PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 03. 12. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 162 nalezených)

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|

    * Dokument: 2000 slov (1968)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1821 přečtení)

    Ludvík Vaculík: Dva tisíce slov
    Literární listy, 27. června 1968, č. 18

    Nejdřív ohrozila ?ivot na?eho národa válka. Pak při?ly dal?í ?patné časy s událostmi, které ohrozily jeho du?evní zdraví a charakter. S nadějemi přijala vět?ina národa program socialismu. Jeho řízení se v?ak dostalo do rukou nepravým lidem. Nevadilo by tolik, ?e neměli dost státnických zku?eností, věcných znalostí a filosofického vzdělání, kdyby aspoň měli víc obyčejné moudrosti a slu?nosti, aby uměli vyslechnout mínění druhých a připustili své postupné vystřídání schopněj?ími.

    Komunistická strana, která měla po válce velikou důvěru lidí, postupně ji vyměňovala za úřady, a? je dostala v?echny a nic jiného neměla. Musíme to tak říci a vědí to i komunisté mezi námi, jejich? zklamání nad výsledky je tak veliké jako zklamání ostatních. Chybná linie vedení změnila stranu z politické strany a ideového svazku v mocenskou organizaci, je? nabyla velké přita?livosti pro vládychtivé sobce, vyčítavé zbabělce a lidi se ?patným svědomím. Jejich příliv zapůsobil na povahu i chování strany, která nebyla uvnitř zařízena tak, aby v ní bez ostudných příhod mohli nabývat vlivu pořádní lidé, kteří by ji plynule proměňovali, tak aby se stále hodila do moderního světa. Mnozí komunisté proti tomuto úpadku bojovali, ale nepodařilo se jim zabránit ničemu z toho, co se stalo.

    Poměry v komunistické straně byly modelem i příčinou stejných poměrů ve státě. Její spojení se státem vedlo k tomu, ?e ztratila výhodu odstupu od výkonné moci. Činnost státu a hospodářských organizací neměla kritiku. Parlament se odnaučil rokovat, vláda vládnout a ředitelé řídit. Volby neměly význam, zákony ztratily váhu. Nemohli jsme důvěřovat svým zástupcům v ?ádném výboru, a kdy? jsme mohli, nedalo se po nich zas nic chtít, proto?e nemohli ničeho dosáhnout. Je?tě hor?í v?ak bylo, ?e jsme u? téměř nemohli důvěřovat ani jeden druhému. Osobní i kolektivní čest upadla. S poctivostí se nikam nedo?lo a o nějakém oceňování podle schopností darmo mluvit. Proto vět?ina lidí ztratila zájem o obecné věci a starala se jen o sebe a o peníze, přičem? ke ?patnosti poměrů patří i to, ?e ani na ty jejich peníze není dnes spolehnutí. Pokazily se vztahy mezi lidmi, ztratila se radost z práce, zkrátka při?ly na národ časy, které ohrozily jeho du?evní zdraví a charakter.

    Za dne?ní stav odpovídáme v?ichni, více v?ak komunisté mezi námi, ale hlavní odpovědnost mají ti, kdo byli součástí či nástrojem nekontrolované moci. Byla to moc umíněné skupiny rozprostřená pomocí stranického aparátu z Prahy do ka?dého okresu a obce. Tento aparát rozhodovat, co kdo smí a nesmí dělat, on řídit dru?stevníkům dru?stva, dělníkům závody a občanům národní výbory. ?ádná organizace nepatřila ve skutečnosti svým členům, ani komunistická. Hlavní vinou a největ?ím klamem těchto vládců je, ?e svou zvůli vydávali za vůli dělnictva. Kdybychom tomu klamu chtěli věřit, museli bychom dnes dávat za vinu dělníkům úpadek na?eho hospodářství, zločiny na nevinných lidech, zavedení cenzury, která zabránila, aby se o tom v?em psalo, dělníci by byli vinni chybnými investicemi, ztrátami obchodu, nedostatkem bytů. Nikdo rozumný samozřejmě v takovou vinu dělnictva neuvěří. V?ichni víme, zejména to ví ka?dý dělník, ?e dělnictvo prakticky nerozhodovalo v ničem. Dělnické funkcionáře dával odhlasovat někdo jiný. Zatímco se mnozí dělníci domnívali, ?e vládnou, vládla jejich jménem zvlá?? vychovávaná vrstva funkcionářů stranického a státního aparátu. Ti fakticky zaujali místo svr?ené třídy a sami se stali novou vrchností. Spravedlivě v?ak řekněme, ?e někteří z nich si tuto ?patnou hru dějin dávno uvědomili. Poznáme je dnes podle toho, ?e odčiňují křivdy, napravují chyby, vracejí rozhodování členstvu a občanstvu, omezují pravomoc i početní stav úřednického aparátu. Jsou s námi proti zaostalým názorům v členstvu strany. Ale velká část funkcionářstva se brání změnám a má dosud váhu! Má pořád je?tě v ruce mocenské prostředky, zvlá?tě na okresech a v obcích, kde jich mů?e u?ívat skrytě a ne?alovatelně.

    Od začátku leto?ního roku jsme v obrodném procesu demokratizace. Začal v komunistické straně. Musíme to říci a vědí to i ti nekomunisté mezi námi, kteří odsud u? nic dobrého nečekali. Je ov?em třeba dodat, ?e tento proces ani nemohl jinde začít. V?dy? jenom komunisté mohli po celých dvacet let ?ít jakýmsi politickým ?ivotem, jen komunistická kritika byla u věcí, kde se dělaly, jen opozice v komunistické straně měla tu výsadu, ?e byla v doteku s protivníkem. Iniciativa a úsilí demokratických komunistů jen proto jen splátkou na dluh, který celá strana má u nekomunistů, je? udr?ovala v nerovnoprávném postavení. Komunistické straně nepatří tedy ?ádný dík, patří jí snad přiznat, ?e se poctivě sna?í vyu?ít poslední příle?itosti k záchraně své i národní cti. Obrodný proces nepřichází s ničím příli? novým. Přiná?í my?lenky a náměty, z nich? mnohé jsou star?í ne? omyly na?eho socialismu a jiné vznikaly pod povrchem viditelného dění, měly být dávno vysloveny, byly v?ak potlačovány. Nemějme iluzi, ?e tyto my?lenky vítězí teď silou pravdy. O jejich vítězství rozhodla spí? slabost starého vedení, které se zřejmě napřed muselo unavit dvacetiletým vládnutím, v něm? mu nikdo nebránil. Zřejmě musely do plné formy dozrát v?echny vadné prvky skryté u? v základech a ideologii tohoto systému. Nepřeceňujme proto význam kritiky z řad spisovatelů a studentů. Zdrojem společenských změn je hospodářství. Správné slovo má svůj význam, jen kdy? je řečeno za poměrů, které jsou u? správně opracovány. Správně opracované poměry -- tím se u nás, bohu?el, musí rozumět na?e celková chudoba a úplný rozpad starého systému vládnutí, kdy se v klidu a míru na ná? účet zkompromitovali politikové jistého typu. Pravda tedy nevítězí, pravda prostě zbývá, kdy? se v?ecko ostatní pro?ustruje! Není tudí? důvodu k národní vítězoslávě, je pouze důvod k nové naději.

    Obracíme se na vás v tomto okam?iku naděje, která je v?ak pořád ohro?ena. Trvalo několik měsíců, ne? mnozí z nás uvěřili, ?e mohou promluvit, mnozí v?ak nevěří ani teď. Ale promluvili jsme u? tak a tolik se odkryli, ?e svůj úmysl zlid?tit tento re?im musíme jedině dokončit. Jinak by odplata starých sil byla krutá. Obracíme se hlavně na ty, kdo zatím jen čekali. Čas, který nastává, bude rozhodující pro mnoho let.

    Čas, který nastává, je léto s prázdninami a dovolenými, kdy se nám po starém zvyku bude chtít v?eho nechat. Vsaďme se v?ak, ?e na?i milí odpůrci si nedopřejí letního oddechu, budou mobilizovat své zavázané lidi a budou si u? teď chtít zařídit klidné svátky vánoční! Dávejme tedy pozor, co se bude dít, sna?me se tomu porozumět a odpovídat. Vzdejme se nemo?ného po?adavku, aby nám v?dycky někdo vy??í podal k věcem jediný výklad a jediný prostý závěr. Ka?dý si bude muset udělat své závěry, na svou odpovědnost. Společné shodné závěry je mo?no najít jen v diskusi, k ní? je nutná svoboda slova, která je vlastně jedinou na?í demokratickou vymo?eností leto?ního roku. Do pří?tích dnů v?ak musíme jít také s vlastní iniciativou a vlastními rozhodnutími. Předev?ím budeme odporovat názorům, kdyby se vyskytly, ?e je mo?né dělat nějakou demokratickou obrodu bez komunistů, případně proti nim. Bylo by to nespravedlivé, ale také nerozumné. Komunisté mají vybudované organizace, v těch je třeba podpořit pokrokové křídlo. Mají zku?ené funkcionáře,mají konečně pořád v ruce rozhodující páky a tlačítka.Před veřejností v?ak stojí jejich akční program, který je také programem prvního vyrovnání největ?í nerovnosti, a nikdo jiný nemá ?ádný stejně konkrétní program. Je třeba po?adovat, aby se svými místními akčními programy při?li před veřejnost v ka?dém okrase a v ka?dé obci. Tu náhle půjde o velmi obyčejné a dávno čekané správné činy. KSČ se připravuje na sjezd, který zvolí nový ústřední výbor. ?ádejme, aby byl lep?í ne? ten dne?ní. Říká-li dne komunistická strana, ?e svá vedoucí postavení napří?tě chce opírat o důvěru občanů a ne o násilí, věřme tomu potud, pokud mů?eme věřit lidem, které u? teď posílá jako delegáty na okresní a krajské konference.

    V poslední době jsou lidé zneklidněni, ?e se postup demokratizace zastavil. Tento pocit je zčásti projevem únavy ze vzru?eného dění, zčásti odpovídá faktu: minula sezóna překvapivých odhalení, vysokých demisí a opájivých projevů nebývalé slovní smělosti. Zápas sil se v?ak jen poněkud skryl, bojuje se o obsah a znění zákonů, o rozsah praktických opatření. Krom toho novým lidem, ministrům, prokurátorům, předsedům a tajemníkům, musíme popřát čas na práci. Mají právo na tento čas, aby se mohli buďto osvědčit, nebo znemo?nit. Krom toho v centrálních politických orgánech nelze dnes čekat víc. Stejně projevily nechtě podivuhodné ctnosti.

    Praktická kvalita pří?tí demokracie závisí na tom, co se stane s podniky a v podnicích. Při v?ech na?ich diskusích nakonec nás mají v rukou hospodáři. Dobré hospodáře je třeba hledat a prosazovat. Je pravda, ?e v?ichni jsme ve srovnání s rozvinutými zeměmi ?patně placeni a někteří je?tě hůř. Mů?eme ?ádat víc peněz -- které lze natisknout a tím znehodnotit. ?ádejme v?ak spí?e ředitele a předsedy, aby nám vylo?ili, co a za kolik chtějí vyrábět, komu a zač prodávat, kolik se vydělá, co z toho se vlo?í do modernizace výroby a co je mo?no rozdělit. Pod zdánlivě nudnými titulky bě?í v novinách odraz velmi tvrdého boje o demokracii nebo koryta. Do toho mohou dělníci jako?to podnikatelé zasáhnout tím, koho zvolí do podnikatelských správ a podnikových rad, jako?to zaměstnanci mohou pro sebe udělat nejlíp, kdy? si za své zástupce zvolí do odborových orgánů své přirozené vůdce, schopné a čestné lidi bez ohledu na stranickou příslu?nost.

    Jestli?e nelze v této době čekat od nyněj?ích centrálních politických orgánů víc, je třeba dosáhnout více v okresech a obcích. ?ádejme odchod lidí, kteří zneu?ili své moci, po?kodili veřejný majetek, jednali nečestně nebo krutě. Je třeba vynalézat způsoby, jak je přimět k odchodu. Například: veřejná kritika, rezoluce, demonstrace, demonstrační pracovní brigády, sbírka na dary pro ně do důchodu, stávka, bojkot jejich dveří. Odmítat v?ak způsoby nezákonné, neslu?né a hrubé, jeliko? by jich vyu?ili k ovlivňování Alexandra Dubčeka. Ná? odpor k psaní hrubých dopisů musí být tak v?eobecný, aby ka?dý takový dopis, který je?tě dostanou, bylo mo?no pova?ovat za dopis, který si dali poslat sami. O?ivujme činnost Národní fronty. Po?adujme veřejná zasedání národních výborů. K otázkám, které nechce nikdo znát, ustavujme vlastní občanské výbory a komise. Je to prosté: sejde se několik lidí, zvolí předsedu, vedou řádně zápis, publikují svůj nález, ?ádají ře?ení, nedají se zakřiknout. Okresní a místní tisk, který vět?inou zdegeneroval na úřední troubu, proměňujme v tribunu v?ech kladných politických sil, ?ádejme ustavení redakčních rad ze zástupců Národní fronty nebo zakládejme jiné noviny. Ustavujme výbory na obranu svobody slova. Organizujme při svých shromá?děních vlastní pořádkovou slu?bu. Usly?íme-li divné zprávy, ověřujme si je, vysílejme delegace na kompetentní místa, jejich odpovědi zveřejňujme třeba na vratech. Podporujme orgány bezpečnosti, kdy? stíhají skutečnou trestnou činnost, na?í snahou není způsobit bezvládí a stav v?eobecné nejistoty. Vyhýbejme se sousedským hádkám, neo?írejme se v politických souvislostech. Prozrazujme fízly.

    O?ivený letní pohyb po celé republice vyvolá zájem o uspořádání státoprávního vztahu mezi Čechy a Slováky. Pova?ujeme federalizaci za způsob ře?ení národnostní otázky, jinak je to jen jedno z významných opatření k demokratizaci poměrů. Toto opatření samo o sobě nemusí ani Slovákům přinést lep?í ?ivot. Re?im -- v českých zemích zvlá?? a na Slovensku zvlá?? -- se tím je?tě neře?í. Vláda stranicko-státní byrokracie mů?e trvat, na Slovensku dokonce to líp, ?e jako "vybojovala vět?í svobodu".

    Veliké znepokojení v poslední době pochází z mo?nosti, ?e by do na?eho vývoje zasáhly zahraniční síly. Tvář v tvář v?em přesilám mů?eme jedině trvat slu?ně na svém a nezačínat si. Své vládě mů?eme dát najevo, ?e za ní budeme stát třeba se zbraní, pokud bude dělat to, k čemu jí dáme mandát, a své spojence mů?eme ujistit, ?e spojenecké, přátelské a obchodní smlouvy dodr?íme. Na?e podrá?děné výtky a neargumentovaná podezření musí jen ztě?ovat postavení na?í vlády, ani? nám pomohou. Rovnoprávné vztahy si beztak mů?eme zajistit jedině tím, ?e zkvalitníme své vnitřní poměry a dovedeme obrodný proces tak daleko, ?e jednou ve volbách si zvolíme státníky, kteří budou mít tolik statečnosti, cti i politického umu, aby takové vztahy ustavili a udr?eli. To je ostatně problém naprosto v?ech vlád v?ech men?ích států světa!

    Leto?ního jara vrátila se nám znovu jako poválce velká příle?itost. Máme znovu mo?nost vzít do rukou na?i společnou věc, která má pracovní název socialismus, a dát jí tvar, který by lépe odpovídal na?í kdysi dobré pověsti i poměrně dobrému mínění, je? jsme o sobě původně měli. Toto jaro právě skončilo a u? se nevrátí. V zimě se v?ecko dovíme. Tím končí toto na?e prohlá?ení k dělníkům, zemědělcům, úředníkům, umělcům, vědcům, technikům a v?em. Napsáno bylo z podnětu vědců.

    -----

    Zdroj: www stránky Ludvíka Vaculíka


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Velvet divorce? (Economist, June 13 th 1992, p. 53-54)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1743 přečtení)

    Velvet divorce?
    Economist; 6/13/92, Vol. 323, Issue 7763, p53-54, 2p, 2 graphs, 2bw, ISSN: 0013-0613

    ON THE eve of its general election, the 74-year-old Czechoslovak federation perched like Humpty Dumpty atop a wall of uncertainty. As expected, the results of the vote on June 5th and 6th split power along national and ideological lines, between pro-reform, anti-communist Czechs and the Slovak nationalist left. Now the federal state has had a great fall: the first meeting between Vaclav Klaus, the leader of the Czech right-wing Civic Democratic Party, and Vladimir Meciar, the leader of the nationalist Movement For a Democratic Slovakia, collapsed after six and a half hours.

    Nobody could have expected a speedy rapprochement. The formation of a workable federal government and the composition of a coherent economic programme were bound to take time to discuss. But the first round of negotiations did not even get to these issues. The talks came to grief on a far more fundamental point: whether there should be a common state at all. The Slovak side seemed to think not.

    Czechs feel they have already come a long way towards recognising Slovakia's drive for greater autonomy. Mr Meciar's three-point programme for the new Slovak parliament--passing a declaration of sovereignty, drafting a Slovak constitution and electing a Slovak president--is now accepted by the Czechs as inevitable, if not exactly reassuring. They have agreed that it is legitimate within the constitution. But most Czechs believed until now that if Slovakia were to push for roomier quarters, it would still want to live in the federal house.

    Emerging from the talks, Mr Klaus appeared horrified to learn that what Mr Meciar's movement envisages is no more than a kind of commonwealth of two states living side-by-side under a flimsy, vaguely defined economic and defence umbrella. In fact, this is what the movement's policy-makers have said all along, to anyone who would listen.

    Although they say they want a common currency, the Slovak leaders also demand their own, currency-issuing central bank and their own right to borrow to finance an economic policy that includes restoring state subsidies to industry, slowing privatisation and increasing social benefits--all heresy to the budget-trimming, privatising Mr Klaus. And although they say they want a common defence policy, the Slovaks want their own army. To most outsiders, it all looks as if the Slovaks are trying to square a circle.

    Still, a federal government needs to be formed; the current government no longer has the power to take day-to-day decisions. To resolve the conflict, Mr Klaus has suggested giving a new, temporary federal government the power to act until a referendum can be organised in both republics, to ask citizens whether they want to live in a federal state. A referendum would speed things up: if the Czechs accepted the federal state and the Slovaks did not, the Slovaks would be allowed to leave peacefully (perhaps to the relief of some Czechs). There would be other issues to resolve--protecting the rights of Slovakia's Hungarian minority, dividing the national debt--but the reform process in the Czech Lands would continue.

    However, if the Slovaks did not agree to leave--and if Mr Meciar's party respected their decision--Czechoslovakia would have at best a weak government and a hung parliament, at worst total chaos. Given the election results, and given Czechoslovakia's parliamentary system, almost no form of cohabitation is feasible.

    In the House of Nations, one chamber of Czechoslovakia's bicameral federal parliament, Slovaks have equal, not proportional representation (the Czech republic has two-thirds of the country's population, Slovakia one-third). For the chamber to pass any law, both Slovak and Czech deputies must independently agree to it. Thus Mr Meciar's sweeping victory means that his party holds veto power: the Slovak nationalist left will have the power to block any legislation incompatible with its vision of the federation and of economic reform. Its hand will be strengthened by co-operation with the former communists. If it can get the well-represented Czech left to co-operate on economic issues (albeit not on national ones), they will be strong enough to repeal existing laws and initiate their own--in which case the Czech deputies would have the veto power to block all legislation.

    The numbers are important, but personalities matter too. The prospects of maintaining a functioning federation would look brighter were it not for Mr Meciar's capacity to act out of spite. The day after the election, he announced that he would order his deputies to vote against the re-election of Vaclav Havel as Czechoslovakia's president. Mr Havel is the most popular figure in Czechoslovakia (though second to Mr Meciar in Slovakia). His understanding and hard work have helped Czechs to recognise the legitimacy of Slovak demands for greater autonomy.

    But Mr Havel has also repeatedly spoken of the danger of intolerant nationalism, and Mr Meciar cannot resist the chance to punish him. Mr Meciar and Mr Klaus are pragmatists, and stand more for what separates their two peoples than what unites them. Without President Havel's moral sensitivity to guide it, the common state of Czechoslovakia may just lose the will to live.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Podpisy pod prezidentskými dekrety (M. ?i?ka, Právo, 25.3.2006)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1581 přečtení)

    Podpisy pod prezidentskými dekrety
    Autor: Miroslav ?i?ka
    Zdroj: Deník Právo, sobota 25.3.2006

    Do dějin ve?el soubor 144 právních norem jako tzv . Bene?ovy dekrety. Tento pojem je věcně nesprávný a svůj název získal podle toho, ?e byly vydávány v letech 1940?1945 tehdej?ím československým prezidentem Edvardem Bene?em ? jak během jeho pobytu v exilu, tak po návratu do vlasti.

    Dekrety byly formou zákonodárné činnosti v době ústavní nouze, kdy nemohly působit ústavní orgány Československé republiky. Jejich platnost dodatečně potvrdilo Prozatímní národní shromá?dění ? právě před 60 lety-a v?echny dekrety byly od jejich počátku prohlá?eny za zákony. Na originálu usnesení z 28. března 1946 je 29 podpisů nejvy??ích představitelů státu.

    Zále?itost těchto dekretů se čas od času vynořuje ze záhrobí. Výrazněji například v roce 2002 v souvislosti s tehdej?ím procesem vyjednávání o přičlenění České republiky k Evropské unii, kdy velkou pozornost vyvolala otázka eventuálního zru?ení dekretů či teorie o jejich ?vyhasnutí?.

    Právě tehdy znovu vypluly na povrch různé mýty. Byly to údajně akty spojené s autoritativním re?imem prezidenta Bene?e a on a londýnské prozatímní státní zřízení (ani poválečná vláda) neměli legitimitu k vydávání takových norem. Podle jiného mýtu existoval dekret o odsunu (vyhnání) německé men?iny z Československa, nebo byl dokonce ?právním podkladem? pro genocidu či etnickou čistku Němců a Maďarů v poválečném Československu. Dal?í hlasy se sna?ily tvrdit, ?e se v případě některých dekretů jedná zčásti nikoliv o právo, ale o protiprávné akty, čili ?e tvoří vá?nou překá?ku vstupu ČR do EU.

    Jaká byla skutečnost? Jak a proč vznikly před 60?65 lety ony mimořádné zákonné akty známé jako dekrety prezidenta republiky?

    Hitlerův výnos

    Nacistickým Německem rozpoutaná druhá světová válka byla zalo?ena na koncepci ?totální války? zaměřené na fyzické i duchovní ničení civilního obyvatelstva a protivníka a to s cílem získat tzv. ?ivotní prostor (Lebensraum). Československo se stalo první obětí. Mnichovská dohoda, mající za následek odtr?ení části území republiky ve prospěch Německa, a následná okupace zbývajícího českého a moravského území potvrzovaly cíle nacistického Německa.

    Východiskem právního řádu na okupovaném území (tj. Protektorátu Čechy a Morava) byl výlučně Hitlerův výnos z 16. března 1939 se zvlá?tními předpisy pro Němce, které garantovaly jejich privilegia a chránily jejich ?čistotu krve?, a s dal?ími odli?nými předpisy pro jiné kategorie obyvatelstva, zalo?enými na rasové teorii.

    Emil Hácha (zvolený Národním shromá?děním 20. 11. 1938 prezidentem Česko-Slovenské republiky) a vláda v čele s Rudolfem Beranem přestali být orgány československého státu. Jejich funkce zanikly a oni se stali orgány dosazenými cizí mocí.

    Ačkoli Československo nemělo hlavu státu a svou vládu, právně nezaniklo. Anexe jeho území byla mezinárodně uznána. Zůstalo členem některých mezinárodních organizací a v zahraničí působili jeho diplomatičtí zástupci. Od počátku okupace působilo odbojové hnutí, které organizovalo trvalý odpor. V zahraničí byl čs. politický a vojenský odboj spojen předev?ím se vstupem Francie a Velké Británie do války s Německem a jeho spojenci.

    ?Pro nás právně není rozbití republiky?

    Úsilí emigrace vedené dr. Edvardem Bene?em ? 5. října 1938 se vzdal prezidentského úřadu a o platnosti jeho abdikace a nepřetr?itosti jeho funkce a? do poválečného potvrzení v úřadu Prozatímním národním shromá?děním se dodnes vedou spory ? směřovalo od samého počátku k uznání čs. státu v jeho předmnichovských hranicích.

    Základním politickým a právním programem byla nulita Mnichova. Bene? chtěl pro něj získat v?echny slo?ky emigrace. Cílem bylo prosadit čs. právní řád, uvést jej v dřívěj?í stav před Mnichovem, vrátit se k jeho zdrojům, které byly zalo?eny 28. října 1918. Usiloval o vytvoření obdobné struktury státních orgánů, jakou zakotvovala předmnichovská ústava.

    Po porá?ce Francie pře?la značná část tamní emigrace do Velké Británie. V červenci 1940 uznala britská vláda prozatímní čs. vládu (definitivně tak učinila a? 18. 7. 1941). V duchu ústavních zvyklostí jmenoval Edvard Bene? (u? jako prezident) Jana ?rámka předsedou vlády i dal?í členy vlády.

    Práva parlamentu měla být zatím rozdělena na prezidenta, vládu a Státní radu. Tu ? jako poradní sbor prezidenta a jako pomocný kontrolní orgán v rámci zatímního zřízení Československé republiky-ustavil Bene? 21. července 1940 dekretem č. 1. Za tři dny v rozhlasovém projevu do vlasti vystoupil s prohlá?ením o neuznání mnichovské dohody a trvání československé Masarykovy republiky:

    ?Celá na?e právní soustava mezinárodněprávně a politicky tudí? pokračuje; pro nás právně není mého odchodu z úřadu vlasti, pro nás právně není rozbití republiky, právně a politicky neexistuje nic, co provedl násilnický nacismus u nás po 15. březnu 1939? Prohla?uji dále za neexistující a bezprávné v?ecko to, k čemu? jsme byli od září 1938 nezákonně a neústavně přinuceni? Vy v?ak nepodléháte ?ádnému führerovi nebo protektorovi, nepodléháte ?ádnému oddekretovanému právnímu řádu nacistickému. Nejste vázáni ?ádnými sliby, závazky a přísahami, je? na vás byly vynuceny.? K trvání státního zřízení na cizím území se Bene? vrátil v prvním projevu na schůzi Státní rady 11. prosince 1940: ?Celé na?e odbojové hnutí, od chvíle, kdy docílilo mezinárodního uznání a utvořilo vládu, existuje znovu právně a politicky jako pokračování první republiky, jako Československý stát; a podle toho důsledně postupuje? Zavádíme nové, zákonně platící změny podle norem, podle nich? se dosavadní zákony mají a mohou měnit dekretem prezidenta republiky, vydaným na návrh vlády??

    Nový zdroj práva

    Základním předpisem, od něho? se odvíjela dal?í legislativní činnost, se stal ústavní dekret č. 2 ze dne 15. října 1940 o prozatímním výkonu moci zákonodárné. Stanovilo se v něm, ?e k úkonům prezidenta republiky (k nim? bylo podle ústavní listiny třeba souhlasu Národního shromá?dění) bude se vy?adovat dočasně souhlas vlády.

    Osobní účast prezidenta republiky na tvorbě dekretů nebyla výlučná a často ani určující. Nesly označení jeho funkce, proto?e a? do 5. dubna 1945 byl prezident republiky jediným nositelem zákonodárné moci. Státní rada byla sborem poradním a vládě příslu?elo navrhovat dekrety. Tento mocenský vztah se změnil po vytvoření první domácí vlády v Ko?icích v dubnu 1945. Státní rada byla zru?ena, a ačkoli navenek se dekrety vydávaly stejným způsobem, tě?i?tě jejich tvorby se zcela přesunulo do vlády, která se stala skutečným zákonodárcem.

    Ústavní dekret č. 2 vytvořil nový zdroj práva, jeho? obsahem bylo ztoto?nění se s principy ústavní listiny v podmínkách odporu proti nacismu a v úsilí o obnovu suverenity Československa. Toto právo bylo v rozporu s normotvorbou zalo?enou Hitlerovým výnosem a uplatňovanou v protektorátu vůči českému obyvatelstvu.

    ?Obě tyto moci si konkurovaly ve vztahu k tému? okruhu obyvatel a jejich právní řád se navzájem vylučoval,? uvádí profesor Ústavního práva a státovědy na Právnické fakultě UK Václav Pavlíček, o jeho? práce se tento článek opírá. ?Loajalita preferovaná jedním souborem těchto norem byla z pohledu druhého systému protiprávní nebo zločinná. Oba systémy byly formálně i obsahově zcela konzistentní a výlučné. V této konkurenci právních řádů se díky výsledku druhé světové války prosadilo právo dekretů.?

    Schválit doma

    Převá?ná vět?ina ze 46 dekretů vydaných v Londýně se vztahovala k aktuální činnosti zahraničního odboje a k vedení války s Německem a jeho spojenci. Pro poválečný právní řád byl nejvýznamněj?í ústavní dekret č. 11 z 3. srpna 1944 o obnovení právního pořádku, který vyjadřoval zásadu kontinuity čs. právního řádu. Mimo jiné i stanovil, ?e v?echny dekrety prezidenta podléhají dodatečnému schválení (ratihabici). Tímto po?adavkem byla vyjádřena zásada, ?e ve?kerá činnost státního zřízení v zahraničí je podřízena vůli svrchovaného lidu doma. Zároveň tím byla konkretizována zásada obsa?ená ji? v ústavním dekretu č. 2 z roku 1940, ?e jde jen o zatímní státní zřízení vynucené nemo?ností plně postupovat podle ústavní listiny.

    Z londýnského období byly velmi důle?ité je?tě dva dal?í dekrety. Prvním z nich byl ústavní dekret č. 18 ze 4. prosince 1944 o národních výborech a Prozatímním národním shromá?dění, druhým dekret z 1. února 1945 o potrestání nacistických zločinců, zrádců a jejich pomahačů a o mimořádných lidových soudech (retribuční dekret). Byl připravován velmi dlouho a značnou pozornost mu věnoval i domácí odboj. V osvobozené republice byl nahrazen stejně pojmenovaným dekretem č. 16/1945 Sb., který přesněji a přísněji postihoval udavačství.

    Dekret o odsunu nebyl

    Stovka dekretů vydaných na osvobozeném území během sedmi měsíců od dubna do 27. října 1945 představovala doslova legislativní smr??. Vznikaly ve válečné a revoluční atmosféře, v ní? se politické cítění společnosti posunulo doleva, a dekrety uskutečňovaly předev?ím cíle Ko?ického vládního programu. Poválečné veřejné mínění bylo poznamenáno nacionalismem, důvěrou ve Stalinův Sovětský svaz, ale také představami o zvlá?tní cestě Československa k socialismu nebo Bene?ovou koncepcí socializující demokracie.

    Dekretální zákonodárství upravovalo celé spektrum poválečného ?ivota. Zahrnovalo oblast sahající od retribučních dekretů, dekretů o změnách v ústavě z roku 1920, dekretů o zaji?tění obnovy a následných proměn v oblasti národního hospodářství a státních financí, vzniku a fungování nových vysokých ?kol či norem dotýkajících se pracovního práva a postavení státních zaměstnanců, vysoko?kolských učitelů, vojáků či soudní soustavy, a? po dekrety znárodňovací, dekrety upravující řízení výroby a zahraničního obchodu a dekrety ře?ící osud německé a maďarské men?iny v ČSR.

    Ře?ící osud ? nikoliv odsun. Vysídlení osob německé národnosti se nestalo předmětem dekretů. Mělo jasnou oporu v mezinárodním právu v podobě dokumentu přijatém na Postupimské konferenci v srpnu 1945 (ta po?adavek odsunu Maďarů z ČSR naopak odmítla) a československý právní řád hrál v této otázce roli aplikace mezinárodněprávně a politicky přijatých rozhodnutí jak československých, tak spojeneckých vlád. K vlastnímu provedení transferu byla u?ita vládní nařízení a dal?í předpisy vydané ministerstvy vnitra a národní obrany.

    ?ádný speciální dekret prezidenta republiky, který by odsun nařídil či právně upravil, vydán nebyl, by? se i o této eventualitě uva?ovalo. Byla připravena osnova dekretu o odsunu cizího obyvatelstva a o vnitřním osídlení, ale tato verze nepro?la. Výsledný dekret č. 27/1945 Sb. o jednotném řízení vnitřního osídlení se týkal jen organizace. (Dodejme, ?e v počátečních exilových úvahách se počítalo s odstoupením některých čistě německých oblastí, ale po heydrichiádě tato my?lenka ustoupila do pozadí a sílil tlak na odsun, který po?adoval předev?ím domácí odboj.)

    S odsunem nepřímo souvisel dekret č. 33 z 2. srpna 1945 o úpravě čs. občanství osob národnosti německé a maďarské. Na jeho základě čs. občané národnosti německé nebo maďarské, kteří podle předpisů cizí okupační moci nebyli státní příslu?nosti německé nebo maďarské, pozbyli k 10. srpnu 1945 čs. občanství, pokud neprokázali, ?e zůstali věrni ČSR nebo trpěli pod nacistickým terorem.

    Nebylo náhodou, ?e tento dekret byl podepsán teprve po vyjasnění stanoviska velmocí v Postupimi.

    Umo?nily kontinuitu právního řádu

    Vydávání prezidentských dekretů nebylo ničím výjimečným. Podobným způsobem postupovaly i jiné exilové vlády či představitelé emigrace jiných států ? například Nizozemska, Belgie nebo Polska. V poválečném období dekrety naplnily svou funkci, značná část z nich byla následně zru?ena a dal?í byly nahrazeny jinými předpisy.

    Dnes je součástí právního řádu České republiky pouze devět dekretů vydaných v zahraničí a necelá padesátka vydaná na území ČSR. Důsledky těchto dekretů trvají, stejně jako trvají důsledky jiných zákonů z dřívěj?í doby (například zákona č. 11 z roku 1918, jim? vzniklo Československo, od něho? odvozuje vznik i Česká republika). Jsou výrazem kontinuity čs. státu a jeho právního řádu, a tedy i právní jistoty. Na vznik nových právních skutečností nemají vliv, nebo? v České republice existuje zcela jiné právní prostředí.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Opposition Agreement (1998)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1563 přečtení)

    Agreement on Creation Stable Political Environment signed between Czech Social Democratic Party and Civic Democratic Party (so called "Opposition Agreement", 1998)

    Preamble

    The above-named parties, aware of the danger of political instability and in the interest of preserving basic democratic principles, aware of the responsibility given them by voters, aware of the responsibility for securing long-term stability in the Czech Republic and for continuing the economic and societal transformation begun in 1989, and aware further of their responsibility for the global standing of the Czech Republic, conclude among themselves this agreement for the formation of a stable political environment in the Czech Republic. This agreement sets out the procedural issues of the relations of the parties to the agreement.

    I.

    The above-named parties commit themselves to respect the right of the party which emerged victorious in elections to form a government and will express this respect by the nonparticipation of MPs of the second party during the vote of confidence in the government.

    II.

    The above-named parties commit themselves to respect the right of the party which finished second in the elections to be the opposition to this government and further respect the resulting position defined in the following points.

    III.

    The above-named parties commit themselves to respect the right of the opposition party to occupy the chairmanships of both chambers of the Parliament of the Czech Republic and will express this respect by voting for the candidates proposed by the opposition party.

    IV.

    The above-named parties commit themselves to proceed through mutual agreement in the installation of the organs of the Parliament of the Czech Republic.

    V.

    The above-named parties commit themselves to respect the right of the opposition parties to hold the positions of the leading organs of the Chamber of Deputies (the Commission for Oversight of the Intelligence Service, the Commission for Oversight of Military Defence Intelligence), the Chairmanship of the Budget Committee of the Chamber of Deputies and the Presidency of the Supreme Audit Office either directly or by means of a non-party member nominated by the opposition party.

    VI.

    The above-named parties commit themselves during the course of the electoral term of the Chamber of Deputies not to raise a vote of no-confidence in the government nor to utilise constitutional channels leading to the dissolution of the Chamber of Deputies and if such proposals are raised by another political subject they will not support them by vote. In the case of voting on individual laws (including the budget) the above-named parties are not bound in any way.

    VII.

    The above-named parties commit themselves to present within 12 months of signing this agreement a proposal of such amendments to the Constitution of the Czech Republic and other laws that more clearly define the powers of constitutional organs, the procedure of their installation, and in harmony with the constitutional principles of the Czech Republic strengthen the significance of the outcome of the competition of political parties.

    VIII.

    The above-named parties commit themselves on the basis of the request of the chairman of these parties or the parliamentary chairmen of these parties to consultations over the means of resolving foreign policy and domestic policy issues before their debate in the Parliament of the Czech Republic, bearing always in mind stability, prosperity and the global stature of the Czech Republic.

    IX.

    The above-named parties will commit themselves for the duration of this agreement not to form a coalition or agreement with a third political party which would mean the admittance of this party to the government or would lead to the replacement of the holder of any of the posts specified by this agreement. They further commit themselves to not form a lasting agreement with a third party on voting in the Parliament of the Czech Republic and further not to propose a non-party member as a member of government without preliminary consultation.

    X.

    This agreement is revocable in the case of violation of any of its points. In the case that one of the parties comes to the conclusion that the agreement is not fulfilled in its main points and that there arise reasons for its revocation, it will request the calling of reconciliation proceedings to which each of the parties delegates three fully empowered representatives. The aim of the reconciliation proceedings is to achieve a resolution of the controversy while preserving the validity of the agreement. The appropriate organs of both political parties will debate proposals for resolution arising in the reconciliation proceedings and will accept a final opinion with which it will first acquaint the second party to the agreement.

    Signed in Prague, on July 9th 1998

    -----

    Source: Roberts, Andrew. Demythologising the Czech Opposition Agreement. In: Europe-Asia Studies, Vol. 55, No. 8. (Dec., 2003), pp. 1273-1303.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Stanovisko Generálního prokurátora ČSSR ..... k ?Prohlá?ení Charty 77? (1977)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1912 přečtení)

    Stanovisko Generálního prokurátora ČSSR, předsedy Nejvy??ího soudu ČSSR, ministra spravedlnosti ČSR a generálního prokurátora ČSR k ?Prohlá?ení Charty 77?

    1. Právní charakteristika ?Charty 77?

    Písemnost svým obsahem i sledovanými záměry navazuje na politický pamflet ?Deset bodů? ze srpna 1969. Vět?ina autorů a signatářů ?Deseti bodů? jsou [!] také spoluautory a signatáři ?Charty 77?. ?Charta 77? je ov?em propracovaněj?í, ohlá?ené záměry nebezpečněj?í a počet signatářů je podstatně vy??í, ne? tomu bylo u ?Deseti bodů?.

    ?Charta 77? předev?ím poukazuje na některá ustanovení mezinárodních paktů o občanských a politických právech a o hospodářských, sociálních a kulturních právech, k nim? přistoupila i Československá socialistická republika, dále na závěrečný dokument Helsinské konference z roku 1975 a jejich nepravdivou a nesprávnou interpretací útočí proti základním principům socialistického státního a společenského zřízení ČSSR.

    Ve zjevném rozporu se skutečností se např. v Chartě 77 tvrdí, ?e v ČSSR jsou hromadně hrubým způsobem poru?ována základní lidská práva, občané jsou vystavováni útlaku rovnajícímu se apartheidu, ?ijí v neustálém strachu před zvůlí bezpečnostních orgánů a pod jejich kontrolou. V důsledku politických direktiv dávanými jednotlivci, je? jdou nad rámec zákona, je prý zcela potlačena svoboda projevu a dal?í základní občanská práva. Orgány činné v trestním řízení údajně poru?ují právní řád a ve věznicích není respektována lidská důstojnost. Těmito nepravdivými a hrubě pomlouvačnými tvrzeními Charta 77 zjevně sleduje záměr vyvolávat nenávist, nepřátelství nebo alespoň nedůvěru k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky.

    Charta 77 dále oznamuje, ?e bylo vytvořeno volné seskupení osob odhodlaných usilovat o změnu politických poměrů v republice. Tyto záměry jsou v zásadním rozporu se základními principy československého společenského zřízení zakotvenými v Ústavě, zejména článku 4 o vedoucí úloze KSČ. Článku 5 o sdru?ování dobrovolných společenských organizací a článku 6 o národní frontě. Rovně? uplatňování prostředků, kterými autoři ?Charty 77? hodlají usilovat o změnu politických poměrů, např. různé nátlakové akce, jsou neslučitelné s československým právním řádem.

    2. Zda je mo?no zji?těnou činnost pova?ovat za vytvoření nebo pokus o vytvoření ilegální organizace

    Z obsahu ?Prohlá?ení Charty 77?, ?Prohlá?ení Charty 77 č. 2? a ?Námětu na poradu? plyne oprávněný názor, ?e iniciátoři této činnosti vytvořili ji? seskupení, které lze pova?ovat za ilegální organizaci. Jde o jednotné řízené sdru?ení více osob ke společnému záměru, které se řídí společným programem protistátní činnosti, mezi členy seskupení jsou rozděleny funkce a úkoly (mluvčí skupiny, její náhradníci, sběrači podpisů a informací atd.). Do?lo tedy ne k pouhému vytvoření volného seskupení osob, jak tvrdí ?Charta 77?, ale ji? přímo k vytvoření organizace, která v souladu s antikomunistickou propagandou hodlá soustavnou činností naru?ovat a po?kozovat socialistické společenské a státní zřízení republiky a ostouzet je v zahraničí.

    S ohledem na minulost a politické postoje organizátorů a signatářů ?Charty 77?, z nich? bylo po roce 1968 38 odsouzeno za protistátní trestnou činnost, 117 vyloučeno z KSČ, 8 jsou bývalí členové K 231, není pochyb o tom, ?e zvolené činnosti se dopustili z nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky.

    Zalo?ení ilegální organizace uvedeného charakteru, přistoupení k ní a její podporu je mo?né kvalifikovat přinejmen?ím jako trestný čin podvracení republiky podle § 98 odst. 1 tr. zákona.

    3. Zda lze zji?těnou činnost posuzovat jako trestný čin po?kozování zájmů republiky v cizině podle § 112 tr. zák.

    ?Prohlá?ení Charty 77? zveřejněné ve dnech 7. ? 9. 1. 1977 v bur?oazních sdělovacích prostředcích nepochybně svým obsahem po?kozuje zájmy republiky v cizině ve smyslu ustanovení § 112 tr. zák., nebo? obsahuje nepravdivé, zjevně l?ivé, popř. hrubě zkreslené údaje o poměrech v republice. Ze znění ?Prohlá?ení Charty 77? je nepochybné, ?e hlavní organizátoři, t.j. Václav Havel, Jan Patočka a Jiří Hájek, měli v úmyslu je roz?iřovat v kapitalistickém zahraničí. Uplatnění trestní odpovědnosti konkrétních osob pro trestný čin po?kozování zájmů republiky v cizině podle § 112 tr. zák. předpokládá ov?em, zji?tění, ?e určitý československý občan, popř. obyvatel republiky bez státní příslu?nosti, umo?nil svou činností roz?íření ?Charty 77? v zahraničí.

    4. Zda ?Prohlá?ení Charty 77? je ilegální tiskovinou a zda je trestné její roz?iřování

    Obsah Charty 77 je objektivně způsobilý vyvolávat nepřátelství k socialistickému společenskému a státnímu zřízení republiky, popř. v tomto nepřátelství utvrzovat. Z toho plyne, ?e ka?dý, kdo by reprodukoval obsah ?Charty 77? alespoň dvěma osobám a bylo prokázáno, ?e tak učinil z nepřátelství k socialistickému státnímu a společenskému zřízení republiky, mů?e být posti?en pro trestný čin podle § 100 odst. 1 písm. a) tr. zák. Osoby, které ?Chartu 77? rozmno?ují tiskem, se dopou?tějí trestného činu podvracení republiky podle ust. § 100 odst. 3a) trestního zákona a pokud roz?iřování písemnosti umo?ňují nebo usnadňují podle odst. 2 tého? ustanovení trestního zákona (trestní zákon stanoví na trestný čin dle § 100 odst. 1 nebo 2 trest odnětí svobody na ?est měsíců a? tři roky, na trestný čin dle § 100 odst. 3 tr. z. odnětí svobody na jeden a? pět let).

    Uvedené stanovisko bylo zpracováno na základě posouzení písemnosti ?Prohlá?ení Charty 77?, ?Prohlá?ení Charty 77 č. 2? a ?Námětu na poradu?, bez přihlédnutí k dal?ím event. Zji?těním a bez znalosti dosavadních výsledků vy?etřování.

    V Praze dne 14. ledna 1977

    Generální prokurátor ČSSR
    dr. Ján FEJEK

    Předseda Nejvy??ího soudu ČSSR
    Doc. dr. Josef ONDŘEJ, CSc.

    Ministr spravedlnosti ČSR
    dr. Jan NĚMEC

    Generální prokurátor ČSR
    dr. Jaroslav KRUPAUER

    -----

    Zdroj: Pra?ský web pro studenou válku (roč. 3, č. 1/2006)


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Zákon o zřízení samostatného státu československého (28.10.1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (5737 přečtení)

    Zákon Národního výboru československého č. 11/1918 Sb. ze dne 28. října 1918 o zřízení samostatného státu československého

    Samostatný stát československý vstoupil v ?ivot. Aby byla zachována souvislost dosavadního právního řádu se stavem novým, aby nenastaly zmatky a upraven byl neru?ený přechod k novému státnímu ?ivotu, nařizuje Národní výbor jménem československého národa jako vykonavatel státní svrchovanosti toto:

    Čl.1

    Státní formu československého státu určí Národní shromá?dění ve srozumění s Československou Národní radou v Paří?i. Orgánem jednomyslné vůle národa a také vykonavatelem státní svrchovanosti je Národní výbor.

    Čl.2

    Ve?keré dosavadní zemské a ří?ské zákony a nařízení zůstávají prozatím v platnosti.

    Čl.3

    V?echny úřady samosprávné, státní a ?upní, ústavy státní, zemské, okresní a zejména i obecní jsou podřízeny Národnímu výboru a prozatím úřadují a jednají dle dosavadních platných zákonů a nařízení.

    Čl.4

    Zákon tento nabývá účinnosti dne?ním dnem.

    Čl.5

    Národnímu výboru se ukládá, aby tento zákon provedl.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev Vlasty Parkanové na sjezdu KDU-ČSL (9.12.2006)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1602 přečtení)

    Projev Vlasty Parkanové, kandidátky na předsedkyni KDU-ČSL, před volbou
    Sjezd KDU-ČSL, Brno, 9.12.2006

    Dámy a pánové, vá?ení přátelé,

    do KDU-ČSL jsem vstoupila před pěti lety, kdy? jsem ji před tím je?tě o tři roky déle reprezentovala v Poslanecké sněmovně jako nezávislá. Jsem tak mezi vámi asi osm let a za tuto ?anci zpětně děkuji Josefu Luxovi a v?em, kteří mi tehdy důvěřovali. Pokud bych měla sama sebe politicky zařadit, pak se rozhodně pova?uji za konzervativní političku. Jako katolička jsem byla pokřtěna a i kdy? nejsem praktikující, jsem přesvědčena, ?e ztráta víry v Boha je jednou z největ?ích tragédií moderní společnosti.

    Mo?ná si teď řeknete, tak o co jí vlastně jde. Ale já začnu jinak a řeknu, o co mi nejde. Rozhodně nechci opustit křes?anskodemokratický proud politiky, rozhodně neházím přes palubu křes?anské civilizační hodnoty, nehodlám dokonce ani navrhovat změnu názvu této strany, nebo ji spojovat s jinou, jak jsem se o sobě mnohokrát dočetla. Delegátům jsem rozeslala text s názvem ?Na cestě od katolického konzervatismu ke konzervatismu lidovému?. Záměrně jsem ho pojala provokativně, abych rozproudila diskusi o dal?ím směřování KDU-ČSL. To by toti? mělo být na?í hlavní starostí a nikoli personální ?arvátky nebo hra se slovíčky v usnesení o komunistech.

    KDU-ČSL mívala dříve jistotu, ?e a? dělá, co dělá, věrní voliči ji stejně podpoří. Jen?e poslední volby ukázaly, ?e u? to není pravda. Ponechme stranou, zda za to mů?e předvolební příklon k ODS či zbytečné lpění na křeslech v Paroubkově kryptokomunistické vládě nebo skutečnost, ?e jsme obojí provozovali soubě?ně. Ná? volební propad má bohu?el hlub?í a dlouhodoběj?í příčiny. Rok od roku klesá na?e schopnost aktivizovat členy, tím méně pak příznivce. Od roku 1998, kdy jsme kandidovali jako samostatná strana, jsme ztratili více ne? dvacet procent voličů. Skutečností je ohro?ení samotné parlamentní existence KDU-ČSL.

    Teď není chvíle se holedbat a říkat, ?e křes?anskodemokratická politika má své nezastupitelné místo na politické scéně, ?e je třeba vrátit se kořenům na?í politiky, k autentickému křes?anskodemokratickému programu. To jsou s odpu?těním fráze, těch tady mohu navr?it dlouhou řadu. Přiznejme si, ?e pokud chceme jako strana pře?ít, musíme si polo?it otázku, kde je chyba, co děláme ?patně. Jsem přesvědčena, stejně tak jako mnozí jiní přede mnou, ?e v programu to není. Ná? program je velmi kvalitní a v minulosti jsme mnohokrát dokázali, ?e jej umíme velmi úspě?ně prosazovat. Jen?e vět?ina voličů v?ak programy nečte. Politika je vnímána emotivně a právě v této rovině my selháváme.

    Podle některých průzkumů jsme hned za komunisty druhou nejvíce negativně vnímanou stranou. KDU-ČSL představuje malou obec politicky aktivních věřících, stranu na jednu stranu moralistickou, na straně druhé bezpáteřní a nedůvěryhodnou. Tady pozor, já neříkám, ?e takoví jsme. Problém ale je, ?e obraz strany, který je pro její úspěch klíčový, je v na?em případě takto nelichotivý. Chceme-li to změnit, pak nebude stačit sebelep?í mediální prezentace, nějaký ten face lifting názvu či loga. Případné úvahy tohoto typu je jistě dobré vést, av?ak bez provedení skutečných změn by byly jen potěmkinovskou fasádou, kterou voliči velmi rychle prokouknou.

    Dámy a pánové, vět?ina společnosti pozitivně vnímá základní křes?anské hodnoty, pova?uje je v?ak za univerzální a nespojuje je s křes?anskou vírou, ba u? vůbec ne s konkrétní církví. Vůči těm naopak zaujímá postoj ostra?itý a? negativní. Antiklerikalismus je hluboce zakořeněným předsudkem v českých zemích. To je fakt, který my musíme vzít na vědomí. Na?í chybou je, ?e se jako strana nedoká?eme více propojit s oněmi pozitivně vnímanými hodnotami, ale mnohem spí?e se nám jaksi mimoděk daří propojovat se s onou vírou. Jako bychom dávali přednost sdílení víry, kterou s námi vět?ina společnosti nesdílí, před sdílením hodnot, které s námi naopak mnoho lidí sdílí.

    Křes?anské hodnoty vycházejí z pojetí člověka jako svobodné bytosti, která je odpovědná za sebe sama i za společnost, ve které ?ije. Proto musíme klást důraz na propojení dnes tak populárních lidských práv s odpovědností. To je to, co nás odli?uje od levicových hnutí. Odpovědnost za sebe sama nemů?e být zaměněna se sobectvím a lhostejností vůči jiným a předev?ím vůči slabým a potřebným. V tom se zase li?íme od pravicově liberálních politických proudů. Je na nás, abychom to dokázali srozumitelně promítnout do na?í ka?dodenní politické praxe. A to je to, čemu já říkám cesta od konzervatismu katolického ke konzervatismu lidovému.

    KDU musí i nadále vystupovat zásadově v etických otázkách. Nesna?me se v?ak přesvědčovat věroukou, ale obecně konzervativními argumenty. Veřejnost reaguje mnohem lépe na konzervativní argumentaci proti registrovanému partnerství, ne? na odsouzení homosexuality jako hříchu. Jsem přesvědčena, ?e poznámky odsuzující homosexualitu jako takovou do politiky nepatří. U dal?ích témat zase pomohou alternativy ? nikoli zákaz potratů, ale jiné mo?nosti pro matky v nesnázích, nikoli euthanazie, ale hospice s odbornou a láskyplnou péčí. I to je cesta od konzervatismu katolického ke konzervatismu lidovému.

    V této zemi ?ije řada lidí, kteří se nehlásí k ?ádné církvi, přesto věří v něco, co nás přesahuje, případně podobné otázky mo?ná ani neře?í, ale vyznávají rodinné hodnoty, nehoní se za mamonem ani postavením, nepotrpí si na překotné změny, mají vyvinutý smysl pro osobní odpovědnost, ale současně chtějí, aby stát byl silný v ochraně potřebných. Právě těmto lidem musíme umět vysvětlit, ?e hájíme jejich právo na způsob ?ivota, který si zvolili, by? s námi ve v?ech ohledech nemusí souhlasit. Nesna?me se je přesvědčit, aby se stali křes?any či křes?anskými demokraty. Nabídněme jim konzervatismus, který jsem nazvala lidový.

    Programově se mi nejedná o úkrok stranou, ale o rozkročení, které umo?ní roz?ířit tradiční okruh voličů. Nebála bych se přitom doplnit na?e programové priority i o takové věci, jako je problematika tureckého členství v EU, anebo téma zneu?ívání sociálních dávek. Ře?ení situace problémových občanů v?ak nesmí být prezentováno tak, abychom zavdávali podnět k označování za populisty a xenofoby. Naopak bych potlačila taková témata, která nás prezentují jako stranu zákazů a moralistů. Konzervatismus s úsměvem je mnohem účinněj?í zbraní, ne? rétorika poučování a nařizovaní, ta zejména mladé lidi odpuzuje.

    Blí?ím se ji? k závěru. Dámy a pánové, KDU-ČSL musí získat voliče, které ztratila a mů?e získat i mnoho voličů nových. Jako středová strana se ale nemů?e spoléhat na vyostřenou konfrontaci zásadně odli?ných konceptů a bipolárně laděných slibů. KDU-ČSL je tou poslední stranou, která mů?e někomu slibovat ráj na zemi a nemylme se: nic jako vyhraněný střed neexistuje. Střed toti? ?ádné hrany nemá. Nebojme se vymezit proti konkurentům, zůstaňme v?ak stranou hájící lidi umírněné, přístupné rozumným argumentům, buďme i nadále střídmí ve výrazu, slu?ní ve vystupování, klidnou silou, které by na můj vkus slu?elo mnohem více idealismu a méně pragmatismu.

    Dámy a pánové, předstupuji před Vás, abych vám nabídla vizi KDU-ČSL, která bude konzervativní, av?ak nikoli zakonzervovaná. Nabízím vám KDU-ČSL, která i dodr?ování pravidel a férovost hry pova?uje za konzervativní hodnotu. V neposlední řadě vám nabízím i své zku?enosti z exekutivních a parlamentních funkcí, mnohaleté zku?enosti z nejvy??ích pater politiky. Vůbec neslibuji rychlý úspěch, ale trnitou cestu, na jejím? konci mo?ná budeme moci konstatovat, ?e jsme se stali stranou opravdu lidovou. Jsem připravena spolupracovat se v?emi, komu le?í na srdci ná? úspěch. Ale s pokorou a loajalitou jsem připravena přijmout Va?e rozhodnutí, a? u? bude jakékoli.

    Děkuji za pozornost i podporu. Přeji Vám v?em radostný Advent a po?ehnané Vánoční svátky.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Vystoupení prezidenta republiky Václava Klause na Kongresu ODS (6.12.2008)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1232 přečtení)

    Vystoupení prezidenta republiky Václava Klause na Kongresu ODS (6.12.2008)

    Děkuji za pozvání na Vá? kongres. Do Va?eho jednání nehodlám nijak explicitně zasahovat, a proto budu velmi stručný. Něco zásadního v?ak říci musím, něco, kvůli čemu jsem se po del?ím zva?ování nakonec rozhodl pozvání na Vá? kongres přijmout.

    Ji? del?í dobu je pro mne nemalým problémem identifikovat se s celou řadou postojů, které Občanská demokratická strana, nebo přesněji řečeno, její vedení, zastává. Kdy? říkám del?í dobu, nemyslím tím necelé poslední dva měsíce, tedy od oněch - pro ODS - tak katastrofálně prohraných krajských a senátních voleb.

    Nakolik si současné směřování ODS přeje či nepřeje její dne?ní členská základna a nakolik to pro ODS ve středním a dlouhém období bude dobré nebo ?patné, hodnotit nechci a nebudu. To mně nepříslu?í. Tomu se - předpokládám - bude věnovat Vá? kongres. Jedno ale vím zcela jistě: tato politika není tou, se kterou jsem ODS zakládal a dlouhá léta vedl.

    Abych probíhající přeměně ODS ze strany pravicové a občanské ve stranu politického středu a stranu spí?e lobbyistických zájmů ne? idejí nestál v cestě, rozhodl jsem se poděkovat Vám za titul čestného předsedy a tohoto titulu se dnes, na tomto místě, definitivně vzdát. Bylo to v posledním období přítě?í pro Vás, ale - musím se přiznat - i pro mne. Pova?uji to vůči ODS za gesto vstřícné. Neberte, prosím, toto mé rozhodnutí jako projev nevra?ivosti či nekonstruktivnosti.

    Dobře vím, ?e někteří z Vás výrazně přispěli k mému zvolení prezidentem republiky. Stejně tak dobře víte Vy, ?e já se nezměním a ?e se i nadále budu řídit my?lenkami, které ode mne ji? dlouho znáte, my?lenkami, které jsem se sna?il do ODS přiná?et a jim? jsem se v ODS, i díky mnohým z Vás, naučil.

    Přeji Va?emu jednání úspěch, ale domnívám se, ?e to vy?aduje udělat něco zásadního. Je jen na Vás, abyste si dobře zvolili dal?í cestu tak, aby to bylo ku prospěchu nejen Va?í straně, ale i České republice.

    Dovolte mi, abych z tohoto místa naposledy řekl: děkuji Vám za pozornost.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Estonian Declaration of Independence (1918)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1579 přečtení)

    Estonian Declaration of Independence
    24 February 1918

    To All The Peoples of Estonia

    Never in the course of centuries have the Estonian people lost their ardent desire for Independence. From generation to generation Estonians have kept alive the secret hope that in spite of enslavement and oppression by other nations the time will come in Estonia "when all splinters, at both end, will burst forth into flames" and when "Kalev will come home to bring his children happiness."

    Now this time has arrived.

    An unprecedented struggle of nations has destroyed the rotten foundations of the Russian Tsarist Empire. All over the Sarmatian plains ruinous anarchy is spreading, threatening to overwhelm in its wake all peoples living within the borders of the former Russian Empire. From the West the victorious armies of Germany are approaching in order to claim their share of Russia's legacy and, above all, to take possession of the coastal territories of the Baltic Sea.

    In this fateful hour the Estonian National Council, as the legal representative of our land and people, has, in unanimous agreement with Estonian democratic political parties and organizations, and by virtue of the right of self-determination of peoples, found it necessary to take the following decisive steps to shape the destiny of Estonian land and people.

    ESTONIA, within her historical and ethnic boundaries, is declared as of today an INDEPENDENT DEMOCRATIC REPUBLIC.

    The independent Republic of Estonia shall include Harjumaa, Läänemaa, Järvamaa, Virumaa, with the city of Narva and its surroundings, Tartumaa, Võrumaa, Viljandimaa, and Pärnumaa with the Baltic islands of Saaremaa, Hiiumaa, Muhumaa, and others where the Estonians have settled for ages in large majorities. Final determination of the boundaries of the Republic in the areas bordering on Latvia and Russia will be carried out by plebiscite after the conclusion of the present World War.

    In the aforementioned areas the only supreme and organizing authority is the democratically supported Estonian Salvation Committee created by the Estonian National Council.

    The Republic of Estonia wishes to maintain absolute political neutrality towards all neighbouring states and peoples and expects that they will equally respond with complete neutrality.

    Estonian military forces shall be reduced to the extent necessary to maintain internal order. Estonian soldiers serving in the Russian military forces will be called home and demobilized.

    Until the Estonian Constituent Assembly, elected by general, direct, secret, and proportional elections, will convene and determine the constitutional structure of the country, all executive and legislative authority will remain vested in the Estonian National Council and in the Estonian Provisional Government created by it, whose activities must be guided by the following principles:

    1. All citizens of the Republic of Estonia, irrespective of their religion, ethnic origin, and political views, shall enjoy equal protection under the law and courts of justice of the Republic.

    2. All ethnic minorities, the Russians, Germans, Swedes, Jews, and others residing within the borders of the republic, shall be guaranteed the right to their cultural autonomy.

    3. All civic freedoms, such at the freedom of expression, of the press, of religion, of assembly, of association, and the freedom to strike as well as the inviolability of the individual and the home, shall be irrefutably effective within the territory of the Estonian Republic and based on laws which the Government shall immediately work out.

    4. The Provisional Government will be charged with the immediate organization of the courts of justice to protect the security of the citizens. All political prisoners shall be released immediately.

    5. The city, county, and township local governments will be called upon to continue their work, which has been violently interrupted.

    6. For maintenance of public order, people's militia, subordinated to local governments, shall be immediately organized and citizens' self-defence organizations established in the cities and rural areas.

    7. The Provisional Government in instructed to work out without delay, on a broad democratic basis, bills for the solution of the agrarian problem, and the problems of labor, of food supply, and of finances.

    Estonia! You stand on the threshold of a hopeful future in which you shall be free and independent in determining and directing your destiny. Begin building a home of your own, ruled by law and order in order to be a worthy member within the family of civilized nations. Sons and daughters of our homeland, let us unite as one man in the sacred task of building our homeland. The sweat and blood shed by our ancestors for this country oblige us to do it, and we must do it for the sake of our future generations.

    May God watch over Thee
    And amply bless
    Whatever thou undertake
    My dear homeland!

    Long live the independent democratic Republic of Estonia!

    Long live peace among nations!

    The Council of Elders
    Estonian National Council
    February 24, 1918

    -----

    Zdroj: www stránky Kanceláře prezidenta Estonské republiky


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Ko?ický vládní program (1945)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (4315 přečtení)

    Program československé vlády Národní fronty Čechů a Slováků přijatý 5. dubna 1945 v Ko?icích

    I.

    Po více ne? ?esti letech cizácké poroby při?el čas, kdy nad na?í tě?ce zkou?enou vlastí vzchází slunce svobody. Na své slavné vítězné cestě na západ osvobodila Rudá armáda první části Československé republiky. Tak bylo umo?něno díky na?emu velkému spojenci, Sovětskému svazu, ?e na osvobozené území se vrátil prezident republiky a byla zde, opět na domácí půdě, vytvořena nová československá vláda.

    Nová vláda má býti vládou ?iroké Národní fronty Čechů a Slováků a tvoří ji představitelé v?ech sociálních slo?ek a politických směrů, které doma i za hranicemi vedly národně osvobozenecký zápas za svr?ení německé a maďarské tyranie. Nová vláda pova?uje za svůj úkol, aby po boku Sovětského svazu a ostatních spojenců dovedla tento zápas do konce, do úplného osvobození republiky, přispěla v?emi silami českého a slovenského národa k plné porá?ce hitlerovského Německa a učinila první kroky pro vybudování nového, ??astněj?ího ?ivota na?ich národů v osvobozené vlasti.

    Vláda při nyněj?ím svém slo?ení pova?uje své poslání za časově ohraničené. Po osvobození ostatních částí republiky a zejména pak českých zemí bude ve smyslu ústavního dekretu prezidenta republiky na podkladě národních výborů zvoleno a svoláno Prozatímní národní shromá?dění. Prozatímní národní shromá?dění potvrdí prezidenta republiky v jeho funkci a? do řádné volby a prezident jmenuje novou vládu s ohledem na přiměřené zastoupení v?ech slo?ek na?eho národního odboje doma i za hranicemi. Tato vláda a Prozatímní národní shromá?dění připraví a provedou pak v nejkrat?í mo?né lhůtě v?eobecné, tajné a přímé volby do Ústavodárného shromá?dění, které vypracuje novou ústavu republiky a polo?í její budoucnost na pevný ústavní základ.

    II.

    Je?tě v?ak probíhá válečná fronta na území na?í republiky, je?tě řádí smrtelně zraněný, ale nicméně zoufale se bránící nepřítel na západním Slovensku a v českých zemích, je?tě čekají milióny na?ich bratří a sester na vysvobození z nesnesitelného jařma. Za těchto okolností hlavním úkolem vlády, jemu? musí býti podřízeno v?echno ostatní, bude v?emo?né stupňování válečného úsilí Československa a? do osvobození celé země a úplné porá?ky hitlerovského Německa.

    Proto vláda bude podporovat v?emi dostupnými jí prostředky postupující Rudou armádu - bude provádět rychlou opravu rozru?ených ?eleznic, silnic, mostů, jako? i telegrafních a telefonních spojů a podporovat válečný transport, starat se o vhodné ubytování sovětských vojsk a jejich týlových institucí, pečovat o raněné rudoarmejce a přispívat k zásobování částí Rudé armády potravinami, krmivem a jinými potřebami. Plnění těchto úkolů bude vláda důrazně po?adovat i na národních výborech a ostatních orgánech. Potřebám dal?ího vedení války budou podřízena také v?echna politická, hospodářská, sociální a kulturní opatření, která budou prováděna na osvobozeném území.

    Na osvobozeném území bude vláda pokračovati v mobilizaci zbraněschopných občanů Československa, formovati kolem 1. čs. sboru novou československou armádu, starat se o urychlený výcvik, výstroj a výzbroj nových československých jednotek a jejich brzké zasazení na frontě. Vláda se také postará o přesun československých pozemních i leteckých jednotek ze západu na osvobozené území.

    V zázemí nepřítele bude vláda organizovat v?enárodní boj nej?ir?ích vrstev národa proti okupantům, bude působit k tomu, aby český lid obětavě stupňoval svůj dosavadní hrdinný boj, aby po příkladu Slováků a partyzánských skupin v českých zemích vysoko zvedl prapor národní partyzánské války v týlu nepřítele, aby v?emi prostředky ochromoval německou válečnou výrobu, dopravu a zásobování a přispěl tak ke zkráceni utrpení cizácké okupace a k úplnému a brzkému vyhnání okupantů.

    III.

    Vláda oceňujíc výjimečné zásluhy Rudé armády o na?e osvobození i její rozhodující úlohu v zaji?tění na?í budoucnosti a vzdávajíc hold nedosti?nému vojenskému umění, bezpříkladné sebeobětavosti a bezmeznému hrdinství jejích příslu?níků - chce je?tě více upevňovat bojovou spolupráci čs. armády s Rudou armádou a vidí v ní vzor pro budování nové, skutečně demokratické, antifa?istické čs. armády.

    Aby byla umo?něna co neju??í bojová spolupráce s Rudou armádou, nutná v zájmu vítězství i na?í budoucnosti, budou organizace, výzbroj a výcvik nové čs. branné moci stejné jako organizace, výzbroj a výcvik Rudé armády. Tím bude současně umo?něna účinná pomoc Rudé armády a dosa?eno dokonalého vyu?ití jejích neocenitelných bojových zku?eností.

    Vláda ve svém úsilí mobilizovat co nejrychleji na osvobozeném území v?echny síly lidu do organizovaného ozbrojeného boje proti na?im nepřátelům je si vědoma, ?e veliké poslání v nyněj?ím zápasu za svobodu i při budoucím zaji?tění republiky je s to plnit jedině důsledně antifa?istická, národně osvobozenecká armáda, armáda skutečně demokratická, uskutečňující vůli lidu, spjatá s lidem, tě?ící se důvěře lidu, a proto zahrnovaná ve?kerou jeho láskou a péčí. Vláda proto učiní v?e, aby při budování nové československé branné moci byl zalo?en, utvrzen a dále prohlubován lidový, demokratický ráz armády.

    Nová čs. armáda se zrodila v boji proti hitlerismu a jejím základem jsou a budou aktivně se zbraní v rukou bojující slo?ky branných sil na?ich národů doma i za hranicemi (1. čs. sbor v SSSR, na?i letci, čs. obrněná brigáda ve Francii, sloven?tí a če?tí partyzáni, povstalecká vojska na Slovensku). Kolem tohoto základu, zejména kolem 1. čs. sboru v SSSR, bude tvořena nová čs. branná moc.

    Nová čs. armáda bude budována pro okam?itý boj na frontě, a to ihned během boje, který je?tě trvá, a její nově vycvičené a vyzbrojené jednotky budou co nejrychleji zasazovány do boje po boku Rudé armády.

    Aby nová čs. armáda byla mohutným a ostrým nástrojem antifa?istického boje, musí být zalo?ena na ?elezné, ale demokratické vojenské kázni, na kázni vy??ího stupně, kázni uvědomělé, vyplývající z jasného vědomí národních povinností a plného pochopení daných úkolů.

    Aby na?e armáda byla vychovávána v duchu státním, demokratickém a antifa?istickém, chce vláda jednou prov?dy skoncovat s tzv. ?nepolitičností? armády, u vědomí, ?e pod touto ?nepolitičností? se skrývá podceňování morálního faktoru v boji a ?e pod její rou?kou bují reakční, antidemokratické a kapitulantské tendence. Naopak je třeba, aby ka?dý čs. voják byl uvědomělým bojovníkem za svobodu národa a uvědomělým obráncem jeho svobody v budoucnosti.

    Aby byla mezi v?emi příslu?níky branné moci vypěstována a udr?ena i za nejtě??ích bojových podmínek a zkou?ek vysoká bojová morálka a vysoký antifa?istický demokratický duch, bude ve v?ech vojenských jednotkách, slo?kách a ústavech zřízena instituce ?osvětových důstojníků?, kteří budou zástupci příslu?ných velitelů v oboru výchovy a osvěty a u vy??ích velitelství budou řídit oddělení výchovy a osvěty. Řídícím výchovným orgánem bude v rámci MNO ?hlavní správa výchovy a osvěty?, její? náčelník bude přímo podřízen ministru národní obrany a jeho zástupci a bude jmenován na návrh ministra národní obrany a jeho zástupce vládou. Osvětovým důstojníkům budou zaji?těny podmínky pro úspě?né plnění jejich úkolů v boji i mimo boje. Zvlá?tní pozornost nutno věnovat výchově a uvědomění velitelských kádrů, předev?ím té? osvětových důstojníků.

    Vláda zdůrazňuje, ?e velitelská místa v nové čs. armádě mohou zastávati jen důstojníci upřímně demokratického, skutečně antifa?istického smý?lení. Čs. armáda mů?e být hrda na sta a tisíce svých důstojníků, kteří, věrni své přísaze republice, statečně a nebojácně vedli a vedou boj proti německým tyranům doma i za hranicemi, umírali za vlast na popravi?tích a na boji?tích a skvěle osvědčili své vlastenecké, demokratické smý?lení. Současně v?ak je nutno, aby byla co nejrychleji provedena opatření k nejrychlej?í očistě armády od v?ech zrádcovských, kolaborantských, antidemokratických a protilidových ?ivlů, a bude dbáno, aby takové ?ivly nemohly proniknout na velitelská místa. Zkoumáni politické a národní spolehlivosti důstojnického sboru v přechodném období bude prováděno příslu?nými vojenskými instancemi za součinnosti lidových orgánů, tj. národních výborů a Slovenské národní rady, jako? i přímo zvlá?? k tomu účelu vládou jmenovanými orgány. Odpovědná úloha tu připadá aparátu ?obranného zpravodajství?, který musí být vybudován z nejspolehlivěj?ích lidí v samostatný orgán, odpovědný vy??ím velitelům.

    Vláda věnuje mimořádnou pozornost ?kolení demokratického antifa?istického důstojnického sboru. Bude dbát o to, aby důstojníci si osvojili co nejvíce bojové zku?enosti Rudé armády i na?ich bojujících jednotek, vy?ádá si pro přechodnou dobu profesory a instruktory od Rudé armády pro vlastní vojenské ?kolství. Bude usilovat o poslání co největ?ího počtu nejschopněj?ích důstojníků do sovětských vojenských ?kol a? po nejvy??í vojenská učili?tě a akademie.

    Stupnice důstojnických hodností bude zjednodu?ena, materiální poměry důstojníků zlep?eny. Při stanovení po?itků bude přihlí?eno nejen k dosa?ené hodnosti, nýbr? také ke skutečně zastávané funkci. Speciálně kvalifikovaným příslu?níkům branné moci (lékařům, lékárníkům, in?enýrům atd.) budou přiznány odpovídající důstojnické hodnosti. Jmenování a povy?ování důstojníků nebude podmíněno jen formálními pravidly, nýbr? bude podporován mimořádný rychlej?í postup (resp. jmenování) nejschopněj?ích, předev?ím těch, kteří se osvědčili na frontě v boji.

    Vláda se postará o to, aby v nové čs. armádě bylo plně respektováno státoprávní postavení Čechů a Slováků podle zásady ?rovný s rovným? a aby Slovákům se dostalo ve v?ech ústředních institucích přiměřeného zastoupení. V jednotné čs. armádě bude zavedena plná rovnoprávnost a rovnocennost sloven?tiny a če?tiny jako jazyků velících a slu?ebních. V rámci jednotné čs. branné moci a při zachováni plné jednotnosti velení a armádní organizace budou tvořeny slovenské národní vojenské jednotky, jak se o tom podrobněji mluví ve zvlá?tní hlavě o stanovisku vlády ke slovenské otázce. V armádě budou zachovány a pěstovány bojové tradice na?ich národů, zejména bojové tradice na?ich bojujících vojenských jednotek a partyzánů.

    Činnost v partyzánských oddílech se uznává po prozkoumání v plném rozsahu za slu?bu v nové čs. armádě. Důstojnické hodnosti v partyzánských oddílech se přiznávají v nové čs. armádě po přezkou?ení, event. po ukončení krátkého kursu.

    Vláda zřídí nová bojová čs. vyznamenání, řády a medaile, odpovídající duchu a bojovým tradicím na?ich národů.

    Při ře?ení vojenské otázky je vláda odhodlána učinit v?e, co bude napomáhat nejrychlej?í a nejúčinněj?í mobilizaci branných sil lidu, jejich zasazení do boje na frontě a úspě?nému vedení boje a? do konečného vítězství.

    IV.

    Vyjadřujíc neskonalou vděčnost českého a slovenského národa k Sovětskému svazu, bude vláda pokládat za neochvějnou vůdčí linii československé zahraniční politiky nejtěsněj?í spojenectví s vítěznou slovanskou velmocí na východě. Smlouva československo-sovětská z 12. prosince 1943 o vzájemné pomoci, přátelství a poválečné spolupráci bude určovat pro ve?kerou budoucnost zahraničně politickou pozici na?eho státu. S pomocí Sovětského svazu bude dovr?eno osvobození Československé republiky, aby tak s jeho oporou byla nav?dy zaji?těna její svoboda a bezpečnost a aby za v?estranné součinnosti se Sovětským svazem byl národům Československa zabezpečen pokojný rozvoj a ??astná budoucnost.

    Vláda bude od počátku uplatňovat praktickou součinnost se Sovětským svazem, a to ve v?ech směrech - vojensky, politicky, hospodářsky, kulturně - přičem? si přeje uskutečnit vzájemnou výměnu zástupců a vzájemný styk se sousedící svazovou sovětskou republikou ukrajinskou. Snahou vlády bude, aby při konečném rozdrcení hitlerovského Německa, při výkonu trestu nad Německem, při ukládání reparací Německu, při určování nových hranic a organizaci budoucího míru 'Československo stálo co nejtěsněji po boku Sovětského svazu a v jedné řadě s ostatními slovanskými a demokratickými státy.

    Vláda bude spatřovati důle?itý svůj úkol v tom, uskutečniti pevný spojenecký svazek s novým demokratickým Polskem, aby co nejdříve bylo také mo?no provésti předpokládané roz?íření československo - sovětské smlouvy z 12. prosince 1943 v trojstranný pakt, který by stvrdil spojenectví Československa, Polska a Sovětského svazu proti německé výbojnosti. Pokud jde o Polsko, vláda se vynasna?í, aby bylo zapomenuto neblahé minulosti a aby poměr Československa k nové Polsce byl od počátku postaven na nový základ, na základ slovanského bratrství.

    Slovanskou linii své zahraniční politiky bude vláda sledovati i tím, ?e navá?e nejpřátel?těj?í spojení s novou Jugoslávií a ?e nalezne formu nových styků i se slovanským Bulharskem.

    V poměru k Maďarsku vyu?ije vláda plně stavu příměří, které zvlá?tě díky pomoci Sovětského svazu vyznělo tak významně ve prospěch Československa, aby později po napravení v?ech křivd a zločinů, spáchaných maďarskými okupanty, podporovala snahy o přiblí?ení nového a skutečně demokratického Maďarska stejně jako nezávislého a demokratického Rakouska k okolním slovanským národům a státům.

    Tuto hlavní orientaci československé zahraniční politiky, nesenou duchem slovanského přátelství, postaví vláda na ?ir?í základ v?eobecných přátelských vztahů k demokratickým západním mocnostem a ke v?em demokratickým státům, stojícím v protinacistické frontě spojených národů. Přátelské vztahy k Anglii, její? pomoci za války vysoce ceníme, jako? i k USA, bude vláda utu?ovat podobně jako zvlá?? úzké přátelství k Francii, přičem? bude její snahou, aby se Československo stalo aktivní slo?kou při budování nového pořádku v osvobozené, demokratické Evropě.

    V.

    Ve své domácí politice bude vláda vycházet ze základního článku československé ústavy, ?e lid je jediným zdrojem státní moci. Proto vláda bude budovati ve?kerý veřejný ?ivot na podkladě ?iroce demokratickém, zabezpečí lidu v?echna politická práva a povede neúprosný boj za vymýcení v?ech fa?istických prvků.

    Na rozdíl od dřívěj?ího byrokratického, lidu vzdáleného správního aparátu tvoří se v obcích, okresech a zemích, jako?to nové orgány státní a veřejné správy, lidem volené národní výbory. Tyto lidem volené, pod neustálou kontrolou lidu stojící a a? na dal?í lidem odvolatelné národní výbory budou v obvodu své působnosti spravovat v?echny veřejné zále?itosti a dbát vedle orgánů ústředních o veřejnou bezpečnost a zřídí si podřízený jim demokratický úřednický aparát. Vláda bude svou politiku uskutečňovat přes národní výbory a plně se o ně opírati. V?echny správní a násilnické orgány a instituce, vytvořené bývalými re?imy okupantů a zrádců, se zru?ují. Pro prozatímní správu obcí a okresů s vět?inou státně nespolehlivého, neslovanského obyvatelstva budou určeny správní funkce.

    Osvobozený lid vy?le do národních výborů své nejlep?í představitele, nehledě i na to, jsou-li nebo nejsou-li příslu?níky některé politické strany, kteří se v?ak osvědčili v boji proti cizáckým vetřelcům a zrádcům a svými činy dokázali a dokazují skutečné vlastenecké cítění a demokratické přesvědčení. Zároveň v?ak bude lid a vláda bedlivě stře?it, aby se do národních výborů nevetřely ?ivly, které spolupracovaly s okupanty, podporovaly zrádce a ve slu?bách nepřítele si získaly mrzké osobní výhody.

    Vláda bude plně podporovat tvůrčí iniciativu a veřejnou činnost nej?ir?ích lidových vrstev. Vedle přímé účasti na správě a řízení státních a veřejných zále?itostí prostřednictvím národních výborů bude lid míti právo na tvoření dobrovolných organizaci různého druhu - politických, odborových, dru?stevních, kulturních, sportovních a jiných - a uskutečňovat prostřednictvím těchto svá demokratická práva. Přitom v?ak nebude připu?těno, aby do těchto organizací pronikli zrádci národa, fa?isté a jiní zjevní nebo zamaskovaní nepřátelé lidu.

    Bude provedeno důsledné zrovnoprávnění ?en ve v?ech oblastech politického, hospodářského i kulturního ?ivota. Bude zavedeno v?eobecné volební právo mu?ů i ?en počínaje 18. rokem věku a roz?ířeno i na příslu?níky branné moci. Aktivního i pasivního volebního práva ve smyslu dekretu prezidenta republiky o potrestání válečných viníků, zrádců a kolaborantů a ustavení lidových soudů budou v?ak zbaveni v?ichni zrádci národa a pomahači nepřítele. Zaručeny budou plně ústavní svobody, zejména svoboda osobní, shroma?ďovací, spolčovací, projevu mínění slovem, tiskem i písmem, domovní, listovní tajemství, svoboda učení a svědomí a nábo?enského vyznáni. Diskriminace občanů republiky z důvodů rasových nebude připu?těna.

    VI.

    Vláda se bude jako první domácí vláda republiky pokládat za ztělesnění československého státního společenství, zalo?eného na nových zásadách. Učiní konec v?em starým sporům a vycházejíc z uznání Slováků jako nacionálně svébytného národa, bude vláda od prvních svých kroků důsledně se sna?it, aby v česko-slovenském poměru byla uskutečněna zásada ?rovný s rovným? a aby tak bylo uplatněno skutečné bratrství mezi oběma národy.

    Uznávajíc, ?e Slováci mají býti pány ve své slovenské zemi, stejně jako Če?i ve své české národní domovině, a ?e republika bude obnovována jako společný stát rovnoprávných národů, českého a slovenského, vyjádří vláda toto uznání důle?itými státně politickými akty. Bude spatřovat ve Slovenské národní radě, opírající se o národní výbory v obcích a okresech, nejen oprávněnou představitelku samobytného slovenského národa, nýbr? i nositelku státní moci na území Slovenska (moci zákonodárné, vládní a výkonné), jak to odpovídá zvlá?tní dohodě Slovenské národní rady s prezidentem republiky a s československou vládou v Londýně. Společné státní úkoly bude vláda jako centrální vláda republiky provádět v neju??í součinnosti se Slovenskou národní radou a se sborem slovenských národních pověřenců jako výkonným vládním orgánem Slovenské národní rady.

    V rámci nově budované jednotné československé branné moci a na základě jednotných slu?ebních řádů budou tvořeny národní a slovenské vojenské útvary (pluky, divize atd.), slo?ené převá?ně z mu?stva, poddůstojnictva a důstojnictva slovenské národnosti a pou?ívající velící a slu?ební řeči slovenské. Důstojníci a gá?isté bývalé slovenské armády, pokud se neprohře?ili proti národní cti Slováka a nebudou podléhati trestnímu stíhání pro svou činnost za bývalého zrádcovského re?imu, převezmou se do čs. armády ve své dosavadní hodnosti, přičem? bude směrodatné dobrozdání a doporučení Slovenské národní rady.

    Nová vláda republiky bude se starat o to, aby při ústavním ře?ení poměru národa slovenského a českého byly konstituovány slovenské orgány moci zákonodárné, vládní a výkonné, tak jako je má dnes slovenský národ ve Slovenské národní radě.

    O budoucím rozdělení kompetence mezi orgány ústřední a slovenské dohodnou se legitimní zástupci národa českého a slovenského. V ústředních státních úřadech, institucích a v hospodářských orgánech celostátního významu bude Slovákům zabezpečeno přiměřené zastoupení co do počtu i co do významu.

    VII.

    Vláda se bude starat o to, aby byla co nejdříve vyře?ena otázka Zakarpatské Ukrajiny, postavená samým obyvatelstvem této země. Vláda si přeje, aby otázka tato byla vyře?ena podle demokraticky projevené vůle karpatoukrajinského lidu a v plném přátelství mezi Československem a Sovětským svazem, a jest přesvědčena, ?e tomu tak skutečně bude. Vláda učiní v tomto smyslu v?echny nutné přípravy.

    VIII.

    Stra?né zku?enosti, jich? se Če?i a Slováci do?ili s německou a maďarskou men?inou, které se z velké části staly povolným nástrojem dobyvačné politiky proti republice zvenčí a z nich? se zejména českosloven?tí Němci propůjčili přímo k vyhlazovacímu ta?ení proti českému a slovenskému národu, nutí obnovené Československo k hlubokému a trvalému zásahu. Republika nechce a nebude postihovat své loajální německé a maďarské občany a zejména ne ty, kteří i v dobách nejtě??ích zachovali k ní věrnost, s viníky v?ak bude postupovat přísně a neúprosně, jak to vy?aduje svědomí na?ich národů, svatá památka nesčetných na?ich mučedníků, klid a bezpečnost budoucích pokolení. Vláda se proto bude přidr?ovat těchto pravidel:

    Z občanů Československé republiky německé a maďarské národnosti, kteří měli československé státní občanství před Mnichovem 1938, bude státní občanství potvrzeno a event. návrat do republiky zaji?těn u antinacistů a antifa?istů, u těch, kteří vedli u? před Mnichovem aktivní boj proti Henleinovi a proti maďarským iredentistickým stranám a za Československou republiku, kteří po Mnichově a po 15. březnu byli německou a maďarskou státní mocí pro svůj odpor a boj proti tamnímu re?imu a za věrnost k Československé republice pronásledováni a uvr?eni do ?alářů a koncentračních táborů anebo kteří museli před německým a maďarským terorem uprchnout za hranice a tam se účastnili aktivního boje za obnovení Československa.

    U ostatních československých občanů německé a maďarské národnosti bude československé státní občanství zru?eno. Tito občané mohou znovu optovat pro Československo, přičem? si úřady republiky ponechávají právo individuálního rozhodnutí o ka?dé ?ádosti. Ti Němci a Maďaři, kteří budou souzeni a odsouzeni pro zločin proti republice a proti českému a slovenskému národu, budou zbaveni československého občanství a vypovězeni z republiky nav?dy, pokud je nestihne trest hrdelní.

    Němci a Maďaři, kteří se přistěhovali na území Československé republiky po Mnichovu 1938, budou z republiky vykázáni ihned, pokud nepodléhají trestnímu stíhání. Výjimku činí osoby, které pracovaly ve prospěch Československa.

    IX.

    Vláda bude pokládat za svůj nejvý? odpovědný úkol a za svou mravní povinnost před českým a slovenským národem postihnouti a vydati soudu a trestu v?echny válečné provinilce, v?echny zrádce, v?echny vědomé a aktivní pomocníky německých nebo maďarských utlačovatelů. Tento úkol bude vláda prováděti bez v?ech průtahů, bez kolísání a bez shovívavosti vůči komukoliv.

    Pokud jde o německé a maďarské válečné provinilce, postará se vláda o jejich okam?ité zne?kodnění, uvěznění a předání mimořádným lidovým soudům. Při tom nebudou u těchto německých a maďarských provinilců vy?etřovány a trestány jen zločiny spáchané na národech Československa a na československém území, nýbr? i jejich zločiny spáchané na druhých národech, předev?ím na spojeneckém Sovětském svazu. Zji?tění němečtí a maďar?tí provinilci tohoto druhu budou předáni sovětským orgánům. Budou zřízeny tábory pro konfinování německých a maďarských příslu?níků, je? měli jakoukoliv spojitost s nacistickými a fa?istickými organizacemi, s jejich aparátem a s jejich ozbrojenými a teroristickými formacemi.

    Zvlá?tní opatření provede vláda v zájmu toho, aby bylo zaji?těno souzení a potrestání zrádců, kolaborantů a fa?istických ?ivlů z řad českého a slovenského národa. Ve spojení s národními výbory budou v?ude uvedeny v činnost mimořádné lidové soudy, přičem? jejich příslu?nost bude určena místním okruhem a povahou provinění. Pro zvlá?tní případy týkající se známých a zvlá?? odpovědných provinilců bude zřízen Národní soud v českých zemích a na Slovensku. Pro trestní stíhání zrádců a kolaborantů budou v?eobecně slou?it za podklady ustanovení dekretu prezidenta republiky o potrestání válečných zločinců.

    Jako velezrádce republiky postaví vláda před Národní soud protektorátního prezidenta Háchu a v?echny členy Beranovy vlády, kteří dali souhlas k Háchovu podpisu tzv. berlínské smlouvy z 15. března 1939 a kteří vítali Hitlera při příchodu do Prahy 16. března 1939. Vláda se postará, aby byli postaveni před soud v?ichni členové protektorátních vlád od 16. března 1939 stejně jako Tiso a členové tzv. slovenských vlád od 14. března 1939, jako? i tzv. slovenského sněmu. Dále političtí a úřední pomocníci Háchy, jako? i odpovědní vedoucí úředníci protektorátní správy. Zúčtováno bude se zrádnými novináři, kteří se zaprodali a slou?ili Němcům. Stíháni budou funkcionáři ?Kuratoria pro výchovu české mláde?e?, členové ?Vlajky?, členové výboru a funkcionáři ?České ligy proti bol?evismu?, vedoucí funkcionáři ?Národní odborové ústředny zaměstnanecké?, ?Svazu zemědělství a lesnictví? a podobných organizací, které slou?ily Němcům, a dále činovníci, kteří vydávali české a slovenské lidi do rukou gestapa, kteří se aktivně účastnili odvlékání Slováků a Čechů na nucené práce do Německa, aktivně podporovali evakuaci československého obyvatelstva apod. Na Slovensku budou pohnáni před soud aktivní pomahači tisovského a zrádcovského re?imu, pochopové Hlinkovy gardy, slovenského gestapa, nástroje Ga?parovy nacistické propagandy a zejména pak, kteří aktivně a zákeřně vystoupili proti Slovenskému národnímu povstání a zúčastnili se jakýmkoliv způsobem násilí a zvěrstev Němců proti slovenskému národu.

    Vláda po?ene s ve?kerou rozhodností před soud zrádce z řad bankovních, průmyslových a zemědělských magnátů, kteří za německé nadvlády pomáhali v bankovních, průmyslových, obchodních, zemědělských podnicích a hospodářských organizacích v?eho druhu německému drancování a německému vedení války.

    I kdy? pouhé zaměstnání ve státním a veřejném aparátu bývalých okupačních a zrádcovských re?imů nebude pova?ováno samo o sobě za trestné, bude pod demokratickou kontrolou provedeno individuální zkoumání činnosti ka?dého jednotlivce a vláda učiní v?echna opatření, aby nový státní aparát byl plně oči?těn od v?ech ?ivlů, které se provinily na republice a národu, od v?ech ?ivlů fa?istických a profa?istických, od v?ech ?ivlů, je? v kritických událostech roku 1938 a 1939 a v době německé a maďarské okupace projevily vůči národu a státu věrolomnost, prokázaly nespolehlivost a zbabělost. Stejně tak budou vy?etřováni a stíháni v?ichni českosloven?tí občané, kteří v zahraničí se zpronevěřili republice a svou rozvratnou činností pomáhali nepříteli i kteří odmítali splnění svých občanských povinností, ač nestáli pod nátlakem nacistického teroru.

    Odhodlána vykořenit fa?ismus politicky a morálně do v?ech důsledků, vyhlásí vláda zákaz v?ech fa?istických stran a organizací a nedovolí obnovení v jakékoli formě těch politických stran, které se tak tě?ce provinily na zájmech národa a republiky (agrární strany, její odno?e tzv. ?ivnostenské strany, Národního sjednocení, jako? i těch stran, které v r. 1938 splynuly s ludovou stranou). Z těchto opatření nevyplyne ?ádná újma na morální ani politické cti bývalému členstvu jmenovaných stran, které zůstalo věrno republice. Politicky odpovědným funkcionářům jmenovaných stran, kteří se kompromitovali a tě?ce provinili na zájmech národa a republiky, bude zakázána politická činnost a účast v organizacích demokratických stran.

    X.

    K odčinění zločinů, napáchaných okupanty a jejich zrádnými pomocníky na českém a slovenském národním a soukromém majetku, k vykořenění cizáckého a fa?istického vlivu z českého a slovenského hospodářství a k zabezpečení plodů národní práce pro potřeby českého a slovenského národa bude provedena řada opatření.

    Ve smyslu dekretu prezidenta republiky o zabezpečení neru?eného chodu hospodářského ?ivota v době přechodné budou zaji?těny a pod národní správu dány ihned majetky v?eho druhu, pokud jsou v dr?bě, ve vlastnictví anebo ve správě: občanů nepřátelských států, zejména Německa a Maďarska; německých a maďarských občanů Československé republiky, kteří aktivně napomáhali rozbití a okupaci Československa; ostatních občanů Československé republiky, kteří zradili národ a aktivně podporovali německé a maďarské okupanty; akciových a jiných společností, v jejich? správě se nacházely osoby patřící do vý?e uvedených tří kategorií.

    Zaji?tění majetku a dosazení národní správy provede příslu?ný národní výbor v dohodě se závodním výborem dotyčného podniku.

    Zaji?těný majetek, který dříve patřil dělníkům, úředníkům, ?ivnostníkům, rolníkům a příslu?níkům volných povolání a byl jim odebrán v důsledku národní, politické a rasové perzekuce, bude ihned vrácen dřívěj?ím majitelům, resp. jejich právoplatným dědicům. Rozhodují o tom na individuální ?ádost příslu?né národní výbory.

    Ostatní zaji?těný majetek zůstane pod národní správou a? do rozhodnutí příslu?ných zákonodárných orgánů.

    Do dru?stevních podniků a organizací v?eho druhu (zemědělských, konzumních, peně?ních atd.) bude ihned dosazena dočasná národní správa, dokud samo členstvo dotyčného dru?stva nebude míti mo?nost demokratickou cestou zvolit si správu novou. Dočasnou národní správu určuje příslu?ný národní výbor (na Slovensku v důle?itých případech Slovenská národní rada) při aktivní účasti členů dru?stva.

    XI.

    Vycházejíc vstříc voláni českých a slovenských rolníků a bezzemků po důsledném provedení nové pozemkové reformy a vedena snahou předev?ím jednou prov?dy vyrvati českou a slovenskou půdu z rukou cizácké německo - maďarské ?lechty, jako? i z rukou zrádců národa a dáti ji do rukou českého a slovenského rolnictva a bezzemků, vítá vláda konfiskaci půdy nepřátel a zrádců, kterou provádí Slovenská národní rada, a její rozdělení mezi drobný zemědělský lid, vláda roz?íří podobné opatření na celé území republiky, přičem? se bude říditi těmito zásadami:

    Bude zřízen Národní pozemkový fond. Do Národního pozemkového fondu vejde ve?kerá půda, budovy, mrtvý a ?ivý inventář, pokud patřil : německým a maďarským ?lechticům a velkostatkářům bez rozdílu státní příslu?nosti, jako? i jiným občanům nepřátelských států, zejména Německa a Maďarska; německým a maďarským občanům Československé republiky, kteří aktivně napomáhali rozbití a okupaci Československa; ostatním občanům Československé republiky, kteří zradili národ a aktivně podporovali německé a maďarské okupanty; akciovým a jiným společnostem, které byly spravovány osobami vý?e uvedených kategorií.

    Vý?e uvedený pozemkový a s ním souvisící majetek bude konfiskován bez náhrady. Konfiskaci provedou a dočasnou správu zkonfiskovaných objektů a? do provedení pozemkové reformy zajistí příslu?né národní výbory za pomoci rolnických komisí.

    Zemědělská půda, nacházející se v dispozici Národního pozemkového fondu, bude rozdělena v českých zemích českým a na Slovensku slovenským a ukrajinským domkářům, malým a středním rolníkům, jako? i zemědělským dělníkům, přičem? bude dána přednost těm, kdo? se zaslou?ili v národně osvobozeneckém boji: jako partyzáni, vojáci, podzemní národní pracovníci, oběti cizáckého teroru aj. Rozdělení bude prováděno správou Národního pozemkového fondu za aktivní účasti národních výborů a speciálních komisí z řad rolnictva a zemědělského dělnictva. Z hospodářských budov a inventáře parcelovaných objektů mohou býti organizována dru?stva pro společné pou?ívání budov a inventáře malozemědělci.

    Za půdu, která se dává do plného vlastnictví přídělce, bude brána na účely zvelebení zemědělství mírná úplata, nepřevy?ující hodnotu průměrné jednoroční a? dvouroční sklizně (podle bonity půdy) a rozdělená na splátky a? do 15 let. V případech, hodných zřetele, mů?e býti upu?těno i od této úplaty.

    XII.

    Obnovení okupanty a zrádci rozru?eného hospodářského ?ivota, znovuvýstavba nepřítelem zničených hodnot, rychlé znovuo?ivení výroby pro potřeby války a civilního obyvatelstva, jako? i zaji?tění práce a výdělku pro v?echny práceschopné bude vy?adovat velkého úsilí v?eho lidu a v?ech jeho organizací. Opírajíc se o tvůrčí iniciativu nej?ir?ích vrstev národa, bude se vláda zejména sna?it:

    Uvést do chodu v?echny zastavené podniky a přizpůsobit jejich výrobu potřebám války a zásobám surovin. Provést opravu budov i strojového zařízení v po?kozených podnicích a organizovat nejúčinněj?í vyu?ití po ruce jsoucích strojů.

    Mobilizovat existující zásoby surovin v?eho druhu, organizovat jejich dal?í výrobu z místních prostředků a provést jejich účelné rozdělení na jednotlivá odvětví průmyslu a jednotlivé podniky.

    Organizovat dobývání topiva z místních zdrojů a starat se o jeho účelné rozdělení. Rychle uvést do provozu veřejné i soukromé elektrárny, plynárny, vodárny a jiné komunální podniky a zdroje energie.

    Znovuzřídit po?tovní, telegrafní, telefonní a rádiové spojení (telekomunikační), vybudovat dálkovou i místní dopravu, zejména dovoz potravin z vesnic do měst a mobilizovat k tomu cíli v?echny po ruce jsoucí dopravní prostředky.

    Pomáhat rolníkům, domkářům, ?ivnostníkům a dělníkům na vesnicích i ve městech při opravě nebo znovuvýstavbě rozru?ených obytných domů a hospodářských budov přidělením stavebních hmot a poskytnutím levných úvěrů a peně?ních podpor. Provádět rekonstrukci a opravu po?kozených veřejných budov, vojenských ubikací, úřadů, ?kol, nemocnic apod.

    Podporovat soukromou iniciativu podnikatelů, řemeslníků a jiných výrobců pomocí úvěrů, přídělů surovin, zadáváním objednávek a zaji?těním odbytu hotových výrobků.

    V podnicích, které budou vzaty pod národní správu, dosadit schopné a iniciativní technické a obchodní vedení, které by zajistilo úspě?ný provoz podniků pod v?eobecným vedením státních a hospodářských orgánů.

    Podporovat o?ivení a rozmach solidního soukromého i dru?stevního obchodu poskytováním peně?ního úvěru a zbo?í a potíráním spekulace a lichvy.

    Postavit celý peně?ní a úvěrový systém, klíčové podniky průmyslové, poji??ovnictví, přírodní a energetické zdroje pod v?eobecné státní vedení a do slu?eb znovuvýstavby národního hospodářství a znovuo?ivení výroby a obchodu.

    Vedle pomoci, které se osvobozenému území dostává a dostane od spojeneckého Sovětského svazu, bude vláda i nadále usilovat o to, aby získala věci prvé pomoci od mezinárodní organizace UNRRA, dále z prostředků poskytovaných na podkladě amerického zákona o ?půjčce a pronájmu?, jako? i nákupem na volném trhu zahraničním.

    XIII.

    Více ne? ?est let okupanti rabovali za pomoci zrádců na?e národy. Cizácké drancování dostihlo vrcholu nyní, v předvečer jejich vyhnání z na?ich zemí. Nepřítel zanechává za sebou v?ude spou?? a uvrhl na?e osvobozené území do největ?ích zásobovacích a vy?ivovacích obtí?í. Překonati tyto zásobovací a vy?ivovací obtí?e stůj co stůj, zabezpečit nejnutněj?ími potravinami vojsko i civilní obyvatelstvo, patří k předním úkolům na?eho válečného úsilí.

    Vláda apeluje na ná? zemědělský lid, na rolníky i zemědělské dělníky, na mu?e i ?eny a mláde?, aby se postarali o obdělání ka?dé pídě obdělatelné půdy. Místní národní výbory, zemědělská dru?stva, organizace rolníků a zemědělských dělníků nech? dbají toho, aby byla plně obdělána půda na statcích a hospodářstvích vzatých pod národní správu a aby se při polních pracích dostalo organizované, bratrské pomoci hospodářstvím, jejich? majitelé jsou v armádě, u partyzánů, v týlu nepřítele, anebo kteří padli za obě? nepřátelskému teroru. Vláda trvá na tom, ?e s obděláním půdy, určené k parcelaci, nesmí býti nikterak vyčkáváno, za co? činí odpovědny příslu?né národní výbory, které musí dbáti, aby v obvodu jejich působnosti byl zavčas a dobře obdělán ka?dý kousek půdy, bez ohledu na to, v jakém vlastnickém poměru se v daném okam?iku nachází.

    V dobách okupace musel ná? zemědělský lid odevzdávat plody své tě?ké práce nepříteli, ani? by za ně obdr?el patřičnou protihodnotu. Nyní na osvobozeném území je svatou povinností na?ich rolníků, aby svými produkty u?ivili vlastní národ a armádu, která bojuje za osvobození vlasti. Vláda v dohodě s povolanými orgány rolníků stanoví nové pevné normy na povinné dodávky zemědělských výrobků za pevné ceny, podle velikosti hospodářství, rozměru a jakosti půdy jednotlivých majitelů zemědělských usedlostí, aby stát měl mo?nost zásobit levnými potravinami armádu, dělnictvo a jiné městské pracující obyvatelstvo. Po vyplnění těchto minimálních povinností vůči svému národu a státu bude mít ka?dý zemědělec mo?nost volně nakládati s přebytky své výroby v rámci stanovených cen.

    Vláda stanoví pevné a ?irokým vrstvám dostupné ceny na normované příděly nejdůle?itěj?ích potravin, které si mů?e ka?dý doplňovati svobodným nákupem na volném trhu. Na tom, jak zemědělský lid bude plnit svoji povinnost při zvy?ování zemědělské výroby a při vykonávání svých povinných dodávek vůči národu a státu, bude záviset, jak státní a veřejné orgány budou moci zabezpečit vý?ivu obyvatelstva ve městě.

    XIV.

    V rámci stupňovaného válečného úsilí a po míře obnovení a roz?íření okupanty a zrádci rozvráceného národního hospodářství je vláda odhodlána polo?it základy velkorysé sociální politiky a sociální péče o v?echny vrstvy pracujícího lidu měst i venkova.

    Vláda se bude ze v?ech sil sna?it, aby v?ichni práceschopní mu?i i ?eny měli mo?nost práce a výdělku podle svého výkonu. Pracovní doba, mzdy a jiné pracovní podmínky budou zabezpečeny kolektivními smlouvami a chráněny zákonem. Pro ?eny i mláde? bude uplatněna zásada stejné mzdy za stejnou práci.

    Vláda se bude starat, aby v?ichni pracující byli zabezpečeni pro případ nezaměstnanosti, nemoci, úrazu, invalidity i staroby a aby tato péče byla postupně roz?ířena i na osoby samostatně činné, pokud nemají ,jiných existenčních mo?ností. V popředí sociální péče bude stát vydatná péče o matku a dítě. Výdaje na sociální poji?tění v?eho druhu budou napří?tě hrazeny v rámci celkového státního rozpočtu.

    Jako místa léčení, odpočinku a dovolené stanou se pracujícímu lidu měst i venkova dostupny lázně, sanatoria a ozdravovny v?eho druhu. Do slu?eb zdraví a odpočinku na?eho lidu budou také postaveny zámky, letoviska a paláce, kde se dříve roztahovala cizácká ?lechta a jiné cizopasné panstvo.

    Obzvlá?tní pozornost bude vláda věnovat zabezpečení existence obětem války a národně osvobozeneckého boje, mučedníkům fa?istických ?alářů a koncentračních táborů, rodinným příslu?níkům vojáků a partyzánů, invalidům války, jako? i vdovám a sirotkům.

    Na ?irokou základnu bude postavena péče o na?i dorůstající generace. Na?e mláde? obého pohlaví musí býti fyzicky, mravně i duchovně vyzbrojena, aby se stala důstojnou nositelkou budoucnosti na?ich národů. Dětem dělníků, rolníků a ostatních pracujících vrstev bude materiálně zaji?těno právo na nejvy??í vzdělání podle jejich schopnosti a otevřena cesta do radostného ?ivota. Rodinám s mnoha dětmi bude poskytována zvlá?tní podpora.

    Příslu?níci na?í inteligence, pokud se v dobách zkou?ky nezpronevěřili svému národu, jsou povoláni hráti významnou roli při výstavbě nového ?ivota v osvobozené vlasti. Vláda se bude starat, aby na?í čestné a schopné inteligenci byl otevřen přístup do veřejných i soukromých slu?eb bez stranické a jiné protekce a zabezpečena jejich výkonům odpovídající ?ivotní úroveň.

    V?ichni zaměstnanci, pracující fyzicky i du?evně, budou míti právo sdru?ovati se dobrovolně v odborových organizacích a volit si svobodně své představitele. V závodech, v dílnách, v úřadech budou si zaměstnanci svobodně volit závodní výbory, resp. své důvěrníky. Odborové organizace a závodní výbory budou právoplatnými zástupci zaměstnanců před soukromými podnikateli i před veřejnými úřady ve v?ech otázkách mzdové, pracovní i sociální politiky. Za zvlá?tní úkol pova?uje vláda urychlené provedení repatriace v?ech věrných občanů republiky do jejich domovů.

    XV.

    ?est let okupace způsobilo nám nejen hmotné ?kody. Nemen?í, ano ve svých důsledcích zvlá?tě nebezpečné jsou morální a intelektuální ?kody cizácké nadvlády, zejména v řadách mláde?e. I tím, ?e byla zbavena mnohých mo?ností vzdělání, i ?e do ní byl po celou tu dobu vbíjen jed fa?ismu. Zde proto nutno sáhnout přímo ke kořenům zla. Ale nestačí je jen odstranit. Třeba i nové stavět v duchu nové doby a nových potřeb státu.

    Bude provedena očista ?kol i jiných kulturních ústavů (divadel, knihoven apod.) od osob spolupracujících aktivně s okupanty v tomto oboru. Odstraněny budou v?echny učebnice, vydané v době nesvobody. Provedena bude revize ?ákovských i veřejných knihoven, aby z nich bylo vypleněno nacistické i fa?istické býlí. Bude provedena důkladná očista v oblasti ?urnalistiky, rozhlasu a filmu. Budou zavřeny v?echny německé a maďarské ?koly v českých a slovenských městech, mezi nimi i pra?ská německá univerzita a německá technika v Praze a v Brně, je? se ukázaly být nejhor?ími fa?istickými a hitlerovskými hnízdy u nás. Také německé učitelstvo obecných a středních ?kol bylo z hlavních opor hitlerismu a henleinismu v na?ich zemích, a proto?e je to zjev masový, budou - a? do konečného rozhodnutí o německé otázce - vůbec uzavřeny v?echny německé ?koly.

    Němečtí násilníci uzavřeli řadu ?kol, knihoven a divadel i zničili jejich inventář, zejména českých vysokých ?kol. Proto budou učiněna tato opatření:

    Obnoveny budou české a slovenské ?koly v?ech kategorii, okupanty a háchovským re?imem uzavřené; znovu otevřeny budou i uzavřené v době okupace knihovny i divadla. Zničený inventář - bibliotéky, laboratorní zařízení, zejména univerzit a technik, bude nahrazen upotřebitelnými k tomu účelu kni?ními fondy a laboratorním zařízením z německých ?kol a ústavů. Vysoko?kolské a středo?kolské mláde?i, která byla posti?ena uzavřením ?kol, bude umo?něno urychlené absolvování příslu?ných učili??. Zvlá?tní péče při novém budování ?kol bude věnována mateřským ?kolám pro ochranu dětí při zaměstnání rodičů, jako? i odborným a pokračovacím ?kolám pro urychlenou výchovu technického dorostu. Aby nahrazen byl úbytek ?actva, zvlá?tě kvalifikovaného, pro vy??í kategorie ?kol i dorostu v jiných oborech kulturního ?ivota, budou vydány mimořádné předpisy, umo?ňující nadanému dorostu vstup do takových ?kol a kulturních institucí na podkladě prokázané schopnosti, bez ohledu na formálnosti, platící pro dobu normální.

    Na Slovensku bude ?kolství v rámci celkové kulturní politiky státu zcela samostatné jak ve svém zřízení, tak i ve svém duchu - v souhlase s národní ideologií slovenskou. Slovenská univerzita v Bratislavě bude té? úplně nezávislá jak v ohledu personálním, tak i věcném s úkolem představovat specifický slovenský přínos ve vědeckou kulturu Československa, tak jako slovenské Národní divadlo a jiné umělecké ústavy budou představovat slovenský přínos v uměleckou kulturu Československa.

    Nová doba a nové mezinárodní postavení Československa vy?adují neméně ideologickou revizi jeho kulturního programu:

    Bude provedena důsledná demokratizace, a to nejen umo?nění co nej?ir?ím vrstvám přístupu do ?kol i k jiným pramenům vzdělání a kultury, ale i v ideovém směru: v zlidovění samého systému výchovy i povahy kultury, aby slou?ila ne úzké vrstvě lidí, ale lidu a národu.

    Bude provedena revize na?eho poměru k německé a maďarské kultuře odhalováním reakčních jejích prvků ve v?ech oborech. Bude zesílena slovanská orientace v na?í kulturní politice v souhlase s novým významem slovanství v mezinárodní politice i na?í československé zvlá?tě. V tomto směru budou zaměřeny a opraveny i učební plány na?ich ?kol i kulturní orientace na?ich vědeckých a uměleckých ústavů. Nejen obnoven, ale i přebudován bude Slovanský institut v ?ivý politickokulturní útvar, s těsnými styky s kulturními institucemi druhých slovanských národů a států.

    Zcela nově bude vybudován i v kulturním ohledu ná? poměr k největ?ímu na?emu spojenci - SSSR. K tomuto cíli nejen bude z na?ich učebnic a pomůcek odstraněno v?e, co tam bylo antisovětského, mláde? bude i nále?itě poučována o SSSR. Ruský jazyk bude proto v novém učebním plánu z cizích jazyků na prvním místě. A bude postaráno i o to, aby na?e mláde? nabyla potřebných vědomostí o vzniku, zřízení, vývoji, ekonomii a kultuře SSSR. Na univerzitách k tomu účelu budou zřízeny i nové stolice: dějin SSSR, ekonomiky SSSR a práva SSSR.

    V?e to bude prováděno v duchu pokrokovém, lidovém a národním, v čem? příkladem budou velicí na?i klasikové, kteří vytvářejíce kulturu nejvy??í úrovně, vytvořili ji hluboce lidovou i národní.

    XVI.

    Nastupujíc svůj odpovědný úřad na domácí půdě, nová vláda nemů?e na?emu lidu zatajit, ?e cesta ke konečnému osvobození celé republiky a k zaléčení hlubokých ran, zasazených na?im národům sveřepým nepřítelem a podlými zrádci, bude je?tě tě?ká, trnitá, plná obětí a namáhavé práce. Jedno v?ak mů?e nová vláda na?emu lidu na té i oné straně fronty slíbit: ?e vláda bude podle nejlep?ího vědomí a svědomí plnit převzatý jí program, ?e se bude v?dy a v?ude řídit zájmem na?ich národů a republiky, ?e nepřipustí, aby v osvobozené republice převládal kořistnický zájem pří?ivnických jednotlivců a skupin nad zájmy národa.


    Celý článek... | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Zápisnica z rokovania Jozefa Tisa s Adolfom Hitlerom (13.3.1939)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1999 přečtení)

    Zápisnica z rokovania Jozefa Tisa s Adolfom Hitlerom (13.3.1939)

    Ďalej boli prítomní: rí?sky minister zahraničných vecí von Ribbentrop, ?tátny minister Meissner, generál Keitel, generál Brauchitsch, ?tátny tajomník Dietrich, ?tátny tajomník Keppler, minister Ďurčanský.

    Vodca pozdravuje ministerského predsedu Tisa a v dlh?om výklade mu opisuje vývoj v Československu. Od jesene minulého roku za?ilo Nemecko dve sklamania. Jedno zapríčinilo Československo, ktoré čiastočne vedené zlou vôžou, čiastočne, ako napríklad u Chvalkovského, pre slabos?, nezabránilo, aby sa politické pomery nedostali do kožají, neúnosných pre Nemecko. Len Nemecku mô?e Československo ďakova? za to, ?e ho e?te viac neokýptili. S najväč?ím sebazaprením sa Nemecko vzdalo jazykových ostrovov pri svojich hraniciach, len aby zabezpečilo Československu normálny ?ivotný priestor. Vďaky sa za to nedočkalo. ?iadny Čech nestratil v Nemecku zamestnanie. Naopak, prijali sme u nás mnohých Čechov. Nik im neskrivil ani vlas na hlave, nik ich neurá?al, ani nenapadol. Celkom inak to vyzerá na českej strane. Čo najprísnej?ie opatrenia pri prepú??aní sa týkali Nemcov. Tisíce pri?li o chlieb. V?ade dochádza k v?emo?ným provokáciám voči Nemcom a k ich diskriminácii. Nemci sú aj naďalej pod dozorom, tak?e ich situácia je e?te hor?ia ako pred septembrovou krízou. Tento vývoj nezodpovedá dohodám. V tlači sa Nemecko a? do pred včeraj?ka usilovalo o absolútne lojálny postoj. Tlač bola zdr?anlivá a mnohé z toho, čo sa tam udialo, nezverejňovala, len aby udr?ala nezakalenú atmosféru. Zatiaž v tom čase opätovne česká tlač priná?ala nepriaznivé správy o Nemecku a určité orgány neustali vo svojom systematickom ?tvaní. Pokračovala letáková a ústna propaganda. Čechom sa navráva, ?e súčasný stav je len dočasný, opätovne sa medzi žudom o?ivujú nádeje na zmenu nepriaznivú pre Nemecko. Vodca to u? Chvalkovskému povedal a vytkol mu, ?e sa tu neustále prilieva olej do ohňa. Stredná Európa je daný, uzavretý hospodársky priestor, ktorý mô?e ?i? len vtedy, ak je úplne pokojný. Potrebuje uvožnenie. Geograficky je to u? charakterizované tým, ?e Čechy a Morava sú obkžúčené Nemeckom a Nemecko vo svojom priestore nikdy nemô?e strpie? ohnisko nepokojov.

    V posledných tý?dňoch sa pomery stali neudr?atežnými. Starý Bene?ov duch opä? o?ivol. Český žud podnecujú k odporu. Situácia je neistá a nepokojná. A včera do?lo k tým udalostiam v Brne a Jihlave. Kým my v Nemecku s Čechmi zaobchádzame dobre, v Československu to ide od desiatich k piatim. Takéto pomery nemô?e Nemecko trpie?. Aj tamoj?í Nemci sa bránia, preto?e nechápu, prečo by sa im malo vodi? e?te hor?ie ako predtým. Českú otázku sme vtedy vyrie?ili v súlade s na?im svetonázorovým chápaním. Av?ak ak toto rie?enie nepovedie k úspechu, tak sme rozhodnutí vyrie?i? ju bezo zvy?ku, bez ohžadu na tieto ideologické zásady.

    Druhým sklamaním pre nás je postoj Slovenska. V minulom roku stál Vodca pred ?a?kým rozhodnutím, a to či má dopusti? obsadenie Slovenska Maďarskom, alebo nie. Vodca mal mylné predstavy, veril toti?, ?e Slovensko sa chce pripoji? k Maďarsku. Tento omyl vyplýval zo vzdialenosti medzi Slovenskom a Nemeckom a z prevahy väč?ích problémov, ktoré vtedy tento problém zatieňovali. A? počas krízy sa Vodca vzdal tohto názoru. Vtedy po prvýkrát počul a pozoroval, ?e Slovensko chce ?i? vlastným ?ivotom. V Mníchove boli Vodcove rozhodnutia vedené nie mocensko-politickými ale národno-politickými záujmami. Urobil niečo, čo mu odcudzilo jeho priateža Maďarsko, lebo tento princíp presadil aj proti vôli Maďarska. Tento svoj postup pred mesiacmi opätovne vysvetžoval.

    A teraz poslal do Bratislavy ako svojho vyslanca Kepplera, ktorému Sidor vyhlásil, ?e je vojakom Prahy a bude sa vzpiera? mo?nému odchodu Slovenska z československého zväzku. Keby to bol Vodca vedel u? skôr, nemusel si znepriateli? svojho priateža Maďarsko, ale mohol ponecha? vožný priebeh v?etkému, ako to prebiehalo.

    Preto teraz dovolil prís? ministrovi Tisovi, aby tak v čo najkrat?om čase získal jasno v tejto otázke. Nemecko nemá východne od Karpát ?iadne záujmy. Vlastne by mu malo by? jedno, čo sa tam deje. Otázka stojí tak, či Slovensko chce ?i? vlastným ?ivotom, alebo nie. On od Slovenska nič nechce. Svoj národ, ba ani jediného vojaka by nenasadzoval za niečo, čo slovenský národ vôbec nechce. Chcel by len konečne ma? potvrdené, čo vlastne Slovensko chce. Nechce, aby mu Maďarsko predhadzovalo, ?e konzervuje niečo, čo vôbec nechce by? konzervované. Na nepokoje a demon?trácie sa vo v?eobecnosti pozerá vežmi zhovievavo, av?ak v tomto prípade sú nepokoje len vonkaj?ím znakom vnútornej neistoty. To nebude trpie? a preto dovolil prís? Tisovi, aby vypočul jeho rozhodnutie. Ide u? nie o dni ale o hodiny. Raz bol povedal, ?e ak sa chce Slovensko osamostatni?, on bude toto jeho sna?enie podporova?, ba dokonca garantova?. Splní svoje slovo, ako náhle Slovensko jasne vysloví svoju vôžu po samostatnosti. Ak by v?ak váhalo alebo sa nechcelo od Prahy odtrhnú?, tak on prenechá osud Slovenska vývoju, za ktorý u? nebude zodpovedný. Potom u? bude vystupova? len v nemeckom záujme, a ten nele?í východne od Karpát. Nemecko nemá so Slovenskom nič do činenia. Ono nikdy nepatrilo k Nemecku.

    Vodca sa pýta rí?skeho ministra zahraničných vecí, či k tomu chce e?te niečo doda?. Rí?sky minister zahraničných vecí zdôrazňuje aj vo svojom mene, ?e tu ide o rozhodnutie v rozmedzí hodín a nie dní. Predkladá Vodcovi práve doručenú správu, ktorá hovorí o pohyboch maďarských jednotiek pri slovenskej hranici. Vodca číta toto hlásenie, zmieňuje sa o ňom Tisovi a vyslovuje nádej, ?e sa Slovensko skoro a jasne rozhodne.

    Tiso ďakuje Vodcovi za jeho slová. U? dávno tú?il poču? z Vodcových úst, aký je jeho vz?ah k jeho národu a jeho krajine a ako sa on pozerá na tieto problémy. Berie na vedomie, čo bolo povedané, a ubezpečuje, ?e Vodca sa na Slovensko mô?e spožahnú?. Prosí o prepáčenie, ?e sa pod dojmom Vodcových slov nemô?e okam?ite jasne vyjadri? alebo dokonca prija? nejaké rozhodnutie. Chce sa so svojím priatežom vzdiali? a celú otázku si v pokoji premyslie?, no oni v?ak preuká?u, ?e sú hodní starostlivosti a záujmu, ktorý Vodca preukazuje ich krajine. Tým sa rozhovor skončil.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Protokol o pristúpení Slovenskej republiky k Paktu troch mocností (24.11.1940)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1781 přečtení)

    Protokol o pristúpení Slovenskej republiky k Paktu troch mocností

    Vlády Japonska, Nemecka a Talianska z jednej strany, a Vláda Slovenska zo strany druhej, kon?tatujú skrze svojich podpísaných plnomocníkov toto:

    Článok 1

    Slovensko pristupuje k Paktu troch mocností, podpísanému medzi Japonskom, Nemeckom a Talianskom 27. septembra 1940 v Berlíne.

    Článok 2

    Ak by spoločné technické komisie, spomínané v článku 4 Paktu troch mocností, preberali otázky, dotýkajúce sa záujmov Slovenska, na porady komisií budú pozvaní aj zástupcovia Slovenska.

    Článok 3

    Text Paktu troch mocností je pripojený ako príloha k tomuto Protokolu. Protokol tento je spísaný v slovenskom, japonskom, nemeckom a talianskom jazyku, pri čom ka?dý text pokladá sa za prvopis. Protokol nadobúda platnos? dňom podpísania.

    Na dôkaz čoho podpísaní, ktorí sú svojimi vládami nále?ité splnomocnení, podpísali tento Protokol a opatrili ho svojimi peča?ami.

    Vyhotovené v ?tyroch prvopisoch, v Berlíne, dňa 24. novembra 1940 - v XIX. roku fa?istickej éry, ktorýto deň zodpovedá 24. dňu 11. mesiaca 15. roku éry Syówa.

    L.S. SABUROKURUSU, v.r.
    L.S. JOACHIM von RIBBENTROP, v. r.
    L.S. GINOBUTI, v.r.
    L.S. VOJTECH TUKA, v. r.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Co chceme - programové zásady Občanského fóra (1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3590 přečtení)

    Co chceme: programové zásady Občanského fóra
    (přečtené na tiskové konferenci v Laterně magice 26. listopadu 1989 a zveřejněné v denním tisku o dva dny později)

    Na?e země se ocitla v hluboké morální, duchovní, ekologické, sociální, ekonomické a politické krizi. Tato krize je svědectvím neúčinnosti dosavadního politického a ekonomického systému. Byly vyřazeny téměř v?echny mechanismy nezbytné pro to, aby společnost vhodně reagovala na měnící se vnitřní i vněj?í podmínky. Po dlouhá desetiletí se nerespektovala samozřejmá zásada: kdo má pravomoc, musí nést i odpovědnost. V?echny tři základní moci ve státě - moc zákonodárná, výkonná, a soudní - splynuly v rukou úzké vládnoucí skupiny, slo?ené téměř výhradně ze členů KSČ. Tím byly rozvráceny základy právního státu.

    Monopol KSČ na obsazování v?ech významných míst vytváří nespravedlivý vazalský systém, který ochromuje celou společnost. Lidé jsou tak odsouzeni k roli pouhých vykonavatelů příkazů mocných. Je jim upírána řada základních lidských, občanských a politických práv.

    Direktivní systém centrálního řízení národního hospodářství očividně selhal. Slíbená přestavba hospodářského mechanismu je pomalá, nedůsledná a není provázena nezbytnými politickými změnami.

    Tyto problémy se nevyře?í záměnou osob v mocenských pozicích nebo odchodem několika politiků z veřejného ?ivota.

    Občanské fórum proto usiluje o tyto programové cíle:

    1. Právo

    Československá republika musí být právním, demokratickým státem v duchu tradic československé státnosti a v duchu mezinárodně platných zásad, vyjádřených předev?ím ve V?eobecné deklaraci lidských práv a v Mezinárodním paktu o občanských a politických právech.

    V tomto duchu musí být vypracována nová ústava, v ní? budou zejména přesně upraveny vztahy mezi občany a státem. Tuto ústavu ov?em mů?e přijmout jedině nově zvolené ústavodárné shromá?dění. Výkon občanských práv i svobod bude spolehlivě zaji?těn rozvinutým systémem právních záruk. Nezávislé soudnictví musí zahrnout i ústavní a správní soudnictví.

    Celý československý právní řád bude třeba postupně uvést v soulad s těmito principy a zajistit, aby zavazoval nejen občany, ale i orgány a funkcionáře státu.

    Trváme na tom, aby byly napraveny křivdy, ke kterým v minulosti do?lo v důsledku politicky motivovaných perzekucí.

    2. Politický systém

    Po?adujeme zásadní, důsledné a trvalé změny politického systému na?í společnosti. Musíme nově vytvořit nebo obnovit demokratické instituce a mechanismy, které umo?ní skutečnou účast v?ech občanů na řízení věcí veřejných a zároveň se stanou účinnou zábranou proti zneu?ívání politické i ekonomické moci. V?echny existující i nové vznikající politické strany a dal?í politická a společenská seskupení musí mít proto rovné podmínky účasti ve svobodných volbách do v?ech zastupitelských sborů. Předpokladem v?ak je, aby KSČ upustila od své ústavně zaji?těné vedoucí role v na?í společnosti a od monopolního ovládání sdělovacích prostředků. Nic jí nebrání v tom, aby to učinila ji? zítra.

    Československo bude při zachování principu federativního uspořádání státu rovnoprávným svazkem obou národů a v?ech národností.

    3. Zahraniční politika

    Usilujeme o to, aby na?e země opět zaujala důstojné místo v Evropě i ve světě. Jsme součástí střední Evropy a chceme proto udr?ovat dobré vztahy se v?emi sousedy.

    Počítáme se začleněním do evropské integrace. Ideji evropského domu chceme podřídit i na?i politiku vůči partnerům ve Var?avské smlouvě a v RVHP. Respektujeme na?e mezinárodně-právní závazky, a to při plném zachování státní svrchovanosti. Zároveň ale chceme přezkoumat ty dohody, které byly motivovány nepřiměřenými ambicemi vedoucích představitelů státu.

    4. Národní hospodářství

    Musíme opustit dosavadní způsob hospodaření. Bere chu? k práci a mrhá jejími výsledky, drancuje přírodní zdroje, ničí ?ivotní prostředí a zvět?uje celkové zaostávání Československa za světem. Jsme přesvědčeni, ?e tento způsob hospodaření nelze dílčími úpravami zlep?it.

    Chceme vytvořit rozvinutý, byrokratickými zásahy nedeformovaný trh. Jeho úspě?né fungování je podmíněno rozbitím monopolních pozic dne?ních velkých podniků a vytvořením skutečné konkurence. Ta mů?e vzniknout jedině na základě soubě?né, rovnoprávné existence různých typů vlastnictví a postupným otevíráním na?í ekonomiky vůči světu.

    Státu samozřejmě zůstane i nadále řada nezastupitelných funkcí. Bude zaručovat obecné, pro v?echny stejné podmínky hospodaření a provádět makroekonomickou regulační politiku s cílem zvládnout inflaci, nárůst zahraniční zadlu?enosti i hrozící nezaměstnanosti. Jedině stát mů?e garantovat nezbytné minimum veřejných a sociálních slu?eb a ochrany ?ivotního prostředí.

    5. Sociální spravedlnost

    Rozhodující pro nás je, aby ve společnosti vznikly podmínky pro rozvoj a uplatnění schopností v?ech. Ka?dému by měly být poskytnuty stejné podmínky a stejné ?ance.

    Československo musí být sociálně spravedlivou zemí, v ní? se lidem dostane pomoci ve stáří, v nemoci a ve svízelných ?ivotních situacích. Důle?itým předpokladem takové společnosti je v?ak prosperující národní hospodářství.

    Ke vzniku pestré sítě sociálních slu?eb mohou přispět církve, obce, podniky a nejrůzněj?í státní a dobrovolné organizace. Tím se roz?íří mo?nosti pro uplatnění vzácného smyslu pro lidskou solidaritu, odpovědnost a lásku k bli?nímu. Tyto humanitní principy jsou právě dnes nezbytné pro stmelování na?eho společenství.

    6. ?ivotní prostředí

    V?ichni musíme hledat cestu k obnovení harmonie mezi člověkem a jeho ?ivotním prostředím. Budeme usilovat o postupnou nápravu ?kod, které jsme přírodě za poslední desítky let způsobili. Pokusíme se navrátit původní krásu na?í krajině a lidským sídlům, zabezpečit dokonalej?í ochranu přírody a přírodních zdrojů. Zasadíme se o to, aby se v co nekrat?í době podstatně zlep?ily základní podmínky ?ivota člověka, aby byla zaji?těna kvalitní pitná voda, čisté ovzdu?í a nezávadné potraviny. Budeme naléhat na zásadní zlep?ení systému péče o ?ivotní prostředí, který bude zaměřen nejen na likvidaci dosavadních zdrojů zneči??ování, ale předev?ím na prevenci dal?ích ?kod.

    Zároveň budeme muset změnit skladbu a zaměření národního hospodářství, a tím zejména sní?it spotřebu energie a surovin. Jsme si vědomi, ?e to bude spojeno s obě?mi, které se dotknou ka?dého z nás. To v?e vy?aduje změnu hierarchie hodnot a ?ivotního stylu.

    7. Kultura

    Kultura nemů?e být pouze věcí umělců, vědců a učitelů, ale způsobem ?ivota celé občanské společnosti. Musí se vymanit z pout jakékoli ideologie a překonat umělé odloučení od kultury světové.

    Umění a literatura nesmějí být omezovány a musí jí být poskytnuty ?iroké mo?nosti publikační a styk s veřejností.

    Vědu a vědeckou práci postavme na místo, které jí ve společnosti nále?í. Vylučme jak jejich naivní a demagogické přeceňování, tak i poni?ující postavení, které z nich činí slu?ky vládnoucí strany.

    Demokratické ?kolství nech? je organizováno na humanitních principech, bez státního monopolu na vzdělávání. Společnost si musí vá?it učitelů v?ech druhů ?kol a musí jim dát prostor pro uplatnění osobnosti. Vysokým ?kolám je třeba vrátit historická práva, která zaji??ovala nezávislost a svobodu akademické půdy, a to jak pro vyučující, tak i pro studenty.

    Vzdělanost společnosti pokládáme za nejcenněj?í národní statek. Výchova a vzdělání musí vést k samostatnému my?lení a mravně odpovědnému jednání.

    ---

    Toto chceme. Ná? program je dnes stručný, pracujeme v?ak na jeho konkretizaci. Občanské fórum je otevřeným sdru?ením občanů. Vyzýváme proto v?echny, kteří mohou k této práci přispět, aby tak učinili.

    V Praze dne 26.listopadu 1989
    18:00 hod.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev K. Urbánka v ČST (25.11.1989)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2226 přečtení)

    Projev generálního tajemníka ÚV KSČ Karla Urbánka v Československé televizi
    (Československá televize Praha, 25.11.1989, zdroj: Československá tisková kancelář)

    Vá?ení spoluobčané, soudru?ky a soudruzi,

    na?e země se ocitla na historické kři?ovatce. To není fráze, tak se v posledních dnech situace v Československé socialistické republice vyvinula. A není to poprvé, kdy lid rozhoduje sám o svém dal?ím osudu. Já osobně jsem během posledních hodin pro?il nekonečný sled událostí, které stíhaly jedna druhou a stavěly mne společně s vámi před tisíce otázek, na ně? jsme odpověď měli hledat ji? dlouhá léta. Bohu?el, je to draze vykoupené poznání. Na?e města, ulice jsou v těchto dnech plny hesel, letáků a provolání. Mezi jinými mi utkvělo v paměti jedno z nich. Někdo napsal na plakát: Jsme pro socialismus, ale bez chyb.

    Generálním tajemníkem ústředního výboru Komunistické strany Československa jsem několik hodin, stejně jako nové vedení strany. Ale člověk nepotřebuje mnoho času na to, aby si uvědomil, ?e v tom po?adavku socialismus bez chyb je hluboká pravda. Je oprávněné přání, ale i stanovisko víry v ?ivotaschopnost společenského uspořádání, které si lid této země zvolil před čtyřiceti lety. Uvědomili si to, jak věřím, v?ichni komunisté a myslím, ?e vět?ina z vás. Jsme tedy v situaci, kdy strana, v jejím? čele nyní stojím, chce nastoupit novou cestu. Má a bude to mít nesmírně tě?ké, proto?e úspě?ně pracovat se dá jen s těmi, kteří důvěřují.

    Jistě chápete, jak naléhavě mne otázka důvěry a autority na?í strany v těchto chvílích oslovuje. A vím, ?e se nám ve vedení strany této autority a důvěry nedostává tak, jak bychom to nyní potřebovali. A jakkoli si to je?tě někteří soudruzi nechtěli přiznat a dále měli sklon barvit věci na rů?ovo, včerej?í jednání ústředního výboru Komunistické strany Československo to muselo konstatovat se v?í naléhavostí. Znovu jsme se poučili, jak je důle?ité říkat si pravdu přímo a bez vytáček, proto?e ten, kdo vychází z nesprávných východisek, a kolikrát jsme se toho hříchu v minulosti dopou?těli, ten není schopen přijímat správné závěry. A přitom nás na to lidé upozorňovali, leč příli? často zůstávali nevysly?eni. S tím je u? konec. A? se to komu líbí či nelíbí, u? ?ádné kádry, které jen přikyvují a říkají jen to, o čem se domnívají, ?e se chce sly?et, právě ony jsou dnes tak alergičtí na kritiku, právě oni, kteří zapomněli, ?e obměna kádrů je nutná a nezbytná ji? proto, ?e noví lidé nově vidí a nejsou zatí?eni předsudky a stereotypy, právě ti, kteří u?kodili věci strany a socialismu nejvíce.

    Příli? jsme se odtrhli od lidí, od pravdy jejich ka?dodenního ?ivota, od jejich faktických potřeb a zájmů. Dal?í draze vykoupené poučení, ale i kategorický příkaz do budoucna. Chce?-li mít právo ovlivňovat osudy lidí a národů, musí? jejich ?ivot dobře znát. My jsme bohu?el někdy neumo?nili ani přirozeným zprostředkovatelům lidských osudů - na?im spisovatelům, dramatikům, hercům - nám toto důle?ité poznání předat. I proto je dnes k na?í ?kodě nemáme na své straně.

    Věřím ale, ?e jejich národní hrdost, přirozená touha umělce stát na straně těch, kteří usilují o nový, dokonalej?í ?ivot, ?e je znovu získá pro důvěru v na?i stranu a její politiku. Tak tomu bylo od vzniku Komunistické strany Československa. Ti nejlep?í umělci stáli na na?í straně. To jen my jsme zapomněli, jak je stále nutno s nimi hovořit, radit se s nimi a pozorně jim naslouchat.

    ?e to nyní nemám jednoduché, to je bez debat. Vím, jaká odpovědnost na mně le?í, ale já si nemohu dovolit podléhat citům, musím reagovat střízlivě a věcně. Toté? očekávám od svých spolupracovníků. A jakkoli je to po?adavek nesnadný, i od vás, vá?ení spoluobčané. Nemohu, a bylo by to absurdní, provést nějakou vědeckou analýzu současného stavu.

    Předpokládám, ?e to hlavní, co vás dnes zajímá, je na?e představa o budoucích dnech, týdnech a měsících. Ne na v?e máme hotové recepty. A navíc ka?dá hodina přiná?í nové a nové podněty, po?adavky, ale nikdo nedoká?e dělat zázraky. Ze dne na den novou představu o na?í budoucnosti, lépe řečeno o tom, jak na?ich cílů dosáhnout, nevytvoříme. To hlavní ale víme. Musíme usednout k jednání se v?emi, kteří to s osudem této země myslí dobře, bez předsudků, bez předpojatostí, dříve tak častých. To je teď hlavní. Bez toho nenajdeme východiska. Ta se musí rodit z reality a ne ze zbo?ných přání. Budu jednat se v?emi, kteří nám v rámci Národní fronty i mimo ni mohou přinést poučení, přispět radou, budou chtít spolupracovat. I s těmi, kteří po roce 1968 opustili či museli opustit stranu. Myslím si, ?e jakmile začneme jednat, ?e se také s na?imi partnery dohodneme.

    Důle?itá je vůle v?ech stran. Naproti tomu se v?ak musíme rozejít se v?emi, kteří zneu?ívali funkce, postavení. Jen tak lidé uvěří, ?e chceme zlikvidovat korupci, nezaslou?ené obohacování a podobně. Valná vět?ina více ne? půldruhého miliónu řadových komunistů si zaslou?í na?i úctu. Zpravidla měli více práce ne? ostatní a nezřídka byli vystavováni veřejné kritice.

    Jsem optimista, hlavně proto, ?e si troufám tvrdit, ?e na?e lidi znám. Celý svůj dosavadní ?ivot - a je mi 48 let - jsem mezi nimi pracoval a ?il. V Bojkovicích, na mé rodné Moravě, v Brně a nyní v Praze. Sna?ím se ?ít a pracovat tak, abych se jim v?dy mohl podívat zpříma do očí. Vím tedy, ?e umíme pracovat, ?e nejsme ?ádní hlupáci a nedouci, ?e na?e mozky a ruce jsou největ?ím bohatstvím Československa. A já si zvlá?tě naléhavě uvědomuji, jak velkou chybou bylo mrhání tímto bohatstvím. Neúcta k chytrým a schopným a na druhé straně dopu?tění toho, ?e jsme někdy řídit a rozhodovat umo?nili lemplům, bohu?el i kariéristům a neschopným lidem. Hovoříme o přestavbě. Hodně se o ní ji? mluvilo v různých projevech. Já bych to řekl jinak. ?ijeme v srdci Evropy a srdce, jak známo, je náchylné na infarkt. Nedopus?me, aby na?e vlast s hlubokými demokratickými tradicemi, tě?ce onemocněla.

    Děkuji vám za pozornost.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Výkonný výbor ÚV KSČ k únoru 48 (1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1727 přečtení)

    Výkonný výbor ÚV KSČ k únoru 48 (1990)
    Stanovisko Výkonného výboru ÚV KSČ zveřejněné v Rudém právu 2.2.1990.

    Únorové události v roce 1948 si Komunistická strana Československa letos připomene ve zcela změněných společenských podmínkách vytvořených revolučním pohybem ?irokých vrstev na?eho lidu.

    Jménem statisíců poctivých komunistů KSČ ji? odsoudila bývalý nedemokratický systém vlády jedné strany, který ve svých důsledcích vedl k monopolu moci úzké skupinky stranických a státních byrokratů, k manipulování lidmi, zneu?ívání funkcí a korupci.

    Vytvořit do budoucna spolehlivě fungující politický systém zabezpečující v?echna práva jednotlivců, názorovou svobodu a politickou pluralitu nebude pro nás, ale ani pro na?e partnery snadné.

    Při hledání své nové identity se bude muset strana rozejít s celou řadou ne?ivotných schémat a názorů. Nově se budeme muset zamyslet i nad vlastní historií. Jen z jejího pravdivého zobrazení a pochopení mů?eme čerpat skutečné poučení pro na?i současnou i budoucí politiku.

    Právě v této souvislosti chceme zdůraznit, ?e únorové události v Československu před 42 lety byly neoddělitelnou součástí slo?itého poválečného vývoje v Evropě. Po krátkém období vzájemné spolupráce vítězných mocností protihitlerovské koalice, kdy znovuobnovené Československo mohlo představovat skutečný most mezi Východem a Západem, se v mezinárodních vztazích prosadil tvrdý, konfrontační kurs.

    V jednotlivých zemích východní Evropy byly za přímé pomoci Sovětského svazu provedeny lidově demokratické revoluce a k moci se dostaly revolučně radikální strany. Jen v poválečném Československu dokázala KSČ ve svobodných a demokratických volbách v roce 1946 získat téměř 40 procent hlasů a její předseda Klement Gottwald se stal předsedou vlády. Právě z této skutečnosti vycházela celá strategie i taktika KSČ, která v mezinárodně určených souvislostech rozvíjela předev?ím politickými prostředky revoluční proces.

    V konkrétních československých podmínkách se komunistická strana pokusila dokonce o vlastní národní přístup k socialistické revoluci, jejím? dobově podmíněným obsahem bylo dobytí politické moci a nastolení diktatury proletariátu.

    ?lo samozřejmě o politicky motivovaný zápas o moc, který pokračoval i v průběhu roku 1947, kdy se prudce zhor?ila mezinárodní situace a jakékoliv odchylky od jediného, sovětského modelu socialistické revoluce byly fakticky znemo?něny. To ve svých důsledcích vedlo k posílení stalinistického pojetí socialismu, jeho? výrazem se stalo i vytvoření Informačního byra komunistických a dělnických stran v září 1947 a celá jeho dal?í politika.

    Přes v?echny tyto ideologické problémy a určující mezinárodně politické souvislosti proběhl československý Únor v roce 1948 jako vyvrcholeni politického zápasu o moc. Tehdej?í vedení KSČ v něm dokázalo získat na svoji stranu velkou vět?inu pracujících, dělníků, rolníků, drobných ?ivnostníků, umělců, vědeckých pracovníků, učitelů, dal?ích příslu?níků inteligence a mladých lidí. Jsme přesvědčeni, ?e jim, a? na výjimky, ?lo v?em předev?ím o společenský pokrok a nejupřímněj?í snahu vybudovat v Československu socialismus jako historicky spravedlivěj?í a svobodněj?í společnost, ne? byla ta, v ní? dosud ?ili.

    Právě v této souvislosti se v?ak dnes chceme co nejrozhodněji distancovat od nedemokratického upevňování stalinistického modelu socialismu po únoru 1946 a v?ech pozděj?ích deformací způsobených monopolem moci jedné strany.

    Na základě trpkých poučení z minulosti bychom se, podle přání naprosté vět?iny členů strany, kteří únor 1948 vlastně neza?ili, chtěli podílet na vytváření skutečně demokratické pluralitní, sociálně spravedlivé společnosti v na?í vlasti. K tomuto závěru do?el i mimořádný sjezd KSČ v závěru loňského roku.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik