PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 24. 10. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh
Homepage

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection


kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník


    Počet zobrazených článků: 15 (z celkem 162 nalezených)

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|

    * Pobaltí 2003

    Vydáno dne 01. 01. 2006 (3188 přečtení)


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Seminář "Role a smysl Senátu" (30.10.2006)

    Vydáno dne 01. 01. 2006 (2187 přečtení)

    Účast na semináři studentského sdru?ení Polis na téma Role a smysl Senátu - dvoukomorové systémy (30.10.2006).

  • Polis 1
  • Polis 2

  • Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * České ?výcarsko 2006

    Vydáno dne 01. 01. 2006 (7181 přečtení)

    Výlet do Národního parku České ?výcarsko (22.7.2006). Určitým zklamáním jinak docela pěkného zá?itku byla pří?erná překomercionalizovanost tohoto prostoru. Často jsem při putování Českým ?výcarskem vzpomínal na rumunské hory, které byly komercí naprosto nedotčené a o to více půvabné.

  • České ?výcarsko 1
  • České ?výcarsko 2
  • České ?výcarsko 3

  • Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Revolverový atentát na Dra Ra?ína (Večerní České Slovo, 5.1.1923)

    Vydáno dne 02. 01. 2005 (1716 přečtení)

    Revolverový atentát na Dra Ra?ína
    Večerní České Slovo, 5. ledna 1923

    Dnes po 9. hod. dop. rozlétla se po Praze zpráva, ?e na min. financí Dra. Ra?ína spáchán byl revolverový atentát. Ukázala se pravdivou.

    Kdy? Dr. Ra?ín přesně o 9. hod. při?el před svoji kancelář, která jest umístěna v jeho domě v ?itné ulici č. 8 a vystoupil z automobilu, byly naň vypáleny dvě rány z revolveru asi 21letým, elegantně oděným mladíkem, který patrně u? čekal a v něm? později zji?těn úředník poji??. ?oupal z Německého Brodu. Dr. Ra?ín zraněn byl do páteře. Klesl na zem a byl svým synem Ladislavem a sousedy odnesen do svého bytu.

    Po prvém o?etření byl o půl 10. hod. dop. odvezen v bezvědomí do sanatoria v Podolí. Rovně? ?ofér Ra?ínův byl zraněn lehce do ruky. Pachatel po činu prchal do Příční ulice, kde byl zadr?en a lynchován.

    Policii se konečně podařilo vyrvati pachatele z rukou rozvá?něného lidu a odvézt na policii. Na místo činu dostavil se neprodleně policejní president Bienert. O atentátu byl také zpraven kancléř Dr. ?ámal a telegraficky president republiky.

    Pohnutky pachatelovy nebyly do uzávěrky listu zji?těny. Na místě atentátu a v okolí shromá?dily se zástupy lidu a ?ivě případ přetřásaly.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Článek: Protikomunistické povstanie v NDR (Miriam Zsilleová, SME 18. 6. 2003)

    Vydáno dne 02. 01. 2005 (804 přečtení)

    Protikomunistické povstanie v NDR
    autorka: Miriam Zsilleová, zdroj: SME 18. 6. 2003

    Pre západných Nemcov to bol 37 rokov ?tátny sviatok oslavovaný ako ?symbol nemeckej jednoty a slobody?. Pre východných Nemcov to bolo tabu. A keď sa u? niekto musel k tomuto dátumu vyjadri?, hovoril o ňom len ako o ?fa?istickom puči?. V júnových dňoch roku 1953 v?ak v skutočnosti vy?lo do ulíc viac ako milión žudí, ktorí chceli lep?í ?ivot v slobodnej krajine. Bolo to prvé vežké protikomunistické povstanie v NDR a súčasne aj v zónach, kde vládla sovietska ruka po druhej svetovej vojne. Pred 50 rokmi - 17. júna 1953 - poslali proti demon?trantom sovietske tanky.

    Ne?lo o nejaký náhly impulz. Nespokojnos? sa hromadila u? dlho. Na jar 1953 dostalo východonemecké ?budovanie socializmu? vá?ne trhliny. Drasticky sa zvý?ili ceny potravín a úteky východných Nemcov do západného Nemecka dosahovali ka?dý mesiac nové rekordy. A keď 5. marca zomrel Stalin, začali kolova? fámy, ?e dni Stalinovho fanú?ika a generálneho tajomníka komunistickej SED Waltera Ulbrichta sú spočítané.

    Namiesto toho ministerská rada koncom mája ohlásila ďal?ie zvý?enie noriem pre priemyselné podniky a stavebníctvo, ale - za nezmenenú plácu. Na tlak z Moskvy sa usilovala niektoré opatrenia e?te zrevidova?, na 10-percentné zvý?ené normy v?ak zabudla.

    A tak 16. júna 1953 čítali stavební robotníci na Stalin-Allee v odborárskych novinách Tribüne, ?e normy sa zni?ova? nebudú. Prestali pracova? a vybrali sa smerom k vládnej ?tvrti. Na Stalin-Allee ich bolo 80, na Alexanderplatz ich u? pri?lo 5000.

    ?Na uliciach sa zhroma?ďovali žudia, tlieskali a po chvíli sa sami pripájali k davu,? opisuje atmosféru jeden z očitých svedkov.

    E?te v ten deň východonemecké vedenie zru?ilo zvý?enie noriem. Dav sa v?ak u? nedal zastavi?. Namiesto ?Chceme zní?enie noriem a cien? kričal ?Chceme slobodné vožby! Preč s vládou SED! Preč so Sovietmi!?

    Zakázané západonemecké rádio RIAS informovalo nepretr?ite o udalostiach a večer prehovoril predseda odborov Scharnowsky: ?Nenechajte nás osamotených. Bojujeme nielen za sociálne práva, ale za žudské práva pre v?etkých.?

    V ten rozhodujúci deň, 17. júna, začali sa žudia schádza? u? od siedmej hodiny ráno. Dav rýchlo rástol. ?źudia sa dr?ali pod pazuchy, nielen robotníci, ale aj zdravotné sestry, predavačky, zamestnanci celých podnikov,? spomína si Peter Bruhn, ktorý mal vtedy 26 rokov. Revolučná atmosféra vládla nielen v Berlíne, ale aj v Lipsku, Magdeburgu či Halle. Podža informácií z archívov Stasi sa demon?trovalo na 700 miestach v celej krajine.

    ?A? do poludnia vládla v Berlíne nádej, ?e zvrhneme vládu a v?etko zase bude lep?ie,? opisuje náladu demon?trantov dnes 76-ročný Bruhn. O jednej v?ak vyhlásili výnimočný stav. Zakázali akékožvek zhroma?denie viac ako troch žudí. Vo východnom Berlíne ich v?ak protestovalo 100-tisíc.

    Vtedy sa zjavili prvé sovietske tanky. ?I?li jeden vedža druhého, rovno do žudí. źudia skákali nabok, ale niektorí zostali le?a?. A u? nevstali,? hovorí Bruhn so zlomeným hlasom.

    Večer u? platil zákaz vychádzania. Rádio RIAS odvysielalo reportá?: ?Je 10 hodín večer a v uliciach východného Berlína vládne hrobové ticho. Vieme, ?e tam niekde striehnu policajti a Rusi a budú strieža? na ka?dého, kto bude chcie? prekroči? hranice sektora.?

    Na mnohých miestach sa demon?trovalo e?te dva tý?dne, hoci u? 19. júna vedenie SED oznámilo, ?e v?etky podniky naplno pracujú. Oficiálne sa hovorilo iba o ?výtr?nostiach?, ktoré vraj zorganizovali západní agenti a provokatéri.

    Počas tých júnových ?výtr?ností? pri?lo o ?ivot najmenej 125 žudí, tisícky zatkli a mnohých odsúdili na vysoké tresty, niektorých aj na smr?. Nehovoriac o trpkých osudoch tých, ktorí sa s tým, čo pre?ili, nevedeli vyrovna? a rozhodli sa krajinu opusti?. Tak ako Peter Bruhn, ktorý utiekol do západného Berlína.

    Ulbricht si vďaka povstaniu upevnil svoju mocenskú pozíciu a znova sa mohol oprie? o sovietsku podporu. Jeho vnútrostranícki protivníci boli vyradení z hry. Západní spojenci sa zo strachu pred rozpútaním vojny násiliu iba prizerali a obmedzili sa na písomné protesty.

    Východní Nemci boli prví, potom pri?li na rad Maďari, neskôr Česi a Slováci.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Článek: Opatření vlády NDR v Berlíně, zavedení kontroly na hranicích západního Berlína (Rudé právo, 14. 8. 1961)

    Vydáno dne 02. 01. 2005 (781 přečtení)

    Opatření vlády NDR v Berlíně, zavedení kontroly na hranicích západního Berlína
    autor: ČTK, zdroj: Rudé právo, 14. 8. 1961

    Berlín 13. srpna (ČTK) - Tisková agentura ADN uveřejnila usnesení vlády NDR, v něm? se praví:

    ?Na základě prohlá?ení členských států var?avské smlouvy a usnesení Lidové sněmovny se vláda Německé demokratické republiky usná?í: uchování míru si vy?aduje skoncovat s rejdy západoněmeckých revan?istů a militaristů a uzavřením mírové smlouvy s Německem připravit cestu k zaji?tění míru a obrody Německa jako mírumilovného, protiimperialistického a neutrálního státu.

    Západoněmečtí revan?isté a militaristé zneu?ívají mírové politiky SSSR a států var?avské smlouvy v německé otázce, nepřátelským ?tvaním, lákáním a podvratnou činností působili ?kody nejenom Německé demokratické republice, ale také ostatním státům socialistického tábora.

    Ze v?ech těchto důvodů usná?í se vláda Německé demokratické republiky v souladu s usnesením politického poradního výboru států var?avské smlouvy v zájmu zaji?tění míru v Evropě, k ochraně NDR a v zájmu bezpečnosti států socialistického tábora na těchto opatřeních:

    Aby bylo zamezeno nepřátelské činnosti západoněmeckých a západoberlínských revan?istických a militaristických sil, zavádí se na hranicích Německé demokratické republiky včetně hranic západních sektorů velkého Berlína taková kontrola, jaká bývá obvykle na hranicích ka?dého svrchovaného státu. Na západoberlínských hranicích je nutno zajistit spolehlivou ochranu a účinnou kontrolu, aby se zabránilo podvratné činnosti. Občané NDR smějí tyto hranice překročit jen se zvlá?tním povolením. Dokud nebude západní Berlín přeměněn v demilitarizované neutrální svobodné město, musí mít občané hlavního města Německé demokratické republiky k překročení hranic do západního Berlína zvlá?tní povolení.?


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Dopis Franti?ka Palackého do Frankfurtu (1848)

    Vydáno dne 02. 01. 2005 (4754 přečtení)

    Dopis Franti?ka Palackého do Frankfurtu

    Dopis dne 6. dubna l. r., kterým?to ste mi, vysoce vá?ení pánové, prokázali čest, ?e ste mne pozvali do Frankfurtu, abych se oučastnil jednání Va?ich, hlavně směřujících k tomu, aby co nejrychleji svolán byl německý parlament - nyní právě mne po?tou do?el. S radostným překvapením shledal jsem v tom plné a platné svědectví důvěry, kterou nejznamenitěj?í mu?ové ří?e Německé ve smý?lení mé pokládati nepřestávají: nebo? povolávajíce mne ke sněmu ?německých vlastencův", propou?tění mne sami z obviňování, rovně? tak nespravedlivého, jako? opět i opět na mne uvalovaného, ?e bych se kdy ukázal býti nepřítelem německému národu. S upřímným citem vděčnosti v tom uznávaje vzne?enou vlídnost i spravedlnost výtečného shromá?dění tohoto, vidím se proto tím více býti povinen, odpovědíti jemu s otevřenou důvěrou, přímo i bez ukrývání. Na pozvání Va?e, pánové, nemohu ani sám osobou svou přijíti, ani na místě svém odeslati jiného ?bezpečného vlastence". Dovolte, abych Vám nyní co mo?ná krátce přednesl své toho důvody.

    Účel Va?eho shromá?dění jest na místo dosavadního svazku kní?at postaviti svazek německého národu, národ německý uvést ve skutečnou jednotu, utu?iti cit německé národnosti a tímto způsobem rozmno?iti moc a sílu ří?e Německé. Jakkoli ctím toto sna?ení i pocit, na kterém?to se zakládá, a právem proto, ?e je ctím, nemohu nikterak účastniti se v něm. Já nejsem Němec, aspoň se jím býti necítím - a za pouhého potakače, nemajícího ani mínění, ani vůle, nechtěli ste mne zajisté k sobě povolati. Přičem? musil bych ve Frankfurtě buď city své zapírati a se přetvařovati, anebo kdy? by k tomu při?lo, hlasitě odporovati. K prvnímu jsem příli? upřímný a prostomluvný, ke druhému pak nejsem dosti drzý a bezohledný. Nemohu toti? sobě toho připustiti k srdci, abych protivnými zvuky ru?il souhlas a svornost, kterou? pokládám za utě?enou a ?ádoucí netoliko ve svém vlastním domě, ale i u souseda.

    Sem Čech rodu slovanského i se v?ím tím nemnohým, co mám i co mohu, oddal sem se zcela i nav?dy ve slu?bu svému národu. Tento národ malý sice jest, ale odjak?iva zvlá?tní a sám o sobě stávající. Panovníci jeho účastnili se od věků ve svazku kní?at německých, národ ale sebe sám nikdy k národu německému nepočítal, ani? také od jiných po v?echna staletí kdy k němu byl počítán. Celé spojení Země české nejprve se svatou ří?í Německou a potom s Německým spolkem bylo odjak?iva pouhé regale, o kterém český národ a če?tí stavové sotva kdy chtěli věděti, ani? toho sobě v?ímali. Věc tuto skutečně vědí v?ickni němečtí znalci dějin tak dobře jako já. A chtěl-li by kdo je?tě o tom pochybovati, nabízím se, ?e ji přivedu svým časem k oupolné a samozřejmé jistotě. I kdyby se zouplna za pravdu přijalo, ?e koruna Česká kdy byla ří?í Německou ve svazku lenním (čemu? ale publicisté če?tí odjak?iva odpírali), nemů?e ?ádnému skutečnému znalci dějin přijíti na mysl, aby, co se dotýče zále?itostí vnitřních, pochyboval o někdej?í suverenitě a svézákonnosti vlády a země České.

    Celému světu jest povědomé, ?e císařové němečtí, co se této jejich hodnosti dotýče, odjak?iva s národem českým ani dosti málo činiti neměli, ?e jim v Čechách ani nad Čechy nepříslu?ela moc ani zákonodární ani soudní ani exekutivní: ?e nikdy neměli práva vybírati ze země vojsko neb jaké regalie, ?e země Česká spolu se svými korunními zeměmi nepočítala se k ?ádnému z desíti krajův německých, ?e příslu?enství k ří?skému soudu komornímu se na ni nevztahovalo atd., ?e tudí? celé dosavadní spojení země České ří?í Německou je pokládáno i pova?ováno býti musí nikoli za svazek národu s národem, ale za svazek panovníka s panovníkem. ?ádá-li ale kdo, aby nad tento dosavadní svazek mezi kní?aty nyní spojil se národ český sám s národem německým, jest aspoň toto v?dy po?adavek nový, nemající ?ádného historického základu právního, jemu? já o své osobě hověti oprávněna se necítím,pokud neobdr?ím k tomu výslovného i platného mandátu.

    Druhá příčina, která mi brání porad va?ich býti oučasten, jest, ?e podle v?eho toho, co posud o záměrech i úmyslech Va?ich veřejně se prohlásilo, nevyhnutelně chcete i budete k tomu, abyste nav?dy zemdlili, ba nemo?ným učinili Rakousko co ří?i samostatnou, ří?i, její?to zachování celosti i upevnění jest a býti musí věcí velikou i důle?itou netoliko národu mého, ale celé Evropy, ano lidskosti a vzdělanosti samé. Popřejte mě i také v tom krátkého a přívětivého sluchu.

    Víte, pánové, která mocnost dr?í ve?kerý veliký východ na?eho dílu světa. Víte, ?e tato mocnost, ji? nyní vzrost?i u velikost ohromnou, sama sebe a v sobě ka?dého desítiletí vět?í měrou se sílí a vzmáhá, ne?li to díti se mů?e v zemích západních. ?e jsouc ve středu svém nepřístupna skoro ka?dému outoku, stala se ji? dávno nebezpečnou svým sousedům. I ačkoli majíc na půlnoci bránu otevřenou, ?e v?dy přece přirozeným vedena pudem, zvlá?tě na jih roz?iřovati se hleděti bude, ?e ka?dý krok, který? by na této cestě dále je?tě učinila kupředu, hrozí během čím dále rychlej?ím zploditi a zalo?iti universální monarchii, tj. nepřehledné i nevyslovitelné zlé, ne?těstí bez míry a hranic, jeho? bych já, Slovan tělem i du?í pro dobré lidské neméně tě?ce ?elel, by? i tato monarchie prohla?ovala se za slovanskou. S tou? křivdou jako v Němcích za nepřítele Němcův, jmenují a pokládají mne mnozí v Rusích za nepřítele Rusův. Nikoliv, pravím to hlasitě i zjevně, nejsem nepřítel Rusův. Naopak pozoruji s radostným oučastenstvím ka?dý krok, jej? tento veliký národ ve svých přirozených mezích kupředu činí po dráze vzdělanosti: v?ak ale ?e při v?í vřelé lásce k národu svému v?dy je?tě vý?e cením dobré lidské i vědecké ne?li dobré, národní, z té příčiny ji? mo?nost universální monarchie ruské nemá ?ádného odhodlaněj?ího protivníka i odpůrce ne?li mne. Ne proto, ?e by monarchie byla ruská, ale ?e by byla universální.

    Víte, ?e na jihovýchodní straně Evropy, podél hranic ří?e Ruské, přebývají národové mnozí, původem, jazykem, dějinami a mravem znamenitě rozdílní - Slované, Rumuni, Maďaři a Němci, o Řecích, Turcích a ?kipetařích (Albáncích) ani nemluvíc - z nich? ?ádný sám o sobě není dosti mocen, aby přemocnému sousedu svému na východě odporovati mohl s prospěchem po v?e budoucí časy. Toto mohou jen tehdá?, kdy? je svazek ouzký a pevný bude spojovati v?echny v jedno. Pravá ?ivotní ?íla tohoto potřebného svazku národův jest Dunaj. Oustřední jeho moc nesmí se od řeky této nikdy daleko uchylovati, má-li skutečně vůbec platna býti a zůstati. Zajisté, kdyby státu rakouského nebylo ji? odedávna, musili bychom v interesu Evropy, ba humanity samé přičiniti se co nejdříve, aby se utvořil.

    Proč ale viděli jsme tento stát, jen? od přírody a historie povolán jest býti zá?titou a strá?cem Evropy před asiatskými ?ivly v?elikého způsobu - proto viděli jsme jej v kritickém okam?ení bez pomoci a skoro bez rady před návalem bouře nastávající? - Proto, ?e v ne??astném zaslepení ji? oddávna sám nepoznával skutečného právního i mravního základu jsoucnosti své a jej zapíral: základní pravidlo, aby v?ecky pod ?ezlem sjednocené národnosti i v?ecka vyznání víry po?ívaly vespolek ouplné rovnosti práva i vá?nosti. Právo národův jesti skutečné právo přírody. ?ádný národ na zemi nemá práva ?ádati, aby k jeho prospěchu soused jeho sebe sám obětoval, ?ádný není povinen pro dobrého souseda svého sebe sám zapřít nebo obětovati.

    Příroda nezná ?ádných ani panujících ani slu?ebných národův. Má-li svazek, který spojuje více rozličných národův v jeden politický celek, bytí pevný a trvanlivý, nesmí ?ádný národ míti příčiny obávati se, ?e tímto spojením přijde o některý z nejdra??ích statkům svých, naopak, ka?dý musí míti jistou naději, ?e v odstřední moci nalezne ochranu i zá?titu před mo?nými přechmaty sousedův přes čáru rovnosti. Potom se také ka?dý přičiní opatřiti odstřední tuto moc silou takovou, aby dotčenou ochranu mohla s prospěchem vykonávati. Jsem přesvědčen, ?e ani je?tě nyní v ří?i Rakouské není pozdě, aby základní toto pravidlo spravedlnosti, tato sacra ancora ve hrozícím utonutí lodí prohlásilo se zjevně i upřímně a provedeno bylo spolu ve v?em důrazně: v?ak ale ka?dé okam?ení jesti drahé, ký? se s tím, probůh, ji? ani hodinu déle neváhá! Metternich neklesl jen proto, ?e byl největ?í nepřítel svobody, ale také proto, ?e byl nejnelítostněj?í, nejouhlavněj?í nepřítel ve?keré národnosti slovanské v Rakousích.

    Pozvednu-li tedy zraku svého za hranice české, pudí mne přirozené i historické příčiny k tomu, abych neobracel jeho do Frankfurta, ale do Vídně a tam abych hledal ono ústředí, je?to se k tomu hodí i povoláno jest, aby ujistilo i hájilo národu mého pokoj, svobodu a právo. Va?e sna?ení, pánové, zdá se mi ale nyní směřovati k tomu, abyste toto ústředí, od jeho? moci a síly já ne samé jen země České spásu očekávám, abyste je netoliko, jak sem pravil, záhubně zemdlíli, ale i dokonce zničili. Anebo domníváte-li se, ?e stát rakouský i déle je?tě bude trvati, kdy? jemu zapovíme, aby ve svých zemích dědičných neměl ?ádného svého, společné hlavě frankfurtské nepodlehlého vojska?

    Domníváte-li se, ?e císař rakouský i potom je?tě co suverén bude se moci udr?eti, kdy? naň ulo?íme povinnost, aby v?ecky důle?itěj?í zákony přijímal od Va?eho sboru a tímto způsobem aby instituce rakouského sněmu ří?ského, jako? i přirozené zemské ústavy spojených království staly se pouhým stínem bez podstaty a moci? A kdy? potom Uhry, jdouce po svém pudu, od státu se odtrhnou anebo, co? bezmála jedno jest, kdy? samy v sobě se zvlá?tě sestředí - budou tyto Uhry, které? o rovnoprávnosti národní ve svých hranicích ničeho? nechtějí věděti, budou se moci zachovati při svobodě a síle na časy budoucí? Jenom spravedlivý jesti právě svobodným a silným. O dobrovolném ale spojení se Slovanův podunajských a Rumunův, ano i Polákův samých, se státem takovým, jeho? pravidlo jest, ?e třeba nejprve býti Maďarem a potom teprve člověkem, není ani pomy?lení. Tím méně pak o spojení se vynuceném. Pro spásu Evropy Vídeň nesmí klesnouti, by stala se městem provinciálním! Jsu-li pak ve Vídni samé lidé takoví, kteří za hlavní město ?ádají sobě míti Vá? Frankfurt, musíme nad nimi zvolati: Pane, odpus? jim, neb nevědí, co činí!

    Konečně je?tě ze třetí příčiny zpěčovati se musím porad Va?ich býti účasten: pokládám toti? v?ecky dosavadní projekty ří?i Německé dáti nové zřízení na základě vůle národní u vykonávání za nemo?né a na dlouhé časy za nestálé, nechcete-li se odhodlati ku pravému lékařskému prostředku ?ivota a smrti - míním toti? provolání německé republiky - by? ona byla jen formou přechodní. V?ecky předpisy, o ně? se potud pokou?íno o rozdělení moci mezi polovládními kní?aty a plnoprávným národem, přivádějí mi na mysl teorie Phalansterův, které takté? opírají se o základní pravidlo, ?e ti, jich? se dotýče, budou se chovati jako cifry v počtech a ?e ?ádné jiné platnosti vyhledávati nebudou, ne?li jakou jim teorie vyká?e. Mo?né, ?e mínění mé není důvodné, ?e se mýlím ve svém přesvědčení - upřímně se vyznaje, přeji sám, aby bylo tak - ale toto přesvědčení mám já skutečné i v ?ádném okam?ení nesmím tohoto kompasu dáti z ruky, nechci-li v bouřích doby nyněj?í utonouti bez pomoci. Co pak se dotýče zřízení republiky v ří?i Německé, věc tato le?í zouplna mimo okres kompetence mé, tak?e o ní nechci ani svého mínění provést. Ode hranic ří?e Rakouské ale musím ka?dou my?lenku o republice ji? napřed odhodlaně i důrazně zamítati. Pomyslete si ří?i Rakouskou rozdělenou na mno?ství republik a republiček - jaký to milý základ k universální ruské monarchii!

    Konečně pak, abych zavřel ob?írné, av?ak jen bě?ně prohozené slovo své, musím přesvědčení své krátce v ten smysl vyjeviti, ?e kdo ?ádá, aby Rakousy (spolu s nimi i Čechy) připojily se národně k ří?i Německé, po?aduje od nich samovra?du, co? nemá ni?ádného morálního ani politického smyslu. Naopak ale ?e ?ádost, aby se Německo připojilo k ří?i Rakouské, toti? aby k státu rakouskému pod vý?e dotčenými výminkami přistoupilo, má mnohem důvodněj?í smysl. Pakli v?ak ani toto není po národním pocitu a smý?lení německém, nezbývá nic, ne? aby obě mocnosti, ří?e Rakouská i Německá, vedle sebe rovnoprávně se ustrojily, svůj dosavadní svazek aby proměnily ve věčný spolek k obraně i ke vzdoře, a bude-li v tom jejich obapolný zemský prospěch, aby třeba také zřídily mezi sebou jednotu celní. Ke v?em prostředkům, které samostatnosti, celosti i vyvinování se moci ří?e Rakouské, zvlá?tě k východu, nejsou nebezpečni, chci ka?dého času rád podati pomocné ruky své.

    Přijměte, pánové, výjev upřímné úcty i oddanosti mé.

    V Praze dne 11. dubna 1848


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: The Emancipation Proclamation (Abraham Lincoln, 1863)

    Vydáno dne 02. 01. 2005 (1727 přečtení)

    Abraham Lincoln: The Emancipation Proclamation (1863)

    Whereas, on the twenty-second day of September, in the year of our Lord one thousand eight hundred and sixty-two, a proclamation was issued by the President of the United States, containing, among other things, the following, to wit:

    "That on the first day of January, in the year of our Lord one thousand eight hundred and sixty-three, all persons held as slaves within any State, or designated part of a State, the people whereof shall then be in rebellion against the United States, shall be then, thenceforward, and forever free; and the Executive Government of the United States, including the military and naval authority thereof, will recognize and maintain the freedom of such persons, and will do no act or acts to repress such persons, or any of them, in any efforts they may make for their actual freedom."

    "That the Executive will, on the first day of January aforesaid, by proclamation, designate the States and parts of States, if any, in which the people thereof respectively shall then be in rebellion against the United States; and the fact that any State, or the people thereof, shall on that day be in good faith represented in the Congress of the United States by members chosen thereto at elections wherein a majority of the qualified voters of such State shall have participated, shall in the absence of strong countervailing testimony be deemed conclusive evidence that such State and the people thereof are not then in rebellion against the United States."

    Now, therefore, I, Abraham Lincoln, President of the United States, by virtue of the power in me vested as commander-in-chief of the army and navy of the United States, in time of actual armed rebellion against the authority and government of the United States, and as a fit and necessary war measure for suppressing said rebellion, do, on this first day of January, in the year of our Lord one thousand eight hundred and sixty-three, and in accordance with my purpose so to do, publicly proclaimed for the full period of 100 days from the day first above mentioned, order and designate as the States and parts of States wherein the people thereof, respectively, are this day in rebellion against the United States, the following, to wit:

    Arkansas, Texas, Louisiana (except the parishes of St. Bernard, Plaquemines, Jefferson, St. John, St. Charles, St. James, Ascension, Assumption, Terre Bonne, Lafourche, St. Mary, St. Martin, and Orleans, including the city of New Orleans), Mississippi, Alabama, Florida, Georgia, South Carolina, North Carolina, and Virginia (except the forty-eight counties designated as West Virginia, and also the counties of Berkeley, Accomac, Northampton, Elizabeth City, York, Princess Anne, and Norfolk, including the cities of Norfolk and Portsmouth), and which excepted parts are for the present left precisely as if this proclamation were not issued.

    And by virtue of the power and for the purpose aforesaid, I do order and declare that all persons held as slaves within said designated States and parts of States are, and henceforward shall be, free; and that the Executive Government of the United States, including the military and naval authorities thereof, will recognize and maintain the freedom of said persons.

    And I hereby enjoin upon the people so declared to be free to abstain from all violence, unless in necessary self-defense; and I recommend to them that, in all cases where allowed, they labor faithfully for reasonable wages.

    And I further declare and make known that such persons of suitable condition will be received into the armed service of the United States to garrison forts, positions, stations, and other places, and to man vessels of all sorts in said service.

    And upon this act, sincerely believed to be an act of justice, warranted by the Constitution upon military necessity, I invoke the considerate judgment of mankind and the gracious favor of Almighty God.

    In witness whereof, I have hereunto set my hand and caused the seal of the United States to be affixed.

    Done at the city of Washington, this first day of January, in the year of our Lord one thousand eight hundred and sixty-three, and of the independence of the United States of America the eighty-seventh.

    Abraham Lincoln

    -----

    Source: Nicolay, John G. - Hay, John. Complete Works of Abraham Lincoln. Svazek č. 9 (1905), s. 161.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Zmluva o vytvorení vládnej koalície HZDS, RSS, ZRS a SNS (11. 12. 1994)

    Vydáno dne 02. 01. 2005 (1422 přečtení)

    Zmluva o vytvorení vládnej koalície HZDS, RSS, ZRS a SNS

    I.

    1. Hnutie za demokratické Slovensko (HZDS), Zdru?enie robotníkov Slovenska (ZRS), Slovenská národná strana (SNS) a Rožnícka strana Slovenska (RSS) - ďalej len "zmluvné strany" - uzatvárajú zmluvu o vytvorení koalície, na základe ktorej budú vzájomne spolupracova? na úrovni vlády Slovenskej republiky.

    2. V súlade s výsledkami parlamentných volieb v dňoch 30. septembra 1994 a 1. októbra 1994 a na základe vzájomnej dohody vytvoria zmluvné strany koaličnú vládu Slovenskej republiky. Spoločný program koaličnej vlády, súčinnos? zmluvných strán pri jeho realizácii a vzájomná spolupráca na v?etkých úrovniach budú smerova? v duchu Ústavy a ďal?ích zákonov Slovenskej republiky ku:

    • prosperite Slovenskej republiky a jej občanov, ich kultúrnemu a duchovnému rozvoju,
    • stabilizácii politického systému, zákonodarnej a výkonnej moci,
    • naplneniu občianskych princípov, národných a ?tátnych záujmov Slovenskej republiky,
    • posilneniu vonkaj?ej a vnútornej bezpečnosti Slovenskej republiky a jej suverenity,
    • zapájaniu Slovenskej republiky v medzinárodných in?titúciách a vz?ahoch, najmä európskych a transatlantických integračných zoskupeniach.
    3. Zmluvné strany budú vzájomne presadzova? rozvoj pluralitnej demokracie, právneho ?tátu, sociálnej i ekologicky orientovanej ekonomiky, hospodársku a sociálnu transformáciu, zabezpečenie a rozvoj práv občanov, vrátane práv príslu?níkov národnostných men?ín a etnických skupín na území Slovenskej republiky, ako aj trvalú mierovú spoluprácu s demokratickými ?tátmi.

    4. Programové vyhlásenie vlády Slovenskej republiky bude predlo?ené do Národnej rady Slovenskej republiky po odsúhlasení zmluvnými stranami. Zmluvné strany sa zaväzujú Programové vyhlásenie vlády Slovenskej republiky realizova?.

    5. Vláda Slovenskej republiky je z hžadiska činnosti zmluvných strán viazaná iba Programovým vyhlásením vlády Slovenskej republiky.

    II.

    1. Zmluvné strany sa zaväzujú v rámci a v rozsahu vnútorných dokumentov presadzova? súčinnos? a spoluprácu svojich orgánov a organizácií na ústrednej, regionálnej, obecnej a miestnej úrovni.

    2. Zmluvné strany sa budú pravidelne vzájomne, pravdivo a úplne informova? o zásadných politických, hospodárskych, sociálnych, kultúrnych a ďal?ích problémoch.

    3. Rozhovory zmluvných strán sa budú kona? pravidelne jedenkrát tý?denne na úrovni predsedov zmluvných strán. Ka?dá zmluvná strana sa zaväzuje pristúpi? ku koaličným rozhovorom na ?iados? jednej zo zmluvných strán. Zúčastňujú sa na nich predsedovia zmluvných strán alebo nimi poverení zástupcovia.

    4. Koaličné rozhovory na najvy??ej politickej úrovni zmluvných strán sa budú kona? najmenej raz za mesiac.

    III.

    1. Na základe tejto zmluvy budú zmluvné strany po vzájomných konzultáciách zabezpečova? personálne obsadenie na úrovni ministrov, ?tátnych tajomníkov, vedúcich úradov a ďal?ích významných funkcií.

    2. Zmluvné strany sa dohodli na rozdelení ministerstiev vlády SR tak, ?e ZRS obsadí funkcie jedného podpredsedu vlády, troch ministrov a troch ?tátnych tajomníkov; SNS obsadí miesto dvoch ministrov a dvoch ?tátnych tajomníkov; RSS obsadí miesto jedného ?tátneho tajomníka; HZDS obsadí funkciu predsedu vlády, ďal?ích podpredsedov vlády a ostatných členov vlády a ?tátnych tajomníkov. Obsadenie funkcií vedúcich úradov ministerstiev navrhne v?dy príslu?ný minister. Obsadenie funkcie vedúceho Úradu vlády navrhne predseda vlády.

    IV.

    1. Zmluvné strany sa zaväzujú vzájomne pôsobi? pri predchádzaní sporov.

    2. V prípade vzniku sporu medzi zmluvnými stranami rokujú o jeho rie?ení predsedovia. Pokiaž sa nedosiahne bezodkladné rie?enie, zmluvné strany vytvoria pre rie?enie sporných otázok skupiny poverených zástupcov zmluvných strán na ich rie?enie, určenie spôsobu rie?enia sporu a prípravu rozhodnutia predsedom zmluvných strán.

    3. A? do prijatia konečného rozhodnutia o spornej otázke sa zmluvné strany dobrovožne zdr?ia akéhokožvek komentovania, vysvetžovania vlastných postojov alebo postojov inej zmluvnej strany.

    4. Po prijatí konečného rozhodnutia je rozhodnutie záväzné a nespochybnitežné i smerom k verejnosti a tlači. Rovnako je i záväzný dohovorený rámec informovania verejnosti o spornej otázke a spôsobe rie?enia.

    5. Z jednotlivých koaličných rozhovorov a konzultácií sa vedú a archivujú zápisy a o konkrétnych dohovoroch a dohodách.

    6. Zmluvné strany budú pravidelne spoločne informova? verejnos? a masmédiá o postojoch a zámeroch koalície.

    7. Ka?dá zo zmluvných strán má právo informova? o svojich straníckych zámeroch a postojoch, a to v rámci tejto zmluvy o vytvorení koalície.

    V.

    1. Zmluva o vytvorení vládnej koalície je zmluva otvorená, ku ktorej mô?e pristúpi? aj iná politická strana alebo hnutie so súhlasom v?etkých zmluvných strán.

    2. Táto zmluva nadobudne účinnos? dňom jej podpísania predsedami zmluvných strán a zaniká dňom predvolebnej kampane parlamentných volieb, pokiaž sa zmluvné strany nedohodnú inak.

    V Bratislave dňa 11. decembra 1994

    Vladimír Mečiar, predseda HZDS
    Ján źupták, predseda ZRS
    Ján Slota, predseda SNS
    Pavel Delinga, predseda RSS

    -----

    převzato z: SME, 13. 12. 1994


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Rozhovor: Hans Modrow: Hrobárom NDR bol aj Honecker (Dana Čikelová, Pravda, 9. 11. 2004)

    Vydáno dne 02. 01. 2005 (1562 přečtení)

    Hans Modrow: Hrobárom NDR bol aj Honecker
    autorka: Dana Čikelová, zdroj: Pravda, 9. 11. 2004

    Presne pred pätnástimi rokmi padol Berlínsky múr. O rok bolo u? Nemecko znovuzjednotené. Hans Modrow, ?éf vlády Nemeckej demokratickej republiky, nebol zástancom rýchleho zjednotenia a bol za existenciu dvoch nemeckých ?tátov. Rozhovor s Hansom Modrowom priná?a utorňaj?ie vydanie denníka PRAVDA.

    ?tyri dni po páde Berlínskeho múru ste sa stali predsedom vlády Nemeckej demokratickej republiky (NDR). Videli ste naozaj ?ance v zachovaní dvoch nemeckých ?tátov, ako ste to navrhovali?
    Áno. Aj medzinárodne sa po páde múru vychádzalo z toho, ?e NDR bude e?te nejaký čas existova?. A ?e znovuzjednotenie Nemecka sa neuskutoční cez noc. Spojenci sa v tom čase tie? neprikláňali k rýchlemu tempu znovuzjednotenia. Vo svojom vládnom vyhlásení som preto navrhol "zmluvné spoločenstvo? oboch ?tátov, za predpokladu zásadných zmien v hospodárstve, práve i zahraničnej politike NDR, ale so zachovaním suverenity.

    Spolkový kancelár Helmut Kohl vás v my?lienke dvoj?tátnosti podporoval. Ale 28. novembra vy?iel s desa?bodovým programom na znovuzjednotenie...
    Áno, Kohl ma podporoval. Návrh zmluvného spoločenstva bol základ a Sovietsky zväz sa k nemu prikláňal. Hoci Valentin Falin (bývalý vežvyslanec Moskvy v NSR, neskôr vysoký predstavitež Ústredného výboru Komunistickej strany Sovietskeho zväzu - pozn. red.) filozofoval aj o konfederácii oboch ?tátov... A desa?bodový program vzi?iel po stretnutí zahraničnopolitického poradcu Gorbačova s poradcom Kohla v Bonne.

    Len pár dní po oslavách 40. výročia vzniku NDR odstúpil ?éf Jednotnej socialistickej strany Nemecka (SED) Erich Honecker. To bolo 18. októbra a u? 8. novembra padol Berlínsky múr. Honecker odmietal bra? na vedomie, ?e Michail Gorbačov presadzovaním glasnosti zru?il Bre?nevovu doktrínu o zasahovaní Moskvy do zále?itostí iných ?tátov. Ba zakázal v NDR predáva? sovietsky časopis Sputnik, kde sa o zmenách písalo, či premieta? niektoré sovietske filmy... Ako ste to vnímali?
    Ignoroval to preto, lebo tvrdil, ?e to čo robil vtedy Sovietsky zväz, sme my v NDR u? urobili, v čom nemal pravdu. S Honeckerom som sa poznal e?te z čias v mláde?níckej organizácii. Ako presvedčeného antifa?istu som ho uznával a bol voči nemu solidárny. Za stra?nú som v?ak pokladal neskor?iu stratu jeho zmyslu pre realitu. Bol dlh?ie chorý a tým prakticky u? celé leto 1989 odstavený. Bol v?ak presvedčený, ?e keď sa pri októbrových oslavách postaví znovu pred národ na tribúnu, bude sa usmieva? a kýva? v spoločnosti Gorbačova, Husáka a ďal?ích, bude NDR z ?a?kostí von... Bol pri moci tožko rokov, ?e sa správal tak, akoby bol na politiku povolaný, namý?žal si, ?e tvorí dejiny.

    To, ?e desa?tisíce žudí odchádzali na Západ a Maďarsko otvorilo hranice, mu nič nenaznačovalo? A vnímal, ?e v jeho strane boli reformisti a väč?ina v jej vedení ho chcela zvrhnú??
    Niektoré okolnosti nevedel vyhodnoti. Bol pod vežkým vnútrostraníckym tlakom, preto?e odmietal Gorbačovove my?lienky, v ktorých reformisti, ale aj be?ní žudia videli svetielko nádeje. Cítili sa odstavení nielen od Západu, ale aj od nového smerovania Východu. Preto aj pri náv?teve Gorbačova u? viac nekričali ,,Erich, Erich!", ale ,,Gorbi, pomô? nám!" Honecker stratil súdnos?. Keď sme ho donútili odís?, ohlásil odstúpenie zo zdravotných dôvodov. Ka?dý v?ak vedel, ?e to bolo inak.

    Kedy sa upustilo od úvah o dvoch nemeckých ?tátoch?
    A? do januára 1990 bola otázka znovuzjednotenia otvorená. Medzitým sa konalo aj zasadnutie Rady vzájomnej hospodárskej pomoci (RVHP) v Sofii. Tam sa hovorilo, ?e ekonomiky RVHP musia e?te do konca roku 1990 prejs? na konvertibilnú menu (namiesto vožne zamenitežného rubža), čo znamenalo dolárové hospodárstvo. Bolo mi jasné, ?e sa musíme orientova? na spolkové Nemecko. Okrem toho vtedaj?í československý premiér Marián Čalfa vyhlásil, ?e RVHP pre neho nie je budúcnos? a obrátil sa na Požsko a Maďarsko, aby zalo?ili spoločenstvo - čo bol vlastne zrod budúcej visegrádskej ?tvorky. To boli záva?né zahraničnopolitické momenty, ktoré mi naznačovali, ?e treba prejs? k inému konceptu ako k zmluvnému spojenectvu.

    Ako sa k tomu na konci roku 1989 stavala Moskva?
    Sna?il som sa o stretnutie s Gorbačovom - v rámci politického poradného výboru Var?avskej zmluvy začiatkom decembra. Zo slov Gorbačova o jeho schôdzke s prezidentom USA Georgeom Bushom st. na Malte mi bolo jasné, ?e James Baker s Hansom-Dietrichom Genscherom (?éfovia diplomacií USA a NSR ? pozn. red.) a Bush s Kohlom u? rokovali o ,,nemeckej otázke?. Začiatkom decembra, keď som s Gorbačovom hovoril v Moskve, sa e?te jasne hlásil k NDR. Rovnaký postoj mal ústredný výbor sovietskych komunistov.

    V januári sa v?ak u? uva?ovalo inak. A 1. februára ste predlo?ili Postupný plán na znovuzjednotenie Nemecka a zachovanie neutrality konfederácie oboch nemeckých ?tátov. Čo mu predchádzalo?
    Dňa 25. januára sa na porade u Gorbačova o ďal?om rie?ení nemeckej problematiky stanovilo aj to, ?e treba pripravi? odsun sovietskych vojsk. O pä? dní bol rozhovor zástupcov NDR a ZSSR o príprave konceptu postupného plánu na znovuzjednotenie. Gorbačov pred novinármi vyhlásil základnú tézu, ?e ZSSR vychádza z toho, ?e Nemci musia o nemeckej otázke rozhodnú? sami. Moskva v?ak podporovala plán zjednotenia.

    Zároveň v?ak ?iadala jeho neutralitu?
    Sovietska strana so silným akcentom zdôrazňovala, ?e tento plán, ktorý bol predlo?ený a je spoločný, musí obsahova? to, ?e zjednotené Nemecko musí by? vojensky neutrálne. Keď som ohlásil neutralitu, bol to pre Spojené ?táty hlavný signál. Jednotné Nemecko chceli, nie v?ak neutrálne. Baker letel do Moskvy s ciežom prehovára? ju, aby nesúhlasila s neutralitou, e?te predtým, ako tam cestoval Kohl. Gorbačov vtedy vyhlásil, ?e Nemecko mô?e patri? aj k NATO, aj k Var?avskej zmluve... Tu bolo vidie?, ?e nie je pánom situácie a nevidí realitu. A keď dnes hovorí o tom, ?e roz?irovanie NATO smerom na východ nie je správne, tak prečo vtedy nepodporoval neutralitu Nemecka? Veď roz?irovanie NATO je dôsledkom aj tohto rozhodnutia... Gorbačov podža mňa proces znovuzjednocovania v Nemecku nepochopil - celý čas po?adoval iba 12 miliárd mariek na rýchly odsun sovietskych vojsk. Iné sovietske záujmy v?ak u? prestal obhajova?. Dodnes sa tam ?pekuluje, či tento mu?, ktorého zahraničie oslavuje ako hrdinu, bol zradca alebo nie.

    Máte zásluhu na tom, ?e ste zabránili chaosu a krviprelievaniu. Zaviedli ste diskusie za okrúhlym stolom aj s opozíciou a občianskymi hnutiami. Mnohí hovoria o "vedžaj?ej vláde", existujúcej popri va?ej...
    No, to je hlúpos?, nijaká vláda popri alebo dvojvládie neboli. Od začiatku som pozýval opozíciu, kde bolo asi osem strán, na rokovania. Boli úspe?né a vyústili do prípravy volieb v NDR v marci 1990. A proti násiliu som bol v?dy.

    Nakožko ovplyvnili budúcnos? Nemecka vežké demon?trácie? Bol národ hybnou silou?
    Iste, bol jednou zo síl, ktoré sa podiežali na znovuzjednotení. Spontánnou silou. Silou, ktorá v?ak po decembri u? bola tro?ku ovplyvňovaná Kohlovou Kres?anskodemokratickou úniou. Čo myslíte, kde by boli občania NDR vzali také mno?stvo vlajok spolkovej republiky, aké vtedy vialo v Drá?ďanoch?

    A ktoré boli ďal?ie hybné sily? Gorbačovovi za to vežké zásluhy nepriznávate...
    Nie, nepripisujem Gorbačovovi mimoriadne zásluhy. Bol jednou zo síl, ktorá v?ak spočívala v tom, ?e snahy na znovuzjednotenie nebrzdil. Vlastný koncept v?ak neponúkol, lebo nijaký nemal. Národ bol nepochybne druhou silou, ktorá k rie?eniu prispela. A tre?ou boli snahy svetových politikov a to, ako pritom spoji? rôzne záujmy.

    Re?pektoval vás Helmut Kohl? V akom duchu prebiehali rokovania s ním?
    Na?e prvé oficiálne politické stretnutie medzi ?tyrmi očami bolo v Drá?ďanoch 19. decembra. Ale aj predtým sme sa raz videli, ale iba videli (smiech). Myslím, ?e to bolo v roku 1978. Kohl s man?elkou bol súkromne v NDR a pri?iel aj na futbalový zápas v Drá?ďanoch. Z Berlína som dostal zákaz nadväzova? s ním kontakt. Základom rokovaní v decembri 1989 bolo zmluvné spojenectvo. O zjednotení e?te reč nebola. Kohl podporoval môj návrh. Vydali sme aj spoločné vyhlásenie. V ňom stálo, ?e sa budeme spoločne usilova? o zmluvné spojenectvo oboch nemeckých ?tátov.

    To bolo v deň, keď na ďal?ej vežkej demon?trácii žudia vítali Kohla s nad?ením, a namiesto "Sme národ", začali skandova? "Sme jeden národ"?
    Áno. Kohl to dnes hodnotí tak, ?e práve to vraj bolo rozhodujúce. Nerád by som to spochybňoval, je mi jasné, ?e to na neho urobilo vežký dojem. O rýchlom znovuzjednotení v?ak vtedy e?te určite nehovoril.

    Kedy teda Kohl upustil od mo?nosti dvoch nemeckých ciest?
    V januári sa konalo e?te mno?stvo stretnutí zástupcov vlád oboch nemeckých ?tátov. Potom v Davose sme s Kohlom hovorili e?te o konfederácii, o vytvorení komisií v oboch ?tátoch, ktoré budú ma? na starosti problémy týkajúce sa budúceho zjednotenia. Začiatkom februára i?iel do Moskvy a 13. februára sme sa stretli v Bonne. So mnou nikto dopredu nehovoril, o čom budú rokovania v Bonne. A tento dátum bol rozhodujúcim sekom. U? sa o dvoch cestách neuva?ovalo.

    Aký bol Kohl? Akého ho máte v pamäti?
    Vežmi dbal na to, aby pôsobil priatežsky a žudsky. Vysvetlím to na príklade toho, ako vedel dokonca aj to, kto boli moji rodičia, čo robili, kde sa narodili... Do detailov. To som ja o jeho rodine určite nevedel, iba to, ?e pochádzal z Falcka. Jeho politická pripravenos? na rokovania u? nebola taká perfektná. Kohl bol predstavitež a obhajca tých, čo ho zvolili na miesto, kde bol celých 16 rokov. Teda západonemeckého kapitálu. Bol tie? dlhé roky pri moci a tie? sa cítil by? povolaný ? a potom e?te aj s prehodeným plá??om jednoty. ,,Ich? jednoty.

    Dňom 3. októbra 1990 sa NDR stala minulos?ou. Ako sa pozeráte na zjednotenie krajiny dnes?
    Zjednotenie som chcel, ale nie tak rýchlo a nie v takej podobe, dôsledky ktorej nesieme doteraz, aj 15 rokov po páde múru. Nedá sa hovori? o v?etkom, ale spomeniem, ako sa prehadzovali výhybky pri privatizácii majetku NDR. Také niečo za?ilo aj Slovensko pri začleňovaní do Európskej únie. A? 85 percent majetku NDR dostal západonemecký kapitál, desa? medzinárodný a zvy?ných pä? občania bývalej NDR... A tak to i?lo ďalej. Chcel som zjednotenie, ale nie takéto.

    Hans Modrov (76) sa narodil roku 1928 v Jasienici na území dne?ného Požska. Začal sa uči? za zámočníka, ako 17-ročný musel ís? na front a čoskoro padol do sovietskeho zajatia. V roku 1949 sa vrátil domov, pracoval ako zámočník a vstúpil do mláde?níckej organizácie Slobodná nemecká mláde? (FDJ), ako aj do SED. V ZSSR ?tudoval roku 1952 na vysokej ?kole Komsomolu a po ďal?om pobyte v Moskve zastával po návrate do NDR viacero funkcií V FDJ. Externe vy?tudoval ekonómiu. V roku 1967 ho zvolili do ÚV SED, členom ktorého bol a? do roku 1989. Od roku 1973 viedol krajský výbor SED v Drá?ďanoch. V búrlivých októbrových dňoch 1989 mal výrazný podiel na organizovaní stretnutí a rozhovorov medzi zástupcami SED a opozičných hnutí, tzv. okrúhlych stolov. V novembri 1989 sa stal predsedom vlády NDR a bol ním do marca 1990, keď sa v NDR konali (prvé slobodné) vožby. Otec dvoch dcér a starý otec troch vnukov je čestný predseda postkomunistickej Strany demokratického socializmu (PDS). Niekožko rokov bol aj poslancom PDS v Európskom parlamente.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Článek: Přes noc ji postavili, přes noc i padla (Aktuálně.cz, 9. 11. 2006)

    Vydáno dne 02. 01. 2005 (705 přečtení)

    Přes noc ji postavili, přes noc i padla
    zdroj: Aktuálně.cz, 9. 11. 2006

    Praha - Pro lidi ve východním i západním Berlíně to byl ?ok. Přes noc z 12. na 13. srpna 1961 mezi nimi vyrostla zeď. V prvních dnech ji tvořily jenom různé zátarasy. Zedníci pod dohledem východoněmecké policie v?ak pracovali rychle. Do konce měsíce tak zeď skutečně stála.

    ?ok vystřídalo zklamání

    V ?oku z rychlého rozetnutí města v?ak nebyli jenom Berlíňané. Zklamání přinesla zeď i vět?ině obyvatel sovětských satelitů ve střední Evropě. Definitivně toti? padly jejich naděje, ?e západ proti sovětskému rozpínání zasáhne.

    O jejich osudu bylo rozhodnuto na dal?ích 28 let, kdy zeď v Berlíně stála.

    V prvních letech přitom nebyla zcela neprody?ná. I díky pomoci lidí ze západu se ji podařilo překonat tisícům lidí. Později byl úspě?ný útěk spí?e výjimkou, mnohem častěji končily pokusy tragicky. Celkem při nich zahynulo 125 lidí.

    Západ byl na dosah, pak při?la kulka

    Smutné prvenství přitom patřilo 24letému Günteru Litfinovi z východního Berlína. Jenom jedenáct dní po rozdělení města, 24. srpna, se pokusil o útěk přes ?elezniční most v centru Berlína. Bohu?el jej přitom zahlédli pohraniční vojáci.

    Litfin proto skočil do řeky a plaval ze v?ech sil na západní břeh. Kdy? u? jej měl skoro na dosah, spustila se salva z druhé strany. Litfina zasáhly kulky přímo do hlavy. Po několika metrech kleslo jeho tělo ke dnu a zanedlouho jej vojáci vytáhli mrtvého.

    V balónu za svobodou

    Poslední obětí berlínské zdi byl 32letý elektrikář Winfried Freudenberg. Zahynul 8. března 1989 při pokusu o přelet zdi horkovzdu?ným balónem. Svůj útěk plánoval dlouhá léta dopředu. Nechal se kvůli němu dokonce zaměstnat v berlínské plynárně, aby měl blízko k potřebné surovině.

    K útěku se i s man?elkou odhodlal v noci ze 7. na 8. března 1989. S doma vyrobeným balónem se vypravili do východoberlínské čtvrti Weißensee, kde měli vytipovaný jeden plynový rozvod. Z něj začali balón napou?tět. Balón je?tě nebyl úplně nafouklý, kdy? je někdo vyru?il. Freudenbergovu man?elku to vystra?ilo. Kdy? nepřesvědčila man?ela, aby útěk nechal na jindy, nechala ho o samotě.

    Freudenberger hekticky dodělal poslední přípravy, pak vzlétl. V 1.50 hodin zavolal na policii v Pankowě udavač a oznámil, ?e viděl ve vzduchu balón. Hraniční hlídka přijela na místo u? pozdě. Spatřila je?tě, jak Freudenbergerův balón narazil do elektrického vedení, ale pak jim uprchlík zmizel ve tmě. Freudenberger je?tě doletěl nad západní čtvr? Zehlendorf, ale tam se jeho balón náhle zřítil. Jeho kormidelník se přitom smrtelně zranil.

    Nejdel?í zeď v Evropě - 165 km

    Zeď byla postavena narychlo a ne v?dy zcela kvalitně, později proto musela projít několika "modernizacemi". Od sedmesátých let se zeď skládala z betonových, asi 3,6 metru vysokých panelů.

    Na východní straně bylo několik ochraných pásem: nejdříve ostnatý drát, pak pás pro psy, pro pohraniční strá?, pak protitankové zátarasy, a nakonec dal?í zeď směrem na východ.

    Celkově zeď měřila 165 km (45 km na hranici Západního Berlína, 120 km mezi Západním Berlínem a Braniborskem).


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Článek: Stasi byla mocná a ostrá, ale ohniska odporu v NDR existovala dávno před rokem 1989 (P. Formánková, P. Koura, Kavárna online, 26. 6. 2009)

    Vydáno dne 02. 01. 2005 (937 přečtení)

    Stasi byla mocná a ostrá, ale ohniska odporu v NDR existovala dávno před rokem 1989, ukazuje výstava v Berlíně
    autoři: Pavlína Formánková a Petr Koura, zdroj: iDnes Kavárna online, 26. června 2009 14:06

    Na Alexandrově náměstí v Berlíně je instalována rozsáhlá výstava, která dokumentuje ka?dodenní realitu v komunistické Německé demokratické republice (NDR) a události, které přispěly k pádu berlínské zdi. Výstavu nazvanou Pokojná revoluce lze shlédnout a? do listopadu.

    Expozice je zalo?ena předev?ím na fotografiích a kurátoři měli při jejich výběru mimořádně ??astnou ruku, o čem? svědčí značný zájem, a to jak ze strany Berlíňanů, tak turistů, pí?í historici Pavlína Formánková a Petr Koura. Expozice je umístěna v plenéru a vstup na ni je zdarma.

    Přestupní stanice Praha

    Panely s fotografiemi a texty doplňují zvukové i filmové záznamy řady událostí. Českého náv?těvníka při jejich prohlí?ení a poslechu napadne, jak málo toho o osmdesátých letech v NDR ví. Vět?inou viděl záběry z podzimu 1989, kdy východoněmečtí občané obléhali velvyslanectví SRN v Praze i záznam proslovu západoněmeckého ministra zahraničí Hanse-Dietricha Genschera, ve kterém jim 30. září 1989 večer z balkonu Lobkovického paláce oznámil, ?e mohou odjet do západního Německa.

    Na vystavených fotografiích i v promítaných filmech je zachycena rozbahněná zahrada velvyslanectví, v ní? byly narychlo postaveny stany, vidíme i příslu?níky Veřejné bezpečnosti, kteří se sna?í zabránit východním Němcům přelézt plot západoněmecké ambasády, dále nepopsatelný jásot davu, který zazněl po Genscherových slovech, polibek na rozloučenou přes mří?e plotu velvyslanectví mezi matkou a dcerou i samotný odjez speciálních vlaků z nádra?í v Praze-Libni. Pro vět?inu Čechů je v?ak dal?í osud uprchlíků neznámý. Na výstavě je zdokumentován jejich příjezd do bavorského Hofu: vítají je transparenty, pak první, provizorní nocování na skládacích lehátkách. Překvapivé je, kolik je na fotografiích kojenců a batolat - NDR neopou?těli jen mladí bezdětní lidé.

    Nechybí ani záběry z Maďarska, přes ně? východní Němci utíkali do Rakouska u? od léta 1989. Doplňují je dobové předměty: hadrový medvídek, v něm? rodina tou?ící dostat se na Západ pa?ovala 19 tisíc maďarských forintů (s popiskou, ?e legálně si mohli vyměnit jen 2 650 forintů ročně), mapa Vídně či první pohlednice oznamující příbuzným, ?e se jim útěk podařil.

    Kostely, útoči?tě opozice

    Výstava v?ak předev?ím dokumentuje dění, které těmto událostem předcházelo - vznik opozičních skupin. Těm v NDR poskytovala útoči?tě hlavně evangelická církev, nebo? východoněmecká policie nesměla vstoupit na církevní půdu. Opoziční aktivisté protestovali proti militarizaci společnosti, devastaci přírody i historických center, ale také proti vzdělávacímu systému. Jejich aktivity re?im potlačoval a sna?il se mezi ně nasadit své spolupracovníky. Ač museli členové opozice počítat s vyhazovem z práce nebo ze ?koly či dokonce s uvězněním, jejich počet stoupal. Koncem osmdesátých let v NDR působilo více ne? tři sta padesát opozičních uskupení.

    Jedním z takových center se stal východoberlínský kostel Krista Spasitele. Od roku 1979 se v něm kromě jiného konaly tzv. bluesové m?e, které nav?těvovaly tisíce lidí. Koncerty se tu pojily s nekonvenčními kázáními, modlitbami a také kritickými diskusemi o NDR. O tom, jak takové koncerty vypadaly, informuje unikátní fotografie pořízená v roce 1987 v dal?ím východoberlínském kostele - Zionskirche. Zakladatel kapely Tacheles André Greiner-Pohl na ní stojí s elektrickou kytarou na kazatelně. Několik měsíců předtím dostal do?ivotní zákaz vystupovat. Fotografii pořídil Harald Hauswald, východoberlínský fotograf a kronikář opozičního hnutí v NDR.

    V evangelických kostelech nacházeli vedle muzikantů útoči?tě kriticky smý?lející spisovatelé, herci a malíři. Písničkářka Bettina Wegnerová odmítla zásahy úřadů do svých textů, a kdy? vyfasovala zákaz vystupování, koncertovala v kostelech; nakonec ov?em byla donucena NDR opustit. Re?isérka Freya Klierová a písničkář Stephan Krawczyk se anga?ovali v opozičních skupinách ve východním Berlíně. Jejich ostrá satira ?ivota v NDR, nazvaná Steinschlag, do?la zákazu. Hru přesto inscenovali v kostelech. V roce 1988 byli oba zatčeni a rovně? vypovězeni.

    Kostel jako informační centrum

    Řada fotografií je věnována berlínskému kostelu Gethsemanenkirche ve čtvrti Prenzlauer Berg. Druhého října 1989 zde proběhla tichá demonstrace za propu?tění zatčených demonstrantů v Lipsku a následovaly dal?í protesty. Kdy? účastníci pobo?nosti opou?těli 8. října 1989 kostel, zasáhla Stasi: utvořila "kotel" a mnoho lidí zatkla. Dlouhé hodiny je zadr?ovala na policejních stanicích, týrala je a poni?ovala. Policejní násilí pobouřilo tisíce lidí; ka?dý večer přicházely na bohoslu?bu zástupy a vyjadřovaly solidaritu se zatčenými.

    Kostel se v říjnových dnech roku 1989 postupně stal informačním a tiskovým centrem. Korespondenti z celého světa, kteří původně přijeli na státní oslavy 40. výročí vzniku NDR, vysílali zprávy o revoluci a pro informace o aktuálním dění si chodili sem. Nebo? v Gethsemanenkirche se dvacet čtyři hodin denně shroma?ďovaly údaje o opozičních aktivitách v celé zemi. Zásahy státní moci jsou zdokumentovány v protokolech. Zástupci opozičních skupin předlo?ili 23. října zahraničním médiím stostránkovou zprávu o policejních zásazích. Později tyto protokoly tvořily podklady pro nezávislou vy?etřovací komisi, která mapovala násilné zásahy bezpečnostních sil v říjnu 1989.

    Paleta odpíračů

    Východoněmečtí politici z interních zpráv, které si nechávali vypracovávat, dobře věděli o alarmujícím stavu zneči?tění ?ivotního prostředí v NDR, nicméně před veřejností tyto informace utajovali a nepřipustili jakoukoli diskusi. Ekologické aktivisty, kteří devastaci dokumentovali a zprávy o ní poskytovali západoněmeckým médiím, pronásledovali. Ale po?kozování ?ivotního prostředí bylo natolik očividné, ?e oficiálním proklamacím nikdo nevěřil a v ekologickém hnutí se začalo anga?ovat stále více občanů. Záběry na Alexandrově náměstí připomínají rovně? snahu některých občanů NDR vytvořit alternativu k oficiálnímu vzdělávacímu systému. V berlínské čtvrti Prenzlauer Berg zalo?ila v roce 1980 skupina rodičů, kteří nechtěli svěřovat své děti státním jeslím a ?kolkám, alternativní dětské zařízení. Stát v?ak v této iniciativě spatřoval ohro?ení komunistické výchovy a v prosinci 1983 zařízení násilně vyklidil. Marianne Birthlerová, dne?ní Spolková zmocněnkyně pro dokumenty bývalé Státní bezpečnosti (Stasi), iniciovala tehdy ve východním Berlíně vznik alternativní večerní ?koly s názvem Jiná výuka, aby se zde mohli mladí lidé vzdělávat podle vlastní volby v oblastech, které byly ve ?kole tabu.

    Expozice rovně? dokumentuje aktivity pacifistů a odpíračů povinné vojenské slu?by. Vystaven je například snímek pořízený na Církevním dni ve Wittenbergu v roce 1983. Stefan Neu na něm před čtyřmi tisíci diváky překovává meč v pluh. Heslo Překovat meče v rádla, které je převzato z Bible, se v podobě ná?ivky ?ířilo mezi veřejností a stávalo se protestním symbolem. Proti těm, co tuto ná?ivku nosili, stát zasáhl. Na jiném záběru vidíme shromá?dění odpíračů vojenské slu?by v zahradě východoberlínského kostela Krista Spasitele v roce 1982. Aktivisté po?adovali zavedení náhradní civilní slu?by, ?ířili necenzurované informace, diskutovat sem přicházely a? tři tisíce lidí.

    Jedna z nejzdařilej?ích fotografií prezentovaných na výstavě je momentka z východoberlínského metra z roku 1986. Na lavici vedle sebe sedí pankáč s mohutným "čírem" a uniformovaný východoněmecký policista. Oba se od sebe demonstrativně odvracejí - vzájemné opovr?ení je evidentní. Vyznavači punku se bouřili proti ?edivosti ?ivota v NDR. Jejich provokativní vzhled a anarchistické smý?lení z nich učinilo v očích orgánů NDR nepřátele státu, proto je Stasi dostala za úkol sledovat.

    Mláde? NDR byla "dobrovolně povinně" organizována ve Svobodné německé mláde?i (FDJ), co? byla obdoba na?eho Socialistického svazu mláde?e (SSM). Proto?e tato organizace byla označována za "bojovou rezervu strany", museli její členové ve v?ech typech ?kol, od učňovských po vysoké, absolvovat vojenskou přípravu a ideologickou "masá?". V druhé polovině osmdesátých letech stále více mladých lidí nachází odvahu členství v FDJ odmítnout, odklání se od nadiktovaného stylu ?ivota a věnuje se nejrůzněj?ím alternativním kulturním aktivitám nebo se anga?uje politicky.

    Máte na vybranou: vězení, či exil

    Část výstavy je věnována velké demonstraci, která se uskutečnila ve východním Berlíně 17. ledna 1988. Tehdy se konala ka?doroční oficiální manifestace k poctě zavra?děných komunistických politiků Rosy Luxemburgové a Karla Liebknechta. Opoziční skupiny na ní demonstrovaly pod heslem Luxemburgové: "Svobodu pro jinak smý?lející" za lidská práva a demokracii. Stasi zatkla více ne? sto demonstrantů a několik dní po té byli uvězněni nejznáměj?í představitelé východoberlínské opozice, nebo? se veřejně zastávali zatčených. Po celé zemi se začala konat tichá protestní shromá?dění.

    Jedna z instalovaných fotografií zachycuje na známém hraničním přechodu Checkpoint Charlie na Friedrichstraße demonstraci uskutečněnou 31. ledna 1988 za propu?tění zatčených - protestovali jak vystěhovaní občané NDR, tak Západoberlíňané. Státní moc dala zadr?eným lidem z opozice na vybranou: buď několikaleté vězení, anebo vystěhování ze země. Pod tímto tlakem se vět?ina zatčených rozhodla opustit NDR. Re?im počítal s tím, ?e to opozici oslabí. Jen?e protesty naopak sílily.

    My jsme ten lid!

    Na Alexandrově náměstí se 4. listopadu 1989 konala vůbec největ?í protire?imní demonstrace v dějinách NDR. Zúčastnilo se jí více ne? půl milionu lidí. Připomínat ji mají mimo jiné tehdej?í hesla, napsaná na transparentech, pod nimi? procházejí náv?těvníci a probíhá dne?ní ka?dodenní ?ivot. Snad nejznáměj?ími se tehdy stala zvolání: "My jsme ten lid!" a "Zůstaneme tady!" Obě provolání reagovala na omílaná prohlá?ení východoněmecké vládnoucí garnitury, ?e lid si přeje klid na práci, republiku si rozvracet nedá a ?tváči a? odejdou.

    Demonstraci svolala občanská iniciativa Nové fórum, která po?ádala o podporu východoberlínská divadla. Na tribuně hovořili umělci, bojovníci za lidská práva i představitelé státu, které v?ak lidé vypískali. V průběhu demonstrace byli ve v?ech patrech nedalekého Paláce republiky rozmístěni příslu?níci paramilitárních ozbrojených jednotek. Měli být připraveni na zásah, ale současně dbát na to, aby je demonstranti zvenku neviděli. Na demonstraci pozvalo Nové fórum také "východoněmeckého Karla Kryla" - písničkáře Wolfa Biermanna. To vyvolalo velký rozruch, nebo? Biermann, vyho?těný z NDR v roce 1976, byl pova?ován za nepřítele státu číslo jedna. Čtvrtého listopadu 1989 mu byl v?ak na hranici odmítnut vstup do NDR.

    Organizátoři výstavy chtějí leto?ního 4. listopadu natáhnout na náměstí plátno a promítnout na něj autentické záznamy projevů jednotlivých řečníků i záběry z této největ?í demonstrace, po ní? o pět dní později padla berlínská zeď. Tím také bude výstava ukončena.

    Odkaz na fotky k článku je zde.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Majchrák Jozef: Básnik v politike - článek o Martinu Rázusovi (Tý?deň)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2204 přečtení)

    Básnik v politike (Martin Rázus)
    Autor: Jozef Majchrák
    Zdroj: časopis Tý?deň

    Najvýraznej?ou postavou predvojnovej Slovenskej národnej strany bol básnik a politik Martin Rázus. K jeho odkazu sa hlási aj súčasný ?éf národniarov Ján Slota. Rázus je dokonca na internetovej stránke strany spolu s źudovítom ?túrom a M. R. ?tefánikom zahrnutý medzi osoby, z ktorých ideového odkazu dnes SNS najviac čerpá. Čo teda majú títo dvaja politici spoločné?

    Evanjelický kňaz Rázus bol intelektuál so ?irokým rozhžadom a hlbokým preci?ovaním dobových problémov Slovenska. Na rozdiel od vežkej časti príslu?níkov vtedaj?ej evanjelickej inteligencie neodi?iel za ďal?ím vzdelaním na nemecké univerzity, ale do ?kótskeho Edinburghu. Sociológia, ktorá sa vtedy v anglosaskom svete prudko rozvíjala, sociálna filozofia Johna Ruskina či ?kótske balady ? to v?etko boli podnety, ktoré aj neskôr významne ovplyvňovali Rázusove politické a literárne aktivity. Po ročnom pobyte v ?kótsku sa mladý Rázus vrhol do slovenského literárneho ?ivota. Jeho básne hojne uverejňovali literárne časopisy ako Slovenské pohžady, ?ivena a Prúdy. Rázus sa stal in?piráciou pre básnikov ako Ján Smrek či Emil Boleslav Lukáč.

    Vo verejnom ?ivote

    Rázus nikdy nezostal len literátom, utiahnutým v ústraní. O verejný ?ivot sa zaujímal. ?Povedzte svojim, ?e my sme tie? žudia,? napísal u? v roku 1912 v odkaze maďarským básnikom, kde ich upozorňoval na nedôstojné pomery na Slovensku. Do verejného diania sa naplno zapojil po vzniku prvej Československej republiky. Ako evanjelik politicky inklinoval k Slovenskej národnej strane. V rámci tohto prúdu dôsledne zotrvával na pozíciách slovenskej autonómie. Keď na ustanovujúcom zjazde SNS v roku 1919 Milan Hod?a vyhlásil, ?e s obsahom autonómie súhlasí, len neprijíma toto označenie, Rázus s ním polemizoval. ?Keď sme za v?etko, čo toto slovo znamená, netreba sa ho bá? uvies? do programu strany.? Ani vo vypätej atmosfére tesne po vzniku prvej republiky sa v?ak Rázus nikdy nezní?il k urá?livým a nenávistným slovám na adresu Maďarov. Dokonca pred touto rétorikou varoval aj tých odrazu prebudených Slovákov, ktorí sa sna?ili nedostatok odvahy z čias monarchie kamuflova? protimaďarským radikalizmom. V roku 1919 im v Národných novinách adresoval tieto ver?e: ?ovinizmus / hlúpa nemoc- choroba, / aspoň ja tak ponímam / ohyzdou bola Maďarom / nepristane ani nám.

    Rázusov program

    Politický program Martina Rázusa sa dá zjednodu?ene charakterizova? ako zmes nacionalizmu a ostrej kritiky sociálnych pomerov na Slovensku. Národ v?ak pre neho nebol len prázdnym symbolom v politickom boji, ako je to často u dne?ných predstavitežov SNS. Veža o ňom rozmý?žal a chápal ho ako sociálnu a etickú kategóriu. ?Národ je rodina, ktorá má povinnos? postara? sa o ?itie a bytie v?etkých svojich údov. Táto staros? začína sa predne u tých, ktorí hynú, teda u sociálne najslab?ích. Z toho dôsledne nasleduje, ?e ná? národný duch, nacionalizmus slovenský, nie je prostým hejslováčením, ale má svoj sociálny obsah, čo sa vyrovná v?etkým moderným izmom,? napísal vo svojej knihe Argumenty.

    V hospodárskej oblasti boli Rázusove predstavy skôr utópiou ako reálnou alternatívou. Prihováral sa napríklad za vznik Hospodárskej rady pri Spoločenstve národov, bez ktorej súhlasu by nebolo mo?né postavi? ani jednu fabriku. ?Táto rada povolí výrobu len vtedy, keď odbyt bude zaistený. Svetovo regulovaná výroba a spotreba zaistí pracujúcim triedam ?ivobytie a chlieb,? navrhuje Rázus. Tieto názory mu priná?ali sympatie v prostredí žavicovej inteligencie. ?Farár Rázus v jednej vete máva viac socializmom ako vy v celom článku,? napísal Vladimír Clementis v polemike s vodcom slovenských sociálnych demokratov Ivanom Dérerom. Na druhej strane najmä centralisticky orientovaní politici a novinári ho pre ne označovali za naivného ?snílka? a socialistu. Franti?ek Votruba v roku 1924 v novinách Slovenská politika napísal: ?Básnik Rázus stvoril si svoju predstavu o republike ako rí?i absolútnej spravodlivosti, lásky a blahobytu, bez ohžadu na krehkos? vecí žudských, na skutočné a vzájomne sa krí?iace záujmy osôb, stavov, tried a strán a bez ohžadu na hospodárske pomery, v ktorých sa republika po vojne ocitla. Triezva skutočnos? le?í prinízko pred týmto snom básnikovým, ktorý trpí týmto rozporom.?

    Hoci Rázusovi mo?no z dne?ného pohžadu vyčíta? koketovanie s ideami socializmu, netreba zabúda?, ?e tieto názory formuloval v čase hospodárskej krízy ani na jeho striktné odmietanie re?imu, ktorý vtedy vládol v Sovietskom zväze. V roku 1932 napísal: ?Nemo?no jednou rukou zabíja? mrav a druhou vykúzli? výsledky najdokonalej?ieho a najvy??ieho mravu, ako nemo?no porozbíja? vajcia a s triezvou normálnou mysžou sžubova? kŕdle vyliahnutých kurčiat. Metódami nenávisti svet sa zrumí so svojou civilizáciou, ale neprestaví. Materializmus mô?e v žudských mysliach detronizova? Boha, ale Lenin na tomto tróne doká?e pre vývoj žudstva e?te menej.? Kožko politikov či intelektuálov dokázalo ma? v tej dobe taký prenikavý odhad ako tento ?dedinský ver?ikár,? ako ho posme?ne nazývali jeho odporcovia?

    V top politike

    V roku 1929 sa stal Rázus predsedom SNS. V tom istom roku bol zvolený aj do Národného zhroma?denia, keď jeho strana vo vožbách spolupracovala s Krámářovými Národnými demokratmi. V pra?skom parlamente si získal imid? nekompromisného kritika vlády a centralistických politických strán, nikto ho v?ak nepova?oval za vulgárneho parlamentného krikžúňa. České Národní listy skon?tatovali, ?e parlament v ňom získal výborného rečníka, ktorý nie je za?a?ený straníckos?ou, vie sa odosobni? a má nielen pekný prednes, ale predov?etkým takt. Pod pažbu kritiky centralistickej tlače a politikov sa v?ak Rázus dostal potom, ako v roku 1932 podpísal spolu s Andrejom Hlinkom Zvolenský manifest o kooperácii SNS a katolíckej źudovej strany. ?Pán poslanec Rázus je exaltovaný človek v básňach i v politike a jeho emocionálna stránka charakteru je nehorázna,? kritizoval tento jeho krok Vavro ?robár. Rázus na výčitky z rozbíjačstva a čechofóbie reagoval v časopise Přítomnost. ?Stojím tam, kde som stál v októbri 1918, len bez opojenia,? povedal v rozhovore s Ferdinandom Peroutkom.

    Asi najväč?ej politickej chyby sa Rázus dopustil, keď v roku 1933 v článku V osudných chvížach privítal vzplanutie nemeckého nacionalizmu po Hitlerovom nástupe k moci. Dokonca apeloval na slovenských evanjelikov, ktorí boli prívr?encami československých strán, aby sa vrátili k práci pre národ. Za vzor im dával práve ?nemeckých luteránskych bratov?. Text vyvolal búrku kritiky a Rázus sa po ňom na nejaký čas ocitol v izolácii. O rok neskôr tento svoj názor v prejave na pôde parlamentu korigoval. ?V nacionalizme slovenskom som vyrástol od detstva a na?iel som svoj program. Ale nikdy som si ho nepredstavoval na ten spôsob, ako vidíme v Nemecku... národ nemecký vo svojom nacionalizme za?iel tak ďaleko, ?e rúca podklad svojho duchovného ?ivota... taký nacionalizmus musí vies? k diktatúre... Ná? slovenský nacionalizmus nie je nacionalizmus mimo demokracie.?

    Nedorozumenie Napriek tomu, ?e Rázus sa v politike niekedy mýlil a niektoré jeho vízie boli neuskutočnitežné, patril k vežkým slovenským politikom. Vedel by? ostrým kritikom, svojich oponentov v?ak re?pektoval a neurá?al. Aj z tohto dôvodu mal ich úctu. Keď v roku 1937 básnik, ktorého ako jediného medzivojnová literárna kritika označila za svedomie národa, zomrel, provládne pra?ské Lidové noviny napísali: ?S Rázusem odchází jeden z výrazných předprevratových Slováku, mu? ?irokého rozletu, velkého nadání, mnohostranné činnosti, jeho? ?ivotní dráha, i kdy? se vyvíjela a přebíjela mnohými křivkami, zástavkami a zvraty, nepozbývala nikdy znaku velikosti.?

    Ak dnes niektorí predstavitelia SNS pripodobňujú svoju politiku k politike Martina Rázusa, dá sa k tomu poveda? len jediné ? nielen ?e ide o vežké nedorozumenie, ale aj o vežkú nehoráznos?. A e?te v jednej veci sa Martin Rázus od Jána Slotu zásadne lí?il. Bol to jeho postoj k alkoholu. V románe Krčmársky kráž ho označil za ?jednu z najväč?ích rán na tele slovenského žudu, ale i človečenstva.?

    Zdroj: http://www.tyzden.sk/sk/archiv.php?idart=6360&idiss=116&w=art


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Ripping velvet (Economist, July 25th 1992)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1490 přečtení)

    Ripping velvet
    Economist; 7/25/92, Vol. 324, Issue 7769, p52-52, 1/2p, 1bw, ISSN: 0013-0613

    MUCH of the crew had already deserted the leaking Czechoslovak ship of state. With Vaclav Havel's decision to leave the helm, it now looks well and truly sunk. The question is no longer whether the Czech and Slovak parts will set off on their separate courses for independence, but when. Mr Havel's departure from the presidency is likely to speed things up.

    Although he did his best to look solemn, the Czech prime minister, Vaclav Klaus, could scarcely hide his glee at Mr Havel's resignation. Mr Klaus's supporters, the Civic Democrats, are impatient to formalise Czechoslovakia's division. They want to get on with building a new state and protecting their ambitious economic reforms from the instability of a long constitutional crisis.

    The Slovaks were less sure whether to be happy or sad. It was they who had blocked Mr Havel's re-election to the post of federal president. But, as they have now come to realise, by keeping Mr Havel in office they could have eased their journey to full statehood. Their rush towards autonomy, as exemplified by the Slovak parliament's unilateral declaration of sovereignty earlier this month, has not been matched in talks with the Czechs on resolving the constitutional issue. Ideally, the Slovaks would like to hold on to the financial and diplomatic benefits of federation, while they work out how they are going to survive on their own. If they stall too long, they may find themselves alone at the negotiating table.

    The day after Mr Havel announced that he would step down, the speaker of the Czech parliament told his Slovak counterpart that further discussion of future co-operation must await the establishment of two independent states. While the Slovaks pore over flag designs and discuss a new national anthem, the Czechs are busy drafting one constitutional bill to legalise a split and another to establish their own presidency.

    All parties in the Czech parliament will be under strong pressure from a bereft public to speed up Mr Havel's return to political life. Mr Havel could have stayed on as federal president until October. But under his oath of office he would have been committed to defending a common state that no longer has much purpose. He would never agree to serve as a tool to win unwilling citizens over to the idea of Czech independence. But it seems they have arrived there ahead of him. His acceptance of the Czech presidency would encourage hope that Czechoslovakia's division can be managed calmly and peacefully. If it were done when 'tis done, then 'twere well it were done Havelly.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Splitting headache (Economist, Nov. 28th 1992)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1419 přečtení)

    Splitting headache
    Economist; 11/28/92, Vol. 325, Issue 7787, p59-59, 1/3p, ISSN: 0013-0613

    IN SPLENDID isolation, the Czechoslovak federal parliament, supposedly the highest legal authority in the land, voted itself out of existence on November 25th. Hardly anyone was watching. For the past few months, while the parliament dithered and the January date for a formal split loomed, the Czech and Slovak republics have been acting as independent states. Where politically possible, their governments have pushed laws through their national parliaments to give their actions an appearance of legality. When they failed to reach consensus, they did as they pleased.

    Little fuss was made when the Slovaks, whose constitution came into effect on October 1st (in conflict with the federal constitution), shipped a prototype armoured personnel carrier to Sudan and declared their intention to sell more, defying the still-valid federal rules over the licensing of arms exports. Not to be outdone, the Czechs passed a package of economic legislation, including their own tax system and a law on securities trading, despite a previous commitment to await a mutual agreement.

    The legal atmosphere in both countries is peculiar. The Czechs do not have a national constitution yet, since the ruling coalition still cannot garner the required three-fifths majority in the Czech parliament. Instead, they have passed a resolution asserting that the Czech government, together with parliament, assumes responsibility for "the continuity of state power'' in the period leading up to independence. This squeaked past the opposition only because, as a law and not a constitutional change, it needed just a simple majority.

    Meanwhile, the Slovak government has called for the renegotiation of several privatisation deals agreed to by the federal government; the new leaders say they want the state to maintain a controlling interest in some large companies, including arms factories. The planned privatisation of the main Slovak printing plant, Danubiaprint, has also been stopped. Slovak leaders say private capitalists have no right to control the plant that prints all 12 Slovak dailies--ignoring the question of whether the state should have that right. The Slovaks have also expressed reservations about privatisation by issuing vouchers to the public, claiming they prefer different methods.

    Despite ideological differences, the Czech prime minister, Vaclav Klaus, and his Slovak counterpart, Vladimir Meciar, share a worrying tendency to resort to parliamentary action only when expedient. Neither shows much willingness to seek consensus with those holding opposing views, which is one reason why Mr Klaus has been unable to pass a constitution. Both men will have to change, and not just because they have a duty to respect their democratically elected opponents: the outside world will be watching these new European states carefully.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    |0-15|15-30|30-45|45-60|60-75|75-90|90-105|105-120|120-135|135-150|150-162|



    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik