PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 23. 09. 2017    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování větších skupinČeská KanadaJižní ČechyPenzion skupinyUbytování KunžakPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 162 nalezených)

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|

    * Dokument: Hodnocení roku 1968 (1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1698 přečtení)

    ÚV KSČ: Hodnocení roku 1968 (1990)
    Zpráva „Komise ÚV KSČ pro objektivní zhodnocení let 1968-1969 a následujícího vývoje v ČSSR“, zveřejněná v Rudém právu 28.3.1990.

    Na loňském, mimořádném sjezdu KSČ zazněl závěr: zrušit Poučení z krizového vývoje ve straně a společnosti po XIII. sjezdu KSČ. Usneseni pak uložilo Ústřednímu výboru vytvořit komisi pro objektivní zhodnocení let 1968-1969 a následujícího vývoje v ČSSR. Je to úkol až do řádného, XVIII. sjezdu strany. Komise pracuje za účasti expertních týmů. Nyní předkládá základní východiska hodnocení:

    Potřeba nově posoudit vývoj, kterým prošla Komunistická strana Československa za svou téměř sedmdesátiletou historii, především pak po roce 1968, není vyvolána pouze snahou vyslovit historickou pravdu a navázat na pozitivní hodnoty, které komunisté vnesli do nejnovějších dějin našich národů, ale je zároveň motivována spravedlivým požadavkem odhalit a odmítnout ty politické koncepce a jejich nositele, kteří přivodili rozsáhlé škody v životě naší vlasti a hluboce zdiskreditovali ideály socialismu v československé společnosti.

    Politické události, ke kterým došlo v roce 1968, nebyly ve své podstatě střetem mezi revolucí a kontrarevolucí, socialismem a kapitalismem, marxismem a revizionismem, jak byly prezentovány v Poučení z krizového vývoje. Byl to pokus demokratických sil uvnitř strany o překonání stalinských deformací, o obrodu socialismu, o jeho tvůrčí rozvoj v souladu se zájmy československého lidu. Byl to zápas mezi překonaným sektářsko-dogmatickým a tvůrčím přístupem k marxismu a socialismu. Tento spor prolíná celými dějinami komunistického hnutí, zejména pak po druhé světové válce.

    Inspirujícím zdrojem reformního proudu v KSČ, usilujícího v šedesátých letech o obrodu socialismu, se staly zkušenosti československé cesty k socialismu uskutečňované v prvních poválečných letech, podněty XX. sjezdu KSSS a některé nové myšlenky komunistického a socialistického hnutí na Západě. Naléhavost reforem vyplývala ze strukturálních změn světové ekonomiky, jež Československo nebylo s to zachytit a přizpůsobovat se jim v důsledku zkostnatělého stalinského politického systému. Pokusy o ekonomickou reformu byly oslabovány a znehodnocovány tím, že je nedoprovázely odpovídající politické změny.

    Lednové zasedání ÚV KSČ v roce 1968 volbou A. Dubčeka za svého prvního tajemníka otevřelo prostor pro následný reformní vývoj směřující k likvidaci stalinského modelu socialismu a vytváření společnosti demokratického socialismu. Cílevědomý směr hnutí za obrodu socialismu stanovil Akční program KSČ, schválený dubnovým zasedáním ÚV KSČ.

    Reformní politika nového vedení KSČ měla podporu většiny obyvatelstva i mnoha komunistických stran světa. S její kritikou však začali stále důrazněji vystupovat představitelé komunistických a dělnických stran SSSR, NDR, Polska, Maďarska a Bulharska. Ve shodě s nimi postupovala sektářsko-dogmatická skupina v Ústředním výboru KSČ, která s možností vojenského zásahu těchto států v Československu kalkulovala a připravovala se na ni.

    V noci z 20. na 21. srpna 1968 uskutečnila vojska pěti států Varšavské smlouvy vojenskou intervenci do Československa. Ta svými důsledky rozhodujícím způsobem ovlivnila poměr vnitřních sil ve prospěch těch, kteří hnutí za obrodu socialismu odmítali. V dubnu 1969 byl zvolen prvním tajemníkem ÚV KSČ G. Husák, pod jehož vedením začala tzv. konsolidace a normalizace. I přes to, že byly odmítnuty snahy krajně konzervativních sil o zahájení politických procesů, začaly se znovu obnovovat principy stalinského modelu socialismu, vydávaného za výraz obecně platných a závazných zákonitostí. Vedení KSČ uskutečnilo nejrozsáhlejší čistku v řadách strany ve svých dějinách. Strana se jí připravila o podstatnou část svého intelektuálního potenciálu a statisíce čestných a obětavých lidí. Postižena byla i řada lidí bezpartijních. Masová podpora velké části československého obyvatelstva, kterou strana získala v roce 1968 svou reformní politikou, byla konsolidačním procesem ztracena.

    Politika, založená na vítězství dogmaticko-sektářské linie a plně závislá na brežněvovském hegemonismu, se dostávala v sedmdesátých a pak především v osmdesátých letech do hlubokého rozporu s potřebami společnosti i s trendy evropského a světového vývoje. Důsledkem byl růst stagnačních jevů v ekonomice, zvyšující se nespokojenost obyvatelstva včetně velké části členů strany a šířeni kritických opozičních hnutí a nálad, především mezi inteligencí a mladou generací.

    Velké naděje vyvolalo v komunistické straně a celé společnosti zahájení přestavby v SSSR. Ani XVII. sjezd KSČ, ani 7. zasedání ÚV KSČ v roce 1987, na kterém došlo ke změnám ve vedení strany, však nepřinesl v politice KSČ zásadní zlom. Vedení strany, jehož jádro se konstituovalo po dubnu 1969, se cítilo sovětskou politikou přestavby a obnovy socialismu ohroženo. V úsilí o zdůvodnění své legitimity bránilo přehodnocení srpna 1968 a po letech zdůvodňování „obecných zákonitostí socialismu“ začalo zdůrazňovat československá specifika. Slovní přihlášení se k přestavbě, proklamováni ekonomické reformy a demokratizace politického systému měly především prodloužit monopolní postavení KSČ a absolutní moc úzké skupiny vedoucích činitelů v ní.

    Tato politika stála v rozporu s naléhavými potřebami dalšího rozvoje Československa. Vháněla ve svých důsledcích většinu společnosti, která se chtěla podílet na utváření vlastního osudu, do opozice proti straně a socialismu. V důsledku těchto chyb se hlavní silou společensko-politického pohybu inspirovaného sovětskou přestavbou, politikou M. Gorbačova a změnami v řadě sousedních zemi nestala KSČ, ale občanské iniciativy, které v listopadu 1989 zahájily novou etapu historie naší země.

    KSČ v současném období prochází zásadními přeměnami, postupně se formuje v moderní levicovou stranu, která chce být pozitivní součástí našeho nového, demokratického politického systému. Tento proces se neobejde bez využití historických zkušenosti, jejichž součástí je i pravdivé zhodnocení let 1968-1969 a následujícího období.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Několik vět (29.6.1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1081 přečtení)

    Několik vět (29.6.1989)
    (petice organizovaná Chartou 77)

    První měsíce roku 1989 znovu a jasně ukázaly, že i když se současné československé vedení velmi často zaklíná slovy přestavba a demokratizace, ve skutečnosti se dost zoufale vzpírá všemu, co demokracii vytváří nebo ji alespoň vzdáleně připomíná. Petice a iniciativy občanů, které samo nezorganizovalo, odmítá jako nátlakové akce, pokojná lidová shromáždění rozhání, do přípravy nových zákonu nedovoluje veřejnosti mluvit. Tytéž měsíce však zároveň ukázaly, že občanská veřejnost se už vymaňuje z letargie a že stále víc lidí má odvahu veřejně projevit svou touhu po společenských změnách. Pohyb ve společnosti se tak začíná stále povážlivěji srážet s nehybností moci, roste společenské napětí a začíná hrozit nebezpečí otevřené krize. Takovou krizi si nikdo z nás nepřeje. Proto vyzýváme vedení naší země, aby pochopilo, že nadešel čas ke skutečným a důkladným systémovým změnám a že tyto změny jsou svobodná a demokratická diskuse. Prvním krokem k jakýmkoli smysluplným změnám, novou ústavou počínaje a ekonomickou reformou konce, musí tedy být změna společenského klimatu v naší zemi, do kterého se musí vrátit duch svobody, důvěry, tolerance a plurality. Podle našeho názoru je k tomu třeba:

    • Aby byli okamžitě propuštěni všichni političtí vězňové.
    • Aby přestala být omezována svoboda shromažďovací.
    • Aby přestaly být kriminalizovány a pronásledovány různé nezávislé iniciativy a začaly být konečně chápány i vládou jako to, čím v očích veřejnosti už dávno jsou, totiž jako přirozená součást veřejného života a legitimní výraz jeho různotvárnosti. Zároveň by neměly být kladeny překážky vznikání nových občanských hnutí, včetně nezávislých odboru, svazu a spolku.
    • Aby byly sdělovací prostředky i veškerá kulturní činnost zbaveny všech forem politické manipulace a předběžné i následné skryté cenzury a otevřeny svobodné výměně názorů a aby byly legalizovány sdělovací prostředky, působící dosud nezávisle na oficiálních strukturách.
    • Aby byly respektovány oprávněné požadavky všech věřících občanů.
    • Aby byly všechny chystané a uskutečňované projekty, které mají natrvalo změnit životní prostředí v naší zemi a předurčit tak život budoucích generací, neodkladně předloženy k všestrannému posouzení odborníkům a veřejnosti.
    • Aby byla zahájena svobodná diskuse nejen o padesátých letech, ale i o Pražském jaru, invazi pěti států Varšavské smlouvy a následné normalizaci. Je smutné, že zatímco v některých zemích, jejichž armády tehdy do československého vývoje zasáhly, se dnes už o tomto tématu začíná věcně diskutovat, u nás je to stále ještě velké tabu, a to jen proto, aby nemuseli odstoupit ti lidé z politického a státního vedení, kteří jsou odpovědni za dvacetileté upadání všech oblastí společenského života u nás.

    Každý, kdo s tímto stanoviskem souhlasí, je může podpořit svým podpisem.

    Vládu vyzýváme, aby s ním nenaložila tak, jak je dosud zvyklá s nepohodlnými názory nakládat. Zasadila by tím osudovou ránu nadějím, jimiž jsme vedeni, totiž nadějím na skutečný společenský dialog jako jediné možné východisko ze slepé uličky, v níž se dnes Československo nalézá.

    Signatáři petice se mohou obrátit na jednu z následujících adres:
    Stanislav Devátý, Revoluční 1285 - byt 312, 760 01 Gottwaldov
    Václav Havel, Engelsovo nábřeží 78, 120 00 Praha 2
    Jiří Křižan, Navrátilova 16, 110 00 Praha 1
    Saša Vondra,Trojanova 1, 120 00 Praha 2


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Tzv. Moskevský protokol (1968)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (5330 přečtení)

    Protokol o jednání delegace SSSR a ČSSR (1968)
    (tzv. Moskevský protokol)

    Ve dnech 23. až 26. srpna 1968 se uskutečnila v Moskvě československo-sovětská jednání, kterých se zúčastnili z československé strany: prezident Československé socialistické republiky soudruh Ludvík Svoboda, první tajemník ÚV KSČ soudruh Alexander Dubček, předseda Národního shromáždění, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Josef Smrkovský, předseda vlády, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Oldřich Černík, člen předsednictva ÚV KSČ a první tajemník ÚV KSS soudruh Vasil Biľak, člen předsednictva ÚV KSČ, místopředseda Slovenské národní rady soudruh František Barbírek, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Jan Piller, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Emil Rigo, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Josef Špaček, člen předsednictva ÚV KSČ soudruh Oldřich Švestka, předseda ústřední kontrolní a revizní komise KSČ soudruh Miloš Jakeš, kandidát předsednictva a tajemník ÚV KSČ soudruh Jozef Lenárt, kandidát předsednictva ÚV KSČ soudruh Bohumil Šimon, místopředseda vlády soudruh dr. Gustáv Husák, tajemník ÚV KSČ soudruh Alois Indra, tajemník ÚV KSČ soudruh dr. Zdeněk Mlynář, ministr národní obrany generálplukovník soudruh Martin Dzúr, ministr spravedlnosti soudruh dr. Bohuslav Kučera, velvyslanec ČSSR v Sovětském svazu soudruh Vladimír Koucký.

    Ze sovětské strany: generální tajemník ÚV KSSS soudruh Brežněv, předseda rady ministrů SSSR, člen politbyra ÚV KSSS soudruh Kosygin, předseda prezídia Nejvyššího sovětu SSSR, člen politbyra ÚV KSSS soudruh Podgornyj, člen politbyra ÚV KSSS, předseda rady ministrů RSFSR soudruh Voronov, člen politbyra a tajemník ÚV KSSS soudruh Kirilenko, člen politbyra ÚV KSSS, první náměstek předsedy rady ministrů SSSR soudruh Poljanský, člen politbyra a tajemník ÚV KSSS soudruh Suslov, člen politbyra ÚV KSSS, předseda Všesvazové ústřední rady odborů soudruh Šeljepin, člen politbyra ÚV KSSS, první tajemník ÚV KS Ukrajiny soudruh Šelest, tajemník ÚV KSSS soudruh Katušev, tajemník ÚV KSSS soudruh Ponomarjov, ministr obrany Sovětského svazu soudruh Grečko, ministr zahraničních věcí SSSR soudruh Gromyko.

    1.

    V průběhu rozhovorů byly projednány otázky spojené s obranou socialistických vymožeností vybojovaných národy ČSSR při vzniklé situaci v ČSSR a také prvořadá opatření diktovaná touto situací a pobytem spojeneckých vojsk na území ČSSR.

    V těchto rozhovorech obě strany vycházely ze všeobecně uznávaných norem vztahů mezi bratrskými stranami a zeměmi, principů potvrzených v závěrečných dokumentech na setkání v Čierné nad Tisou a porady v Bratislavě.

    Byla potvrzena věrnost ujednání socialistických zemí k podpoře, upevnění a obraně socialismu, nesmiřitelnému boji s kontrarevolučními silami, což je společnou internacionální povinností všech socialistických zemí.

    Obě strany rovněž potvrdily rozhodné přesvědčení, že v nynější situaci je hlavním úkolem uskutečnění zásad a úkolů obsažených v dokumentu z porady v Bratislavě a v dohodě z jednání v Čierné nad Tisou, jejich konkrétní realizace.

    2.

    Předsednictvo ÚV KSČ prohlásilo, že tzv. XIV. sjezd KSČ zahájený 22. srpna t.r. bez souhlasu ÚV KSČ, za porušení stanov KSČ a bez účasti členů předsednictva a tajemníků a mnohých dalších stranických organizací, je neplatný. Všechna potřebná opatření v této otázce provede předsednictvo ÚV KSČ po svém návratu do ČSSR. Delegace prohlásila, že mimořádný, XIV. sjezd KSČ bude svolán po normalizaci situace ve straně a v zemi.

    3.

    Delegace KSČ informovala o tom, že v nejbližších 6-10 dnech se bude konat plénum ÚV KSČ za účasti KRK strany. Plénum posoudí otázky normalizace situace v zemi, opatření ke zlepšení stranických a státních orgánů, ekonomické otázky a otázky životní úrovně, opatření k upevnění všech článků stranického a státního řízení a uvolnění z funkcí těch osob, jejichž další činnost by neodpovídala potřebám upevnění vedoucí úlohy dělnické třídy a komunistické strany, splnění usnesení lednového a květnového pléna ÚV KSČ z roku 1968, upevnění pozic socialismu v zemi a dalšího rozvoje vztahů ČSSR s bratrskými zeměmi socialistického společenství.

    4.

    Představitelé KSČ vyjádřili nutnost rychlého provedení řady opatření směřujících k upevnění vlády pracujících a pozic socialismu. V souvislosti s tím byl zvláště zdůrazněn význam takových přednostních opatření, jako je ovládání sdělovacích prostředků s tím, aby plně sloužily věci socialismu. Přerušit v tisku, rozhlase a televize antisocialistická vystoupení, přerušit činnost různých skupin a organizací stojících na antisocialistických pozicích. Nepřipustit činnost antimarxistické sociálně demokratické strany.

    V zájmu plnění těchto úkolů v nejbližších dnech budou učiněna příslušná efektivní opatření. Stranické a státní orgány upraví situaci v tisku, rozhlase a televizi pomocí nových zákonů a opatření. V mimořádné situaci bude k zabezpečení úkolů nutné uskutečnit některá dočasná opatření, aby vláda pevně ovládla prostředky boje proti antisocialistickým silám v zemi, v případě nutnosti proti nepřátelským jednotlivcům nebo kolektivům.

    Budou provedena nutná kádrová opatření ve vedení tisku, v rozhlase a televizi. Tak jako při setkání v Čierné nad Tisou i nyní představitelé KSSS vyjádřili plnou solidaritu s těmito opatřeními, která odpovídají také základním zájmům socialistického společenství, jeho bezpečnosti a jednotě.

    5.

    Obě delegace projednaly otázky spojené s přítomností vojsk pěti socialistických zemí na území ČSSR a dohodly se o tom, že tato vojska se nebudou vměšovat do vnitřních záležitostí ČSSR. Jakmile pomine hrozba socialismu v ČSSR a bezpečnosti zemí socialistického společenství, bude proveden po etapách odchod spojeneckých vojsk z teritoria ČSSR.

    Velením spojeneckých vojsk a velením armády ČSSR budou ihned projednávány otázky o odchodu a změně dislokace vojenských částí z měst a vesnic, kde jsou místní orgány s to zajistit pořádek. Rozmístění vojsk uskutečnit v kasárnách, cvičných prostorách a jiných vojenských prostorách. Bude posouzena otázka bezpečnosti československé hranice s NSR. Množství vojsk, jejich organizace a rozmístění bude uskutečněno ve spolupráci s představiteli čs. armády. Materiálně technické zdravotní a jiné zajištění dočasně dislokovaných vojsk na území ČSSR bude stanoveno dohodou na úrovni MNO a MZV. Principiální sporné otázky budou řešeny vládami obou zemí.

    O podmínkách pobytu a úplném odsunu spojeneckých vojsk bude uzavřena smlouva mezi vládou ČSSR a vládami, jejichž spojenecká vojska jsou na území ČSSR.

    6.

    Představitelé Československa informovali o tom, že čs. ozbrojeným silám byl dán příkaz vyvarovat se incidentů a konfliktů s vojsky spojeneckých zemí v zájmu klidu a pořádku. Předsednictvo ÚV KSČ a vláda přijmou opatření pro tisk, rozhlas a televizi, která by vyloučila možnost vyvolání konfliktů mezi občany ČSSR a spojeneckými vojsky na území ČSSR.

    7.

    Představitelé KSČ prohlásili, že nedopustí odstranění z funkcí nebo dokonce represálie proti těm činitelům a pracovníkům strany, kteří bojovali za upevnění pozic socialismu, proti antikomunistickým silám, za přátelské vztahy k SSSR.

    8.

    Bylo dosaženo dohody, že v nejbližší době budou uskutečněna jednání o řadě ekonomických otázek s cílem rozšířit a prohloubit ekonomickou a vědeckotechnickou spolupráci mezi ČSSR a SSSR, zejména z hlediska potřeb dalšího rozvoje ekonomiky ČSSR v zájmu splnění plánu a růstu národního hospodářství ve smyslu usnesení KSČ.

    9.

    Je plná shoda v tom, že vývoj mezinárodní situace a zákeřná činnost imperialismu, směřující proti míru a bezpečnosti národů, proti socialismu, vyvolávají nutnost dalšího upevnění a zvýšení efektivnosti obranného systému Varšavské smlouvy, jakož i jiných vícestranných i dvoustranných orgánů i forem spolupráce socialistických zemí.

    10.

    Vedoucí představitelé KSSS a KSČ potvrdili odhodlání důsledně dodržovat princip koordinace činnosti v mezinárodních vztazích, směřujících k upevnění jednoty socialistického společenství, k upevnění míru a mezinárodní bezpečnosti.

    SSSR a ČSSR jako doposud budou v evropských otázkách důsledně provádět politiku odpovídající zájmům evropské bezpečnosti, klást rozhodný odpor militaristickým, revanšistickým a neonacistickým snahám, které sledují politiku revize výsledků II. světové války, narušit nedotknutelnost existujících hranic v Evropě.

    Obě strany prohlásily, že budou důsledně plnit všechny povinnosti vyplývající z více i dvoustranných dohod uzavřených mezi socialistickými zeměmi. V těsné jednotě s ostatními zeměmi socialistického společenství budou i nadále pokračovat v boji proti zákeřným akcím imperialismu, podporovat národně osvobozenecké hnutí, usilovat o uvolnění mezinárodního napětí.

    11.

    V souvislosti s projednáváním tzv. otázky ČSSR v Radě bezpečnosti OSN vedoucí představitelé KSČ a vlády ČSSR prohlásili, že československá vláda se neobracela se žádostí o projednání této otázky v Radě bezpečnosti.

    Představitelé KSČ informovali, že vládou republiky byl dán pokyn čs. představiteli v New Yorku ohradit se kategoricky proti projednávání otázky o situaci v ČSSR v Radě bezpečnosti nebo v jiném orgánu OSN a kategoricky žádat vypuštění tohoto bodu z programu jednání.

    12.

    Předsednictvo ÚV KSČ a vláda ČSSR prohlásily, že zhodnotí činnost těch členů vlády, kteří byli za hranicemi a vystupovali jménem vlády ČSSR v otázkách týkajících se vnitřní i zahraniční politiky zejména z hlediska dodržování zásad politiky KSČ a vlády republiky. Z tohoto zhodnocení budou učiněny příslušné závěry.

    V souvislosti s tím předsednictvo ÚV KSČ považuje za nutné provést některé další kádrové změny ve stranických a státních orgánech a organizacích v zájmu zajištění rychlé konsolidace ve straně i v zemi. Tyto otázky budou všestranně posouzeny po návratu do vlasti. Bude prověřena rovněž činnost ministerstva vnitra a na základě výsledků budou učiněna opatření k upevnění jeho vedení.

    13.

    Bylo dosaženo dohody uskutečnit v brzké době výměnu stranicko-státních delegací za účelem dalšího hlubšího posouzení a řešení otázek vznikajících ve vzájemných vztazích a projednání aktuálních mezinárodních otázek.

    14.

    Delegace se dohodly v zájmu obou komunistických stran a přátelství mezi ČSSR a SSSR považovat jako přísně tajné kontakty mezi vedoucími představiteli KSSS a KSČ v období po 20. 8. t.r. a tím i obsah nově uskutečněných rozhovorů.

    15.

    Obě strany se zavázaly jménem stran a vlád, že vyvinou veškeré úsilí KSSS a KSČ, vlád těchto zemí k prohloubení tradičního historického přátelství národů obou zemí, jejich bratrského přátelství na věčné časy.

    ---

    Zdroj: Benčík, Antonín – Domaňský, Josef. 21. srpen 1968. Praha: Tvorba - Delta, 1990


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Koaliční dohoda SMER-SNS-ĽS HZDS (2006)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2847 přečtení)

    Koaličná dohoda medzi Smer - sociálnou demokraciou, Slovenskou národnou stranou a Ľudovou stranou - Hnution za demokratické Slovensko (2006)

    I. Preambula

    SMER - sociálna demokracia, Slovenská národná strana a Ľudová strana - Hnutie za demokratické Slovensko vychádzajúc z vôle občanov vyjadrenej vo voľbách do Národnej rady Slovenskej republiky zo dňa 17. júna 2006, uzatvárajú na základe výsledkov týchto volieb túto Koaličnú zmluvu, ktorá zakladá koalíciu.

    Zmluvné strany sú rozhodnuté na základe mandátu od občanov Slovenskej republiky, potvrdzujúc svoju oddanosť princípom slobody, demokracie a právneho štátu, úcty k ľudských právam a základným slobodám, vytvoriť spoločnú koaličnú vládu Slovenskej republiky a prevziať tak na seba plnú zodpovednosť za uskutočňovanie správy vecí verejných.

    Zmluvné strany sa hlásia k tradíciám a zachovaniu slovenskej štátnosti, k integrácii Slovenskej republiky v bezpečnostných a nadnárodných politických štruktúrach, akými sú Severoatlantická aliancia a Európska únia, pretože sú si vedomé významu európskej integrácie a medzinárodnej spolupráce pre bezpečnosť občanov Slovenskej republiky a zvyšovanie ich životnej úrovne. Cieľavedomou aktívnou zahraničnou politikou chcú upevňovať medzinárodné postavenie Slovenskej republiky.

    Zmluvné strany rešpektujú dosiahnutú úroveň ochrany práv príslušníkov národnostných menšín a vyvinú maximálne úsilie na pokojné spolunažívanie občanov SR bez ohľadu na národnosť alebo politickú či etnickú príslušnosť. Zmluvné strany uvedomujúc si svoju spoločnú zodpovednosť za budúcnosť Slovenskej republiky sa budú usilovať o smerovanie Slovenskej republiky k naplneniu jej charakteristiky ako sociálneho štátu, tak ako to predpokladá ústava, štátu rešpektujúceho solidaritu ako jednu z hodnôt, na ktorých je založená Európska únia.

    Zmluvné strany sú rozhodnuté v rámci vyváženej hospodárskej politiky aktívne podporovať trvale udržateľný hospodársky rast dosahovaný sociálne a ekologicky orientovanou trhovou ekonomikou, ktorá musí vytvárať podmienky na dôstojný život pre každého človeka bez ohľadu na jeho pohlavie, vek, národnosť, etnickú príslušnosť alebo dosiahnutú úroveň vzdelania. Zmluvné strany nadviažu na všetky doterajšie opatrenia a rozhodnutia, ktoré nie sú v rozpore so sociálnym a ekologickým charakterom trhového hospodárstva. Pri závažných rozhodnutiach alebo rozhodnutiach presahujúcich štvorročné volebné obdobie vyvinú maximálne úsilie na dosiahnutie širokej politickej zhody vládnych a opozičných strán.

    II.

    1/ Zmluvné strany budú spoluprácou presadzovať tieto zásady:
    - prehĺbenie rozvoja demokracie, právneho štátu, zabezpečenie a ochranu občianskych práv a slobôd, vrátane práv príslušníkov osôb patriacich k národnostným a iným menšinám a etnickým skupinám,
    - rozvoj Ústavou Slovenskej republiky zaručených sociálnych práv a istôt opierajúcich sa o sociálnu solidaritu, zaručenú hospodárskym rozvojom štátu,
    - rešpektovanie plurality, vlastníckych vzťahov, rozvíjanie trhovej ekonomiky a na základe jej výsledkov vyrovnávať regionálne rozdiely, podporovať rozvoj investícií s cieľom modernizovať Slovensko a všetky oblasti spoločnosti,
    - vonkajšiu bezpečnosť štátu, pripravenosť v boji proti terorizmu systémom kolektívnej bezpečnosti v rámci NATO a bezpečnostných zložiek EÚ,
    - rozširovanie a prehlbovanie procesov integrácie v rámci Európskej únie s dôrazom na vstup do Európskej menovej únie,
    - zvýšenie kvality vzdelanosti a vedy, prepojenie systému vzdelávania a trhu práce, rozvoj národnej kultúry Slovákov a kultúry národnostných menšín ako systém, ktorý sa vzájomne obohacuje a potvrdzuje tradičné hodnoty.

    2/ Uvedené zásady budú po schválení zmluvnými stranami rozpracované v Programovom vyhlásení vlády Slovenskej republiky, ktoré po schválení Národnou radou Slovenskej republiky budú záväzné pre vládu Slovenskej republiky i zmluvné strany. Zmeny, alebo rozšírenie programových cieľov je možné len so súhlasom všetkých zmluvných strán. Pri tvorbe programového vyhlásenia vlády SR sa uplatní pomer zastúpenia zmluvných strán vo vláde SR.

    3/ Vláda Slovenskej republiky je viazaná iba Programovým vyhlásením vlády Slovenskej republiky. Programy politických strán sú len ich straníckymi dokumentmi.

    III.

    1/ Zmluvné strany sa zaväzujú pravidelne, pravdivo a úplne navzájom sa informovať o zásadných politických, hospodárskych, sociálnych, kultúrnych a ďalších problémoch.

    2/ Zmluvné strany zriaďujú Koaličnú radu ako spoločný iniciatívny, koordinačný a kontrolný orgán. Tvoria ju predsedovia zmluvných strán. Koaličná rada sa schádza spravidla pred zasadnutím vlády. Mimoriadna schôdza Koaličnej rady musí byť uskutočnená do 3 dní odo dňa požiadania ktoroukoľvek zmluvnou stranou. Na žiadosť ktorejkoľvek zmluvnej strany sa môže uskutočniť rokovanie rozšírenej Koaličnej rady za účasti troch zástupcov každej zmluvnej strany.

    3/ Rozhodnutia Koaličnej rady sa prijímajú konsenzom. Ak sa nedosiahne konsenzus, okamžité prerokovávanie sa odročí, najviac však na tri mesiace, alebo do termínu určeného Koaličnou radou.

    4/ Podobný postup bude zachovaný pri rokovaní vlády, ak sa rokuje o zásadnej otázke, ktorá nie je upravená v Programovom vyhlásení vlády.

    5/ Za koordináciu spolupráce zmluvných strán v Národnej rade Slovenskej republiky zodpovedajú predsedovia poslaneckých klubov.

    IV.

    1/ Zmluvné strany sa zaväzujú vzájomne pôsobiť pri predchádzaní sporov.

    2/ V prípade vzniku sporu medzi zmluvnými stranami rokujú o jeho riešení predsedovia. Ak sa nedosiahne bezodkladné riešenie, zmluvné strany vytvoria pre riešenie sporného problému skupiny s rovnakým počtom poverených zástupcov zmluvných strán na ich riešenie.

    3/ Až do vyriešenia spornej otázky sa zmluvné strany zásadne zdržia akéhokoľvek verejného komentovania, vysvetľovania vlastných stanovísk alebo stanovísk inej zmluvnej strany.

    4/ Prijaté riešenie je pre zmluvné strany záväzné a nespochybniteľné smerom k verejnosti i médiám. Rovnako je záväzný i dohovorený rámec informovania verejnosti o prijatom riešení.

    5/ Na žiadosť ktorejkoľvek zo zmluvných strán sa vytvárajú zápisy o dohodách.

    6/ O postoji a zámeroch koalície bude Koaličná rada pravidelne informovať verejnosť v masmédiách. O svojich straníckych zámeroch a postojoch môže informovať verejnosť každá zo zmluvných strán s výnimkou bodu 3.

    7/ Žiadna zmluvná strana, resp. zmluvné strany nemôže presadzovať svoje záujmy na úkor inej zmluvnej strany spoločným postupom so stranami opozície. Takýto postup bude považovaný za hrubé porušenie Koaličnej zmluvy s najzávažnejšími politickými dôsledkami.

    V.

    1/ Na základe tejto zmluvy a po vzájomných konzultáciách budú zmluvné strany zabezpečovať personálne obsadenie orgánov Národnej rady Slovenskej republiky, členov vlády Slovenskej republiky, štátnych tajomníkov.

    2/ Dohodnuté obsadenie funkcií v Národnej rade Slovenskej republiky a vo vláde Slovenskej republiky je uvedené v prílohe č. 1 tejto zmluvy. Zmluvné strany majú právo rokovať s príslušnými členmi vlády Slovenskej republiky a vedúcimi ústredných orgánov o personálnych otázkach v ich rezortoch.

    3/ Predseda každej zmluvnej strany má právo bez súhlasu ďalších zmluvných strán navrhnúť odvolanie ministra a nominantov za svoju politickú stranu. V prípade návrhu na odvolanie ministra bude takýto návrh postúpený prezidentovi Slovenskej republiky.

    VI.

    1/ Táto zmluva nadobúda platnosť a účinnosť dňom jej podpísania predsedami zmluvných strán. Platnosť a účinnosť stráca prvým dňom volebnej kampane do parlamentných volieb, ak sa strany nedohodnú inak.

    2/ Vypovedanie koaličnej zmluvy nie je možné bez predchádzajúceho zmierovacieho konania.

    3/ Táto zmluva stráca účinnosť uplynutím volebného obdobia na ktoré je uzatvorená. Šesť mesiacov pred voľbami zmluvné strany môžu verejnosti prezentovať aj volebné odlišnosti a programy strán.

    -----

    Príloha č. 1

    ZLOŽENIE NÁRODNEJ RADY SLOVENSKEJ REPUBLIKY A VLÁDY SLOVENSKEJ REPUBLIKY

    I. Vláda Slovenskej republiky

    Zmluvné strany sa dohodli na nasledovnom obsadení jednotlivých rezortov vo vláde:
    1. predseda Vlády Slovenskej republiky - SMER
    2. podpredseda Vlády Slovenskej republiky pre európske záležitosti, ľudské práva a menšiny – SMER
    3. Ministerstvo hospodárstva a správy a privatizácie národného majetku
    minister – SMER
    4. Ministerstvo financií
    minister – SMER
    5. Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny
    minister - SMER
    6. Ministerstvo životného prostredia
    minister - SNS
    7. Ministerstvo dopravy, pôšt a telekomunikácií
    minister - SMER
    8. Ministerstvo pôdohospodárstva
    minister - ĽS-HZDS
    9. Ministerstvo regionálneho rozvoja
    minister - SNS
    10. Ministerstvo školstva
    minister - SNS
    11. Ministerstvo kultúry
    minister – SMER
    12. Ministerstvo zdravotníctva
    minister - SMER
    13. Ministerstvo vnútra
    minister - SMER
    14. Ministerstvo zahraničných vecí
    minister - SMER
    15. Ministerstvo spravodlivosti
    minister – ĽS-HZDS
    16. Ministerstvo obrany
    minister – SMER

    Obsadenie funkcie vedúceho Úradu vlády Slovenskej republiky sa uskutoční na návrh predsedu Vlády Slovenskej republiky.

    Návrh zloženia Vlády Slovenskej republiky bude rešpektovať rozdelenie rezortov a funkcií podpredsedov Vlády Slovenskej republiky uvedené v tejto dohode.

    II. Zloženie orgánov Národnej rady Slovenskej republiky:
    predseda NR SR - SMER
    podpredseda NR SR - SMER
    podpredseda NR SR - SNS
    podpredseda NR SR – ĽS-HZDS
    podpredseda NR SR - opozícia

    Stále výbory:
    Ústavnoprávny výbor
    predseda – SMER
    podpredseda – ĽS-HZDS + opozícia
    Výbor pre financie, rozpočet a menu
    predseda – SMER
    podpredseda – HZDS + SNS
    Výbor pre hospodársku politiku
    predseda – SMER
    podpredseda – ĽS-HZDS + opozícia
    Výbor pre verejnú správu a regionálny rozvoj
    predseda – HZDS
    podpredseda – SNS + SMER
    Výbor pre ľudské práva, národnosti a postavenie žien
    predseda – opozícia
    podpredseda – SMER + opozícia
    Výbor pre obranu a bezpečnosť
    predseda – SNS
    podpredseda – SMER + HZDS
    Výbor pre pôdohospodárstvo, životné prostredie a ochranu prírody
    predseda – SNS
    podpredseda – SMER + opozícia
    Výbor pre zdravotníctvo
    predseda – opozícia
    podpredseda – SMER + opozícia
    Výbor pre sociálne veci a bývanie
    predseda – HZDS
    podpredseda – SNS + opozícia
    Výbor pre vzdelanie, mládež, vedu a šport
    predseda – opozícia
    podpredseda – SMER + opozícia
    Výbor pre kultúru a médiá
    predseda – opozícia
    podpredseda – SMER + opozícia
    Zahraničný výbor
    predseda – SMER
    podpredseda – HZDS + SNS

    Nestále výbory:
    Mandátový a imunitný výbor
    predseda – SMER
    podpredseda – SNS + opozícia
    Výbor pre nezlučiteľnosť funkcií
    predseda – opozícia
    podpredseda – SMER + opozícia
    Výbor pre európske záležitosti
    predseda – HZDS
    podpredseda – SMER + SNS
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu činnosti NBÚ
    predseda – SNS
    podpredseda – SMER + opozícia
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu činnosti SIS
    predseda – opozícia
    podpredseda – SNS + opozícia
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu činnosti VS
    predseda – opozícia
    podpredseda – ĽS-HZDS + opozícia
    Výbor na preskúmavanie rozhodnutí NBÚ
    predseda – SMER
    podpredseda – SNS + opozícia


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Abdikace císaře Karla I. ze 11. listopadu 1918

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1266 přečtení)

    Abdikace císaře Karla I. Habsburského (11.11.1918)

    Od svého nastoupení na trůn jsem ustavičně usiloval o to, abych vyvedl své národy z hrůz války, na jejímž vypuknutí nenesu žádnou vinu. Neváhal jsem znovu zavést ústavní život a otevřel jsem národům cestu k jejich samostatnému státnímu vývoji. Předtím i potom naplněn neměnnou láskou ke všem svým národům, nechci, aby moje osoba byla překážkou jejich rozvoje. Předem uznávám rozhodnutí, které učiní Německé Rakousko o své budoucí státní formě. Lid převzal svými zástupci vládu.Vzdávám se jakékoli účasti na státních záležitostech. Současně zprošťuji rakouskou vládu jejího úřadu. [...]

    -----

    Zdroj: Josef Tureček, Výbor z textů ke studiu obecných dějin státu a práva, Praha 1956, s. 472. In: Arnošt Skoupý, Texty k obecným dějinám novověku II (1871-1918), Olomouc 1992. (http://www.historie.upol.cz/19/prameny/abdikace.htm)


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Tzv. Varšavská smlouva (1955)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3957 přečtení)

    Smlouva o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci mezi Albánskou lidovou republikou, Bulharskou lidovou republikou, Maďarskou lidovou republikou, Německou demokratickou republikou, Polskou lidovou republikou, Rumunskou lidovou republikou, Svazem sovětských socialistických republik a Československou republikou
    (tzv. Varšavská smlouva, 1955)

    Smluvní strany,

    • znovu stvrzujíce své úsilí o vytvoření systému kolektivní bezpečnosti v Evropě založeného na účasti všech evropských států bez ohledu na jejich společenské a státní zřízení, což by umožnilo sjednotit jejich úsilí v zájmu zajištění míru v Evropě,
    • přihlížejíce zároveň k situaci, která vznikla v Evropě v důsledku ratifikace pařížských dohod předvídajících vytvoření nového vojenského seskupení v podobě "Západoevropské unie" za účasti remilitarizovaného západního Německa a jeho zapojení do Severoatlantického bloku, což zvyšuje nebezpečí nové války a ohrožuje národní bezpečnost mírumilovných států,
    • jsouce přesvědčeny o tom, že za těchto podmínek mírumilovné státy Evropy musí učinit nutná opatření k zajištění své bezpečnosti a v zájmu zachování míru v Evropě, řídíce se cíli a zásadami Charty Organizace Spojených národů, v zájmu dalšího upevnění a rozvoje přátelství, spolupráce a vzájemné pomoci v souladu se zásadou respektování nezávislosti a svrchovanosti států, jakož i zásadou nevměšování do jejich vnitřních věcí,
    rozhodly se uzavřít tuto Smlouvu o přátelství, spolupráci a vzájemné pomoci a jmenovaly svými zplnomocněnci:
    • Prezídium Lidového shromáždění Albánské lidové republiky Mehmeta Shehu, předsedu Rady ministrů Albánské lidové republiky,
    • Prezídium Lidového shromáždění Bulharské lidové republiky Vylko Červenkova, předsedu Rady ministrů Bulharské lidové republiky,
    • Prezídium Maďarské lidové republiky Andráse Hegedüse, předsedu Rady ministrů Maďarské lidové republiky,
    • Prezident Německé demokratické republiky Otto Grotewohla, předsedu vlády Německé demokratické republiky,
    • Státní rada Polské lidové republiky Józefa Cyrankiewicze, předsedu Rady ministrů Polské lidové republiky,
    • Prezídium Velkého národního shromáždění Rumunské lidové republiky Gheorghe Gheorghiu-Deje, předsedu Rady ministrů Rumunské lidové republiky,
    • Prezídium Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik Nikolaje Alexandroviče Bulganina, předsedu Rady ministrů Svazu sovětských socialistických republik,
    • Prezident Československé republiky Viliama Širokého, předsedu vlády Československé republiky,
    kteří po předložení svých plných mocí, jež byly shledány v náležité formě a v plném pořádku, dohodli se na tomto:

    Čl.1

    Smluvní strany se zavazují v souhlase s Chartou Organizace Spojených národů zdržovat se ve svých mezinárodních vztazích hrozby silou nebo jejího použití a urovnávat své mezinárodní spory mírovými prostředky tak, aby nebyl ohrožován mezinárodní mír a bezpečnost.

    Čl.2

    Smluvní strany prohlašují, že jsou ochotny účastnit se v duchu upřímné spolupráce všech mezinárodních jednání, jejichž cílem je zajistit mezinárodní mír a bezpečnost, a plně poskytnout své síly pro uskutečnění těchto cílů. Přitom Smluvní strany budou usilovat o to, aby v dohodě s jinými státy, které si budou přát spolupracovat v této věci, byla učiněna účinná opatření k všeobecnému snížení zbrojení a k zákazu atomových a vodíkových zbraní, jakož i jiných druhů zbraní hromadného ničení.

    Čl.3

    Smluvní strany budou se spolu radit o všech důležitých mezinárodních otázkách, které se dotýkají jejich společných zájmů, vedeny jsouce zájmem upevnění mezinárodního míru a bezpečnosti. V zájmu zajištění společné obrany a zachování míru a bezpečnosti budou se Smluvní strany bezodkladně spolu radit v každém případě, kdy podle mínění kterékoli z nich bude hrozit ozbrojený útok proti jednomu státu nebo několika státům zúčastněným na Smlouvě.

    Čl.4

    Dojde-li v Evropě k ozbrojenému útoku proti jednomu státu nebo několika státům zúčastněným na Smlouvě se strany kteréhokoli státu nebo skupiny států, každý stát zúčastněný na Smlouvě na základě práva na individuální nebo kolektivní sebeobranu, v souhlase s článkem 51 Charty Organizace Spojených národů, poskytne státu nebo státům, které byly takto napadeny, okamžitou pomoc, individuálně i v dohodě s ostatními státy zúčastněnými na Smlouvě a to všemi prostředky, které považuje za nutné, včetně použití ozbrojené síly. Státy zúčastněné na Smlouvě budou se neprodleně radit o společných opatřeních, která je nutno podniknout pro obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti. O opatřeních podniknutých na základě tohoto článku bude zpravena Rada bezpečnosti v souhlase s ustanoveními Charty Organizace Spojených národů. Tato opatření budou zastavena, jakmile Rada bezpečnosti učiní opatření nutná k obnovení a zachování mezinárodního míru a bezpečnosti.

    Čl.5

    Smluvní strany se dohodly vytvořit Spojené velení svých ozbrojených sil, které budou podle dohody mezi stranami vyčleněny pod řízení tohoto velení, jež bude jednat podle společně stanovených zásad. Smluvní strany učiní také jiná dohodnutá opatření nutná k upevnění jejich obranyschopnosti tak, aby byla chráněna mírová práce jejich národů, zaručena nedotknutelnost jejich hranic a území a zajištěna obrana před možnou agresí.

    Čl.6

    K provádění touto Smlouvou stanovených porad mezi státy zúčastněnými na Smlouvě a k projednání otázek vznikajících při provádění této Smlouvy zřizuje se Politický poradní výbor, v němž bude každý stát zúčastněný na Smlouvě zastoupen členem vlády nebo jiným zvlášť jmenovaným zástupcem. Výbor může zřizovat pomocné orgány, které se ukáží být potřebnými.

    Čl.7

    Smluvní strany se zavazují neúčastnit se žádných koalic nebo spojenectví a neuzavírat žádných dohod, jejichž cíle jsou v rozporu s cíli této Smlouvy. Smluvní strany prohlašují, že jejich závazky vyplývající z platných mezinárodních smluv nejsou v rozporu s ustanoveními této Smlouvy.

    Čl.8

    Smluvní strany prohlašují, že budou působit v duchu přátelství a spolupráce k dalšímu rozvoji a upevnění vzájemných hospodářských a kulturních styků, řídíce se zásadou vzájemného respektování nezávislosti a svrchovanosti a zásadou nevměšování do vnitřních věcí druhého státu.

    Čl.9

    Tato Smlouva je otevřena přístupu dalších států bez ohledu na jejich společenské a státní zřízení, které vyjádří ochotu svou účastí na této Smlouvě napomáhat sjednotit úsilí mírumilovných států o zajištění míru a bezpečnosti národů. Takový přístup vstoupí v platnost se souhlasem států zúčastněných na Smlouvě po odevzdání listiny o přístupu ke Smlouvě do úschovy vládě Polské lidové republiky.

    Čl.10

    Tato Smlouva podléhá ratifikaci a ratifikační listiny budou odevzdány do úschovy vládě Polské lidové republiky. Smlouva vstoupí v platnost dnem, kdy bude odevzdána poslední ratifikační listina. Vláda Polské lidové republiky zpraví ostatní státy zúčastněné na Smlouvě o odevzdání každé ratifikační listiny do úschovy.

    Čl.11

    Tato Smlouva zůstává v platnosti po dobu dvaceti let. Pro Smluvní strany, které do roka před uplynutím této lhůty neodevzdají vládě Polské lidové republiky prohlášení o vypovězení Smlouvy, zůstane Smlouva v platnosti po dobu dalších deseti let. Bude-li v Evropě vytvořen systém kolektivní bezpečnosti a za tím účelem uzavřena Celoevropská smlouva o kolektivní bezpečnosti, o což budou Smluvní strany vytrvale usilovat, pozbude tato Smlouva platnosti dnem, kdy vstoupí v platnost Celoevropská smlouva.

    Sepsáno ve Varšavě dne čtrnáctého května 1955 v jednom vyhotovení v jazyce českém, ruském, polském a německém, při čemž všechna znění mají stejnou platnost. Ověřené opisy této Smlouvy odevzdá vláda Polské lidové republiky všem ostatním účastníkům Smlouvy.

    Na důkaz toho zplnomocněnci podepsali tuto Smlouvu a přiložili k ní pečeti.

    • Z plné moci Prezídia Lidového shromáždění Albánské lidové republiky Mehmet Shehu
    • Z plné moci Prezídia Lidového shromáždění Bulharské lidové republiky Vylko Červenkov
    • Z plné moci Prezídia Maďarské lidové republiky András Hegedüs
    • Z plné moci prezidenta Německé demokratické republiky Otto Grotewohl
    • Z plné moci Státní rady Polské lidové republiky Józef Cyrankiewicz
    • Z plné moci Prezídia Velkého národního shromáždění Rumunské lidové republiky Gheorghe Gheorghiu-Dej
    • Z plné moci Prezídia Nejvyššího sovětu Svazu sovětských socialistických republik Nikolaj Alexandrovič Bulganin
    • Z plné moci prezidenta Československé republiky Viliam Široký

    ---

    Shlédnuvše a prozkoumavše tuto Smlouvu a vědouce, že Národní shromáždění republiky Československé s ní souhlasí, prohlašujeme ji za schválenu, přijatu, potvrzenu a utvrzenu a mocí listu tohoto podepsaného naší rukou vlastní ji schvalujeme, přijímáme, potvrzujeme a utvrzujeme, slibujíce slovem svým, Jménem republiky Československé, že ji pevně a neporušitelně zachováme a nedopustíme, aby proti ní jednáno bylo z jakékoli příčiny a jakýmkoli vymyšleným způsobem.

    Tomu na svědomí jsme tento list vyhotoviti kázali a k němu pečeť republiky Československé přitisknouti dali, jenž jest dán na hradě Pražském, dne 26. května léta tisícího devítistého padesátého pátého.

    Prezident republiky Československé:
    Antonín Zápotocký, v. r.

    Ministr zahraničních věcí:
    Václav David, v. r.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Koaliční dohoda SDKÚ-SMK-KDH-ANO (2002)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2052 přečtení)

    Koaličná dohoda medzi Slovenskou demokratickou a kresťanskou úniou, Stranou maďarskej koalície, Kresťanskodemokratickým hnutiom a Alianciou nového občana (2002)

    Slovenská demokratická a kresťanská únia, Strana maďarskej koalície, Kresťanskodemokratické hnutie a Aliancia nového občana, vychádzajúc z vôle občanov vyjadrenej vo voľbách do Národnej rady Slovenskej republiky, rozhodnutí vytvoriť spoločnú koaličnú vládu a pokračovať tak v zodpovednosti za uskutočňovanie správy verejných vecí pre spoločné blaho všetkých občanov Slovenskej republiky, potvrdzujúc svoju oddanosť princípom slobody, demokracie a právneho štátu, úcty k ľudským právam a základným slobodám, odhodlaní vytvárať priaznivé podmienky pre rozvoj trhového hospodárstva, rozhodnutí doviesť Slovenskú republiku do NATO, integrovať našu vlasť do Európskej únie a garantovať dobrú spoluprácu s ostatnými krajinami, rozhodli sa spoločne vytvoriť túto koaličnú dohodu.

    Zmyslom koaličnej spolupráce SDKÚ, SMK, KDH a ANO je pokračovať v riešení zložitých spoločenských, ekonomických, sociálnych a duchovných problémov. Koaliční partneri, uvedomujúc si svoju spoločnú zodpovednosť za budúcnosť Slovenskej republiky, osvedčujú svoje rozhodné úsilie:
    - rozvíjať pluralitnú parlamentnú demokraciu ako neoddeliteľný atribút občianskej spoločnosti, zachovávať princípy právneho štátu všeobecne a osobitne v oblasti ľudských a občianskych práv;
    - utvárať priaznivé podmienky pre rozvoj trhového hospodárstva, - upevňovať medzinárodné postavenie Slovenskej republiky
    - upevňovať politickú stabilitu,
    - utvárať podmienky na prehlbovanie sociálneho zmieru, národnostnej, etnickej a náboženskej tolerancie.

    Koaliční partneri v záujme dosiahnutia uvedených cieľov, pri vzájomnom rešpektovaní svojej identity, programov a samostatnosti, po konštruktívnych rokovaniach a vyjasnení si stanovísk vypracovali a schválili túto koaličnú dohodu.

    I. ZÁSADY ČINNOSTI KOALÍCIE

    Prioritnou úlohou koalície je vytvoriť podmienky pre vznik funkčnej vlády SR a zabezpečiť tejto vláde počas jej funkčného obdobia potrebnú podporu, osobitne pri prijímaní zákonov v Národnej rade SR. Pre naplnenie tejto úlohy je súčinnosť koalície pri prijímaní politických rozhodnutí širšia a vzťahuje sa v dohodnutých prípadoch na pôsobenie súvisiace s funkčnosťou vlády aj na činnosť koaličných partnerov Národnej rade SR.

    Koaliční partneri spoločne zostavujú návrh na zloženie vlády. Po jej vymenovaní a po získaní dôvery Národnej rady SR koalícia napomáha vláde pri výkone jej ústavných kompetencií.

    II. SÚČINNOSŤ KOALÍCIE

    1. Účelom koaličnej spolupráce je koordinácia činnosti koaličných partnerov tak, aby bolo možné splniť program vlády. Koalícia v plnom rozsahu rešpektuje ústavné postavenie a pôsobnosti ústavných orgánov a ústavných činiteľov.

    2. Väčšinovú parlamentnú podporu koaličnej vláde zabezpečujú koaliční partneri prostredníctvom svojich parlamentných klubov. Koaličnú spoluprácu, zjednocovanie názorov a postupov zabezpečujú predsedovia poslaneckých klubov koaličných partnerov.

    3. Návrhy zákonov, návrhy na zmenu a doplnenie vládou predložených legislatívnych predlôh predkladajú poslanci koaličných partnerov po informovaní predsedov všetkých poslaneckých klubov koaličných partnerov.

    4. Všetky zásadné rozhodnutia a uznesenia vo vláde SR, v NR SR a v koaličnej rade budú prijímané po vzájomnej dohode všetkých koaličných partnerov. Pokiaľ nedôjde k dohode, ani jeden z partnerov nepredloží spornú vec na rokovanie príslušného orgánu, kým nezaujme k veci stanovisko koaličná rada. Ak na schôdzi vlády vyjadrí člen vlády nesúhlas svojej strany, predseda vlády stiahne sporný bod z programu schôdze. Do programu takýto bod zaradí až po tom, ako ho prerokuje Koaličná rada. (právo veta)

    5. V prípade rekonštrukcie vlády SR bude vždy rešpektovaný dohodnutý pomer koaličných partnerov tak, ako to vyplýva z príslušných článkov tejto dohody vrátane príloh.

    6. Interpelácie a otázky na členov vlády uplatnia poslanci koaličných partnerov s vedomím predsedu svojho poslaneckého klubu.

    7. Pri schvaľovaní programu schôdzí NR SR a pri prijímaní vládou a poslancami predložených legislatívnych predlôh, sa subjekty koalície zaväzujú, že urobia všetko pre to, aby návrhy vlády, vrátane vládnych stanovísk k poslaneckým návrhom zákonov získali podporu koaličných poslancov NR SR.

    8. Členovia koaličnej vlády a poslanci koaličných klubov sa pred schôdzou NR SR stretnú na spoločnom zasadnutí.

    9. Ak niektorý z koaličných partnerov vznesie výhrady voči návrhu zákona prípadne voči zmenám a doplnkom zákonov, koaliční partneri odporučia svojim poslancom rozhodnúť až po stanovisku koaličnej rady. Iný postup môžu dohodnúť predsedovia poslaneckých klubov koaličných partnerov v osobitne zreteľa hodných prípadoch.

    10. Horeuvedené zásady sa vzťahujú aj na činnosť orgánov NR SR.

    III. KOALIČNÁ RADA

    1. Koaliční partneri vytvárajú na základe tejto zmluvy spoločný orgán - Koaličnú radu.

    2. Poslaním Koaličnej rady je najmä:
    - prerokovanie a zjednocovanie názorov koalície na zásadné otázky spolupráce, súčinnosť koaličnej činnnosti;
    - zabezpečenie spoločného koaličného postupu v zásadných otázkach koaličnej činnosti, ako aj pôsobnosti koaličných partnerov v tých oblastiach, ktoré súvisia s výkonom koaličnej činnosti, prípadne výrazne výkon koaličnej činnosti ovplyvňujú i v prípadoch, ak tieto vecné otázky a problémy presahujú vymedzený rámec spolupráce zakotvený touto koaličnou zmluvou;
    - riešenie prípadných rozporov pri napĺňaní Koaličnej zmluvy;
    - prerokovať a odsúhlasiť zmeny vládneho programu.

    3. Koaličná rada je zložená z troch zástupcov každej zmluvnej strany a to z:
    a) predsedov strán koaličných partnerov, resp. ich zástupcov,
    b) predsedov poslaneckých klubov koaličných partnerov, resp. ich zástupcov,
    c) z členov vlády - jeden za každého z koaličných partnerov.

    4. Každý z koaličných partnerov pri prijímaní rozhodnutí v Koaličnej rade disponuje jedným hlasom.

    5. Spôsob a formu rokovania Koaličnej rady, vedenie a zvolávanie jej zasadnutí, dohodnú koaliční partneri v Rokovacom poriadku Koaličnej rady.

    6. Koaličná rada zasadá pravidelne, minimálne dvakrát za mesiac, alebo na požiadanie ktoréhokoľvek z partnerov.

    IV. ZLOŽENIE NR SR A VLÁDY SR

    1. Vláda - zmluvné strany sa dohodli na nasledovnom obsadení rezortov vo vláde:
    predseda vlády - SDKÚ
    podpredseda vlády bez ministerstva - SMK
    Ministerstvo hospodárstva a správy a privatizácie národného majetku minister a podpredseda vlády - ANO
    štátni tajomníci – SMK, ANO
    Ministerstvo financií
    minister a podpredseda vlády - SDKÚ
    štátni tajomníci – SMK, SDKÚ
    Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny
    minister - SDKÚ
    štátni tajomníci – ANO, SDKÚ
    Ministerstvo životného prostredia
    minister - SMK
    štátny tajomník - KDH
    Ministerstvo dopravy, pôšt a telekomunikácií
    minister - SDKÚ
    štátni tajomníci – ANO, KDH
    Ministerstvo pôdohospodárstva
    minister - SMK
    štátni tajomníci – KDH, SDKÚ
    Ministerstvo regionálneho rozvoja
    minister - SMK
    štátni tajomníci – SDKÚ, SMK
    Ministerstvo školstva
    minister - KDH
    štátni tajomníci – ANO, SMK
    Ministerstvo kultúry
    minister - ANO
    štátny tajomník - SMK
    Ministerstvo zdravotníctva
    minister - ANO
    štátny tajomník – SDKÚ
    Ministerstvo vnútra
    minister - KDH
    štátny tajomník - SDKÚ
    Ministerstvo zahraničných vecí
    minister - SDKÚ
    štátni tajomníci – SDKÚ, SMK
    Ministerstvo spravodlivosti
    minister a podpredseda vlády - KDH
    štátny tajomník - KDH
    Ministerstvo obrany
    minister - SDKÚ
    štátny tajomník - SDKÚ

    Obsadenie funkcie vedúceho úradu vlády sa uskutoční na návrh predsedu vlády.

    Návrh zloženia vlády bude rešpektovať rozdelenie rezortov a funkcií podpredsedov vlády uvedené v tejto dohode.

    2. Zloženie orgánov Národnej rady SR:
    predseda NR SR - KDH
    I. podpredseda NR SR - SMK
    podpredseda NR SR - SDKÚ
    podpredseda NR SR - ANO
    podpredseda NR SR - opozícia

    Mandátový a imunitný výbor - ANO
    Výbor pre nezlučiteľnosť funkcií - opozícia
    Výbor pre európsku integráciu - opozícia
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu SIS - opozícia
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu Vojenského spravodajstva - opozícia
    Ústavnoprávny výbor - ANO
    Výbor pre financie, rozpočet a menu - SMK
    Výbor pre hospodárstvo, privatizáciu a podnikanie - SDKÚ
    Výbor pre pôdohospodárstvo - opozícia
    Zahraničný výbor - KDH
    Výbor pre verejnú správu - SDKÚ
    Výbor pre obranu a bezpečnosť - opozícia
    Výbor pre vzdelanie, vedu, šport a mládež, kultúru a médiá - SDKÚ
    Výbor pre zdravotníctvo - KDH
    Výbor pre sociálne veci a bývanie - opozícia
    Výbor pre životné prostredie a ochranu prírody - opozícia
    Výbor pre ľudské práva, národnosti a postavenie žien - SMK

    Zmluvné strany sa dohodli, že na ustanovujúcej schôdzi NR SR bude ich spoločným kandidátom na predsedu NR SR Pavol Hrušovský.

    V. ZÁSADY VLÁDNEHO PROGRAMU KOALIČNEJ VLÁDY

    Zásady vládneho programu koaličnej vlády sú obsiahnuté v dokumente "Programové tézy SDKÚ-SMK-KDH-ANO" (spracované 8. októbra 2002), ktorý tvorí prílohu tejto koaličnej dohody. Uvedený dokument bude publikovaný po dokončení redakčných úprav.

    VI. VŠEOBECNÉ A ZÁVEREČNÉ USTANOVENIA

    1. Zmluvné strany sa zaväzujú, že budú svoje návrhy v NR SR presadzovať spolu s koaličnými partnermi. Ak sa niektorý z koaličných partnerov vo vážnej veci a proti vôli ďalších členov koalície spojí na presadenie návrhu s opozíciou, je to hrubé porušenie práv ostatných partnerov koalície podľa bodu 5.

    2. Koaličná zmluva zaniká dňom začatia volebnej kampane volieb do NR SR.

    3. Koaličná zmluva nadobúda platnosť dňom podpisu posledného oprávneného zástupcu koaličného partnera a účinnosť koaličnej činnosti dňom konštituovania príslušných ústavných funkcií.

    4. Táto Koaličná zmluva má uzavretý charakter a neumožňuje bez vysloveného súhlasu zostávajúcich koaličných partnerov pristúpenie pre akýkoľvek tretí subjekt, alebo postúpenie práv a záväzkov z tejto zmluvy na tretie subjekty. Zmeny v počte členov poslaneckých klubov počas volebného obdobia nezakladajú nárok na zmenu pomerov, ktoré sú dohodnuté touto dohodou (vo vláde a v NR SR).

    5. Koaličný partner je oprávnený od zmluvy odstúpiť v prípade, ak dôjde k hrubému porušeniu jeho práv a záväzkov voči nemu, ktoré vyplývajú z koaličnej dohody, a ktoré sa nepodarilo vyriešiť do 30 dní ani na zasadnutí Koaličnej rady.

    6. Koaličná zmluva zaniká pred dohodnutou dobou účinnosti zmluvy tiež v prípadoch, ak dôjde k zániku alebo k takým zmenám subjektov ktoré túto koalíciu vytvárajú, ktoré znamenajú zásadnú zmenu pomeru síl v NR SR.

    7. Nižšie podpísaní predsedovia strán ako štatutárni predstavitelia koaličných partnerov vyhlasujú, že sú plne oprávnení na základe zmocnenia kompetentných orgánov svojich strán uzavrieť túto Koaličnú dohodu.

    8. Podpisom oprávnených zástupcov koaliční partneri potvrdzujú, že textu zmluvy, ako aj jej príloh, ktoré tvoria jej nedeliteľnú súčasť, rozumejú a súhlasia s celým jej obsahom bez výhrad. Zmluvu uzatvárajú slobodne, voľne, bez akéhokoľvek nátlaku s úmyslom naplniť jej poslanie, záväzky a práva tak, aby nedošlo k poškodeniu práv ostávajúcich koaličných partnerov.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Manifest císaře Karla I. ze 16. října 1918

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1023 přečtení)

    Manifest císaře Karla I. ze 16. října 1918

    Mým věrným národům rakouským!

    Od té doby, co jsem nastoupil na trůn, jest Mou nezdolnou snahou vymoci veškerým Mým národům vytoužený mír, jakož i ukázati národům rakouským cestu, na níž by bez překážek a třenic dali požehnaně rozvinouti svým národním silám a využitkovali jich úspěšně k svému duševnímu a hmotnému blahobytu.

    Strašlivé zápolení světové války stálo dosud v cestě dílu míru. Hrdinství a věrnost, obětavé snášení nouze a strádání slavně obhájily vlast v této těžké době. Kruté oběti války musily zabezpečiti nám čestný mír, na jehož prahu dnes s pomocí Boží stojíme.

    Nyní nutno bez váhání přikročiti k novému vybudování vlasti na jejích přirozených a tudíž nejspolehlivějších základech. Přání rakouských národů jest při tom pečlivě uvésti ve vzájemný soulad a uskutečniti jejich splnění. Jsem odhodlán provésti toto dílo za svobodné součinnosti Mých národů v duchu oněch zásad, které za své přijali spojení mocnářové v nabídce mírové. Rakousko se má státi, jak tomu chtějí jeho národové, státem spolkovým, v němž každý národní kmen tvoří svůj vlastní státní útvar na území, jež obývá. Tím se nijak nepředbíhá spojení polských území Rakouska s polským neodvislým státem. Městu Terstu s obvodem dostane se podle přání jeho obyvatelstva postavení zvláštního.

    Tato nová úprava, která se nijak nedotýká celistvosti zemí svaté koruny uherské, má zabezpečiti každému jednotlivému státu národnímu jeho samostatnost; úprava tato bude však také účinně chrániti zájmy společné a uplatňovati je všude tam, kde společenství je životní potřebou jednotlivých státních útvarů. Jmenovitě bude dlužno spojiti všechny síly, aby s úspěchem rozřešily se po právu a spravedlnosti veliké úkoly, které vznikají ze zpětných účinků války.

    Až do té doby, kdy tato přeměna bude zákonnou cestou dokonána, zůstávají dosavadní zařízení k ochraně obecných zájmů nezměněna. Mé vládě jest uloženo připraviti bez odkladu veškeré práce k novému vybudování Rakouska. K národům, na jejichž sebeurčení bude spočívati nová říše, obrací se Můj hlas, aby spolupůsobili na tomto velkém díle prostřednictvím národních rad, kteréž - utvořeny z říšských poslanců každého národa - mají uplatniti zájmy národa ve vzájemném poměru, jakož i ve styku s mou vládou.

    Kéž tato naše vlast, upevněna svorností národů, které v sobě spojuje, vyjde z bouří válečných jako svaz národů svobodných. Požehnání Všemohoucího provázejž naši práci, aby velké dílo míru, jež budujeme, stalo se štěstím Mých národů.

    Ve Vídni dne 16. října 1918.

    Karel v. r.
    Hussarek v.r.

    -----

    Zdroj: Wiener Zeitung, 17. října 1918; české znění in: Soukup, František. 28. říjen 1918: předpoklady a vývoj našeho odboje domácího v československé revoluci za státní samostatnost národa, Praha: 1928, strany 803-804.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Vyhlásenie Slovenskej republiky rád (1919)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3917 přečtení)

    Vyhlásenie Slovenskej republiky rád (1919)
    (původní znění)

    Ku proletarom caleho sveta!

    Viťazna svetová revolúcia, ktorú ňe môže prekazac v napredovaní s novimi velkimi višledkami bohaciala svojich zdarí. Na slovenskej zemi, ktorá už ošlebodzena je od jarma imperialistov: neška se otvori samostatná Slovenska Radová Republika.

    Perši skutok bul od jarma českich imperialistov višlebodzeneho proletariata, že od imperialistov vikričeniale s skutočnosci zohavenvo samourčujuce pravo sebe zhotoval. S tim pohnutom slovenské robotnici, vojaci a sediaci dalej budovali totu revolučnú frontu, ktorej cestu ruská a uhorská Radová Republika rovnili, a plaču, vihrali pre velku ideu svetovej Radovej Republiki.

    Slovenska Radová Republika, ktorá še teraz narodzila, jak prirodzenich spojení patril viťaznich prjaceli, ruskú a uhorskú Radovú Republiku a medzinárodného proletariata.

    Slovenska Radová Republika stáva še pod ochranu vše lepše a lepše vistaveneho jednotného a solidárneho robotnickeho internationala. Perši pozdrav slovenskej Radovej Republiki ešci českim utlačenim proletarom patri Slovenska Radová Republika stoji tješ na fundamentu najobširnejšej proletárskej demokracii, ale doraz ustaví zbroj diktaturi, ktorá ňe šanuje totich, ktoré proti totej čistej, verejnej a ňefalošnej demokracie dačo piano robja, ktoré samourčujuce pravo ohrožovaju. Z teho cilu rozbúri každú našilnost kapitalistov a imperialistov, vipustoši každú možnost vikoristovanie a chista mocnú svetovú revolúciu mocného pracujúceho ľudi.

    Mocno a bez pojednané pracuje slovenskí proletariať svoju historickú povolanú a bi verne prenasledoval robote prechod, že bi svojim prikladom povzbudzoval nasledujúci, že bi na proletárske meno hodne buli.

    Nech žije svetová revolúcia!
    Nech žije komunisticki internacionál!

    ---

    Vysvětlivky:
    bohaciala = obohacovala
    vykričeniale = vyhlásené
    patril = považuje
    doraz = hneď


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Koaliční dohoda SDK-SDĽ-SMK-SOP (1998)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3241 přečtení)

    Koaličná dohoda medzi Slovenskou demokratickou koalíciou, Stranou demokratickej ľavice, Stranou maďarskej koalície a Stranou občianskeho porozumenia (1998)

    Slovenská demokratická koalícia, Strana demokratickej ľavice, Strana maďarskej koalície a Strana občianskeho porozumenia, vychádzajúc z vôle občanov vyjadrenej vo voľbách do Národnej rady Slovenskej republiky, rozhodnutí vytvoriť spoločnú koaličnú vládu a prevziať tak zodpovednosť za uskutočňovanie správy vecí verejných pre spoločné blaho všetkých občanov Slovenskej republiky, potvrdzujúc svoju oddanosť princípom slobody, demokracie a právneho štátu, úcty k ľudských právam a základným slobodám, rozhodnutí upevniť a prehĺbiť ústavný systém Slovenskej republiky, zabezpečiť účinné fungovanie ústavných orgánov a inštitúcií a dosiahnuť spoločenskú stabilitu, odhodlaní vytvárať priaznivé podmienky pre rozvoj trhového hospodárstva v rámci vyváženej hospodárskej politiky, posilňovania sociálnych istôt občanov a ochrany životného prostredia, rozhodnutí cieľavedome upevniť medzinárodné postavenie Slovenskej republiky, dosiahnuť členstvo Slovenskej republiky v NATO, integrovať Slovenskú republiku do Európskej únie a OECD a garantovať dobrú spoluprácu s ostatnými krajinami, predovšetkým so susednými štátmi, so zreteľom k dosiahnutiu politickej stability, zastaveniu ekonomického poklesu s vyváženým znášaním negatívnych dôsledkov všetkými občanmi, vrátane prehlbovania sociálneho zmieru, národnostnej, etnickej a náboženskej tolerancie a vzájomného občianskeho porozumenia na prospech všetkých občanov Slovenskej republiky prijali rozhodnutie spoločne vytvoriť túto koaličnú dohodu.

    Zmyslom koaličnej spolupráce SDK, SDĽ, SMK a SOP je v širokom dialógu poskytnúť racionálne a reálne riešenia nahromadených zložitých spoločenských, ekonomických, sociálnych a duchovných problémov s dôrazom na ich vecné a odborné posudzovanie nielen z hľadiska momentálnych potrieb, ale aj s orientáciou do budúcnosti. Veríme, že takýto postup a zámer bude akceptovateľný aj pre iné politické subjekty, ktoré svoje odlišné stanoviská v konkrétnych otázkach budú presadzovať metódami politickej kultúry parlamentnej demokracie.

    Koaliční partneri uvedomujúc si svoju spoločnú zodpovednosť za budúcnosť Slovenskej republiky osvedčujú svoje rozhodné úsilie:
    - rozvíjať pluralitnú parlamentnú demokraciu ako neoddeliteľný atribút občianskej spoločnosti, zachovávať princípy právneho štátu všeobecne a osobitne v oblasti ľudských a občianskych práv;
    - utvárať priaznivé podmienky pre rozvoj trhového hospodárstva pomocou primeraných politických a právnych opatrení, zastaviť ekonomický pokles a postupne dosiahnuť zásadný obrat k hospodárskej prosperite a k stabilizácii prijateľnej životnej úrovne pre všetky vrstvy obyvateľstva Slovenskej republiky;
    - upevňovať medzinárodné postavenie Slovenskej republiky cieľavedomou aktívnou zahraničnou politikou, prispievať k vytváraniu podmienok na vstup do európskych politických, ekonomických a bezpečnostných integračných zoskupení a garantovať dobrú spoluprácu so všetkými krajinami, predovšetkým so susednými štátmi;
    - dosiahnutím politickej stability, zastavením ekonomického poklesu a spravodlivou deľbou negatívnych sociálnych dôsledkov, vyplývajúcich z prechodného obdobia, na jednotlivé sociálne skupiny obyvateľstva utvárať podmienky na prehlbovanie sociálneho zmieru, národnostnej, etnickej a náboženskej tolerancie a vzájomného občianskeho porozumenia ako základu pokojného a prosperujúceho vývinu spoločnosti, na prospech všetkých občanov Slovenskej republiky.

    Koaliční partneri v záujme dosiahnutia uvedených cieľov, pri vzájomnom rešpektovaní svojej identity, programov a samostatnosti, po konštruktívnych rokovaniach a vyjasnení si stanovísk vypracovali a schválili túto koaličnú dohodu.

    I. Zásady činnosti koalície

    Prioritnou úlohou koalície je vytvoriť podmienky pre vznik funkčnej vlády SR a zabezpečiť tejto vláde počas jej funkčného obdobia potrebnú podporu, zvlášť pri prijímaní zákonov a ústavných zákonov v Národnej rade SR. Pre naplnenie tejto prioritnej úlohy je súčinnosť koalície pri prijímaní politických rozhodnutí širšia a vzťahuje sa v dohodnutých prípadoch na pôsobenie súvisiace s funkčnosťou vlády aj na činnosť koaličných partnerov v Národnej rade SR.

    Koaliční partneri spoločne zostavujú návrh na zloženie vlády. Po jej vymenovaní a po získaní dôvery Národnej rady SR koalícia napomáha vláde pri výkone jej ústavných právomocí a kompetencií.

    II. Súčinnosť koalície

    1. Účelom koaličnej spolupráce je koordinácia činnosti koaličných partnerov tak, aby bolo možné splniť program vlády. Koalícia v plnom rozsahu rešpektuje ústavné postavenie a pôsobnosti ústavných orgánov a ústavných činiteľov.

    2. Väčšinovú parlamentnú podporu koaličnej vláde zabezpečujú koaliční partneri prostredníctvom svojich parlamentných klubov. Koaličnú spoluprácu, zjednocovanie názorov a postupov zabezpečujú predsedovia poslaneckých klubov koaličných partnerov.

    3. Návrhy zákonov, návrhy na zmenu a doplnenie vládou predložených legislatívnych predlôh predkladajú poslanci koaličných partnerov po informovaní predsedov všetkých poslaneckých klubov koaličných partnerov.

    4. Všetky zásadné rozhodnutia a uznesenia vo vláde SR, v NR SR a v koaličnej rade budú prijímané po vzájomnej dohode všetkých koaličných partnerov. Pokiaľ nedôjde k dohode, ani jeden z partnerov nepredloží spornú vec na rokovanie príslušného orgánu, kým nezaujme k veci stanovisko koaličná rada.

    5. V prípade rekonštrukcie vlády SR bude vždy rešpektovaný dohodnutý pomer koaličných partnerov tak, ako to vyplýva z príslušných článkov tejto dohody vrátane príloh.

    6. Interpelácie a otázky na členov vlády uplatnia poslanci koaličných partnerov s vedomím predsedu svojho poslaneckého klubu.

    7. Pri schvaľovaní programu zasadnutí NR SR a pri prijímaní vládou a poslancami predložených legislatívnych predlôh, sa subjekty koalície zaväzujú, že urobia všetko pre to, aby návrhy vlády, vrátane vládnych stanovísk k poslaneckým návrhom zákonov získali podporu koaličných poslancov NR SR.

    8. Členovia koaličnej vlády a poslanci koaličných klubov sa pred schôdzou NR SR stretnú na spoločnom zasadnutí a zaujmú k návrhu, ktorý predložil niektorý z nich stanovisko.

    9. Ak niektorý z koaličných partnerov vznesie výhrady voči návrhu zákona prípadne voči zmenám a doplnkom zákonov koaliční partneri odporučia svojím poslancom rozhodnúť až po stanovisku koaličnej rady. Iný postup môžu dohodnúť predsedovia poslaneckých klubov koaličných partnerov v osobitne zreteľa hodných prípadoch.

    10. Horeuvedené zásady sa vzťahujú aj na činnosť orgánov NR SR.

    III. Koaličná rada

    1. Koaliční partneri vytvárajú na základe tejto zmluvy spoločný orgán - Koaličnú radu.

    2. Poslaním Koaličnej rady je najmä:
    - prerokovanie a zjednocovanie názorov koalície na zásadné otázky spolupráce, súčinnosť v koaličnej činnosti;
    - zabezpečenie spoločného koaličného postupu v zásadných otázkach koaličnej činnosti ako aj pôsobnosti koaličných partnerov v tých oblastiach, ktoré súvisia s výkonom koaličnej činnosti, prípadne výrazne výkon koaličnej činnosti ovplyvňujú i v prípadoch, ak tieto vecné otázky a problémy presahujú vymedzený rámec spolupráce zakotvený touto Koaličnou zmluvou;
    - riešenie prípadných rozporov pri napĺňaní Koaličnej zmluvy;
    - prerokovať a odsúhlasiť zmeny vládneho programu.

    3. Koaličná rada je zložená z troch zástupcov každej zmluvnej strany a to z:
    a) predsedov strán koaličných partnerov, resp. ich zástupcov
    b) predsedov poslaneckých klubov koaličných partnerov, resp. ich zástupcov
    c) z členov vlády - jeden za každého z koaličných partnerov.

    4. Každý z koaličných partnerov pri prijímaní rozhodnutí v Koaličnej rade disponuje jedným hlasom.

    5. Spôsob a formu rokovania Koaličnej rady, vedenie a zvolávanie jej zasadnutí, dohodnú koaliční partneri v Rokovacom poriadku Koaličnej rady.

    6. Koaličná rada zasadá pravidelne, minimálne 2x za mesiac, alebo na požiadanie ktoréhokoľvek z partnerov.

    IV. Zloženie Národnej rady Slovenskej republiky a vlády Slovenskej republiky

    1. Vláda - zmluvné strany sa dohodli na nasledovnom obsadení rezortov vo vláde:
    - predseda vlády - SDK
    - podpredseda pre legislatívu - SDĽ
    - podpredseda pre ekonomiku - SDK
    - podpredseda pre európsku integráciu - SOP
    - podpredseda pre ľudské práva a menšiny - SMK
    Ministerstvo hospodárstva
    minister - SDK
    štátni tajomníci - SDĽ, SOP
    Ministerstvo financií
    minister - SDĽ
    štátni tajomníci - SDK, SMK
    Ministerstvo práce, sociálnych vecí a rodiny
    minister - SDĽ
    štátny tajomník - SMK
    Ministerstvo životného prostredia
    minister - SMK
    štátny tajomník - SDK
    Ministerstvo pre správu a privatizáciu národného majetku
    minister - SOP
    štátny tajomník - SDK
    Ministerstvo dopravy, pôšt a telekomunikácií
    minister - SDK
    štátni tajomníci - SDK, SOP
    Ministerstvo pôdohospodárstva
    minister - SDĽ
    štátni tajomníci - SDK, SMK
    Ministerstvo výstavby a verejných prác
    minister - SMK
    štátni tajomníci - SDK, SDĽ
    Ministerstvo školstva
    minister - SDĽ
    štátni tajomníci - SDK, SMK
    Ministerstvo kultúry
    minister - SDK
    štátny tajomník - SDĽ
    Ministerstvo zdravotníctva
    minister - SDK
    štátny tajomník - SDĽ
    Ministerstvo vnútra
    minister - SDK
    štátny tajomník - SOP
    Ministerstvo zahraničných vecí
    minister - SDK
    štátni tajomníci - SDK, SDĽ
    Ministerstvo spravodlivosti
    minister - SDK
    štátny tajomník - SOP
    Ministerstvo obrany
    minister - SDĽ
    štátny tajomník - SDK

    Na ministerstvách, ktorých ministrom je predstaviteľ jednej zo strany koalície funkciu aspoň jedného štátneho tajomníka zastáva podľa dohody predstaviteľ inej zo strán.

    Obsadenie funkcií vedúcich úradov ministerstiev navrhne príslušný minister.

    Obsadenie funkcie vedúceho úradu vlády sa uskutoční na návrh predsedu vlády.

    Zmluvné strany sa dohodli, že novozvolený predseda NR SR bezprostredne po demisii súčasnej vlády vymenuje za predsedu vlády Ing. Mikuláša Dzurindu a na jeho návrh novú vládu SR. Návrh zloženia vlády bude rešpektovať rozdelenie rezortov a funkcií podpredsedov vlády uvedené v tejto dohode.

    2. Zloženie orgánov Národnej rady SR:
    - predseda NR SR - SDĽ
    - podpredseda NR SR - SDK
    - podpredseda NR SR - SOP
    - podpredseda NR SR - SMK
    - podpredseda NR SR - opozícia

    Mandátový a imunitný výbor 19 členov - SDK
    Výbor pre nezlučiteľnosť funkcií 19 členov - opozícia
    Výbor pre európsku integráciu 19 členov - SDK
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu SIS 11 členov - SDK
    Osobitný kontrolný výbor na kontrolu Vojenského spravodajstva 11 členov - opozícia
    Ústavnoprávny výbor 11 členov - SDĽ
    Výbor pre financie, rozpočet a menu 12 členov - SMK
    Výbor pre hospodárstvo, privatizáciu a podnikanie 12 členov - opozícia
    Výbor pre pôdohospodárstvo 12 členov - SOP
    Zahraničný výbor 11 členov - SDĽ
    Výbor pre verejnú správu 11 členov - SOP
    Výbor pre obr anu a bezpečnosť 11 členov - SDĽ
    Výbor pre vzdelanie, vedu, šport a mládež 10 členov - SDK
    Výbor pre kultúru a médiá 10 členov - opozícia
    Výbor pre zdravotníctvo 10 členov - opozícia
    Výbor pre sociálne veci a bývanie 11 členov - SDK
    Výbor pre životné prostredie a ochranu prírody 11 členov - opozícia
    Výbor pre ľudské práva a národnosti 13 členov - SMK

    Zahraničné delegácie
    Delegácia do Rady Európy - SDĽ
    5 členov a 5 náhradníkov
    2 SDK, 2 SDĽ, 1 SMK, 1 SOP, 3 HZDS, 1 SNS
    Delegácia do OBSE - SDK
    4 členovia
    1 SDK, 1 SDĽ, 1 HZDS, 1 SMK
    Delegácia do Severoatlantického zhromaždenia - SDK
    4 členovia
    1 SDK, 1 SDĽ, 1 HZDS, 1 SOP
    Delegácie do ZEÚ - SDK
    4 členovia
    1 SDK, 1 HZDS, 1 SNS, 1 SMK
    Spoločný parlamentný výbor EÚ-SR - SDĽ
    19 členov
    5 SDK, 3 SDĽ, 2 SMK, 2 SOP, 5 HZDS, 2 SNS

    Zmluvné strany sa dohodli, že na ustanovujúcej schôdzi NR SR bude ich spoločným kandidátom na predsedu NR SR Doc.PhDr. Jozef Migaš, CSc.

    3. Prezident

    Zmluvné strany sa zaväzujú do týždňa od podpisu koaličnej zmluvy rokovať o spôsobe voľby prezidenta republiky (voľba v Národnej rade SR podľa Ústavy SR, alebo voľba prezidenta priamo občanmi na základe zmeny ústavy) a podporia spoločného kandidáta vládnej koalície Rudolfa Schustera.

    V. Zásady vládneho programu koaličnej vlády

    Zásady vládneho programu koaličnej vlády sú obsiahnuté v dokumente "Politický základ programu vlády" (spracované 27.októbra 1998), ktorý tvorí prílohu tejto koaličnej dohody. Uvedený dokument bude publikovaný po dokončení redakčných úprav.

    VI. Všeobecné a záverečné ustanovenia

    1. Zmluvné strany sa zaväzujú, že počas platnosti koaličnej dohody budú podporovať napĺňanie záväzkov vyplývajúcich z rozhodnutia Medzinárodného súdneho dvora v Haagu, ktoré sa týkajú Vodného diela Gabčíkovo. Nebudú otvárať otázky ako sú Benešove dekréty, územná autonómia na etnickom princípe a ďalšie otázky, ktoré by mohli ohroziť stabilitu vlády ako celku. Zmluvné strany nebudú presadzovať alternatívne dvojjazyčné školstvo na úkor škôl s vyučovacím jazykom maďarským. Vláda bude garantovať zvýšenie vzdelanostnej úrovne občanov patriacich k národnostným menšinám na celoštátnu úroveň, bude riešiť prípravu pedagógov pre školy s vyučovacím jazykom menšín, teológov, kultúrnych a osvetových pracovníkov v jazykoch menšín, utvorením vhodnej inštitucionálnej úrovne v rámci existujúcich vysokých škôl. Súčasne vláda podporí vysielanie občanov SR do zahraničia a bude vytvárať podmienky pre zriaďovanie pobočiek zahraničných univerzít.

    2. Na úrovni krajov a okresov sa po vzájomnej dohode vytvoria koordinačné orgány zložené zo strán vládnej koalície, ktoré budú pracovať na obdobných princípoch ako koaličná rada. (Čl. III)

    3. Pre ďalšiu personálnu činnosť koalície sa pri rešpektovaní ústavných a zákonných právomocí ústavných činiteľov a inštitúcií spravidla použije vzájomný pomer koaličných partnerov, ktorý vyplýva z volieb do NR SR.v 4. Koaličná zmluva zaniká dňom začatia volebnej kampane volieb do NR SR

    5. Koaličná zmluva nadobúda platnosť dňom podpisu posledného oprávneného zástupcu koaličného partnera a účinnosť koaličnej zmluvy v oblasti koaličnej činnosti dňom konštituovania príslušných ústavných funkcií.

    6. Táto Koaličná zmluva má uzavretý charakter a neumožňuje bez vysloveného súhlasu zostávajúcich koaličných partnerov pristúpenie pre akýkoľvek tretí subjekt, alebo postúpenie práv a záväzkov z tejto zmluvy na tretie subjekty.

    7. Koaličný partner je oprávnený od zmluvy odstúpiť v prípade, ak dôjde k hrubému porušeniu jeho práv a záväzkov voči nemu, ktoré vyplývajú z koaličnej dohody a ktoré sa nepodarilo vyriešiť do 30 dní ani na zasadnutí Koaličnej rady.

    8. Koaličná zmluva zaniká pred dohodnutou dobou účinnosti zmluvy tiež v prípadoch, ak dôjde k zániku takým zmenám subjektov, ktoré túto koalíciu vytvárajú a ktoré znamenajú zásadnú zmenu pomeru síl v NR SR.

    9. Nižšie podpísaní predsedovia strán ako štatutárni predstavitelia koaličných partnerov prehlasujú, že sú plne oprávnení na základe zmocnenia kompetentných orgánov svojich strán uzavrieť túto Koaličnú dohodu.

    10. Podpisom oprávnených zástupcov koaliční partneri potvrdzujú, že textu zmluvy ako aj jej príloh, ktoré tvoria jej nedeliteľnú súčasť, rozumejú a súhlasia s celým je obsahom bez výhrad. Zmluvu uzatvárajú slobodne, voľne, bez akéhokoľvek nátlaku s úmyslom naplniť jej poslanie, záväzky a práva tak, aby nedošlo k poškodeniu práv ostávajúcich koaličných partnerov.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Ľudové milície: súkromná armáda komunistickej strany

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3163 přečtení)

    Ľudové milície: súkromná armáda komunistickej strany
    Jan Pešek

    Viac ako štyridsať rokov, od februára 1948 až do konca roka 1989, bola Komunistická strana Československa (KSČ) vládnucou silou v štáte. Súčasťou mechanizmu jej vládnutia bola existencia akejsi súkromnej armády - Ľudových milícií. Použila ich pri uchopení moci vo februári 1948 a slúžili jej na udržiavanie mocenského monopolu až do zrútenia sa komunistického režimu koncom roka 1989.

    V čase februárového prevratu 1948 sa vedenie Komunistickej strany Slovenska (KSS) spoliehalo predovšetkým na komunistických príslušníkov Národnej bezpečnosti a na bývalých partizánov, z ktorých mnohí vlastnili zbrane, väčšinou nelegálne. Mohlo však využívať aj dovtedajšiu štruktúru Závodných stráží, ktoré vznikali od polovice roku 1946, a hoci boli málo početné, na Slovensku mali vtedy maximálne 2 000 členov a len sčasti disponovali zbraňami. Keď Predsedníctvo Ústredného výboru (ÚV) KSČ 21. februára 1948 rozhodlo o premene Závodných stráží na Robotnícke milície (RM), prijalo obdobné rozhodnutie aj Predsedníctvo ÚV KSS. Prvé jednotky Robotníckych milícií vznikli na Slovensku už 21. februára a do 25. februára existovali v podstate v každom väčšom závode alebo podniku. Vznikali väčšinou z podnetu okresných výborov (OV) KSS a organizovali sa podľa výrobného princípu. Robotníci z jednej dielne alebo závodu tvorili čatu a 2 - 3 čaty z jedného alebo viacerých závodov rotu. Tvorili ich členovia dovtedajších Závodných stráží, závodných organizácií KSS a miestnych odbojových zložiek. Pri ich organizovaní a riadení zohrávali dôležitú úlohu odbojári, najmä partizáni.

    Milície a februárové "víťazstvo"

    V dňoch vládnej krízy bolo úlohou RM ochraňovali podniky a niektoré strategické objekty pred reakčnými silami, organizovať tzv. poriadkovú službu, "spontánne" manifestácie, strážiť verejné budovy a obsadzovať objekty a strediská reakcie. Otázka ich vyzbrojovania sa riešila rôzne. Prvé zbrane pochádzali zväčša zo skladov Závodných stráží. No napr. v Košiciach dostala jednotka RM pri svojom vzniku 21. februára niekoľko pištolí a pušiek aj od miestnej stanice Národnej bezpečnosti a ďalšie získala z nestráženého vojenského objektu. Na základe dohody so Slovenskou odborovou radou vydal 23. februára oblastný veliteľ NB Bratislava I pplk. František Lipka pokyn na prevezenie väčšieho množstva ručných zbraní zo skladov NB na sekretariát Slovenskej odborovej rady a ešte v ten istý deň zbrane rozdelili do bratislavských závodov. Ďalšie zbrane pre bratislavské jednotky RM doviezli 25. februára tri nákladné automobily z brnianskej Zbrojovky a z niektorých vojenských skladov. Organizátori a členovia RM z radov bývalých partizánov mali svoje vlastné zbrane. Koncom februára 1948 bolo na Slovensku asi 6 700 príslušníkov RM, takmer všetko členov KSS, z nich približne jedna tretina mala zbrane.

    Spoľahliví vojaci strany

    Po uchopení moci vedenie KSČ o rozpustení milícií neuvažovalo, práve naopak. Už 28. februára prijalo Predsedníctvo ÚV KSČ uznesenie o budovaní RM na celom území Československa, a to s využitím pražských skúseností, predovšetkým z hľadiska zjednotenia ich organizačnej štruktúry. V marci 1948 sa pôsobnosť hlavného štábu RM v Prahe preniesla na Ministerstvo vnútra ČSR, na Slovensku na Povereníctvo vnútra. V českých krajinách sa už vtedy začal používať názov Ľudové milície, na Slovensku až v apríli 1949. Jednotky ĽM sa podriaďovali veliteľovi stanice Zboru národnej bezpečnosti (ZNB) v príslušnom obvode, okresné a krajské velenie bolo podriadené okresnému a krajskému veliteľovi ZNB. Najvyšším veliteľom milícií bol minister vnútra. Formálne mali byť ĽM pomocnou zložkou ZNB v kompetencii ministerstva vnútra, prakticky však zostávali pod priamym vedením a kontrolou komunistickej strany. V polovici roka 1949 sa celoštátne stanovili tzv. triedne politické hľadiská na prijímanie príslušníkov milícií, ktoré sa uskutočňovalo výhradne prostredníctvom orgánov a organizácií KSČ. Na základe toho z nich vylúčili ľudí, ktorí neboli členmi KSČ. Ich počet bol síce malý, ale predsa len takí ešte existovali. Rovnako platila zásada, že väčšinu (jadro) príslušníkov ĽM tvoria robotníci.

    V priebehu roka 1948 sa pripravovalo legislatívne zakotvenie existencie Ľudových milícií ako pomocnej zložky ZNB. Koncom septembra 1948 bol návrh zákona o ĽM prerokovaný v Predsedníctve ÚV KSČ. To rozhodlo, aby bol odovzdaný vláde republiky, ktorá ho predloží do Národného zhromaždenia na schválenie. Tam však takýto zákon prerokúvaný nebol. Vedenie KSČ sa zrejme rozhodlo upustiť od takéhoto legislatívneho vymedzenia pôsobnosti ĽM a formálne ich existenciu opodstatnilo všeobecnými formuláciami zákona o Národnej bezpečnosti z 21. decembra 1948. V ňom sa deklarovalo, že chrániť ľudovodemokratické zriadenie, strážiť štátne hranice, zaisťovať bezpečnosť osôb a majetku a udržiavať verejný poriadok má ministerstvo vnútra a národné výbory. Na plnenie týchto úloh mohli byť do služby povolaní aj dobrovoľne sa hlásiaci spoľahliví občania, navonok riadne označení, ktorí mali rovnaké práva a povinnosti ako príslušníci ZNB. Tým sa v nasledujúcom období zdôvodňovala aj existencia ĽM.

    Do konca roka 1949 sa pozornosť orgánov KSS a Povereníctva vnútra sústreďovala na organizačné dobudovanie štruktúry ĽM. Ustanovili sa ich okresní velitelia a okresné štáby a prebiehala reorganizácia jednotiek. Základným organizačným prvkom bolo družstvo, zložené z príslušníkov jedného pracoviska. Tri družstvá z jedného alebo viacerých závodov tvorili čatu, tri čaty závodu (závodov) jedného okresu rotu a tri roty v rámci kraja prápor. Koncom roka 1949 dosiahol počet príslušníkov ĽM na Slovensku asi 10 tisíc osôb. Doriešila sa aj otázka ich vyzbrojenia, väčšinou puškami, a zjednocovala sa výstroj milicionárov. Ich rovnošatou sa stal modrý pracovný odev (montérky) a červená páska na rukáve s čiernymi písmenami ĽM. Od začiatku roka 1950 sa v organizačnej štruktúre milícií vytváral nový prvok, okrem existujúcich strážnych oddielov vznikali tzv. úderné oddiely. Formovali sa na úrovni krajov z najspoľahlivejších závodných jednotiek a boli určené na spoločnú činnosť so zložkami ZNB a armády pri akciách proti odporcom komunistického režimu.

    Milicionári v akcii

    Oddiely ĽM použil komunistický režim prvý raz od februárového prevratu 1948 v súvislosti s tzv. Katolíckou akciou, čo bol pokus o vnútorné rozvrátenie katolíckej cirkvi. Dovtedajšie prejavy nesúhlasu s postupom štátnych orgánov proti cirkvi prerástli koncom júna a začiatkom júla 1949 na rôznych miestach Slovenska až do otvoreného odporu a stretnutia so štátnou mocou. Veriaci z obavy pred uväznením kňazov stavali hliadky na ich obranu, zhromažďovali sa, bránili pracovníkom štátnych orgánov v prístupe na fary a niekedy ich aj fyzicky napádali. V mnohých prípadoch sa postavili aj proti jednotkám ZNB a armády, s ktorými nastupovali aj Ľudové milície, v tom čase na celom Slovensku zmobilizované a uvedené do bojovej pohotovosti. V takejto situácii sa dokonca rozhodovala o tom, či strieľať, alebo nestrieľať. S odstupom času (v roku 1963 pred tzv. barnabitskou komisiou) o tom hovoril aj Viliam Široký, vtedy najvyšší funkcionár KSS, ktorý v tejto súvislosti povedal, že na neho naliehali, aby nasadil proti "zvedenému ľudu" Národnú bezpečnosť, ba dokonca vojsko. "Ja som poslal len a len ľudovú milíciu."

    Ľudové milície použil komunistický režim aj o rok neskôr, pri tzv. Akcii K (kláštory), čo bol zásah proti mužským reholám v noci z 13. na 14. apríla 1950. Príslušníci Bezpečnosti a milicionári vtrhli do kláštorov, obsadili ich a zhromaždili prítomných rehoľníkov. Priebeh "barbarskej noci" opísal vtedajší bohoslovec v Trnave, neskôr kardinál Ján Chryzostom Korec: "Otvorili sme dvere. Milicionár v civile, len s vojenskou čiapkou na hlave a s automatom na pleci nás vyzval, aby sme sa rýchlo doobliekali a šli do priestoru pred kaplnkou ... Keď sme boli viac-menej všetci, vedúci výpravy milicionárov v koženom kabáte nám oznámil, že z rozkazu vlády - tak akosi to formuloval - sa máme ísť do izieb pobaliť, vrátiť sa a potom autobusmi odísť s nimi. Superior kláštora protestoval, no márne. Vedúci výpravy odpovedal superiorovi rázne: ,Buď poslúchnete, alebo urobíme s vami poriadok ináč!´" Režim sa už poučil z nepokojov pri tzv. Katolíckej akcii, a to predovšetkým masovosťou nasadenia ozbrojených zložiek vrátane ĽM. Malo to pôsobiť, a skutočne aj pôsobilo, zastrašujúco.

    Bojové oddiely strany

    Ľudové milície boli pod vplyvom a kontrolou komunistickej strany, keďže však formálne tvorili pomocnú zložku ZNB v kompetencii ministerstva vnútra (od roku 1950 ministerstva národnej bezpečnosti), vznikali pri ich riadení rôzne komplikácie. Vedenie KSČ preto už od začiatku roka 1952 pripravovalo ich priamu podriadenosť orgánom komunistickej strany. V apríli 1952 vydalo Organizačný poriadok Ľudových milícií, ktorý stanovil, že sú ozbrojeným zborom KSČ s úlohou chrániť a brániť stranu a jej orgány, ľudovodemokratické zriadenie a socialistické budovanie. Deklarovala sa v ňom zásada dobrovoľného členstva s tým, že do ĽM môžu byť prijímaní len členovia KSČ na návrh svojej základnej organizácie; o ich prijatí rozhodovali OV KSS. Hlavným veliteľom ĽM v Československu bol predseda KSČ, činnosť v krajoch a okresoch riadili krajskí a okresní velitelia. Velitelia na jednotlivých stupňoch mali svoje štáby. Na Slovensku sa na plnenie úloh hlavného veliteľa ĽM zriadil pri ÚV KSS štáb hlavného veliteľa ĽM.

    Oficiálne ukončili Ľudové milície pôsobenie v kompetencii ministerstva národnej bezpečnosti k 1. januáru 1953. Ich riadenie prešlo do kompetencie ÚV KSČ, kde vzniklo samostatné oddelenie ĽM. Obdobné oddelenie vzniklo aj pri ÚV KSS a jeho vedúci bol náčelníkom štábu hlavného veliteľa ĽM na Slovensku. Samostatné oddelenie ĽM pri ÚV KSČ a ÚV KSS existovalo do polovice roka 1954, potom sa reorganizovalo na odbor milícií, pôsobiaci v rámci oddelenia orgánov strany, odborov a mládeže. Hlavným veliteľom ĽM v Československu bol predseda KSČ (Klement Gottwald), ich veliteľom na Slovensku predseda KSS (Viliam Široký). Po smrti K. Gotwalda v marci 1953, keď sa zrušila funkcia predsedu KSČ (obdobne na Slovensku funkcia predsedu KSS), bol veliteľom ĽM v Československu tajomník ÚV KSČ, poverený riadením straníckej práce. V ÚV KSČ to bol Antonín Novotný, od jesene 1953 prvý tajomník ÚV KSČ, na Slovensku prvý tajomník ÚV KSS Karol Bacílek a po ňom ďalší prví tajomníci ÚV KSS.

    Koncom roka 1953 bolo na Slovensku okolo 18 tisíc príslušníkov ĽM a začiatkom roka 1955 asi 19 500. Vtedy sa v celoštátnom rozsahu uskutočnila reorganizácia, sledujúca "na základe zníženia početných stavov skvalitnenie jednotiek". Medzi milicionármi sa objavili úvahy o možnej likvidácii ĽM, čo súviselo aj s vtedajším vývojom medzinárodnej situácie a znižovaním napätia medzi Východom a Západom. Stranícke vedenie, pochopiteľne, nič podobného nezamýšľalo a "za pravdu" mu dal vývoj situácie na jeseň 1956. Jedným z tzv. poučení z maďarskej kontrarevolúcie sa stala orientácia na ich opätovný nárast. Už od roku 1953 sa novým prvkom v organizačnej výstavbe ĽM stali rýchle oddiely, ktorých úlohou bol "najmä boj proti triednym nepriateľom, preniknuvším prípadne na územie republiky". Od predchádzajúcich úderných oddielov sa líšili tým, že nešlo o organické jednotky zo "spoľahlivých závodov", ale vytvárali sa z vybraných, údajne politicky vyspelých a fyzicky zdatných milicionárov. Pri reorganizácii na začiatku roka 1955 sa jednotky ĽM rozšírili o oddiely protivzdušnej obrany (PVO); existovali tak strážne jednotky, rýchle oddiely a oddiely PVO. V roku 1953 sa prvý raz zaviedlo funkčné označenie, u veliteľov a politických vedúcich jednotiek to bola šnúra s píšťalkou, farebne odlíšená podľa organizačného stupňa, teritoriálni vedúci nosili obdĺžníkový znak na ľavej strane pŕs. Koncom 50. rokov 20. storočia dostali ĽM novú rovnošatu sivomodrej farby vojenského strihu (súkennú), vojenské prilby, zimnú výstroj a pod. Podľa Poriadku Ľudových milícií, schváleného v roku 1962, vznikla ich nová organizačná štruktúra, s viacerými typmi streleckých jednotiek s rozdielnou výzbrojou a výcvikom. Strážne oddiely boli podriadené okresným výborom KSS, oddiely krajských záloh krajským výborom (KV) KSS a prápory rýchlych oddielov ÚV KSS.

    Legislatívne vákuum

    Ľudové milície naďalej zostávali legislatívne nezakotvené. Ako ozbrojená zložka neboli zahrnuté do branného systému štátu podľa zákona o obrane Československej socialistickej republiky (ČSSR) z apríla 1961 a nový zákon o ZNB z augusta 1965 zrušil aj tie ustanovenie zákona o národnej bezpečnosti z konca roka 1948, o ktoré sa mohlo organizovanie a výstavba ĽM doposiaľ opierať. Vedenie KSČ si uvedomovalo, že nemá svoju ozbrojenú formáciu právne zakotvenú, a preto v januári 1965 rozhodlo o vypracovaní samostatného dokumentu o mieste a úlohách ĽM, zostalo však len pri pokuse. Potreba právneho zakotvenia činnosti ĽM sa považovala za aktuálnu aj preto, lebo sa objavovali pochybnosti o zmysle ich ďalšej existencie. Názory typu "Ľudové milície už zohrali svoju úlohu a postupne zaniknú" zastávali aj niektorí vedúci pracovníci straníckych a hospodárskych orgánov. Zmienku o ĽM neobsahovali ani stanovy KSČ, hoci boli jednoznačne budované ako ozbrojená zložka KSČ.

    Opora konzervatívcov

    Vývoj po januári 1968 a pokus o spoločenskú reformu spochybnil existenciu milícií. Ako ozbrojený zbor jednej politickej strany sa stali terčom tvrdej kritiky. Sily usilujúce sa o demokratizáciu spoločnosti alebo priamo o odstránenie totalitného systému požadovali ich zrušenie. Väčšina milicionárov sa v tom čase postavila za konzervatívne sily vo vedení KSČ, čo dokumentoval aj celoštátny aktív ĽM na pražskom Ruzynskom letisku v júni 1968. Vyhlásenia na ňom prijaté dávali domácim konzervatívcom i Moskve argumenty o tom, že v Československu sa pripravuje kontrarevolučný zvrat. Mnohí milicionári sa po augustovej okupácii angažovali pri kolportácii tlačových materiálov vydávaných sovietskym velením. Na druhej strane však treba pripomenúť, že niektorí členovia ĽM, najmä ich štábov, "podľahli pravicovému oportunizmu" a niesli za to dôsledky.

    Po nástupe normalizácie sa príslušníci ĽM podieľali na pohovoroch pri výmene straníckych legitimácií, čistkách a represiách. Jednotky ĽM spolu s jednotkami armády a ZNB tvrdo zakročili proti občanom pri prvom výročí okupácie v auguste 1969 - v Prahe a Brne si zásah vyžiadal obete na životoch. Ľudové milície boli preventívne použité aj vo väčších mestách na Slovensku, predovšetkým na vytváranie zmiešaných hliadok s príslušníkmi armády a Verejnej bezpečnosti (VB). Napríklad 21. augusta 1969 vo večerných hodinách sa v Bratislave na Námestí SNP a Októbrovom námestí zhromaždilo asi 1 500 osôb, "narušujúcich verejný poriadok" - ten bol obnovený zásahom príslušníkov VB a ĽM. Postoje milicionárov pritom neboli až také jednoznačné a vyskytli sa prípady, že v auguste 1969 niektorí odmietli nastúpiť do služby. Stranícke čistky v priebehu roka 1970 zasiahli aj milície. Z KSČ muselo odísť 1 643 milicionárov (10, 8 % príslušníkov ĽM), "čím boli uvoľnení aj z Ľudových milícií". K 31. marcu 1971 mali ĽM na Slovensku 15 709 príslušníkov, z toho 7 557 robotníkov.

    V nových uniformách opora normalizácie

    Na jeseň 1969 boli ĽM za podporu normalizačného procesu odmenené Radom Červenej zástavy a stovky milicionárov štátnymi vyznamenaniami. Od začiatku roka 1970 dostali milicionári nové vychádzkové uniformy sivomodrej farby s funkčným označením na náplecníkoch, počnúc veliteľmi družstiev až po veliteľov práporov a príslušníkov štábov. Zdôvodňovalo sa to tým, že sa tak "upevňuje veliteľské sebavedomie funkcionárov ĽM". Cvičné uniformy, tzv. maskáče, boli totožné s armádnymi. Rukávové pásky nahradil rukávový znak v tvare husitskej pavézy s písmenami ĽM. Ľudové milície zapojili do systému mimoriadnych bezpečnostných opatrení, pripravovaných pre prípad tzv. masových protispoločenských vystúpení, pričom prioritu nadobúdali zásahy proti ideovým protivníkom KSČ. Vedenie KSČ sa to usilovalo zakryť frázami o tom, že sú budované na "ochranu revolučných vymožeností ľudu a na posilňovanie všeľudového charakteru obrany štátu", no v skutočnosti celý systém ich výstavby a prípravy z nich robil ozbrojený zbor komunistickej strany, resp. jej vedúcich funkcionárov.

    V novom Poriadku Ľudových milícií (z roku 1973) sa vzťah ku KSČ vymedzoval celkom jednoznačne, a to v troch rovinách: milície sú nedeliteľnou súčasťou KSČ a jej ozbrojenou zložkou; sú centrálne riadené ÚV KSČ, hlavným veliteľom a jeho výkonným orgánom, Hlavným štábom ĽM; v mierových časoch plnia aj úlohu politického aktívu KSČ. Hlavným veliteľom ĽM v ČSSR bol generálny tajomník ÚV KSČ, veliteľom ĽM na Slovensku prvý tajomník ÚV KSS, krajským veliteľom vedúci tajomník KV KSČ (KSS), okresným veliteľom vedúci tajomník OV KSČ (KSS). Podľa novej organizačnej štruktúry boli jednotky ĽM organizované ako strelecké a špeciálne. Základnou streleckou jednotkou bola strelecká čata s tromi družstvami. Tri strelecké čaty tvorili streleckú rotu. Niektoré boli organizačne začlenené do práporov ĽM (500 príslušníkov), ostatné pôsobili ako samostatné jednotky. Do špeciálnych jednotiek patrili mínometné roty, delostrelecké batérie, protilietadlové, prieskumné a ženijné čaty a veliteľské, spojovacie, tylové, zdravotnícke a ďalšie jednotky. Počet milicionárov sa po čistkách na začiatku 70. rokov minulého storočia zvýšil a prekročil 18 tisíc; v polovici roka 1989 bolo na Slovensku 18 600 príslušníkov ĽM. Spolu so 63 200 príslušníkmi ĽM v ČSR tak celkový počet milicionárov v Česku predstavoval 81 800 osôb.

    Odchod zo scény

    V čase agónie komunistického režimu (v rokoch 1979 - 1989) zasahovali milicionári proti demonštrantom najmä v pražských uliciach. O ich nasadení sa uvažovalo aj po 17. novembri 1989, k tomu však už nedošlo. Ešte koncom novembra 1989 nové vedenie KSČ robilo zúfalé pokusy zachrániť milície, či už ich odovzdaním ministerstvu vnútra, alebo zaradením pod ministerstvo národnej obrany. Po tom, ako Federálne zhromaždenie na svojej mimoriadnej schôdzi 29. novembra 1989 rozhodlo o vypustení článku 4 ústavy o vedúcej úlohe KSČ v spoločnosti a štáte, sa vedenie KSČ riadenia milícií de facto vzdalo. Ani vtedy však ešte nepredpokladalo ich zánik, ale len podriadenie vláde, no nakoniec muselo rezignovať. Mimoriadny zjazd KSČ 20. - 21. decembra 1989 rozhodol o definitívnom ukončení ich činnosti. V jeho uznesení sa uvádzalo, že zjazd "rozpúšťa Ľudové milície a ich príslušníkov zbavuje prísahy". V nasledujúcich dňoch armáda urýchlene preberala zbrane Ľudových milícií. Viac ako štyridsaťročná existencia súkromnej" komunistickej strany sa tak definitívne skončila.

    -----

    Zdroj: Historia Revue - Revue o dejinách spoločnosti, 2/2005, ISSN: 1335-8316

    O autorovi: Doc. PhDr. Jan Pešek, DrSc. (1949), pracovník Historického ústavu SAV v Bratislave. Zaoberá sa dejinami Slovenska a Československa po druhej svetovej vojne s dôrazom na politické a mocenské aspekty vývoja. Autor viacerých monografických prác o politických represiách komunistického režimu, vzťahoch štátnej moci a cirkví, pôsobení Štátnej bezpečnosti a ďalších mocenských štruktúr.


    Celý článek... | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Article: From Visegrad to Mitteleuropa: shifting alliances among new members of the European Union (Economist, 16.4.2005, Vol. 375, Issue 8422)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1811 přečtení)

    From Visegrad to Mitteleuropa: shifting alliances among new members of the European Union
    Source: Economist; 16.4.2005, Vol. 375, Issue 8422, p45, ISSN: 0013-0613

    IMPROVE your neighbourhood, and everybody wants to move in. Central Europe has been gentrifying so gracefully since 1989 that every country east of Strasbourg seems to claim ties there now. Austrians are rediscovering Habsburg friendships. Slovenia has turned its back on the Balkans. Ukrainians are saying that eastern Europe starts, if not east of Ukraine, then at least east of Lvov.

    For long-standing locals, though, gentrification can strain the old social fabric. Central Europe used to mean the Visegrad group, which started life in 1991 as a declaration of co-operation between Poland, Czechoslovakia and Hungary. It grew from three to four with the division of Czechoslovakia in two in 1993, and then became a mutual assistance group to push its members into NATO and the European Union.

    Since those aims were achieved a year ago, Visegrad has been falling, if not quite apart, then at least into insignificance. As outsiders, the four countries had to work together to get into the two clubs. Now, as insiders, they have wider choices of allies and policies. Hungary has collided publicly with its partners by trying to bring Austria and Slovenia, neighbours and once parts of the Habsburgs' Mitteleuropa, into the Visegrad group. "We think four is a good number," retorts Slovakia's foreign minister, Eduard Kukan.

    Poland's aspirations to regional leadership also cause tensions. Poland has more people and a bigger economy than the other Visegrad three put together. It led the EU in supporting Ukraine's "Orange revolution". Yet neither the Czechs nor, especially, the Hungarians see themselves as followers. Hungary joined Austria in lobbying for the EU to start entry talks with Croatia last month. Although it failed, Hungary acquired the taste for more active diplomacy. The Czechs are proud of steering EU policy on Cuba earlier in the year.

    It is not just a matter of diplomacy. A fault line runs through the economic policies of the four countries. Hungary and the Czech Republic regard themselves, over-optimistically, as relatively rich countries able to support a costly European social model. Slovakia and Poland see themselves, more realistically, as relatively poor countries with much catching up to do. A telling sign that Visegrad has had its day is the absence of any desire among the four countries to join the euro in tandem.

    One thing all agree upon is that they should get plenty of money from the EU budget for 2007-13, under discussion in Brussels. All would like transfers at the maximum of 4% of GDP. All want their farmers to get the same subsidies as those in old member states. But even here, interests diverge. The dash by Poland, which has lots of farmers, to cut a separate pre-entry deal on farm subsidies in 2002 rankles.

    Visegrad's decline may go unlamented. But there are issues on which the EU's new members need to hang together. They include freedom to set low flat taxes (see page 59); fighting for the free movement of labour; and joining the Schengen passport-free zone in 2007. Central Europe may be a nice neighbourhood, but at times it needs to be a tough neighbourhood too.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokumenty vztahující se k abdikaci prezidenta Edvarda Beneše (1948)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1696 přečtení)

    Dokumenty vztahující se k abdikaci prezidenta Edvarda Beneše (1948)
    Zdroj: Společná česko-slovenská parlamentní knihovna (Digitální knihovna) - Národní shromáždění 1948-1954 - stenoprotokoly - čtvrtek 10. června 1948

    -----

    Dopis prezidenta republiky Edvarda Beneše ze dne 7. června 1948, adresovaný předsedovi vlády Klementu Gottwaldovi:

    Pane předsedo vlády,

    dne 4. května t. r. oznámil jsem Vám svůj definitivní úmysl resignovati na presidentskou funkci. Prodiskutovali jsme tehdy toto mé rozhodnutí v souvislosti s problémy celkové politické situace; sdělil jsem Vám též, že také lékaři mi doporučují, abych vzal ohled na svůj dnešní zdravotní stav. Odvolávaje se na tento náš rozhovor, prosím Vás, abyste oznámil Národnímu shromáždění mé rozhodnutí a požádal je, aby vzalo laskavě na vědomí moji resignaci na odpovědný úřad, jímž mne jednomyslnou volbou dne 19. června 1946 poctilo. Děkuji mu za jeho důvěru, děkuji za důvěru a lásku lidu, která mi byla vždy nesmírnou posilou a kterou jsem se snažil nezklamat.

    Přeji všem svým drahým spoluobčanům, jejich odpovědným zástupcům a jejich vládě, aby republika zůstala ušetřena všech pohrom, aby všichni žili a pracovali v snášenlivosti, lásce a odpouštění, svobody přáli a svobody svědomitě užívali.

    Věřím v dobrého genia našeho lidu a věřím v krásnou budoucnost naší drahé republiky.

    Váš dr. Edvard Beneš.

    -----

    Pozdrav Národního shromáždění Edvardu Benešovi schválený na schůzi dne 10. června 1948:

    Pane presidente!

    Národní shromáždění vzalo s politováním na vědomí Vaše rozhodnutí, kterým jste se vzdal svého vysokého úřadu.

    Jako odpovědní zástupci lidu v nové sněmovně obracíme se k Vám jménem všech občanů Československé republiky, jménem všech Čechů a Slováků. Jejich jménem i svým děkujeme Vám co nejvřeleji za vše, co jste pro náš stát a oba jeho národy vykonal.

    A vykonal jste toho opravdu mnoho! Neboť práci pro národ a stát byla zasvěcena veškerá Vaše činnost již od raného mládí.

    Již na počátku své životní dráhy jste se věnoval studiu základních společenských otázek, co nejživěji se zajímal zejména o nejzákladnější otázku nového věku - o socialismus. Ale činil jste tak nikoliv s blahosklonností vzdělance povzneseného nad prostý dav, nýbrž v duchu svého velkého učitele a předchůdce T. G. Masaryka docela konkretně a prakticky. Již v mládí jste pochopil, že je úkolem vzdělance sloužit svými schopnostmi lidu.

    To jste dokázal, když jste jako mladý muž v roce 1915 vstoupil do odboje proti přežité monarchii Rakousko-uherské. Znamenalo to zároveň postavit se na odpor expansi německého imperialismu, ohrožujícího veškeré humanitní ideály. A dokázal jste to znovu ve zralém věku, když jste se za druhé světové války postavil v čelo odboje proti téže nepřátelské moci, která v podobě ještě děsivější ohrožovala naprostou zkázou oba naše národy.

    Toho Vám, pane presidente, náš lid nikdy nezapomene!

    Na své plodné a plné životní dráze zažil jste i mnohé trpké chvíle. Zvláště trpké jistě bylo, když po založení Československé republiky, na němž jste měl tak velký podíl, dostalo se vám místo díků namnoze pomluv a tajeného i zjevného záští. Náš lid Vás vždy chápal a měl rád, ale Vašimi odpůrci byly právě ty tak zvané "lepší vrstvy" naší tehdejší společnosti, to jest představitelé sociální reakce, z nichž se později vyklubali strůjci Mnichova. Tak byly rozděleny síly při Vaší první volbě presidentem republiky v roce 1935. Lid byl pro Vás. Proti Vám byli titíž lidé a tytéž vrstvy, kterým založení Československé republiky bez jejich zásluhy dopomohlo k moci a blahobytu a kteří ji pak v mnichovské krisi hanebně zradili.

    Národ a pracující lid byl však dále s Vámi, zejména ve chvíli, kdy jste se postavil v čelo odboje proti okupantům, a zvláště v roce 1943, když jste na své pouti do Moskvy podepsal smlouvu československo-sovětskou, úhelný to kámen naší nynější zahraniční orientace. Od svého slavného návratu do vlasti stal jste se milý a drahý celému národu - od chvíle, kdy jsme začali znovu budovat osvobozenou republiku na nových základech, podle zásad Košického programu, a kdy byli zbaveni moci ti, kdo zavinili mnichovskou zradu.

    Nyní tedy, kdy jste se k našemu vlády ve svém projevu ze dne 7. června, zejména k jeho slovům:

    "I když dr. Edvard Beneš odchází z funkce presidenta republiky, zůstává již navždy v dějinách naší republiky, v dějinách velkého zápasu československého lidu za svobodu a nezávislost, za stát pokrokový a sociálně spravedlivý."

    Děkujeme Vám za Vaše krásné přání, kterého si budeme na naší další cestě budování lidové demokracie velmi vážit, a přejeme Vám, drahý pane presidente, abyste byl brzy zase zdráv a mohl ještě dlouho a v pokoji sledovat osudy naší Československé republiky, kterou my i Vy stejně milujeme.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Act on the Re-establishment of the State of Lithuania (1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1599 přečtení)

    SUPREME COUNCIL OF THE REPUBLIC OF LITHUANIA
    Act on the Re-establishment of the State of Lithuania

    (adopted by the Supreme Council of the Republic of Lithuania on March 11th 1990)

    The Supreme Council of the Republic of Lithuania, expressing the will of the nation, decrees and solemnly proclaims that the execution of the sovereign powers of the State of Lithuania, abolished by foreign forces in 1940, is re-established, and henceforth Lithuania again is an independent state.

    The Act of Independence of 16 February 1918 of the Council of Lithuania and the Constituent Assembly (Seimas) decree of 15 May 1920 on the re-established democratic State of Lithuania never lost their legal effect and comprise the constitutional foundation of the State of Lithuania.

    The territory of Lithuania is whole and indivisible, and the constitution of no other state is valid on it.

    The State of Lithuania stresses its adherence to universally recognised principles of international law, recognises the principle of inviolability of borders as formulated in the Final Act of the Conference on Security and Co-operation in Europe in Helsinki in 1975, and guarantees human, civil and ethnic minorities rights.

    The Supreme Council of the Republic Lithuania, expressing its sovereign power, by this Act begins to realise the complete sovereignty of the State.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Report on the A. Hitler's Conversation With K. Henlein, the Leader of the Sudeten German Party, and K. H. Frank, His Deputy (28.3.1938)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1542 přečtení)

    Report on the Adolf Hitler's Conversation With Konrad Henlein, the Leader of the Sudeten German Party, and Karl Hermann Frank, His Deputy (28.3.1938)
    Source: Paul Vyšný of the Department of Modern History, University of St Andrews [Original source: Documents on German Foreign Policy, (London, 1950), Series D, vol. II, no. 107, pp. 197-8.]

    I. Konrad Henlein's report on his audience with the Führer.

    Besides the Führer, Reich Minister Hess, the Führer's Deputy, von Ribbentrop, the Foreign Minister, and Obergruppenführer Lorenz were also present, and the conversation lasted for almost three hours. The Führer stated that he intended to settle the Sudeten German problem in the not-too-distant future. He could no longer tolerate Germans being oppressed or fired upon. He told Henlein that he knew how popular he [Henlein] was and that he was the rightful leader of the Sudeten German element, and as a result of his popularity and attractiveness he would triumph over circumstances. To Henlein's objection that he, Henlein, could only be a substitute, Hitler replied: I will stand by you; from tomorrow you will be my Viceroy. I will not tolerate difficulties being made for you by any department whatsoever within the Reich.

    The purport of the instructions, which the Führer has given to Henlein, is that demands should be made by the Sudeten German Party which are unacceptable to the Czech Government. In spite of the favourable situation created by the events in Austria, Henlein does not intend to drive things to the limit, but merely to put forward the old demands for self-administration and reparation at the Party Rally (April 23-24, 1938). He wished to reserve for later on a suggestion of the Führer's that he should demand their own German regiments with German officers, and military commands to be given in German. The Reich will not intervene of its own accord. Henlein himself would be responsible for events for the time being. However, there would have to be close cooperation. Henlein summarised his view to the Führer as follows: We must always demand so much that we can never be satisfied. The Führer approved this view.

    The Führer appreciates the great success which Henlein has had in England and has requested him to go to London again, as soon as he possibly can, and to continue to use his influence with a view to ensuring non-intervention by Britain. As for the position of France, the Führer believes that in certain circumstances the possibility of a revolution in France can be reckoned with.

    II. Karl Hermann Frank's report.

    1. Cooperation between minorities in the Czech State.

    Contact is maintained with the Hungarian and Polish minorities and the Slovak People's Party (Hlinka). A joint declaration by the Hungarians and Slovaks will be made in the Parliament today (March 29), which will demand autonomy for the territory of Slovakia on the basis of the Treaty of Pittsburgh. The Polish front was set up under unified leadership on March 28. The demands for autonomy which it has raised will be stressed by Beck in his next speech.

    2. Czech precautionary and defence measures.

    Karl Hermann Frank gave a detailed report, which is enclosed as an annex, on measures taken by the Czechs, the arming of the Jednota and the Sokol, and the recruiting of motorised formations from the Czech civilian population within the Sudeten German area. The placing of these formations directly under the command of the Czech General Staff means that with this the main provisions of the National Defence law have actually come into force, i.e. preparatory measures for a camouflaged mobilisation are already under way.

    Karl Hermann Frank then drew special attention to the fact that internal disorders in the Czech State were already invalidating the basis of the alliance between France and Czechoslovakia. Boncour, the new French Foreign Minister, recently called attention to this possibility in no uncertain terms.

    Hodza, the Czech Prime Minister, probably intends to settle the whole Czech problem by peaceful means as far as possible. However, it is no longer possible for him to do this, since the General Staff has completely seized control. Hodza is already being spied upon in his office by the General Staff. All the measures adopted by Hodza, e.g., the inclusion of Neuwith in the register of lawyers, are being sabotaged by the General Staff.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik