné základy svobodné společnosti, jak již bylo řečeno výše. Z těchto důvodů je žádoucí, aby společnost usilovala o vytváření nejrozmanitějších forem řešení sociálních problémů na principech svépomoci, dobročinnosti, soukromých nadací a iniciativ. Jednotlivci a jejich sdružení se mohou do práce zapojit a finančně je podporovat. Stát či obce nižší úrovně by jim měly pomáhat tam, kde spontánně vzniklé zdroje nestačí a dobrovolná aktivita selhává. Tato pomoc by však neměla mít podobu zásahů do trhu či paušálního poskytování sociálních výhod. Zásahy do trhu totiž narušují jeho produktivitu, čímž se vposledku snižuje množství prostředků, které má společnost k dispozici na sociální účely. Paušální poskytování výhod zase podkopává vůli občanů vlastními silami zlepšovat své postavení a zmenšuje možnosti pomoci skutečně potřebným. Zkušenosti z mnoha zemí s takto pojatým systémem sociální péče navíc ukazují na další závažné nebezpečí: jakmile totiž různé skupiny obyvatel zjistí, že politický vliv ve státě se dá automaticky využít k prosazení sociálních programů, zacílených především na ně samotné, pak se značná - ne-li převážná - část politického boje promění v boj o příděly ze státního rozpočtu: boj, ve kterém zákonitě vítězí silnější, méně potřebný, a nikoli slabší a potřebnější. Pomoc státu by tudíž měla mít formu podpory spontánně vzniklých řešení, jako jsou např. sociální pojišťovny, u kterých může stát zajišťovat dohled nad jejich hospodařením, popř. garantovat jejich solventnost. Jinou formou pomoci je daňový systém zvýhodňující ty, kteří do sociální sféry investují nebo přispívají.

    Mravní odpovědnost

    Ani sebelepší zákony nemohou zajistit trvání svobodné společnosti, pokud v myšlení a jednání občanů nebude v dostatečné míře přítomna láska ke svobodě. Dějiny jsou smutnou kronikou vítězství tyranií nebo tyranských vnitřních sil nad institucionálně svobodnými společnostmi, jež mravní rozklad zbavil vůle k odporu. Láska ke svobodě však nemůže žít bez institucí, v nichž by se mohla kultivovat a čerpat z nich sílu. Politické a hospodářské instituce tuto roli hrát nemohou. Je to způsobeno tím, že pro různé zájmové skupiny, které se v těchto sférách nevyhnutelně tvoří, je svoboda jiných skupin (konkurenčních politických stran, podniků, sdělovacích prostředků) spíše zdrojem starostí a roztrpčení než popudem k ještě větší oddanosti svobodě. Instituce navíc nutně podléhají korupci a jsou proto často pouze karikaturou odpovědného jednání, čímž je hodnota svobody uváděna v pochybnost. Láska ke svobodě se musí obnovovat především v těch společenstvích a institucích, které stojí a padají s dobrovolným odhodláním nějaké skupiny lidí dostát hodnotám jako je pravda, spravedlnost, věrnost, láska k bližnímu. K takovým společenstvím patří celá řada výchovných, vzdělávacích, vědeckých, náboženských a kulturních institucí, sdružení a spolků. Nikdo si jejich nezastupitelné role nebyl vědom lépe než právě totalitní režim a nikdo je též s větší urputností nelikvidoval či alespoň neumrtvoval. Existence těchto - často čistě soukromých - institucí je proto obecným zájmem. Politická moc sice nemůže garantovat jejich životaschopnost, může jim však zajistit zákonnou ochranu před různými neblahými vlivy, především pak před sebou samou: přílišná péče ze strany státu, byt vedena dobrými úmysly, je může umrtvit stejně dokonale jako zlý záměr. Jedním z blahodárných nepřímých opatření státu je zprostit tyto instituce daňových povinností a poskytovat daňové úlevy jejich dobrodincům. Svobodné rozhodnutí pro nějakou formu dobra neznamená nic jiného než uznání vlastní odpovědnosti vůči této hodnotě. Mravní odpovědnost a svoboda v pravém smyslu slova jsou rub a líc téže mince. Domníváme se, že za současné inflace slova svoboda je naší povinnosti zdůrazňovat právě rub této mince. Proto jsme odstavec o lásce ke svobodě nadepsali "mravní odpovědnost".

    Rodina

    Rodina představuje primární a nenahraditelnou formu lidské vzájemnosti, původnější než všechny politické, hospodářské, společenské a jiné svazky, účely a instituce. Všechny tyto další formy jsou totiž projevem života a lidské vzájemnosti, které musí nejdříve vzniknout někde jinde - v rodině. Často se říká, že rodina je nenahraditelná z hlediska předávání zkušeností minulých generací. To je ovšem pravda jen do určité míry, neboť velkou část těchto zkušeností předávají mimorodinné instituce. Nenahraditelný význam rodiny spočívá především ve dvou věcech. Pouze v ní se totiž může dítě - člověk naučit, co všechno obnáší soužití s druhými lidmi za nejrůznějších, často i nesnadných situací. Rodina je tudíž universitou lidské vzájemnosti. Zároveň je pak zázemím a přístavem, kam se může člověk v nouzi a při pochybení kdykoliv uchýlit a nalézt bezpodmínečné přijetí. Právě v tomto jedinečném sepětí velkých nároků a velké pomoci tkví klíčový význam rodiny. Stát a obec by proto na rodinu měly pohlížet jako na základní sociální jednotku, která na principu každodenního setkávání, praktické solidarity a chráněného rodinného soukromí vytváří základní záruky pro to, aby lidé zvládali své životní obtíže v každodenních i mezních situacích. Tuto svoji roli však může rodina plnit pouze tehdy, bude-li ušetřena vnějších zásahů a manipulací. Stát a obce se mají omezit pouze na poskytování pomoci v situacích, kdy rodina není plně soběstačná, a zasahovat do jejích záležitostí pouze v zákonem stanovených případech ohrožení některého z členů rodiny.

    Příroda

    Ochrana přírody - stejně jako ochrana rodiny - představuje nesporný obecný zájem, který lze ignorovat jen za cenu smrtelného ohrožení celé společnosti. Politickým východiskem ve vztahu k životnímu prostředí musí být princip odpovědnosti, který zahrnuje nejen vztah k aktuálním potřebám obce, ale i vztah k minulým a budoucím generacím. Vyžaduje úctu k tradicím, zvyklostem a ke kulturnímu dědictví našich národů, stejně jako ohled na zachování životních podmínek pro naše potomky. Pokračující ničení životního prostředí je důsledkem novověkého antropocentrismu a jeho chápání přírody jako pouhé zásobárny surovin a energetických zdrojů, dané člověku k libovolné dispozici. O překonání tohoto postoje ve společnosti bude třeba teprve cílevědomě usilovat. Politika musí přistupovat k ochraně přírody ze dvou hledisek. Především je třeba u každého velkého zásahu do přírody prosadit princip, že dokud nebude dokázána jeho relativní neškodnost, pak zásah povolen nebude, a potlačovat přístup opačný, totiž že dokud se neprokáže škodlivost zásahu, pak proti němu není námitek. Dále je nutno učinit z přírodního prostředí ekonomickou hodnotu i v těch případech, kdy zkušenost či vědecké výzkumy dokázaly, že příroda je schopna se s daným zásahem vyrovnat. Tento druhý princip by bylo možno uskutečnit formou dodatečné daně ve prospěch obcí, jejich životní prostředí je příslušným podnikem narušeno. Zároveň by se tím vytvořil účinný tlak na hledání méně škodlivých výrobních postupů.

    Pokusili jsme se Vás stručnou formou a v obecných rysech seznámit s pojetím společnosti a zásad jejího uspořádání, jež podle našeho přesvědčení nejlépe odpovídá potřebám svobodné obce. Tento přehled ideových východisek je samozřejmě nutné vtělit do celé řady programů pro jednotlivé oblasti života společnosti, jež jsou v kompetenci politického rozhodování. Patří mezi ně především návrh nové ústavy včetně politického systému a konkrétního postupu ekonomické reformy. Po koncepčním řešení volají ovšem naléhavě i tak důležité oblasti jako je zdravotnictví, školství a životní prostředí. Zvláštní pozornost je třeba věnovat reformě zemědělství. Pokud jste očekávali lákavé sliby o snadném dosažení vysoké životní úrovně nebo o stále větších právech občanů na to či ono, pak jsme Vás asi zklamali. V situaci hluboké ekonomické, ekologické, sociální i mravní krize, v níž jsme se ocitli, považujeme zjednodušování problémů za nebezpečnou demagogii. Cesta ke svobodné, prosperující společnosti bude trnitá. Musíme nalézat a rozvíjet takové uspořádání věcí obecných, v němž budou znalosti a úsilí každého člověka co nejlépe využity ku prospěchu jednotlivce i celku. Ke spolupráci na tomto úkolu Vás zveme.

    Přípravný výbor ODA, prosinec 1989:
    Pavel Bratinka, Roman Češka, Viktor Dobal, Tomáš Ježek, Jiří Kabele, Eva Klvačová, Daniel Kroupa, Karel Kříž, Ivan Mašek, Jan Payne, Josef Reichman, Jiří Skalický, Jaromír Žegklitz

    -----

    Zdroj: http://www.oda.cz/dokumenty/cesta.asp


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Tzv. Tříkrálová deklarace (6.1.1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3579 přečtení)

    Deklarace českých poslanců na Říšské radě a zemských sněmech proti postupu Rakousko-Uherska při brestlitevském mírovém jednání
    (tzv. Tříkrálová deklarace, 6. ledna 1918)

    Ve čtvrtém roce hrozné války světové, jež si vyžádala nesmírných obětí na životech a statcích národů, dějí se první pokusy o mír. My Čeští poslanci rady říšské, jež byla rozsudky nepříslušných vojenských soudů zbavena rady svých členů slovanských, a zároveň my čeští poslanci rozpuštěného a dosud neobnoveného sněmu království českého jakož i po celou dobu války nesvolávaného sněmu markrabství moravského a neobnoveného sněmu vévodství slezského, jako zvolení zástupcové národa Českého, zdůrazňujíce veškerá prohlášení českého poselstva na radě říšské, jsme povinni určitě a jasně za lid český a za porobenou a politicky umlčenou větev slovenskou v Uhrách vyznačiti svoje stanovisko k nové úpravě poměrů mezinárodních. Když čeští poslanci obrozeného národa našeho promluvili za války francouzsko-německé o mezinárodních otázkách evropských, prohlásili v memorandu svém dne 8. prosince 1870 slavnostně:

    "Všichni národové, ať velcí, ať malí, mají rovnaké právo sebeurčení a rovnost jejich má stejně setřena býti. Jen z uznání rovnoprávnosti a ze vzájemné vážnosti svobodného sebeurčení všech národů může vykvésti pravá jejich svoboda a bratrství, všeobecný mír a pravá lidskost."

    My poslancové národa českého, věrni jsouce i dnes těmto zásadám svých předchůdců, s radostí jame pozdravili, že dnes všechny ony státy, které jsou založeny na zásadách demokracie, válčící i neutrální, pokládají stejně s námi toto svobodné sebeurčení národů za záruku trvalého míru všeobecného.

    Nové Rusko při pokusu o mír všeobecný vložilo do stěžejních podmínek mírových zásadu sebeurčení národů tak, aby národové svobodnou volbou rozhodovali o svém životě a usnesli se, chtějí-li vybudovati stát samostatný, či tvořiti státní celek ve spolku s národy jinými. Naproti tomu prohlásil zástupce Rakousko-Uherska jménem štyřspolku, že otázka sebeurčení oněch národů, které dosud nemají své státní samostatnosti má býti řešena v každém státe cestou ústavní. Vzhledem k tornu jsme za Český národ povinni prohlásiti, že toto stanovisko zástupce Rakousko-Uherska není stanoviskem naším. My jsme se naopak ve všech svých projevech a návrzích, tomuto řešení vzpírali, ježto po nesčetných trpkých zkušenostech našich neznamená ono nic jiného nežli úplné zamítnutí zásady sebeurčení národů. Trpce žalujeme, že národ náš byl zbaven své samostatnosti státoprávní i svého práva sebeurčení umělými řády volebními, vydán nadto panství německé menšiny a německé centralistické byrokracie. Slovenská větev naše stala se pak obětí brutálnosti maďarské a neslýchaného násilníctví ve státe, jenž přece všechny zdánlivě konstituční formy zůstává nejtemnějším koutem Evropy a v němž národové nemaďarští, tvořící většinu, jsou panující menšinou týráni a hubeni, od kolébky odnárodňováni, zůstávajíce takřka beze všeho zastoupení na sněmu i úřadech, bez veřejných škol a bez volnosti ve školách soukromných.

    Ústava, na niž se odvolává zástupce Rakousko-Uherska, znetvořila i spravedlnost všeobecného práva hlasovacího, rozmnoživši v rakouské radě říšské způsobem umělým počet mandátů německé menšiny a celá její bezcennost pro svobodu národů objevila se až křiklavě jasně v krutém vojenském absolutismu po dobu války. Každý poukaz na tuto ústavu znamená proto ve skutečnosti jenom odmítnutí práva sebeurčení, vydání v plen všech národů v Uhrách, kde jest ústava jen nástrojem nejbezohlednějšího panství oligarchie několika rodů maďarských, jak to bylo znovu potvrzeno novou předlohou o volebně reformě. Národ náš touží se všemi demokraciemi světa po míru všeobecném a trvalém. Jest si však plně vědom pravdy, že trvalým může státi se jenom mír takový, který odstraní staré křivky, brutální moc převahy zbraní jakož i nadpráví států a národů nad národy druhými - mír takový, který zabezpečí samostatný rozvoj národům velkým i malým a osvobodí zejména ony národy, kteří stenají dosud pod cizí nadvládou. Proto také toto právo na svobodný život národní a sebeurčení národů ať malých či velkých a jakékoliv příslušnosti státní, musí býti základem příštího práva mezinárodního, zárukou míru a přátelského soužití národů i velkým statkem ideálním, který si lidstvo vydobude z hrůz světové války.

    My, poslancové národa českého, prohlašujeme, že mír, který by národu našemu nepřinesl spravedlnost a svobody, nemohl by pro něj býti mírem, nýbrž jen počátkem nového mohutného a důsledného zápasu za státní samostatnost, v němž by národ náš napjal veškeré své síly hmotné i mravní až do krajnosti a v tomto bezohledném boji neustal by až do šťastného konce.

    Národ náš se hlásí o tuto svou samostatnost, opíraje se o své historické právo státní a jsa všecek prodchnut vřelou touhou, aby ve svobodné soutěži s jinými národy svobodnými a v svém státě svrchovaném, plnoprávném, demokratickém, sociálně spravedlivém i na rovnosti všeho občanstva vybudovaném a v hranicích historických zemí a sídel svých a své větve slovanské přispěti mohl k novému velkému rozvoji lidstva, založenému na volnosti a bratrství přiznávaje v tomto státě národním menšinám plná, rovná práva národní.

    Vedeni jsou těmito zásadami protestujeme slavnostně proti odmítání práva sebeurčení národů při jednání mírovém a žádáme, aby ve smyslu práva toho zabezpečena byla všem národům, tedy i našemu, účast a plná volnost obhájiti svých práv na mírovém kongresu.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev Jiřího Svobody Všechny důvody k ofenzivní činnosti (1993)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1780 přečtení)

    Jiří Svoboda: Všechny důvody k ofenzivní činnosti
    projev předsedy KSČM na 2. plénu ÚV KSČM dne 6. března 1993

    Na dnešním plenárním zasedání se budeme zabývat otázkami, které navazují na závěry II. sjezdu. Jde zejména o to, abychom stanovili priority pro nejbližší období, provázanost činnosti ústředního výboru, výkonného výboru, okresních výborů až k základním článkům a zároveň i promysleli, za jakých podmínek jsme schopni tyto priority splnit.

    Výkonný výbor projednal a předložil vám k vyjádření několik písemných materiálů, ze kterých vyplývá dílčí poznávací analýza jednotlivých sociálních skupin, jejich zájmů a postavení ve společnosti, a z ní odvozený návrh úkolů a námětů představující ucelený soubor parlamentních a sociálních aktivit. Závěry sociologů prokazují významné zjištění, že občané sice vnímají současné společenské procesy jako prohlubování majetkové nerovnosti (93%)‚ značná část populace se však kloní k názoru, že jde o jev v podstatě přirozený. Dochází k postupnému přetváření struktury zájmů, které zdaleka není ukončeno a je velmi obtížné přesněji určit její další vývoj.

    Nekoncepčnost vládní politiky

    Lze však postihnout některé základní tendence a soustředit se zejména na ty, které jsme schopni ovlivnit: Charakteristickým rysem je individualizace společenského života a s ní spojené dělení a osamostatňování dílčích zájmových a sociálních skupin, a to se všemi průvodními negativními dopady, které byly zaznamenány a teoreticky popsány v zemích s obdobným vývojem: Především jde o ztrátu pocitu sounáležitosti a solidarity, což umožňuje vládní koalici stavět dílčí, byť oprávněné zájmy jedněch skupin proti druhým. Poprvé bylo této metody s úspěchem využito v době přijímání Zákona o malé privatizaci, kdy úsilí pracovníků obchodu a služeb prosadit formy ekonomického nájmu jako rovnocenné vůči aukčním prodejům do soukromého vlastnictví bylo veřejnosti vyloženo jako projev skupinového sobectví a pokusy o dílčí stávky skončily neúspěchem.

    Obdobně byly odsunuty na vedlejší kolej požadavky horníků a zcela zjevné je užívání této metody ve vztahu k zemědělcům, kteří byli navíc působením restitucí majetkovými vztahy rozděleni na dvě zájmově různé podskupiny.

    Novela zákona 229/1991 Sb. o úpravě vlastnických vztahů k půdě a jinému zemědělskému majetku, která bude v nejbližší době předložena parlamentu, obsahuje podle sdělení ministra Luxe ustanovení, že lidé, kteří v minulosti darovali majetek, by ho měli získat zpět. V případech, kdy restituční požadavky převyšují majetek státního statku, nebo v případech, kdy obce nemají dostatek prostředků na vypořádání restitučních nároků, by se podle této novely měl stát povinnou osobou pozemkový fond.

    Je více než zřejmé, že proces diferenciace zájmů by měl být tímto postupem dále prohlouben a oslabena jednotnost postupu zemědělců.

    Současná agrární politika vlády ČR, jak se ukazuje, však působí svou bezkoncepčností negativně na obě skupiny. To jasně vyplynulo ze setkání jihomoravských zemědělců v Břeclavi, kde svorně konstatovali zástupci zemědělských družstev, soukromě hospodařících rolníků, Svazu vlastníků půdy a zpracovatelského průmyslu, že bez ohledu na formu hospodaření a majetkové vztahy nedává agrární politika zemědělcům žádnou perspektivu. To je mimo jiné zřejmé z číselných údajů dotační politiky, která představuje ve vyspělých západních zemích v průměru 38% (v případě Švýcarska, či Skandinávie téměř dvojnásobek), zatímco u nás poklesla na řád 12%‚ a to při neúnosném vzestupu cenového zatížení na vstupech.

    Z uvedeného výčtu vyplývá nezbytnost koordinovat naši parlamentní i mimoparlamentní aktivitu a usilovat prostřednictvím klubu LB o prosazení nezbytných dotací na úrovni evropských standardů a zavedení účinné kvotační dovozní politiky, která by zabránila importu dotovaných potravinářských výrobků ze zahraničí, jimž zejména díky dotacím nejsou naši zemědělci schopni cenově konkurovat. Stát musí zároveň poskytnout garance cenových i objemových limitů základních zemědělských produktů, které budou mít stabilizující účinek.

    Nekoncepčnost vládní politiky se týká i podnikové sféry, zejména rozhodujících velkých podniků, které z valné části ovlivňují zaměstnanost v celých regionech. S nabytím účinnosti Zákona o bankrotu může dojít k řetězové reakci, která bude mít vážné důsledky pro příjmovou část státního rozpočtu, a tedy i možnost výdajů nejen do oblasti sociální, školské, kulturní, ale i do sféry infrastruktury, jejíž rozvoj do značné míry podmiňuje zahraniční investice do technologií a účast zahraničního kapitálu vůbec.

    Vyjádření premiéra Klause, že: »...to málo, co s tím vláda dělá, tak akorát odpovídá«, pokládáme za nekvalifikované a nepostačující. Jak konstatují v citovaných závěrech sociologové, další ekonomický vývoj povede k prohlubování nespokojenosti a sociálních rozporů, což bude mít své důsledky v proměnách hodnotových orientací i jednání lidí, avšak spíše ve smyslu úsilí o zachování vlastní existence, než ve smyslu politické radikalizace.

    Odklon od politického života

    Pro nás je z těchto výzkumů velmi podstatné zjištění, že odklon od politického a zejména stranického života (jde o průřezové zjištění) bude mimo jiné provázeno únikem do sfér oddechu, nepolitických zájmů a kultury. To potvrzuje správnost a oprávněnost našich opakovaných požadavků na otevření důrazu v činnosti základních článků na nejrůznější nepolitické aktivity. V činnosti ZČ, jak jsme opakovaně konstatovali, přetrvávají stereotypy z minulosti, návyk řešit ve své kompetenci problémy ekonomiky, pracoviště a kádrové otázky, zatímco rozvoj zájmových a občanských aktivit zůstává zcela mimo zorné pole jejich pozornosti.

    Bezvýsledná přepolitizovanost vnitrostranického života vede na jedné straně k pocitům bezmoci, protože se naše záměry nedaří ani zčásti splnit, na straně druhé k opakovaným plošně kritickým výhradám k současnému režimu, k neproduktivním pocitům ukřivděnosti a nedoceněnosti, ke škodolibým úvahám »čím hůře, tím lépe« atd. Lidem v produktivním věku, kteří touží po společenské seberealizaci je však takový způsob myšlení a cítění naprosto vzdálený. Ze své přirozenosti se chtějí aktivně účastnit společenských procesů a vlastním vkladem přispět ke změně k lepšímu.

    Pokud se nám z tohoto poznání nezdaří vyvodit urychleně závěry, rozvinout na úrovni ZČ soubor nepolitických aktivit, které by na sebe vázaly část nestranické veřejnosti, bude činnost ZČ i nadále převážně nezajímavá, bezradná a postupně bude docházet i k jejich dalšímu rozkladu, který (ať už si to přiznáváme, či nikoli) stále pokračuje. Prázdné volání po ideové a akční jednotě strany je jen důkazem, že jsme se dosud nedokázali vypořádat s faktem, že působíme v pluralitním politickém a zájmovém prostředí a zveřejňování seberadikálnějších stanovisek má ve veřejném mínění jen malou specifickou váhu, pro praktickou politiku je pak bezvýznamné.

    Z tohoto hlediska je velmi důležitá činnost našich poslaneckých klubů v místních zastupitelstvech. Mnozí z vás jistě vědí, že ZČ v převážné většině netvoří inspirující zázemí pro poslance. Zázemí, které by pro jejich práci shromažďovalo podněty jako reflexi převažujících místních zájmů, tím méně pak ucelené konkrétní návrhy, jak problémy řešit. Vazba poslaneckých klubů v zastupitelstvech na stranu ve většině případů končí u okresních výborů a i na této úrovni probíhá spíše jen výměna informací, než soustřeďování živých podnětů a jejich koncepční uspořádání, včetně návrhů jak, v jakém čase je realizovat.

    A přece právě tato otázka bude do značné míry rozhodující pro výsledky komunálních voleb. Závěry sociologů potvrzující i naše předpoklady, že je třeba se zbavit ideologických stereotypů a opustit iluzorní představy o »vyvolených« sociálních skupinách (dělnické třídě v klasickém pojetí) a že je naopak nezbytné najít diferencovaný poměr k různorodým zájmům vrstevnatě se utvářejících skupin na základě empirického poznání jejich skutečného postavení a významu v současné společnosti. Průběžný sociologický výzkum rychle se měnící struktury společnosti pokládám za nejpodstatnější část poznávací činnosti strany ve střednědobém i dlouhodobém horizontu. Ideologické vizionářství a spekulativní úvahy, vytvářející normativní obraz jakési ideální budoucí společnosti, nám v praktické politice příliš nepomohou. A chtějí-li od nás někteří, abychom současné kroky odvozovali od těchto pomyslných obrazů, svádějí nás na cestu, na které nezískáme ani nové členy, ani sympatizující.

    Sociální politiku KSČM proto navrhujeme realizovat v rámci tři projektů, z nichž první by se soustředil na Evropskou sociální chartu, Pakt o hospodářských, sociálních a kulturních právech a plněním Listiny základních práva svobod. Všechny tyto dokumenty byly publikovány buď informační disketou nebo v tisku. Odborná skupina právníků nyní připravuje aplikační výklad‚ s kterým je třeba seznámit širokou veřejnost.

    Pozornost odborům

    Poslanecký klub LB v českém parlamentu by měl souběžně předložit ve smyslu čl. 10 Evropské sociální charty a jejího protokolu návrh na přijetí této normy do právního systému ČR. Druhou osou programového zaměření by se měla stát všestranná spolupráce a podpora ve vztahu k odborovému hnutí. Z tohoto hlediska se nám nabízí široké spektrum aktivit od ryze místních až po parlamentní. Byla to především novela zákoníku práce, která odborovým organizacím odňala právo informovanosti o rozvojových programech podnikové sféry a ve svých důsledcích mimo jiné otevřela cestu ke korupci, podvodným privatizačním projektům a nejrůznějším machinacím s národním majetkem, se kterým představitelé vládní koalice zacházejí spíše jako s konfiskátem, než jako s národním bohatstvím, o němž rozhodovat jim bylo propůjčeno občany v parlamentních volbách.

    V této souvislosti není možné nevidět a zastírat, že se součástí nejrůznějších mafií stali i četní představitelé předlistopadového režimu, kteří bystře zneužívají svých známostí a vazeb domácích i mezinárodních k tomu, aby získali výhodné úvěry a přístup k informacím. Tato fakta budou vycházet ve stále rostoucí míře najevo a sociální orientace naší strany bude sdělovacími prostředky ve vazbě na tyto lidi soustavně zpochybňována.

    Význam odborů, jako záruky sociální průchodnosti ekonomické transformace, bude do budoucna bezpochyby dále narůstat. Je přitom naším občanským zájmem, aby se zdařilo přeorientovat naše výroby na technologicky náročnou produkci. Pokud se nezdaří dostatečně rychle modernizovat výrobu a využít šikovnosti a umu našich lidí, nejenže se nám nezdaří vytvořit konkurenceschopnost směrem k otevřeným, vyspělým ekonomikám, ale budeme i dále vytěsňováni z toho, co zůstalo z trhů bývalé RVHP a SSSR.

    Tripartita a generální dohody jsou z tohoto hlediska významným stabilizujícím prvkem, který účinně zprostředkuje mezi časově krátkodobými zájmy zaměstnanců a dlouhodobou perspektivou rozvoje podniku. Naše aktivity ve směru k odborům by měly probíhat v několika souběžných vrstvách:

    • jednoznačnou podporou oprávněných požadavků v českém parlamentu,
    • interpelacemi, které budou nutit vládu zaujímat koncepční postoj k podnikové sféře, zejména k velkým podnikům, které se rozhodující měrou podílejí na pracovních příležitostech v jednotlivých regionech (Poldi, ČKD, Tatra Kopřivnice, Sigma atd.),
    • informacemi o možných vývojových variantách v jednotlivých podnicích i odvětvích, případně zpracováním variant privatizačních projektů.

    Všechny tyto aktivity předpokládají soustředit odborný potenciál, který ve straně máme a využít dostupných informací. Sběr informací přitom klade vysoké nároky na práci základních článků a odborníků sdružujících se v aktivu kolem okresních výborů. Kvalifikované informace z okresů jsou přitom nezbytnou podmínkou pro činnost poslaneckého klubu v Českém parlamentu, neboť podmiňují jak legislativní iniciativy, tak i cestu k interpelacím.

    Proč alternativní struktury

    Třetím pilířem naší práce by se měl stát soubor společenskosociálních aktivit od centra až po základní články. O tomto problému jsem již hovořil a je, domnívám se, dostatečně vystižen v souborech, které jste obdrželi na 1. zasedání. Je nezbytné se dnes poradit v jakém časovém sledu a v jaké hierarchii jednotlivé úkoly uspořádat a především pak o tom, které z nich jsme schopni reálně zabezpečit. Zdůrazňují to zejména proto; že nastolené otázky nejsou nijak nové, že jsme je projednávali na několika zasedáních a výsledky si bohužel z valné většiny jen založili do šanonů s podkladovými materiály.

    Současná sociálně-ekonomická situace svědčí o tom, že vládní koalice nemá vývoj pod kontrolou a postupuje metodou pokusů a omylů. Za takového stavu věci přebírá opozice obrovskou zodpovědnost za to, aby nedošlo k lavinovité nestabilitě. Zejména musíme udělat všechny vstřícné kroky k tomu, abychom si perspektivně vytvořili podmínky pro uznání naší strany jako reálné politické síly, která je připravena podílet se výhledově i na vládní odpovědnosti, jako kterákoli jiná politická strana v rámci pluralitního politického systému.

    To mimo jiné znamená schopnost pružně a pohotově reagovat na rozpory a chyby v oblasti řízení ekonomických procesů a jejich dopadů do kvality života občanů. Proto jsme na minulém zasedání ÚV KSČM přijali rozhodnutí o ustavení odborných alternativních struktur, které budou soustavně sledovat vývoj v jednotlivých resortech, identifikovat chybné kroky a zároveň i nabízet řešení, která by mohla přinést příznivou změnu. Výkonný výbor se touto otázkou opakovaně zabýval a předkládá vám návrh, který máte v podkladových materiálech. Výkonný výbor vycházel zejména z toho, že by alternativní struktury měly spolupracovat s nezávislými odborníky, event. s obdobnými komisemi (pracovními skupinami) politických stran sociální orientace, odborů a mimoparlamentních subjektů a zároveň napomáhat k rozšiřování odborných znalostí a kvalifikace spolupracovníků z okresů a připravovat je na případnou nabídku pracovat v rámci jednotlivých resortů.

    Abychom se však mohli stát reálnou politickou silou, usilující o prosazení svých programových cílů nejen na papíře, nýbrž především ve společenské praxi, musíme se důsledně oprostit od sentimentálního zahledění do minulosti, oprostit se od pocitů křivdy a snů o odvetě, které na mne mnohdy dýchají z některých dopisů, jejichž sloh i s pravopisnými chybami se blíží úrovni obžalovacích spisů z dávno minulých let.

    Již na několika předcházejících plénech jsem upozorňoval na to, že uvnitř strany existuje hluboká rozpolcenost přístupů k minulosti i budoucnosti - od pojetí minulosti jako kosmeticky reformovatelné, očištěním od dílčích subjektivních omylů, až po poznání zjevných chyb systémové povahy. Od pojetí budoucnosti jako normativně ideologické vize (které musí být podřízeny i všechny naše současné kroky a přístupy) až po myšlenku vnitřně komunikativní, samosprávné a sociálně spravedlivé společnosti, ke které je možné dospět pouze dlouhou řadou vývojových kroků, a která není uskutečnitelná bez dosažení nové materiálně-technické, technologické i nadstavbové kvality.

    Pohled do zrcadla

    Z těchto odlišných přístupů vychází i zcela protikladné hodnocení vývoje ve straně po listopadu 1989. Jedni tyto změny chápou jako nezbytnou hlubokou transformaci do politicky pluralitního prostředí, ve kterém můžeme obstát pouze na základě rovnoprávné soutěže myšlenek a koncepcí společenského rozvoje - jiní, jako dobově vynucené mimikry, pod kterými stále doutná víra ve stranu jako »předvoj«, který se prosadí cestou revoluční změny v okamžiku, kdy dojde k patřičné radikalizaci společenského vědomí. Přitom dnes již otevřeně zpochybňují legitimitu vývoje ve straně od posledních plén ÚV KSČ před prosincovým mimořádným sjezdem roku 1989.

    Tito lidé hledají viníky pádu systému reálného socialismu nejen ve vnějších příčinách, jako je působení disidentů na pokyn »ideodiverzních centrál«, ale i v »renegátství« některých představitelů strany, v jejich »sociáldemokratismu, liberalismu a oportunismu«, čímž se bezděky nebo možná zákonitě oživují pojmy období stalinských perzekucí a politických procesů. Řekni mi, jakým jazykem mluvíš a já ti řeknu, kdo jsi. Ve své zaslepeností si tito lidé nepřipouštějí, že zhroucení režimů střední a východní Evropy předznamenalo mimo jiné hlubokou a dlouhodobou diskreditaci pojmů »komunismus« či »levice« a valná většina občanů se ve volbách 1990 přiklonila k subjektům nabízejícím jinou alternativu vývoje.

    Ještě ostřeji tato diskreditace vystoupila na povrch po volbách 1992, kdy se občané rozhodli podpořit rozhodující většinou, postačující k dokončení úplného převratu, pravici a to dokonce bez ohledu na skutečnost že pravicová koalice zcela zjevně prosazuje systém hodnot, který v praxi směruje proti zájmům zaměstnanců, tedy lidí, kteří prodávají svou práci, ať již práci rukou nebo rozumu.

    Ani dvouletá sociální zkušenost s uplatňováním »šokové terapie« a výrazný pokles životní úrovně nepřinesly změnu voličských preferencí ve prospěch levicově a sociálně orientovaných stran a hnutí. Naopak: volebního vítězství dosáhla ODS s ostře pravicovou profilací, což zřetelně ukazuje rozsah a hloubku odmítnutí minulého režimu ve vědomí velké části našich spoluobčanů.

    Není sporu o tom, že se v celém polistopadovém období vytrvale a neúprosně prosazuje tendence sledující naprostou společenskou izolaci KSČM včetně všech, kdo se k ní hlásí, bez ohledu na jejich odbornou zdatnost a způsobilost. Tyto tendence neslábnou a vracejí se v nových vlnách především oživováním tragických prožitků 50. let a poukazy na rozsah obětí nezákonností a perzekucí v bývalém SSSR pod ideologickým praporem marxismu-leninismu.

    Díky tomuto vytěsňování na okraj společnosti - a to jak ve smyslu existenčním, tak i ve smyslu občanské a morální věrohodnosti - jsou naše programové cíle přijímány s nedůvěrou a mezi mladou a střední generací nenacházíme náhradu za členy, kteří nám odcházejí. Nechceme-li se spokojit s trvalou nadvládou pravice v české společnosti, jsme povinni hledat kvalitativně novou cestu společenského vývoje, která by nebyla jen souborem vyčpělých frází, nýbrž především proveditelným modelem, což jinými slovy řečeno znamená: modelem občansky přijatelným a důvěryhodným.

    Trojští koně

    Žádná opoziční strana, tedy ani naše, není schopna sama o sobě dostát tomuto poslání a splnit, byť třeba jen z malé části svůj předvolební, či stranický program. Zahleděni do vlastních, obecně jistě přijatelných rozvojových koncepcí zapomínáme mnohdy na to, že pro občana mají tyto záměry smysl pouze tehdy, dokážeme-li je splnit. A my je svými 14% plnit nedokážeme. S tím úzce souvisí i otázka, jakým způsobem nás vnímá společnost a ostatní politické subjekty:

    V době přijetí ing. Štěpána do KSČM si ÚV uvědomil riziko podlomení naší dva roky pracně budované autority a přijal prohlášení, které se následně ukázalo jako neúčinné. Není se co divit, že veřejnost to pochopila jako politický amatérismus nebo předem smluvený krycí manévr. Následný vznik a veřejné vystoupení platformy Za socialismus ztrátu důvěryhodnosti naší politické orientace dále prohloubil a političtí partneři ji vnímají jako pojem plošné aktivizace bývalých stranických funkcionářů, kteří usilují o posílení vlivu ve straně a případně k jejímu ovládnutí.

    Tato tendence se slévá s kritikou vedení strany tou částí stranických teoretiků, kteří byli spoluautory předlistopadové ideologie, tedy těmi, kteří vytvářeli sebevědomí třídy stranicko-státní byrokracie. Sebevědomí, které Marx pojmenoval jako vytváření falešného, iluzorního, a převráceného vědomí.

    Je velmi nebezpečné setrvávat v zajetí mylných představ o samospasitelnosti zhoršujících se sociálních podmínek. Ty mohou sice naše postavení zlepšit, ovšem pouze za předpokladu, že se staneme součástí širší opoziční koalice. což se ukazuje být nemožné, nedokážeme~li se včas a s plnou rozhodností zbavit zátěže všeho negativního z minulosti.

    Zásadní omyl, kterým se někteří utěšují, spočívá v tom, že z ideologické předpojatosti shledávají v krystalizující sociálně třídní struktuře vyvíjejícího se sociálně-ekonomického organismu dělnickou třídu již ve stadiu třídy nikoliv o sobě, ale ve stadiu třídy pro sebe. Tedy ve stavu, kdy je obdařena vědomím svého nerovnoprávného postavení a vědomím nutnosti toto postavení měnit spolu se změnou celého systému. K tomu pak nevyžadují nic více a také nic méně, než názorovou, organizační a akční jednotu »bojeschopné« strany.

    Pojetí komunismu

    Pojetí komunismu jako vize budoucí společnosti s přesně definovanými charakteristikami, kterým má být přizpůsobována realita, se ukázalo jako neudržitelné a zcela scestné - zcela zákonitě a systémově vedoucí do slepé uličky reálného socialismu. V tom je jeden z klíčových momentů, kde se o sebe tříští přístupy různých názorových proudů a vznikají zásadní nedorozumění v naší členské základně. Jde o způsob pojetí socialismu a odtud i komunismu. Otázka je zásadní -socialismus jako nižší fáze komunismu se všemi průvodními jevy, tedy i revolučním zvratem poměrů? Nebo socialismu, jako systém hodnot? Jako sociálně ekonomický organismus, který preferuje a zajišťuje sociální a právní stránky potřeb života nejširší občanské společnosti?

    Zejména zde je jádro rozporu, který.pro soužití v rámci jedné politické strany zneužívá definiční nevyhraněnost pojmů a jejich reálného obsahu. Někteří zkrátka nedoceňují hloubku a rozsah historické porážky.

    Zásadně rozdílné představy o minulosti i o budoucnosti jsou a budou trvalým zdrojem vnitrostranických konfliktů, pokud falešně chápanou pomyslnou jednotu neotevřeme chirurgickým řezem. Pokud ti, kteří hrají falešnou hru s pojmovou nevyhraněností nebudou otevřeně definovat svou názorovou pozici vůči politické parlamentní pluralitě a různorodosti vlastnických forem. Podle mého přesvědčení současný stav vyhovuje především vládní koalicí, která s naší stranou, ale i s opozicí jako celkem, zachází prostřednictvím minulosti jako s rukojmím. Takový je cíl a smysl zákona o protikomunistickém odboji i nejrůznějších dalších odhalení, jako jsou akce Norbert, Vlna, Zásah, která budou znovu zaměstnávat vyšetřovací komise českého parlamentu i generální prokuraturu. Budou však zaměstnávat především nás trvalou obranářskou pozicí, ve které budeme hájit neobhajitelné a snímat hříchy, kterých jsme se nedopustili.

    S tím souvisí i stálá hrozba realizace zákona 496/1990 Sb. o navrácení majetku bývalé KSČ. Naše poslední jednání, která jsem vedl spolu s předsedou klubu poslanců v Českém partamentu Jar. Ortmanem s ministrem Stráským ve vztahu k naší budově, to pouze potvrdila. Pan ministr nám sdělil, že žaloba o vyklizení nebude stažena, že nám však může slíbit, že ani v případě prohraného sporu před nejvyšším hospodářským soudem nebudeme nuceni budovu vyklidit. Pokud bychom spor prohráli, může nám vlastník uložit takové poplatky z využívané plochy, které nás donutí hledat jiná, havarijní řešení.

    Trochu realismu neuškodí

    Máme-li se chovat jako skutečně zásadová opoziční strana, kterou není možné ani zastrašit, ani uplatit, nemůžeme se vyčerpávat do nekonečna vysvětlováním naší současné programové pozice ve vazbě na přetrvávající název. Z tohoto pohledu je zřejmé, že ke změně přístupů k naší straně nestačí, že jsme se distancovali od praktik bývalé státostrany. Naši politickou identitu, založenou olomouckým a potvrzenou kladenským sjezdem zároveň soustavně znevažují ti, kteří nesou mravní a politickou odpovědnost za důsledky předlistopadového vývoje a dnes se cynicky znovu pokoušejí o návrat, čímž (ať již vědomě, či nevědomě) znovu před veřejností znehodnocují levicové pojmy a alternativy.

    Nejen pro sociálně orientované politické strany, ale především pro občanskou veřejnost není dostačujícím argumentem, že se od těchto bývalých prominentů distancujeme. Navíc, bohužel, pouze slovně (přičemž v případě posledních čísel Naší pravdy ani slovní odstup není skutečností). Zároveň není možné popírat, že část členské základny, zejména bývalí funkcionáři a vykladači spotřebních společenských věd jsou jejich způsobu myšlení z nejrůznějších pohnutek nakloněni. Že se pouze domnívají, že pro návrat těchto lidí ještě nenastal »pravý čas«, že špatně odhadují vnitropolitickou i mezinárodní situaci.

    Chceme-li zůstat stranou reálně uvažujících lidí, nemáme právo před těmito fakty zavírat oči a tvrdit, že jde pouze o okrajový jev, který má ve straně pouze zanedbatelnou odezvu. Máme každý dostatek poznatků o aktivizaci předlistopadových prominentů, ať již v centru nebo v okresech, kteří po tříletém mlčení přicházejí s kritikou naší politiky na úrovni OV i centra a oprašují stará hesla, která KSČ přivedla na práh sebezničení. Buď jsme odhodláni akceptovat své působení v otevřené společnosti a budeme schopni přežít jako reálná politická síla, zastupující a vyjadřující zájmy širokých sociálních skupin zaměstnanců anebo budeme nadále žít jako uzavřená okrajová pospolitost, která s pocity hořkosti všechno kritizuje, přičemž je v každodenní politice vždy znovu zranitelná odmítanou a kriminalizovanou minulostí.

    Je to jedna z klíčových otázek, kterou si v následujících dnech a týdnech musí každý z nás s vědomím odpovědnosti položit. Je významný rozdíl mezi naší povinností nazývat věci otevřeně pravými jmény, o což jsme se v poslaneckých klubech snažili a snažíme i dnes, a mezi tím, v jaké míře jsme schopni náš pozitivní program proměňovat ve společenskou realitu.

    Jakou být stranou?

    Někteří soudruzi opakovaně kladou otázku, chceme-li být stranou čistě volební, či stranou zároveň účinně činnou v mimoparlamentní politice. Přiznejme si popravdě, že zejména v oblasti mimoparlamentní politiky, bez ohledu na zbožná přání, máme značný dluh. Na několika zasedáních ÚV jsme se zabývali nutností pomáhat lidem v nouzi solidárními akcemi, poradenskou činností, kulturními aktivitami - zkrátka vším, co nám umožní stranu na úrovni základních článků široce otevřít veřejnosti.

    Předsedové ZČ si často stěžují na nedostatek informací, zároveň však chybí aktivní zájem o jejich získávání a především šíření směrem k veřejnosti. I po třech létech přetrvávají stereotypy jalového debatování v úzkém okruhu stejně smýšlejících, paušální kriticismus a podtrhávání různých myšlenek v projevech jednotlivých stranických funkcionářů, které nejsou posuzovány podle reálného obsahu, nýbrž podle toho, nakolik jsou či nejsou v souladu s ideologickými poučkami. A právě v tom, podle mne, spočívá podstata nedokonalé transformace naší strany do otevřené společnosti.

    V České republice se po volbách 1992 vytvořil jeden z nejpravicovějších režimů v Evropě. Můžeme vést polemiky o tom, zda naším dlouhodobým cílem je socialismus, či komunismus, poklesu životní úrovně a drancování národního hospodářství však takovými úvahami nezabráníme. Jediným schůdným východiskem z tohoto stavu je úsilí o posun voličských preferencí k pomyslnému politickému středu, či chcete-li levému středu a vytvoření vlády, která by provedla nápravu způsobu provádění ekonomické transformace a k pojmu tržní ekonomika znovu připojila přívlastky sociální a ekologická.

    Z tohoto hlediska je pro nás historickou výzvou nezbytnost napomoci sjednocení sociálně orientovaných politických subjektů, které se obdobně jako my, nesmiřují s politikou vládní koalice. To mimo jiné znamená nepřipustit opakování starých chyb, nepokládat za zanedbatelné vytváření souběžných, na minulost orientovaných struktur, jejichž představitelům jde především o ospravedlnění vlastní minulosti a zavlékání stany jako celku do vlastních hříchů.

    Nejde nám o setrvání ve funkcích za každou cenu. Jsme si především vědomi své odpovědnosti za politické přežití naší strany, obnovování její členské základny a rozšiřování početnosti sympatizujících. Hluboce se mýlí ti, kteří toto usilování pokládají za kladení ultimativních požadavků a prosazování vlastních názorů za každou cenu. Ultimátum nám dává především historická realita. Máme dobrý a pro mnoho lidí přijatelný program - pod hlavičkou »komunistický« si ho však mnozí vůbec nepřečtou. Někteří členové chápou naléhavost této historické výzvy a jsou pro změnu, jiní ji pokládají za nějaký ústupek. Pokud bychom však změnu názvu neprovedli, zatěžovali bychom se neustále obnovovanými vnitřními diskusemi místo ofenzivní a kvalifikované opoziční činnosti.

    Kdo vstoupí do strany?

    Osobně ve změně názvu žádný ústupek nevidím, nýbrž naopak: jasný signál pro vnímavou část společnosti, že to s radikální opoziční politikou myslíme vážně. Pokud by měly dál pokračovat neplodné ideologické šarvátky, znamenalo by to, že si více vážíme mýtů a iluzí, než realistické analýzy současné doby a snahy o účinnou politiku ve prospěch neprivilegovaných lidí. Ujišťuji vás, že by nebylo nic snazšího, než pasivně přihlížet střetávání neslučitelných názorových proudů a koncepcí, zaujímat k tomuto střetu neutrální postoje, říkat na setkáních s členy strany to, co chtějí slyšet a očekávat za rok za dva znovuzvolení do parlamentu. Takový přístup bych však pokládal za nečestný a nezodpovědný, především proto, že podle mého přesvědčení vede do slepé uličky.

    Pokusil jsem se shrnout své poznatky a hodnocení současnosti i minulosti v úvaze »Na rozcestí«. Nejde o žádnou politickou proklamaci a v žádném případě se nedomnívám, že jde o text dokonalý a úplný. Je pouze skromným podkladem k širší diskusi. Podkladem, který odpovídá úrovni mého poznání za dobu působení ve FS i ve funkci předsedy strany. Chtěl bych zdůraznit, že v současné vnitrostranické krizi nejde o spor osob, i když se v politice lze jen obtížně vyhnout personifikacím - jde o zásadní spor o hodnocení minulosti a z něho vyplývající koncepce vývoje strany i společností v jejich dobové i geopolitické podmíněnosti. Jde zejména o to, aby se lidé nemuseli bát být členy naší strany, nemuseli jen tajně přispívat na její činnost, aby se k členství v ní a sympatiím s její politikou mohli hlásit samozřejmě a otevřeně. Bude-li pokračovat současný nepříznivý vývoj, bude naše strana odsouzena jen k postupnému stárnutí a prohlubování velmi nepříznivé věkové struktury. Vy nejlépe znáte skutečnou pravdu. Zavírat před ní oči znamená chovat se politicky nezodpovědně.

    Lidé v produktivním věku vstupují do strany jen minimálně a v žádném případě nenahrazují úbytky, způsobené odchodem jiných. O tom svědčí více než výmluvně statistická data, zachycující skladbu naší členské základny - nejmladší věkové skupiny tvoří kolem jednoho procenta členů, zatímco 55,4 % představují lidé starší šedesáti let. 51% tvoří důchodci, přičemž tradičně pojatá profesní skladba, opírající se podle teoretických pouček o dělnickou třídu, je s méně než 19% srovnatelná se zastoupením bývalých technicko-hospodářských a administrativních pracovníků.

    Rozbor ukazuje i zhoršující se složení z hlediska dosaženého vzdělání - nejpočetnější skupina má pouze vzdělání základní, a to 57,2 %. Máme-li společnosti předložit kvalifikované alternativy, nezbytně potřebujeme spolupráci ekonomů, politologů, ekologů a právníků. Víte lépe než já, s jakými obtížemi se v práci okresních organizací potkáváte, chcete-li zpracovat vysoce kvalifikované analýzy regionálních problémů včetně rozboru stavu podnikové sféry a naznačení východisek.

    Uvedené údaje svědčí o tom, že strana může při pokračování současných vývojových tendencí tvořit základ reálné politické síly, která by ovlivňovala společenskou situaci nanejvýš ještě ve volbách v roce 1996. Stav je vážnější než jsme si ochotni mnohdy připustit.

    Úbytek hlasů

    Co ukazuje rozbor dosažených volebních výsledků v roce 1992? Zaznamenali jsme absolutní úbytek hlasů. Na jednoho člena strany volili LB zhruba 2 sympatizující. To je alarmující údaj, vezmeme-li v potaz, že v případě ČSSD jde zhruba o 10 násobek, v případě ODA dosahuje rozdíl hodnoty celého řádu. Rozpadají se dále základní články, přičemž požadavek, abychom v rámci LB usilovali o vytváření ZO smíšeného typu je označován za jeden z nejtěžších hříchů, kterých jsme se v minulostí dopustili.

    Naštěstí šedivá je všechna teorie a zelený strom života - za poslední dva měsíce bylo ustaveno 18 rad Levého bloku a v dalších 22 okresních městech byly vytvořeny podmínky pro vznik jejich přípravných výborů. Zároveň je však nutné konstatovat, že vystoupení platformy »Za socialismus« zabrzdilo jednání s hnutím důchodců »Za životní jistoty« a »Hnutím za sociální spravedlnost« a vneslo vážné problémy i do jednání s dalšími představiteli politického života a opozičních politických stran.

    Není žádným tajemstvím, že stejně jako řada bývalých funkcionářů KSČ, i mnoho současných funkcionářů KSČM od okresů až po poslanecké kluby úspěšně podniká. Na tom není nic špatného ani nepřirozeného - za předpokladu, že zároveň neskloňují do omrzení pseudorevoluční radikalistická hesla a obelhávají tak členskou základnu. Bohužel, řada podnikatelů, kteří se v podnikání uchytili, odchází ze stranických funkcí a ztrácí se stranou kontakt. Víte lépe než já, že se to projevilo na některých konferencích v průběhu přípravy 2. sjezdu někde až v tak extrémní poloze, že se pro obsazení funkcí předsedů či tajemníků nenašli lidé v produktivním věku.

    Aniž bych chtěl podceňovat zkušenosti a organizátorské schopností starších členů strany, ve volených funkcích od okresů až po ústřední výbor by podle mne měli být lidé, kteří v sobě nemají hluboce zakořeněné stereotypy stranické práce z předlistopadého období. Otevření se veřejnosti se nám jinak nemůže zdařit.

    Populistické výkřiky

    Stále se projevuje nesmyslné přeceňování ideologie, i když je více než zřejmé, že občany k politické straně nepoutají nábožensky chápané soubory pouček, nýbrž především uspokojení jejich sociálních a politických požadavků, včetně touhy po seberealizaci, kterou hubený rozpočet a rozpočet České republiky v rámci obcí neumožňuje uskutečnit. S tím úzce souvisí zejména práce s mladými lidmi, která by měla vycházet ze zájmů, které jsou přiměřené jejich věku, tedy aktivit převážně nepolitických, které mohou být teprve s odstupem času zhodnoceny.

    Soudobá vnitrostranická situace není důsledkem vzniku platformy »Za socialismus«, jak se někteří pokoušejí zjednodušeně vykládat, ale především přežívajícím myšlením a návyky, které vyplývají z hlubokých rozporů mezi marxismem-leninismem, jak byl lidem vštěpován před listopadem 1989, a společenskou realitou. Svědčí o tom více než průkazně politická Deklarace platformy »Za socialismus«, která byla rozeslána okresním výborům, názorovým proudům a platformám k aktivizaci členů ZO, OV, ÚV KSČM a komunistům, voleným do zastupitelských orgánů všech stupňů, zvláště pak českého sněmu.

    Jde o soubor mnoha zbožných přání, která nepochybně řada lidí sdílí. Co však chybí, je konkretizace podmínek a jednotlivých kroků, za jakých by takto zaktivizovaní členové ZO a poslanci na všech úrovních mohli tyto cíle prosadit. Je zřejmé, že tyto programové záměry jsou pouze populistickými výkřiky, jež jsou při současné skladbě obecních a městských zastupitelstev i českého parlamentu nerealizovatelné, pokud se ovšem neuvažuje o jiném řešení než řešení parlamentním.

    Co brání ofenzívě

    Vstupujeme do kalamitního, krizového období, které bude poznamenáno výraznými prvky destability. Týká se to nejen naší zmenšené ČR, ale i celé Evropy a světa. Snad jen s tím rozdílem, že v důsledku krátkozraké politiky polistopadových vládních garnitur došlo k podstatnému oslabení našeho postavení. Vládní koalice umožnila, aby vyspělé země právem silnějšího vůči slabšímu,či spíše naivně se nebránícímu, exportovaly své problémy k nám. V první fázi se jednalo o export odbytové krize, která spolu s potlačením vnitřní poptávky způsobila trvalý a hluboký sestup výroby. Ten překračuje nejen meze sociální únosnosti, ale dosáhl takových rozměrů, že podlamuje možné budoucí oživení, podvazuje uplatnění růstových faktorů.

    Polistopadové vládnoucí garnitury přecenily ochotu vyspělejších zemí nám pomoci (v praxi došlo k pravému opaku), ale i nedocenily hloubku recese současného světa. Jsme teprve na začátku peřejí, kterými se v zájmu přežití musíme pokusit proplout. Zejména proto si nemůžeme dovolit tytéž chyby, jako vládnoucí koalice - totiž stereotypní nazírání na realitu. Máme-li si zachovat šanci na POLITICKÝ VLIV, je nutné přejít do ofenzívy. Kritické, důsledné opoziční ofenzívy s programem vyvedení naší společnosti z nebezpečí sociálně-ekonomického kolapsu, na jehož pokraji se nacházíme.

    Co takové ofenzívě v současné době nejvíce brání?

    Rozsévání iluzorních představ o možnosti nějaké blízké »reálně socialistické« perspektivy. Chtěl bych v této souvislosti připomenout poučnou skutečnost. V důsledku přezíravého postoje Komunistické internacionály vůči sociální demokracii vyšlo ještě prosincové číslo novin německých komunistů Rote fahne v roce 1932 s palcovými titulky »Mit sozial Demokraten Nie!« Bylo to také jedno z posledních čísel těchto novin. Opakovat tytéž chyby po nabytí historických zkušeností by se již ospravedlnit nedalo. Jít do ofenzívy znamená vyslat vstřícný signál těm, kteří se stále ještě obávají, že v naší straně jsou vlivné proudy, které chtějí zvrátit vývoj před listopad 1989. Z hlediska zkušeností posledních týdnů a měsíců musím konstatovat, že tyto obavy nejsou tak zcela neoprávněné.

    Myslím, že Haló noviny a především Naše pravda publikovaly dost příspěvků těch, kteří zcela zjevně nejsou s to pochopit pravdu o minulosti ani pravdu o současnosti.

    Na lednovém plénu ÚV jste schválili pojetí naší strany jako reformně alternativní, radikálně opoziční, nikoli opisování sociálně demokratických koncepcí, jak se dnes někteří vykladači »talmudu« pokoušejí prokázat a usvědčit mé úvodní vystoupení, přijaté jako dokument ÚV z bezpočtu »sociáldemokratických« a bůhví ještě jakých ideologických deviací.

    Strana reformního typu se snaží využít parlamentní demokracii k prosazování postupných socializačních přeměn ve složité situaci, v jaké je nyní ČR. Prostřednictvím parlamentní demokracie a její obrany se snaží uhájit takové obecné zásady, jako je právní stát, lidská práva, pluralitní demokracie. V podmínkách ČR to ovšem nestačí.

    Z důvodů, o nichž jsem již hovořil, nabude působení destabilizujících faktorů takové míry, že musíme věnovat pozornost i mimoparlamentní činnost. Měli bychom se jako permanentně aktivní strana samosprávného typu snažit se svými blízkými spojenci v rámci LB o vytváření vlastních alternativ zdola, aktivní sociální sebeobrany prostřednictvím samosprávných podnikatelských sítí, samosprávných komunálních a zájmových aktivit, o kterých jsem již hovořil. V tomto smyslu překračujeme rámce tradičních sociálně demokratických schémat a navazujeme na to tvořivé, o co i za minulého režimu poctiví občané naší země usilovali. Je to ostatně v jejich vlastním a bezprostředním zájmu. Pomáhat si svépomocí, vlastními silami tam, kde to jde a tam, kde na to síly máme.

    Jak je to ve světě

    Domnívám se však, že nastal čas, abychom si otevřeně řekli, v jakém stavu se nachází současné komunistické hnutí ve světě. Odvolávat se na úspěchy Kim Ir-sena v KLDR, Fidela Castra na Kubě a Vietnamu je naprosto absurdní, neboť ve všech těchto režimech jde o systémy s vládou jedné strany, omezováním lidských práv a svobod, přičemž ani ekonomický vývoj v těchto zemích patrně občanům České republiky za vzor sloužit nemůže.

    Specifickým případem je Čína. kde si vedoucí představitelé včas uvědomili, že centrálně plánovaná nedostatková ekonomika je konkurenceneschopná vůči ekonomikám tržním. Při návštěvě Číny jsem na vlastní oči viděl obrovský rozdíl mezi Pekingem a oblastmi, které jsou koncipovány jako tzv. volné zóny, kde se na tržních principech angažuje zahraniční kapitál, od japonského, tchaj-wanského, amerického až po západoněmecký. V těchto oblastech opravdu prudce narůstají podmínky pro vývozuschopnost na technologicky náročné trhy, přičemž je třeba si uvědomit, že know-how i technologicky špičkové komponenty jsou dováženy, zatímco čínské podniky zajišťují zejména technologicky méně náročné součásti a konečnou montáž.

    V Evropě došlo po pádu režimů ve střední a východní Evropě, zejména pak po rozpadu Sovětského svazu k akutní, morální i ekonomické krizi téměř všech komunistických stran. Tak kupř. ve SRN v rámci KSN působí ne více než 10 000 členů, strana nemá zastoupení v žádných zastupitelských orgánech. Ve své ideologii se sice hlásí k marxismu-leninismu v tradičním pojetí, je však právě proto v německé společnosti spíše kuriozitou. Tato strana byla přímo i nepřímo dotována zahraniční pomoci a poté co tato finanční pomoc opadla, členská základna se minimalizovala a SPD jako reálná politická síla na sebe váže převážnou část sociálně orientovaných voličů.

    V Polsku byla někdejší KS Polska již před válkou zlikvidována a promoskevsky orientovaná bývalá vládnoucí PSDS se po pádu Jaruzelského režimu přejmenovala na stranu sociálně demokratickou. Je zastoupena v Sejmu a má vliv v odborech, OPZZ. Tato strana má obdobně jako my socialistický program a usiluje o integrační úlohu vůči různým nepolitickým uskupením.

    V Maďarsku se bývalá MSDS rozpadla na Stranu práce, která má zhruba 40 000 členů, nemá reálný vliv a v parlamentu není zastoupena ani jedním poslancem a Socialistickou stranu, do které přešla většina bývalých členů MSDS a v parlamentu se snaží vytvářet integrovanou opozici. Je přitom třeba si uvědomit, že bývalá MSDS měla již před pádem bývalého režimu podstatně prozíravější vedení než bývalá KSČ, přicházela aktivně s reformami a vypořádala se s vlastní minulostí, včetně vztahu k významným politickým osobnostem, jako byl kupř. Imre Nagy, zákeřně popravený po vpádu sovětských vojsk do Maďarska v roce 1956.

    Komunistická strana Rakouska nemá více než několik tisíc členů, žádný reálný společenský vliv, přičemž je vnitřně dlouhodobě zmítána spory mezi marxisticko-leninskými fundamentalisty a reformátory.

    Ve skandinávských zemích marxisticko-leninsky orientované strany ve své většině již od doby sporu o eurokomunismus po roce 1968 opustily původní název, přičemž Komunistické fórum Dánska je spíše názorovou platformou než politickou stranou v tradičním slova smyslu. V Holandsku byla KS již před pádem režimů střední a východní Evropy pokládána za exotickou záležitost, sdružující zanedbatelné sociální skupinky včetně skupin sexuálně extremistických. KS Belgie má cca 4,5 tisíce členů, 0,5 procenta voličů, není zastoupena v parlamentu a je spíše pozůstatkem minulosti než živou politickou sílou. KS Velké Británie po událostech v roce 1989 fakticky zanikla a ze zbytku se zformovala tzv. nová levice, jejíž členská základna se počítá spíše na stovky než na tisíce.

    Výjimkou v současné Evropě je FKS, která má oficiálně 450 tisíc členů, 24 poslanců a 12 senátora. Od počátku 70. let však zaznamenává pravidelný úbytek voličů, který z 20 procent na počátku 70. let ke konci let 80. poklesl na 8 procent. Právě na případu FKS je možné názorně demonstrovat, že komunistické hnutí prodělává těžkou krizi a pro pocity výlučnosti není schopné reflektovat nové civilizační proudy. To je zřejmé i na vývoji čtenářské základny stranického tisku, kdy se l‘Humanité z velmi vlivného deníku dostalo na náklad současných cca 85 tisíc v zemi, která má 60 miliónů obyvatel. Bez ekonomické podpory SSSR se l‘Humanité ocitá před bankrotem.

    Ve Španělsku je komunistické hnutí roztříštěno od počátku 70. let, kdy se jako reakce na přepadení Československa vojsky Varšavské smlouvy vytvořila koncepce tzv. eurokomunismu. Jednotlivé KS jsou sdruženy do volné asociace tzv. nové levice, přičemž sociálně demokratická strana Gonzálesova, která se svým pojetím blíží německé SPD na sebe váže téměř 90 procent levicové voličské základny.

    Italská KS se rozpadla na Stranu demokratické levice, která má 120 poslanců a 90 senátorů a předsedu poslanecké sněmovny Napolitana - jde o příklad úspěšné transformace bývalé KS a zachování levicového potenciálu jak v členské základně, která má jeden milión členů, tak i v parlamentu. Vedle SDL vznikla Refundazione comunista s 35 poslanci a 20 senátory. V této souvislosti je třeba zdůraznit velký vliv Ochettovy SDL na italské politické scéně. který se významně projevuje v současné vládní krizi. Vládní koalice se snaží SDL získat ke spolupráci, aby byla zachována stabilita vlády, přičemž SDL si pro tuto spolupráci klade celou řadu požadavků.

    Řecká KS se rozpadla již ve sporu o eurokomunismus, přičemž KS Řecka sdružuje především fundamentalisty, pro které je ideová čistota měřítkem hodnot, čímž se fakticky vyřazuje z možnosti širšího působení ve společnosti. Část členů KS spolu s levicovými členy socialistické strany PASOK vytvořila asociaci pod názvem Levicová koalice pro pokrok. Reálné zastoupení obou stran v parlamentu bude možné zhodnotit teprve po volbách, neboť v současné nepřehledné situaci není zřejmé, kteří poslanci se ke které z nich hlásí.

    V Litvě se KS přejmenovala na Demokratickou stranu práce, výrazně se oddělila od protinárodního prosovětského křídla, v parlamentních volbách získala rozhodující vliv a její předseda se stal prezidentem Litvy. Situaci v pobaltských zemích je však třeba vnímat jako specifickou, a to jak s ohledem na historii a způsob přičlenění těchto zemí k Sovětskému svazu, tak i s ohledem na silně deprimující sociálně ekonomickou realitu, kterou tyto země zaplatily jako cenu za nezávislost.

    Změna názvu strany

    Pokládal jsem za potřebné porozhlédnout se po okolním světě a i na základě tohoto poznání racionálně zvažovat vlastní přístupy. Ukazuje se, že ze všech dnes zmíněných důvodů nastal čas, aby strana přizpůsobila svůj název svému programu. Výkonný výbor zvažoval tuto otázku zevrubně a s vědomím plné odpovědnosti za budoucnost naší působnosti a předkládá vám dopis všem členům strany a návrh postupu při vnitrostranické diskusi, která by měla být vyhodnocena co nejdříve a měla by obsahovat názory na řešení následujících problémů:

    • 1. Přizpůsobení názvu strany programu, který byl přijat na I. sjezdu v Olomouci a dále propracován na II. sjezdu na Kladně,
    • 2. Upravení stanov strany tak, aby obsahovaly účinný mechanismus, zamezující kompromitování strany členstvím těch, kteří byli po listopadu 1989 ze strany vyloučeni,
    • 3. Přesné vymezení vztahu strany a poslanců, zvolených na jejích kandidátkách,
    • 4. Vymezení práv a působnosti názorových proudů ve straně.

    Výkonný výbor je si vědom, že změna názvu je spojena s řadou rizik, včetně možného úbytku členské základny a v té souvislosti i s otázkou hmotného zajištění činnosti okresních výborů. Tajemníku Novákovi bylo VV uloženo, aby připravil alternativní návrh rozpočtu na překlenutí tohoto období přiměřenými dotacemi. Věřím v politickou moudrost každého z nás, tedy v přístupy, které nebudou omezeny pohledy do minulosti či obzorem dneška. ale plnou odpovědností za budoucnost.

    Stále se ještě najdou teoretici, kteří žádají další a další nové argumenty pro změnu názvu strany. Opravdu je jich ještě třeba? Pro koho vlastně tito lidé chtějí dělat politiku? Pro ideologii, nebo pro plnohodnotný život člověka? A co je to za ideologii, když jej nepřináší?

    Odpusťte, kritici

    Ať již nám naši kritici a oponenti odpustí, či nikoli, výkonný výbor se cítí odpovědný zejména za řadové členy. Za ty, kteří nepožívali žádných výhod a s porušováním lidských práv a svobod minulosti nemají nic společného. Ne oni podepisovali pendrekové zákony. Ne oni posílali na své spoluobčany vodní děla. Nebyli to oni, kteří před celými generacemi zamkli svět na dva západy. I já osobně se jako předseda strany cítím povinen přispět k jejích zcela rovnoprávnému a důstojnému postavení ve společností, které jim po právu náleží. Nevidím důvod, proč by tito lidé měli být neustále skandalizováni za něco, co neučinili. Proč by měli být vytěsňování někam na okraj společnosti. A proč by neměli mít při svém uplatnění stejné šance jako ostatní?. Ať již mi moji odpůrci odpustí, či nikoli, cítím osobní odpovědnost zejména za ně, za řadové členy, za jejich osudy, neboť každý člověk má pouze jeden život.

    Společně bychom si neměli vzít na svědomí, že jej právě oni prožijí jako viníci, ačkoliv se neprovinili.

    Existujeme jako politická strana proto, abychom realizovali vůli občanů žít v míru a prosperitě. K tomu, abychom tyto cíle mohli uskutečnit musíme získat podíl na politické moci.

    To znamená:

    • 1. Opustit zahledění do minulosti a odpoutat se od dědictví, které je nám vládní koalicí a bývalými prominenty KSČ vnucováno jako dědičný hřích, s nímž se vždy znovu musíme vyrovnávat.
    • 2. Vycházet z toho, že problémy současného světa jsou především odborné a je třeba je kvalifikovaně řešit, nikoli falešně ideologizovat.
    • 3. Kvalifikovaná řešení přinášejí změny. Změny znamenají vývoj a vývoj otevírá společnosti nové civilizační horizonty ve vazbě na dosaženou technologickou a materiálně-technickou úroveň.
    • 4. Určujícím prvkem změn je člověk a jeho vědomá činnost směřující k pokroku a zlepšování kvality života, které je přímo úměrné rozsahu práv a svobod politických a rovnocenně i hospodářských, sociálních a kulturních.
    • 5. Změny vyžadují nové poznání pravdy a nová pravda je jen výsledkem schopnosti otevřeně pojmenovat minulé mýty a lži.
    • 6. Hnacím motorem vývoje lidského společenství je motivace lidí.
    • 7. Politická moc není cílem, ale nástrojem změny ve prospěch těch, které oslovujeme.
    • 8. Sami se musíme stát součástí těchto změn jako systémotvorný prvek. Jinak zůstaneme eliminováni systémem mimo možnost společenské procesy ovlivnit.

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Memorandum národa slovenského (1861)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (9706 přečtení)

    Memorandum národa slovenského k Vysokému snemu krajiny uhorskej prijaté v Turčianskom Svätom Martine 7. júna 1861

    Memorandum národa slovenského k Vysokému snemu krajiny uhorskej, obsahujúce žiadosti národa slovenského cieľom spravodlivého prevedenia a zákonom krajinským zabezpečenia rovnoprávnosti národnej v Uhrách

    Keď ako Slováci v mene rovnoprávnosti národnej so žiadosťami našimi vystupujeme, nečiníme to preto, akoby sme snáď zásade svetom hýbajúcej a skrze prvých a najhorlivejších vlastencov našich v jej opravdivom zmysle pojatej, - uznanie vydobyť chceli; ale činíme preto, že podoba dáva jestotu veci, a nám Slovákom veľmi mnoho záleží na tom, aby podoba tá, v ktorej rovnoprávnosť národnia z ohľadu na nás v život uvedená byť má, i podstate veci samej, i cíteným skrze nás potrebám života zodpovedala.

    A v tomto ohľade pred zákonodarným sborom vlasti našej, ku ktorému skutočnú dôveru vyslovujeme, hlásiť sa je vlastenecká a spolu i národnia povinnosť naša.

    Dejepis a národnie podanie naše hovoria nám, že my Karpatami zakolesenej zeme tejto najstaršími obyvateľmi sme. Už dávno pred príchodom Maďarov otcovia naši zem túto nazývali vlasťou svojou, už dávno pred tým viedli tuná dlhotrvanlivé a krvavé boje za národniu samostatnosť svoju oproti potlačovateľom západným, už dávno predtým mali tuná mimo kvetúceho roľníctva a obchodu, mimo upevnených miest a hradov i štátnu sústavu, ktorej jednotlivé ustanovenia v ústave Uhorska až dosiaľ udržali sa.

    Príchodom Maďarov na prvom stupni vyvinovania svojho nachodivšie sa konfederácie plemien slovanských na zemi tejto zanikli, a urobili miesto konfederácii novej, ktorá pod úbehom jednoho stoletia ako krajina Uhorská pod korunou svätého Štefana v rade ostatných európskych štátov čestné miesto zaujala, a na vzdor devaťstoletným pohromám i dosiaľ podržala.

    Spoločné hmotné i duchovnie záujmy spojili plemená rozličné krajiny tejto, jako synov jednej spoločnej matky, v rodinu jednu; - spoločná jich úloha; brániť vdelanosť západniu oproti barbarským národom východu, a spolu brániť a pre ďalšiu budúcnosť zachovať samostatnosť svoju oproti hlavnému vplyvu západu, nachodila jich vždy hotových k službe človečenstva jednak so zbraňou v rukách na poli bitvy, jako i s múdrou radou v zhromaždeniach krajinských.

    I v šíku vojenskom, i v poradách spoločných rozumeli sa mužovia plemien týchto, pri všetkej rozličnosti jazykov, veľmi dobre; láska ku spoločnej vlasti a braterská dôvera medzi sebou, bola jich najlepším tlumočom, žiadnemu z nich nenapadlo opovrhovať rečou plemena druhého, nenávidieť ju, žiadnemu z nich nenapadlo zveľadenie vlastného plemena na záhube a vykorenení druhého zakladať, a osobitnosť svoju plemennú na oné miesto vysadzovať, na ktorom jedine sväté a všetkým plemenám spoločné záujmy vlasti stále a trvanlivé udržovať sa môžu.

    V braterskej láske a svornosti plemien všetkých hlavný prameň životnej sily majúc, šťastne prekonala vlasť naša hrúzu pustošenia tatárskeho, prekonala šťastne i časy, v ktorých z jednej strany Izlam, z druhej strany absolutizmus západný pohltiť ju hrozil: boje náboženské pretiahli sa ponad ňou jako hrmavica, po ktorej príroda len krajšie sa rozzelenáva; ona trebárs ešte nie celkom, ale predca z vätšej čiastky vyviazla z väzieb stredovekého feudalizmu, udeľujúc deťom svojím rovnoprávnosť osobnú; ba i jedenásťročné potlačovanie nemohlo v jej prsach udusiť dech slobody. Akýže teraz žialny, či radostný výsledok dostane sa jej za podiel, teraz, keď duchom času hýbajúca otázka národnosti v nej na rozlúštenie svoje čaká?

    My si prajeme, aby otázka tá nestala sa nezhojiteľnou ranou spoločnej matky našej, ale aby stala sa jej neprebitným štítom, strely nepriateľské odrážajúcim. Povedomie naše hovorí nám, že my Slováci práve tak národom sme, jako Maďari, alebo ktorýkoľvek národ druhý vlasti tejto; z čoho keď len rovnoprávnosť národnia a spolu i sloboda občianska nemá byť chimérou, prirodzeným spôsobom nasleduje to, že jako národ menej práva mať nemôže, ako ho má ktorýkoľvek národ druhý spoločnej vlasti našej.

    A predca, keď na stav zákonitý z roku 1848 pozornosť našu obrátime nájdeme to, že nie len dávnejšie snemy naše od roku 1791, 1792, 1805, - ale i pozdejšie zákony, najme od roku 1832/6 až po 1848-jedine národ maďarský jako národ uznávajú, jedine o reči maďarskej ako národnej a vlasteneckej hovoria, jedine o zveľadenie národa maďarského a reči maďarskej sa starajú, -o nás žiadnej nerobiac zmienky, jakoby nás, ktorý sme predsa najstarší dedičovia spoločnej vlasti tejto vo vlasti našej ani nebolo.

    Neuznanie toto je proti národným a občianskym právam našim namerená krivda, ktorú mi hlboko a bolestne cítime; je neprávosť, nad ktorou duch času výrok svoj už vypovedal a ktorá v snemovnej porade opravdivých vlastencov len jednohlasného zatracenía dôjsť môže.

    My teda z ohľadu odstránenia krivdy tejto žiadame:

    I.

    Aby osobnosť národa slovenského a vlastenskosť reči slovenskej zákonom pozitívnym a inaugurálnymi diplomami uznaná a uznaním tým oproti zlomyselným útokom nepriateľov svornosti národov zabezpečená bola. My národy považujeme za uprávnené osoby človečenstva, v ktorých ono, trebárs v rozličnej podobe, k určeniu svojmu, t. j. k dokonalosti sa vyviňuje. Prirodzená vec je, že sa definície tejto z ohľadu nás samých, a v poťahu nášho k národom tým, s ktorými vlasť máme spoločnú, pevne držíme.

    Akokoľvek u jednotlivca uznanie jeho osobnosti je prvou výnimkou slobody a rovnoprávnosti občianskej, tak medzi národmi uznanie osobnosti národnej je prvou výnimkou rovnoprávnosti národnej; ba práve táto poslednia nezmyslom by bola tam, kde osôb národných, na ktoré by sa ona vzťahovala, niet, alebo kde osoby tie zákonitého uznania nemajú.

    Centralizácia minulých jedenásť rokov neuznávala osobnosti národnie: preto na miesto sľúbenej rovnoprávnosti, dala národom rovnobezprávie.

    My neveríme, žeby mužovia tí, ktorých občania vlasti tejto jako zákonodarcov na snem krajinský poslali, znovuzrodenie centralizácie takej, trebárs v podobe ústavnej docieliť chceli, a preto ešte raz v dôvere vlasteneckej opakujeme, že uznanie osobnosti národnej je prvou výnimkou rovnoprávnosti národnej, je uhelným kameňom stavby ústavnej, ktorá jedine na prirodzenom, prozreteľnosťou božou danom základe pevne a trvácne k prospechu a blahu vlasti celej vystavená byť môže.

    Že ale všetko, čo v materiálnom svete jestvuje, len v čase a v priestore jestvovať môže: preto potreba je.

    II.

    Osobnosť našu národniu uznať v priestore tom, ktorý ona jako súvislá nepretržená masa skutočne zaujíma, pod menom horno-uhorského slovenského Okolia, so zaokrúhlením stolíc podľa národností.

    Žiadosť túto neodolateľnou činí sama podstata rovnoprávnosti národnej, bo žiaden národ nejestvuje len vo vidine, ale i v skutočnom svete. Nie je teda dosť uznať osobnosť jeho v holej všeobecnosti, ale potreba je, každý národ uznať tak ako je vskutku, v priestore tom, ktorý on zajíma, a ktorý mu prozreteľnosť božská vyznačila. Ba do protimluvy a nedôslednosti upadnul by ten, ktorý by osobnosť národa uznal, medze ale tie, v ktorých osobnosť tá obsažena je a v ktorých ona skutočnou sa stáva, neuznal by.

    Keď pre tolké stoletia v ústavnom Uhorsku dištrikty Kumánov a Jazygov, mestá hajdúcke, 10 obcí kopijníkov, 16 miest spišských a 44 stolíc, navzdor ťažkostiam polohopisným, ako osobitnou municipálnou správou nadané korporácie bez najmenšej nesnádze pre vlasť jestvovať mohli, keď pred rokom 1848 vlasť naša vo svojej vnútornej organizácii bez najmenšieho nebezpečenstva celosti a jednoty svojej na 4 dištrikty rozdelená byť mohla, nevidíme príčiny, prečo by jeden súvislý celok tvoriaci národ slovenský, v priestore tom, ktorý mu príroda sama vyznačila a ktorý on skutočne i zaujíma, pri nastávajúcom organizovaní krajiny a stolíc, ktoré od teraz zasedajúceho snemu očakávame, ako jedno hornouhorské slovenské Okolie vo vlasti našej miesta nájsť nemohol - tým viac, že uznanie takéto skutočná rovnoprávnosť neomylne predpokladá a výhody z jednoty reči v jednom Okolí, jak pri správe političnej a súdnoprávnej, tak najme i pri zdarnom vývine slobody občianskej pochádzajúce silno odporúčajú.

    Slovenské čiastky stolíc - Prešporskej, Nitránskej, Tekovskej, Hontianskej, Novohradskej, Gemerskej, Torňanskej, Abaujvárskej a Zemplínskej - národopisnou čiarou označené, môžu sa bez významných ťažkostí, alebo jako nové Župy usporiadať, alebo, kde to nemožno, susedným slovenským stolicám privteliť.

    Utvorenie spôsobom horespomenutým jednoho hornouhorského slovenského Okolia v dosavadnom politickom podelení Uhorska žiadnej nerobilo by premeny, len tú, že na miesto mŕtvych hraníc, na ktorých dosiaľ 4 dištrikty vlasti našej spočívali, nastúpili by medze živé, nie ľubovôľou ľudskou, ale rečou a národnosťou a tak vôľou božou a prírodou samou nezrušiteľne určené.

    Pri príležitosti tejto musíme sa po predku ohradiť proti tej, zo stránky bratov Maďarov nám všeobecne činenej námietke, že i v stoliciach slovenských, ako Trenčíne, Orave, Turci, Zvolene, Liptove, Spiši a Šarišu značný počet Maďarov, najviac stavu zemianskemu prináležiacich sa nachodí, takže u nás národnosť maďarská a slovenská jedna na druhú navrstvené sú, z ktorej príčiny uznanie v jednom okolí obsaženej osobnosti národa slovenského v skutočnosti nemožným sa stáva.

    A, pravda je, že v národe našom mnoho odnárodnelých synov sa nachádza; títo ale nie sú Maďari, ale sa synovia rodu nášho. I národ maďarský pred vystúpením veľkého Széchenyiho dosť počitoval synov takých, ktorí za čokoľvek inšie ale nie za Maďarov sa vydávali; ale mohutný duch času priviedol jich k poznaniu seba samých, aby znovu splynuli s národom, od ktorého sa boli odrazili; i my veríme, že ten istý duch času prebudí odrodilých synov našich k poznaniu bludu svojho a privedie jich nazpäť do lona národa a ľudu toho, z ktorého pošli.

    Akokoľvek z jednej strany nemôžeme predpokladať o hrdinskom národe maďarskom to, žeby s odrodilstvom naším, sám seba obohacovať, s hanbou našou národnou sám seba ozdobovať chcel, takpodobne z druhej strany o vlastenectve zákonodarného tela nášho nemôžeme veriť to, žeby v nadrečenom odrodilstve našom prekážku uskutočnenia rovnoprávnosti národnej nachádzať mohlo. Jestliby sa ale v týchto slovenských stoliciach jednotlivci inonárodní nachodili, títo si výsadnie práva národnie na ujmu všeobecností práve tak, ako jednotliví v neslovenských stoliciach bývajúci Slováci, osobovať nemôžu.

    Ohradiť sa ďalej musíme oproti možnej námietke tej, akoby snahy po jednom slovenskom Okolí proti historickým právam a zákonami pozitívnymi zabezpečenej jednote a celosti Uhorska smerovali.

    Už Štefan svätý v testamente svojom k synovi Emerichoví hovorí: „regnum unius linguae imbecille et fragile est" - už on zanecháva mu radu tú, aby šetril zvyky, mravy a obyčaje rozličných vo vlasti žijúcich plemien, už pod ním na základe rovnoprávnosti plemien založená bola jednota a celistvosť vlasti tejto, že ale plemená vyrástly v národy, povedomie osobnosti svojej majúce, že následkom toho jednota a celistvosť vlastí našej nie viac v plemennej, ale v národnej rovnoprávnosti základy svoje hladať musí, to nie je ani vina ani zásluha naša, aleje nutný výsledok pokroku toho, ktorý zo zákona božieho pôvod svoj berúc na ceste svojej hrádzou zákony ľudskými kladenou zastaviť, alebo nazpäť odraziť sa nedá.

    A pokrok tento neuznať znamenalo by neuznávať riadenie božie v živote jednotlivých národov tak, ako vo vývine jednotlivých štátov zjavne sa označujúce.

    Len nedávno v dejinách italských videli sme, že zákon pozitívny a práva historické nemohli odolať udalosťam zo zákona a práva vyššieho pôvod svoj berúcim. Príklad severnej Ameriky učí nás, že hriech mravný, do ústavy štátnej zavinutý skorej pozdejšie na ústave samej pomstí sa a že mocou samej zákonitosti nedá sa utvoriť a udržať celok, ktorý ináče so zákonami prirodzenými a mravnými nesúhlasí.

    My vlasť našu od podobného hriechu zachránenú mať chceme vtedy, keď na záklaďoch Štefanom svätým daných ďalej stavať a jednotu vlasti našej v podobé duchom času a potrebami života naznačenej utvorenú mať žiadame. Nám nieje dosť, aby len v artikuloch snemových stálo „regnum indivisibile et propriam habens constitutionem", my chceme viac, my chceme, aby jednota tá spočívala na základe mravnom, prirodzenom, zo samého života v pokroku času vyrastenom.

    Ako sme už horevyššie podotkli, mravná povaha jednoty tejto záleží v opravdivej, nie zdanlive, ale skutočne, uznaním vskutku jestvujúcich osôb národov prevedenej rovnoprávnosti národnej; lebo len takýmto spôsobom môže vlasť naša najsvätejšie záujmy národov v nej žijúcich v sebe sústrediť, len takýmto spôsobom môže jím dať to, čo mimo nej inde nenájdu, len takýmto spôsobom stane sa ona jich jednako milovanou matkou, ktorá práve preto, že žiadnemu z rovnorodých synov svojich prednosť pred druhým nedáva, bude sa môcť, v čas nebezpečenstva, na všetkých jednako opierať a od všetkých jednakú podporu, jednakú obeť požadovať.

    My, ktorí v spoločnej minulosti národov vlasti tejto na spoločnú jich budúcnosť ukazujúci prst boží vidíme, ktorí cítime a povedomí sme si toho, že polohopisná povaha nami obývaného Hornouhorska, že každodenne striedavé materiálne i duchovnie záujmy a každodenný vzájomný obchod, ba len i zväzky rodinné a pokrevné s bratmi našimi Maďarmi nás v jeden tuhý zväzok spojujú, my nemôžeme byť protivníci celistvosti a jednoty vlasti našej. Nech teda v slovenskom, národ náš zosobňujúcom Okolí nehľadá nikto dač iného, jako to, čo skutočne je, t. j. neomylnú výnimku rovnoprávnosti národnej, ktorá zas je uholným kameňom jednoty vlasti našej.

    III.

    Jestliže rovnosť je ona miera, ktorou sloboda a právo miliónov občanov v živote občianskom skutočným sa stávajú a všetkých údov obce v jeden harmonický celok, v jednu slobodnú obec spojujú, tým vätšia potreba je, v jednej vlasti, ktorá harmonickým celkom národov v nej žijúcich byť má, práva národnie a práva reči mierou touto rozmerať.

    Podľa zásady tejto žiadame, aby v Okolí národ náš zosobňujúcom:

    • 1. Jedine a výlučne reč slovenská bola žlebom tým, ktorým tok života verejného, občianskeho a školského prúdiť sa má; ona, jako obraz, ktorým národ sám seba v ríši duchovnej spredmetňuje, ona jako jediný prostriedok, jediné dvíhadlo vzdelanosti národnej, nesmie byť v priestore národa svojho, v dome svojom, na užší okres, na úlohu slúžky obmedzená, ale musí byť práve tak upravená, jako život národa samého v medzách svojich uprávnený je. Žiadame teda, aby vzhľadom na nás Slovákov, pri nastávajúcom zriadení krajiny a stolíc, v Okolí slovenskom jeden odvolávací súd, tak tiež aspoň jeden zmenkový súd, pri ktorých by úradnia reč slovenská bola, utvorený bol; aby pri najvyššom súde krajinskom, taktiež i pri najvyšších správnych dikasteriách krajinských mužovia obecnou mienkou slovenskou za národovcov slovenských uznaní, nasledovne i v reči slovenskej dokonale zbehlí v pomeru počtu obyvateľstva jako referenti s potrebným osobníctvom postavení boli, ktorí by tam nie len úradné práce konali, ale spolu v čas potreby i záujmy slovenského národa zastávali. To samé platí pri ustanovení komisie k vedeniu záležitosti školských.
    • 2. Čo sa tyče čiary tej, ktorá sa medzi rečou diplomatickou a našou rečou národnou vo vlasti nasej tiahnuť má, v ohľade tomto musíme najskôr rozlúštiť otázku tú, čo je vlastne reč diplomatická. Náhľadom našim je ona medzi národami rozličných jazykov „prostriedok spoločného usrozumenia sa". V tejto definícii jej medze samé od seba sa označujú, menovite označuje sa to, že ona tam, kde nie je vlastnou rečou národa, nesmie si osobovať právo reči národnej, že nesmie ani na piaď zaujať pre seba z poľa toho, ktoré druhej reči národnej patrí, že jej medze a práva počínajú sa tam, kde výlučné medze a práva reči národnej prestávajú, tedy, aby sme poťažne na nás Slovákov hovorili, jej medze počínajú sa za medzami Okolia nášho slovenského, v dopisoch so stolicami neslovenskými a neslovanskými, vo vnútornom úradovaní a vzájemnom úradnom obchode najvyšších správnych a súdnych vrchností krajinských, ktorých úkol na celú krajinu sa vzťahuje (nerozumejúc sem záležitosti stránok, ktoré vždy v patričnej reči národnej vyridzované byť majú), konečne na spoločnom sneme krajinskom nevytvárajúc pri tomto poslednom užívanie iných rečí krajinských. My Slováci, ktorým na svornosti národov uhorských ďaleko viac, ako na vlastnej márnej chlúbe záleží, hotoví sme na slušné medze obmedzenú diplomatičnosť reči maďarskej vo vlasti našej uznať, nie ale preto, jako by sme snáď skrze to naduprávnenosť národnosti a reči maďarskej nad národnosťou a rečou našou uznávali, nie, - tak hlboko sme nepadli, ani jako národ tak hlboko padnúť nemôžeme, zreknúť sa hodnosti našej národnej nikdy nemôže byť úmyslom našim, ale preto, aby sme bratom našim Maďarom neodtajitelný dôkaz podali toho, že k vôli svornosti národov uhorských my i najsvätejších, Bohom daných a s nami zrodených právach našich samých seba naskoľko to bez hrubej samovraždy možno je, zaprieť hotoví sme.
    • Podľa zásady vyše spomenutej žiadame a žiadať musíme: 3. Aby snemové artikule tie, ktoré sa s rovnoprávnosťou a slobodou národov nezrovnávajú, menovite art. 16:1791, 7:1792, 4:1805, 3:1836, 6:1840, 2:1844, 2:1844, 5.- § 3:1848 a 16 lit. c. 1848 zákonom pozitívnym vyzdvižené boli. Niet národa, ktorý by v láske a žiarlivej pridŕžavosti sa k reči a národnosti svojej bratov našich Maďarov prevyšoval. A či srdcia a mysle naše tvorca sveta podľa inších pravidiel utvoril, ako srďcia a mysle Maďarov? Čo jich bolí, to bolí i nás, čo jim pokladom je, to i nám pokladom je, práve tak drahým a neoceniteľným, i nám je reč naša najkrajšia, najľubozvučnejŠía, i nám je ona jediným prostriedkom vzdelávania sa národnieho, i nám je ona obrazom duchovnieho sveta nášho, a my tak dobre jako Maďari cítime to, že duch slobody a zápal vlastenecký v reči našej nám sa zjavujúci, magickým spôsobom preniká a obživuje vnútornosti naše, kým naproti tomu ten istý duch, ten istý zápal v reči nevlastnej, v rúchu cudzom k nám prichádzajúci, nevlastným, cudzím sa nám byť vidí. Reč naša je tak tuho so slobodou našou občianskou a s vlastenectvom naším dovedna spojená, že ju v jej prirodzených medzách a právach, len s týmito spolu potlačovať, alebo uznávať možno.
    • Žiaďame ďalej: 4. Na sneme samom zhotovenú osnovu zákonov reči našej hodnovernú.
    • Žiadame: 5. Aby nám k náležitému politickému a právnemu vychovávaniu a vzdelávaniu slovenskej mládeže, v príhodnom meste slovenskom akadémia právnická, a mimo toho katedra reči a literatúry slovenskej na univerzite peštianskej na útraty krajinské založené boli, tým viac, že univerzita tá na horných, Slovákmi obývaných stranách Uhorska značné statky drží. Taktiež, aby ústavy naše literárne z krajinských dôchodkov pomerne podporované boli.
    • 6. Aby literárne i mravno-vzdelávatelné národnie spolky, právom slobodnej asociácie zakladať, a k cieľom tým potrebné príspevky zbierať nám vždy dovolené bolo.
    • 7. Obciam slovenským v živle inonárodnom jako i obciam inonárodným v stoliciach slovenských osihotených a vyhraničiť sa nemohúcim, už následkom zásady samosprávy občianskej náleží právo to: v obvode občianskeho života svojho reč svoju vlastnú užívať a národnosť svoju slobodne pestovať a vzdelávať. Nech nikto neobviňuje nás z prepiatosti, že reč našu vo vlasti našej, v rodisku našom, a v priestore tom, v ktorom ona domácou je, jako dvíhadlo verejného občianskeho života nášho zabezpečenú mať chceme. My reč našu nikomu nenatískame; len to žiadame, aby reč naša z jej prirodzeného práva vytiskovaná nebola.
    • 8. Žiadame, aby pri očakávanom reorganizovaní tabule veľmožov, jestliby sa také na základe záujmov stalo, pritom mimo iných záujmov i záujmy národností a menovite našej slovenskej národnosti do ohľadu vzaté a pomerne zastúpené boli.
    IV.

    Konečne osvedčujeme, že záujmy národa slovenského ohľadom slobody občianskej sú tie samé, sú jednostajné so záujmami všetkých uhorských, i ohľadu slobody národnej ale so záujmami všetkých doteraz zákonami utláčaných národov, menovite Rusínov, Rumunov, Srbov a Chorvátov, takže v priestore tom, ktorý národ slovenský obýva, úplne to isté žiada pre seba (ohľadom totiž národnosti a slobody), Čo bratia Maďari skutočne už majú, a zato aj jedon za všetkých a všetci za jednoho dobre stáť a bojovať chce. Táto solidárnosť, s ktorou pred očami národov slobodných uhorských k záujmom slobody a národnosti sa hlásime, vynútená je utlačením národov nemaďarských.

    Toto sú teda žiadosti naše, ktoré z ohľadu prevedenia rovnoprávnosti národnej snemu nášmu prednášame. Bez uznania osobnosti našej národnej, bez vyznačenia Okolia toho, v ktorom osobnosť tá obsažená je, bez rovného práva rečiam a národnosťam v jich osobitných národopisných medzách pre nás opravdivej rovnoprávnosti niet. Opakujeme ešte raz, že rovnoprávnosť národnia je svetoduchom prinesený základný kameň celosti a jednoty vlasti našej spoločnej; ona prebudená súc raz, neusne viacej, ale len zosilňovať sa bude v povedomí národov; z jej ceny teda nič sa nemôže ztiahnuť a objednať, ako sa nemohlo odjednať z ceny nekdajších kníh sybilinských. História ale učí nás, že v osudných dobách národov a štátov zameškaná príležitosť nikdy viacej sa nevráti. Heslo naše je: jedna, slobodná, konštitucionálna vlasť, a v nej sloboda rovnosť a braterstvo národov!

    Pramen:
    Bokes, F.: Dokumenty k slovenskému národnému hnutiu v rokoch 1848-1914. Zv. I. 1848-1867. Bratislava: VSAV, 1962.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Vystúpenie V. Mečiara v STV v relácii Ako ďalej, pán predseda vlády? (1998)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2685 přečtení)

    Vystúpenie V. Mečiara v STV v relácii Ako ďalej, pán predseda vlády? (1998)
    Přepis a zdroj: Agentura SITA, 1.10.1998, č. zpráv: 9810010060 (1. část), 9810010100 (2. část), 9810010110 (3. část) a 9810010157 (4. část)

    Vladimír Mečiar (V.M.): Táto relácia bude ozaj netypická, pretože doterajšia prax bývala v tom, že sa ma redaktori pýtali, ja som odpovedal redaktorom a cez nich sme sa, cez tento dialóg, prihovárali divákom. Dneska to bude prebiehať trochu inak, vy zastupujete divákov, ale predsa len budem viacej odpovedať ja, pretože to je naša posledná relácia. Pokiaľ ide o voľby, boli! Sú historickým medzníkom, veľa vecí ukončili a veľa vecí začali. Samozrejme, pretože Slovensko je jedným celoslovenským volebným obvodom, aj kvalita vyjadrenia slovenských občanov nezávisí od postoja v regionálnych celkoch, ale súvisí od súčtu hlasov ako celku. Musím zobrať do úvahy, že rozhodnutie občianske bolo urobené slobodne a demokraticky. Celé voľby boli urobené tak, aj dopadli tak, ako celé štyri roky tejto vlády, že my sme voľby robili spolu s dobrovoľnými pracovníkmi, boli slobodné, boli perfektne zorganizované, boli bez akýchkoľvek závad. Druhá strana nadávala a strašila, voľby nebudú, budú zmanipulované, bude štátny prevrat a predsa len nevolili tých, čo nadávali, ale tých, čo robili. Takže aj ten priebeh tých volieb a výsledok tých volieb zodpovedá tomu, čo sa tu dialo celé štyri roky. Pokiaľ ide o prejavenie voľby ľudí, tak treba to zasa brať, tak ako to ústava káže. Ústava hovorí, že všetka moc pochádza z ľudu a cez systém ústavnej garancie ľud svoj vplyv rozdelil. Rozdelil ho politickým subjektom, ktoré ho zastupujú v parlamente. Určil budúci vývoj. Programový, politický, ústavný aj hospodársky aj sociálny. No a tento vývoj je rešpektovaný rozhodnutím všetkých občanov, preto my sme mohli povedzme klásť odpor, keď tam bol výsledok parlamentnej intrigy, ale musíme rešpektovať rozhodnutia vôle občanov Slovenska. Musíme zobrať do úvahy výsledok, ktorý bol, ktorý je uznaný a musíme zobrať do úvahy aj dôsledky, ktoré z toho vyplývajú, nielen pre mňa, čo sa dneska lúčim, ale aj pre občanov tohto štátu. Oni si zvolili cestu, oni si volia dôsledky, ak budú pozitívne, tak budú na ne hrdí, ak budú negatívne, sami si doplatia. Z hľadiska tých odlišností, ktoré dneska sú môžem povedať, čo končí a čo pravdepodobne začne. Nemôžem povedať, že dneska ideme určovať, ale ja môžem povedať, že ako ďalej. Môj čas vyšiel, ale môžem povedať asi toto, čo skončilo týmito voľbami. Je tu koniec slovenskej cesty, takýmito voľbami skončila, nebude.

    Redaktorka (R.): Môžete to špecifikovať?

    V.M.: Ale samozrejme. Slovenská cesta transformácie bola založená na tom, že sme dôsledne rešpektovali zákonitosti rozvoja demokratického vývoja, ale že sme urobili špecifické postupy, ktoré vyhodnotili Slovensko. Po týchto špecifických pohyboch bola vždycky diskusia, polemika. Vyhrali tie sily, ktoré túto cestu nikdy neuznávali. Čiže teraz musím reálne zobrať, že dneska máme 27-percentnú podporu obyvateľstva, tí čo mali inú alternatívu, je ich dohromady s tými, čo neboli na voľbách spolu 73 a platí iná alternatíva, táto alternatíva skončila. Ďalej pokiaľ ide o zahranično-politické dôsledky, vždycky sme sa dôsledne vyjadrovali za integráciu do EÚ, vyjadrovali sme sa za integráciu do NATO. Len tu bol jeden drobný odtieň, ktorý trošku unikol aj ľuďom a unikol verejnosti, že my sme neboli protiintegrační, my sme boli protidominantní, aby na Slovensku okrem slovenských záujmov dominoval záujem iného štátu. Keď zoberieme, kto si pripravoval tieto voľby, aký bol zahranično - politický tlak, ako tieto vnútorné subjekty, s kým kooperovali boli usmerňované, tak vidíme, že táto etapa tiež skončila. Ďalej musíme zobrať do úvahy , že tu bol nejaký vývoj štátoprávny, ktorý smeroval k tomu, že 1. januára 1993 vznikla Slovenská republika, tí, ktorí sa pričinili o jej založenie, suverenitu politickú, snažili sa o suverenitu ekonomickú, títo boli voľbami odmietnutí. Občania odovzdali štát do rúk tým, ktorí ho nechceli. Musíme zobrať do úvahy ústavnoprávny vývoj, že teda tu boli ľudia, ktorí boli za Ústavu SR. V terajšom zoskupení opozičnom je niekoľko tých, ktorí hlasovali za Ústavu SR v rámci federácie, no ale musíme zobrať do úvahy, že Ústavu odovzdali občania do rúk komplet opozícii, môže urobiť s nimi, čo chce. Je to zmena vo vnútornej správe štátu, ktorá sa prejaví od prelievania ľudí, vyhadzovania ľudí z funkcií, čo je dôsledkom všetkých slabých, čo nemôžu inak, až po zmenu štruktúry, riadiacich správnych, územných, krajských, okresných. Ľudia o všetkom vedeli, súhlasili s tým, tak takto to bude, tá vôľa sa naplní. Dopady sú takisto v rovine konštituovania niektorých inštitúcií ústavných, keď sme hovorili pred voľbami prezidenta, že klamú, že nechcú žiadne všeľudové voľby prezidenta, dneska to všetci hovoria, že načo teraz voliť, veď my máme 94 hlasov, zvoľme si. Už sa hrá na osobu, čiže keď vtedy vytvárali zdanie, že je všeľudové, klamali. Hrali na voľby, že keď budú mať všetko, budú mať aj prezidenta. Pokiaľ ide o dopady do ekonomickej sféry, tie sú značné. Za prvé, my sme dávali korunu, stabilizovali korunu a dbali, aby celú dobu bola vo vyrovnanej platobnej bilancii a bola stabilizovaná. Odborníci spoza chrbta terajších politických opozičných lídrov nehovoria o korune inač ako o devalvačnej. My sme robili istú cenovú politiku, ktorá mala znamenať stabilizáciu sociálnej úrovne, kontrolu inflácie, táto politika tiež skončila.

    R.: Takže myslíte, že príde k devalvácii?

    V.M.: Hovoril som, že nikdy sa o tom nemá hovoriť. Plány sú urobené do konca roku na stabilizáciu, pokiaľ sme ju garantovať mohli. Stabilita koruny slovenskej spočívala na dvoch pilieroch. Na Národnej banke Slovenska, na hospodárskej politike vlády. Kým sa tieto dve harmonizovali, bola koruna stabilná. Ale ak zoberiete dneska všetky opozičné médiá, všetky túto stabilitu narušujú, výrazne ju narušujú ...

    R.: ... "spochybňujú"...

    V.M.: ... to stačí, vyvolávajú očakávania, ktoré skôr či neskôr k takémuto zvratu privedú. Niet dneska sily na Slovensku, čo by to zastavila. Ale občania si túto alternatívu vybrali sami, to nie je, že nevedeli, oni boli na to upozorňovaní mnou a ďalšími, ak ju vybrali, tak to pôjde touto cestou. Takisto v tých cenových pohyboch a ostatných to pôjde trošku ináč, všetko. A nebudú to len niektoré veci, súvisiace s rastom cien, ale už s celou hospodárskou politikou. To proste pôjde všetko trošku inak a je to dôsledok občianskeho rozhodnutia, treba ho rešpektovať a mať k nemu úctu. Pokiaľ ide o ostatné veci v hospodárskej politike, zastavenie niektorých projektov rozvojových, zmena politiky od rozvojovej k reštriktívnej. Odborníkom to niečo povie, tým ostatným až po čase. Takže to všetko patrí k dôsledkom toho, čo skončilo a čo začína. Je tu niekde predel. Tie hranice bola voľba. Ten predel je, a treba ho rešpektovať.

    R.: Pán premiér, ale predsa, uskutočnili sa voľby, HZDS je víťazom. HZDS by teda podľa zákona malo zostavovať vládu.

    V.M.: Aby sme boli presní, zákon nestanovuje, že HZDS musí zostaviť vládu. Zákon iba hovorí, že toto robí prezident, prípadne predseda parlamentu. Tu sa stretávame znovu s manipuláciou, že toľko humoristov mali na schôdzach opoziční politici, že pokračujú v tých humoristických reláciách ďalej, len s tým rozdielom, že teraz neviem, či politici sa stali humoristami alebo humoristi politikmi. Takže tu je otázka postavená tak, že Gašparovič nemá právo. To je spochybnenie ústavného princípu. Je to princíp, právo prezidenta, ktoré prešlo na predsedu parlamentu. Na ostatnom nezávisí. Čiže on má právo poveriť niekoho zostavením vlády. Podľa demokratickej kultúry je zásada taká, že má poveriť lídra hnutia, ktoré vyhralo voľby. V danom prípade by mal poveriť zostavením vlády mňa. Na základe výsledkov volieb som oznámil, nie žiadne politické orgány HZDS rokovali, to bolo moje osobné rozhodnutie, že poverenie na zostavenie vlády ani žiadnu účasť v novej vláde v akejkoľvek podobe neprijímam. Rovnako som oznámil, že nemienim sa uchádzať o post ani v žiadnej budúcej vláde. Pokiaľ išlo o to, ako to má ďalej prebehnúť, súčasne som oznámil pánovi predsedovi parlamentu, že HZDS mieni sa uchádzať a poveriť zostavením vlády osobu neutrálnu nie z politických špičiek, ale zo svojich radov tak, aby umožnil zostavenie vlády. A to je naplnenie demokratického princípu, rešpektovanie práva prvého. Tak to bolo, tak to bude vždy, keď akákoľvek strana vyhrá. To je jedna vec, ústavná, druhá je politický význam tohto kroku. HZDS jednoducho nemôže rezignovať na postavenie, ktoré legitímne vo voľbách získalo. Stratilo jednu štvrtinu hlasov, čo sa rovná politickej porážke, z ktorých vyvodzujem závery voči sebe, v politickej štruktúre si urobíme potom. Na druhej strane musí ale objektívne rokovať s SDK, so SOP, s SDĽ, s maďarskými stranami a s SNS. Teda so všetkými parlamentnými stranami len preto, aby pre budúcnosť umožnilo občanom objektívny náhľad na to, čo kto chcel. Keď sa neskoršie budú funkcionári týchto strán zbavovať zodpovednosti za to, že do tej koalície išli, nedáme im tú šancu, aby mohli povedať, že HZDS ich donútilo túto koalíciu vytvoriť tým, že nechcelo žiadnu inú. Nie, nenecháme ich takto ujsť pred historickou zodpovednosťou, ktorá za niekoľko týždňov, až mesiacov pred týmito stranami bude stáť. Preto prijímame túto výzvu, budeme zostavovať koalíciu. Zoberme, čo je možné. HZDS môže podľa tohto zostaviť menšinovú vládu. Môže s touto menšinovou vládou ísť do parlamentu, do 30 dní predložiť vládny program, bude zamietnutý. Aký by to malo význam? Ťaháme čas, neriešime podstatu, vyhrocujeme rozpory. Treba nový rozpočet do konca roku a v podstate moja vláda už rozhodla, že pripravujeme analytickú časť rozpočtu, ale nie programovú. Náš program a ich program, to sú veci, ktoré idú takto od seba. Čiže my, aj keď sme urobili koncepciu hospodárskej politiky štátu na budúce obdobie, tá je nanič. To sú absolútne protiklady. Čo bolo s nami, to už ľudia vedia, čo bude s tou novou vládou, to uvidíme. Daj Boh, aby im slúžili aspoň z jednej tretiny tak čestne a svedomite, z jednej tretiny, ako moja vláda. Pokiaľ ide o tieto východiská politické pri zostavovaní vlády, tak sú tu ďalšie možnosti, teoretické možnosti. Je tu možnosť koalície HZDS, SDK. Keby sme hľadali historický zmier a stabilitu, je toto možné, bol by to prvok dobrého signálu. Ale nebude. Druhá taká variant je HZDS, SDĽ poťažne SOP s tichou podporou SNS, alebo účasťou SNS. Tu sú z týchto strán rôzne varianty. Ale ani toto nebude. Pretože tú koalíciu, ktorá nakoniec vystúpi na politickú scénu ako reálna politická sila, to znamená SDK, SOP , SDĽ a SMK, niekto už zostavoval dávno pred tým. Ich lídri už nemôžu dneska hovoriť nič. Môžu povedať len áno, nie sú v tomto smere už v rozhodovaní celkom svojprávni. Tie záväzky existovali pred tým, ako sme ľuďom povedali, že sú. Že to je jedno, koho volia z týchto strán, koho volia, volia túto koalíciu.

    R.: SDĽ ešte pred voľbami deklarovala, že o účasti vo vláde s tým alebo iným subjektom rozhodne republikový snem.

    V.M.: Ale kdeže. SDĽ získala body na istom lavírovaní v tom, že sa tvárila ako nezávislá. Ale vždycky bola nezávislá za chrbtom SDK, vtedy KDH. Teda vtedajšia pozícia zdanlivo nezávislej strany bola vedená motívom byť vo vláde. Existuje jeden dokument z rokovania, o ktorom pán Migaš nikdy neinformoval, povedal, že do vlády za každú cenu a je to jedno s kým. Ale ak by bola minimálna šanca byť vo vláde s opozíciou, vždycky jej on a ľudia okolo neho dajú prednosť. Trošku Fogaš naznačil, že by to mohlo byť inak, ale hneď ho stranícky usmernil. V deväťdesiatom štvrtom robil to isté, prišiel Weiss za mnou a povedal, že čo s ním rokujeme, však je to súkromná osoba. A bolo po rokovaniach. To isté sa zopakuje teraz. Je isté krídlo aj vo vnútri týchto strán, ktoré dneska idú do tejto koalície, členské základne funkcionárov, ktoré hovoria, bude to zlé. No, ale pre koho? Dneska je proste situácia taká, že tieto strany budú mať ústavnú väčšinu, čo je realita, môžu voliť prezidenta, konštituovať všetky orgány, vykonávať všetky personálne zmeny...

    R.: ... tých deväťdesiat tri hlasov suma sumárum...

    V.M.: ... Samozrejme, ale neprinesie to ani politickú stabilitu, ani nič. Toto je vládny systém, z hľadiska politologicky. Teraz pokiaľ ide o parlament, tak je samozrejmé, že o parlamente sa musí rokovať. Ak HZDS dostane poverenie a to dostane od predsedu parlamentu, najneskoršie, to je posledný dátum do 15. novembra nezostaví vládu, 15. novembra vracia poverenie predsedovi parlamentu a očakáva, že vymenuje niekoho druhého z najsilnejšieho subjektu, t.j. z SDK. Nemienime a nemáme záujem ťahať čas. 29. októbra bude ustanovujúca schôdza NR SR, na ktorej podávam demisiu. To znamená, že odvtedy najviac dva týždne je ten priestor na to, čo chceme robiť, naviac sú vtedy ešte aj komunálne voľby. Pokiaľ ide o prípravu tohto pléna mali by byť pred ňou politické schôdze, ktoré zatiaľ neboli. Zasa, ak mysleli vážne, tu sa ukáže znovu to farizejstvo opozície, ak mysleli vážne, že treba prejsť na systém pomerného zastúpenia, tak predseda parlamentu podľa zásady pomerného zastúpenia musí byť z HZDS. Ak samozrejme táto zásada bude porušená, budeme reagovať. Ako, to už je vec toho politického subjektu, ktorý v parlamente bude, je nás 43, čo je v podstate málo na rozhodovací proces, ale dosť na to, aby sme ľuďom všeličo vysvetlili, a dosť na to, aby sme vysvetlili, čo sa má kde urobiť. Takisto si myslím, že HZDS by malo mať nielen predsedu parlamentu a predsedu Najvyššieho kontrolného úradu. Takže toto sú proste stanoviská, ktoré máme.

    R.: ...Myslíte, že to bude priechodné?

    V.M.: Myslím, že nie. Všetok ten krik, ktorý tu bol v roku 1994, bol v podstate pri upevňovaní politických pozícií, ale pre nás je to test. Ako to bolo chápané s tým pomerným zastúpením a je to test aj istým spôsobom, čo europoslanci. Išlo o princípy, alebo išlo o propagandu. Tak teraz sa to všetko overí v praxi. A ľudia si to zasa overia a budú môcť povedať, čo bolo na slovách, čo bude na skutkoch. Samozrejme, že to poznanie skutkov bude pomerne ťažšie, pretože predpokladám, že aj Slovenská televízia bude viac-menej normalizovaná, však to vám povedali už skôr, ale nebojte sa, tu sedíme spolu, aj tam budeme.

    R.: Mňa to netrápi, budeme mať dve Markízy.

    V.M.: Potom budú ľudia ťažšie vedieť, čo je pravda a čo lož, ani teraz to dosť dobre nerozoznajú. Tak, toto sú proste skutočnosti, ktoré sú. Pokiaľ ide o dopad pléna NR SR, musíme počkať. Na pléne NR SR je možné zvoliť prezidenta Slovenskej republiky, čo sa čaká, že bude, bude opozičný. Čiže ak vás pol roka kŕmili tým, že som prezidenta nechcel a chcel som mať prezidentské právomoci, tak vás drzo klamali. Dneska bude mať prezidentské právomoci s najväčšou pravdepodobnosťou pán Mikuláš Dzurinda. Ale to je takisto výsledok demokratického výberu občanov, ktorý plne rešpektujem.

    R.: Ale predsa pred rokom aj niečo bolo referendum o priamej voľbe prezidenta.

    V.M.: Áno, to referendum viete, ako nešťastne bolo robené. Prezident Kováč mal robiť dve referendá. Do istej miery bol pod tlakom predsedov opozičných strán, ktorému nakoniec podľahol a vyhlásil jedno referendum s jedným balíkom otázok, ktoré sa nedali ani prehodnotiť, ani nič sporným stanoviskom Ústavného súdu. A nakoniec tieto veci sa tak domotali, že v konečnom dôsledku nebolo možné ani vybrať, o čo vlastne v tom referende išlo a referendum bolo neplatné. Termín zmarené bol účelový, ale referendum bolo neplatné, a pozeráme naň tak, ako keby nebolo. Ale v ďalšom konaní bolo možné prezidenta v NR SR zvoliť, všetci opozičníci kričali, keď sa odmietli zúčastniť volieb. Veď povedzme profesor Tomeček by bol rád víťazom tých volieb, kričali, že chcú prezidenta v priamej voľbe. Už to nekričia. Takže išlo teda len o hru na povolebné obdobie, vytvorenie väčšiny a potom zvoliť si opozičného prezidenta. To je ako Mikloško hovorí, už máme všetko. Okrem pravdy.

    R.: Pán premiér, referendum o neprivatizácii strategických podnikov dopadlo, ako dopadlo, ako hodnotíte túto situáciu a aký predpokladáte v tomto smere ďalší vývoj?

    V.M.: Ja by som tak povedal, že toto je druhá porážka politická. Ale tentokrát sme neprehrali politicky ako hnutie, ale prehrali ste to vy, občania. Nedá sa vládnuť v štáte, v ktorom ide o vaše peniaze a vás viac ako 57 percent, a viac ako 50 percent povie, nám je to jedno. Ak vám nezáleží na vlastných peniazoch, na čom vám záleží? Kto má potom za vás za to niesť zodpovednosť. Tak za to zaplatíte privatizovaním týchto odvetví, budú v nadnárodných spoločnostiach, zaplatíte cenami z energetiky, zaplatíte zvýšenými nákladmi na plynofikáciu Slovenska, zaplatíte zvýšenými nákladmi, ktoré budú v súvislosti s jednotlivými energetickými médiami, ktoré na Slovensku pôsobia, vrátane úverových zdrojov. Bolo to vaše slobodné rozhodnutie, ktoré má tieto dôsledky. Viete, kedysi sa hovorilo, že Československo bolo tak znormalizované po šesťdesiatom ôsmom, že sa nestaralo ani do vlastných vecí. Vy sa nestaráte o vlastné veci. Kto to má za vás urobiť? Je to váš postoj. Veľa vecí som bral na seba, odohrávali sa na mojom chrbte, mali ste ma za človeka škriepneho, konfliktného, ani ste nepochopili, že kým sú tie konflikty na mojom chrbte, nejdú k vám a do vašich peňaženiek. Teraz ste sa rozhodli takto, bude tak, ako ste chceli. Pokiaľ ide o logiku týchto rozhodnutí, veľa rozhodnutí bolo nelogických. A keď sme napríklad spomínali regióny, zoberme si, ako ste hlasovali a čo neberieme ako výtku, len hovorím, že aké nelogičnosti pôsobia vo voľbách. Uvediem príklad. Mimoriadne sme podporovali Banskú Bystricu. Išlo tam školstvo a celá opozícia mi vyskakovala pred bránou, aby tam nešlo. Išli tam banky, bol som predmetom útoku za to, že tam išli. Išli tam ústredné orgány štátnej správy, celá opozícia bola proti. Bystrica sa stala administratívnym správnym celkom kraja, celá opozícia bola proti. Ťahali sme tam inštitúcie, investície a ostatné. Čiže hrabali sme k Bystričanom. Opozícia hrabala od nich. Výsledok? Bystričania podporili opozíciu. Ale nie ste jediný. Takto logicky ste sa správali v Trenčíne, v Žiline, daj Boh, aby vám pomohli viacej. Daj Boh. Rozhodli ste, ako ste rozhodli. Je to váš štát, vaša moc, vaše rozhodnutie, len okrem emócií, čo počujem, by malo byť pôsobené, aj čo vidím na svojej ulici. Upozorňovali sme na to, stalo sa. Nemám ani pocit krivdy, ani ničoho, lebo vždycky po štyroch rokoch som chcel odovzdať moc v slobodných voľbách. Tomu, kto by vyhral. Ak by to bolo HZDS, pokračovalo by HZDS, ak iné zoskupenie, tomuto zoskupeniu. Úlohu štyri roky udržať, zveľadiť, odovzdať, som splnil. Nemám pocit dlhu. Mám trošku pocit krivdy.

    R.: Keď sme spomínali Banskú Bystricu, samozrejme s tým súvisia aj regióny.

    V.M.: To bola Žilina, to bol Trenčín, ktorému sa zabezpečili také veci, ktoré 50 rokov v jeho vývoji neboli. A ďalšie mestá, kde šli obrovské zdroje, obrovská pomoc, kde klesla nezamestnanosť. Tri, štyri percentá a všetko a nakoniec sa vzbúrili proti tým, čo tento rozvoj garantovali. Dúfam, že sa budú mať lepšie.

    R.: Ja by som sa ešte chcela vrátiť k štátnej správe, ktorá bola v podstate reorganizovaná. Myslíte si, že sa na tomto poli udejú nejaké zmeny?

    V.M.: Tak, existuje samozrejme koncepcia personálnych zmien, do istej miery v politických funkciách je samozrejmosťou. Pokiaľ ide o hlbšie zmeny, zásahy do štátnej správy boli vopred oznámene vrátane toho, koľkí ľudia budú povyhadzovaní, čo bude s nimi robené, aká tam bude čistka, tak isto vo verejnoprávnych inštitúciách riadnych. To bolo všetko avizované, takže ľudia vedeli, ľudia s týmto súhlasili. Takisto pokiaľ ide o mňa, pokiaľ ide o výber, takisto vedeli a počuli, že mi opozícia hrozí zatknutím, napriek tomu hlasovali a vybrali. Ja zasa na tento výber ľudí hovorím tak, no v poriadku, považujete takéto kroky za legitímne a dávate im politickú podporu, tak napriek tomu, že som mal najvyššiu podporu zo všetkých politikov na Slovensku vyše 470 000 prioritných hlasov a že teda HZDS je najsilnejším subjektom, tak som postavil svojim priateľom a kolegom otázku takú, že nezložím sľub poslanca do NR SR a nebudem v NR SR. Nemôžem zastupovať v situácii, v ktorej ste mi zobrali všetko, proste dávate mi funkciu a ponuku poslanca, v ktorej nemôžem robiť nič. To neznamená rezignáciu na všetko, ale nemožnosť pôsobenia v parlamente.

    R.: To znamená, že sa chcete vzdať poslaneckého mandátu?

    V.M.: Otázka stojí takto. Buď nezložím sľub poslanca, prosím, všetkým verejne všade som to oznamoval, že tak to urobím, čiže nie je to prekvapivé rozhodnutie. Ak by som sľub poslanca zložil na ustanovujúcej schôdzi, zrieknem sa ho po tejto ustanovujúcej schôdzi. Nebudem vykonávať právo poslanca NR SR, nechcem sa schovávať za imunitu. Konal som čestne. Môj majetok je taký, ako keď som išiel do funkcie predsedu vlády, mal som 3-izbový byt v Trenčíne, mám 3-izbový v Bratislave. Mal som Škodu 105, mám Corsu, takže som akosi majetkovo v aute bohatší. Pokiaľ ide o ostatné veci, keď ste mi písali na plagáty zlodej a podobne, urážali ste ma.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Vystoupení předsedy vlády ČSSR Mariána Čalfy na 18. plenární schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění ČSSR, 19.12.1989

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1235 přečtení)

    Vystoupení předsedy vlády ČSSR Mariána Čalfy na 18. plenární schůzi obou sněmoven Federálního shromáždění ČSSR
    Praha, 19.12.1989

    Vážený pane předsedo Federálního shromáždění, vážené poslankyně, vážení poslanci,

    z pověření vlády ČSSR vás chci seznámit s vybranými hlavními zásadami programu federální vlády. Předkládáme tyto zásady na základě všeobecného požadavku demokratické otevřenosti práce vlády, vědomi si odpovědnosti vlády vůči Federálnímu shromáždění a jako projev snahy najít vzájemnou důvěru mezi jednotlivými politickými proudy.

    Současná federální vláda se zrodila jako vláda národního porozumění. Stala se součástí úsilí překonat mimořádně hlubokou politickou krizi, jejímž vyvrcholením byl lidový nesouhlas s politikou režimu, který nedokázal naplňovat lidská práva. Stávky a manifestace se staly referendem, ve kterém se během několika dnů zřítil systém, který se snažil namluvit sobě, lidu i světu, že právě on je výrazem zájmů českého a slovenského národa. Jenže lid, po trpkých zkušenostech minulých let, dospěl k jinému názoru. A proti vůli lidu se nedá vládnout - lépe řečeno nedá se vládnout dlouho a v žádném případě se nedá vládnout spravedlivě.

    Vláda národního porozumění byla sestavena na základě jednání politických sil sdružených v Národní frontě a v nejvýznamnějších občanských iniciativách, ze kterých požívají největší autority Občanské fórum a Veřejnost proti násilí. Je více než kompromisem, vzájemným ústupkem v protikladných požadavcích. V jejím základě leží jednoznačný konsensus, shoda v základních principech správy věcí veřejných pro nejbližší období. Politické síly, které se sešly nejdříve u kulatého stolu a potom i v nové vládě, mají jednotný názor, že v prohlubující se krizi nemůžeme dovolit rozpad československé státnosti a že obrodit naši státnost můžeme a musíme jen na demokratických základech.

    Z tohoto jednomyslného přesvědčení všech sil spojených dnes ve vládě ČSSR vyrůstá i představa dvou hlavních úkolů, které musí federální vláda zabezpečit. Tím prvním úkolem jsou volby do zastupitelských orgánů, tím druhým nejen zajistit plynulý chod ekonomiky, ale i urychlit přechod k dynamizaci hospodářského rozvoje.

    Vážení poslanci Federálního shromáždění,

    vláda národního porozumění převzala svůj díl odpovědnosti za společnost spolu se závazkem, že její úloha se naplní svobodnými volbami, které lépe než jednání u kulatého stolu dokáže změřit vůli lidu. Zabezpečit svobodné volby je dvojjediný úkol -znamená vytvořit pro takovéto volby politické a legislativní podmínky. Prvořadý požadavek v politické oblasti pokládáme za nezvratně rozhodnutý: Československo nemůže nic odradit od nastoupené cesty k demokratickému politickému režimu. Účast lidu na správě státu, rozdělení zákonodárné, výkonné a soudní pravomoci, dodržování zákonů -to všechno považujeme za pilíře fungování státního mechanismu. Musíme však ještě vytvořit spravedlivé podmínky pro všechny politické síly nově se rodící občanské společnosti a zvolit termín voleb tak, aby všichni měli stejnou možnost budovat své organizační struktury, zformulovat své programy a seznámit s nimi veřejnost. Zabezpečit tyto požadavky v podmínkách právního státu znamená v první řadě dát jim podobu demokratických zákonů.

    Jsem rád, že vám mohu oznámit, že všechny legislativní orgány federální vlády urychlily práce na zákonech o občanských právech. Svoji úlohu chápou jako povinnost vyjádřit v zákonech humanistické ideály demokracie i všechny mezinárodně přijaté závazky z oblasti lidských a občanských práv. Předpokládáme, že v lednu či únoru příštího roku předloží vláda Federálnímu shromáždění návrhy zákonů o sdružování, shromažďování, politických stranách, petičním právu, novely tiskového zákona a dalších. Počítáme též s tím, že ve stejném termínu bude předložen i nový volební zákon, který zabezpečí volby do zastupitelských orgánů na principech všeobecného rovného a přímého volebního práva občanů s tajným hlasováním v rámci systému úplné pluralitní demokracie.

    Projekt novelizace trestního práva předpokládá další dílčí novelu, která se bude týkat především skutkové podstaty trestných činů proti republice, uvedené v první hlavě zvláštní části Trestního zákona. Novelizace vytvoří právní záruky, aby nebylo možné stíhat občany za projevy jejich politických názorů, náboženského přesvědčení a vůbec uplatňování svých občanských práv. V trestním procesu novela posílí postavení obhájců. V rámci této novely vláda předloží jako alternativu změnu některých ustanovení trestního zákona, která bude předpokládat zrušení trestu smrti. Práce na návrhu novely budou ukončeny v únoru příštího roku.

    Do projektu legislativních změn patří i práce na návrhu nové Ústavy. Podle původních oznámení minulé vlády návrh nové Ústavy by měl být předložen k všelidové diskusi začátkem příštího roku. Čistě z technického hlediska by termín nemohl být dodržen. Vláda se však domnívá, že nová Ústava by se neměla schvalovat v podmínkách prudkých změn v politickém a právním systému republiky. Ústava je nejdůležitějším zákonem státu, základním kamenem celého právního systému a proto musí být stabilní. Prudké a časté úpravy Ústavy snižují účinnost celého právního řádu. Stabilní ústavu je možné přijmout jen ve stabilních společenských a politických poměrech. Vláda proto pozastavila práce na nové Ústavě. S jejich obnovením se počítá v průběhu příštího roku.

    Dynamické změny probíhající v těchto dnech v naší společnosti se pozitivně odrážejí i ve vztazích mezi státem, církvemi a věřícími občany. Zásadní změna Ústavy ČSSR a zrušení monopolního postavení marxisticko-leninského světového názoru vytváří úplně nové podmínky pro realizaci všech potřeb a zájmů věřících občanů. V naší společnosti už nebude docházet k omezování náboženské víry, činnosti církví ani k diskriminaci věřících občanů.

    Vláda si uvědomuje, že i církve svou činností pomáhají formovat občanskou zodpovědnost. Vláda ČSSR proto za účasti zástupců církví a náboženských organizací připraví a předloží Federálnímu shromáždění návrh nového zákona o svobodě náboženského vyznání a o náboženských společnostech. I tento zákon bude ve shodě nejen s ústavou, ale též s přijatými mezinárodními závazky. Ještě před přijetím tohoto nového zákona o svobodě vyznání vláda podá v lednu či únoru Federálnímu shromáždění návrh na zrušení ustanovení zákona č. 218/1949 Sb., vyžadující státní souhlas pro duchovní činnost. Zároveň vláda uznává, že církevní řehole nebyly právně zrušené a že mohou veřejně vystupovat a rozvíjet své poslání, zejména ve zdravotnictví a sociálních službách. Vstup církví do sdělovacích prostředků pokládá vláda za samozřejmý.

    Zásahy bezpečnostních sil v pražských ulicích v uplynulém roce otřásly důvěrou občanů k orgánů SNB. Vláda věří, že nezávislé komisi Federálního shromáždění i orgánům prokuratury se podaří úspěšně završit vyšetřování brutálního zákroku proti manifestaci 17.listopadu a odhalit ty, kteří nesou za tento zákrok odpovědnost. Zároveň vláda podnikla a podniká řadu kroků, které napříště znemožní zneužití bezpečnostních sil proti lidu této země. Na základě dohody při kulatém stolu řídí dnes federální ministerstvo vnitra předseda vlády spolu se dvěma prvními místopředsedy. Ti pokládají za prvořadý úkol v této oblasti plně přizpůsobit činnost FMV novým společenským podmínkám a vytvořit z orgánů tohoto ministerstva složku státní správy, která vychází z demokratických zásad. K dnešnímu dni mohu oznámit, že byla zastavena operativní činnost Sboru národní bezpečnosti na úseku vnitřního zpravodajství. Byly uskutečněny některé kádrové změny a dochází ke změně vnitřní struktury aparátu ministerstva. Chci však z tohoto místa zdůraznit, že většina příslušníků Sboru národní bezpečnosti vstupovala do sboru s přesvědčením, že chtějí a budou sloužit vlasti, že budou chránit zájmy občanů i státu. Při tomto svém přesvědčení setrvávají. Své služební povinnosti vykonávající čestně a s vysokou odborností. Vláda jejich služby velmi oceňuje. Čestným příslušníkům sboru chce vyjádřit svoji podporu i tím, že vytvoří záruky, aby jejich disciplinovanosti a podřízenosti velení nemohl nikdo v budoucnu zneužít.

    Néměně významné demokratizační procesy probíhají i v Československé lidové armádě. V uplynulých dnech její příslušníci dokázali, že jsou s lidem této země. V armádě se prosazuje nový přístup ke služebním povinnostem přímo po služební linii, pod přímým řízením nové vlády.

    Sbor národní bezpečnosti i Československá lidová armáda směřují k cíli, stát se oporou demokratickému politickému režimu a neztrácejí přitom akceschopnost, která je bezpodmínečnou podmínkou fungování státu v každé době. Jakýkoliv neopodstatněný nátlak na příslušníky bezpečnosti a armády je ve svých důsledcích nátlakem na stát a ztěžuje tím práci vlády národního porozumění při zabezpečování obrany státu a ochrany základních práv, zdraví a majetku občanů. Jestliže všechny složky politického systému vyjádřily vládě důvěru, pak je vyzývám, aby pomohly vládě i v této oblasti tak, aby nemohlo dojít k nekontrolovatelnému vývoji. Obracím se i na všechny občany naší republiky se žádostí, aby vládu v tomto úsilí podpořili.

    Vláda ČSSR si uvědomuje význam dobrých vztahů mezi národy a národnostmi v naší republice. I když se národnostní problematika promítá hlavně do činnosti a složení republikových vlád, federální vláda chce věnovat této problematice velkou pozornost a na zabezpečení svojí aktivity v této oblasti zřídí vlastní poradní orgán.

    Vážené poslankyně, vážení poslanci,

    Ekonomická část programu vlády vychází z nové historické situace, která v ČSSR vznikla po 17. listopadu 1989, a současně z kritické analýzy dosavadního vývoje československé ekonomiky v uplynulých více než 50 let. Vláda si uvědomuje, že z hlediska svého dočasného mandátu do svobodných voleb musí formulovat svůj program především pro toto krátké období, avšak vychází i z toho, že je povinná předložit základní rysy ekonomické strategie pro delší období.

    Ekonomický program vlády se chce zásadně a důsledně rozejít s tím typem hospodaření, který u nás převládal v minulých desetiletích. Tento systém prokazatelně selhal, což je vidět zejména při porovnání charakteristik našeho ekonomického vývoje s vývojem nejvyspělejších průmyslových zemí, mezi které jsme v meziválečném období nepochybně patřili.

    Vláda konstatuje, že se promarnila značná část zděděného národního bohatství. Budoucí generace jsou zatíženy dluhy v podobě zdevastovaného životního prostředí, zaostávajícího výrobního zařízení, infrastruktur a bytového fondu. Československá ekonomika nezachytila nástup řady moderních produktů a technologií.

    Na pozadí tohoto kritického pohledu však vláda vidí současný stav ekonomiky realisticky. Její skryté možnosti, které se dosud nemohly projevit, chce uvolnit. Značný výrobní potenciál je možné modernizovat a přizpůsobit požadavkům domácího a světového trhu. Lidé v drtivé většině touží po tvořivé činnosti, na jejíž výsledky by mohli být hrdí. Zatím byli často svědky neodpustitelného plýtvání, a to i jejich vlastním talentem.

    Vláda si rovněž uvědomuje, že některé z relatívních úspěchů se často vykupovaly obrovskou obětavostí našich lidí, kteří navzdory převládajícímu systému hospodaření nabízeli společenosti to nejlepší, co měli. Proto je vláda přesvědčena, že naším největším zdrojem jsou právě tyto vlastnosti lidí, jejich tvůrčí fantazie, podnikatelský duch a bytostná potřeba pracovat. Tento náš společný poklad chce vláda plně rozvinout a vytvořit všechny podmínky pro to, aby mohl přinášet ovoce. To je základ našeho optimismu, výchozí podmínka pro radikální zvrat ekonomického vývoje.

    Dlouhodobým ekonomickým cílem vlády národního porozumění je připravit přechod na tržní ekonomiku, protože pouze ta je schopna zabezpečit ekonomickou racionalitu, zvyšování životní úrovně obyvatel a rozumné využivání přírodních zdrojů. Nemůžeme si dovolit experimentovat s nějakým dosud nevyzkoušeným ekonomickým systémem, založeným na kombinaci principů, jejichž samotná slučitelnost se nikde neprokázala. Tržní ekonomiku musíme přijmout se všemi jejími výhodami i nevýhodami.

    Trh je založen na svobodě lidí. V rámci platných zákonů, zajišťujícím všem stejná práva, dává každému jedinci příležitost sledováním vlastních zájmů nejlépe prospět všem ostatním. Trh není nástrojem vlády. Vláda, naopak, zdopovídá za vytvoření všech nevyhnutelných rámcových podmínek pro jeho fungování. K této dlouhodobé úloze se plně hlásíme. Náš současný trh je značně deformován a nejvážnější překážkou jeho efektivního fungování je jeho uzavřenost vůči světu a monopolní charakter. Vláda se proto bude snažit v co nejkratším termínu o odstranění uměle vytvořených monopolních struktur a privilegií, vyvine tlak na výrobce a spotřebitelům umožní výhody se zahraniční konkurencí. Nadále nepřipustí, aby měl někdo více práv než ostatní.

    Vláda urychleně přistoupí k opatřením na vytvoření peněžního trhu a kapitálu. Dlouhodobě bude vláda dbát o to, aby se všem výrobcům zabezpečil volný vstup na všechny trhy -zboží, peněz, kapitálu a práce -a volný výstup z těchto trhů. Vláda navrhne opatření potřebná pro zrovnoprávnění všech forem vlastnictví, protože trh může efektivně existovat pouze tehdy, jak je vždy zřejmé, kdo nese plnou majetkovou zodpovědnost za hospodaření a komu připadne hospodářský výsledek.

    Za klíčový předpoklad úspěchu radikální ekonomické reformy považuje vláda skutečné otevření československé ekonomiky okolnímu světu. Jsme malou zemí, která si musí najít svoje místo pro vlastní hospodářskou integraci do světové ekonomiky a především do ekonomiky evropské. Otevřenost má zcela zásadní význam pro rozvíjení domácího trhu. Potřebujeme konkurenci -domácí i zahraniční. Vláda se proto bude snažit v nejbližší době o postupné, nikoli však váhavé nastolení směnitelnosti československé měny a o vytvoření systému reálných měnových kursů koruny. Bude se rovněž snažit o rychlé zapojení naší země do světových i evropských ekonomických institucí a organizací. Náš specifický vztah k RVHP přesně vymezíme až po vykonání připravovaných radikálních změn v rámci této organizace, o které my rovněž usilujeme.

    Moderní tržní ekonomika vyžaduje rozsáhlou a účinnou státní intervenci, a proto i existenci a vysokou kvalifikovanost státních ekonomických institucí. Vláda přestane ochraňovat jednotlivé výrobce na úkor společnosti jako celku. Přestane zasahovat do běžného rozhodování podniků i občanů a začne dělat to, co jí skutečně přísluší. Bude zabezpečovat obecné, rovné podmínky pro všechny ekonomické subjekty. Chce vykonávat účinnou makroekonomickou antiinflační regulaci, bránit nepřiměřenémuu růstu vnější zadluženosti a usilovat o plnou a efektivní zaměstnanost. Vláda se bude starat o všechno, co trh není schopen sám v dostatečném rozsahu a kvalitě poskytovat -především o veřejné služby, jako jsou obrana a bezpečnost, infrastruktura, ochrana životního prostředí, školství a zdravotnictví.

    Vážené poslankyně, vážení poslanci,

    Vláda bude napomáhat účelné a urychlené kádrové obnově vedoucích hospodářských pracovníků. Za jediné kritérium bude přitom považovat odbornou způsobilost, bez ohledu na minulou či budoucí politickou příslušnost. Vláda se spoléhá, že pracující dokáží překonat toto složité období částečných zmatků a improvizací a uplatní v následujících fázích reformy naší ekonomiky svou podstatně vyšší účast nejen na řízení, ale i na vlastnictví podniků.

    V průběhu letošního roku byla právně zakotvena řada nových pravidel, která předurčují fungování ekonomiky po 1.lednu 1990. Tato pravidla považuje vláda sice za krok správným směrem, avšak za krok neúplný, vnitřně ne příliš konzistentní a obsahující neprincipiální kompromisy. I přes to však chce vláda tohoto základu využít a urychleně ho doplňovat dalšími strategickými opatřeními ve směrech, které byly uvedeny v předcházející části.

    Vláda poskytne v průběhu I.čtvrtletí 1990 organizačním jednotkám státních podniků, včetně státních statků, možnost osamostatnit se:, přitom navrhne Federálnímu shromáždění nutné úpravy zákona o podniku. Okamžitě začne vyvíjet iniciativu ke zrušení existujících monopolů včetně regionálních, a to i v oblasti velkoobchodu, nákupu, materiálně technického zásobování a zahraničně obchodní činnosti.

    Legislativně i finančně podpoří zakládání nových družstevních a soukromých podniků jak domácích, tak i zahraničních, i společných podniků se zahraniční kapitálovou účastí. Legislativně upraví možnost přechodu podniků na akciovou formu vlastnictví a případným zahraničním účastníkům poskytne ve světě obvyklé záruky.

    V průběhu roku 1990 vláda pověří Federální cenový úřad novou agendou státní protimonopolní politiky a zpracuje základní koncepci a právní normy v této oblasti. Začne připravovat kodifikaci obchodního práva (včetně zákona o akciových společnostech) s přihlédnutím ke světovým zvyklostem a novelizaci zákonů o hospodářském mechanismu, které v posledních letech přijalo Federální shromáždění. Postupně, v závislosti na vytváření konkurenčního prostředí na jednotlivých trzích a v souvislosti s vývojem poptávky a nabídky, bude uvolňována tvorba cen.

    Do 31.března 1990 připraví vláda státní rozpočet, který musí mít výrazné protiinflační působení a který zahájí postupný proces snižování objemu státních financí. Vláda přistoupí na další snižování výdajů na obranu, bezpečnost, státní správu, společenské a politické organizace a na snižování celého spektra investičních a neinvestičních dotací. Zároveň si vytvoří prostor pro financování státních rekvalifikačních programů a sociálních příspěvků, jejichž potřeba bude narůstat současně se zesílením strukturálních změn v národním hospodářství.

    Vláda považuje za nezbytné vytvořit účinný a moderní daňový systém, pokud jde o daně podniků a organizací, jakož i v oblasti daní placených obyvatelstvem. Bude postupně uskutečněna zásadní reforma daně z obratu spočívající v první etapě ve zjednodušení jejího systému a snížení počtu sazeb, ve druhé etapě se přejde na systém daně z přidané hodnoty doplněné systémem spotřebních daní. Druhá etapa bude uskutečněna nejpozději do roku 1993.

    Okamžitě budou zahájeny práce na vypracování nového systému daní placených obyvatelstvem. Tento nový systém bude založen na zdanění všech příjmů obyvatelstva na principech jednotnosti, daňové spravedlnosti, tzn. úměrnosti míry zdanění výšky příjmů s tím, že vyšší progresivností budou zatíženy vysoké příjmy. Sociální aspekty budou v tomto systému řešeny zejména výškou nezdaněných a odpočítatelných částek.

    V oblasti finančního hospodaření podniků bude zásadně posílena jejich samostatnost, pravomoc a odpovědnost. Postupně budou uvolněny možnosti plné zaměnitelnosti finančních zdrojů podniků. Podnikové finanční hospodaření tak bude v zásadě regulováno jen daňovou a úvěrovou politikou. V první polovině roku 1990 uskuteční vláda zásadní revizi doposud existujících finančních nástrojů působících na racionální využívání přírodních zdrojů a proti poškozování životního prostředí, jako i revizi existujících právních norem.

    Vláda vychází z toho, že měnovou a úvěrovou politiku bude řídit Státní banka československá podle zákonů přijatých v letošním roce. Očekává, že přechod ke dvouúrovňové bankové soustavě zvýší jejich efektivnost, především z hlediska prosazování ekonomické rovnováhy i racionální alokace úvěrů.

    Vláda považuje za nezbytné regulovat mzdový vývoj, aby nedošlo k narušení v zásadě existující rovnováhy na vnitřním trhu. Přezkoumá všechny velké investiční projekty financované za účasti státního rozpočtu s cílem zastavit, resp. omezit prokazatelně neefektivní akce.

    Za naléhavý úkol považuje vláda vydání pravidel postupu při konsolidaci neefektivních a naopak podpory perspektivních podniků s využitím možností jejich dočasného dotování, úpravy vlastnických poměrů, přímé účasti zahraničních subjektů apod. Současně v průběhu prvního pololetí 1990 vypracuje plán efektivní konverze zbrojních podniků.

    Výroba potravin bude důsledně orientována na plnění požadavků zdravé výživy, na efektivní způsoby zvyšování úrodnosti půdy, ochrany rostlin a chovu hospodářských zvířat při snižování negativního vlivu zemědělské výroby na životní prostředí.

    Vláda považuje za nutné zásadně změnit řízení zahraničně obchodní činnosti, jeho jednostrannou teritoriální orientaci a zbožní strukturu. Ve vztazích ke společenství RVHP bude vláda prosazovat zásadní revizi současného mechanismu hospodářské spolupráce na základě tržních principů obvyklých ve světovém obchodu.

    Je nutné sjednotit co nejdříve devizové kursy a zásadně je zreálnit už v roce 1990. V devizovém kursu se musí stále více odrážet vztahy nabídky a poptávky po devizách. V oblasti devizových normativů chceme postupovat od současného systému k jejich unifikaci a souběžně s tím rozšiřovat devizový trh s cílem přejít na rozdělování deviz výlučně pomocí devizového trhu.

    Vláda bude vyvíjet intenzivní úsilí o obnovu členství ČSSR v Mezinárodním měnovém fondu a Světové bance, o aktivizaci činnosti ČSSR v GATT, o vyřešení problematiky doložek nejvyšších výhod v obchodu s těmi zeměmi, kde jen takováto opatření podpoří další rozvoj vzájemných obchodních vztahů. Bude vytvářet všechny podmínky, aby se ČSSR mohla postupně stát rovnocenným partnerem. Při zapojování do světového hospodářství se ČSSR bude orientovat i na další regiony, především na americký kontinent a jihovýchodní Asii.

    V nejbližší době vláda navrhne Federálnímu shromáždění zásadní změnu zákona o národohospodářském plánování. Vláda nemůže v této chvíli zrušit již schválený plán na rok 1990, přesto, že jsou v něm zakotveny silné setrvačné tendence i některé nerovnovážné prvky. Na druhé straně však očekává, že vzhledem k sestavení nového státního rozpočtu na rok 1990 a v souvislosti s postupnou demonopolizací naší ekonomiky, bude nezbytné průběžně upravovat i některé rozhodující ukazatele a podmínky tohoto plánu.

    Vláda bude důsledně sledovat cíl udržet životní úroveň, uskutečňovat protiinflační politiku, usilovat o plnou a efektivní zaměstnanost a rozvíjet sociální záruky. Od samého počátku bude vytvářet celou svou ekonomickou strategií podmínky k tomu, aby po krátkém přechodnémm období začala životní úroveň trvale růst.

    V rámci prosazování politiky plné a efektivní zaměstnanosti vláda vytvoří účinný systém rekvalifikace na urychlení strukturálních změn. Podobně bude podporovat vytváření nových pracovních příležitostí.

    Vláda připraví návrh na významné rozšíření volného času všech pracujících, např. prodloužením dovolené o jeden další týden, případně zkracováním pracovní doby. Podniky k tomu musí vytvořit organizační podmínky a mzdové prostředky. Vláda bude podporovat růst pracovních příležitostí s kratší pracovní dobou, hlavně pro ženy - matky.

    Vláda počítá s okamžitým zahájením prací na zjednodušení mzdového systému a s přesunem pravomoci v oblasti odměňování do podniků a organizací. Zde budeme podporovat i formy dlouhodobé ekonomické zainteresovanosti pracujících, např. konto úspor pracovníků a kolektivů, vlastnictví akcií. Mzdový systém bude častěji obnovován při uzavírání smluv mezi odbory a zaměstnavateli při účasti státních orgánů. Vláda však nemůže připustit zvyšování mezd, které není podloženo růstem výkonnosti. V přechodném období budeme proto jen postupně opouštět princip centrální mzdové regulace, který jsme nuceni udržovat pro jeho významné protiinflační poslání.

    Budeme uskutečňovat spravedlivější sociální politiku hlavně tím, že postupně nahradíme sociální dotace obsažené v cenách aktivními sociálními dávkami, které budou určeny jen pro skutečně potřebné.

    Vláda navrhne spravedlivější systém přídavků na děti tak, aby příspívaly úměrně ke skutečným nákladům na jejich výchovu. Současně chceme změnit systém předškolní péče tak, aby ženy s malými dětmi mohly zůstat doma.

    Vláda bude upravovat starobní a další důchody podle změn životních nákladů. V nejbližší době také posoudí oprávněnost některých osobních důchodů a některých důchodových diskriminací tak, aby se nezměnily celkové nároky na státní rozpočet.

    Vláda zavede ekonomické nájemné při zachování nižšího nájemného pro sociálně slabé poskytováním podpor. Tím přispěje k zmírnění bariér pro pohyb pracovních sil.

    Systém nemocenského pojištění a důchodového zabezpečení bude založen na principech fondového hospodaření.

    Při rozvíjení péče o pracující vláda umožní podnikům vykonávat sociální služby, např. rekreaci na komerčních základech se slevami pro vlastní zaměstnance. Ve spolupráci s národními vládami bude usilovat o nenákladnou přeměnu řady zbývajících objektů na nemocnice, domovy důchodců apod.

    Zásadní řešení problémů životního prostředí je již obsaženo v ekonomické strategii vlády. Počítáme s poklesem váhy neefektivních výrob v těžbách, v těžkém průmyslu i v zemědělství, které současně i nejvíce zatěžují životní prostředí. Své výsledky též přinese přechod k tržnímu mechanismu, který je svou podstatou zdrojově úsporný. Kromě toho vláda normativní úpravou vnutí každé činnosti uplatňování ekologických hledisek a do oblasti životního prostředí bude prioritně směřovat významnou část investiční činnosti.

    Vláda podnikne současně opatření k okamžitému zlepšení kvality života -změnou systémů zdravotní péče, vzdělávání, organizace vnitřního obchodu, bydlení, rekreační péče a státní správy. V těchto oblastech lze s minimálními náklady anebo dokonce i při jejich úspoře výrazně zlepšit a zlevnit jejich fungování tím, že budou tyto systémy zjednodušeny a odbyrokratizovány. Podobně lze očekávat určité rychlé zlepšení struktury nabídky i v důsledku podpory podnikatelské aktivity, včetně odbourání bariér pro rozšíření soukromého sektoru v oblasti služeb a výroby spotřebního zboží. Vláda bude nadále podnikat opatření k ochraně vnitřního trhu.

    Program vlády poskytuje velké šance a zároveň zodpovědnost mládeži a novým generacím. Sociální obsah ekonomického programu usiluje však o maximální spravedlnost pro všechny. Každý občan musí mít odpovědnost za svou budoucnost a možnost ji ovlivňovat. Rozhodující pro československou společnost je, aby vznikly podmínky pro rozvoj a uplatnění schopností všech občanů. Každému musí být poskytnuty stejné podmínky a stejné sociální šance.

    Federální vláda bude ve spolupráci s vládami republik věnovat v nadcházejícím období zvýšenou pozornost celé oblasti kultury a umění. I zde se nahromadilo mnoho problémů, které je třeba urychleně řešit. Naším hlavním cílem bude vytvoření prostoru pro svobodu uměleckého výrazu, která by se měla promítnout ve vysoké kvalitě umělecké tvorby. Vláda očekává, že na tomto úseku sehrají též důležitou úlohu nově konstituované umělecké svazy. Též právní normy v oblasti kultury se musí stát zárukou umělecké svobody, spravedlivého sociálního zabezpečení všech umělců a impulsem pro účelné ekonomické hospodaření kulturních organizací a jejich agentur. Vedle těchto prioritních úkolů bude vláda současně řešit problematiku materiálně technické základny, která je značně zanedbaná, což dokumentuje nejen stav památkových objektů a koncertních síní, ale i úroveň technického vybavení v divadlech, muzeích, galériích, Čs.televizi a Čs.rozhlase.

    Vzdělanost ve společnosti chápeme jako jeden z nejcennějších majetků našich národů a národností. Je i osobním bohatstvím každého člověka. Řádně fungující školství je jedním z předpokladů řádně fungujícího hospodářství a progresívního vývoje celé společnosti. Proto je třeba věnovat trvale pozornost i jeho materiálně technickému zabezpečení. Již v nejbližším období bude nutno vložit do rozvoje školství více finančních prostředků než v minulosti. Do škol je třeba vrátit tvůrčí a podnětnou atmosféru, zabezpečující plný rozvoj osobnosti. Žáci a studenti se musí učit s vědomím, že své poznatky uplatní v životě. Jen tak může naše školství opět nabýt vážnosti ve společnosti.

    Aktuálním úkolem je příprava projednání a přijetí zákona o vysokých školách. je to základní podmínka obnovy demokratického života a úspěšné práce vysokých škol. Tento zákon především zabezpečí přístup ke vzdělání všem schopným uchazečům bez rozdílu jejich světového názoru a politického přesvědčení a rozšíří možnosti pedagogické, vědecké a umělecké činnosti na vysokých školách.

    Ze škol a učilišť musí odcházet absolventi řádně odborně připravení s dobrými morálními vlastnostmi, s hlubokým skutečným vztahem ke své zemi a se zájmem pro demokratické ideály.

    Vážené poslankyně, vážení poslanci Federálního shromáždění,

    obnovení základů demokratického systému v Československu otvírá i nové možnosti pro jeho zahraniční politiku. Nové pojetí a praktické naplňování lidských práv ve vnitřní politice přispívá k tomu, aby se Československo změnilo z brzdy integračních procesů na jednoho z iniciátorů helsinského procesu a demokratizace mezinárodních vztahů. Nic nám dnes nemůže zabránit v tom, aby základem naší zahraniční politiky byly naše vlastní národní zájmy, jejichž obsah je dán organickým spojením demokratických tradic naší země s ochranou míru a blahobytu jejího lidu.

    Na světe je stále ještě mnoho nevyřešených otázek. V přístupu k nim se čs.zahraniční politika bude řídit těmi zásadami, o které se její dnešní tvůrci v minulosti vždy zasazovali: zásadou práva na sebeurčení národů a řešení sporů cestou jednání.

    Federální vláda si je vědoma klíčového postavení Československa v Evropě, a to jak z hlediska geografického, tak i z hlediska příslušnosti národů této země k evropské kultuře. Chce na tyto skutečnosti navázat ve své příští politice, která bude politikou otvírání se světu. Vycházíme z reality současné Evropy a zaměřujeme se především na budování klidných a plodných vzájemných vztahů se všemi státy, které vykročí vstříc naším snahám. Zvláštní důraz klademe na vztahy se všemi sousedy. Přejeme si, aby se dosavadní blokové pojímání bezpečnosti v Evropě změnilo v pojímání pluralitní, v němž Československo bude moci uplatnit svou touhu po spolupráci a otevřeném dialogu.

    Budeme respektovat závazky vyplývající z členství Československa ve Varšavské smlouvě a usilovat o to, aby se oba bloky zapojily do budování celoevropských bezpečnostních struktur. Chceme, aby tyto závazky byly založeny na rovnoprávnosti a nezasahování do vnitřních věcí. Tímto principům odpovídá i naše jednání se Sovětským svazem, týkající se dočasného pobytu sovětských vojsk na našem území.

    Budeme postupně normalizovat vztahy s těmi státy, s nimiž nemáme v současné době diplomatické styky, bude-li o ně oboustranný zájem. Vztahy s rozvojovými zeměmi budeme rozvíjet tak, aby byly v souladu s našimi možnostmi a potřebami. Proto též uskutečníme zásadní změny i v politice poskytování úvěrů do zahraničí.

    Československo je sice věřitelskou zemí, ale část našich pohledávek je doslova nedobytná. Proč došlo k takovému vývoji? Příčinou byla převaha politických hledisek nad ekonomickými, ale i samotný byrokratický systém řízení, který umožňoval řadě podniků plnit plán vývozu bez ohledu na návratnost zdrojů a jejich efektivnost. S takovou benevolencí musíme skončit. Nejsme tak bohatí, abychom mohli rozdávat úvěry jako dary. Jednoznačně i tady budeme preferovat hlediska návratnosti úvěrů a efektivnosti obchodů.

    Reálně oceňujeme vytváření jednotného vnitřního trhu zemí EHS. Vláda ČSSR projedná v nejbližší době koncepci přístupu k tomuto trhu a přijme potřebné úkoly v právní oblasti, oblasti normalizace a na dalších úsecích. Máme zájem na sjednání širší dohody o obchodu a spolupráci mezi ČSSR a Evropským společenstvím, eventuálně o určitou formu asociace.

    Budeme usilovat o rozvoj součinnosti i s dalšími vyspělými státy, rozšíříme vztahy s nově industrializovanými zeměmi. Musíme konečně přestat mluvit o nových formách spolupráce a musíme začít je v praxi uskutečňovat.

    Zároveň bych vás chtěl ujistit, že již začaly kádrové změny v našem diplomatickém sboru, na obchodních zastupitelstvích i na zodpovídajících ministerstvech. Tyto změny nejsou výrazem snah po nějaké politické odplatě. Jsou součástí snahy o zvýšení profesionální úrovně zahraniční služby, o vyhovění všeobecným požadavkům lidu, aby tuto zem nereprezentovali v zahraničí politici, kteří se zdiskreditovali ve vnitřní politice a aby se umožnil návrat těm, kteří byli nuceni odejít z této oblasti po roku 1968 a kteří si zachovali předpoklady pro zahraniční službu.

    Vážené poslankyně, vážení poslanci Federálního shromáždění,

    aby vláda národního porozumění mohla splnit své poslání, potřebujeme více než politický konsensus základních politických sil v otázce upevňování čs. státnosti na principech demokracie. Stejně tak je nezbytné, aby všechny politické síly, které se sešly u kulatého stolu, cítily nejen politický, ale i morální závazek vyplývající z přijatých dohod. I proto dnes veřejně předkládáme zásady programu vlády národního porozumění, aby celá naše veřejnost mohla posoudit, kdo a jak stojí za svým slovem.

    Má-li vláda ČSSR naplnit zásady svého programu, musí se politické a mravní závazky, přijaté u kulatého stolu, promítnout i do vztahů mezi vládou a Federálním shromážděním. Bez vzájemného pochopení nedokážeme překonat současnou politickou krizi.

    Je nanejvýš potřebné, aby se v této době především plně stabilizoval politický systém. Na základě konsensu vznikly všechny vlády jako nejvyšší výkonné orgány státní moci. Z parlamentů odcházejí poslanci, kteří nejsou považováni za reprezentanty lidu. Zůstává neobsazena funkce prezidenta republiky. Tento úřad, který historicky vznikl jako symbol naší státnosti a bez kterého nelze zabezpečit plné fungování státního i politického mechanismu, by měl být v zájmu stability co nejdříve obsazen.

    Vláda vyvíjí mimořádné úsilí k překonání politické i ústavní krize s přáním, aby byly přijaty všechny záruky bránící návratu předcházejících metod řízení společenských procesů. Proto bych chtěl požádat Federální shromáždění, aby se k tomuto úsilí připojilo volbou prezidenta republiky ještě do konce tohoto roku. Podle názoru vlády ČSSR není v současně době k dosažení deklarovaných cílů jiná alternativa volby prezidenta ČSSR, než volba Václava Havla s tím, že by se tato volba omezila na dobu, než se sejde parlament, který vyjde ze svobodných voleb a provede novou volbu. Tímto aktem bychom ocenili úsilí celého hnutí za mravní obrodu společnosti, za nastoupení cesty k demokratickému dynamickému a svobodnému uspořádání společenských vztahů v našem státě, hnutí, v jehož čele je Václav Havel. Vyhověli bychom tím i přání našeho lidu a potvrdili do zahraničí, že jsme schopni samostatně a na potřebné výši řešit problémy v naší zemi.

    Vážené poslankyně, vážení poslanci,

    udělejme spolu vše pro to, aby do voleb vstoupili všichni Češi i Slováci a příslušníci ostatních národností naší republiky jako důstojní občané demokratického státu. Občané, které stát nepreferuje a nediskriminuje podle jejich politického přesvědčení či náboženského vyznání, ale naopak jako občané, jejichž rovná práva stát chrání. Udělejme vše pro to, aby každý občan v duchu nejlepších tradic naší politické kultury mohl bez obav pevně stát za svým přesvědčením a zároveň být tolerantní k názorům druhého. Udělejme vše pro to, aby se v této zemi respektovala skutečná vůle většiny i nezadatelná práva menšiny.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Provolání k bývalým členům KSČ, vyloučeným a vyškrtnutým po období 1968-69 (mimořádný sjezd KSČ 20. prosince 1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1461 přečtení)

    Provolání k bývalým členům KSČ, vyloučeným a vyškrtnutým po období 1968-69 (mimořádný sjezd KSČ 20. prosince 1989)

    Na jednání mimořádného sjezdu KSČ ve středu 20. prosince 1989 delegáti přijali Provolání k bývalým členům Komunistické strany Československa, vyloučeným a vyškrtnutým po období 1968-1969.

    Soudružky a soudruzi,

    v hodinách obrody, kterou jste sami začali, vás my, delegáti mimořádného sjezdu KSČ a s námi všichni prostí komunisté, prosíme, když můžete - odpusťte minulost. Pojďme dále společně pracovat pro lid, lepší budoucnost ve jménu socialistických ideálů. Komunisté této republiky čekají a přejí si váš návrat, kterým dokážete, že můžeme uzavřít smutnou stránku naší minulosti. Uskutečníme tak první krok na cestě k získávání důvěry lidu. Děkujeme vám za vaše komunistické rozhodnutí. Věřte, že v této chvíli vás skutečně potřebujeme!

    Delegáti mimořádného sjezdu KSČ

    20. prosince 1989

    -----

    Zdroj: www stránky KSČM


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Warsaw Pact (1955)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1775 přečtení)

    Treaty of Friendship, Cooperation and Mutual Assistance
    Between the People's Republic of Albania, the People's Republic of Bulgaria, the Hungarian People's Republic, the German Democratic Republic, the Polish People's Republic, the Rumanian People's Republic, the Union of Soviet Socialist Republics, and the Czechoslovak Republic
    May 1, 1955
    (so called Warsaw Pact)

    The contracting parties,

    • Reaffirming their desire for the organisation of a system of collective security in Europe, with the participation of all the European states, irrespective of their social and state systems, which would make it possible to combine their efforts in the interests of securing peace in Europe,
    • Taking into consideration at the same tirne the situation obtaining in Europe as the result of ratification of the Paris agreements, which provide for the formation of a new military grouping in the shape of the "Western European Union" together with a remilitarised Western Germany, and for the integration of Western Germany in the North Atlantic bloc, which increases the threat of another war and creates a menace to the national security of the peaceloving states,
    • Convinced that, under these circumstances, the peaccloving states of Europe should take the necessary measures for safeguarding their security, and in the interests of maintaining peace in Europe,
    • Guided by the purposes and principles of the United Nations Charter,
    • In the interests of further strengthening and promoting friendship, co-opcration and mutual assistance, in accordance with the principles of respect for the independence and sovereignty of states, and also with the principle of noninterference in their internal affairs,
    Have resolved to conclude this Treaty of Friendship, Co-operation and Mutual Assistance:

    Article 1. The contracting parties undertake, in accordance with the Charter of the United Nations Organisation, to refrain in their international relations from the threat or use of force, and to settle their international disputes by peaceful means so as not to endanger international peace and security.

    Article 2. The contracting parties declare their readiness to take part, in the spirit of sincere co-operation, in all international undertakings intended to safeguard international peace and security and they shall use all their energies for the realisation of these aims.

    Moreover, the contracting parties shall work for the adoption, in agreement with other states desiring to co-operate in this matter, of effective measures towards a general reduction of armaments and prohibition of atomic, hydrogen and other weapons of mass destruction.

    Article 3. The contracting parties shall take council among themselves on all important international questions relating to their common interests, guided by the interests of strengthening international peace and security.

    They shall take council among themselves immediately, whenever, in the opinion of any of them, there has arisen the threat of an armed attack on one or several states that are signatories of the treaty, in the interests of organising their joint defence and of upholding peace and security.

    Article 4. In the event of an armed attack in Europe on one or several states that are signatories of the treaty by any state or group of states, each state that is a party to this treaty shall, in the exercise of the right to individual or collective self-defence in accordance with Article 51 of the Charter of the United Nations Organisation, render the state or states so attacked immediate assistance, individually and in agreement with other states that are parties to this treaty, by all the means it may consider necessary, including the use of armed force. The states that are parties to this treaty shall immediately take council among themselves concerning the necessary joint measures to be adopted for the purpose of restoring and upholding international peace and security.

    In accordance with the principles of the Charter of the United Nations Organisation, the Security Council shall be advised of the measures taken on the basis of the present article. These measures shall be stopped as soon as the Security Council has taken the necessary measures for restoring and upholding international peace and security.

    Article 5. The contracting parties have agreed on the establishment of a joint command for their armed forces, which shall be placed, by agreement among these parties, under this command, which shall function on the basis of jointly defined principles. They shall also take other concerted measures necessary for strengthening their defence capacity, in order to safeguard the peaceful labour of their peoples, to guarantee the inviolability of their frontiers and territories and to provide safeguards against possible aggression.

    Article 6. For the purpose of holding the consultations provided for in the present treaty among the states that are parties to the treaty, and for the purpose of considering problems arising in connection with the implementation of this treaty, a political consultative committee shall be formed in which each state that is a party to this treaty shall be represented by a member of the government, or any other specially appointed representative.

    The committee may, form the auxiliary organs for which the need may arise.

    Article 7. The contracting parties undertake not to participate in any coalitions and alliances, and not to conclude any agreements the purposes of which would be at variance with those of the present treaty.

    The contracting parties declare that their obligations under existing international treaties are not at variance with the provisions of this treaty.

    Article 8. The contracting parties declare that they will act in the spirit of friendship and co-operation with the object of furthering the development of, and strengthening the economic and cultural relations between them, adliering to the principles of mutual respect for their independence and sovereignty, and of non-interference in their internal affairs.

    Article 9. The present treaty is open to be acceded to by other states-irrespective of their social and state systems-which may express their readiness to assist, through participation in the present treaty, in combining the efforts of the peaccloving states for the purpose of safeguarding the peace and security, of nations. This act of acceding to the treaty shall become effective, with the consent of the states that are parties to this treaty, after the instrument of accedence has been deposited with the government of the Polish People's Republic.

    Article 10. The present treaty is subject to ratification, and the instruments of ratification shall be deposited with the government of the Polish People's Republic.

    The treaty shall take effect on the date on which the last ratification instrument is deposited. The government of the Polish People's Republic shall advise the other states that are parties to the treaty of each ratification instrument deposited with it.

    Article 11. The present treaty shall remain in force for 20 years. For the contracting parties which will not have submitted to the government of the Polish People's Republic a statement denouncing the treaty a year before the expiration of its term, it shall remain in force throughout the following ten years.

    In the event of the organisation of a system of collective security in Europe and the conclusion of a general European treaty of collective security to that end, which the contracting parties shall unceasingly seek to bring about, the present treaty shall cease to be effective on the date the general European treaty comes into force.

    Done in Warsaw, on May 1, 1955, in one copy each in the Russian, Polish, Czech, and German languages, all the texts being equally authentic. Certified copies of the present treaty shall be transmitted by the government of the Polish People's Republic to all the parties to this treaty.

    Primary source: Soviet News, No. 3165 (May 16, 1955), pp. 1-2.
    Secondary source: Modern History Sourcebook


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše v Československé televizi, 21.11.1989

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2413 přečtení)

    Dokument: Projev generálního tajemníka ÚV KSČ Miloše Jakeše v Československé televizi
    (Československá televize Praha, 21.11.1989, zdroj: Československá tisková kancelář)

    Vážení spoluobčané, soudružky a soudruzi,

    obracím se k vám v souvislosti se závažnými událostmi, které se odehrávají v posledních dnech v Praze a v některých dalších místech naší vlasti a staly se zdrojem společenského napětí. Naše společnost se nachází na křižovatce svého dalšího vývoje.

    Plně si uvědomujeme, že další rozvoj socialismu v naší zemi není možný bez reforem. Od tohoto kursu sledujícího zlepšení života lidí u nás neustoupíme.

    Vedení komunistické strany a československého státu vynakládá veliké úsilí k tomu, abychom vytyčených cílů dosáhli. Jsme si přitom vědomi i opodstatněných připomínek veřejnosti k tempu společenských přeměn, k jejich rozsahu i důslednosti při jejich uskutečňování. Přejeme si s vámi, aby přestavba rychleji přinášela konkrétní výsledky. Jsme si zároveň vědomi své odpovědnosti za to, aby důsledky nezbytných změn nedopadly na bedra pracujících, neohrozily sociální jistoty občanů a jejich životní perspektivu. Naším programem není anarchie, zmatek, sociální napětí a společenský rozvrat. To by mohlo závažně poškodit i naše národní zájmy.

    Jsme si vědomi, že musíme se všemi poctivými občany uskutečňovat vlastní, československou cestu celospolečenské přestavby odpovídající našim národním a demokratickým tradicím, pracovitosti, talentu a kulturnosti našich lidí. Vítáme dialog se všemi, kteří jsou pro socialismus, i když vyjadřují kritická stanoviska k nešvarům a nedostatkům, s nimiž se potýkáme. Řešení všech otázek, které naše občany tíží, i nových úkolů, které před námi stojí, lze však dosáhnout jen v konstruktivních, dělných jednáních, v otevřeném a odpovědném posuzování různých alternativ, v ochotě naslouchat jeden druhému. O to vždy budeme mít upřímný zájem. Jsme si vědomi, že nesnadné úkoly, které jsou před námi, zvládneme, budeme-li si vážit navzájem své práce, opírat se jeden o druhého. Čeká nás také nejeden dialog, polemika o vyjasnění souvislostí, a to nejen těchto dnů, ale celé dosavadní i budoucí cesty přestavby.

    Ústřednímu výboru Komunistické strany Československa dochází v těchto dnech množství telegramů a dopisů, v nichž kolektivy i jednotlivci požadují zabezpečení pořádku a klidu, podmínek pro tvořivou práci a spokojený život.

    Přestavba přirozeně přináší rozdílnost názorů i postojů. Je tu však hranice, kterou bychom neměli překračovat. Vymezuje ji naše ústava a zákony socialistického státu. To je demokratické a to musí respektovat každý.

    Víme, že mladí lidé se setkávají v práci, ve studiu, v každodenním životě s řadou problémů a starostí, které je třeba odpovědně řešit. Vyplynulo to i z jednání nedávné celostátní konference Socialistického svazu mládeže.

    Jak však postupují a jaký mají program ty skupiny, které stojí v pozadí nynějších událostí v Praze? Snaží se bezohledně manipulovat částí mládeže a zneužívat její upřímný zájem pohnout rychleji věcmi kupředu. Vliv tohoto působení se projevil i mezi částí naší kulturní, umělecké fronty. Jakou morálku mohou mít lidé, kteří bezostyšně rozšiřují lživé zprávy a fámy o smrti mladého člověka jen proto, aby rozpoutali vášně a emoce s nepředvídatelnými důsledky. Nejde jim o nic jiného, než o to, aby pod hesly přestavby a demokratizace libovolnou cenou rozvrátili proti zájmům lidu socialistické zřízení v Československu. V této souvislosti se často diskutuje o pátečních událostech na Národní třídě. I ty, jak víte, budou prošetřeny. Jedno je však jasné. V sázce je věc pracujícího lidu, socialismus, se kterým spojuje svoji budoucnost většina našeho lidu, včetně mladé generace.

    Základní podmínkou úspěchu přestavby a jejího dynamického postupu je klidné společenské ovzduší. Demonstracemi nebo stávkami se ekonomická situace i celkový život společnosti nezlepší. Ke zhodnocení nynějších událostí a nastoleným otázkám je správné přistoupit bez jakýchkoli emocí a zaujatosti. Nejvyšší stranické a státní orgány jsou na to připraveny.

    Obracím se na vás, na všechny dělníky, rolníky, na inteligenci, na mladou generaci, na všechny komunisty, příslušníky politických stran a organizací Národní fronty.

    Udělejme vše pro to, abychom se zbavili břemene současné vypjaté situace.

    Pro naši zemi je jedinou perspektivou socialistická cesta rozvoje. Jsme povinni uhájit hodnoty socialismu vydobyté v minulých zápasech a obětavou prací celých generací, rozvíjet a obohacovat je v nových podmínkách vývoje, který před nás staví i nové úkoly.

    Projevme všichni vysokou občanskou odpovědnost, rozum a rozvahu.

    -----

    Zdroj: Československá tisková kancelář


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Prohlášení k občanům ČSSR (mimořádný sjezd KSČ 20. prosince 1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1631 přečtení)

    Prohlášení k občanům ČSSR (mimořádný sjezd KSČ 20. prosince 1989)

    Delegáti mimořádného sjezdu KSČ schválili následující Prohlášení k občanům ČSSR:

    Vážení spoluobčané,

    v této osudové i nadějné chvíli našich národů, celé naší vlasti, obrací se na vás mimořádný sjezd KSČ. Naše slovo je zároveň vyznáním. Draze vykoupené poznáním, že veškeré politické a ekonomické úspěchy jsou pomíjivé, protože věčný je jenom člověk a jeho mravní hodnoty, jeho osud, jeho radosti a starosti, naděje a zklamání, jeho víra a pochybnosti — zkrátka všechno, co vyjadřuje podstatu jeho života. Tak chápeme veřejnou lekci, která nám, komunistům, byla udělena v posledních týdnech. Naše doznáni všech chyb, omylů, všech deformací proti lidskosti a demokracii není jen prázdné gesto.

    Protože naše bývalé vedení nenašlo v sobě dosud tolik cti a odvahy veřejně se omluvit, činí tak delegáti mimořádného sjezdu KSČ. Omlouváme se naší mládeži i všem občanům, kteří byli postiženi neoprávněnými represemi, omlouváme se dětem, které trpěly postihy svých rodičů ještě v dalších generacích. Omlouváme se za veškerá příkoří i členům strany, kteří za svoje reformní postoje, za nesouhlas s protizákonným vstupem vojsk pěti spojeneckých zemí v roce 1968 museli KSČ opustit a ztratili postavení rovnoprávných občanů.

    Rovněž cítíme povinnost vyjádřit politování nad tím, jak bývalé stranické vedení v uplynulých letech hrubě a nezákonně nerespektovalo právo na vyjádření názorů nezávislých občanských iniciativ včetně Charty 77. Jsme si vědomi i odpovědnosti celé naší členské základny, že tomu nedokázala zabránit.

    Proto se strana rozhodně rozchází se všemi, kteří se vědomě dopouštěli zvůle, zneužívali moc, dali se korumpovat a korumpovali druhé, se všemi, kdož vydávali lež za pravdu, dopustili znehodnocení ideálů socialismu, čestnosti a spravedlnosti, významu práce a jejích mravních hodnot, víry v domov a vlastenectví, v jednotu slov a činů a kteří dopouštěli zneužívání pořádkových sil proti občanům. Dáme plný průchod takovému hodnocení všech skutečností, které bez předpojatosti zhodnotí míru odpovědnosti osob i institucí státu a strany v uplynulých čtyřech desetiletích s plným respektováním všeho nesporného a trvalého, čeho bylo dosaženo v průběhu národně demokratické revoluce i při výstavbě socialismu v naší vlasti. Přitom budeme vždy starostlivě dbát pravidla chovat se pozorně k dějinám, neboť jinak bychom se dopustili dalších chyb, dokonce na svých matkách a otcích, sami na sobě. Proto nedopustíme ani snižování pracovních a občanských zásluh těch členů strany, kteří po desetiletí svědomitě a nezištně plnili politické a pracovní úkoly ve prospěch naší společnosti.

    Bezpráví, které neodpovědní činitelé státu a strany spáchali na mládeži 17. listopadu tohoto roku, se nesmí už nikdy opakovat.

    Praha, prosinec 1989

    -----

    Zdroj: www stránky KSČM


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Dohoda mezi vládou ČSFR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z ČSFR (1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1365 přečtení)

    Dohoda mezi vládou ČSFR a SSSR o odchodu sovětských vojsk z ČSFR
    Moskva, 26.2.1990

    Vláda ČSFR a vláda SSSR,

    berouce v úvahu prohlášení československé vlády ze dne 3. prosince 1989 a prohlášení sovětské vlády ze dne 4. prosince 1989, včetně jejich právních aspektů,
    vedeny snahou o rozvoj tradičního přátelství a spolupráce mezi ČSFR a SSSR při důsledném dodržování zásad mezinárodního práva zakotvených v Chartě OSN, včetně zásad respektování suverenity a nevměšování do vnitřních záležitostí,
    potvrzujíce se pevné odhodlání všestranně napomáhat upevňování míru, stability a bezpečnosti v Evropě a na celém světě,
    vyjadřujíce vůli dodržovat závazky vyplývající z Varšavské smlouvy o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci ze dne 14. května 1955,

    se dohodly na následujícím:

    Článek 1

    1. Úplný odhod sovětských vojsk z území ČSFR se uskuteční po etapách, přičemž první etapa bude ukončena do 31. května 1990, druhá etapa do 31. prosince 1990 a třetí etapa do 30. června 1991.

    2. V první etapě se uskuteční odchod podstatné části sovětských vojsk v souladu se společně vypracovaným harmonogramem.

    Článek 2

    Vláda ČSFR poskytne sovětské straně při odchodu sovětských vojsk z ČSFR nezbytnou součinnost.

    Článek 3

    V období do úplného odchodu sovětských vojsk z území ČSFR se na tato vojska bude aplikovat režim fakticky existující v době sjednání této dohody, včetně majetkových, finančních a jiných otázek, s přihlédnutím k případným změnám v podmínkách vzájemného zúčtování a platebního styku.

    Článek 4

    Strany jmenují zmocněnce pro záležitosti odchodu sovětských vojsk, kteří budou řešit praktické otázky vyplývající z provádění příslušných ustanovení této dohody.

    Článek 5

    Majetkové a finanční otázky vznikající v souvislosti s odchodem sovětských vojsk budou posuzovat zmocněnci pro záležitosti odchodu sovětských vojsk a budou řešeny dohodami mezi příslušnými ministerstvy ČSFR a SSSR.

    Článek 6

    Majetkové a finanční otázky související se sovětskými vojsky v ČSFR, které nebudou upraveny do doby jejich úplného odchodu, budou vyřešeny zvláštní dohodou stran, která bude sjednána nejpozději do dvou let ode dne vstupu této dohody v platnost.

    Článek 7

    Tato dohoda vstupuje v platnost dnem podpisu.

    -----

    Zdroj: Škutina, Vladimír. Rusové přicházejí a odcházejí. Praha: Region, 1990, s. 57-58.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Deklarácia slovenského národa (tzv. Martinská deklarácia) (1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (8446 přečtení)

    Deklarácia slovenského národa (tzv. Martinská deklarácia)

    Zastupitelia všetkých slovenských politických strán, shromaždení dňa 30. oktobra 1918 v Turčianskom Sv. Martine a organizovaní v Národnú Radu slovenskej vetvy jednotného československého národa, trvajú na zásade samourčovacieho práva národov prijatej celým svetom. Národná Rada vyhlasuje, že v meně česko-slovenského národa bývajúceho v hranicicach Uhorska, je jedine ona oprávnená hovoriť a konat.

    Nie je na to oprávnená uhorská vláda, ktorá za celé desatročia nepoznala vážnejšej úlohy, jako potlačovat všetko, čo je slovenské, nepostavila a nedovolila nášmu národu ani jedinej školy, nedovolila, aby sa slovenskí ľudia dostali do verejnej správy a úradov, náš ľud majetkove ničila a vykoristovala svojou stredovekou feudálnou sústavou a politikou.

    Nie sú oprávnené na to, aby v meně slovenského ľudu hovorily, ani tie tak zvané zastupiteľské sbory, ktoré sú sostavené na základe úzkeho volebného práva nedopúštajúceho prejavit vôľu národa, a ozostáuajúce z ľudí, ktorí vzdor nariadeniu zákona nedopustili na výboroch čisto slovenských stolíc ani len slovenského slova.

    Nie sú na to oprávnené ani také ľudové shromaždenia, ktoré vynášajú uzavretie pod tlakom cudzieho násilia. V meně slovenského národa na Slovensku oprávnená je leda hovoriť jedine Slovenská Národná Rada. Národná Rada česko-slovenského národa v Uhorsku obydleného osvedčuje:

    1. Slovenský národ je čiastka i rečove i kultúrno-historicky jednotného česko-slovenského národa. Na všetkých kultúrnych bojoch, ktoré viedol český národ a ktoré ho urobily známym na celom svete, mala účast i slovenská vetev.
    2. Pre tento česko-slovenský národ žiadame i my neobmedzené samourčovacie právo na základe úplnej neodvislosti. Na základe tejto zásady prejavujeme svoj súhlas s tým novo utuoreným medzinárodným právnym položením, ktoré dňa 18. oktobra 1918 formuloval predseda Wilson a ktoré dňa 27. oktobra 1918 uznal rakúsko-uhorský minister zahraničia.
    3. Žiadame okamžité uzavretie pokoja a sice na všeľudských kresťanských zásadách, aby pokoj bol taký, že by medzinárodno-právnymi zárukami znemožňoval ďalšiu vojnu a ďalšie zbrojenie.

    Sme presvedčení, že náš snaživý a nadaný slovenský národ, ktorý vzdor neslýchanému útisku dospel na taký stupeň národnej kultúry, nebude vylúčený z požehnania pokoja a zo spolku národov, ale i jemu bude popriate, aby sa dľa svojho rázu mohol vyviňovat a dľa svojich sít prispel ku všeobecnému pokroku človečenstva.

    Zo zasadnutia Slovenskej Národnej Rady V Turčianskom Sv. Martine, 30. októbra 1918.

    Karol A. Medvecký, v.r., tajomník Slovenskej národnej rady
    Matúš Dula, v.r., predseda Slovenskej národnej rady


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Washingtonská deklarace (1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (4976 přečtení)

    Washingtonská deklarace z 18. října 1918

    V této vážné chvíli, kdy Hohenzollernové nabízejí mír, aby zastavili vítězný postup spojeneckých armád a zabránili rozdělení Rakousko-Uherska a Turecka, a kdy Habsburkové slibují federalizaci říše a autonomii nespokojeným národům, podrobeným jejich vládě, my, československá Národní rada, uznaná vládami spojeneckými a vládou americkou za prozatímní vládu československého státu a národa, v plném souhlasu s prohlášením českých poslanců, učiněným v Praze dne 6.ledna 1918 (poznámka č. 1), a vědomi si toho, že federalizace a tím více autonomie neznamenají ničeho pod habsburskou dynastií, činíme a prohlašujeme toto naše prohlášení nezávislosti.

    Činíme tak, poněvadž věříme, že žádný národ nemůže být nucen žít pod svrchovaností, které neuznává, a poněvadž máme vědomí a pevné přesvědčení, že náš národ nemůže se volně vyvíjet v habsburské lži-federaci, která není než novou formou odnárodňujícího se útisku, pod nímž jsme trpěli minulá tři století. Máme za to, že svoboda jest prvním požadavkem federalizace, a jsme přesvědčeni, že svobodní národové střední a východní Evropy snadno utvoří federaci, jestliže to shledají nutným.

    Činíme toto prohlášení na základě našeho historického a přirozeného práva. Byli jsme samostatným státem již od sedmého století a r.1526 jako samostatný stát, sestávající z Čech, Moravy a Slezska, spojili jsme se s Rakouskem a Uhrami v obrannou jednotu proti tureckému nebezpečí. Nikdy jsme se v této konfederaci nevzdali dobrovolně svých práv jako samostatný stát. Habsburkové porušili svou smlouvu s naším národem, nezákonně překročujíce naše práva a znásilňujíce ústavu našeho státu, kterou sami přísahali zachovávat, a my proto odpíráme zůstat déle součástkou Rakousko-Uherska v jakékoli formě.

    Požadujeme pro Čechy právo, aby byli spojeni se svými slovenskými bratry ze Slovenska, kdysi součástky našeho národního státu, odtržené později od našeho národního těla a před 50 lety vtělené v uherský stát Maďarů, kteří nevylíčitelným násilím a krutým útiskem podrobených plemen pozbyli veškerého mravního a lidského práva vládnout komukoliv, kromě sobě samým.

    Svět zná dějiny našeho zápasu proti habsburskému útisku, zesílenému a v systém uvedenému dualistickým vyrovnáním rakousko-uherským z r.1867. Tento dualismus je toliko nestoudnou organizací hrubé síly a vykořisťování většiny menšinou; je to politický úklad Němců a Maďarů proti našemu vlastnímu národu, stejně jako proti jiným slovanským a latinským národům monarchie. Svět zná historii našich práv, kterých Habsburkové sami neodvážili se popírat. František Josef uznal opětovně nejslavnostnějším způsobem svrchovaná práva našeho národa (poznámka č. 2). Němci a Maďaři postavili se na odpor tomuto uznání a Rakousko-Uhersko, sklánějíc se před Pangermány, stalo se kolonií Německa a jako jeho předvoj na východě vyvolalo poslední balkánský konflikt stejně jako nynější světovou válku, kterou Habsburkové počali sami, bez souhlasu zástupců lidu.

    Nemůžeme a nechceme nadále žit pod přímou nebo nepřímou vládou těch, kdo znásilnili Belgii, Francii a Srbsko, chtěli být vrahy Ruska a Rumunska, jsou vrahy desetitisíců občanů a vojínů naší krve a spoluviníky bezpočetných nevýslovných zločinů, spáchaných v této válce proti lidskosti těmito dvěma degenerovanými a neodpovědnými dynastiemi. Nechceme zůstat součástkou státu, který nemá existenčního oprávnění a který odpíraje přijmout základní zásady moderní světové organizace, zůstává toliko umělým, nemorálním politickým útvarem, který překáží každému hnutí, směřujícímu k demokratickému a sociálnímu pokroku. Habsburská dynastie, zatížená nesmírným dědictvím chyb a zločinů, je stálou hrozbou světovému míru a my považujeme za svoji povinnost k lidstvu a civilizaci přispět k jejímu pádu a zničeni.

    Odmítáme svatokrádežné tvrzeni, že moc dynastie habsburské a hohenzollernské je původu božského; odpíráme uznati božské právo králů. Náš národ povolal Habsburky na český trůn ze své svobodné vůle a tímtéž právem je sesazuje. Prohlašujeme tímto habsburskou dynastii za nehodnou, aby vedla náš národ, a upíráme jí veškerá práva vládnout československé zemi, která, to zde nyní prohlašujeme, bude od nynějška svobodným a nezávislým lidem a národem.

    Přijímáme ideály moderní demokracie a budeme k nim lnout, poněvadž to byly ideály našeho národa po staletí. Přijímáme americké zásady, jak byly stanoveny prezidentem Wilsonem: zásady o osvobozeném lidstvu, skutečné rovnosti národů a vládách, odvozujících všecku svou spravedlivou moc ze souhlasu ovládaných. My, národ Komenského, nemůžeme než přijmout tyto zásady, vyjádřené v americké deklaraci nezávislosti, v zásadách Lincolnových a v prohlášení lidských a občanských práv. Za tyto zásady prolévá náš národ krev dnes po boku svých spojenců v Rusku, v Itálii a ve Francii.

    Načrtneme jen hlavni zásady ústavy československého národa: konečné rozhodnutí o ústavě samé náleží zákonitě zvoleným zástupcům osvobozeného a sjednoceného národa.

    Československý stát bude republikou. Ve stálé snaze o pokrok zaručí úplnou svobodu svědomí, náboženství a vědy, literatury a umění, slova, tisku a práva shromažďovacího a petičního. Církev bude odloučena od státu. Naše demokracie bude spočívat na všeobecném právu hlasovacím: ženy budou postaveny politicky, sociálně a kulturně na roveň mužům. Práva menšiny budou chráněna poměrným zastoupením; národní menšiny budou požívat rovných práv. Vláda bude mít formu parlamentární a bude uznávat zásady iniciativy a referenda. Stálé vojsko bude nahrazeno milicí.

    Československý národ provede dalekosáhlé sociální a hospodářské reformy; velkostatky budou vyvlastněny pro domácí kolonizaci; výsady šlechtické budou zrušeny. Národ náš převezme svou část předválečného státního dluhu rakousko-uherského; válečné dluhy ponecháme těm, kdo do nich zabředli.

    Ve své zahraniční politice přijme československý národ plnou část odpovědnosti za reorganizaci východní Evropy. Přijímá cele demokratický a sociální princip národnostní a souhlasí s naukou, že veškeré úmluvy a smlouvy mají být sjednány otevřeně a upřímně, bez tajné diplomacie.

    Naše ústava postará se o účinnou, rozumnou a spravedlivou vládu, která vyloučí jakékoliv zvláštní výsady a znemožní třídní zákonodárství.

    Demokracie porazila teokratickou autokracii. Militarismus je zničen - demokracie je vítězná - na základech demokracie lidstvo bude reorganizováno. Mocnosti temnoty sloužily vítězství světla - vytoužený věk lidstva vzchází.

    Věříme v demokracii - věříme ve svobodu - a ve svobodu vždy větší a větší.

    Dáno v Paříži, dne 18.října 1918.

    profesor T. G. Masaryk, předseda ministerské rady a ministr financí,
    generál, Dr. Milan Štefánik, ministr národní obrany,
    Dr.Edvard Beneš, ministr zahraničních věci a ministr vnitra.


    Celý článek... | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Pittsburghská dohoda (1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (5408 přečtení)

    Pittsburská dohoda
    (česko-slovenská dohoda uzavřená Pittsburghu, PA, USA, 30. května 1918)

    Predstavitelia slovenských a českých organisácií vo Spojených Štátoch, Slovenskej Ligy, Českého Národného Sdruženia a Sväzu Českých Katolíkov, porokovali za prítomnosti predsedu Česko-Slovenskej Národnej Rady profesora Masaryka, o česko-slovenskej otázke a o našich posavádnych programových prejavoch a usniesli sa nasledovne:

  • Schvaľujeme politický program usilujúci sa o spojenie Čechov a Slovákov v samostatnom štáte z Českých zemí a Slovenska.
  • Slovensko bude mať svoju vlastnú administratívu, svoj snem a svoje súdy.
  • Slovenčina bude úradným jazykom v škole, v úrade a vo verejnom živote vôbec.
  • Česko-slovenský štát bude republikou. Jeho Konštitúcia bude demokratická. Organisácia spolupráce Čechov a Slovákov vo Spojených Štátoch bude podľa potreby a meniacej sa situácie, pri spoločnom dorozumení, prehĺbená a upravená.
  • Podrobné ustanovenia o zariadení česko-slovenského štátu ponechávajú sa osvobodeným Čechom a Slovákom a ich právoplatným predstaviteľom.
  • Albert Mamatey, Ivan Bielok, Ján Janček ml., Matúš Gazdík, Milan Getting, Ján Pankúch, Michal Bosák, Gejza H. Mika, Rev. Jozef Murgaš, Ignác Gessay, Jozef Hušek, Rev. Ján Kubašek, Andrej Schustek, Jozef Karlovský, Rev. Pavel J. Šiška, J. A. Ferienčík, Ivan Daxner, T. G. Masaryk, Karel Pergler, Hynek Dostál, Dr. Fischer, Rev. Oldřich Zlámal, B. Simek, Vojta Beneš, J. J. Zmrhal, Rev. Innocent Kestl, Jan Straka, Jos. Martinek, Dr. Joseph P. Pecivál


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Volby v roce 1946 vyhrál favorit (M. Šiška, Právo, 27.5.2006)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2624 přečtení)

    Volby v roce 1946 vyhrál favorit
    Autor: Miroslav Šiška
    Zdroj: Deník Právo, sobota 27.5.2006

    „Brzy po volbách jsem požádal prezidenta Beneše o přijetí a byl jsem pozván na Hrad. Nepokrytě mi řekl, že byl jejich výsledkem zklamán a něco podobného neočekával. Věřil, že národní socialisté budou první stranou a komunisté druhou. ,Nemohl jsem poznat český lid,' řekl doslova, ,ale nutno se spřátelit se skutečností a nebrat ji tragicky.'

    Připomněl, že volby byly svobodné a že komunisté v nich ukázali, že jsou pro demokratickou spolupráci s ostatními stranami Národní fronty, budou-li tyto strany hájit a provádět program společně dohodnutý, jak se zavázaly. Já však v demokratickou spolupráci s komunisty nevěřil a v tom směru jsem prezidentovi odporoval.“

    Slova v pamětech předválečného agrárního politika a poválečného člena národněsocialistické strany Ladislava Feierabenda byla napsána někdy v letech šedesátých, a tedy se znalostí února 1948 i dalších událostí. Nicméně pocity Edvarda Beneše zachytil Feierabend autenticky a vystihují jeho rozčarování z výsledků prvních poválečných voleb.

    Podobně se vyjádřil i jiný člen Čs. strany národněsocialistické a tehdejší ministr spravedlnosti Prokop Drtina: „Stal se opak toho, co jsme předpokládali po uzavření košické vládní dohody a české voličstvo dalo komunistům větší moc a sílu, než oni sami na jaře 1945 v Moskvě očekávali,“ napsal v memoárech. „Za to je ovšem odpovědný jen český národ sám, český lid sám - nikdo jiný! Nechť tedy nikde jinde viníka nehledá a nesnaží se této odpovědnosti zbavit. To by k ničemu dobrému nevedlo. Jen sebepoznání může jednoho dne přinést žádoucí nápravu...“

    Výsledky voleb před 60 lety přitom nebyly nečekané, i když překvapily tím, jak přesvědčivě je favorit vyhrál. S vítězstvím KSČ totiž počítali jak sami komunisté (ve vlastních předvolebních odhadech téměř přesně „trefili“ procenta získaných hlasů), předvídal to i provedený, byť nezveřejněný výzkum veřejného mínění (s velmi přesným odhadem hlasů pro jednotlivé strany), ale o prvenství komunistů nepochyboval například ani americký velvyslanec v Československu Laurence Steinhardt při své předpovědi volebních výsledků, kterou v polovině května 1946 poslal státnímu departamentu.

    Povinně k urnám

    Když opustila v závěru roku 1945 sovětská i americká vojska naše území, mohla Národní fronta Čechů a Slováků (jak se vládnoucí koalice nazývala) rozhodnout o termínu voleb. Po menších názorových třenicích nakonec vláda 16. ledna 1946 určila za volební den poslední květnovou sobotu.

    V Československu se od posledních voleb (1935) mnohé změnilo a značně se proměnila i voličská základna. Zhruba 15 procent lidí šlo k urnám poprvé. Mimo jiné i proto, že se věková hranice aktivního volebního práva snížila z 21 na 18 let a oproti období první republiky bylo volební právo rozšířeno na vojáky a příslušníky bezpečnostních orgánů. Ve volebním zákoně byla ustanovena povinnost volit a kdo nešel, tomu hrozila pokuta (výjimky tvořili lidé starší 70 let, vážně nemocní a ti, kteří se z jiných zákonem daných důvodů nemohli zúčastnit).

    Zachovával se princip poměrného zastoupení a vázaných kandidátek, ale nebyla obnovena druhá komora parlamentu (senát). V praxi to znamenalo, že se volily politické strany, které nesly odpovědnost za své kandidáty. Kandidovat mohly jen strany sdružené v Národní frontě (nebo i ty, které vyvíjely k 30. dubnu 1946 činnost), přičemž se dohodly, že žádná z nich nesmí mít celorepublikovou působnost, což bylo před válkou běžné.

    V českých zemích kandidovaly čtyři strany: komunistická, sociálnědemokratická, národněsocialistická a lidová. Na Slovensku pak slovenští demokraté, komunisté, Strana slobody a Strana práce. Voliči, kteří nesouhlasili se stávajícím režimem i s existujícími stranami, dostali možnost vyjádření (volební povinnost) v podobě tzv. bílých lístků - předpokládalo se, že ji využijí především stoupenci zakázaných stran. S nápadem na bílé lístky přišli komunisté a ostatní strany to považovaly za volební trik a s návrhem nesouhlasily. Rozhodnout se nakonec muselo až „bojovým hlasováním“ na půdě prozatímního parlamentu.

    „Pro zavedení hlasovalo 155 poslanců, tedy nadpoloviční většina sněmovny,“ čteme v Drtinových pamětech. „Proti se vyslovilo pouze 131 hlasů. To bilo do očí ještě více, než těch 155 přikyvovačů. Znamená to, že z řad našich, lidoveckých a demokratických, se někteří hlasování proti lístkům zdrželi. Stal se tedy pravý opak, než jsem očekával.“

    Dohoda o slušnosti

    Volební klání se vyznačovalo ještě i další zvláštností. Tou byla dohoda o pravidlech volební soutěže, kterou uzavřeli představitelé stran Národní fronty 25. března 1946.

    Strany se vzájemně zavázaly, že povedou svou agitaci v tisku i na schůzích v souladu se zásadami Košického vládního programu a budou v ní prosazovat dosavadní politiku Národní fronty. To znamenalo například obhajovat znárodnění v průmyslu a peněžnictví, zbavení Němců a Maďarů státní příslušnosti, ustavení Národních výborů, vyřešení poměru ke Slovákům na základě rovnoprávnosti atd. Zároveň si strany přislíbily, že i po volbách budou spolupracovat a znovu vytvoří vládu Národní fronty.

    Proklamovaly také, že budou rozvíjet svůj „volební program pozitivně a zdrží se osobních polemik a osočování“. Vedení stran slíbila, že se boj povede slušně a „zejména se nebudou napodobovat nechvalně proslulé osobní útoky, pomluvy a lži o kandidátech druhých stran, jak tomu bylo ve volbách předmnichovské republiky,“ uvádí Drtina v pamětech. „Do značné míry se to dodrželo,“ dodává, „i když ne úplně bez kazu. Celkově však tato volební kampaň byla nejslušnější ze všech, co jsem jich zažil.“

    Cesta do budoucnosti

    Společenská atmosféra, v níž se uskutečnily první poválečné volby, byla ovlivněna mnoha faktory. Minulost a budoucnost vnímal každý jednotlivec podle svých životních zkušeností, ale snad žádná debata nemohla vynechat problém Mnichova, mnichovské zrady, následného národního ponížení a šestileté německé okupace. Obava z opakování Mnichova se stala určující emocí, ovlivňující tvář poválečné čs. zahraniční politiky a zdůvodňující politický obrat od Západu k Východu. Ferdinand Peroutka do trefně vyjádřil v říjnu 1945 na stránkách Svobodných novin:

    „Byť bychom měli sebevíce sympatií k podobě západního člověka a k půvabům jeho politického systému, bylo nám dáno až do dna se přesvědčit, že spojenectví s ním samo nezaručuje nám národní bezpečnost. To není teorie, to je historicky prokázaný fakt.“

    Jako protipól existovala dychtivost v očekávání nového. Proti krutým zážitkům z hospodářské krize se nabízely představy o dosažení sociální spravedlnosti, hmotného zajištění, kulturního rozkvětu a společenské harmonie cestou politických a hospodářských reforem. Mocně působil dojem z vítězství Rudé armády a mocenské váhy sovětského spojence (včetně iluzí o Stalinovi) a souběžně i celoevropský posun doleva a psychologie dějinné nutnosti vývoje tímto směrem.

    To vše (včetně například i působivosti komunistické strategie a rétoriky) se slilo do dominujícího přesvědčení, že cesta do budoucnosti vede jen přes socialismus. Vzpomínaný Ferdinand Peroutka například ve svých předvolebních článcích často opakoval, že to hlavní - tedy budování socialismu a kladný poměr k Sovětskému svazu - volby nemohou změnit. Pro socialismus pracovalo v minulosti příliš mnoho sil, psal, než aby ho případná volební porážka komunistů mohla ohrozit. K zásadní změně kurzu po volbách nedojde, ať vyhraje kdokoli...

    Peroutkův životopisec Pavel Kosatík v této souvislostí napsal, že „se tím snad pokoušel naznačit, že není nutno volit právě komunisty - sám volil národní socialisty, což přátelům zdůvodnil slovy, že je to nejsilnější protiváha KSČ. Pokud to tak bylo, dosáhl spíše opačného účinku; mnoho čtenářů získalo dojem, že Peroutka jde v předvolebním boji s komunisty a proti demokratům: psal přece, že komunismus není jen jedna politická strana, ale něco víc - světový názor, a proto je nejpravděpodobnější, že KSČ vyjde z voleb jako první. A udrží si vliv.“

    Republice více práce, to je naše agitace

    Dva týdny před volbami se losovala čísla pořadí kandidátních listin. Komunisté získali jedničku, lidovci dvojku, sociální demokraté trojku a národní socialisté čtyřku. To však již zaznívala po celé zemi rozmanitá volební hesla. Národní socialisté vystupovali se sloganem: „Pojďte s námi, s námi nezabloudíte.“ Sociální demokraté kupodivu žádné heslo neměli, zatímco lidovci vsadili na fakt, že jsou jedinou nesocialistickou českou stranou a v prvomájových průvodech nesli nad hlavami heslo: „Totalita bude bita“.

    Komunisté šli do voleb s různými hesly, všechna však byla víceméně variantami jednoho: „Republice více práce, to je naše agitace“. Lumír Čivrný ve svých pamětech vzpomíná, že „jeho autorem byl Vilém Kún, pracovník agitačního oddělení, a já netušil, jak zabere“

    Chytrý slogan byl výrazem dosud nezvyklého rysu volební kampaně. Komunisté vyhlásili, že budou bezplatně pracovat ve prospěch republiky na různých stavbách nebo při pomoci rolníkům. Hospodářský efekt této aktivity nebyl velký, ale přinesl značný politický kapitál.

    K dalším sloganům inspirovala vylosovaná čísla. Jednička komunistů často mluvila sama o sobě, ostatní strany se musely více snažit. „K lepším zítřkům buduj spojku, demokrat jsi, volíš dvojku,“ skandovali lidovci. Jindy tvrdili: „Ten, kdo není extrémista, fašista či totalista, volí dvojku dozajista.“

    Vynalézaví chtěli být také sociální demokraté: „Kdo je zásadní a slušný, do budoucna patří a bude volit číslo tři.“ Sebevědomí národních socialistů měl zřejmě vyjádřit slogan: „Každé dítě dnes už ví, tahle čtyřka zvítězí.“

    Odhady přesné i mylné

    Dnes, kdy jsou k dispozici různé průzkumy volebních preferencí, lze výsledky voleb solidně odhadnout. Před 60 lety to však bylo z řady důvodů velmi obtížné. Přesto se takový průzkum uskutečnil, i když jeho výsledky byly uloženy u notáře a zveřejněny až po volbách.

    Za použití Gallupovy metody průzkum provedl nově založený Čs. ústav pro výzkum veřejného mínění. Nadvakrát - na konci dubna a v druhém týdnu května 1946 - byla zpovídána přibližně tisícovka lidí. Výsledky obou průzkumů se velice přibližovaly pozdějším skutečným volebním výsledkům.

    Vítězná KSČ získala v českých zemích 40,2 procenta (první průzkum odhadoval 37 procent, druhý 40,8), druzí národní socialisté obdrželi 23,6 procenta hlasů voličů (průzkum 26,1 a 23,1), „bronzoví“ lidovci dosáhli 20,2 procenta (průzkum 18,3 a 19,5) a konečně pro sociální demokraty hlasovalo 15,5 procenta (průzkum 18,5 a 16,5).

    Nejvíce zaskočeni byli národní socialisté, zvláště je šokovala porážka v Praze. Také lidovci byli získanými 20 procenty velice zklamáni. Nejhůře ovšem dopadli sociální demokraté. Ti kalkulovali s pozicí druhé nejsilnější strany (po komunistech) a s miliónem hlasů a padesáti poslanci. Skončili poslední s 37 poslanci. Nejpřesněji odhadli nejen svoje možnosti, ale vůbec celé výsledky voleb, jejich vítězové. Svoje předpovědi komunisté sestavili z analýzy, kterou prováděli místní funkcionáři v každé obci, a dospěli k těmto číslům: sami získají 41 procent, sociální demokraté 15-16 procent, národní socialisté 22,5 procenta a lidovci 21 procent. Byť tedy vítězství očekávali, přesto „byli komunističtí vůdcové,“ jak poznamenává Drtina v pamětech, „jeho mírou překvapeni“ a dodává: „Někteří to přiznali přímo v rozhovorech se mnou a dr. Beneš mně řekl, že jemu to přiznal i tehdejší generální tajemník KSČ Rudolf Slánský.“

    A jaký výsledek předpovídal americký velvyslanec Steinhardt? Dva týdny před volbami poslal do Washingtonu depeši s tímto odhadem: 88 křesel pro komunisty, 65 pro národní socialisty, 55 pro lidovce a 39 pro sociální demokraty...

    Týden po volbách v jiné zprávě zachovával pokojný tón a neviděl ve srovnání se situací před volbami žádné zhoršení. O Klementu Gottwaldovi poznamenal: „Považuji nového premiéra za člověka se zdravým rozumem a přirozenou bystrostí, snahou učit se, upřímného československého vlastence, za osobu, u které je nepravděpodobné, že by nastoupila kurz dalších extrémistických podniků, a za člověka, na kterého je možné se spolehnout více než na Fierlingera.“

    Po květnu přišel únor

    V roce 1946 se pro ideu socialismu v nějaké podobě vyslovilo plných 80 procent voličů. Nejpřesvědčivější a nejkonkrétnější podobu mu dokázali vtisknout komunisté, byť o něm tehdy - paradoxně - prakticky vůbec nemluvili.

    Zpočátku se zdálo, že se nestalo nic tragického. Vláda předložila přijatelný, pozitivní program, který byl oprávněně označen jako Budovatelský. Akcentoval úkoly obnovy národního hospodářství a zároveň uklidnil ostatní partnery prohlášením, že vláda považuje znárodňovací proces za ukončený.

    I to byl jeden ze stabilizačních prvků a zdálo se, že stát by se mohl rozvíjet opravdu jako socializující demokracie. Ale o půldruhého roku později se v únoru 1948 začal psát docela jiný příběh...


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik