PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 29. 03. 2017    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování větších skupinČeská KanadaJižní ČechyPenzion skupinyUbytování KunžakPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 162 nalezených)

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|

    * Document: The Eight Demands of Konrad Henlein Announced at Karlovy Vary 24.4.1938

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1494 přečtení)

    The Eight Demands of Konrad Henlein Announced at Karlovy Vary 24.4.1938
    Source: Paul Vyšný of the Department of Modern History, University of St Andrews [Original source: Documents on German Foreign Policy, (London, 1950), Series D, vol. II, no. 135, p. 242.]

  • 1. Restoration of complete equality of German national group with the Czech people;
  • 2. Recognition of the Sudeten German national group as a legal entity for the safeguarding of this position of equality within the State;
  • 3. Confirmation and recognition of the Sudeten German settlement area;
  • 4. Building up of Sudeten German self-government in the Sudeten German settlement area in all branches of public life insofar as questions affecting the interests and the affairs of the German national group are involved;
  • 5. Introduction of legal provisions for the protection of those Sudeten German citizens living outside the defined settlement area of their national group;
  • 6. Removal of wrong done to Sudeten German element since the year 1918, and compensation for damage suffered through this wrong;
  • 7. Recognition and enforcement of principle: German public servants in the German area;
  • 8. Complete freedom to profess adherence to the German element and German ideology.

  • Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: State of Virginia Ordinance of Secession (17.4.1861)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1102 přečtení)

    Document: State of Virginia Ordinance of Secession (17.4.1861)

    AN ORDINANCE to repeal the ratification of the Constitution of the United State of America by the State of Virginia, and to resume all the rights and powers granted under said Constitution.

    The people of Virginia in their ratification of the Constitution of the United States of America, adopted by them in convention on the twenty-fifth day of June, in the year of our Lord one thousand seven hundred and eighty-eight, having declared that the powers granted under said Constitition were derived from the people of the United States and might be resumed whensoever the same should be perverted to their injury and oppression, and the Federal Government having perverted said powers not only to the injury of the people of Virginia, but to the oppression of the Southern slave-holding States:

    Now, therefore, we, the people of Virginia, do declare and ordain, That the ordinance adopted by the people of this State in convention on the twenty-fifth day of June, in the year of our Lord one thousand seven hundred and eighty-eight, whereby the Constitution of the United States of America was ratified, and all acts of the General Assembly of this State ratifying and adopting amendments to said Constitution, are hereby repealed and abrogated; that the union between the State of Virginia and the other States under the Constitution aforesaid is hereby dissolved, and that the State of Virginia is in the full possession and exercise of all the rights of sovereignty which belong and appertain to a free and independent State.

    And they do further declare, That said Constitution of the United States of America is no longer binding on any of the citizens of this State.

    This ordinance shall take effect and be an act of this day, when ratified by a majority of the voter of the people of this State cast at a poll to be taken thereon on the fourth Thursday in May next, in pursuance of a schedule hereafter to be enacted.

    Adopted by the convention of Virginia April 17,1861.
    Source: Official Records, Ser. IV, vol. 1, p. 223.
    [ratified by a vote of 132,201 to 37,451 on May 23, 1861]


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Žiadosti slovenského národa (10.5.1848)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3205 přečtení)

    Žiadosti slovenského národa (Liptovský Mikuláš, 10.5.1848)

    I. Slovenský národ v uhorskej vlasti preciťuje po deväťstoročnom snu ako pranárod krajiny tejto, osvedomujúc sa, že svätá zem táto a matka krajina, súc púvodisko a kolíska povestí o starodávnej sláve jeho predkov a divadlo, na ktorom otcovia jeho a hrdinovia za uhorskú korunu krev vylievali, bola do nedávna len macochou jeho, zachodiacou s ním nemilosrdne a držiacou jeho reč a národnosť na reťazach potupy potupy a zhanobenia.

    Ale v okamžení tomto prebudenia svojho chce národ slovenský zabudnúť na stoletia ukrivdenosti a zhanobenosti svojej, odpúšťa sebe, aj svojim ujarmateľom a nič inšie nehýbe jeho rozraduvaným srdcom ako svätý zápal lásky a horúca túžba po ubezpečení slobody, národnosti a krajiny svojej. Zato, jako pranárod a niekdajší jediný majiteľ svätej tejto zeme, prevoláva pod zástavou tohto veku rovnosti všetky národy uhorskie ku rovnosti a k bratistvu a osvedčuje sa zo svojej strany, že nechce žiadnu národnosť v Uhorskej ukrivdiť, uraziť, zmenšiť a tým menej vykoreniť, - ale aj žiada od uhorských národov, aby aj oni z ich strany takýmto uhorským vlastenectvom naplnení boli a uctením slovenskej národnosti národu slovenského priateľstva a lásky hodnými sa stali. Lebo národ slovenský ako z jednej strany nechce utláčať inie národy, tak z druhej nedozvolí, sebä do starieho jarma zapriahnuť a osvedčuje sa teraz i napotom, že slávno meno uhorskieho vlastenca žiadnemu neprisúdi tomu, ktorý nešetrí práva národnosti druhieho, pod korunou uhorskou bývajúceho národa.

    Následkom toho žiadame: (II.) Aby sa zriadiu, na základe rovnosti uhorských národov jeden všeobecný snem bratských národov, pod korunou uhorskou žijúcich, na ktorom bude každý národ ako národ zastúpený – a každý zástupca národný zaviazaný svojou národnou rečou národ svoj zastupovať a reči národov, na sneme zákonne zastúpených, znať.

    Mimo tohoto krajinskieho všeobecnieho snemu národov žiadame: (III.) Národnie osobitnie snemy, na ktorých sa povedú rady národnie, a to síce jak národnieho, tak všeobecne krajinskieho dobra sa týkajúce, ktorým cieľom sa majú vyznačiť medze národopisnie, aby každý národ ku svojmu národniemu striedku mocne sa priťahovať mohou a smeu, a nebola prinútená menšina Maďarov vätšine slovenskej, a menšina slovenská vätšine Maďarov slúžiť a sa poddávať, a práve pre toto prísno chránenia slobuod a práv národných žiadame, (IV.) aby vyslancovia všetkých národov uhorských zaviazaní boli prísahou vo zmyslu návodov, sebe od svojich vysielateľov vydaných, na sneme krajinskom hovoriť a v pádu nevernosti a zrady národnej, aby pokutám, od vysielateľov ustanoviť sa majúcim, poddaní boli. Menovito národ slovenský, najviac zradcov národnosti svojej počítajúci, má dostatočné príčiny žiadosť túto vysloviť a všemožne ju podporuvať.

    V. Žiadame, aby zákon ten, podľa ktorieho už teraz v tomto počiatočnom sa preporodzuvani krajiny pri rokuvaniach a výborových maďarská reč sa za reč predpisuje, a tým samým národ náš zrovna ku bezzákonnosti zákonom sa donucuje – žiadame, aby sa zákon ten hneď teraz tak premenený bou, že by sa do obecnieho verejnieho rokuvania reč materinská uviedla. Lebo svätuo slovo slobody je potupeno v tom páde, keď sa národ slovenský , nerozumejúc maďarsky, pri rokuvaniach v reči jemu nezrozumiteľnej k nemote odsudzuje. Hrešiu by národ náš proti sebe a krajine, keby či presviedčau, či odporuvau uzavretiam takým, ktorým nerozumie. A k takejto nezákonnosti nesmie a nemuože rozumným spuosobom žiaden slobodný národ národ druhý priviazať. Tí ale úradníci a tie pravomoci, čo doteraz násilniemu zákonu tomuto zadosť urobiť nemohli a rokuvania mestskie a vidiecke aj v národných rečach dopustili, aby za tento skutok prirodzenej spravodlivosti zodpovedať nemuseli.

    VI. Žiadame dokonálno zriadenia škuol národných, a to síce ako počiatočných (elementárnych), tak aj reálnych, mešťanských, ústavov dievčenských, ústavov pre vyučovanie učiteľov a kňazov, potom ústavov literárnych vyšších menovito: gymnaziov, lyceov, akademie, ústavu polytechnickieho a jednej univerzity. Všetky tieto ústavy majú byť založenie na základe slobodnieho vynaučovania a reč vynaučovania pre synov a dcéry národu slovenskieho nemá byť inšia než slovenská, aby na základe tomto národ slovenský si mohou vychovať synov jemu a krajine verných.

    VII.Žiadame, aby maďarskie stolice vo svojich školách a vyšších i nižších ústavov literárnych katedry reči slovenskej pre Maďarov a stolice slovenskie katedry reči maďarskej pre Slovákov pozakladali, aby sa tak národy tieto jeden ku druhiemu priblížili, menovito, aby Slováci Maďarov, na sneme hovoriacich maďarsky, a Maďari Slovákov, hovoriacich na sneme po slovensky, rozumieť mohli.

    VIII. Rovnosti národnej duchom vedení žiadame, aby sa všetko panovanie jedných národov a národností nad druhými národnosťami uhorskými z koreňa vyvrátilo, a tak žiaden národ ani v najmenšom od svojho vlastnieho ustupovať prinútení nebou. Z tohoto ohlädu žiadame, aby slovenský národ svoju národnosť svojimi farbami a zástavami označuvať smeu bez prekážky. Zástavy červeno-biele máme za slovenskie, červeno-bielo-zelenie za maďarskiem zástavy červeno-bielo-zelenie s címerom uhorským za krajinskie. A tak chceme aj vodcov gardy národnej slovenskej len Slovákov a kommando pre ňu slovenskuo.

    IX. Žiadame aby právo nárdnieho voliteľstva nebolo určovanuo rodom a stavom, ale duchom a právom rovnosti, a preto chceme, aby každý rodu svojmu verný, zločinstvom a výstupkami nezašpinený občan a obyvateľ uhorský, dvadcať rokov majúci, voliť, a štyriadvadcať rokov majúci vyvolený byť mohou. Odrodilí zradcovia národa, ktorí svoju materskú reč potupujú a či tajne, či zjavne proti právu, cti a slobode národa skutečnie úklady stroja, úrady verejnie zastávať nesmejú. Menovito žiadame, aby od týchto čias žiaden zradca slovenskieho národa medzi Slovákmi úradovať nemohou. Zabúdajúc na doterajšie viny odrodilstva, chceme sa ubezpečiť na budúcnosť s tým osvedčením, že zradu krve, reči a národnosti slovenskej za zradu nielen nášho národa, ale celej vlasti uhorskej považovať budeme.

    X. Žiadame slobodu tlače bez zákona tlače, slobodu vydávania novín a časopisov bez kaucií, zakladania tlačiarní a kamenopisární takže bez kaucií. Ďalej slobodu úplnú schádzania a spolčovania sa ku poradám verejným o veciach obecných. Neináčej i osobnú bezpečnosť pri cestovaní, lebo s bolesťou sa sťažovať musíme, že nadobudnutá teraz ústavná sloboda skrze rozširujúci sa po krajoch našich slovenských terorizmus a neprestajnuo strašenia, vyhrážania na toľko sa potlačuje, že i verejnuo pod holým nebom rečnenia k národu sa za buričstvo pokladá.

    XI. Žiadame, aby sa pre uspokojenia občanov našich po dedinách, mestečkách a kopaniciach bývajúcich a od dávnych rokov na rozličnie spuosoby od rozličných ľudí utláčaných, klamaných, o hory a pasienky, o role, obecnie živnosti, kopanice, výrobiská a inie ich majetky pripravovaných, aby sa tedy pre uspokojenia týchto ukrivdených občanov odrazu takie poriadky porobili, že by oni ku svojim predešlým nepohnutým majetkom, teda ku svojim dávnym kopaniciam, pasienkam, horám, výrobiskám (atď.) mohli prísť a týmto imaním neobmedzene oni i jejich potomci podľa práva vládnuť mohli. Žiadame ďalej, aby sa v tom zmyslu a tou cestou, ktorou sa urbárski poddaní od povinností urbárskych oslobodili, aj allodiálni poddaní (ktorí sa na iných miestach majiteľmi slobodných živností, kurialistami, taxalistami, kaštelníkmi, komorníkmi, majorníkmi menujú) od poddanskej práce a povinností zbavili, hlavne tí, ktorí tridcaťšesť rokov robotízeň panskú zbývali[4]. Takže aby sa i regalia beneficia k dobriemu obci obrátili.

    XII. Poneváč slovenský básnik a spisovateľ Ján Kráľ i so svojím priateľom Rotaridesom, učiteľom v Príbelcach, do ťažkieho väzenia v Šahách, zatvorení sa preto, že ľud slovenský v Príbelcach pred verejne oznámeným zákonom ku hájeniu jeho slobuod povzbudzovali – z tej príčiny žiadame, aby títo, len preto, nevinní väzňovia a zástupcovia i rozširovatelia občianskej slobody čím skuor na slobodu vypustení boli.

    XIII. Vediac to, že v susednom kraji Haliči (Galícii), takže pod berlou rakúskou s nami súcom, bratinskieho rodu Poliaci slobody, ktoré my požívame, ešte nedosiahli – preto, že im velkie prekážky nešťastná byrokracia v cestu klásť neprestáva – žiadame, aby všetky národy, pod uhorskou korunou súce, úradnými svojimi cestami mocný spolucitnosti kresťanskej a ľudskej hlas vyniesli a u Jeho Jasnosti nášho kráľa a pána vo Viedni o to prosebne nastojili, aby už konečne nešťastniemu národu tomuto spravedlivosť a milosť nastala.

    XIV. Slovenský národ kladie výmienku svojho štestia a ubezpečenia svojej národnosti na vyplnenie týchto spravodlivých žiadostí vyslovujúc predkom svoju úctu, vďaku a dúveru jako ku slávnemu Ministerstvu, tak jak ku všetkým občanom uhorským, ktorí tieto žiadosti podporovať budú. Naproti tomu v odkladaní alebo obchádzaní týchto našich žiadostí vidieť budeme odsudzovanie národa nášho ku bývalej slepote a služobnosti.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Visegrad Declaration (1991)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1441 přečtení)

    Visegrad Declaration
    15th of February 1991

    Declaration on Cooperation between the Czech and Slovak Federal Republic, the Republic of Poland and the Republic f Hungary in Striving for European Integration (unofficial translation)

    The meeting, in Bratislava, of presidents, prime ministers, ministers of foreign affairs and members of parliaments of the Czech and Slovak Federal Republic, the Republic of Poland and the Republic of Hungary began a process of creating foundations and new forms of political, economic and cultural cooperation of these countries in the altered situation in the Central Europe.

    The similarity of the situation that has evolved over the past decades has determined for these three countries convergent basic objectives:

    • full restitution of state independence, democracy and freedom, elimination of all existing social, economic and spiritual aspects of the totalitarian system,
    • construction of a parliamentary democracy, a modern State of Law, respect for human rights and freedoms,
    • creation of a modern free market economy,
    • full involvement in the European political and economic system, as well as the system of security and legislation.
    The identity of objectives, as well as similarity of ways of achieving them in many fields poses identical tasks before the three neighboring countries. Coordination of the efforts - with respect for national peculiarities - increases the chances of attaining the desired goals and brings closer the realization of their objectives.

    A favorable basis for intensive development of cooperation is ensured by the similar character of the significant changes occurring in these countries, their traditional, historically shaped system of mutual contacts, cultural and spiritual heritage and common roots of religious traditions. The diverse and rich cultures of these nations also embody the fundamental values of the achievements of European thought. The mutual spiritual, cultural and economic influences exerted over a long period of time, resulting from the fact of proximity, could support cooperation based on natural historical development.

    The cooperation of nations and civil communities of the three countries is essential for joint creation of conditions that will contribute in each of the countries to the development of a democratic social system based on respect for the fundamental human rights and freedoms, liberty of economic undertakings, rule of law, tolerance, spiritual and cultural traditions and respect for moral values.

    Simultaneously, the signatories of the Declaration respect the right of all other nations to express their own identity. They emphasize that national, ethnic, religious and language minorities, in accordance with traditional European values and in harmony with internationally recognized documents on human rights, must be able to enjoy all rights in political, social, economic and cultural life, not excluding education.

    In unified Europe, to which the three countries wish to actively contribute, it is possible to maintain culture and national character while fully realizing the universal system of human values. A systematic fulfillment of the idea of civil society is the key question to the spiritual and material development of Central European region and an indispensable condition for establishing of a mutually beneficial cooperation with developed countries and European institutions. Drawing on universal human values as the most important element of the European heritage and own national identities should serve as the basis for developing a society of people cooperating with each other in a harmonious way, tolerant to each other, to individual families, local, regional and national communities, free of hatred, nationalism, xenophobia, and local strife.

    It is the conviction of the states-signatories that in the light of the political, economic and social challenges ahead of them, and their efforts for renewal based on principles of democracy, their cooperation is a significant step on the way to general European integration.

    The signatories of the Declaration shall jointly undertake the following practical steps:

    • in accordance with the interests of the particular countries they shall harmonize their activities to shape cooperation and close contacts with European institutions and shall hold regular consultations on the matters of their security,
    • they shall endeavor to create free contacts between citizens, institutions, churches and social organizations,
    • in order to support free flow of labor force and capital, they shall develop economic cooperation, based on the principles of the free market, and mutually beneficial trade in goods and services, moreover they shall strive to create favorable conditions for direct cooperation of enterprises and foreign capital investments, aimed at improving economic effectiveness,
    • they shall focus on the development of the infrastructure in communications, with regard both to links between the three countries and those with other parts of Europe, mainly in the north-south direction, and shall coordinate the development of their power systems and telecommunication networks,
    • they shall increase cooperation in the field of ecology,
    • they shall create favorable conditions for free flow of information, press and cultural values,
    • they shall jointly develop multilateral cooperation to ensure optimum conditions for full realization of the rights of national minorities living on the territories of their countries,
    • they shall support mutually beneficial cooperation of interested local self-governments of their countries and establishment of sub-regional contacts.
    The signatories of the Declaration state that their cooperation in no way will interfere with or restrict their relations with other countries, and that it will not be directed against the interests of any other party.

    The cooperation of the signatories will be realized through meetings and consultations held at various levels and in various forms.

    Done in Visegrad on February 15th, 1991 in three identical originals in the Polish, Czech and Hungarian languages, equally valid.

    source: Visegrad Group


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Monroeova doktrína (2.12.1823)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3534 přečtení)

    Monroeova doktrína (2.12.1823)
    Jaromír Matoušek, Spojené státy americké, Praha 1948, s. 491-494. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám kapitalismu I, Olomouc 1989.

    Na návrh Ruské císařské vlády, učiněný prostřednictvím zdejšího císařského vyslance, byl vyslanec Spojených států v Petrohradě zmocněn a pověřen, aby cestou přátelského vyjednávání upravil vzájemná práva a zájmy obou národů na severozápadním pobřeží této pevniny. Podobný návrh byl učiněn Jeho císařským Veličenstvem vládě Velké Británie a bylo na něj rovněž přistoupeno. Vláda Spojených států si přála tímto přátelským postupem vyjádřit velký význam, který vždy přikládala Císařově přátelství a svou touhu pěstovat co nejlepší porozumění s jeho Vládou. Považovali jsme okamžik rozhovorů, ke kterým dal tento zájem podnět, a ujednání, jimiž se snad skončí, za vhodnou příležitost, abychom jakožto princip práv a zájmů Spojených států prohlásili, že americké pevniny v důsledku svobodného a nezávislého postavení, jehož dosáhly a na němž trvají, nemají být napříště pokládány za předmět budoucí kolonizace žádnou evropskou mocností.

    Na počátku posledního zasedání bylo konstatováno, že se ve Španělsku a Portugalsku podniká velké úsilí zlepšit postavení lidu oněch zemí, že se však ukázalo, že se tak děje neobyčejně zvolna. Sotva je třeba poznamenat, že výsledek byl až dosud velmi rozdílný od tehdejšího očekávání. Vždy jsme se s dychtivostí a účastí zajímali o to, co se děje v oné části světa, s kterou jsme v tak četných stycích a z níž odvozujeme svůj původ. Občané spojených států chovají nejsrdečnější sympatie pro svobodu a štěstí svých bližních na druhé straně Atlantiku. Nikdy jsme se nezúčastnili válek evropských mocností, pokud se týkaly jejich vlastních zájmů - ani se to neslučuje s naší politikou. Jen tehdy, jsou-li naše práva napadena a vážně ohrožena, pociťujeme křivdu a připravujeme se k obraně. S událostmi na této polokouli jsme nutně spojeni daleko bezprostředněji, a to z důvodů, jež musí být zřejmé všem rozumným a nestranným pozorovatelům. Politická soustava spojeneckých mocností se v tomto směru podstatně liší od politické soustavy v Americe. Tato odlišnost spočívá v rozdílů, který je mezi příslušnými vládami; a obraně naší vlády vlastní, jíž bylo dosaženo ztrátou tolika krve a statků, která vyspěla moudrostí svých nejosvícenějších občanů a pod níž jsme se vždy těšili bezpříkladné spokojenosti, je celý národ oddán. Zavazují nás tudíž, naše upřímnost a přátelské vztahy mezi Spojenými státy a oněmi mocnostmi, k prohlášení, že bychom pokládali jakýkoliv pokus z jejich strany rozšířit svou vládní soustavu na kteroukoliv část této polokoule za ohrožení našeho míru a bezpečnosti. Stávajícím osadám či državám kterékoliv evropské mocnosti jsme nebránili a bránit nebudeme. Pokud však jde o Vlády, které se prohlásily a udržely samostatnými a které jsme po zralé úvaze a na základě spravedlivých zásad uznali, tu bychom nemohli pohlížet na jakýkoliv zákrok kterékoliv evropské mocnosti utlačit je či jiným způsobem kontrolovat jejich osud jinak, než jako projev nepřátelského postoje vůči Spojeným státům. Ve válce mezi těmito novými Vládami a Španělskem jsme v době jejich uznání vyslovili svou neutralitu; v ní jsme vytrvali a setrváme i napříště, dokud nedojde ke změně, která by si podle úsudku příslušných činitelů naší Vlády vyžádala odpovídající změnu ze strany Spojených států, nezbytnou pro jejich bezpečnost.

    Poslední události ve Španělsku a Portugalsku ukázaly, že poměry v Evropě jsou stále neurovnané. O této důležité skutečnosti nelze uvést pádnějšího důkazu než je fakt, že spojenecké mocnosti, opírající se o zásadu jim vyhovující, uznaly za vhodné násilně zasáhnout do vnitřních záležitostí Španělska. Jak daleko smí takový zásah na základě uvedené zásady jít, je otázka, na níž mají zájem všechny nezávislé mocnosti s odlišnou vládní soustavou i ty nejvzdálenější a jistě žádná tolik jako Spojené státy. Nicméně naše politika vůči Evropě, kterou jsme zaujali ihned na počátku válek, již tak dlouho zmítajících se onou částí světa, zůstává nezměněna, to jest nevměšovat se do vnitřních záležitostí žádné ze soupeřících mocností; uznávat vládu de facto za jedině pro nás právoplatnou; pěstovat s ní přátelské styky a tyto styky udržovat upřímnou, pevnou a mužnou politikou, hotovi uznat za všech okolností oprávněné nároky každé mocnosti, od žádné z nich však netrpět křivd. Pokud však se týká těchto pevnin, okolnosti jsou na výsost a podstatně odlišné. Je nemožné, aby spojenecké mocnosti rozšířily svůj politický systém na kteroukoliv část americké pevniny, aniž by tím neohrozily náš mír a naše štěstí, ani nemůže nikdo věřit, že by jej naši jižní bratři, kdyby jim bylo ponecháno na vůli, přijali dobrovolně. Je proto rovněž nemožné, abychom k takovým zákrokům v jakékoliv formě přihlíželi lhostejně. Uvážíme-li poměrnou sílu a prostředky Španělska a těchto nových vlád a vzdálenost, jež je dělí, musí být zřejmé, že si je Španělsko nikdy nemůže podmanit. Pravým základem politiky Spojených států i nadále zůstává snaha ponechat strany samy sobě, v naději, že i ostatní mocnosti se zachovají stejně.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * President Woodrow Wilson's Fourteen Points (1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1759 přečtení)

    President Woodrow Wilson's Fourteen Points
    8 January, 1918

    It will be our wish and purpose that the processes of peace, when they are begun, shall be absolutely open and that they shall involve and permit henceforth no secret understandings of any kind. The day of conquest and aggrandizement is gone by; so is also the day of secret covenants entered into in the interest of particular governments and likely at some unlooked-for moment to upset the peace of the world. It is this happy fact, now clear to the view of every public man whose thoughts do not still linger in an age that is dead and gone, which makes it possible for every nation whose purposes are consistent with justice and the peace of the world to avow nor or at any other time the objects it has in view.

    We entered this war because violations of right had occurred which touched us to the quick and made the life of our own people impossible unless they were corrected and the world secure once for all against their recurrence. What we demand in this war, therefore, is nothing peculiar to ourselves. It is that the world be made fit and safe to live in; and particularly that it be made safe for every peace-loving nation which, like our own, wishes to live its own life, determine its own institutions, be assured of justice and fair dealing by the other peoples of the world as against force and selfish aggression. All the peoples of the world are in effect partners in this interest, and for our own part we see very clearly that unless justice be done to others it will not be done to us. The programme of the world's peace, therefore, is our programme; and that programme, the only possible programme, as we see it, is this:

    I. Open covenants of peace, openly arrived at, after which there shall be no private international understandings of any kind but diplomacy shall proceed always frankly and in the public view.

    II. Absolute freedom of navigation upon the seas, outside territorial waters, alike in peace and in war, except as the seas may be closed in whole or in part by international action for the enforcement of international covenants.

    III. The removal, so far as possible, of all economic barriers and the establishment of an equality of trade conditions among all the nations consenting to the peace and associating themselves for its maintenance.

    IV. Adequate guarantees given and taken that national armaments will be reduced to the lowest point consistent with domestic safety.

    V. A free, open-minded, and absolutely impartial adjustment of all colonial claims, based upon a strict observance of the principle that in determining all such questions of sovereignty the interests of the populations concerned must have equal weight with the equitable claims of the government whose title is to be determined.

    VI. The evacuation of all Russian territory and such a settlement of all questions affecting Russia as will secure the best and freest cooperation of the other nations of the world in obtaining for her an unhampered and unembarrassed opportunity for the independent determination of her own political development and national policy and assure her of a sincere welcome into the society of free nations under institutions of her own choosing; and, more than a welcome, assistance also of every kind that she may need and may herself desire. The treatment accorded Russia by her sister nations in the months to come will be the acid test of their good will, of their comprehension of her needs as distinguished from their own interests, and of their intelligent and unselfish sympathy.

    VII. Belgium, the whole world will agree, must be evacuated and restored, without any attempt to limit the sovereignty which she enjoys in common with all other free nations. No other single act will serve as this will serve to restore confidence among the nations in the laws which they have themselves set and determined for the government of their relations with one another. Without this healing act the whole structure and validity of international law is forever impaired.

    VIII. All French territory should be freed and the invaded portions restored, and the wrong done to France by Prussia in 1871 in the matter of Alsace-Lorraine, which has unsettled the peace of the world for nearly fifty years, should be righted, in order that peace may once more be made secure in the interest of all.

    IX. A readjustment of the frontiers of Italy should be effected along clearly recognizable lines of nationality.

    X. The peoples of Austria-Hungary, whose place among the nations we wish to see safeguarded and assured, should be accorded the freest opportunity to autonomous development.

    XI. Rumania, Serbia, and Montenegro should be evacuated; occupied territories restored; Serbia accorded free and secure access to the sea; and the relations of the several Balkan states to one another determined by friendly counsel along historically established lines of allegiance and nationality; and international guarantees of the political and economic independence and territorial integrity of the several Balkan states should be entered into.

    XII. The turkish portion of the present Ottoman Empire should be assured a secure sovereignty, but the other nationalities which are now under Turkish rule should be assured an undoubted security of life and an absolutely unmolested opportunity of autonomous development, and the Dardanelles should be permanently opened as a free passage to the ships and commerce of all nations under international guarantees.

    XIII. An independent Polish state should be erected which should include the territories inhabited by indisputably Polish populations, which should be assured a free and secure access to the sea, and whose political and economic independence and territorial integrity should be guaranteed by international covenant.

    XIV. A general association of nations must be formed under specific covenants for the purpose of affording mutual guarantees of political independence and territorial integrity to great and small states alike.

    In regard to these essential rectifications of wrong and assertions of right we feel ourselves to be intimate partners of all the governments and peoples associated together against the Imperialists. We cannot be separated in interest or divided in purpose. We stand together until the end.

    For such arrangements and covenants we are willing to fight and to continue to fight until they are achieved; but only because we wish the right to prevail and desire a just and stable peace such as can be secured only by removing the chief provocations to war, which this programme does remove. We have no jealousy of German greatness, and there is nothing in this programme that impairs it. We grudge her no achievement or distinction of learning or of pacific enterprise such as have made her record very bright and very enviable. We do not wish to injure her or to block in any way her legitimate influence or power. We do not wish to fight her either with arms or with hostile arrangements of trade if she is willing to associate herself with us and the other peace- loving nations of the world in covenants of justice and law and fair dealing. We wish her only to accept a place of equality among the peoples of the world, -- the new world in which we now live, -- instead of a place of mastery.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Draft Thesis of the Program of the Civic Forum (1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1671 přečtení)

    Draft Thesis of the Program of the Civic Forum (1989)
    Source: Cold War International History Project Virtual Archive; ÚSD AV - R, KC OF Archive, file OF Documents - copy of the computer print A4, 2 p. Translated by Caroline Kovtun.

    Czechoslovak society is going through a deep crisis. This crisis is displayed primarily:

    1. In the disregard of several human rights, especially the right of free assembly and association, the right of free expression of opinion, and the right to partake in the decisions of public affairs.

    2. In the continuing disillusionment of society, the unsteadiness of moral values, the erosion of the meaning of truth and knowledge, education and rationality, dialogue and tolerance, that is values which have been in European culture for thousands of years; this process is accompanied by actual or internal emigration, corruption, orientation towards consumerism and other undesirable phenomena.

    3. In the emptiness of a great part of official culture.

    4. In the decrease in the level of culture and education, which is especially pronounced when compared internationally.

    5. In the rapidly worsening quality of the environment, connected to the devastation of natural resources, the contamination of drinking water and comestibles by parasitic, harmful substances; through this the most basic human right, the right to life, is violated.

    6. In the worsening state of health of the Czechoslovak population and the endangerment of its ability to reproduce.

    7. In the backwardness of Czechoslovak science in many scientific fields and applied areas.

    8. In the decline of the total innovational activity in the society.

    9. In the decreasing effectiveness of the Czechoslovak economy and the growth of foreign and especially internal debt.

    10. In the rising alienation between individual and social groups; the alienation between ordinary citizens and the ruling group is reaching Kafkaesque proportions.

    11. In the abuse of the means of force against the citizens, which we were reminded of once again with the intervention of “disciplinary forces” on 17 November 1989, in Prague.

    12. In the worsening of the overall position of Czechoslovakia in the international community.

    All these introduced, deeply disturbing phenomena bear witness to the impairment of the ability of our society to control effectively our development; [they] are testimonies to the unsuitable current political and economic system. In the society almost all corrective feedback, which is essential for effective reaction to the fast-changing internal and external conditions, has been impaired. For long decades, the simple principle of the symmetry between authority and responsibility has not been respected: those in the state who attribute every executive authority to themselves, do not feel themselves to be responsible for the effected and missed decisions and refuse to settle accounts with the nation for their actions. All three fundamental powers of the state: legislative power, executive and judicial (regulatory), have come into the hands of a narrow ruling group, composed almost exclusively of CPCz members. This struck at the very foundations of a lawful state. The ruling group does not respect its own laws and international agreements not only in the area of human rights, but not even in other, wholly non-political spheres—an example of this can be the systematic violation of laws on environmental protection.

    The practice of the nomenclature of the CPCz, consisting of the placement of leading workers in all important places, creates a vassal system which cripples the entire society. The citizens were thus degraded to the position of a common mob, who are denied basic political rights.

    The directive system of the central leadership of the national economy has reached the limits of its potential. The promised reconstruction of the economic mechanism is without results and proceeds slowly. It is not accompanied by political changes, which undermines its effectiveness. A solution to these problems cannot be the simple exchange of seats in the positions of power or the resignation of several of the most compromised politicians from public life. It is necessary to make fundamental, effective and lasting changes in the political and economic system of our society. The basis of this must be newly created or renewed democratic institutions, which would enable real—not just proclaimed—citizen participation in the management of public affairs and simultaneously establish an effective system to prevent the abuse of political and economic power. A condition for this is the creation of such a climate in the society that would provide equal opportiunities to all existing political parties and newly established political groups to prepare and hold free elections with independent candidate lists. A self-evident condition is the resignation of the CPCz from its constitutionally ensured leading role in our society and in its monopoly of the control of public media.

    In the national economy we consider it essential to support the activity and productivity of the widest strata of society through the quick development of a market economy during the demonopolization of our economy, and by a significant increase in the responsibility of the state institutions for the regulation of economic processes, e.g., in the areas of healthcare and social welfare, science, education, culture and care of the environment. A key problem is the reevaluation of proprietary relations in the society.

    We are pressing for our country to once again take its honorable place in Europe and in the world. We are not asking for change in Czechoslovakia’s current membership status in the COMECON and Warsaw Pact. We are assuming that the Soviet Union and other Warsaw Pact countries which participated in the military invasion of Czechoslovakia in 1968 will condemn this intervention, by which the indispensable reform process of socialist countries was pushed back for decades.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Výzva iniciatívy "Za zvrchované Slovensko" (16.9.1991)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1799 přečtení)

    Výzva iniciatívy "Za zvrchované Slovensko"
    (16.9.1991)

    My, ktorí sme sa prihlásili k iniciatíve Za zvrchované Slovensko, obraciame sa na občanov Slovenskej republiky s touto výzvou:

    Slovenský národ má teraz historickú a neopakovateľnú príležitosť uplatniť demokratickou cestou prirodzené a neodňateľné právo na vlastnú zvrchovanosť. Najnovšie udalosti v strednej a východnej Európe nás utvrdili v presvedčení, že nastal čas rozhodnutí. Už nie je možné odkladať uskutočnenie základného práva na štátnu zvrchovanosť na základe uplatnenia sebaurčovacieho práva národov. Vyzývame všetkých občanov Slovenskej republiky bez ohľadu na politické názory, vierovyznanie a národnosť, aby podporili myšlienku demokratickej, svetu otvorenej zvrchovanej Slovenskej republiky.

    Vyzývame slovenskú politickú reprezentáciu, aby zasadla za stôl národnej dohody. Vyzývame poslancov Slovenskej národnej rady, aby si uvedomili vážnosť situácie, aby sa povzniesli nad úzke stranícke záujmy a vyhlásili v čo najkratšom čase zvrchovanosť Slovenska a v nadväznosti na ňu prijali a vyhlásili Ústavu Slovenskej republiky.

    Len takto sa môže Slovensko ako rovnocenný partner zaradiť do spoločenstva európskych štátov.

    Iniciatíva ZA ZVRCHOVANÉ SLOVENSKO

    Původní signatáři: P. Brňák, J. Budaj, J. Cuper, L. Deák, J. Darmo, V Droppa, A. Ferko, J. Ferko, J. Handžárik, V. Horňáček, A. Hykisch, I. Gazdík, R. Kaliský, G. Kaliská, M. Kováč, V. Kompánek, Z. B. Kuľhavý, M. Kňažko, B. Kunc, A. Kráľ, J. Magala, J. Markuš, V. Mečiar, J. Mihalík, A. Mrázek, V. Ondruš, J. Prokeš, B. Piatko, V. Repka, J. Rezník, D. Slobodník, P. Škultéty, M. Tkáč, T. Uhríková, J. Uhrík, P. Valo.

    Zdroj:
    Slovenské národné noviny 24. septembra 1991.
    cit. dle: Mečiar, Vladimír. Slovensko, dôveruj si! Bratislava: R-Press, 1998.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Vystoupení předsedy vlády ČSSR Ladislava Adamce v Československé televizi, 6.12.1989

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1314 přečtení)

    Vystoupení předsedy vlády ČSSR Ladislava Adamce v Československé televizi
    (Československá televize, 6.12.1989, zdroj: Československá tisková kancelář)

    Vážení spoluobčané,

    obracím se k vám po týdnu znovu. Vede mě k tomu vážnost situace, znepokojení z jejího dalšího vývoje.

    V této chvíli vůbec nejde o nějaké osobní pocity. V mých 63 letech snad ani nemusím vyvracet podezření, že se obávám o křeslo. Počítám i s tím, že mou otevřenost si mohou někteří lidé vyložit jako snahu bránit se před kritikou veřejnosti.

    Nejdříve se chci vyjádřit ke složení vlády. Nepovažuji je za optimální a pro všechny vyhovující. Sám jsem na první schůzi vlády prohlásil, že podle potřeby může být zkvalitňována. Při přípravě nového složení vlády jsem požádal představitele všech složek naší veřejnosti o návrhy. Od některých jsem je dostal, od jiných ne. Ke všem stanoviskům jsem přihlížel. Je pravda, že ne každému bylo plně vyhověno, ale s tím přece musíme počítat.

    Všichni jsme pro jednání, pro dosažení shody a dorozumění jako jediné cesty k překonání společenského napětí. Je však možno nalézt spolčné východisko předkládáním ultimat, vynucovat si jejich plnění hrozbami? Jestliže znamená demokracie diskusi, nemohu ani já jednat pod nátlakem jedné skupiny občanů a nepočítat s ostatními. Řídím se zásadou, že diskutovat je možno o čemkoli. K dohodě lze však dojít jen na základě kompromisního řešení. Společně přijaté závěry se snažím čestně plnit.

    Ustupovat každému požadavku by však nepřineslo uklidnění, ale naopak další zostření situace. Na takový postup přistoupit nemohu. Stupňování napětí hrozí těžce poškodit naši ekonomiku, fungování státní správy, naše mezinárodní postavení, ale zejména jistoty každodenního života lidí. To není výhrůžka, ale pouhé konstatování skutečnosti. Musím to říci i pro to, že si to mnozí dosud neuvědomují.

    Je mi cizí podezírání lidí ze špatných úmyslů. Spíše se snažím každého pochopit. Vím, že určitá část společnosti neměla donedávna dost možností své názory vyjádřit a prosadit. Chybějí nám k tomu mnohé demokratické mechanismy. Jsem zastáncem právního státu. Vím, že řada dosud platných zákonů a předpisů není dobrá nebo je zastaralá. Po všech zkušenostech z minulosti však nemohu připustit, aby si kdokoliv přisvojoval nezákonně pravomoce, přebíral bez oprávnění do svých rukou státní moc. Jde mi o to, abychom na samém počátku správné myšlenky neznevážili. Proto jsem podle vlastního přesvědčení pro co nejrychlejší uspořádání demokratických voleb a přijetí nových zákonů týkajících se shromažďování, spolčování, tisku a dalších občanských práv. O těchto otázkách je třeba jednat rychle, ale seriózně a důkladně. Jsem proti zbytečnému protahování a těžkopádnosti, za maximální pružnost. Ale nemohu souhlasit s jednáním v časové tísni, být neustále pod tlakem uspěchaných termínů, stávek a demonstrací.

    Proč o tom mluvím tak podrobně? Především proto, že jsem občanům slíbil zabránit hospodářskému rozvratu. To chci splnit. Veřejně však musím říci, že k tomu nemám potřebné podmínky. Myslí si snad někdo, že neustálými změnami ve vládě dosáhneme zkvalintění řízení? Jeden den se hovoří o odchodu dvou lidí, za týden o změně poloviny, brzy třeba celé vlády. To je samozřejmě možné. Ptám se však těch, kteří takové návrhy předkládají, zda tím chtějí dosáhnout stability nebo rozvratu národního hospodářství, demokracie v rámci právního řádu nebo bezvládí a anarchie? Jak může plnit své povinnosti-ať už ministr nebo ředitel podniku -když žije v neustálé nejistotě, A to je také jeden z hlavních důvodů, proč celá řada schopných a kvalifikovaných lidí odmítá přijmout nabízené členství ve vládě. Může se tomu někdo divit? Mám obavy, že neustálé stupňování požadavků na další změny situaci dále zhorší. Někteří v této taktice vidí záruku proti návratu do starých poměrů. K vlastní škodě však ohrožují dosažený pokrok. Politika +všechno nebo nic+ nemusí vždy přinést úspěch. Mám plné pochopení pro vlastenecké nadšení těchto dní. Vítám, že se lidé přestali bát vyjádřit vlastní názor, nemají zábrany ptát se na cokoliv. Občané využívají práva pochybovat a kritizovat, doporučovat a navrhovat. Velice se mi líbí vyhlášené zásady dialogu, protože správně vyzdvihují názorovou snášenlivost, úctu k mínění druhého.

    Současné spory o pravdu jsou vedeny nejen chladnou hlavou, ale i srdcem. Také s tím je nutno počítat. Ale nikdo, kdo má nebo cítí odpovědnost za republiku, by si neměl zahrávat s nervozitou, neklidem a emocemi. V posledních dnech se nemluví skoro o ničem jiném než o složení vlády. Plně se stavím za požadavky postavit na první místo vysokou odbornost a profesionální zdatnost. V rozporu s tím se ale argumentuje pouhým složením podle politického klíče, procenty a propočty. Neodmítám argument, že složení vlády by mělo odpovídat i současnému rozložení politických sil. Nálady a sympatie lidí se ale mění den ze dne, z hodiny na hodinu. Souhlasit potom s takovou podmínkou znamená přistoupit na trvalou vládní krizi. Řekněte, ve které zemi na světě takový stav obyvatelstva přinesl něco dobrého?

    Dovolte mi v této souvislosti otázku: nebylo by v této době pro společnost prospěšnější povznést se nad úzce stranické hledisko? Myslím si, že většině občanů nezáleží ani na tom, jakou kdo má stranickou legitimaci, ale jestli je skutečně člověkem na svém místě. Pokud budu mít na stole návrhy na lepšího, připravenějšího a kvalifikovanějšího občana bez stranické příslušnosti, nebo člena jiné politické strany, dám mu přednost před členem své vlastní strany. Záměr být odborně kvalifikovanou vládou pro mě není pouhým módním heslem ani ústupkem. Vždy jsem v tom viděl základ účinného vědeckého řízení.

    V minulosti se tato zásada vyhlašovala, ale v praxi často porušovala. Také proto jsme se dostali do tak obtížné situace. Je pravdou, že dřívější politika kádrového stropu, výběr nejlepších z nejlepších, ztěžovala. Nemálo talentům se nedostalo vzdělání ani příležitosti. Ale i tak má naše republika dost lidí, kteří si zaslouží zastávat státní funkce svými schopnostmi, vědomostmi, vlastnostmi i morálními předpoklady. Proto se nebráním, naopak vítám, výběr z co největšího počtu lidí. Ale i v tom musí mít předseda vlády nezbytnou možnost rozhodování.

    Vážení spoluobčané, za tři týdny vstoupí naše národní hospodářství do nových podmínek. Jsme přesvědčeni, že jdeme správným směrem. Půjde o zásadně novou situaci s mnoha předvídanými i dosud neznámými riziky.

    V měsíci prosinci jsme měli v úmyslu věnovat všechny síly dobré přípravě tohoto závažného obratu. Musím říci, že tyto naše záměry jsou ohroženy. Pokud vláda stojí pod silným tlakem nedůvěry, neprospívá to kvalitě rozhodování, ani urychlení potřebných změn. K odvrácení tohoto nedobrého stavu jsem včera a dnes jednal s politickými stranami a představiteli Občanského fóra a Obrody. Během zítřka předložím příslušné návrhy k posouzení předsednictvu ústředního výboru Národní fronty ČSSR. Nevím, zda se mi v otázce změn ve vládě podaří dosáhnout potřebné shody.

    Federální vláda dokázala za poslední rok ne slovy, ale činy, že není sborem odpůrců, ale naopak, přívrženců přestavby. Přišli jsme s jejím urychlením a nový systém řízení s předstihem uplatňujeme v zemědělství a v dalších odvětvích. Pro přestavbu zabezpečujeme i nezbytné mezinárodní podmínky.

    Nedávné setkání představitelů států Varšavské smlouvy v Moskvě i naše jednání s nejvyššími sovětskými představiteli znamená významnou podporu našeho úsilí o vyvedení společnosti z krize. Na základě návrhu federální vlády na přehodnocení vstupu vojsk v srpnu 1968 byla tato kapitola historie politicky uzavřena. Důsledná orientace Československa na politické a hospodářské reformy nás sbližuje. Znovu jsem si ověřil, že soudruh Gorbačov rozumí našim problémům a má pochopení pro československé zájmy. Toto pochopení zabezpečuje stabilitu naší ekonomiky, která je závislá na dodávkách surovin a energie ze Sovětského svazu, i mezinárodní postavení republiky.

    Vážení spoluobčané, co potřebujeme k tomu, aby 1. leden 1990 byl opravdu důstojným vstupem Československa do devadesátých let? Fungující ekonomiku a státní správu, dodržování zákonů, pravidelný pracovní rytmus v závodech i na školách. Spolu s tím i důvěru veřejnosti v upřímnost našich úmyslů a čas k jejich promyšlenému prosazování. Pokud tyto základní podmínky vláda nemá, nemohu nést odpovědnost za další vývoj situace. V takovém případě mám jediné čestné východisko: požádat prezidenta republiky o uvolnění z funkce předsedy federální vlády.

    Je to pro mě vážné rozhodnutí - politicky i osobně. Zejména proto, že jsem nutnost hluboké společenské přestavby dlouho prosazoval. Kvůli tomu jsem se názorově rozešel s některými členy bývalého vedení Komunistické strany Československa. S plnou vážností jsem varoval před hrozícím rozvratem, před ohrožením socialistických hodnot, národních zájmů a budoucnosti nastupující generace. V dané situaci však nemohu postupovat jinak. Nikdy bych si to sám neodpustil. Nechci ani zklamat poctivé lidi, kterých si vážím. Mrzí mě však jedno, že v případě odchodu z federální vlády nebudu moci splnit slib -pomocci vyvést naši společnost z krize.

    Dovolte mi, abych z celého srdce poděkoval všem, kteří mi pomáhali a věřili.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Law on the Founding of Czechoslovakia (1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1618 přečtení)

    The independent Czechoslovak State has come into being. In order that continuity should be preserved between the juridicial order hitherto existing and the new regime, in order that no confusion may arise and that there may be an undisturbed transition to the new life of the State, the National Committee, as executor of the State supremacy, enacts as follows on behalf of the Czechoslovak nation:

    Article I

    The State form of the Czechoslovak State will be decided by the National Assembly in agreement with the Czechoslovak National Council in Paris as bodies expressing the unanimous will of the nation. Before this is done, the State supremacy will be exercised by the National Committee.

    Article II

    All imperial and provincial laws will continue to remain in force until further notice.

    Article III

    All autonomous bodies, all State, district, municipal, and local institutions are answerable to the National Commitee, and until further notice they will continue to carry out their duties in accordance with the existing laws and regulations.

    Article IV

    This law comes into force from today onwards.

    Article V

    The presidential board of the national Committee will be responsible for the carrying out of this law.

    Prague, October 28,1918.

    Antonín Švehla
    Dr. František Soukup
    Dr. Alois Rašín
    Dr. Vavro Šrobár
    Jiří Stříbrný


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Andrássyho nóta (1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3199 přečtení)

    Nóta ministra zahraničních věcí Rakousko-Uherska Andrássyho
    27. října 1918

    Ministr zahraničních věcí hr. Andrassy uložil včera rakousko-uherskému vyslanci v Štokholmě, aby požádal královskou švédskou vládu, aby odevzdala vládě Spojených států severoamerických tuto odpověd na její notu z 18. t. m.

    „Odpovídajíc na notu pana presidenta Wilsona z 18. t. m., zaslanou vládě rakousko-uherské, a ve smyslu rozhodnutí pária presidenta., pojednati odděleně s Rakousko-Uherskem o otázce příměří a míru, klade si rakousko-uherská vláda za čest prohlásiti, že stejně jako s dřívějšími projevy pana presidenta, souhlasí také s jeho názorem, obsaženým v poslední notě o právech národů rakousko-uherských, zejména o právech Čechoslováků a Jihoslovanů.

    Poněvadž tedy Rakousko-Uhersko přijalo veškeré podmínky, na kterých učinil pan president závislým vstup do vyjednávání o příměří a míru, nepřekáží po názoru rakousko-uherské vlády již nic zahájení tohoto jednání. Rakousko-uherská vláda prohlašuje tudíž ochotu aniž vyčkala výsledku jiného vyjednávání, vejíti v jednání mezi Rakousko-Uherskem a odpůrčími státy o neprodlené příměří na všech frontách rakousko-uherských, a žádá pana presidenta Wilsona, aby ráčil učiniti příslušné přípravy."

    Zdroj: Soukup, František. 28. říjen 1918. Předpoklady a vývoj našeho odboje domácího v československé revoluci za státní samostatnost národa. Praha: Orbis, 1928.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: K demokraticky zmýšľajúcim občanom - Za spoločný štát (23.9.1991)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1968 přečtení)

    K demokraticky zmýšľajúcim občanom - Za spoločný štát
    (23.9.1991, výzva iniciativy "Za spoločný štát" k zachování Československa)

    My, ktorým záleží na osude Slovenska nemenej ako signatárom iniciatívy Za zvrchované Slovensko, sme takisto presvedčení, že slovenský národ, ako aj všetci naši občania, má dnes historickú a neopakovateľnú príležitosť: vybudovať slobodný, spoločný demokratický štát.

    Vedomí si nenapraviteľných mravných a ekonomických škôd, ktoré by priniesol rozpad ČSFR, odmietame všetky pokusy stavať obyvateľstvo pred hotovú vec a roznecovať národnostné vášne tam, kde ide o presadzovanie osobných ambícií.

    Sme dosť zrelí na to, aby sme sa z vývoja okolo nás poučili. Sme dosť rozvážni na to, aby sme vedeli samostatne o sebe uvažovať v duchu slušnosti, ľudskosti a znášanlivosti. Sme dosť mravní na to, aby sme mali odvahu držať sa ústavných, demokratických spôsobov. Konečne máme možnosť trpezlivo hľadať novú podobu spolužitia. Využime ju.

    Občania v slobodných voľbách nikomu nedali hlas na rozbitie nášho spoločného štátu. Preto poslanci Slovenskej národnej rady nemajú mandát rozhodnúť o jeho zániku. Ak sa má rozhodovať o našom osude, rozhodnime v referende.

    Naše úsilie o spoločný štát je bojom o demokraciu. Poslanci Slovenskej národnej rady, nepodľahnite politickým manipuláciám, nepodľahnite nátlaku, nedovoľte, aby sa zopakoval február 1948!

    Zdroj:
    Břeňová, Věra & Prečan, Vilém & Rychlík, Jan & Rohlíková, Slavěna. Transformace a rozdělení Československa 1989/1990-1992. Praha: Ústav pro soudobé dějiny & Česko-slovenská komise historiků, 2002, s. 39 (dokument č. 4).
    cit. dle: Rychlík, Jan. Češi a Slováci ve 20. století. Česko-slovenské vztahy 1945-1992. Bratislava: Academic Electronic Press, 1998, s. 483 (dokument č. 30).


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev prezidenta ČSSR Gustáva Husáka v Československé televizi, 9.12.1989

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2619 přečtení)

    Projev prezidenta ČSSR Gustáva Husáka v Československé televizi
    (Československá televize, 9.12.1989, zdroj: Československá tisková kancelář)

    Drazí spoluobčané, vážené soudružky a soudruzi,

    události se u nás vyvíjejí nyní takovým tempem, že jsem si ani nestačil napsat pár řádků, pár myšlenek, se kterými se chci dnes na vás obrátit. Jsou to jen některé teze.

    Po celé naší vlasti probíhají diskuse, shromáždění, rozhovory na všech úrovních, v okresech, krajích, v republikách i v celostátním měřítku. Vyslovují se svobodně různé názory, návrhy a provádějí se personální změny. O co v podstatě jde poctivým lidem? Uchovat vše dobré, čeho se u nás za léta dosáhlo, navázat na to, odstranit chyby, omyly, deformace, ke kterým rovněž došlo, a hlavně dát lidem jistoty jejich života dnes a perspektivu do dalších let. Já osobně si vysoce vážím všelidové diskuse, ve které je nesmírné množství pozoruhodných názorů, někdy přirozeně i rozporných, jak to v takovýchto situacích bývá, při hledání demokratických forem našeho socialistického státu.

    Hovořím k vám dnes hlavně proto, abych vás informoval o řešení základních ústavních orgánů v centru státu, abychom nepřipustili ústavní krizi, bezprávný stav a chaos. A v tom je i kus mé zodpovědnosti, aby byly konstituovány nejvyšší ústavní orgány státu. Federální shromáždění, jak víme, se schází v úterý 12. prosince. Domnívám se, že dotvoří své vedoucí orgány, to ovšem není už moje starost.

    Hlavním předmětem diskusí je vytvoření nové federální vlády a odstoupení prezidenta. Hovořil jsem o tom před týdnem, dostávám k těmto otázkám velké množství dopisů a stanovisek, částečně na moji podporu, částečně kritických, a různých návrhů. Děkuji za všechny připomínky, i za ty negativní, člověk alespoň ví, jaké názory lidé mají.

    K otázce odstoupení prezidenta jsem se vyjádřil před týdnem při doplnění federální vlády. Dobře víte, jak to dopadlo, soudruh Adamec podal demisi, museli jsme vstoupit do druhého kola. Podle naší ústavy, odstoupí-li prezident a nový není ještě zvolen nebo nesložil slib, náleží vykonávání jeho funkcí vládě. Vláda zde tedy musí být. Proto sestavení, respektive rekonstrukce vlády, je prvořadou otázkou. Pověřil jsem tím prvního místopředsedu vlády ČSSR soudruha Čalfu. Včera i dnes mě informoval, že jednání politických stran i jiných politických iniciativ a hnutí probíhají pozitivně a je předpoklad, že zítra, v neděli, by nová vláda národního dorozumění mohla být jmenována. Doufám, že to vyjde.

    Hned po jmenování nové vlády odstoupím z funkce prezidenta ČSSR v souladu se stanoviskem politických stran Národní fronty, abych ulehčil další vývoj. Federální shromáždění pak bude muset volit nového prezidenta, podle ústavy do 14 dnů.

    V naší společnosti je dnes hlavní, podle mého názoru, všude vytvářet podmínky pro normální život, zakotvit v zákonech nové demokratické zásady našeho státu, zabezpečit normální běh hospodářské sféry, kde nás čekají vážné nebo i velmi vážné úkoly. Uchovat životní úroveň lidí, kteří o ni již projevují obavu, připravit podmínky pro lepší sociální zabezpečení, zachovat naše mezinárodní vazby a záruky svobodného státu, zabezpečit jeho všestranný rozvoj, rozvoj národů a lidí. To bude úkolem vlády, Federálního shromáždění, příštího prezidenta, prostě všech zodpovědných lidí.

    Mnoho se diskutuje, i předtím, ale hlavně v těchto týdnech a dnech, o naší minulosti. Podle mého názoru byly věci dobré, méně dobré,i špatné. To vyžaduje objektivní svědomitou analýzu, kterou není možné udělat za 24 hodiny a která se dotkne přirozeně i různých období i osob, včetně mne. Musíme vidět i trochu šířeji kolem nás. V evropských socialistických státech probíhá úsilí o obrodu socialismu, řekl bych o renesanci socialismu. Toto hledání je společné -nechci jmenovat všechny země, -i když každá země postupuje podle svých podmínek, tradic atd. Hledá se dnešní model socialismu, nebo model socialismu na dnešní podmínky. Hotov není nikde, i u nás se hledalo a v těchto týdnech intenzívně hledá. Myslím, že v obecné poloze to nejvýstižněji vyjádřil soudruh Gorbačov ve svých vystoupeních i v obsáhlém článku v nedávných dnech. V diskusích posledních týdnů se tyto myšlenky aktuálně projevují i u nás. Je to úkol, který stojí před námi v dalších letech.

    Já osobně jsem od mladých let věřil světlým ideálům socialismu. Kde byly chyby, byly chyby lidí a ne základních myšlenek socialismu. Nevidím ani dnes ve světě lepší základní myšlenky, základní orientace. Proto jim zůstanu i nadále věrný.

    Chci poděkovat za spolupráci, podporu i důvěru všem, s nimiž jsem se za více než 60 let politické činnosti setkával a spolupracoval. Přeji úspěšný demokratický a socialistický rozvoj našemu státu a jeho lidu. Přeji vám všem, abychom krizové jevy co nejdříve překonali, abychom mohli své síly věnovat tvořivé práci a rozvoji naší země. Přeji vám, aby se tyto otázky v hlavní podobě co nejdříve vyřešily, abyste měli klidné vánoce a abychom si mohli k Novému roku všichni popřát šťastný nový rok.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Zákon z 26. októbra 2007 o zásluhách Andreja Hlinku o štátotvorný slovenský národ a o Slovenskú republiku

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1448 přečtení)

    Zákon z 26. októbra 2007 o zásluhách Andreja Hlinku o štátotvorný slovenský národ a o Slovenskú republiku

    Národná rada Slovenskej republiky sa uzniesla na tomto zákone:

    § 1

    Andrej Hlinka sa mimoriadne zaslúžil o to, že slovenský národ sa stal štátotvorným národom.

    § 2

    Na ocenenie mimoriadnych zásluh Andreja Hlinku uvedených v § 1 sa umiestni v budove Národnej rady Slovenskej republiky busta Andreja Hlinku a pamätná tabuľa, na ktorej sa uvedie text: „Andrej Hlinka sa zaslúžil o slovenský národ a Slovenskú republiku“.

    § 3

    (1) Mauzóleum Andreja Hlinku v Ružomberku je pietne miesto.

    (2) Návštevník mauzólea a jeho blízkeho okolia je povinný správať sa s úctou voči osobe Andreja Hlinku a zdržať sa všetkého, čo by mohlo narušiť pokoj pietneho miesta.

    § 4

    Tento zákon nadobúda účinnosť 1. januára 2008.

    prezident Slovenskej republiky
    predseda Národnej rady Slovenskej republiky
    predseda vlády Slovenskej republiky


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Tzv. Liptovská rezolúcia (1.5.1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1606 přečtení)

    Rezolúcia z prvomájového zhromaždenia sociálnodemokratickej strany v Liptovskom Mikuláši 1. mája 1918

    My robotníci, organizovaní v slovenskej soc. demokratickej strane, a slovenskí občania na verejnom ľudovom zhromaždení v Liptovskom Sv. Mikuláši dňa 1. mája 1918 po vypočutí rečníkov prijímame nasledujúcu rezolúciu.

    Už štyri roky zúriaca svetová vojna vyžiadala si od všetkých národov sveta, medzi nimi i od uhorskej vetvy československého kmeňa , dosiaľ neslýchaných obetí na majetkoch, krvi a životoch. Tieto nesmierne obete sme znášali a znášame v tom povedomí, že bojujeme za vec spravodlivú a svätú: za najvyššie majetky ľudstva, za rovnakú slobodu všetkých bojujúcich tried i národov rakúskouhorskej monarchie.

    No s ľútosťou konštatujeme, že v týchto nádejach sme sa sklamali, lebo smer politiky úradnej, zahraničnej a vnútornej berie sa cestou protidemokratickou a terajšie vlády používajú všetkých protiľudových prostriedkov spred vojny, aby najväčšiu ťarchu tejto svetovej vojny znášajúce široké masy ľudové a zaslúžené práva a slobody pripravili. Proti tomuto zavádzaniu a úskočnému pokračovaniu terajších vlád dôrazne protestujeme a žiadame:

    1. Aby sa vlády chytili každej príležitosti uzavrieť mier spravodlivý a trvalý, zakladajúci sa na poctivom riešení všetkých zahraničných a vnútropolitických otázok, mier, ktorý zabráni vzplanutiu nových vojen a prinesie žiadaný POKOJ a slobodu všetkým národom Európy.

    2. Ako prirodzený následok uznanej slobody žiadame bezpodmienečné uznanie práva na samourčenie všetkých národov nielen za hranicami našej monarchie, ale i národov Rakúsko-Uhorska, teda i uhorskej vetvy československého kmeňa.

    3. Žiadame, aby vplyv na zákonodarstvo bol zabezpečený každému dospelému občanovi Uhorska bes rozdielu na národnosť a triedu rovným a všeobecným volebným právom. Ďalej žiadame, aby sa hlasovanie na celom území krajiny konalo tajne a aby zneužívanie moci akýchkoľvek orgánov, ako i každé podpláca-nie a terorizovanie voličov bolo prísne stíhané, a protestujeme proti vyneseniu takého volebného zákona, ktorý má zabezpečiť nadvládu triedy nad triedami, národa nad národmi.

    4. Žiadame úplnú slobodu tlače, slova a protestujeme proti tomu, aby verejná mienka občanov s pomocou cenzúry bola umlčovaná nielen pri vydávaní, ale i pri rozširovaní slovenských časopisov, ďalej proti zbytočnému tútorstvu našej vlády, ktorá tajnými nariadeniami hatí prístup časopisov nielen z ďalekého zahraničia, ale i zo susedného Rakúska.

    5. Konečne žiadame, aby sa vláda postarala o to, že by svetovú vojnu nepovažovalo niekoľko ľudí za dobrý obchod na úkor nemajetných tried, ktoré sú dnes prinútené hladovať a nahé chodiť len preto, lebo jednotlivec slobodne môže potravné články a odev skrývať pre vojenský zisk.

    6. Žiadame, aby osemhodinový pracovný čas bol zákonom zaistený. Žiadame rovnosť vo všetkom, nielen na bojištiach, kde ide o život, ale aj za bojišťami.

    Nech žije všeobecné volebné právo! Nech žije svetový mier! Nech žije rovnosť a sloboda národov!

    Zdroj: Sivák, Florián & Klimko, Jozef. Dokumenty k dejinám štátu a práva na území ČSSR II. časť. Bratislava: Univerzita Komenského, 1977.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik