PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 29. 03. 2017    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování větších skupinČeská KanadaJižní ČechyPenzion skupinyUbytování KunžakPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 162 nalezených)

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|

    * Dokument: 2000 slov (1968)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1336 přečtení)

    Ludvík Vaculík: Dva tisíce slov
    Literární listy, 27. června 1968, č. 18

    Nejdřív ohrozila život našeho národa válka. Pak přišly další špatné časy s událostmi, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter. S nadějemi přijala většina národa program socialismu. Jeho řízení se však dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, že neměli dost státnických zkušeností, věcných znalostí a filosofického vzdělání, kdyby aspoň měli víc obyčejné moudrosti a slušnosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopnějšími.

    Komunistická strana, která měla po válce velikou důvěru lidí, postupně ji vyměňovala za úřady, až je dostala všechny a nic jiného neměla. Musíme to tak říci a vědí to i komunisté mezi námi, jejichž zklamání nad výsledky je tak veliké jako zklamání ostatních. Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, jež nabyla velké přitažlivosti pro vládychtivé sobce, vyčítavé zbabělce a lidi se špatným svědomím. Jejich příliv zapůsobil na povahu i chování strany, která nebyla uvnitř zařízena tak, aby v ní bez ostudných příhod mohli nabývat vlivu pořádní lidé, kteří by ji plynule proměňovali, tak aby se stále hodila do moderního světa. Mnozí komunisté proti tomuto úpadku bojovali, ale nepodařilo se jim zabránit ničemu z toho, co se stalo.

    Poměry v komunistické straně byly modelem i příčinou stejných poměrů ve státě. Její spojení se státem vedlo k tomu, že ztratila výhodu odstupu od výkonné moci. Činnost státu a hospodářských organizací neměla kritiku. Parlament se odnaučil rokovat, vláda vládnout a ředitelé řídit. Volby neměly význam, zákony ztratily váhu. Nemohli jsme důvěřovat svým zástupcům v žádném výboru, a když jsme mohli, nedalo se po nich zas nic chtít, protože nemohli ničeho dosáhnout. Ještě horší však bylo, že jsme už téměř nemohli důvěřovat ani jeden druhému. Osobní i kolektivní čest upadla. S poctivostí se nikam nedošlo a o nějakém oceňování podle schopností darmo mluvit. Proto většina lidí ztratila zájem o obecné věci a starala se jen o sebe a o peníze, přičemž ke špatnosti poměrů patří i to, že ani na ty jejich peníze není dnes spolehnutí. Pokazily se vztahy mezi lidmi, ztratila se radost z práce, zkrátka přišly na národ časy, které ohrozily jeho duševní zdraví a charakter.

    Za dnešní stav odpovídáme všichni, více však komunisté mezi námi, ale hlavní odpovědnost mají ti, kdo byli součástí či nástrojem nekontrolované moci. Byla to moc umíněné skupiny rozprostřená pomocí stranického aparátu z Prahy do každého okresu a obce. Tento aparát rozhodovat, co kdo smí a nesmí dělat, on řídit družstevníkům družstva, dělníkům závody a občanům národní výbory. Žádná organizace nepatřila ve skutečnosti svým členům, ani komunistická. Hlavní vinou a největším klamem těchto vládců je, že svou zvůli vydávali za vůli dělnictva. Kdybychom tomu klamu chtěli věřit, museli bychom dnes dávat za vinu dělníkům úpadek našeho hospodářství, zločiny na nevinných lidech, zavedení cenzury, která zabránila, aby se o tom všem psalo, dělníci by byli vinni chybnými investicemi, ztrátami obchodu, nedostatkem bytů. Nikdo rozumný samozřejmě v takovou vinu dělnictva neuvěří. Všichni víme, zejména to ví každý dělník, že dělnictvo prakticky nerozhodovalo v ničem. Dělnické funkcionáře dával odhlasovat někdo jiný. Zatímco se mnozí dělníci domnívali, že vládnou, vládla jejich jménem zvlášť vychovávaná vrstva funkcionářů stranického a státního aparátu. Ti fakticky zaujali místo svržené třídy a sami se stali novou vrchností. Spravedlivě však řekněme, že někteří z nich si tuto špatnou hru dějin dávno uvědomili. Poznáme je dnes podle toho, že odčiňují křivdy, napravují chyby, vracejí rozhodování členstvu a občanstvu, omezují pravomoc i početní stav úřednického aparátu. Jsou s námi proti zaostalým názorům v členstvu strany. Ale velká část funkcionářstva se brání změnám a má dosud váhu! Má pořád ještě v ruce mocenské prostředky, zvláště na okresech a v obcích, kde jich může užívat skrytě a nežalovatelně.

    Od začátku letošního roku jsme v obrodném procesu demokratizace. Začal v komunistické straně. Musíme to říci a vědí to i ti nekomunisté mezi námi, kteří odsud už nic dobrého nečekali. Je ovšem třeba dodat, že tento proces ani nemohl jinde začít. Vždyť jenom komunisté mohli po celých dvacet let žít jakýmsi politickým životem, jen komunistická kritika byla u věcí, kde se dělaly, jen opozice v komunistické straně měla tu výsadu, že byla v doteku s protivníkem. Iniciativa a úsilí demokratických komunistů jen proto jen splátkou na dluh, který celá strana má u nekomunistů, jež udržovala v nerovnoprávném postavení. Komunistické straně nepatří tedy žádný dík, patří jí snad přiznat, že se poctivě snaží využít poslední příležitosti k záchraně své i národní cti. Obrodný proces nepřichází s ničím příliš novým. Přináší myšlenky a náměty, z nichž mnohé jsou starší než omyly našeho socialismu a jiné vznikaly pod povrchem viditelného dění, měly být dávno vysloveny, byly však potlačovány. Nemějme iluzi, že tyto myšlenky vítězí teď silou pravdy. O jejich vítězství rozhodla spíš slabost starého vedení, které se zřejmě napřed muselo unavit dvacetiletým vládnutím, v němž mu nikdo nebránil. Zřejmě musely do plné formy dozrát všechny vadné prvky skryté už v základech a ideologii tohoto systému. Nepřeceňujme proto význam kritiky z řad spisovatelů a studentů. Zdrojem společenských změn je hospodářství. Správné slovo má svůj význam, jen když je řečeno za poměrů, které jsou už správně opracovány. Správně opracované poměry -- tím se u nás, bohužel, musí rozumět naše celková chudoba a úplný rozpad starého systému vládnutí, kdy se v klidu a míru na náš účet zkompromitovali politikové jistého typu. Pravda tedy nevítězí, pravda prostě zbývá, když se všecko ostatní prošustruje! Není tudíž důvodu k národní vítězoslávě, je pouze důvod k nové naději.

    Obracíme se na vás v tomto okamžiku naděje, která je však pořád ohrožena. Trvalo několik měsíců, než mnozí z nás uvěřili, že mohou promluvit, mnozí však nevěří ani teď. Ale promluvili jsme už tak a tolik se odkryli, že svůj úmysl zlidštit tento režim musíme jedině dokončit. Jinak by odplata starých sil byla krutá. Obracíme se hlavně na ty, kdo zatím jen čekali. Čas, který nastává, bude rozhodující pro mnoho let.

    Čas, který nastává, je léto s prázdninami a dovolenými, kdy se nám po starém zvyku bude chtít všeho nechat. Vsaďme se však, že naši milí odpůrci si nedopřejí letního oddechu, budou mobilizovat své zavázané lidi a budou si už teď chtít zařídit klidné svátky vánoční! Dávejme tedy pozor, co se bude dít, snažme se tomu porozumět a odpovídat. Vzdejme se nemožného požadavku, aby nám vždycky někdo vyšší podal k věcem jediný výklad a jediný prostý závěr. Každý si bude muset udělat své závěry, na svou odpovědnost. Společné shodné závěry je možno najít jen v diskusi, k níž je nutná svoboda slova, která je vlastně jedinou naší demokratickou vymožeností letošního roku. Do příštích dnů však musíme jít také s vlastní iniciativou a vlastními rozhodnutími. Především budeme odporovat názorům, kdyby se vyskytly, že je možné dělat nějakou demokratickou obrodu bez komunistů, případně proti nim. Bylo by to nespravedlivé, ale také nerozumné. Komunisté mají vybudované organizace, v těch je třeba podpořit pokrokové křídlo. Mají zkušené funkcionáře,mají konečně pořád v ruce rozhodující páky a tlačítka.Před veřejností však stojí jejich akční program, který je také programem prvního vyrovnání největší nerovnosti, a nikdo jiný nemá žádný stejně konkrétní program. Je třeba požadovat, aby se svými místními akčními programy přišli před veřejnost v každém okrase a v každé obci. Tu náhle půjde o velmi obyčejné a dávno čekané správné činy. KSČ se připravuje na sjezd, který zvolí nový ústřední výbor. Žádejme, aby byl lepší než ten dnešní. Říká-li dne komunistická strana, že svá vedoucí postavení napříště chce opírat o důvěru občanů a ne o násilí, věřme tomu potud, pokud můžeme věřit lidem, které už teď posílá jako delegáty na okresní a krajské konference.

    V poslední době jsou lidé zneklidněni, že se postup demokratizace zastavil. Tento pocit je zčásti projevem únavy ze vzrušeného dění, zčásti odpovídá faktu: minula sezóna překvapivých odhalení, vysokých demisí a opájivých projevů nebývalé slovní smělosti. Zápas sil se však jen poněkud skryl, bojuje se o obsah a znění zákonů, o rozsah praktických opatření. Krom toho novým lidem, ministrům, prokurátorům, předsedům a tajemníkům, musíme popřát čas na práci. Mají právo na tento čas, aby se mohli buďto osvědčit, nebo znemožnit. Krom toho v centrálních politických orgánech nelze dnes čekat víc. Stejně projevily nechtě podivuhodné ctnosti.

    Praktická kvalita příští demokracie závisí na tom, co se stane s podniky a v podnicích. Při všech našich diskusích nakonec nás mají v rukou hospodáři. Dobré hospodáře je třeba hledat a prosazovat. Je pravda, že všichni jsme ve srovnání s rozvinutými zeměmi špatně placeni a někteří ještě hůř. Můžeme žádat víc peněz -- které lze natisknout a tím znehodnotit. Žádejme však spíše ředitele a předsedy, aby nám vyložili, co a za kolik chtějí vyrábět, komu a zač prodávat, kolik se vydělá, co z toho se vloží do modernizace výroby a co je možno rozdělit. Pod zdánlivě nudnými titulky běží v novinách odraz velmi tvrdého boje o demokracii nebo koryta. Do toho mohou dělníci jakožto podnikatelé zasáhnout tím, koho zvolí do podnikatelských správ a podnikových rad, jakožto zaměstnanci mohou pro sebe udělat nejlíp, když si za své zástupce zvolí do odborových orgánů své přirozené vůdce, schopné a čestné lidi bez ohledu na stranickou příslušnost.

    Jestliže nelze v této době čekat od nynějších centrálních politických orgánů víc, je třeba dosáhnout více v okresech a obcích. Žádejme odchod lidí, kteří zneužili své moci, poškodili veřejný majetek, jednali nečestně nebo krutě. Je třeba vynalézat způsoby, jak je přimět k odchodu. Například: veřejná kritika, rezoluce, demonstrace, demonstrační pracovní brigády, sbírka na dary pro ně do důchodu, stávka, bojkot jejich dveří. Odmítat však způsoby nezákonné, neslušné a hrubé, jelikož by jich využili k ovlivňování Alexandra Dubčeka. Náš odpor k psaní hrubých dopisů musí být tak všeobecný, aby každý takový dopis, který ještě dostanou, bylo možno považovat za dopis, který si dali poslat sami. Oživujme činnost Národní fronty. Požadujme veřejná zasedání národních výborů. K otázkám, které nechce nikdo znát, ustavujme vlastní občanské výbory a komise. Je to prosté: sejde se několik lidí, zvolí předsedu, vedou řádně zápis, publikují svůj nález, žádají řešení, nedají se zakřiknout. Okresní a místní tisk, který většinou zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu všech kladných politických sil, žádejme ustavení redakčních rad ze zástupců Národní fronty nebo zakládejme jiné noviny. Ustavujme výbory na obranu svobody slova. Organizujme při svých shromážděních vlastní pořádkovou službu. Uslyšíme-li divné zprávy, ověřujme si je, vysílejme delegace na kompetentní místa, jejich odpovědi zveřejňujme třeba na vratech. Podporujme orgány bezpečnosti, když stíhají skutečnou trestnou činnost, naší snahou není způsobit bezvládí a stav všeobecné nejistoty. Vyhýbejme se sousedským hádkám, neožírejme se v politických souvislostech. Prozrazujme fízly.

    Oživený letní pohyb po celé republice vyvolá zájem o uspořádání státoprávního vztahu mezi Čechy a Slováky. Považujeme federalizaci za způsob řešení národnostní otázky, jinak je to jen jedno z významných opatření k demokratizaci poměrů. Toto opatření samo o sobě nemusí ani Slovákům přinést lepší život. Režim -- v českých zemích zvlášť a na Slovensku zvlášť -- se tím ještě neřeší. Vláda stranicko-státní byrokracie může trvat, na Slovensku dokonce to líp, že jako "vybojovala větší svobodu".

    Veliké znepokojení v poslední době pochází z možnosti, že by do našeho vývoje zasáhly zahraniční síly. Tvář v tvář všem přesilám můžeme jedině trvat slušně na svém a nezačínat si. Své vládě můžeme dát najevo, že za ní budeme stát třeba se zbraní, pokud bude dělat to, k čemu jí dáme mandát, a své spojence můžeme ujistit, že spojenecké, přátelské a obchodní smlouvy dodržíme. Naše podrážděné výtky a neargumentovaná podezření musí jen ztěžovat postavení naší vlády, aniž nám pomohou. Rovnoprávné vztahy si beztak můžeme zajistit jedině tím, že zkvalitníme své vnitřní poměry a dovedeme obrodný proces tak daleko, že jednou ve volbách si zvolíme státníky, kteří budou mít tolik statečnosti, cti i politického umu, aby takové vztahy ustavili a udrželi. To je ostatně problém naprosto všech vlád všech menších států světa!

    Letošního jara vrátila se nám znovu jako poválce velká příležitost. Máme znovu možnost vzít do rukou naši společnou věc, která má pracovní název socialismus, a dát jí tvar, který by lépe odpovídal naší kdysi dobré pověsti i poměrně dobrému mínění, jež jsme o sobě původně měli. Toto jaro právě skončilo a už se nevrátí. V zimě se všecko dovíme. Tím končí toto naše prohlášení k dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům, vědcům, technikům a všem. Napsáno bylo z podnětu vědců.

    -----

    Zdroj: www stránky Ludvíka Vaculíka


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Velvet divorce? (Economist, June 13 th 1992, p. 53-54)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1279 přečtení)

    Velvet divorce?
    Economist; 6/13/92, Vol. 323, Issue 7763, p53-54, 2p, 2 graphs, 2bw, ISSN: 0013-0613

    ON THE eve of its general election, the 74-year-old Czechoslovak federation perched like Humpty Dumpty atop a wall of uncertainty. As expected, the results of the vote on June 5th and 6th split power along national and ideological lines, between pro-reform, anti-communist Czechs and the Slovak nationalist left. Now the federal state has had a great fall: the first meeting between Vaclav Klaus, the leader of the Czech right-wing Civic Democratic Party, and Vladimir Meciar, the leader of the nationalist Movement For a Democratic Slovakia, collapsed after six and a half hours.

    Nobody could have expected a speedy rapprochement. The formation of a workable federal government and the composition of a coherent economic programme were bound to take time to discuss. But the first round of negotiations did not even get to these issues. The talks came to grief on a far more fundamental point: whether there should be a common state at all. The Slovak side seemed to think not.

    Czechs feel they have already come a long way towards recognising Slovakia's drive for greater autonomy. Mr Meciar's three-point programme for the new Slovak parliament--passing a declaration of sovereignty, drafting a Slovak constitution and electing a Slovak president--is now accepted by the Czechs as inevitable, if not exactly reassuring. They have agreed that it is legitimate within the constitution. But most Czechs believed until now that if Slovakia were to push for roomier quarters, it would still want to live in the federal house.

    Emerging from the talks, Mr Klaus appeared horrified to learn that what Mr Meciar's movement envisages is no more than a kind of commonwealth of two states living side-by-side under a flimsy, vaguely defined economic and defence umbrella. In fact, this is what the movement's policy-makers have said all along, to anyone who would listen.

    Although they say they want a common currency, the Slovak leaders also demand their own, currency-issuing central bank and their own right to borrow to finance an economic policy that includes restoring state subsidies to industry, slowing privatisation and increasing social benefits--all heresy to the budget-trimming, privatising Mr Klaus. And although they say they want a common defence policy, the Slovaks want their own army. To most outsiders, it all looks as if the Slovaks are trying to square a circle.

    Still, a federal government needs to be formed; the current government no longer has the power to take day-to-day decisions. To resolve the conflict, Mr Klaus has suggested giving a new, temporary federal government the power to act until a referendum can be organised in both republics, to ask citizens whether they want to live in a federal state. A referendum would speed things up: if the Czechs accepted the federal state and the Slovaks did not, the Slovaks would be allowed to leave peacefully (perhaps to the relief of some Czechs). There would be other issues to resolve--protecting the rights of Slovakia's Hungarian minority, dividing the national debt--but the reform process in the Czech Lands would continue.

    However, if the Slovaks did not agree to leave--and if Mr Meciar's party respected their decision--Czechoslovakia would have at best a weak government and a hung parliament, at worst total chaos. Given the election results, and given Czechoslovakia's parliamentary system, almost no form of cohabitation is feasible.

    In the House of Nations, one chamber of Czechoslovakia's bicameral federal parliament, Slovaks have equal, not proportional representation (the Czech republic has two-thirds of the country's population, Slovakia one-third). For the chamber to pass any law, both Slovak and Czech deputies must independently agree to it. Thus Mr Meciar's sweeping victory means that his party holds veto power: the Slovak nationalist left will have the power to block any legislation incompatible with its vision of the federation and of economic reform. Its hand will be strengthened by co-operation with the former communists. If it can get the well-represented Czech left to co-operate on economic issues (albeit not on national ones), they will be strong enough to repeal existing laws and initiate their own--in which case the Czech deputies would have the veto power to block all legislation.

    The numbers are important, but personalities matter too. The prospects of maintaining a functioning federation would look brighter were it not for Mr Meciar's capacity to act out of spite. The day after the election, he announced that he would order his deputies to vote against the re-election of Vaclav Havel as Czechoslovakia's president. Mr Havel is the most popular figure in Czechoslovakia (though second to Mr Meciar in Slovakia). His understanding and hard work have helped Czechs to recognise the legitimacy of Slovak demands for greater autonomy.

    But Mr Havel has also repeatedly spoken of the danger of intolerant nationalism, and Mr Meciar cannot resist the chance to punish him. Mr Meciar and Mr Klaus are pragmatists, and stand more for what separates their two peoples than what unites them. Without President Havel's moral sensitivity to guide it, the common state of Czechoslovakia may just lose the will to live.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Podpisy pod prezidentskými dekrety (M. Šiška, Právo, 25.3.2006)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1188 přečtení)

    Podpisy pod prezidentskými dekrety
    Autor: Miroslav Šiška
    Zdroj: Deník Právo, sobota 25.3.2006

    Do dějin vešel soubor 144 právních norem jako tzv . Benešovy dekrety. Tento pojem je věcně nesprávný a svůj název získal podle toho, že byly vydávány v letech 1940–1945 tehdejším československým prezidentem Edvardem Benešem – jak během jeho pobytu v exilu, tak po návratu do vlasti.

    Dekrety byly formou zákonodárné činnosti v době ústavní nouze, kdy nemohly působit ústavní orgány Československé republiky. Jejich platnost dodatečně potvrdilo Prozatímní národní shromáždění – právě před 60 lety-a všechny dekrety byly od jejich počátku prohlášeny za zákony. Na originálu usnesení z 28. března 1946 je 29 podpisů nejvyšších představitelů státu.

    Záležitost těchto dekretů se čas od času vynořuje ze záhrobí. Výrazněji například v roce 2002 v souvislosti s tehdejším procesem vyjednávání o přičlenění České republiky k Evropské unii, kdy velkou pozornost vyvolala otázka eventuálního zrušení dekretů či teorie o jejich „vyhasnutí“.

    Právě tehdy znovu vypluly na povrch různé mýty. Byly to údajně akty spojené s autoritativním režimem prezidenta Beneše a on a londýnské prozatímní státní zřízení (ani poválečná vláda) neměli legitimitu k vydávání takových norem. Podle jiného mýtu existoval dekret o odsunu (vyhnání) německé menšiny z Československa, nebo byl dokonce „právním podkladem“ pro genocidu či etnickou čistku Němců a Maďarů v poválečném Československu. Další hlasy se snažily tvrdit, že se v případě některých dekretů jedná zčásti nikoliv o právo, ale o protiprávné akty, čili že tvoří vážnou překážku vstupu ČR do EU.

    Jaká byla skutečnost? Jak a proč vznikly před 60–65 lety ony mimořádné zákonné akty známé jako dekrety prezidenta republiky?

    Hitlerův výnos

    Nacistickým Německem rozpoutaná druhá světová válka byla založena na koncepci „totální války“ zaměřené na fyzické i duchovní ničení civilního obyvatelstva a protivníka a to s cílem získat tzv. životní prostor (Lebensraum). Československo se stalo první obětí. Mnichovská dohoda, mající za následek odtržení části území republiky ve prospěch Německa, a následná okupace zbývajícího českého a moravského území potvrzovaly cíle nacistického Německa.

    Východiskem právního řádu na okupovaném území (tj. Protektorátu Čechy a Morava) byl výlučně Hitlerův výnos z 16. března 1939 se zvláštními předpisy pro Němce, které garantovaly jejich privilegia a chránily jejich „čistotu krve“, a s dalšími odlišnými předpisy pro jiné kategorie obyvatelstva, založenými na rasové teorii.

    Emil Hácha (zvolený Národním shromážděním 20. 11. 1938 prezidentem Česko-Slovenské republiky) a vláda v čele s Rudolfem Beranem přestali být orgány československého státu. Jejich funkce zanikly a oni se stali orgány dosazenými cizí mocí.

    Ačkoli Československo nemělo hlavu státu a svou vládu, právně nezaniklo. Anexe jeho území byla mezinárodně uznána. Zůstalo členem některých mezinárodních organizací a v zahraničí působili jeho diplomatičtí zástupci. Od počátku okupace působilo odbojové hnutí, které organizovalo trvalý odpor. V zahraničí byl čs. politický a vojenský odboj spojen především se vstupem Francie a Velké Británie do války s Německem a jeho spojenci.

    „Pro nás právně není rozbití republiky“

    Úsilí emigrace vedené dr. Edvardem Benešem – 5. října 1938 se vzdal prezidentského úřadu a o platnosti jeho abdikace a nepřetržitosti jeho funkce až do poválečného potvrzení v úřadu Prozatímním národním shromážděním se dodnes vedou spory – směřovalo od samého počátku k uznání čs. státu v jeho předmnichovských hranicích.

    Základním politickým a právním programem byla nulita Mnichova. Beneš chtěl pro něj získat všechny složky emigrace. Cílem bylo prosadit čs. právní řád, uvést jej v dřívější stav před Mnichovem, vrátit se k jeho zdrojům, které byly založeny 28. října 1918. Usiloval o vytvoření obdobné struktury státních orgánů, jakou zakotvovala předmnichovská ústava.

    Po porážce Francie přešla značná část tamní emigrace do Velké Británie. V červenci 1940 uznala britská vláda prozatímní čs. vládu (definitivně tak učinila až 18. 7. 1941). V duchu ústavních zvyklostí jmenoval Edvard Beneš (už jako prezident) Jana Šrámka předsedou vlády i další členy vlády.

    Práva parlamentu měla být zatím rozdělena na prezidenta, vládu a Státní radu. Tu – jako poradní sbor prezidenta a jako pomocný kontrolní orgán v rámci zatímního zřízení Československé republiky-ustavil Beneš 21. července 1940 dekretem č. 1. Za tři dny v rozhlasovém projevu do vlasti vystoupil s prohlášením o neuznání mnichovské dohody a trvání československé Masarykovy republiky:

    „Celá naše právní soustava mezinárodněprávně a politicky tudíž pokračuje; pro nás právně není mého odchodu z úřadu vlasti, pro nás právně není rozbití republiky, právně a politicky neexistuje nic, co provedl násilnický nacismus u nás po 15. březnu 1939… Prohlašuji dále za neexistující a bezprávné všecko to, k čemuž jsme byli od září 1938 nezákonně a neústavně přinuceni… Vy však nepodléháte žádnému führerovi nebo protektorovi, nepodléháte žádnému oddekretovanému právnímu řádu nacistickému. Nejste vázáni žádnými sliby, závazky a přísahami, jež na vás byly vynuceny.“ K trvání státního zřízení na cizím území se Beneš vrátil v prvním projevu na schůzi Státní rady 11. prosince 1940: „Celé naše odbojové hnutí, od chvíle, kdy docílilo mezinárodního uznání a utvořilo vládu, existuje znovu právně a politicky jako pokračování první republiky, jako Československý stát; a podle toho důsledně postupuje… Zavádíme nové, zákonně platící změny podle norem, podle nichž se dosavadní zákony mají a mohou měnit dekretem prezidenta republiky, vydaným na návrh vlády…“

    Nový zdroj práva

    Základním předpisem, od něhož se odvíjela další legislativní činnost, se stal ústavní dekret č. 2 ze dne 15. října 1940 o prozatímním výkonu moci zákonodárné. Stanovilo se v něm, že k úkonům prezidenta republiky (k nimž bylo podle ústavní listiny třeba souhlasu Národního shromáždění) bude se vyžadovat dočasně souhlas vlády.

    Osobní účast prezidenta republiky na tvorbě dekretů nebyla výlučná a často ani určující. Nesly označení jeho funkce, protože až do 5. dubna 1945 byl prezident republiky jediným nositelem zákonodárné moci. Státní rada byla sborem poradním a vládě příslušelo navrhovat dekrety. Tento mocenský vztah se změnil po vytvoření první domácí vlády v Košicích v dubnu 1945. Státní rada byla zrušena, a ačkoli navenek se dekrety vydávaly stejným způsobem, těžiště jejich tvorby se zcela přesunulo do vlády, která se stala skutečným zákonodárcem.

    Ústavní dekret č. 2 vytvořil nový zdroj práva, jehož obsahem bylo ztotožnění se s principy ústavní listiny v podmínkách odporu proti nacismu a v úsilí o obnovu suverenity Československa. Toto právo bylo v rozporu s normotvorbou založenou Hitlerovým výnosem a uplatňovanou v protektorátu vůči českému obyvatelstvu.

    „Obě tyto moci si konkurovaly ve vztahu k témuž okruhu obyvatel a jejich právní řád se navzájem vylučoval,“ uvádí profesor Ústavního práva a státovědy na Právnické fakultě UK Václav Pavlíček, o jehož práce se tento článek opírá. „Loajalita preferovaná jedním souborem těchto norem byla z pohledu druhého systému protiprávní nebo zločinná. Oba systémy byly formálně i obsahově zcela konzistentní a výlučné. V této konkurenci právních řádů se díky výsledku druhé světové války prosadilo právo dekretů.“

    Schválit doma

    Převážná většina ze 46 dekretů vydaných v Londýně se vztahovala k aktuální činnosti zahraničního odboje a k vedení války s Německem a jeho spojenci. Pro poválečný právní řád byl nejvýznamnější ústavní dekret č. 11 z 3. srpna 1944 o obnovení právního pořádku, který vyjadřoval zásadu kontinuity čs. právního řádu. Mimo jiné i stanovil, že všechny dekrety prezidenta podléhají dodatečnému schválení (ratihabici). Tímto požadavkem byla vyjádřena zásada, že veškerá činnost státního zřízení v zahraničí je podřízena vůli svrchovaného lidu doma. Zároveň tím byla konkretizována zásada obsažená již v ústavním dekretu č. 2 z roku 1940, že jde jen o zatímní státní zřízení vynucené nemožností plně postupovat podle ústavní listiny.

    Z londýnského období byly velmi důležité ještě dva další dekrety. Prvním z nich byl ústavní dekret č. 18 ze 4. prosince 1944 o národních výborech a Prozatímním národním shromáždění, druhým dekret z 1. února 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (retribuční dekret). Byl připravován velmi dlouho a značnou pozornost mu věnoval i domácí odboj. V osvobozené republice byl nahrazen stejně pojmenovaným dekretem č. 16/1945 Sb., který přesněji a přísněji postihoval udavačství.

    Dekret o odsunu nebyl

    Stovka dekretů vydaných na osvobozeném území během sedmi měsíců od dubna do 27. října 1945 představovala doslova legislativní smršť. Vznikaly ve válečné a revoluční atmosféře, v níž se politické cítění společnosti posunulo doleva, a dekrety uskutečňovaly především cíle Košického vládního programu. Poválečné veřejné mínění bylo poznamenáno nacionalismem, důvěrou ve Stalinův Sovětský svaz, ale také představami o zvláštní cestě Československa k socialismu nebo Benešovou koncepcí socializující demokracie.

    Dekretální zákonodárství upravovalo celé spektrum poválečného života. Zahrnovalo oblast sahající od retribučních dekretů, dekretů o změnách v ústavě z roku 1920, dekretů o zajištění obnovy a následných proměn v oblasti národního hospodářství a státních financí, vzniku a fungování nových vysokých škol či norem dotýkajících se pracovního práva a postavení státních zaměstnanců, vysokoškolských učitelů, vojáků či soudní soustavy, až po dekrety znárodňovací, dekrety upravující řízení výroby a zahraničního obchodu a dekrety řešící osud německé a maďarské menšiny v ČSR.

    Řešící osud – nikoliv odsun. Vysídlení osob německé národnosti se nestalo předmětem dekretů. Mělo jasnou oporu v mezinárodním právu v podobě dokumentu přijatém na Postupimské konferenci v srpnu 1945 (ta požadavek odsunu Maďarů z ČSR naopak odmítla) a československý právní řád hrál v této otázce roli aplikace mezinárodněprávně a politicky přijatých rozhodnutí jak československých, tak spojeneckých vlád. K vlastnímu provedení transferu byla užita vládní nařízení a další předpisy vydané ministerstvy vnitra a národní obrany.

    Žádný speciální dekret prezidenta republiky, který by odsun nařídil či právně upravil, vydán nebyl, byť se i o této eventualitě uvažovalo. Byla připravena osnova dekretu o odsunu cizího obyvatelstva a o vnitřním osídlení, ale tato verze neprošla. Výsledný dekret č. 27/1945 Sb. o jednotném řízení vnitřního osídlení se týkal jen organizace. (Dodejme, že v počátečních exilových úvahách se počítalo s odstoupením některých čistě německých oblastí, ale po heydrichiádě tato myšlenka ustoupila do pozadí a sílil tlak na odsun, který požadoval především domácí odboj.)

    S odsunem nepřímo souvisel dekret č. 33 z 2. srpna 1945 o úpravě čs. občanství osob národnosti německé a maďarské. Na jeho základě čs. občané národnosti německé nebo maďarské, kteří podle předpisů cizí okupační moci nebyli státní příslušnosti německé nebo maďarské, pozbyli k 10. srpnu 1945 čs. občanství, pokud neprokázali, že zůstali věrni ČSR nebo trpěli pod nacistickým terorem.

    Nebylo náhodou, že tento dekret byl podepsán teprve po vyjasnění stanoviska velmocí v Postupimi.

    Umožnily kontinuitu právního řádu

    Vydávání prezidentských dekretů nebylo ničím výjimečným. Podobným způsobem postupovaly i jiné exilové vlády či představitelé emigrace jiných států – například Nizozemska, Belgie nebo Polska. V poválečném období dekrety naplnily svou funkci, značná část z nich byla následně zrušena a další byly nahrazeny jinými předpisy.

    Dnes je součástí právního řádu České republiky pouze devět dekretů vydaných v zahraničí a necelá padesátka vydaná na území ČSR. Důsledky těchto dekretů trvají, stejně jako trvají důsledky jiných zákonů z dřívější doby (například zákona č. 11 z roku 1918, jimž vzniklo Československo, od něhož odvozuje vznik i Česká republika). Jsou výrazem kontinuity čs. státu a jeho právního řádu, a tedy i právní jistoty. Na vznik nových právních skutečností nemají vliv, neboť v České republice existuje zcela jiné právní prostředí.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Opposition Agreement (1998)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1097 přečtení)

    Agreement on Creation Stable Political Environment signed between Czech Social Democratic Party and Civic Democratic Party (so called "Opposition Agreement", 1998)

    Preamble

    The above-named parties, aware of the danger of political instability and in the interest of preserving basic democratic principles, aware of the responsibility given them by voters, aware of the responsibility for securing long-term stability in the Czech Republic and for continuing the economic and societal transformation begun in 1989, and aware further of their responsibility for the global standing of the Czech Republic, conclude among themselves this agreement for the formation of a stable political environment in the Czech Republic. This agreement sets out the procedural issues of the relations of the parties to the agreement.

    I.

    The above-named parties commit themselves to respect the right of the party which emerged victorious in elections to form a government and will express this respect by the nonparticipation of MPs of the second party during the vote of confidence in the government.

    II.

    The above-named parties commit themselves to respect the right of the party which finished second in the elections to be the opposition to this government and further respect the resulting position defined in the following points.

    III.

    The above-named parties commit themselves to respect the right of the opposition party to occupy the chairmanships of both chambers of the Parliament of the Czech Republic and will express this respect by voting for the candidates proposed by the opposition party.

    IV.

    The above-named parties commit themselves to proceed through mutual agreement in the installation of the organs of the Parliament of the Czech Republic.

    V.

    The above-named parties commit themselves to respect the right of the opposition parties to hold the positions of the leading organs of the Chamber of Deputies (the Commission for Oversight of the Intelligence Service, the Commission for Oversight of Military Defence Intelligence), the Chairmanship of the Budget Committee of the Chamber of Deputies and the Presidency of the Supreme Audit Office either directly or by means of a non-party member nominated by the opposition party.

    VI.

    The above-named parties commit themselves during the course of the electoral term of the Chamber of Deputies not to raise a vote of no-confidence in the government nor to utilise constitutional channels leading to the dissolution of the Chamber of Deputies and if such proposals are raised by another political subject they will not support them by vote. In the case of voting on individual laws (including the budget) the above-named parties are not bound in any way.

    VII.

    The above-named parties commit themselves to present within 12 months of signing this agreement a proposal of such amendments to the Constitution of the Czech Republic and other laws that more clearly define the powers of constitutional organs, the procedure of their installation, and in harmony with the constitutional principles of the Czech Republic strengthen the significance of the outcome of the competition of political parties.

    VIII.

    The above-named parties commit themselves on the basis of the request of the chairman of these parties or the parliamentary chairmen of these parties to consultations over the means of resolving foreign policy and domestic policy issues before their debate in the Parliament of the Czech Republic, bearing always in mind stability, prosperity and the global stature of the Czech Republic.

    IX.

    The above-named parties will commit themselves for the duration of this agreement not to form a coalition or agreement with a third political party which would mean the admittance of this party to the government or would lead to the replacement of the holder of any of the posts specified by this agreement. They further commit themselves to not form a lasting agreement with a third party on voting in the Parliament of the Czech Republic and further not to propose a non-party member as a member of government without preliminary consultation.

    X.

    This agreement is revocable in the case of violation of any of its points. In the case that one of the parties comes to the conclusion that the agreement is not fulfilled in its main points and that there arise reasons for its revocation, it will request the calling of reconciliation proceedings to which each of the parties delegates three fully empowered representatives. The aim of the reconciliation proceedings is to achieve a resolution of the controversy while preserving the validity of the agreement. The appropriate organs of both political parties will debate proposals for resolution arising in the reconciliation proceedings and will accept a final opinion with which it will first acquaint the second party to the agreement.

    Signed in Prague, on July 9th 1998

    -----

    Source: Roberts, Andrew. Demythologising the Czech Opposition Agreement. In: Europe-Asia Studies, Vol. 55, No. 8. (Dec., 2003), pp. 1273-1303.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Stanovisko Generálního prokurátora ČSSR ..... k „Prohlášení Charty 77“ (1977)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1499 přečtení)

    Stanovisko Generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvyššího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSR a generálního prokurátora ČSR k „Prohlášení Charty 77“

    1. Právní charakteristika „Charty 77“

    Písemnost svým obsahem i sledovanými záměry navazuje na politický pamflet „Deset bodů“ ze srpna 1969. Většina autorů a signatářů „Deseti bodů“ jsou [!] také spoluautory a signatáři „Charty 77“. „Charta 77“ je ovšem propracovanější, ohlášené záměry nebezpečnější a počet signatářů je podstatně vyšší, než tomu bylo u „Deseti bodů“.

    „Charta 77“ především poukazuje na některá ustanovení mezinárodních paktů o občanských a politických právech a o hospodářských, sociálních a kulturních právech, k nimž přistoupila i Československá socialistická republika, dále na závěrečný dokument Helsinské konference z roku 1975 a jejich nepravdivou a nesprávnou interpretací útočí proti základním principům socialistického státního a společenského zřízení ČSSR.

    Ve zjevném rozporu se skutečností se např. v Chartě 77 tvrdí, že v ČSSR jsou hromadně hrubým způsobem porušována základní lidská práva, občané jsou vystavováni útlaku rovnajícímu se apartheidu, žijí v neustálém strachu před zvůlí bezpečnostních orgánů a pod jejich kontrolou. V důsledku politických direktiv dávanými jednotlivci, jež jdou nad rámec zákona, je prý zcela potlačena svoboda projevu a další základní občanská práva. Orgány činné v trestním řízení údajně porušují právní řád a ve věznicích není respektována lidská důstojnost. Těmito nepravdivými a hrubě pomlouvačnými tvrzeními Charta 77 zjevně sleduje záměr vyvolávat nenávist, nepřátelství nebo alespoň nedůvěru k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky.

    Charta 77 dále oznamuje, že bylo vytvořeno volné seskupení osob odhodlaných usilovat o změnu politických poměrů v republice. Tyto záměry jsou v zásadním rozporu se základními principy československého společenského zřízení zakotvenými v Ústavě, zejména článku 4 o vedoucí úloze KSČ. Článku 5 o sdružování dobrovolných společenských organizací a článku 6 o národní frontě. Rovněž uplatňování prostředků, kterými autoři „Charty 77“ hodlají usilovat o změnu politických poměrů, např. různé nátlakové akce, jsou neslučitelné s československým právním řádem.

    2. Zda je možno zjištěnou činnost považovat za vytvoření nebo pokus o vytvoření ilegální organizace

    Z obsahu „Prohlášení Charty 77“, „Prohlášení Charty 77 č. 2“ a „Námětu na poradu“ plyne oprávněný názor, že iniciátoři této činnosti vytvořili již seskupení, které lze považovat za ilegální organizaci. Jde o jednotné řízené sdružení více osob ke společnému záměru, které se řídí společným programem protistátní činnosti, mezi členy seskupení jsou rozděleny funkce a úkoly (mluvčí skupiny, její náhradníci, sběrači podpisů a informací atd.). Došlo tedy ne k pouhému vytvoření volného seskupení osob, jak tvrdí „Charta 77“, ale již přímo k vytvoření organizace, která v souladu s antikomunistickou propagandou hodlá soustavnou činností narušovat a poškozovat socialistické společenské a státní zřízení republiky a ostouzet je v zahraničí.

    S ohledem na minulost a politické postoje organizátorů a signatářů „Charty 77“, z nichž bylo po roce 1968 38 odsouzeno za protistátní trestnou činnost, 117 vyloučeno z KSČ, 8 jsou bývalí členové K 231, není pochyb o tom, že zvolené činnosti se dopustili z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky.

    Založení ilegální organizace uvedeného charakteru, přistoupení k ní a její podporu je možné kvalifikovat přinejmenším jako trestný čin podvracení republiky podle § 98 odst. 1 tr. zákona.

    3. Zda lze zjištěnou činnost posuzovat jako trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině podle § 112 tr. zák.

    „Prohlášení Charty 77“ zveřejněné ve dnech 7. – 9. 1. 1977 v buržoazních sdělovacích prostředcích nepochybně svým obsahem poškozuje zájmy republiky v cizině ve smyslu ustanovení § 112 tr. zák., neboť obsahuje nepravdivé, zjevně lživé, popř. hrubě zkreslené údaje o poměrech v republice. Ze znění „Prohlášení Charty 77“ je nepochybné, že hlavní organizátoři, t.j. Václav Havel, Jan Patočka a Jiří Hájek, měli v úmyslu je rozšiřovat v kapitalistickém zahraničí. Uplatnění trestní odpovědnosti konkrétních osob pro trestný čin poškozování zájmů republiky v cizině podle § 112 tr. zák. předpokládá ovšem, zjištění, že určitý československý občan, popř. obyvatel republiky bez státní příslušnosti, umožnil svou činností rozšíření „Charty 77“ v zahraničí.

    4. Zda „Prohlášení Charty 77“ je ilegální tiskovinou a zda je trestné její rozšiřování

    Obsah Charty 77 je objektivně způsobilý vyvolávat nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky, popř. v tomto nepřátelství utvrzovat. Z toho plyne, že každý, kdo by reprodukoval obsah „Charty 77“ alespoň dvěma osobám a bylo prokázáno, že tak učinil z nepřátelství k socialistickému státnímu a společenskému zřízení republiky, může být postižen pro trestný čin podle § 100 odst. 1 písm. a) tr. zák. Osoby, které „Chartu 77“ rozmnožují tiskem, se dopouštějí trestného činu podvracení republiky podle ust. § 100 odst. 3a) trestního zákona a pokud rozšiřování písemnosti umožňují nebo usnadňují podle odst. 2 téhož ustanovení trestního zákona (trestní zákon stanoví na trestný čin dle § 100 odst. 1 nebo 2 trest odnětí svobody na šest měsíců až tři roky, na trestný čin dle § 100 odst. 3 tr. z. odnětí svobody na jeden až pět let).

    Uvedené stanovisko bylo zpracováno na základě posouzení písemnosti „Prohlášení Charty 77“, „Prohlášení Charty 77 č. 2“ a „Námětu na poradu“, bez přihlédnutí k dalším event. Zjištěním a bez znalosti dosavadních výsledků vyšetřování.

    V Praze dne 14. ledna 1977

    Generální prokurátor ČSSR
    dr. Ján FEJEK

    Předseda Nejvyššího soudu ČSSR
    Doc. dr. Josef ONDŘEJ, CSc.

    Ministr spravedlnosti ČSR
    dr. Jan NĚMEC

    Generální prokurátor ČSR
    dr. Jaroslav KRUPAUER

    -----

    Zdroj: Pražský web pro studenou válku (roč. 3, č. 1/2006)


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Zákon o zřízení samostatného státu československého (28.10.1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (5100 přečtení)

    Zákon Národního výboru československého č. 11/1918 Sb. ze dne 28. října 1918 o zřízení samostatného státu československého

    Samostatný stát československý vstoupil v život. Aby byla zachována souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl nerušený přechod k novému státnímu životu, nařizuje Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti toto:

    Čl.1

    Státní formu československého státu určí Národní shromáždění ve srozumění s Československou Národní radou v Paříži. Orgánem jednomyslné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní výbor.

    Čl.2

    Veškeré dosavadní zemské a říšské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.

    Čl.3

    Všechny úřady samosprávné, státní a župní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení.

    Čl.4

    Zákon tento nabývá účinnosti dnešním dnem.

    Čl.5

    Národnímu výboru se ukládá, aby tento zákon provedl.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev Vlasty Parkanové na sjezdu KDU-ČSL (9.12.2006)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1307 přečtení)

    Projev Vlasty Parkanové, kandidátky na předsedkyni KDU-ČSL, před volbou
    Sjezd KDU-ČSL, Brno, 9.12.2006

    Dámy a pánové, vážení přátelé,

    do KDU-ČSL jsem vstoupila před pěti lety, když jsem ji před tím ještě o tři roky déle reprezentovala v Poslanecké sněmovně jako nezávislá. Jsem tak mezi vámi asi osm let a za tuto šanci zpětně děkuji Josefu Luxovi a všem, kteří mi tehdy důvěřovali. Pokud bych měla sama sebe politicky zařadit, pak se rozhodně považuji za konzervativní političku. Jako katolička jsem byla pokřtěna a i když nejsem praktikující, jsem přesvědčena, že ztráta víry v Boha je jednou z největších tragédií moderní společnosti.

    Možná si teď řeknete, tak o co jí vlastně jde. Ale já začnu jinak a řeknu, o co mi nejde. Rozhodně nechci opustit křesťanskodemokratický proud politiky, rozhodně neházím přes palubu křesťanské civilizační hodnoty, nehodlám dokonce ani navrhovat změnu názvu této strany, nebo ji spojovat s jinou, jak jsem se o sobě mnohokrát dočetla. Delegátům jsem rozeslala text s názvem „Na cestě od katolického konzervatismu ke konzervatismu lidovému“. Záměrně jsem ho pojala provokativně, abych rozproudila diskusi o dalším směřování KDU-ČSL. To by totiž mělo být naší hlavní starostí a nikoli personální šarvátky nebo hra se slovíčky v usnesení o komunistech.

    KDU-ČSL mívala dříve jistotu, že ať dělá, co dělá, věrní voliči ji stejně podpoří. Jenže poslední volby ukázaly, že už to není pravda. Ponechme stranou, zda za to může předvolební příklon k ODS či zbytečné lpění na křeslech v Paroubkově kryptokomunistické vládě nebo skutečnost, že jsme obojí provozovali souběžně. Náš volební propad má bohužel hlubší a dlouhodobější příčiny. Rok od roku klesá naše schopnost aktivizovat členy, tím méně pak příznivce. Od roku 1998, kdy jsme kandidovali jako samostatná strana, jsme ztratili více než dvacet procent voličů. Skutečností je ohrožení samotné parlamentní existence KDU-ČSL.

    Teď není chvíle se holedbat a říkat, že křesťanskodemokratická politika má své nezastupitelné místo na politické scéně, že je třeba vrátit se kořenům naší politiky, k autentickému křesťanskodemokratickému programu. To jsou s odpuštěním fráze, těch tady mohu navršit dlouhou řadu. Přiznejme si, že pokud chceme jako strana přežít, musíme si položit otázku, kde je chyba, co děláme špatně. Jsem přesvědčena, stejně tak jako mnozí jiní přede mnou, že v programu to není. Náš program je velmi kvalitní a v minulosti jsme mnohokrát dokázali, že jej umíme velmi úspěšně prosazovat. Jenže většina voličů však programy nečte. Politika je vnímána emotivně a právě v této rovině my selháváme.

    Podle některých průzkumů jsme hned za komunisty druhou nejvíce negativně vnímanou stranou. KDU-ČSL představuje malou obec politicky aktivních věřících, stranu na jednu stranu moralistickou, na straně druhé bezpáteřní a nedůvěryhodnou. Tady pozor, já neříkám, že takoví jsme. Problém ale je, že obraz strany, který je pro její úspěch klíčový, je v našem případě takto nelichotivý. Chceme-li to změnit, pak nebude stačit sebelepší mediální prezentace, nějaký ten face lifting názvu či loga. Případné úvahy tohoto typu je jistě dobré vést, avšak bez provedení skutečných změn by byly jen potěmkinovskou fasádou, kterou voliči velmi rychle prokouknou.

    Dámy a pánové, většina společnosti pozitivně vnímá základní křesťanské hodnoty, považuje je však za univerzální a nespojuje je s křesťanskou vírou, ba už vůbec ne s konkrétní církví. Vůči těm naopak zaujímá postoj ostražitý až negativní. Antiklerikalismus je hluboce zakořeněným předsudkem v českých zemích. To je fakt, který my musíme vzít na vědomí. Naší chybou je, že se jako strana nedokážeme více propojit s oněmi pozitivně vnímanými hodnotami, ale mnohem spíše se nám jaksi mimoděk daří propojovat se s onou vírou. Jako bychom dávali přednost sdílení víry, kterou s námi většina společnosti nesdílí, před sdílením hodnot, které s námi naopak mnoho lidí sdílí.

    Křesťanské hodnoty vycházejí z pojetí člověka jako svobodné bytosti, která je odpovědná za sebe sama i za společnost, ve které žije. Proto musíme klást důraz na propojení dnes tak populárních lidských práv s odpovědností. To je to, co nás odlišuje od levicových hnutí. Odpovědnost za sebe sama nemůže být zaměněna se sobectvím a lhostejností vůči jiným a především vůči slabým a potřebným. V tom se zase lišíme od pravicově liberálních politických proudů. Je na nás, abychom to dokázali srozumitelně promítnout do naší každodenní politické praxe. A to je to, čemu já říkám cesta od konzervatismu katolického ke konzervatismu lidovému.

    KDU musí i nadále vystupovat zásadově v etických otázkách. Nesnažme se však přesvědčovat věroukou, ale obecně konzervativními argumenty. Veřejnost reaguje mnohem lépe na konzervativní argumentaci proti registrovanému partnerství, než na odsouzení homosexuality jako hříchu. Jsem přesvědčena, že poznámky odsuzující homosexualitu jako takovou do politiky nepatří. U dalších témat zase pomohou alternativy – nikoli zákaz potratů, ale jiné možnosti pro matky v nesnázích, nikoli euthanazie, ale hospice s odbornou a láskyplnou péčí. I to je cesta od konzervatismu katolického ke konzervatismu lidovému.

    V této zemi žije řada lidí, kteří se nehlásí k žádné církvi, přesto věří v něco, co nás přesahuje, případně podobné otázky možná ani neřeší, ale vyznávají rodinné hodnoty, nehoní se za mamonem ani postavením, nepotrpí si na překotné změny, mají vyvinutý smysl pro osobní odpovědnost, ale současně chtějí, aby stát byl silný v ochraně potřebných. Právě těmto lidem musíme umět vysvětlit, že hájíme jejich právo na způsob života, který si zvolili, byť s námi ve všech ohledech nemusí souhlasit. Nesnažme se je přesvědčit, aby se stali křesťany či křesťanskými demokraty. Nabídněme jim konzervatismus, který jsem nazvala lidový.

    Programově se mi nejedná o úkrok stranou, ale o rozkročení, které umožní rozšířit tradiční okruh voličů. Nebála bych se přitom doplnit naše programové priority i o takové věci, jako je problematika tureckého členství v EU, anebo téma zneužívání sociálních dávek. Řešení situace problémových občanů však nesmí být prezentováno tak, abychom zavdávali podnět k označování za populisty a xenofoby. Naopak bych potlačila taková témata, která nás prezentují jako stranu zákazů a moralistů. Konzervatismus s úsměvem je mnohem účinnější zbraní, než rétorika poučování a nařizovaní, ta zejména mladé lidi odpuzuje.

    Blížím se již k závěru. Dámy a pánové, KDU-ČSL musí získat voliče, které ztratila a může získat i mnoho voličů nových. Jako středová strana se ale nemůže spoléhat na vyostřenou konfrontaci zásadně odlišných konceptů a bipolárně laděných slibů. KDU-ČSL je tou poslední stranou, která může někomu slibovat ráj na zemi a nemylme se: nic jako vyhraněný střed neexistuje. Střed totiž žádné hrany nemá. Nebojme se vymezit proti konkurentům, zůstaňme však stranou hájící lidi umírněné, přístupné rozumným argumentům, buďme i nadále střídmí ve výrazu, slušní ve vystupování, klidnou silou, které by na můj vkus slušelo mnohem více idealismu a méně pragmatismu.

    Dámy a pánové, předstupuji před Vás, abych vám nabídla vizi KDU-ČSL, která bude konzervativní, avšak nikoli zakonzervovaná. Nabízím vám KDU-ČSL, která i dodržování pravidel a férovost hry považuje za konzervativní hodnotu. V neposlední řadě vám nabízím i své zkušenosti z exekutivních a parlamentních funkcí, mnohaleté zkušenosti z nejvyšších pater politiky. Vůbec neslibuji rychlý úspěch, ale trnitou cestu, na jejímž konci možná budeme moci konstatovat, že jsme se stali stranou opravdu lidovou. Jsem připravena spolupracovat se všemi, komu leží na srdci náš úspěch. Ale s pokorou a loajalitou jsem připravena přijmout Vaše rozhodnutí, ať už bude jakékoli.

    Děkuji za pozornost i podporu. Přeji Vám všem radostný Advent a požehnané Vánoční svátky.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Vystoupení prezidenta republiky Václava Klause na Kongresu ODS (6.12.2008)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (877 přečtení)

    Vystoupení prezidenta republiky Václava Klause na Kongresu ODS (6.12.2008)

    Děkuji za pozvání na Váš kongres. Do Vašeho jednání nehodlám nijak explicitně zasahovat, a proto budu velmi stručný. Něco zásadního však říci musím, něco, kvůli čemu jsem se po delším zvažování nakonec rozhodl pozvání na Váš kongres přijmout.

    Již delší dobu je pro mne nemalým problémem identifikovat se s celou řadou postojů, které Občanská demokratická strana, nebo přesněji řečeno, její vedení, zastává. Když říkám delší dobu, nemyslím tím necelé poslední dva měsíce, tedy od oněch - pro ODS - tak katastrofálně prohraných krajských a senátních voleb.

    Nakolik si současné směřování ODS přeje či nepřeje její dnešní členská základna a nakolik to pro ODS ve středním a dlouhém období bude dobré nebo špatné, hodnotit nechci a nebudu. To mně nepřísluší. Tomu se - předpokládám - bude věnovat Váš kongres. Jedno ale vím zcela jistě: tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl.

    Abych probíhající přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spíše lobbyistických zájmů než idejí nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat Vám za titul čestného předsedy a tohoto titulu se dnes, na tomto místě, definitivně vzdát. Bylo to v posledním období přítěží pro Vás, ale - musím se přiznat - i pro mne. Považuji to vůči ODS za gesto vstřícné. Neberte, prosím, toto mé rozhodnutí jako projev nevraživosti či nekonstruktivnosti.

    Dobře vím, že někteří z Vás výrazně přispěli k mému zvolení prezidentem republiky. Stejně tak dobře víte Vy, že já se nezměním a že se i nadále budu řídit myšlenkami, které ode mne již dlouho znáte, myšlenkami, které jsem se snažil do ODS přinášet a jimž jsem se v ODS, i díky mnohým z Vás, naučil.

    Přeji Vašemu jednání úspěch, ale domnívám se, že to vyžaduje udělat něco zásadního. Je jen na Vás, abyste si dobře zvolili další cestu tak, aby to bylo ku prospěchu nejen Vaší straně, ale i České republice.

    Dovolte mi, abych z tohoto místa naposledy řekl: děkuji Vám za pozornost.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Estonian Declaration of Independence (1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1114 přečtení)

    Estonian Declaration of Independence
    24 February 1918

    To All The Peoples of Estonia

    Never in the course of centuries have the Estonian people lost their ardent desire for Independence. From generation to generation Estonians have kept alive the secret hope that in spite of enslavement and oppression by other nations the time will come in Estonia "when all splinters, at both end, will burst forth into flames" and when "Kalev will come home to bring his children happiness."

    Now this time has arrived.

    An unprecedented struggle of nations has destroyed the rotten foundations of the Russian Tsarist Empire. All over the Sarmatian plains ruinous anarchy is spreading, threatening to overwhelm in its wake all peoples living within the borders of the former Russian Empire. From the West the victorious armies of Germany are approaching in order to claim their share of Russia's legacy and, above all, to take possession of the coastal territories of the Baltic Sea.

    In this fateful hour the Estonian National Council, as the legal representative of our land and people, has, in unanimous agreement with Estonian democratic political parties and organizations, and by virtue of the right of self-determination of peoples, found it necessary to take the following decisive steps to shape the destiny of Estonian land and people.

    ESTONIA, within her historical and ethnic boundaries, is declared as of today an INDEPENDENT DEMOCRATIC REPUBLIC.

    The independent Republic of Estonia shall include Harjumaa, Läänemaa, Järvamaa, Virumaa, with the city of Narva and its surroundings, Tartumaa, Võrumaa, Viljandimaa, and Pärnumaa with the Baltic islands of Saaremaa, Hiiumaa, Muhumaa, and others where the Estonians have settled for ages in large majorities. Final determination of the boundaries of the Republic in the areas bordering on Latvia and Russia will be carried out by plebiscite after the conclusion of the present World War.

    In the aforementioned areas the only supreme and organizing authority is the democratically supported Estonian Salvation Committee created by the Estonian National Council.

    The Republic of Estonia wishes to maintain absolute political neutrality towards all neighbouring states and peoples and expects that they will equally respond with complete neutrality.

    Estonian military forces shall be reduced to the extent necessary to maintain internal order. Estonian soldiers serving in the Russian military forces will be called home and demobilized.

    Until the Estonian Constituent Assembly, elected by general, direct, secret, and proportional elections, will convene and determine the constitutional structure of the country, all executive and legislative authority will remain vested in the Estonian National Council and in the Estonian Provisional Government created by it, whose activities must be guided by the following principles:

    1. All citizens of the Republic of Estonia, irrespective of their religion, ethnic origin, and political views, shall enjoy equal protection under the law and courts of justice of the Republic.

    2. All ethnic minorities, the Russians, Germans, Swedes, Jews, and others residing within the borders of the republic, shall be guaranteed the right to their cultural autonomy.

    3. All civic freedoms, such at the freedom of expression, of the press, of religion, of assembly, of association, and the freedom to strike as well as the inviolability of the individual and the home, shall be irrefutably effective within the territory of the Estonian Republic and based on laws which the Government shall immediately work out.

    4. The Provisional Government will be charged with the immediate organization of the courts of justice to protect the security of the citizens. All political prisoners shall be released immediately.

    5. The city, county, and township local governments will be called upon to continue their work, which has been violently interrupted.

    6. For maintenance of public order, people's militia, subordinated to local governments, shall be immediately organized and citizens' self-defence organizations established in the cities and rural areas.

    7. The Provisional Government in instructed to work out without delay, on a broad democratic basis, bills for the solution of the agrarian problem, and the problems of labor, of food supply, and of finances.

    Estonia! You stand on the threshold of a hopeful future in which you shall be free and independent in determining and directing your destiny. Begin building a home of your own, ruled by law and order in order to be a worthy member within the family of civilized nations. Sons and daughters of our homeland, let us unite as one man in the sacred task of building our homeland. The sweat and blood shed by our ancestors for this country oblige us to do it, and we must do it for the sake of our future generations.

    May God watch over Thee
    And amply bless
    Whatever thou undertake
    My dear homeland!

    Long live the independent democratic Republic of Estonia!

    Long live peace among nations!

    The Council of Elders
    Estonian National Council
    February 24, 1918

    -----

    Zdroj: www stránky Kanceláře prezidenta Estonské republiky


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Košický vládní program (1945)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3847 přečtení)

    Program československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků přijatý 5. dubna 1945 v Košicích

    I.

    Po více než šesti letech cizácké poroby přišel čas, kdy nad naší těžce zkoušenou vlastí vzchází slunce svobody. Na své slavné vítězné cestě na západ osvobodila Rudá armáda první části Československé republiky. Tak bylo umožněno díky našemu velkému spojenci, Sovětskému svazu, že na osvobozené území se vrátil prezident republiky a byla zde, opět na domácí půdě, vytvořena nová československá vláda.

    Nová vláda má býti vládou široké Národní fronty Čechů a Slováků a tvoří ji představitelé všech sociálních složek a politických směrů, které doma i za hranicemi vedly národně osvobozenecký zápas za svržení německé a maďarské tyranie. Nová vláda považuje za svůj úkol, aby po boku Sovětského svazu a ostatních spojenců dovedla tento zápas do konce, do úplného osvobození republiky, přispěla všemi silami českého a slovenského národa k plné porážce hitlerovského Německa a učinila první kroky pro vybudování nového, šťastnějšího života našich národů v osvobozené vlasti.

    Vláda při nynějším svém složení považuje své poslání za časově ohraničené. Po osvobození ostatních částí republiky a zejména pak českých zemí bude ve smyslu ústavního dekretu prezidenta republiky na podkladě národních výborů zvoleno a svoláno Prozatímní národní shromáždění. Prozatímní národní shromáždění potvrdí prezidenta republiky v jeho funkci až do řádné volby a prezident jmenuje novou vládu s ohledem na přiměřené zastoupení všech složek našeho národního odboje doma i za hranicemi. Tato vláda a Prozatímní národní shromáždění připraví a provedou pak v nejkratší možné lhůtě všeobecné, tajné a přímé volby do Ústavodárného shromáždění, které vypracuje novou ústavu republiky a položí její budoucnost na pevný ústavní základ.

    II.

    Ještě však probíhá válečná fronta na území naší republiky, ještě řádí smrtelně zraněný, ale nicméně zoufale se bránící nepřítel na západním Slovensku a v českých zemích, ještě čekají milióny našich bratří a sester na vysvobození z nesnesitelného jařma. Za těchto okolností hlavním úkolem vlády, jemuž musí býti podřízeno všechno ostatní, bude všemožné stupňování válečného úsilí Československa až do osvobození celé země a úplné porážky hitlerovského Německa.

    Proto vláda bude podporovat všemi dostupnými jí prostředky postupující Rudou armádu - bude provádět rychlou opravu rozrušených železnic, silnic, mostů, jakož i telegrafních a telefonních spojů a podporovat válečný transport, starat se o vhodné ubytování sovětských vojsk a jejich týlových institucí, pečovat o raněné rudoarmejce a přispívat k zásobování částí Rudé armády potravinami, krmivem a jinými potřebami. Plnění těchto úkolů bude vláda důrazně požadovat i na národních výborech a ostatních orgánech. Potřebám dalšího vedení války budou podřízena také všechna politická, hospodářská, sociální a kulturní opatření, která budou prováděna na osvobozeném území.

    Na osvobozeném území bude vláda pokračovati v mobilizaci zbraněschopných občanů Československa, formovati kolem 1. čs. sboru novou československou armádu, starat se o urychlený výcvik, výstroj a výzbroj nových československých jednotek a jejich brzké zasazení na frontě. Vláda se také postará o přesun československých pozemních i leteckých jednotek ze západu na osvobozené území.

    V zázemí nepřítele bude vláda organizovat všenárodní boj nejširších vrstev národa proti okupantům, bude působit k tomu, aby český lid obětavě stupňoval svůj dosavadní hrdinný boj, aby po příkladu Slováků a partyzánských skupin v českých zemích vysoko zvedl prapor národní partyzánské války v týlu nepřítele, aby všemi prostředky ochromoval německou válečnou výrobu, dopravu a zásobování a přispěl tak ke zkráceni utrpení cizácké okupace a k úplnému a brzkému vyhnání okupantů.

    III.

    Vláda oceňujíc výjimečné zásluhy Rudé armády o naše osvobození i její rozhodující úlohu v zajištění naší budoucnosti a vzdávajíc hold nedostižnému vojenskému umění, bezpříkladné sebeobětavosti a bezmeznému hrdinství jejích příslušníků - chce ještě více upevňovat bojovou spolupráci čs. armády s Rudou armádou a vidí v ní vzor pro budování nové, skutečně demokratické, antifašistické čs. armády.

    Aby byla umožněna co nejužší bojová spolupráce s Rudou armádou, nutná v zájmu vítězství i naší budoucnosti, budou organizace, výzbroj a výcvik nové čs. branné moci stejné jako organizace, výzbroj a výcvik Rudé armády. Tím bude současně umožněna účinná pomoc Rudé armády a dosaženo dokonalého využití jejích neocenitelných bojových zkušeností.

    Vláda ve svém úsilí mobilizovat co nejrychleji na osvobozeném území všechny síly lidu do organizovaného ozbrojeného boje proti našim nepřátelům je si vědoma, že veliké poslání v nynějším zápasu za svobodu i při budoucím zajištění republiky je s to plnit jedině důsledně antifašistická, národně osvobozenecká armáda, armáda skutečně demokratická, uskutečňující vůli lidu, spjatá s lidem, těšící se důvěře lidu, a proto zahrnovaná veškerou jeho láskou a péčí. Vláda proto učiní vše, aby při budování nové československé branné moci byl založen, utvrzen a dále prohlubován lidový, demokratický ráz armády.

    Nová čs. armáda se zrodila v boji proti hitlerismu a jejím základem jsou a budou aktivně se zbraní v rukou bojující složky branných sil našich národů doma i za hranicemi (1. čs. sbor v SSSR, naši letci, čs. obrněná brigáda ve Francii, slovenští a čeští partyzáni, povstalecká vojska na Slovensku). Kolem tohoto základu, zejména kolem 1. čs. sboru v SSSR, bude tvořena nová čs. branná moc.

    Nová čs. armáda bude budována pro okamžitý boj na frontě, a to ihned během boje, který ještě trvá, a její nově vycvičené a vyzbrojené jednotky budou co nejrychleji zasazovány do boje po boku Rudé armády.

    Aby nová čs. armáda byla mohutným a ostrým nástrojem antifašistického boje, musí být založena na železné, ale demokratické vojenské kázni, na kázni vyššího stupně, kázni uvědomělé, vyplývající z jasného vědomí národních povinností a plného pochopení daných úkolů.

    Aby naše armáda byla vychovávána v duchu státním, demokratickém a antifašistickém, chce vláda jednou provždy skoncovat s tzv. “nepolitičností” armády, u vědomí, že pod touto “nepolitičností” se skrývá podceňování morálního faktoru v boji a že pod její rouškou bují reakční, antidemokratické a kapitulantské tendence. Naopak je třeba, aby každý čs. voják byl uvědomělým bojovníkem za svobodu národa a uvědomělým obráncem jeho svobody v budoucnosti.

    Aby byla mezi všemi příslušníky branné moci vypěstována a udržena i za nejtěžších bojových podmínek a zkoušek vysoká bojová morálka a vysoký antifašistický demokratický duch, bude ve všech vojenských jednotkách, složkách a ústavech zřízena instituce “osvětových důstojníků”, kteří budou zástupci příslušných velitelů v oboru výchovy a osvěty a u vyšších velitelství budou řídit oddělení výchovy a osvěty. Řídícím výchovným orgánem bude v rámci MNO “hlavní správa výchovy a osvěty”, jejíž náčelník bude přímo podřízen ministru národní obrany a jeho zástupci a bude jmenován na návrh ministra národní obrany a jeho zástupce vládou. Osvětovým důstojníkům budou zajištěny podmínky pro úspěšné plnění jejich úkolů v boji i mimo boje. Zvláštní pozornost nutno věnovat výchově a uvědomění velitelských kádrů, především též osvětových důstojníků.

    Vláda zdůrazňuje, že velitelská místa v nové čs. armádě mohou zastávati jen důstojníci upřímně demokratického, skutečně antifašistického smýšlení. Čs. armáda může být hrda na sta a tisíce svých důstojníků, kteří, věrni své přísaze republice, statečně a nebojácně vedli a vedou boj proti německým tyranům doma i za hranicemi, umírali za vlast na popravištích a na bojištích a skvěle osvědčili své vlastenecké, demokratické smýšlení. Současně však je nutno, aby byla co nejrychleji provedena opatření k nejrychlejší očistě armády od všech zrádcovských, kolaborantských, antidemokratických a protilidových živlů, a bude dbáno, aby takové živly nemohly proniknout na velitelská místa. Zkoumáni politické a národní spolehlivosti důstojnického sboru v přechodném období bude prováděno příslušnými vojenskými instancemi za součinnosti lidových orgánů, tj. národních výborů a Slovenské národní rady, jakož i přímo zvlášť k tomu účelu vládou jmenovanými orgány. Odpovědná úloha tu připadá aparátu “obranného zpravodajství”, který musí být vybudován z nejspolehlivějších lidí v samostatný orgán, odpovědný vyšším velitelům.

    Vláda věnuje mimořádnou pozornost školení demokratického antifašistického důstojnického sboru. Bude dbát o to, aby důstojníci si osvojili co nejvíce bojové zkušenosti Rudé armády i našich bojujících jednotek, vyžádá si pro přechodnou dobu profesory a instruktory od Rudé armády pro vlastní vojenské školství. Bude usilovat o poslání co největšího počtu nejschopnějších důstojníků do sovětských vojenských škol až po nejvyšší vojenská učiliště a akademie.

    Stupnice důstojnických hodností bude zjednodušena, materiální poměry důstojníků zlepšeny. Při stanovení požitků bude přihlíženo nejen k dosažené hodnosti, nýbrž také ke skutečně zastávané funkci. Speciálně kvalifikovaným příslušníkům branné moci (lékařům, lékárníkům, inženýrům atd.) budou přiznány odpovídající důstojnické hodnosti. Jmenování a povyšování důstojníků nebude podmíněno jen formálními pravidly, nýbrž bude podporován mimořádný rychlejší postup (resp. jmenování) nejschopnějších, především těch, kteří se osvědčili na frontě v boji.

    Vláda se postará o to, aby v nové čs. armádě bylo plně respektováno státoprávní postavení Čechů a Slováků podle zásady “rovný s rovným” a aby Slovákům se dostalo ve všech ústředních institucích přiměřeného zastoupení. V jednotné čs. armádě bude zavedena plná rovnoprávnost a rovnocennost slovenštiny a češtiny jako jazyků velících a služebních. V rámci jednotné čs. branné moci a při zachováni plné jednotnosti velení a armádní organizace budou tvořeny slovenské národní vojenské jednotky, jak se o tom podrobněji mluví ve zvláštní hlavě o stanovisku vlády ke slovenské otázce. V armádě budou zachovány a pěstovány bojové tradice našich národů, zejména bojové tradice našich bojujících vojenských jednotek a partyzánů.

    Činnost v partyzánských oddílech se uznává po prozkoumání v plném rozsahu za službu v nové čs. armádě. Důstojnické hodnosti v partyzánských oddílech se přiznávají v nové čs. armádě po přezkoušení, event. po ukončení krátkého kursu.

    Vláda zřídí nová bojová čs. vyznamenání, řády a medaile, odpovídající duchu a bojovým tradicím našich národů.

    Při řešení vojenské otázky je vláda odhodlána učinit vše, co bude napomáhat nejrychlejší a nejúčinnější mobilizaci branných sil lidu, jejich zasazení do boje na frontě a úspěšnému vedení boje až do konečného vítězství.

    IV.

    Vyjadřujíc neskonalou vděčnost českého a slovenského národa k Sovětskému svazu, bude vláda pokládat za neochvějnou vůdčí linii československé zahraniční politiky nejtěsnější spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na východě. Smlouva československo-sovětská z 12. prosince 1943 o vzájemné pomoci, přátelství a poválečné spolupráci bude určovat pro veškerou budoucnost zahraničně politickou pozici našeho státu. S pomocí Sovětského svazu bude dovršeno osvobození Československé republiky, aby tak s jeho oporou byla navždy zajištěna její svoboda a bezpečnost a aby za všestranné součinnosti se Sovětským svazem byl národům Československa zabezpečen pokojný rozvoj a šťastná budoucnost.

    Vláda bude od počátku uplatňovat praktickou součinnost se Sovětským svazem, a to ve všech směrech - vojensky, politicky, hospodářsky, kulturně - přičemž si přeje uskutečnit vzájemnou výměnu zástupců a vzájemný styk se sousedící svazovou sovětskou republikou ukrajinskou. Snahou vlády bude, aby při konečném rozdrcení hitlerovského Německa, při výkonu trestu nad Německem, při ukládání reparací Německu, při určování nových hranic a organizaci budoucího míru 'Československo stálo co nejtěsněji po boku Sovětského svazu a v jedné řadě s ostatními slovanskými a demokratickými státy.

    Vláda bude spatřovati důležitý svůj úkol v tom, uskutečniti pevný spojenecký svazek s novým demokratickým Polskem, aby co nejdříve bylo také možno provésti předpokládané rozšíření československo - sovětské smlouvy z 12. prosince 1943 v trojstranný pakt, který by stvrdil spojenectví Československa, Polska a Sovětského svazu proti německé výbojnosti. Pokud jde o Polsko, vláda se vynasnaží, aby bylo zapomenuto neblahé minulosti a aby poměr Československa k nové Polsce byl od počátku postaven na nový základ, na základ slovanského bratrství.

    Slovanskou linii své zahraniční politiky bude vláda sledovati i tím, že naváže nejpřátelštější spojení s novou Jugoslávií a že nalezne formu nových styků i se slovanským Bulharskem.

    V poměru k Maďarsku využije vláda plně stavu příměří, které zvláště díky pomoci Sovětského svazu vyznělo tak významně ve prospěch Československa, aby později po napravení všech křivd a zločinů, spáchaných maďarskými okupanty, podporovala snahy o přiblížení nového a skutečně demokratického Maďarska stejně jako nezávislého a demokratického Rakouska k okolním slovanským národům a státům.

    Tuto hlavní orientaci československé zahraniční politiky, nesenou duchem slovanského přátelství, postaví vláda na širší základ všeobecných přátelských vztahů k demokratickým západním mocnostem a ke všem demokratickým státům, stojícím v protinacistické frontě spojených národů. Přátelské vztahy k Anglii, jejíž pomoci za války vysoce ceníme, jakož i k USA, bude vláda utužovat podobně jako zvlášť úzké přátelství k Francii, přičemž bude její snahou, aby se Československo stalo aktivní složkou při budování nového pořádku v osvobozené, demokratické Evropě.

    V.

    Ve své domácí politice bude vláda vycházet ze základního článku československé ústavy, že lid je jediným zdrojem státní moci. Proto vláda bude budovati veškerý veřejný život na podkladě široce demokratickém, zabezpečí lidu všechna politická práva a povede neúprosný boj za vymýcení všech fašistických prvků.

    Na rozdíl od dřívějšího byrokratického, lidu vzdáleného správního aparátu tvoří se v obcích, okresech a zemích, jakožto nové orgány státní a veřejné správy, lidem volené národní výbory. Tyto lidem volené, pod neustálou kontrolou lidu stojící a až na další lidem odvolatelné národní výbory budou v obvodu své působnosti spravovat všechny veřejné záležitosti a dbát vedle orgánů ústředních o veřejnou bezpečnost a zřídí si podřízený jim demokratický úřednický aparát. Vláda bude svou politiku uskutečňovat přes národní výbory a plně se o ně opírati. Všechny správní a násilnické orgány a instituce, vytvořené bývalými režimy okupantů a zrádců, se zrušují. Pro prozatímní správu obcí a okresů s většinou státně nespolehlivého, neslovanského obyvatelstva budou určeny správní funkce.

    Osvobozený lid vyšle do národních výborů své nejlepší představitele, nehledě i na to, jsou-li nebo nejsou-li příslušníky některé politické strany, kteří se však osvědčili v boji proti cizáckým vetřelcům a zrádcům a svými činy dokázali a dokazují skutečné vlastenecké cítění a demokratické přesvědčení. Zároveň však bude lid a vláda bedlivě střežit, aby se do národních výborů nevetřely živly, které spolupracovaly s okupanty, podporovaly zrádce a ve službách nepřítele si získaly mrzké osobní výhody.

    Vláda bude plně podporovat tvůrčí iniciativu a veřejnou činnost nejširších lidových vrstev. Vedle přímé účasti na správě a řízení státních a veřejných záležitostí prostřednictvím národních výborů bude lid míti právo na tvoření dobrovolných organizaci různého druhu - politických, odborových, družstevních, kulturních, sportovních a jiných - a uskutečňovat prostřednictvím těchto svá demokratická práva. Přitom však nebude připuštěno, aby do těchto organizací pronikli zrádci národa, fašisté a jiní zjevní nebo zamaskovaní nepřátelé lidu.

    Bude provedeno důsledné zrovnoprávnění žen ve všech oblastech politického, hospodářského i kulturního života. Bude zavedeno všeobecné volební právo mužů i žen počínaje 18. rokem věku a rozšířeno i na příslušníky branné moci. Aktivního i pasivního volebního práva ve smyslu dekretu prezidenta republiky o potrestání válečných viníků, zrádců a kolaborantů a ustavení lidových soudů budou však zbaveni všichni zrádci národa a pomahači nepřítele. Zaručeny budou plně ústavní svobody, zejména svoboda osobní, shromažďovací, spolčovací, projevu mínění slovem, tiskem i písmem, domovní, listovní tajemství, svoboda učení a svědomí a náboženského vyznáni. Diskriminace občanů republiky z důvodů rasových nebude připuštěna.

    VI.

    Vláda se bude jako první domácí vláda republiky pokládat za ztělesnění československého státního společenství, založeného na nových zásadách. Učiní konec všem starým sporům a vycházejíc z uznání Slováků jako nacionálně svébytného národa, bude vláda od prvních svých kroků důsledně se snažit, aby v česko-slovenském poměru byla uskutečněna zásada “rovný s rovným” a aby tak bylo uplatněno skutečné bratrství mezi oběma národy.

    Uznávajíc, že Slováci mají býti pány ve své slovenské zemi, stejně jako Češi ve své české národní domovině, a že republika bude obnovována jako společný stát rovnoprávných národů, českého a slovenského, vyjádří vláda toto uznání důležitými státně politickými akty. Bude spatřovat ve Slovenské národní radě, opírající se o národní výbory v obcích a okresech, nejen oprávněnou představitelku samobytného slovenského národa, nýbrž i nositelku státní moci na území Slovenska (moci zákonodárné, vládní a výkonné), jak to odpovídá zvláštní dohodě Slovenské národní rady s prezidentem republiky a s československou vládou v Londýně. Společné státní úkoly bude vláda jako centrální vláda republiky provádět v nejužší součinnosti se Slovenskou národní radou a se sborem slovenských národních pověřenců jako výkonným vládním orgánem Slovenské národní rady.

    V rámci nově budované jednotné československé branné moci a na základě jednotných služebních řádů budou tvořeny národní a slovenské vojenské útvary (pluky, divize atd.), složené převážně z mužstva, poddůstojnictva a důstojnictva slovenské národnosti a používající velící a služební řeči slovenské. Důstojníci a gážisté bývalé slovenské armády, pokud se neprohřešili proti národní cti Slováka a nebudou podléhati trestnímu stíhání pro svou činnost za bývalého zrádcovského režimu, převezmou se do čs. armády ve své dosavadní hodnosti, přičemž bude směrodatné dobrozdání a doporučení Slovenské národní rady.

    Nová vláda republiky bude se starat o to, aby při ústavním řešení poměru národa slovenského a českého byly konstituovány slovenské orgány moci zákonodárné, vládní a výkonné, tak jako je má dnes slovenský národ ve Slovenské národní radě.

    O budoucím rozdělení kompetence mezi orgány ústřední a slovenské dohodnou se legitimní zástupci národa českého a slovenského. V ústředních státních úřadech, institucích a v hospodářských orgánech celostátního významu bude Slovákům zabezpečeno přiměřené zastoupení co do počtu i co do významu.

    VII.

    Vláda se bude starat o to, aby byla co nejdříve vyřešena otázka Zakarpatské Ukrajiny, postavená samým obyvatelstvem této země. Vláda si přeje, aby otázka tato byla vyřešena podle demokraticky projevené vůle karpatoukrajinského lidu a v plném přátelství mezi Československem a Sovětským svazem, a jest přesvědčena, že tomu tak skutečně bude. Vláda učiní v tomto smyslu všechny nutné přípravy.

    VIII.

    Strašné zkušenosti, jichž se Češi a Slováci dožili s německou a maďarskou menšinou, které se z velké části staly povolným nástrojem dobyvačné politiky proti republice zvenčí a z nichž se zejména českoslovenští Němci propůjčili přímo k vyhlazovacímu tažení proti českému a slovenskému národu, nutí obnovené Československo k hlubokému a trvalému zásahu. Republika nechce a nebude postihovat své loajální německé a maďarské občany a zejména ne ty, kteří i v dobách nejtěžších zachovali k ní věrnost, s viníky však bude postupovat přísně a neúprosně, jak to vyžaduje svědomí našich národů, svatá památka nesčetných našich mučedníků, klid a bezpečnost budoucích pokolení. Vláda se proto bude přidržovat těchto pravidel:

    Z občanů Československé republiky německé a maďarské národnosti, kteří měli československé státní občanství před Mnichovem 1938, bude státní občanství potvrzeno a event. návrat do republiky zajištěn u antinacistů a antifašistů, u těch, kteří vedli už před Mnichovem aktivní boj proti Henleinovi a proti maďarským iredentistickým stranám a za Československou republiku, kteří po Mnichově a po 15. březnu byli německou a maďarskou státní mocí pro svůj odpor a boj proti tamnímu režimu a za věrnost k Československé republice pronásledováni a uvrženi do žalářů a koncentračních táborů anebo kteří museli před německým a maďarským terorem uprchnout za hranice a tam se účastnili aktivního boje za obnovení Československa.

    U ostatních československých občanů německé a maďarské národnosti bude československé státní občanství zrušeno. Tito občané mohou znovu optovat pro Československo, přičemž si úřady republiky ponechávají právo individuálního rozhodnutí o každé žádosti. Ti Němci a Maďaři, kteří budou souzeni a odsouzeni pro zločin proti republice a proti českému a slovenskému národu, budou zbaveni československého občanství a vypovězeni z republiky navždy, pokud je nestihne trest hrdelní.

    Němci a Maďaři, kteří se přistěhovali na území Československé republiky po Mnichovu 1938, budou z republiky vykázáni ihned, pokud nepodléhají trestnímu stíhání. Výjimku činí osoby, které pracovaly ve prospěch Československa.

    IX.

    Vláda bude pokládat za svůj nejvýš odpovědný úkol a za svou mravní povinnost před českým a slovenským národem postihnouti a vydati soudu a trestu všechny válečné provinilce, všechny zrádce, všechny vědomé a aktivní pomocníky německých nebo maďarských utlačovatelů. Tento úkol bude vláda prováděti bez všech průtahů, bez kolísání a bez shovívavosti vůči komukoliv.

    Pokud jde o německé a maďarské válečné provinilce, postará se vláda o jejich okamžité zneškodnění, uvěznění a předání mimořádným lidovým soudům. Při tom nebudou u těchto německých a maďarských provinilců vyšetřovány a trestány jen zločiny spáchané na národech Československa a na československém území, nýbrž i jejich zločiny spáchané na druhých národech, především na spojeneckém Sovětském svazu. Zjištění němečtí a maďarští provinilci tohoto druhu budou předáni sovětským orgánům. Budou zřízeny tábory pro konfinování německých a maďarských příslušníků, jež měli jakoukoliv spojitost s nacistickými a fašistickými organizacemi, s jejich aparátem a s jejich ozbrojenými a teroristickými formacemi.

    Zvláštní opatření provede vláda v zájmu toho, aby bylo zajištěno souzení a potrestání zrádců, kolaborantů a fašistických živlů z řad českého a slovenského národa. Ve spojení s národními výbory budou všude uvedeny v činnost mimořádné lidové soudy, přičemž jejich příslušnost bude určena místním okruhem a povahou provinění. Pro zvláštní případy týkající se známých a zvlášť odpovědných provinilců bude zřízen Národní soud v českých zemích a na Slovensku. Pro trestní stíhání zrádců a kolaborantů budou všeobecně sloužit za podklady ustanovení dekretu prezidenta republiky o potrestání válečných zločinců.

    Jako velezrádce republiky postaví vláda před Národní soud protektorátního prezidenta Háchu a všechny členy Beranovy vlády, kteří dali souhlas k Háchovu podpisu tzv. berlínské smlouvy z 15. března 1939 a kteří vítali Hitlera při příchodu do Prahy 16. března 1939. Vláda se postará, aby byli postaveni před soud všichni členové protektorátních vlád od 16. března 1939 stejně jako Tiso a členové tzv. slovenských vlád od 14. března 1939, jakož i tzv. slovenského sněmu. Dále političtí a úřední pomocníci Háchy, jakož i odpovědní vedoucí úředníci protektorátní správy. Zúčtováno bude se zrádnými novináři, kteří se zaprodali a sloužili Němcům. Stíháni budou funkcionáři “Kuratoria pro výchovu české mládeže”, členové “Vlajky”, členové výboru a funkcionáři “České ligy proti bolševismu”, vedoucí funkcionáři “Národní odborové ústředny zaměstnanecké”, “Svazu zemědělství a lesnictví” a podobných organizací, které sloužily Němcům, a dále činovníci, kteří vydávali české a slovenské lidi do rukou gestapa, kteří se aktivně účastnili odvlékání Slováků a Čechů na nucené práce do Německa, aktivně podporovali evakuaci československého obyvatelstva apod. Na Slovensku budou pohnáni před soud aktivní pomahači tisovského a zrádcovského režimu, pochopové Hlinkovy gardy, slovenského gestapa, nástroje Gašparovy nacistické propagandy a zejména pak, kteří aktivně a zákeřně vystoupili proti Slovenskému národnímu povstání a zúčastnili se jakýmkoliv způsobem násilí a zvěrstev Němců proti slovenskému národu.

    Vláda požene s veškerou rozhodností před soud zrádce z řad bankovních, průmyslových a zemědělských magnátů, kteří za německé nadvlády pomáhali v bankovních, průmyslových, obchodních, zemědělských podnicích a hospodářských organizacích všeho druhu německému drancování a německému vedení války.

    I když pouhé zaměstnání ve státním a veřejném aparátu bývalých okupačních a zrádcovských režimů nebude považováno samo o sobě za trestné, bude pod demokratickou kontrolou provedeno individuální zkoumání činnosti každého jednotlivce a vláda učiní všechna opatření, aby nový státní aparát byl plně očištěn od všech živlů, které se provinily na republice a národu, od všech živlů fašistických a profašistických, od všech živlů, jež v kritických událostech roku 1938 a 1939 a v době německé a maďarské okupace projevily vůči národu a státu věrolomnost, prokázaly nespolehlivost a zbabělost. Stejně tak budou vyšetřováni a stíháni všichni českoslovenští občané, kteří v zahraničí se zpronevěřili republice a svou rozvratnou činností pomáhali nepříteli i kteří odmítali splnění svých občanských povinností, ač nestáli pod nátlakem nacistického teroru.

    Odhodlána vykořenit fašismus politicky a morálně do všech důsledků, vyhlásí vláda zákaz všech fašistických stran a organizací a nedovolí obnovení v jakékoli formě těch politických stran, které se tak těžce provinily na zájmech národa a republiky (agrární strany, její odnože tzv. živnostenské strany, Národního sjednocení, jakož i těch stran, které v r. 1938 splynuly s ludovou stranou). Z těchto opatření nevyplyne žádná újma na morální ani politické cti bývalému členstvu jmenovaných stran, které zůstalo věrno republice. Politicky odpovědným funkcionářům jmenovaných stran, kteří se kompromitovali a těžce provinili na zájmech národa a republiky, bude zakázána politická činnost a účast v organizacích demokratických stran.

    X.

    K odčinění zločinů, napáchaných okupanty a jejich zrádnými pomocníky na českém a slovenském národním a soukromém majetku, k vykořenění cizáckého a fašistického vlivu z českého a slovenského hospodářství a k zabezpečení plodů národní práce pro potřeby českého a slovenského národa bude provedena řada opatření.

    Ve smyslu dekretu prezidenta republiky o zabezpečení nerušeného chodu hospodářského života v době přechodné budou zajištěny a pod národní správu dány ihned majetky všeho druhu, pokud jsou v držbě, ve vlastnictví anebo ve správě: občanů nepřátelských států, zejména Německa a Maďarska; německých a maďarských občanů Československé republiky, kteří aktivně napomáhali rozbití a okupaci Československa; ostatních občanů Československé republiky, kteří zradili národ a aktivně podporovali německé a maďarské okupanty; akciových a jiných společností, v jejichž správě se nacházely osoby patřící do výše uvedených tří kategorií.

    Zajištění majetku a dosazení národní správy provede příslušný národní výbor v dohodě se závodním výborem dotyčného podniku.

    Zajištěný majetek, který dříve patřil dělníkům, úředníkům, živnostníkům, rolníkům a příslušníkům volných povolání a byl jim odebrán v důsledku národní, politické a rasové perzekuce, bude ihned vrácen dřívějším majitelům, resp. jejich právoplatným dědicům. Rozhodují o tom na individuální žádost příslušné národní výbory.

    Ostatní zajištěný majetek zůstane pod národní správou až do rozhodnutí příslušných zákonodárných orgánů.

    Do družstevních podniků a organizací všeho druhu (zemědělských, konzumních, peněžních atd.) bude ihned dosazena dočasná národní správa, dokud samo členstvo dotyčného družstva nebude míti možnost demokratickou cestou zvolit si správu novou. Dočasnou národní správu určuje příslušný národní výbor (na Slovensku v důležitých případech Slovenská národní rada) při aktivní účasti členů družstva.

    XI.

    Vycházejíc vstříc voláni českých a slovenských rolníků a bezzemků po důsledném provedení nové pozemkové reformy a vedena snahou především jednou provždy vyrvati českou a slovenskou půdu z rukou cizácké německo - maďarské šlechty, jakož i z rukou zrádců národa a dáti ji do rukou českého a slovenského rolnictva a bezzemků, vítá vláda konfiskaci půdy nepřátel a zrádců, kterou provádí Slovenská národní rada, a její rozdělení mezi drobný zemědělský lid, vláda rozšíří podobné opatření na celé území republiky, přičemž se bude říditi těmito zásadami:

    Bude zřízen Národní pozemkový fond. Do Národního pozemkového fondu vejde veškerá půda, budovy, mrtvý a živý inventář, pokud patřil : německým a maďarským šlechticům a velkostatkářům bez rozdílu státní příslušnosti, jakož i jiným občanům nepřátelských států, zejména Německa a Maďarska; německým a maďarským občanům Československé republiky, kteří aktivně napomáhali rozbití a okupaci Československa; ostatním občanům Československé republiky, kteří zradili národ a aktivně podporovali německé a maďarské okupanty; akciovým a jiným společnostem, které byly spravovány osobami výše uvedených kategorií.

    Výše uvedený pozemkový a s ním souvisící majetek bude konfiskován bez náhrady. Konfiskaci provedou a dočasnou správu zkonfiskovaných objektů až do provedení pozemkové reformy zajistí příslušné národní výbory za pomoci rolnických komisí.

    Zemědělská půda, nacházející se v dispozici Národního pozemkového fondu, bude rozdělena v českých zemích českým a na Slovensku slovenským a ukrajinským domkářům, malým a středním rolníkům, jakož i zemědělským dělníkům, přičemž bude dána přednost těm, kdož se zasloužili v národně osvobozeneckém boji: jako partyzáni, vojáci, podzemní národní pracovníci, oběti cizáckého teroru aj. Rozdělení bude prováděno správou Národního pozemkového fondu za aktivní účasti národních výborů a speciálních komisí z řad rolnictva a zemědělského dělnictva. Z hospodářských budov a inventáře parcelovaných objektů mohou býti organizována družstva pro společné používání budov a inventáře malozemědělci.

    Za půdu, která se dává do plného vlastnictví přídělce, bude brána na účely zvelebení zemědělství mírná úplata, nepřevyšující hodnotu průměrné jednoroční až dvouroční sklizně (podle bonity půdy) a rozdělená na splátky až do 15 let. V případech, hodných zřetele, může býti upuštěno i od této úplaty.

    XII.

    Obnovení okupanty a zrádci rozrušeného hospodářského života, znovuvýstavba nepřítelem zničených hodnot, rychlé znovuoživení výroby pro potřeby války a civilního obyvatelstva, jakož i zajištění práce a výdělku pro všechny práceschopné bude vyžadovat velkého úsilí všeho lidu a všech jeho organizací. Opírajíc se o tvůrčí iniciativu nejširších vrstev národa, bude se vláda zejména snažit:

    Uvést do chodu všechny zastavené podniky a přizpůsobit jejich výrobu potřebám války a zásobám surovin. Provést opravu budov i strojového zařízení v poškozených podnicích a organizovat nejúčinnější využití po ruce jsoucích strojů.

    Mobilizovat existující zásoby surovin všeho druhu, organizovat jejich další výrobu z místních prostředků a provést jejich účelné rozdělení na jednotlivá odvětví průmyslu a jednotlivé podniky.

    Organizovat dobývání topiva z místních zdrojů a starat se o jeho účelné rozdělení. Rychle uvést do provozu veřejné i soukromé elektrárny, plynárny, vodárny a jiné komunální podniky a zdroje energie.

    Znovuzřídit poštovní, telegrafní, telefonní a rádiové spojení (telekomunikační), vybudovat dálkovou i místní dopravu, zejména dovoz potravin z vesnic do měst a mobilizovat k tomu cíli všechny po ruce jsoucí dopravní prostředky.

    Pomáhat rolníkům, domkářům, živnostníkům a dělníkům na vesnicích i ve městech při opravě nebo znovuvýstavbě rozrušených obytných domů a hospodářských budov přidělením stavebních hmot a poskytnutím levných úvěrů a peněžních podpor. Provádět rekonstrukci a opravu poškozených veřejných budov, vojenských ubikací, úřadů, škol, nemocnic apod.

    Podporovat soukromou iniciativu podnikatelů, řemeslníků a jiných výrobců pomocí úvěrů, přídělů surovin, zadáváním objednávek a zajištěním odbytu hotových výrobků.

    V podnicích, které budou vzaty pod národní správu, dosadit schopné a iniciativní technické a obchodní vedení, které by zajistilo úspěšný provoz podniků pod všeobecným vedením státních a hospodářských orgánů.

    Podporovat oživení a rozmach solidního soukromého i družstevního obchodu poskytováním peněžního úvěru a zboží a potíráním spekulace a lichvy.

    Postavit celý peněžní a úvěrový systém, klíčové podniky průmyslové, pojišťovnictví, přírodní a energetické zdroje pod všeobecné státní vedení a do služeb znovuvýstavby národního hospodářství a znovuoživení výroby a obchodu.

    Vedle pomoci, které se osvobozenému území dostává a dostane od spojeneckého Sovětského svazu, bude vláda i nadále usilovat o to, aby získala věci prvé pomoci od mezinárodní organizace UNRRA, dále z prostředků poskytovaných na podkladě amerického zákona o “půjčce a pronájmu”, jakož i nákupem na volném trhu zahraničním.

    XIII.

    Více než šest let okupanti rabovali za pomoci zrádců naše národy. Cizácké drancování dostihlo vrcholu nyní, v předvečer jejich vyhnání z našich zemí. Nepřítel zanechává za sebou všude spoušť a uvrhl naše osvobozené území do největších zásobovacích a vyživovacích obtíží. Překonati tyto zásobovací a vyživovací obtíže stůj co stůj, zabezpečit nejnutnějšími potravinami vojsko i civilní obyvatelstvo, patří k předním úkolům našeho válečného úsilí.

    Vláda apeluje na náš zemědělský lid, na rolníky i zemědělské dělníky, na muže i ženy a mládež, aby se postarali o obdělání každé pídě obdělatelné půdy. Místní národní výbory, zemědělská družstva, organizace rolníků a zemědělských dělníků nechť dbají toho, aby byla plně obdělána půda na statcích a hospodářstvích vzatých pod národní správu a aby se při polních pracích dostalo organizované, bratrské pomoci hospodářstvím, jejichž majitelé jsou v armádě, u partyzánů, v týlu nepřítele, anebo kteří padli za oběť nepřátelskému teroru. Vláda trvá na tom, že s obděláním půdy, určené k parcelaci, nesmí býti nikterak vyčkáváno, za což činí odpovědny příslušné národní výbory, které musí dbáti, aby v obvodu jejich působnosti byl zavčas a dobře obdělán každý kousek půdy, bez ohledu na to, v jakém vlastnickém poměru se v daném okamžiku nachází.

    V dobách okupace musel náš zemědělský lid odevzdávat plody své těžké práce nepříteli, aniž by za ně obdržel patřičnou protihodnotu. Nyní na osvobozeném území je svatou povinností našich rolníků, aby svými produkty uživili vlastní národ a armádu, která bojuje za osvobození vlasti. Vláda v dohodě s povolanými orgány rolníků stanoví nové pevné normy na povinné dodávky zemědělských výrobků za pevné ceny, podle velikosti hospodářství, rozměru a jakosti půdy jednotlivých majitelů zemědělských usedlostí, aby stát měl možnost zásobit levnými potravinami armádu, dělnictvo a jiné městské pracující obyvatelstvo. Po vyplnění těchto minimálních povinností vůči svému národu a státu bude mít každý zemědělec možnost volně nakládati s přebytky své výroby v rámci stanovených cen.

    Vláda stanoví pevné a širokým vrstvám dostupné ceny na normované příděly nejdůležitějších potravin, které si může každý doplňovati svobodným nákupem na volném trhu. Na tom, jak zemědělský lid bude plnit svoji povinnost při zvyšování zemědělské výroby a při vykonávání svých povinných dodávek vůči národu a státu, bude záviset, jak státní a veřejné orgány budou moci zabezpečit výživu obyvatelstva ve městě.

    XIV.

    V rámci stupňovaného válečného úsilí a po míře obnovení a rozšíření okupanty a zrádci rozvráceného národního hospodářství je vláda odhodlána položit základy velkorysé sociální politiky a sociální péče o všechny vrstvy pracujícího lidu měst i venkova.

    Vláda se bude ze všech sil snažit, aby všichni práceschopní muži i ženy měli možnost práce a výdělku podle svého výkonu. Pracovní doba, mzdy a jiné pracovní podmínky budou zabezpečeny kolektivními smlouvami a chráněny zákonem. Pro ženy i mládež bude uplatněna zásada stejné mzdy za stejnou práci.

    Vláda se bude starat, aby všichni pracující byli zabezpečeni pro případ nezaměstnanosti, nemoci, úrazu, invalidity i staroby a aby tato péče byla postupně rozšířena i na osoby samostatně činné, pokud nemají ,jiných existenčních možností. V popředí sociální péče bude stát vydatná péče o matku a dítě. Výdaje na sociální pojištění všeho druhu budou napříště hrazeny v rámci celkového státního rozpočtu.

    Jako místa léčení, odpočinku a dovolené stanou se pracujícímu lidu měst i venkova dostupny lázně, sanatoria a ozdravovny všeho druhu. Do služeb zdraví a odpočinku našeho lidu budou také postaveny zámky, letoviska a paláce, kde se dříve roztahovala cizácká šlechta a jiné cizopasné panstvo.

    Obzvláštní pozornost bude vláda věnovat zabezpečení existence obětem války a národně osvobozeneckého boje, mučedníkům fašistických žalářů a koncentračních táborů, rodinným příslušníkům vojáků a partyzánů, invalidům války, jakož i vdovám a sirotkům.

    Na širokou základnu bude postavena péče o naši dorůstající generace. Naše mládež obého pohlaví musí býti fyzicky, mravně i duchovně vyzbrojena, aby se stala důstojnou nositelkou budoucnosti našich národů. Dětem dělníků, rolníků a ostatních pracujících vrstev bude materiálně zajištěno právo na nejvyšší vzdělání podle jejich schopnosti a otevřena cesta do radostného života. Rodinám s mnoha dětmi bude poskytována zvláštní podpora.

    Příslušníci naší inteligence, pokud se v dobách zkoušky nezpronevěřili svému národu, jsou povoláni hráti významnou roli při výstavbě nového života v osvobozené vlasti. Vláda se bude starat, aby naší čestné a schopné inteligenci byl otevřen přístup do veřejných i soukromých služeb bez stranické a jiné protekce a zabezpečena jejich výkonům odpovídající životní úroveň.

    Všichni zaměstnanci, pracující fyzicky i duševně, budou míti právo sdružovati se dobrovolně v odborových organizacích a volit si svobodně své představitele. V závodech, v dílnách, v úřadech budou si zaměstnanci svobodně volit závodní výbory, resp. své důvěrníky. Odborové organizace a závodní výbory budou právoplatnými zástupci zaměstnanců před soukromými podnikateli i před veřejnými úřady ve všech otázkách mzdové, pracovní i sociální politiky. Za zvláštní úkol považuje vláda urychlené provedení repatriace všech věrných občanů republiky do jejich domovů.

    XV.

    Šest let okupace způsobilo nám nejen hmotné škody. Nemenší, ano ve svých důsledcích zvláště nebezpečné jsou morální a intelektuální škody cizácké nadvlády, zejména v řadách mládeže. I tím, že byla zbavena mnohých možností vzdělání, i že do ní byl po celou tu dobu vbíjen jed fašismu. Zde proto nutno sáhnout přímo ke kořenům zla. Ale nestačí je jen odstranit. Třeba i nové stavět v duchu nové doby a nových potřeb státu.

    Bude provedena očista škol i jiných kulturních ústavů (divadel, knihoven apod.) od osob spolupracujících aktivně s okupanty v tomto oboru. Odstraněny budou všechny učebnice, vydané v době nesvobody. Provedena bude revize žákovských i veřejných knihoven, aby z nich bylo vypleněno nacistické i fašistické býlí. Bude provedena důkladná očista v oblasti žurnalistiky, rozhlasu a filmu. Budou zavřeny všechny německé a maďarské školy v českých a slovenských městech, mezi nimi i pražská německá univerzita a německá technika v Praze a v Brně, jež se ukázaly být nejhoršími fašistickými a hitlerovskými hnízdy u nás. Také německé učitelstvo obecných a středních škol bylo z hlavních opor hitlerismu a henleinismu v našich zemích, a protože je to zjev masový, budou - až do konečného rozhodnutí o německé otázce - vůbec uzavřeny všechny německé školy.

    Němečtí násilníci uzavřeli řadu škol, knihoven a divadel i zničili jejich inventář, zejména českých vysokých škol. Proto budou učiněna tato opatření:

    Obnoveny budou české a slovenské školy všech kategorii, okupanty a háchovským režimem uzavřené; znovu otevřeny budou i uzavřené v době okupace knihovny i divadla. Zničený inventář - bibliotéky, laboratorní zařízení, zejména univerzit a technik, bude nahrazen upotřebitelnými k tomu účelu knižními fondy a laboratorním zařízením z německých škol a ústavů. Vysokoškolské a středoškolské mládeži, která byla postižena uzavřením škol, bude umožněno urychlené absolvování příslušných učilišť. Zvláštní péče při novém budování škol bude věnována mateřským školám pro ochranu dětí při zaměstnání rodičů, jakož i odborným a pokračovacím školám pro urychlenou výchovu technického dorostu. Aby nahrazen byl úbytek žactva, zvláště kvalifikovaného, pro vyšší kategorie škol i dorostu v jiných oborech kulturního života, budou vydány mimořádné předpisy, umožňující nadanému dorostu vstup do takových škol a kulturních institucí na podkladě prokázané schopnosti, bez ohledu na formálnosti, platící pro dobu normální.

    Na Slovensku bude školství v rámci celkové kulturní politiky státu zcela samostatné jak ve svém zřízení, tak i ve svém duchu - v souhlase s národní ideologií slovenskou. Slovenská univerzita v Bratislavě bude též úplně nezávislá jak v ohledu personálním, tak i věcném s úkolem představovat specifický slovenský přínos ve vědeckou kulturu Československa, tak jako slovenské Národní divadlo a jiné umělecké ústavy budou představovat slovenský přínos v uměleckou kulturu Československa.

    Nová doba a nové mezinárodní postavení Československa vyžadují neméně ideologickou revizi jeho kulturního programu:

    Bude provedena důsledná demokratizace, a to nejen umožnění co nejširším vrstvám přístupu do škol i k jiným pramenům vzdělání a kultury, ale i v ideovém směru: v zlidovění samého systému výchovy i povahy kultury, aby sloužila ne úzké vrstvě lidí, ale lidu a národu.

    Bude provedena revize našeho poměru k německé a maďarské kultuře odhalováním reakčních jejích prvků ve všech oborech. Bude zesílena slovanská orientace v naší kulturní politice v souhlase s novým významem slovanství v mezinárodní politice i naší československé zvláště. V tomto směru budou zaměřeny a opraveny i učební plány našich škol i kulturní orientace našich vědeckých a uměleckých ústavů. Nejen obnoven, ale i přebudován bude Slovanský institut v živý politickokulturní útvar, s těsnými styky s kulturními institucemi druhých slovanských národů a států.

    Zcela nově bude vybudován i v kulturním ohledu náš poměr k největšímu našemu spojenci - SSSR. K tomuto cíli nejen bude z našich učebnic a pomůcek odstraněno vše, co tam bylo antisovětského, mládež bude i náležitě poučována o SSSR. Ruský jazyk bude proto v novém učebním plánu z cizích jazyků na prvním místě. A bude postaráno i o to, aby naše mládež nabyla potřebných vědomostí o vzniku, zřízení, vývoji, ekonomii a kultuře SSSR. Na univerzitách k tomu účelu budou zřízeny i nové stolice: dějin SSSR, ekonomiky SSSR a práva SSSR.

    Vše to bude prováděno v duchu pokrokovém, lidovém a národním, v čemž příkladem budou velicí naši klasikové, kteří vytvářejíce kulturu nejvyšší úrovně, vytvořili ji hluboce lidovou i národní.

    XVI.

    Nastupujíc svůj odpovědný úřad na domácí půdě, nová vláda nemůže našemu lidu zatajit, že cesta ke konečnému osvobození celé republiky a k zaléčení hlubokých ran, zasazených našim národům sveřepým nepřítelem a podlými zrádci, bude ještě těžká, trnitá, plná obětí a namáhavé práce. Jedno však může nová vláda našemu lidu na té i oné straně fronty slíbit: že vláda bude podle nejlepšího vědomí a svědomí plnit převzatý jí program, že se bude vždy a všude řídit zájmem našich národů a republiky, že nepřipustí, aby v osvobozené republice převládal kořistnický zájem příživnických jednotlivců a skupin nad zájmy národa.


    Celý článek... | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Zápisnica z rokovania Jozefa Tisa s Adolfom Hitlerom (13.3.1939)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1538 přečtení)

    Zápisnica z rokovania Jozefa Tisa s Adolfom Hitlerom (13.3.1939)

    Ďalej boli prítomní: ríšsky minister zahraničných vecí von Ribbentrop, štátny minister Meissner, generál Keitel, generál Brauchitsch, štátny tajomník Dietrich, štátny tajomník Keppler, minister Ďurčanský.

    Vodca pozdravuje ministerského predsedu Tisa a v dlhšom výklade mu opisuje vývoj v Československu. Od jesene minulého roku zažilo Nemecko dve sklamania. Jedno zapríčinilo Československo, ktoré čiastočne vedené zlou vôľou, čiastočne, ako napríklad u Chvalkovského, pre slabosť, nezabránilo, aby sa politické pomery nedostali do koľají, neúnosných pre Nemecko. Len Nemecku môže Československo ďakovať za to, že ho ešte viac neokýptili. S najväčším sebazaprením sa Nemecko vzdalo jazykových ostrovov pri svojich hraniciach, len aby zabezpečilo Československu normálny životný priestor. Vďaky sa za to nedočkalo. Žiadny Čech nestratil v Nemecku zamestnanie. Naopak, prijali sme u nás mnohých Čechov. Nik im neskrivil ani vlas na hlave, nik ich neurážal, ani nenapadol. Celkom inak to vyzerá na českej strane. Čo najprísnejšie opatrenia pri prepúšťaní sa týkali Nemcov. Tisíce prišli o chlieb. Všade dochádza k všemožným provokáciám voči Nemcom a k ich diskriminácii. Nemci sú aj naďalej pod dozorom, takže ich situácia je ešte horšia ako pred septembrovou krízou. Tento vývoj nezodpovedá dohodám. V tlači sa Nemecko až do pred včerajška usilovalo o absolútne lojálny postoj. Tlač bola zdržanlivá a mnohé z toho, čo sa tam udialo, nezverejňovala, len aby udržala nezakalenú atmosféru. Zatiaľ v tom čase opätovne česká tlač prinášala nepriaznivé správy o Nemecku a určité orgány neustali vo svojom systematickom štvaní. Pokračovala letáková a ústna propaganda. Čechom sa navráva, že súčasný stav je len dočasný, opätovne sa medzi ľudom oživujú nádeje na zmenu nepriaznivú pre Nemecko. Vodca to už Chvalkovskému povedal a vytkol mu, že sa tu neustále prilieva olej do ohňa. Stredná Európa je daný, uzavretý hospodársky priestor, ktorý môže žiť len vtedy, ak je úplne pokojný. Potrebuje uvoľnenie. Geograficky je to už charakterizované tým, že Čechy a Morava sú obkľúčené Nemeckom a Nemecko vo svojom priestore nikdy nemôže strpieť ohnisko nepokojov.

    V posledných týždňoch sa pomery stali neudržateľnými. Starý Benešov duch opäť oživol. Český ľud podnecujú k odporu. Situácia je neistá a nepokojná. A včera došlo k tým udalostiam v Brne a Jihlave. Kým my v Nemecku s Čechmi zaobchádzame dobre, v Československu to ide od desiatich k piatim. Takéto pomery nemôže Nemecko trpieť. Aj tamojší Nemci sa bránia, pretože nechápu, prečo by sa im malo vodiť ešte horšie ako predtým. Českú otázku sme vtedy vyriešili v súlade s našim svetonázorovým chápaním. Avšak ak toto riešenie nepovedie k úspechu, tak sme rozhodnutí vyriešiť ju bezo zvyšku, bez ohľadu na tieto ideologické zásady.

    Druhým sklamaním pre nás je postoj Slovenska. V minulom roku stál Vodca pred ťažkým rozhodnutím, a to či má dopustiť obsadenie Slovenska Maďarskom, alebo nie. Vodca mal mylné predstavy, veril totiž, že Slovensko sa chce pripojiť k Maďarsku. Tento omyl vyplýval zo vzdialenosti medzi Slovenskom a Nemeckom a z prevahy väčších problémov, ktoré vtedy tento problém zatieňovali. Až počas krízy sa Vodca vzdal tohto názoru. Vtedy po prvýkrát počul a pozoroval, že Slovensko chce žiť vlastným životom. V Mníchove boli Vodcove rozhodnutia vedené nie mocensko-politickými ale národno-politickými záujmami. Urobil niečo, čo mu odcudzilo jeho priateľa Maďarsko, lebo tento princíp presadil aj proti vôli Maďarska. Tento svoj postup pred mesiacmi opätovne vysvetľoval.

    A teraz poslal do Bratislavy ako svojho vyslanca Kepplera, ktorému Sidor vyhlásil, že je vojakom Prahy a bude sa vzpierať možnému odchodu Slovenska z československého zväzku. Keby to bol Vodca vedel už skôr, nemusel si znepriateliť svojho priateľa Maďarsko, ale mohol ponechať voľný priebeh všetkému, ako to prebiehalo.

    Preto teraz dovolil prísť ministrovi Tisovi, aby tak v čo najkratšom čase získal jasno v tejto otázke. Nemecko nemá východne od Karpát žiadne záujmy. Vlastne by mu malo byť jedno, čo sa tam deje. Otázka stojí tak, či Slovensko chce žiť vlastným životom, alebo nie. On od Slovenska nič nechce. Svoj národ, ba ani jediného vojaka by nenasadzoval za niečo, čo slovenský národ vôbec nechce. Chcel by len konečne mať potvrdené, čo vlastne Slovensko chce. Nechce, aby mu Maďarsko predhadzovalo, že konzervuje niečo, čo vôbec nechce byť konzervované. Na nepokoje a demonštrácie sa vo všeobecnosti pozerá veľmi zhovievavo, avšak v tomto prípade sú nepokoje len vonkajším znakom vnútornej neistoty. To nebude trpieť a preto dovolil prísť Tisovi, aby vypočul jeho rozhodnutie. Ide už nie o dni ale o hodiny. Raz bol povedal, že ak sa chce Slovensko osamostatniť, on bude toto jeho snaženie podporovať, ba dokonca garantovať. Splní svoje slovo, ako náhle Slovensko jasne vysloví svoju vôľu po samostatnosti. Ak by však váhalo alebo sa nechcelo od Prahy odtrhnúť, tak on prenechá osud Slovenska vývoju, za ktorý už nebude zodpovedný. Potom už bude vystupovať len v nemeckom záujme, a ten neleží východne od Karpát. Nemecko nemá so Slovenskom nič do činenia. Ono nikdy nepatrilo k Nemecku.

    Vodca sa pýta ríšskeho ministra zahraničných vecí, či k tomu chce ešte niečo dodať. Ríšsky minister zahraničných vecí zdôrazňuje aj vo svojom mene, že tu ide o rozhodnutie v rozmedzí hodín a nie dní. Predkladá Vodcovi práve doručenú správu, ktorá hovorí o pohyboch maďarských jednotiek pri slovenskej hranici. Vodca číta toto hlásenie, zmieňuje sa o ňom Tisovi a vyslovuje nádej, že sa Slovensko skoro a jasne rozhodne.

    Tiso ďakuje Vodcovi za jeho slová. Už dávno túžil počuť z Vodcových úst, aký je jeho vzťah k jeho národu a jeho krajine a ako sa on pozerá na tieto problémy. Berie na vedomie, čo bolo povedané, a ubezpečuje, že Vodca sa na Slovensko môže spoľahnúť. Prosí o prepáčenie, že sa pod dojmom Vodcových slov nemôže okamžite jasne vyjadriť alebo dokonca prijať nejaké rozhodnutie. Chce sa so svojím priateľom vzdialiť a celú otázku si v pokoji premyslieť, no oni však preukážu, že sú hodní starostlivosti a záujmu, ktorý Vodca preukazuje ich krajine. Tým sa rozhovor skončil.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Protokol o pristúpení Slovenskej republiky k Paktu troch mocností (24.11.1940)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1432 přečtení)

    Protokol o pristúpení Slovenskej republiky k Paktu troch mocností

    Vlády Japonska, Nemecka a Talianska z jednej strany, a Vláda Slovenska zo strany druhej, konštatujú skrze svojich podpísaných plnomocníkov toto:

    Článok 1

    Slovensko pristupuje k Paktu troch mocností, podpísanému medzi Japonskom, Nemeckom a Talianskom 27. septembra 1940 v Berlíne.

    Článok 2

    Ak by spoločné technické komisie, spomínané v článku 4 Paktu troch mocností, preberali otázky, dotýkajúce sa záujmov Slovenska, na porady komisií budú pozvaní aj zástupcovia Slovenska.

    Článok 3

    Text Paktu troch mocností je pripojený ako príloha k tomuto Protokolu. Protokol tento je spísaný v slovenskom, japonskom, nemeckom a talianskom jazyku, pri čom každý text pokladá sa za prvopis. Protokol nadobúda platnosť dňom podpísania.

    Na dôkaz čoho podpísaní, ktorí sú svojimi vládami náležité splnomocnení, podpísali tento Protokol a opatrili ho svojimi pečaťami.

    Vyhotovené v štyroch prvopisoch, v Berlíne, dňa 24. novembra 1940 - v XIX. roku fašistickej éry, ktorýto deň zodpovedá 24. dňu 11. mesiaca 15. roku éry Syówa.

    L.S. SABUROKURUSU, v.r.
    L.S. JOACHIM von RIBBENTROP, v. r.
    L.S. GINOBUTI, v.r.
    L.S. VOJTECH TUKA, v. r.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Co chceme - programové zásady Občanského fóra (1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2956 přečtení)

    Co chceme: programové zásady Občanského fóra
    (přečtené na tiskové konferenci v Laterně magice 26. listopadu 1989 a zveřejněné v denním tisku o dva dny později)

    Naše země se ocitla v hluboké morální, duchovní, ekologické, sociální, ekonomické a politické krizi. Tato krize je svědectvím neúčinnosti dosavadního politického a ekonomického systému. Byly vyřazeny téměř všechny mechanismy nezbytné pro to, aby společnost vhodně reagovala na měnící se vnitřní i vnější podmínky. Po dlouhá desetiletí se nerespektovala samozřejmá zásada: kdo má pravomoc, musí nést i odpovědnost. Všechny tři základní moci ve státě - moc zákonodárná, výkonná, a soudní - splynuly v rukou úzké vládnoucí skupiny, složené téměř výhradně ze členů KSČ. Tím byly rozvráceny základy právního státu.

    Monopol KSČ na obsazování všech významných míst vytváří nespravedlivý vazalský systém, který ochromuje celou společnost. Lidé jsou tak odsouzeni k roli pouhých vykonavatelů příkazů mocných. Je jim upírána řada základních lidských, občanských a politických práv.

    Direktivní systém centrálního řízení národního hospodářství očividně selhal. Slíbená přestavba hospodářského mechanismu je pomalá, nedůsledná a není provázena nezbytnými politickými změnami.

    Tyto problémy se nevyřeší záměnou osob v mocenských pozicích nebo odchodem několika politiků z veřejného života.

    Občanské fórum proto usiluje o tyto programové cíle:

    1. Právo

    Československá republika musí být právním, demokratickým státem v duchu tradic československé státnosti a v duchu mezinárodně platných zásad, vyjádřených především ve Všeobecné deklaraci lidských práv a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech.

    V tomto duchu musí být vypracována nová ústava, v níž budou zejména přesně upraveny vztahy mezi občany a státem. Tuto ústavu ovšem může přijmout jedině nově zvolené ústavodárné shromáždění. Výkon občanských práv i svobod bude spolehlivě zajištěn rozvinutým systémem právních záruk. Nezávislé soudnictví musí zahrnout i ústavní a správní soudnictví.

    Celý československý právní řád bude třeba postupně uvést v soulad s těmito principy a zajistit, aby zavazoval nejen občany, ale i orgány a funkcionáře státu.

    Trváme na tom, aby byly napraveny křivdy, ke kterým v minulosti došlo v důsledku politicky motivovaných perzekucí.

    2. Politický systém

    Požadujeme zásadní, důsledné a trvalé změny politického systému naší společnosti. Musíme nově vytvořit nebo obnovit demokratické instituce a mechanismy, které umožní skutečnou účast všech občanů na řízení věcí veřejných a zároveň se stanou účinnou zábranou proti zneužívání politické i ekonomické moci. Všechny existující i nové vznikající politické strany a další politická a společenská seskupení musí mít proto rovné podmínky účasti ve svobodných volbách do všech zastupitelských sborů. Předpokladem však je, aby KSČ upustila od své ústavně zajištěné vedoucí role v naší společnosti a od monopolního ovládání sdělovacích prostředků. Nic jí nebrání v tom, aby to učinila již zítra.

    Československo bude při zachování principu federativního uspořádání státu rovnoprávným svazkem obou národů a všech národností.

    3. Zahraniční politika

    Usilujeme o to, aby naše země opět zaujala důstojné místo v Evropě i ve světě. Jsme součástí střední Evropy a chceme proto udržovat dobré vztahy se všemi sousedy.

    Počítáme se začleněním do evropské integrace. Ideji evropského domu chceme podřídit i naši politiku vůči partnerům ve Varšavské smlouvě a v RVHP. Respektujeme naše mezinárodně-právní závazky, a to při plném zachování státní svrchovanosti. Zároveň ale chceme přezkoumat ty dohody, které byly motivovány nepřiměřenými ambicemi vedoucích představitelů státu.

    4. Národní hospodářství

    Musíme opustit dosavadní způsob hospodaření. Bere chuť k práci a mrhá jejími výsledky, drancuje přírodní zdroje, ničí životní prostředí a zvětšuje celkové zaostávání Československa za světem. Jsme přesvědčeni, že tento způsob hospodaření nelze dílčími úpravami zlepšit.

    Chceme vytvořit rozvinutý, byrokratickými zásahy nedeformovaný trh. Jeho úspěšné fungování je podmíněno rozbitím monopolních pozic dnešních velkých podniků a vytvořením skutečné konkurence. Ta může vzniknout jedině na základě souběžné, rovnoprávné existence různých typů vlastnictví a postupným otevíráním naší ekonomiky vůči světu.

    Státu samozřejmě zůstane i nadále řada nezastupitelných funkcí. Bude zaručovat obecné, pro všechny stejné podmínky hospodaření a provádět makroekonomickou regulační politiku s cílem zvládnout inflaci, nárůst zahraniční zadluženosti i hrozící nezaměstnanosti. Jedině stát může garantovat nezbytné minimum veřejných a sociálních služeb a ochrany životního prostředí.

    5. Sociální spravedlnost

    Rozhodující pro nás je, aby ve společnosti vznikly podmínky pro rozvoj a uplatnění schopností všech. Každému by měly být poskytnuty stejné podmínky a stejné šance.

    Československo musí být sociálně spravedlivou zemí, v níž se lidem dostane pomoci ve stáří, v nemoci a ve svízelných životních situacích. Důležitým předpokladem takové společnosti je však prosperující národní hospodářství.

    Ke vzniku pestré sítě sociálních služeb mohou přispět církve, obce, podniky a nejrůznější státní a dobrovolné organizace. Tím se rozšíří možnosti pro uplatnění vzácného smyslu pro lidskou solidaritu, odpovědnost a lásku k bližnímu. Tyto humanitní principy jsou právě dnes nezbytné pro stmelování našeho společenství.

    6. Životní prostředí

    Všichni musíme hledat cestu k obnovení harmonie mezi člověkem a jeho životním prostředím. Budeme usilovat o postupnou nápravu škod, které jsme přírodě za poslední desítky let způsobili. Pokusíme se navrátit původní krásu naší krajině a lidským sídlům, zabezpečit dokonalejší ochranu přírody a přírodních zdrojů. Zasadíme se o to, aby se v co nekratší době podstatně zlepšily základní podmínky života člověka, aby byla zajištěna kvalitní pitná voda, čisté ovzduší a nezávadné potraviny. Budeme naléhat na zásadní zlepšení systému péče o životní prostředí, který bude zaměřen nejen na likvidaci dosavadních zdrojů znečišťování, ale především na prevenci dalších škod.

    Zároveň budeme muset změnit skladbu a zaměření národního hospodářství, a tím zejména snížit spotřebu energie a surovin. Jsme si vědomi, že to bude spojeno s oběťmi, které se dotknou každého z nás. To vše vyžaduje změnu hierarchie hodnot a životního stylu.

    7. Kultura

    Kultura nemůže být pouze věcí umělců, vědců a učitelů, ale způsobem života celé občanské společnosti. Musí se vymanit z pout jakékoli ideologie a překonat umělé odloučení od kultury světové.

    Umění a literatura nesmějí být omezovány a musí jí být poskytnuty široké možnosti publikační a styk s veřejností.

    Vědu a vědeckou práci postavme na místo, které jí ve společnosti náleží. Vylučme jak jejich naivní a demagogické přeceňování, tak i ponižující postavení, které z nich činí služky vládnoucí strany.

    Demokratické školství nechť je organizováno na humanitních principech, bez státního monopolu na vzdělávání. Společnost si musí vážit učitelů všech druhů škol a musí jim dát prostor pro uplatnění osobnosti. Vysokým školám je třeba vrátit historická práva, která zajišťovala nezávislost a svobodu akademické půdy, a to jak pro vyučující, tak i pro studenty.

    Vzdělanost společnosti pokládáme za nejcennější národní statek. Výchova a vzdělání musí vést k samostatnému myšlení a mravně odpovědnému jednání.

    ---

    Toto chceme. Náš program je dnes stručný, pracujeme však na jeho konkretizaci. Občanské fórum je otevřeným sdružením občanů. Vyzýváme proto všechny, kteří mohou k této práci přispět, aby tak učinili.

    V Praze dne 26.listopadu 1989
    18:00 hod.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev K. Urbánka v ČST (25.11.1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1655 přečtení)

    Projev generálního tajemníka ÚV KSČ Karla Urbánka v Československé televizi
    (Československá televize Praha, 25.11.1989, zdroj: Československá tisková kancelář)

    Vážení spoluobčané, soudružky a soudruzi,

    naše země se ocitla na historické křižovatce. To není fráze, tak se v posledních dnech situace v Československé socialistické republice vyvinula. A není to poprvé, kdy lid rozhoduje sám o svém dalším osudu. Já osobně jsem během posledních hodin prožil nekonečný sled událostí, které stíhaly jedna druhou a stavěly mne společně s vámi před tisíce otázek, na něž jsme odpověď měli hledat již dlouhá léta. Bohužel, je to draze vykoupené poznání. Naše města, ulice jsou v těchto dnech plny hesel, letáků a provolání. Mezi jinými mi utkvělo v paměti jedno z nich. Někdo napsal na plakát: Jsme pro socialismus, ale bez chyb.

    Generálním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Československa jsem několik hodin, stejně jako nové vedení strany. Ale člověk nepotřebuje mnoho času na to, aby si uvědomil, že v tom požadavku socialismus bez chyb je hluboká pravda. Je oprávněné přání, ale i stanovisko víry v životaschopnost společenského uspořádání, které si lid této země zvolil před čtyřiceti lety. Uvědomili si to, jak věřím, všichni komunisté a myslím, že většina z vás. Jsme tedy v situaci, kdy strana, v jejímž čele nyní stojím, chce nastoupit novou cestu. Má a bude to mít nesmírně těžké, protože úspěšně pracovat se dá jen s těmi, kteří důvěřují.

    Jistě chápete, jak naléhavě mne otázka důvěry a autority naší strany v těchto chvílích oslovuje. A vím, že se nám ve vedení strany této autority a důvěry nedostává tak, jak bychom to nyní potřebovali. A jakkoli si to ještě někteří soudruzi nechtěli přiznat a dále měli sklon barvit věci na růžovo, včerejší jednání ústředního výboru Komunistické strany Československo to muselo konstatovat se vší naléhavostí. Znovu jsme se poučili, jak je důležité říkat si pravdu přímo a bez vytáček, protože ten, kdo vychází z nesprávných východisek, a kolikrát jsme se toho hříchu v minulosti dopouštěli, ten není schopen přijímat správné závěry. A přitom nás na to lidé upozorňovali, leč příliš často zůstávali nevyslyšeni. S tím je už konec. Ať se to komu líbí či nelíbí, už žádné kádry, které jen přikyvují a říkají jen to, o čem se domnívají, že se chce slyšet, právě ony jsou dnes tak alergičtí na kritiku, právě oni, kteří zapomněli, že obměna kádrů je nutná a nezbytná již proto, že noví lidé nově vidí a nejsou zatíženi předsudky a stereotypy, právě ti, kteří uškodili věci strany a socialismu nejvíce.

    Příliš jsme se odtrhli od lidí, od pravdy jejich každodenního života, od jejich faktických potřeb a zájmů. Další draze vykoupené poučení, ale i kategorický příkaz do budoucna. Chceš-li mít právo ovlivňovat osudy lidí a národů, musíš jejich život dobře znát. My jsme bohužel někdy neumožnili ani přirozeným zprostředkovatelům lidských osudů - našim spisovatelům, dramatikům, hercům - nám toto důležité poznání předat. I proto je dnes k naší škodě nemáme na své straně.

    Věřím ale, že jejich národní hrdost, přirozená touha umělce stát na straně těch, kteří usilují o nový, dokonalejší život, že je znovu získá pro důvěru v naši stranu a její politiku. Tak tomu bylo od vzniku Komunistické strany Československa. Ti nejlepší umělci stáli na naší straně. To jen my jsme zapomněli, jak je stále nutno s nimi hovořit, radit se s nimi a pozorně jim naslouchat.

    Že to nyní nemám jednoduché, to je bez debat. Vím, jaká odpovědnost na mně leží, ale já si nemohu dovolit podléhat citům, musím reagovat střízlivě a věcně. Totéž očekávám od svých spolupracovníků. A jakkoli je to požadavek nesnadný, i od vás, vážení spoluobčané. Nemohu, a bylo by to absurdní, provést nějakou vědeckou analýzu současného stavu.

    Předpokládám, že to hlavní, co vás dnes zajímá, je naše představa o budoucích dnech, týdnech a měsících. Ne na vše máme hotové recepty. A navíc každá hodina přináší nové a nové podněty, požadavky, ale nikdo nedokáže dělat zázraky. Ze dne na den novou představu o naší budoucnosti, lépe řečeno o tom, jak našich cílů dosáhnout, nevytvoříme. To hlavní ale víme. Musíme usednout k jednání se všemi, kteří to s osudem této země myslí dobře, bez předsudků, bez předpojatostí, dříve tak častých. To je teď hlavní. Bez toho nenajdeme východiska. Ta se musí rodit z reality a ne ze zbožných přání. Budu jednat se všemi, kteří nám v rámci Národní fronty i mimo ni mohou přinést poučení, přispět radou, budou chtít spolupracovat. I s těmi, kteří po roce 1968 opustili či museli opustit stranu. Myslím si, že jakmile začneme jednat, že se také s našimi partnery dohodneme.

    Důležitá je vůle všech stran. Naproti tomu se však musíme rozejít se všemi, kteří zneužívali funkce, postavení. Jen tak lidé uvěří, že chceme zlikvidovat korupci, nezasloužené obohacování a podobně. Valná většina více než půldruhého miliónu řadových komunistů si zaslouží naši úctu. Zpravidla měli více práce než ostatní a nezřídka byli vystavováni veřejné kritice.

    Jsem optimista, hlavně proto, že si troufám tvrdit, že naše lidi znám. Celý svůj dosavadní život - a je mi 48 let - jsem mezi nimi pracoval a žil. V Bojkovicích, na mé rodné Moravě, v Brně a nyní v Praze. Snažím se žít a pracovat tak, abych se jim vždy mohl podívat zpříma do očí. Vím tedy, že umíme pracovat, že nejsme žádní hlupáci a nedouci, že naše mozky a ruce jsou největším bohatstvím Československa. A já si zvláště naléhavě uvědomuji, jak velkou chybou bylo mrhání tímto bohatstvím. Neúcta k chytrým a schopným a na druhé straně dopuštění toho, že jsme někdy řídit a rozhodovat umožnili lemplům, bohužel i kariéristům a neschopným lidem. Hovoříme o přestavbě. Hodně se o ní již mluvilo v různých projevech. Já bych to řekl jinak. Žijeme v srdci Evropy a srdce, jak známo, je náchylné na infarkt. Nedopusťme, aby naše vlast s hlubokými demokratickými tradicemi, těžce onemocněla.

    Děkuji vám za pozornost.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Výkonný výbor ÚV KSČ k únoru 48 (1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1371 přečtení)

    Výkonný výbor ÚV KSČ k únoru 48 (1990)
    Stanovisko Výkonného výboru ÚV KSČ zveřejněné v Rudém právu 2.2.1990.

    Únorové události v roce 1948 si Komunistická strana Československa letos připomene ve zcela změněných společenských podmínkách vytvořených revolučním pohybem širokých vrstev našeho lidu.

    Jménem statisíců poctivých komunistů KSČ již odsoudila bývalý nedemokratický systém vlády jedné strany, který ve svých důsledcích vedl k monopolu moci úzké skupinky stranických a státních byrokratů, k manipulování lidmi, zneužívání funkcí a korupci.

    Vytvořit do budoucna spolehlivě fungující politický systém zabezpečující všechna práva jednotlivců, názorovou svobodu a politickou pluralitu nebude pro nás, ale ani pro naše partnery snadné.

    Při hledání své nové identity se bude muset strana rozejít s celou řadou neživotných schémat a názorů. Nově se budeme muset zamyslet i nad vlastní historií. Jen z jejího pravdivého zobrazení a pochopení můžeme čerpat skutečné poučení pro naši současnou i budoucí politiku.

    Právě v této souvislosti chceme zdůraznit, že únorové události v Československu před 42 lety byly neoddělitelnou součástí složitého poválečného vývoje v Evropě. Po krátkém období vzájemné spolupráce vítězných mocností protihitlerovské koalice, kdy znovuobnovené Československo mohlo představovat skutečný most mezi Východem a Západem, se v mezinárodních vztazích prosadil tvrdý, konfrontační kurs.

    V jednotlivých zemích východní Evropy byly za přímé pomoci Sovětského svazu provedeny lidově demokratické revoluce a k moci se dostaly revolučně radikální strany. Jen v poválečném Československu dokázala KSČ ve svobodných a demokratických volbách v roce 1946 získat téměř 40 procent hlasů a její předseda Klement Gottwald se stal předsedou vlády. Právě z této skutečnosti vycházela celá strategie i taktika KSČ, která v mezinárodně určených souvislostech rozvíjela především politickými prostředky revoluční proces.

    V konkrétních československých podmínkách se komunistická strana pokusila dokonce o vlastní národní přístup k socialistické revoluci, jejímž dobově podmíněným obsahem bylo dobytí politické moci a nastolení diktatury proletariátu.

    Šlo samozřejmě o politicky motivovaný zápas o moc, který pokračoval i v průběhu roku 1947, kdy se prudce zhoršila mezinárodní situace a jakékoliv odchylky od jediného, sovětského modelu socialistické revoluce byly fakticky znemožněny. To ve svých důsledcích vedlo k posílení stalinistického pojetí socialismu, jehož výrazem se stalo i vytvoření Informačního byra komunistických a dělnických stran v září 1947 a celá jeho další politika.

    Přes všechny tyto ideologické problémy a určující mezinárodně politické souvislosti proběhl československý Únor v roce 1948 jako vyvrcholeni politického zápasu o moc. Tehdejší vedení KSČ v něm dokázalo získat na svoji stranu velkou většinu pracujících, dělníků, rolníků, drobných živnostníků, umělců, vědeckých pracovníků, učitelů, dalších příslušníků inteligence a mladých lidí. Jsme přesvědčeni, že jim, až na výjimky, šlo všem především o společenský pokrok a nejupřímnější snahu vybudovat v Československu socialismus jako historicky spravedlivější a svobodnější společnost, než byla ta, v níž dosud žili.

    Právě v této souvislosti se však dnes chceme co nejrozhodněji distancovat od nedemokratického upevňování stalinistického modelu socialismu po únoru 1946 a všech pozdějších deformací způsobených monopolem moci jedné strany.

    Na základě trpkých poučení z minulosti bychom se, podle přání naprosté většiny členů strany, kteří únor 1948 vlastně nezažili, chtěli podílet na vytváření skutečně demokratické pluralitní, sociálně spravedlivé společnosti v naší vlasti. K tomuto závěru došel i mimořádný sjezd KSČ v závěru loňského roku.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik