PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 21. 10. 2021    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection

kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování vět?ích skupinČeská KanadaJi?ní ČechyPenzion skupinyUbytování Kun?akPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník

    Počet zobrazených článků: 12 (z celkem 162 nalezených)


    * Document: Manifesto of Charter 77 (1977)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2398 přečtení)

    Manifesto of Charter 77

    In the Czechoslovak Register of Laws No. 120 of October 13, 1976, texts were published of the International Covenant on Civil and Political Rights, and of the International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights, which were signed on behalf of our republic in 1968, reiterated at Helsinki in 1975 and came into force in our country on March 23, 1976. From that date our citizens have enjoyed the rights, and our state the duties, ensuing from them.

    The human rights and freedoms underwritten by these covenants constitute features of civilized life for which many progressive movements have striven throughout history and whose codification could greatly assist humane developments in our society.

    We accordingly welcome the Czechoslovak Socialist Republic's accession to those agreements.

    Their publication, however, serves as a powerful reminder of the extent to which basic human rights in our country exist, regrettably, on paper alone.

    The right to freedom of expression, for example, guaranteed by Article 19 of the first-mentioned covenant, is in our case purely illusory. Tens of thousands of our citizens are prevented from working in their own fields for the sole reason that they hold views differing from official ones, and are discriminated against and harassed in all kinds of ways by the authorities and public organizations. Deprived as they are of any means to defend themselves, they become victims of a virtual apartheid.

    Hundreds of thousands of other citizens are denied that "freedom from fear" mentioned in the preamble to the first covenant, being condemned to the constant risk of unemployment or other penalties if they voice their own opinions.

    In violation of Article 13 of the second-mentioned covenant, guaranteeing everyone the right to education, countless young people are prevented from studying because of their own views or even their parents'. Innumerable citizens live in fear of their own or their children's right to education being withdrawn if they should ever speak up in accordance with their convictions.

    Any exercise of the right to "seek, receive and impart information and ideas of all kinds, regardless of frontiers, either orally, in writing or in print" or "in the form of art" specified in Article 19, Clause 2 of the first covenant is followed by extra-judicial and even judicial sanctions, often in the form of criminal charges, as in the recent trial of young musicians.

    Freedom of public expression is inhibited by the centralized control of all the communication media and of publishing and cultural institutions. No philosophical, political or scientific view or artistic activity that departs ever so slightly from the narrow bounds of official ideology or aesthetics is allowed to be published; no open criticism can be made of abnormal social phenomena; no public defense is possible against false and insulting charges made in official propaganda -- the legal protection against "attacks on honor and reputation" clearly guaranteed by Article 17 of the first covenant is in practice non-existent: false accusations cannot be rebutted, and any attempt to secure compensation or correction through the courts is futile; no open debate is allowed in the domain of thought and art.

    Many scholars, writers, artists and others are penalized for having legally published or expressed, years ago, opinions which are condemned by those who hold political power today.

    Freedom of religious confession, emphatically guaranteed by Article 18 of the first covenant, is continually curtailed by arbitrary official action; by interference with the activity of churchmen, who are constantly threatened by the refusal of the state to permit them the exercise of their functions, or by the withdrawal of such permission; by financial or other transactions against those who express their religious faith in word or action; by constraints on religious training and so forth.

    One instrument for the curtailment or in many cases complete elimination of many civic rights is the system by which all national institutions and organizations are in effect subject to political directives from the machinery of the ruling party and to decisions made by powerful individuals.

    The constitution of the republic, its laws and legal norms do not regulate the form or content, the issuing or application of such decisions; they are often only given out verbally, unknown to the public at large and beyond its powers to check; their originators are responsible to no one but themselves and their own hierarchy; yet they have a decisive impact on the decision-making and executive organs of government, justice, trade unions, interest groups and all other organizations, of the other political parties, enterprises, factories, institutions, offices and so on, for whom these instructions have precedence even before the law.

    Where organizations or individuals, in the interpretation of their rights and duties, come into conflict with such directives, they cannot have recourse to any non-party authority, since none such exists. This constitutes, of course, a serious limitation of the right ensuing from Articles 21 and 22 of the first-mentioned covenant, which provides for freedom of association and forbids any restriction on its exercise, from Article 25 on the right to take part in the conduct of public affairs, and from Article 26 stipulating equal protection by the law without discrimination.

    This state of affairs likewise prevents workers and others from exercising the unrestricted right to establish trade unions and other organizations to protect their economic and social interests, and from freely enjoying the right to strike provided for in Clause 1 of Article 8 in the second-mentioned covenant.

    Further civic rights, including the explicit prohibition of "arbitrary interference with privacy, family, home or correspondence" (Article 17 of the first covenant), are seriously vitiated by the various forms of interference in the private life of citizens exercised by the Ministry of the Interior, for example by bugging telephones and houses, opening mail, following personal movements, searching homes, setting up networks of neighborhood informers (often recruited by illicit threats or promises) and in other ways.

    The ministry frequently interferes in employers' decisions, instigates acts of discrimination by authorities and organizations, brings weight to bear on the organs of justice and even orchestrates propaganda campaigns in the media. This activity is governed by no law and, being clandestine, affords the citizen no chance to defend himself.

    In cases of prosecution on political grounds the investigative and judicial organs violate the rights of those charged and those defending them, as guaranteed by Article 14 of the first covenant and indeed by Czechoslovak law. The prison treatment of those sentenced in such cases is an affront to their human dignity and a menace to their health, being aimed at breaking their morale.

    Clause 2, Article 12 of the first covenant, guaranteeing every citizen the right to leave the country, is consistently violated, or under the pretense of "defense of national security" is subjected to various unjustifiable conditions (Clause 3). The granting of entry visas to foreigners is also treated arbitrarily, and many are unable to visit Czechoslovakia merely because of professional or personal contacts with those of our citizens who are subject to discrimination.

    Some of our people -- either in private, at their places of work or by the only feasible public channel, the foreign media -- have drawn attention to the systematic violation of human rights and democratic freedoms and demanded amends in specific cases. But their pleas have remained largely ignored or been made grounds for police investigation.

    Responsibility for the maintenance of rights in our country naturally devolves in the first place on the political and state authorities. Yet not only on them: everyone bears his share of responsibility for the conditions that prevail and accordingly also for the observance of legally enshrined agreements, binding upon all individuals as well as upon governments.

    It is this sense of co-responsibility, our belief in the importance of its conscious public acceptance and the general need to give it new and more effective expression that led us to the idea of creating Charter 77, whose inception we today publicly announce.

    Charter 77 is a loose, informal and open association of people of various shades of opinion, faiths and professions united by the will to strive individually and collectively for the respecting of civic and human rights in our own country and throughout the world -- rights accorded to all men by the two mentioned international covenants, by the Final Act of the Helsinki conference and by numerous other international documents opposing war, violence and social or spiritual oppression, and which are comprehensively laid down in the U.N. Universal Charter of Human Rights.

    Charter 77 springs from a background of friendship and solidarity among people who share our concern for those ideals that have inspired, and continue to inspire, their lives and their work.

    Charter 77 is not an organization; it has no rules, permanent bodies or formal membership. It embraces everyone who agrees with its ideas and participates in its work. It does not form the basis for any oppositional political activity. Like many similar citizen initiatives in various countries, West and East, it seeks to promote the general public interest.

    It does not aim, then, to set out its own platform of political or social reform or change, but within its own field of impact to conduct a constructive dialogue with the political and state authorities, particularly by drawing attention to individual cases where human and civic frights are violated, to document such grievances and suggest remedies, to make proposals of a more general character calculated to reinforce such rights and machinery for protecting them, to act as an intermediary in situations of conflict which may lead to violations of rights, and so forth.

    By its symbolic name Charter 77 denotes that it has come into being at the start of a year proclaimed as Political Prisoners' Year -- a year in which a conference in Belgrade is due to review the implementation of the obligations assumed at Helsinki.

    As signatories, we hereby authorize Professor Dr. Jan Patocka, Dr. Vaclav Havel and Professor Dr. Jiri Hajek to act as the spokesmen for the Charter. These spokesmen are endowed with full authority to represent it vis-a-vis state and other bodies, and the public at home and abroad, and their signatures attest to the authenticity of documents issued by the Charter. They will have us and others who join us as their colleagues taking part in any needful negotiations, shouldering particular tasks and sharing every responsibility.

    We believe that Charter 77 will help to enable all citizens of Czechoslovakia to work and live as free human beings.

    Prague, 1 January 1977

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev prezidenta ČSFR Václava Havla ve Federálním shromá?dění na téma rozdělení kompetencí (17.9.1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2172 přečtení)

    Projev prezidenta ČSFR Václava Havla ve Federálním shromá?dění
    Téma: rozdělení kompetencí
    Federální shromá?dění, Praha, 17. září 1990

    Pane předsedo,
    paní poslankyně,
    páni poslanci,

    letní porady na?ich tří vlád o dal?ím rozdělování kompetencí mezi republikami a federací rozčeřily hladinu na?eho veřejného ?ivota a vyvolaly různé dohady, různá nedorozumění, různá podezření a občas i obavy o budoucnost na?eho federativního státu. Zdá se mi, ?e je za této situace mou povinností předstoupit znovu před vás a zamyslet se z této tribuny nahlas nad povahou a perspektivami na?í společné republiky. Nepůjde o ?ádnou odbornou předná?ku, ale spí? jen o několik v?eobecných postřehů a úvah.

    Obecný dojem, ?e hlavním iniciátorem a hlavním motorem diskusí o novém rozdělení kompetencí byla slovenská vláda, je pravděpodobně oprávněný. Domnívám se, ?e tato iniciativnost slovenské vlády má své hlub?í příčiny.

    Snad tyto příčiny osvětlí několik okolností, které se tu pokusím stručně charakterizovat.

    1) Nepočítáme-li krátkou a smutnou periodu tisovského Slovenského státu, neměl slovenský národ po dlouhá staletí nikdy vlastně mo?nost jakýmkoli způsobem politicky či státoprávně uplatnit svou národní svébytnost a jakkoli zviditelnit na mezinárodní scéně svou existenci. Ve dvacátém století měl třikrát reálnou naději, ?e se tato jeho přirozená tu?ba naplní, a třikrát byl hořce zklamán. Poprvé se tak stalo krátce po vzniku na?eho novodobého demokratického státu, kdy se v rozporu s původními dohodami mezi Čechy a Slováky postupně prosadila ne??astná idea jediného československého národa. Podruhé byly tyto naděje zklamány po druhé světové válce, kdy byly původní ideje o poválečné struktuře na?eho státu opět rychle opou?těny, aby posléze zvítězil tuhý centralismus komunistické moci s takzvaným asymetrickým modelem státního uspořádání. Potřetí byly tyto naděje zklamány po roce 1968, kdy se Československo proměnilo sice formálně ve federaci dvou národních republik, ale tato federace se záhy stala jen jinou administrativní formou tého? totalitního centralismu, který byl charakteristický pro léta předchozí. Lze se Slovákům divit, ?e po tomto trojím zklamání nechtějí být zklamání počtvrté? Lze se jim divit, jsou-li občas netrpěliví a do?adují-li se energičtěji ne? Če?i rychlého budování autentické federace? Lze se jim divit, ?e jsou občas a? nepřiměřeně nedůvěřiví ke v?emu federálnímu, kdy? je v?e federální tak zřetelně poznamenáno předchozími trpkými zku?enostmi? Lze se jim divit, ?e postupují důrazně a ?e odmítají kompromisy?

    2) Centrum totalitní moci bylo pochopitelně ve federálních strukturách. Dík tomu je vysoký stupeň nedůvěry Slováků k federálním institucím, geograficky jim navíc dost vzdáleným, víc ne? srozumitelný: totalitní centralismus splývá ve slovenském povědomí s federálností a snaha přenést maximum kompetencí na republikovou úroveň je vlastně také výrazem snahy rozbít obruče centralismu.

    3) Hlavním městem na?í federace je Praha a v Praze tudí? po desítiletí sídlily v?echny mohutné federální instituce se svými byrokratickými aparáty. Dosavadní způsob bytí na?í federace - nazírán slovenskýma očima - měl tudí? podobu čirého pragocentrismu a celá federace se leckterému Slovákovi mohla právem jevit jako podnik povýtce český či pra?ský. Tak se ostatně mohla jevit i četným obyvatelům Brna či Olomouce.

    Přihlédneme-li ke v?em těmto okolnostem, pochopíme energii, s ní? slovenská strana ?ádá tak rychlý přechod mnoha pravomocí z federální úrovně na úroveň republikovou. Myslím, ?e vět?ina jejích po?adavků je oprávněná. Ta část, která by mohla způsobit nemalé komplikace nám v?em, je na pozadí toho, co jsem před chvílí řekl, nepochybně aspoň psychologicky pochopitelná.

    Je-li pro slovenské ovzdu?í charakteristická určitá netrpělivost a zvý?ená starost o to, aby touhy slovenského národa po svébytnosti nebyly znovu zklamány, pak pro české prostředí je naopak příznačné, ?e se problémem přerozdělení kompetencí příli? netrápí, nikterak na ně nepospíchá a spí? se jen podivuje netrpělivosti slovenské, kterou má občas dokonce sklon vnímat nebo interpretovat jako podvědomé či vědomé úsilí o dezintegraci na?eho společného státu. Toto české sociální klima má rovně? svou docela srozumitelnou příčinu: v Čechách a zvlá?tě v Praze u? tradičně splývá vědomí české s vědomím československým, jedno od druhého není dostatečně oddělováno, dík čemu? se Če?i cítí být strukturami československými daleko méně ohro?ováni. V jistém smyslu vnímají bezděky mnozí Če?i československou státnost, a? u? má podobu federativní či nikoli, opravdu jako do značné míry věc svou, toti? českou. Kolik z nás - Čechů - mluví například zcela automaticky o československých penězích jako o penězích českých! Nic zlého tím sice nemyslíme, ale cosi to o na?em zdeformovaném vnímání přeci jen vypovídá. Tento paternalistický, ba někdy a? přezíravý vztah k slovenskému národu přilévá přirozeně jen oleje do ohně slovenské netrpělivosti a nedůvěry, ne-li přímo slovenského nacionalismu. Tak?e tu hrozí nebezpečí jakéhosi začarovaného kruhu: čím víc a rychleji stupňuje slovenská strana své po?adavky, tím víc se tomu česká strana diví, a čím víc se tomu česká strana diví, tím zřetelněji provokuje některé slovenské kruhy ke stupňování jejich po?adavků, které posléze přestávají být diktovány praktickou úvahou a ztělesňují jen poněkud iracionální vůli získat maximum pravomocí do vlastních rukou.

    Na adresu české vlády a českého premiéra jsou přitom občas sná?eny výtky, ?e slovenským nárokům příli? ustupují, ?e jsou v defenzívě a ?e vlastně jen pomáhají slovenské reprezentaci oslabovat federální instituce a vůbec na?i federaci. Myslím, ?e tyto výtky jsou nespravedlivé. Český premiér velmi správně cítí, ?e hlavním úkolem české reprezentace je budování české státnosti a oddělování českého povědomí od povědomí československého. Správně cítí, ?e autentickou federaci a společné povědomí československé státnosti lze budovat jen na základě dvou rovnocenných a rovnoprávných státností a ?e české přisvojování si v?eho československého je přesně tím, co autentickou federaci mů?e jedině ohro?ovat. Tento správný důraz na českou státnost a republikové pravomoce je ov?em paralelní s analogickou vůlí reprezentace slovenské, dík čemu? mů?e vznikat optický dojem, ?e dvě národní republiky chtějí společně oslabovat federaci nebo ?e se dokonce přímým vzájemným jednáním proti ní jaksi spolčují. Je-li slovenská vláda z důvodů, o nich? jsem mluvil, o něco energičtěj?í, pak se opravdu mů?e někomu jevit česká vláda jen jako její slab?í sekundant. Takový pohled ov?em prozrazuje malé pochopení podstaty věci. Podle mého mínění nebezpečím pro na?í federaci není vůle dvou republik po vět?í míře pravomocí a přímé vzájemné jednání republikových institucí, a tím méně zdánlivá slabost jednoho partnera ve srovnání s partnerem druhým. Nebezpečí vidím v něčem jiném. Pokusím se vysvětlit v čem.

    Reprezentace na?ich dvou republik oprávněně znovu a znovu zdůrazňují, ?e federativní svazek vzniká v?dycky z dobrovolné vůle a z dohody jeho účastníků a ?e federální struktury mají plnit jen ty funkce, které jim sdru?ující se státy daly. Přesně tak vznikly před více ne? dvěma sty lety Spojené státy americké, tento první federativní útvar v historii: třináct amerických států se tehdy dohodlo na tom, ?e určité okruhy státních funkcí postoupí vzniklé federaci. I Československo vzniklo původně z dohody na?ich dvou národů, by? je?tě ne jako stát federativní. Pokou?íme-li se dnes budovat to, čemu říkáme autentická federace, musíme skutečně vyjít z historické dohody na?ich dvou národů v roce 1918 a dál ji rozvíjet přesněj?ím vymezováním funkcí, kterou oba národy - dnes dvě národní republiky - delegovaly a dále hodlají delegovat na společný stát. Metaforicky by se dalo říct, ?e původní smlouvu dnes novelizujeme. Potud je v?echno v pořádku, přímé jednání republikových vlád je legitimním počátkem této "novelizace" a já osobně proto v těchto jednáních, by? by třeba byla i jakkoli dramatická a kontroverzní, nespatřuji nic nebezpečného.

    Kdo v?ak řekl A, musí říct i B. Určité nebezpečí spatřuji v tom, ?e neustálým zdůrazňováním a opakováním A se pová?livě zapomíná na B.

    Co je tím B?

    Je a musí jím být respekt k dosa?ené dohodě, identifikace s ní a jasné vědomí její závaznosti. Kdy? jsme se jednou dohodli na společném sou?ití ve federativním státě, znamená to, ?e i tento federativní stát musíme brát za svůj a identifikovat se s ním jako se svým společným dílem i úkolem. Současné diskuse o rozdělování pravomocí ve mně občas vyvolávají nedobrý pocit, jako by obě na?e republiky bezděčně chápaly federaci jako jakési nutné zlo, toti? jako pouhý nepříjemný de?tník, který musí z určitých mezinárodně-meteorologických důvodů společně dr?et nad hlavou, aby nezmokly. Občas se téměř zdá, jako by pro ně federace byla jejich společným nepřítelem, jakousi nepříjemnou komplikací na jejich cestě k svébytnému rozvoji; někdy to dokonce působí tak, jako by tu byly dvě plnohodnotné národní republiky, patřící jejich národům a národnostem, a kdesi ve vzduchoprázdnu nad nimi jako by se vzná?ela federace, která nepatří nikomu.

    Český premiér měl pravdu, kdy? řekl, ?e tu existuje český a slovenský národ, ale ?ádný národ federální. Já bych k tomu ov?em dodal, ?e i kdy? tu není ?ádný federální národ, je tu nepochybně "federální lid" a patnáct a půl miliónu občanů na?í federativní republiky, kteří si svobodně zvolili za svého nejvy??ího představitele vás, tedy Federální shromá?dění. A ?e z tých? voleb vze?la i federální vláda, o které věru nelze říct, ?e by trčela někde ve vzduchoprázdnu a nikoho nereprezentovala: je přece naopak nejvy??ím orgánem výkonné moci v na?í federaci!

    Identita ka?dého z nás je slo?ena z více vrstev. Cítíme ji v příslu?nosti k na?í rodině, k na?emu povolání, k na?í obci, k na?emu národu, k na?emu státu jako celku, k Evropě. A cítí-li se občan Kalifornie být Kaliforňanem, pak to neznamená, ?e se necítí být zároveň Američanem. Delegování určitých funkcí z ni??ího útvaru na útvar vy??í neznamená jen jakési okle?tění útvaru ni??ího, tedy cosi negativního, ale znamená to zároveň veskrze pozitivní účast na útvaru vy??ím. Dovolte mi přirovnání: je-li profesor biologie hrdý na přírodovědeckou fakultu, na ní? působí, a zároveň na univerzitu, její? je tato fakulta součástí, není v tom nic rozporného. Jen to zrcadlí fakt, ?e zatímco práce fakulty přispívá k dobrému jménu univerzity, univerzita vytváří zase výhodné prostředí pro rozvoj fakulty. Podaří-li se nám vytvořit analogickou situaci v na?em státoprávním uspořádání, pak mů?eme zcela přirozeně zakou?et s hrdostí současně svou identitu národní - a? u? českou či slovenskou - i svou identitu státní, toti? československou.

    Federace není ani trik, který si vymysleli Če?i na Slováky, ani jakási hloupá komplikace, která se plete do cesty ??astnému ?ivotu Čechů i Slováků, ale je to naopak ná? společný úkol, na?e společné dílo, kus na?í nezcizitelné identity, je to vlastnictví ná? v?ech, československých občanů, a? u? jsme Čechy, Slováky, Maďary, Rusíny, Romy, Poláky či Němci, anebo a? se cítíme být Moravany či Slezany.

    Zpopulárnělo heslo, ?e silné republiky tvoří silnou federaci. Ano, zajisté, Ale jen za předpokladu, ?e pro to něco udělají, toti? ?e i tento federativní svazek vezmou za svůj, identifikují se s ním, respektují ho jako společný výtvor, který je třeba pěstovat, kultivovat, dotvářet, zdokonalovat a který je třeba - v neposlední řadě - mít i trochu rád.

    Federace není slepenec dvou či více plně samostatných subjektů, které jen tlak vněj?ího světa navzájem slepil. Federace je dobrovolné zřeknutí se části své suverenity ve prospěch suverenity vy??ího řádu; federální instituce nejsou překá?kou ?ivota institucí republikových, ale jsou nástrojem oné suverenity vy??ího řádu; nástrojem, který je třeba ve vlastním zájmu nejen respektovat, ale aktivně dotvářet. Citované rčení bych se dokonce odvá?il doplnit jeho parafrází: bez silné federace nebude silných republik.

    Dovolte mi, abych v této souvislosti sám za sebe zdůraznil, ?e slib, který jsem slavnostně slo?il do va?ich rukou, toti?, ?e budu chránit ústavu a celistvost federativního státu na?ich národů a národností, hodlám beze zbytku splnit.

    Je pochopitelné, ?e v době, kdy budujeme vskutku demokratický stát, vskutku autentickou federaci a kdy usilujeme o obsáhlou decentralizaci v?ech oblastí společenského ?ivota, vystupují do popředí předev?ím ty kompetence, které chtějí republiky, případně ni??í regionální útvary právem vyvlastnit centru. Oč více se v?ak toto téma dne ocitá v popředí, o to víc je zapotřebí, abychom nezapomínali na nutnost nově budovat i v?echny orgány na?í federace, hledat jejich nové funkce, vymezovat nově jejich obsah a toto?nost a respektovat je podobně, jako občan Kalifornie či Texasu respektuje pravomoc v?ech federálních institucí Spojených států amerických. Při této práci bychom měli čerpat ze zku?eností pevných a fungujících federací, jako jsou právě třeba Spojené státy americké, a neměli bychom ztrácet čas vynalézáním vynalezeného.

    Zač se tu přimlouvám, je zřejmé: za aktivní, tvůrčí a nebál bych se říct vlastnický a vlastenecký přístup nejen ke strukturám republikovým, ale i ke strukturám federálním. Na?í vládou je jak vláda Pithartova či Mečiarova, tak vláda Čalfova. Na?imi parlamenty jsou jak dvě národní rady, tak obě komory tohoto Federálního shromá?dění. Na?e zájmy, by? různě a jinak, hájí a uskutečňují v?echny tyto instituce.

    Oč bě?í, není tedy oslabování federálních orgánů nebo dokonce jejich vyřazování ze hry. Chceme něco jiného: budovat tyto orgány na principu naprosté rovnoprávnosti obou republik, které se ve vlastním zájmu shodují na jejich nezbytnosti, a co nejpraktičtěji, nejsrozumitelněji a nejproduktivněji technicky rozdělit pravomoce mezi ně a orgány republikové.

    Nehodlám tu zacházet do detailů. To je úkolem odborníků, vlád a zastupitelských sborů. Chtěl bych se tu jen zmínit o základních směrech, jimi? by měly zřejmě v?echny práce na struktuře kompetencí jít. Myslím si, ?e mimo obrany státu, jeho bezpečnosti, zahraniční politiky, měny, ochrany hranic a dal?ích nesporných funkcí federálního státu by měly k federálním úkolům patřit rozhodující část legislativy, vymezení práv a povinností občanů, strategické rozhodování v oblasti politiky, ekonomiky, ekologie i energetiky a nevyhnutelná část řízení jednotných systémů. Na úroveň republikovou naopak nepochybně patří maximum správních funkcí, od státní správy, otázek územního členění a samosprávy, a? po nutnou míru řízení v?ech odvětví hospodářského ?ivota, včetně správy těch státních institucí, které spolutvoří jednotné celostátní systémy.

    Při rozdělování kompetencí musí být v?echny centrální orgány, tedy nejen orgány federální, ale i orgány republikové, výrazně zmen?eny a odbyrokratizovány. V demokratickém a decentralizovaném státě, jeho? ekonomika má být tr?ní, mohou být mamutí řídící instituce včetně ministerstev, které mají mnoho set zaměstnanců navzájem si jen přidělávajících práci a v?em ostatním ztě?ujících ?ivot, nahrazeny podstatně men?ími týmy kvalitních odborníků. Dále musí být federálnost federálních institucí zdůrazněna v?emi mo?nými a účelnými způsoby, včetně toho, ?e se některé z nich přistěhují na Slovensko či na Moravu. Pocit pragocentrismu by měl postupně ztrácet své opodstatnění.

    Domnívám se, ?e v?echny práce na přerozdělování kompetencí by měly být neseny duchem hlubokého vzájemného porozumění a tolerance a ?e by se měly zcela přenést z terénu presti?e a nacionálních emocí na terén konkrétních a odborných úvah o tom, co je v tom kterém případě vskutku funkční, účelné a pro v?echny prospě?né. Neměli bychom tyto práce chápat jako boj o moc mezi republikami a federací, ale jako hledání takových vazeb, které budou nejlépe fungovat. Nejde přece o to, kolika ministerstvy, úřady a pravomocemi se mohou republiky a federace py?nit, ale o to, aby ná? federativní stát i obě republiky, které ho tvoří, co nejlépe fungovaly.

    Mnohokrát jsem řekl, ba dokonce i dnes jsem to opakoval, ?e budujeme vlastně znovu ná? stát. Myslím, ?e bych k tomu měl dodat přeci jen jednu důle?itou věc: tento stát nebudujeme na zelený louce, ale na půdě mnoha a mnoha historických, kulturních, hospodářských a dal?ích daností. Kdybychom aspoň v nejnutněj?í míře k těmto danostem nepřihlí?eli, byli bychom čirými utopisty, kteří by velmi brzy zkrachovali.

    Jednou z těchto daností, v této souvislosti obzvlá?? důle?itou, je okolnost, ?e ná? stát z hlediska mezinárodního práva má jednu jedinou a v podstatě nedělitelnou politickou subjektivitu. Jsme světovým společenstvím uznáni a respektováni jako suverénní stát v těch hranicích, které jako celek dnes má, a jedině takto máme přístup do nejrůzněj?ích mezinárodních institucí i do různých struktur integrující se Evropy. V?echny mezistátní smlouvy, včetně těch, které se týkají různých státních úvěrů a stabilizačních fondů, mů?eme uzavírat jen jako takovýto státní subjekt, který si výhledově zaručuje svou subjektivitu a nezproblematizovatelnou a nedělitelnou odpovědnost za své závazky. Musíme samozřejmě v daleko vět?í míře ne? dosud dbát o to, aby na mezinárodní scéně bylo jasně vidět, ?e tento stát je tvořen dvěma rovnoprávnými národy a ?e jeho rovnoprávnými občany jsou i příslu?níci na?ich národnostních men?in, zároveň ale bychom byli proti svým nejbytostněj?ím zájmům, kdyby toto úsilí mělo mít za následek pochybnosti o na?í státní integritě. Sjednocující se Evropa, v ní? hrají státní hranice stále men?í roli a její? státy, národy a země postupují stále víc pravomocí nadnárodním celkům, by se nám velmi tě?ko otevřela, kdyby měla pochybnost o tom, ?e jako stát jsme schopni ručit za svou integritu a z ní vyplývající nedělitelnou odpovědnost. To, co tu říkám, není účelová spekulace na obranu československé státnosti, ale je to poukaz na základní pilíř jakéhokoli partnerství, kterým je důvěra v identitu a odpovědnost druhého.

    Ostatně nezdůrazňuji toto v?echno náhodou právě teď: vím velmi dobře, jak poslední dobou rostou v mezinárodních politických a hospodářských kruzích rozpaky z na?ich leckdy ?abomy?ích sporů, obavy z na?í neschopnosti garantovat svou státní integritu a pochybnosti o na?í vnitropolitické stabilitě, v kterou tyté? kruhy donedávna je?tě plně věřily. Mnozí investoři odkládají u? své investice, mnozí se rozhodli vyčkávat. Myslím, ?e by nikomu z nás -a? u? jsme Čech nebo Slovák - nemělo být lhostejné, zda se staneme hospodářsky prosperujícím státem, srovnatelným se státy západoevropskými, za sedm nebo za sedmnáct let.

    Leckdo byl zara?en tím, ?e na?e vlády z iniciativy vlády slovenské začly vlastně jen několik dní poté, kdy Federální shromá?dění přijalo kompetenční zákon, jednat o dal?ím přesunu kompetencí. Přiznám se, ?e jsem tím zara?en nebyl, proto?e jsem zaregistroval četné signály - včetně těch, které obsahovala programová prohlá?ení republikových vlád - toho, ?e proces přesunu kompetencí nebyl kompetenčním zákonem definitivně uzavřen. Říkám si dokonce, ?e rychlost tohoto procesu mů?e být vlastně k něčemu dobrá: čím dřív uzraje to, co beztak musí uzrát, tím dřív budeme moci společně napnout své síly k ře?ení v?ech dal?ích ohromných problémů, předev?ím v hospodářské sféře, které musíme ře?it a na jejich? ře?ení na?e společnost se stále vět?í netrpělivostí čeká.

    Základní kameny státu, který znovu budujeme, budou na?e tři ústavy, dvě republikové a jedna federální. Měl jsem mo?nost seznámit se s předbě?nými návrhy v?ech těchto tří ústav a přiznávám se, ?e jsem byl dost zklamán. Návrhy republikových ústav obsahují dlouhé pasá?e, které prokazatelně patří do ústavy federální, ba obsahují dokonce i jakési seznamy námětů pro ni. V?echny tři návrhy se mi přitom zdály být zbytečně podrobné: kdyby byly v této podobě přijaty, zcela určitě by si ?ivot krátce na to vy?ádal, aby byly doplňovány novými a novými ústavními zákony. Četba těchto návrhů mne jen utvrdila v přesvědčení, ?e práce na na?ich nových ústavách by měla být daleko koordinovaněj?í, ba ?e by tyto tři ústavy měly vznikat společně jako dílo jediného tak říkajíc trojčlenného týmu. Jen tak mohou vytvářet logický trojúhelník, který bude zárukou dobrého fungování v?ech na?ich tří státních útvarů, a nikoli jeho hlavní brzdou.

    V případě na?í dvojfederace nepova?uji za příli? ??astné zakotvovat v ústavách právo republik vystoupit z federace. Něco takového není ani v ústavě americké. Takový článek jen posiluje pocit nepevnosti a dočasnosti na?eho společného státu a prohlubuje pochybnost o jeho schopnosti být komukoli odpovědným partnerem v jednání. Navíc ka?dá společnost a ka?dý stát není jen smlouvou mezi ?ijícími, nýbr? i smlouvou mezi těmi, kdo ?ijí, kdo ji? zemřeli, a těmi, kdo se je?tě nenarodili. Nevíme, a nemů?eme vědět, zda by jednomu či oběma na?im národům minulé a budoucí generace právo odtr?ení přiznali, a proto není ani správné ho ústavně zakotvovat.

    Jeliko? dosud stále platí současná nevyhovující ústava a různé nevyhnutelné legislativní kroky se s ní neustále dostávají do neře?itelných rozporů, pova?uji za velice dobrý návrh, abyste u? v listopadu přijali ústavní listinu o právech a povinnostech občanů, která by vytvořila nezbytný ústavně právní prostor pro v?echny dal?í legislativní práce, je? mají na?e zastupitelské sbory před sebou. Tato ústavní listina by se později mohla stát integrální součástí nové federální ústavy a mnohé z toho, co by obsahovala, by u? nemuselo být v ústavách republikových.

    Milé dámy,
    vá?ení pánové,

    hovořil jsem o nutnosti respektovat vy??í, to jest nadnárodní identitu na?eho společného státu, ctít jeho federální instituce jako na?e společné dílo, které slou?í v?em československým občanům. Co je v?ak obsahem této identity? Jak ji vlastně definovat: Jak vymezit její zdroje, její podstatu a její smysl?

    Domnívám se, ?e v povědomí obou na?ich národů i v?ech národností ?ijících v na?í zemi jsou určité společné tradice formované na?í příbuzností i dlouhým sou?itím a ?e tyto tradice pozoruhodně - a pozoruhodně shodným způsobem - o?ily koncem minulého roku v českých zemích i na Slovensku, kdy? jsme v?ichni společně začli lámat obruče, jimi? nás svazoval totalitní systém. K těmto tradicím patří: důvěra v lidského ducha a v jeho schopnost vítězit nad násilím, ani? by se sám musel k násilí uchylovat; víra v nadosobní hodnoty a v lep?í lidské stránky; odpovědnost občana za obec; porozumění, tolerance a schopnost odpou?tět i se kát; touha po demokratickém pořádku a schopnost demokratického chování; hluboký respekt k lidským právům; touha ?ít svobodně a důstojně v nezávislém státě, který se hlásí ke své evropské příslu?nosti; schopnost věcně uva?ovat a nepodléhat fanatismu; nadhled, humor, fantazie a občanská kultura. Domnívám se, ?e obdivuhodná podobnost étosu, který charakterizoval první týdny revolučního dění na celém československém území, potvrzuje, ?e existují hodnoty a ideály, které nás v?echny spojují a které mohou být vskutku pevným duchovním základem na?eho budoucího společného státu. Československá identita není tedy jen pouhá fikce anebo dodatečně konstruovaná z nouze ctnost. Je to cosi poměrně jasně definovatelného, co není vůbec ?ádným umělým vězením české a slovenské národní existence, ale co je jejich společným jmenovatelem a vskutku perspektivním východiskem k budování stabilního a humánního federativního státu.

    Děkuji vám za pozornost.



    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: První projev Klementa Gottwalda na půdě parlamentu (21.12.1929)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3896 přečtení)

    První projev Klementa Gottwalda na půdě parlamentu
    (Praha, Národní shromá?dění, 21.12.1929)

    Nová vláda a nový parlament začaly svoji práci několika příznačnými, typickými, ba symbolickými činy.

    Za prvé navalily na chudé poplatnictvo 2,5 miliardy nových daní ve formě prodlou?ení zákona o dani z obratu a o úředních dávkách.

    Za druhé odpověděly na komunistický návrh ve prospěch nezaměstnaných vyhozením téměř celého komunistického klubu z parlamentu, činem, k němu? nesáhl ani fa?ista Pilsudski.

    Za třetí daly uspořádat proti nezaměstnaným, kteří demonstrovali za komunistický návrh, v Brně, v Praze, v Moravské Ostravě a jinde pendrekiády, daly je ztlouci a pozavírat, při čem? národněsociální senátor ??astný nazval nezaměstnané dělníky syčáky a vagabundy.

    Nová vláda zahájila svoji práci za čtvrté tím, ?e ústy svého ministra spravedlnosti, sociálního demokrata Meissnera, ohlásila novou persekuci dělnického tisku zru?ením těch posledních zbytků tak zvané tiskové svobody a znemo?něním revolučního tisku vůbec.

    A konečně na poli zahraniční politiky uvedla se nová vláda tím, ?e drze hrozila Sovětskému svazu, ?e se připojí k intervenční notě Ameriky a Anglie ve prospěch tonoucí bandy čínských kontrarevolucionářů, zatím co zde v Praze ministr Bene? jednal s ministrem rumunských bojarů o intervenční, obkličovací politice proti Sovětskému svazu na západě.

    Tato první série symbolických činů nové vlády je ?ivým komentářem vládního prohlá?ení, je tónem, který určuje muziku nové vlády. Těmito činy se nová vlády, nový parlament uvedly, těmito činy nová vláda prokázala, ?e bude vládou hladu, vládou policejního teroru a vládou přípravy imperialistické války proti Sovětům. (Hlasy: ?A sociálfa?istů, na to jste zapomněl!?) I ti přijdou na řadu, bez sociálfa?istů by byla tato vláda nemo?ná.

    Vládní prohlá?ení praví, ?e hlavním úkolem nové vlády bude hledat a nalézt prostředky k odstranění hospodářské krise. Jak si to představujete, to jste u? ukázali.

    Budete chtít zvý?it daně nepřímé, spotřební, budete chtít zru?it poslední zbytky ochrany nájemníků a zvý?it čin?e, budete chtít zvý?it agrární cla a drahotu, budete chtít vyhazovat dal?í desetitisíce dělníků z práce a odsuzovat je k smrti hladem, budete chtít stupňovat kapitalistickou racionalisaci! ? Prodlu?ováním doby pracovní, sni?ováním mezd, popoháněčstvím a závodním fa?ismem budete chtít vy?dímat z dělníků, kteří v závodech zůstanou, poslední kapku krve. Budete chtít daněmi, poplatky a exekucemi přivést na buben dal?í desetitisíce malozemědělských usedlostí a celé va?e ?vanění o ?odstranění? zemědělské krise nemá ?ádný jiný smysl ne? ten, abyste poslední krejcary, které je?tě zůstanou v kapsách malorolníků, vytáhli, abyste přivedli na buben poslední je?tě jak? tak? samostatnou drobnou usedlost. Budete zkrátka a dobře chtít ře?it krisi va?eho prohnilého re?imu na účet pracujícího lidu.

    Vládní prohlá?ení slibuje, ?e prý se vláda postará o klid a pořádek, ?e se bude dbát, aby státní administrativa byla vzdalována v?ech ru?ivých vlivů a byla vedena v duchu stejné spravedlnosti ke v?em. Také v tomto směru jste u? ukázali, jak si to představujete.

    Zavíráte komunistické poslance, zavíráte sta a tisíce poctivých dělnických funkcionářů, zatímco zde, v této va?í sněmovně, sedí vrah nejen ruských dělníků, ale i legionářů /Je míněn Rudolf Gajda ? (Místopředseda Roudnický zvoní: ?Prosil bych pana řečníka, aby u?íval parlamentních výrazů.?)

    Odsuzujete do kriminálů dělníka, který ukradl housku, ale celá va?e vládní společnost je slo?ena ze stran, které stát okradly o miliardy a miliardy na ?piritusu, na válečných půjčkách, na zby?ácích na dodávkách a na v?em mo?ném. To je ta va?e spravedlnost. ?tvete daňového exekutora na domkaře a malého ?ivnostníka pro nezaplacení několika korun daně, ale podle tých? svých zákonů sni?ujete a odepisujete stamiliony daní fabrikantům a velkostatkářům. Dáváte tlouci a zavírat stávkující dělníky a pro ka?dého stávkujícího člověka. Který se brání proti vykořis?ování, budete mít jen kriminál, zatím co na obranu fabrikantů si dáváte vyrukovat celou rotu ?piclů a policistů. Taková je va?e ?spravedlnost ke v?em?.

    A vy budete chtít s pomocí nové vlády tuto svou ?spravedlnost? je?tě více roz?iřovat a uplatňovat. Vy budete chtít s pomocí zákona o závaznosti kolektivních smluv znemo?nit dělníkům jakoukoli obranu, budete jim chtít zakazovat stávku, budete je chtít vydat na milost a nemilost zaměstnavatelům. (Posl. Langr: ?Mluvíte o věcech, kterým nerozumíte!? Výkřiky poslanců čs. Strany nár. socialistické.) Věru, pane, nerozumím tomu, zaprodávat dělníky. Budete chtít úplně zničit proletářský tisk. Budete chtít pendreky, bajonety a kriminály potlačit ka?dý projev nespokojenosti. Budete chtít komunistické zástupce v parlamentě učinit ?neviditelnými a nesly?itelnými?. Budete zkrátka chtít zde zavést dokonalý re?im fa?istické diktatury, budete se chtít prosadit na ?andárské bajonety.

    Vládní prohlá?ení konečně oznamuje, ?e vláda bude věnovat plnou pozornost obraně státu a pohotovosti armády. Co ta va?e péče o armádu a obranu státu bude znamenat, to víme. Budete chtít vrhnout dal?í miliardy do chřtánu kapitalismu a militarismu. Budete chtít v armádě utu?it re?im káznice, budete chtít zavést je?tě více ne? dosud vojnu, vojnu ?jako řemen?. Budete chtít pokračovat ve výstavbě válečného průmyslu a přetvořovat ve?keren průmysl na válečnou výrobu.

    Budete chtít zmilitarisovat celý národ, budete chtít zavést předvojenskou výchovu mláde?e a postavit ji pod komando va?ich oficírů, kapitalistických oficírů, na obranu peně?ního toku, na obranu kořistníků. (Výkřiky: ?A co v Sovětském svazu??) V Sovětském svazu se proletáři učí střílet proti kapitalistům, proti vám, tam se stavějí ?ibenice na vás, tam se dělají tanky proti vám, kapitalistům, a v tom je ten rozdíl!

    VY budete zkrátka a dobře chtít urychlit kři?ácké ta?ení proti Sovětskému svazu. (Hluk.) Kdy? tak křičíte, proč vá? ministr Bene? nevysvětlí, jak je to s těmi tajnými smlouvami s Rumunskem a Polskem? Proč vá? zaměstnavatel, ředitel ?ivnobanky, nevysvětlí, k čemu se vyzbrojuje rumunská armáda československými zbraněmi, k čemu staví ?kodovky v Polsku, Rumunsku, Litvě a Jugoslávii zbrojnice a arsenály? (Posl. Knejzlík: ?Proti Rudé armádě!?) Ano, proti Sovětskému svazu!

    Zkrátka, celé to va?e vládní prohlá?ení a ?ivý komentář k němu ukazuje směr va?í politiky, politiky hladu, fa?istické diktatury a politiky války. (Výkřiky.)

    A nyní k těm sociálfa?istům, po nich? se vám tolik stýskalo. (Hluk.) Vám tady, co tak křičíte, bych doporučoval, abyste si napsali na ceduličky, co chcete vědět, a já na v?echno odpovím. Teď k těm sociálfa?istům.

    Vy tady tancujete tanec mezi vejci a chcete dělníkům dokázat, ?e proto jste vstoupili do vlády, abyste v ní zastávali zájmy dělníků. To bohu?el tak není. (Místopředseda Roudnický zvoní.) My vás nazýváme sociálfa?isty a vy říkáte, ?e je to nadávka. Tak by mohl na příklad říci vůl, kdy? se mu řekne vůl, ?e je to nadávka, rovně? tak lump nebo vrah, kdy? se mu tak řekne by mohl tvrdit, ?e je to nadávka. A tak je to i s názvem sociálfa?istů. To není nadávka, nýbr? jen označení skutečnosti.

    Podívejte se, v?dy? vy a va?e strana nemáte nic společného s dělnictvem, jste součástí bur?oazie, součástí panující třídy, jste její stranou u? i sociálním postavením vás v?ech. Psí boudy, vily, blahobytný ?ivot, zbytkové statky atd., to u? jsou ty sociální kořeny, z nich? vyrůstá sociálfa?ismus.

    Ale i kdyby toho nebylo, vezměte va?i ideologii. Vy jste zapomněli, nebo to vlastně ani nevíte, ?e společnost se skládá z tříd, a kdy? vy mluvíte o třídách, tak to děláte jako jeden z va?ich theoretiků, který nazval zdrcující část proletariátu lumpenproletariátem, sezónní a pomocné dělníky postavil na roveň prostitutkám, pravil, ?e jsou pouze objektem sociální péče. K třídě dělnické počítáte pravděpodobně pouze ?proletáře? od va?eho odborového sekretáře nahoru. To vás ukazuje v pravém světle. (Výkřiky.) Pro vás jsou nezaměstnaní syčáci a vagabundi, pro vás jsou sezónní a pomocní dělníci rovni prostitutkám. To je ideologie fa?istická, ideologie, podle které Mussolini tvoří korporativní stát.

    Va?e politika je dal?ím důkazem va?eho sociálfa?ismu. Já vás zde osobně neznám. Včera jsem při?el a mluvil tu jeden pán. Ptám se, kdo je to? Je to agrárník. Ten mluvil skutečně agrárnickou řeč. Při?el druhý, mluvil agrárnicky, myslím si, je to také agrárník. On mluvil právě tak jako Zadina - zatímco to byl ?soudruh? Koudelka. V?dy? mezi vámi není vidět ?ádných diferencí a rozdílů. Vy jste jedna rodina, vy patříte do jedné rodiny bur?oasie, do rodiny fa?istů!

    A konečně va?e praxe: stávkokazectví v ka?dém případě, va?e ?piclování, va?e pomahačská slu?ba zaměstnavatelům, va?e účast na v?ech zločinech proti pracujícímu lidu - to je ten vá? sociálfa?ismus. Byli to severoče?tí horníci, které jste právě včera znovu zaprodali. A ti vám to zúčtují.

    Kdy? vám tedy říkám ?sociálfa?isti?, je to právě tak, jako kdy? se řekne lumpovi lumpe. (Místopředseda Roudnický zvoní: ?Prosil bych pana řečníka, aby u?íval parlamentních slov.?) To není nadávka, nýbr? je to obsah celé va?í politiky, celé va?í činnosti. Vy zkrátka a dobře v této vládě nebudete a nemů?ete hájit zájmy dělníků, poněvad? jste součástí bur?oazie, nehájíte zájmy dělníků, nýbr? naopak budete v této vládě údernou rotou kapitalistické reakce. Proto si vás bur?oasie povolala, vzala do své vlády, abyste dělali údernou rotu kapitalistické reakce. Proč vás fa?ista Stříbrný volal do vlády? Neřekl Stříbrný, ?e je to plus nové vlády, ?e jste v ní? A fa?ista Stříbrný je mu?, který zastává zájmy bur?oasie. A vítá-li vás fa?ista jako své rodné bratry, gratuluji.

    Ale konečně dále: v?dy? jste na tom vládním prohlá?ení spolupracovali. V?dy? va?i řečníci se s tímto vládním prohlá?ením solidarisovali v?ichni: v?dy? jste hlasovali pro vyhození komunistických poslanců, ale nejen to, nýbr? vlastnoručně jste je pomáhali vyhazovat!

    V?dy? sociálfa?ista Soukup rovně? vyhazoval komunistické senátory. V?dy? vá? člověk, sociálfa?ista ??astný, nazval nezaměstnané ?vagabundy?. (Výkřiky poslanců nár. socialistických: ?To je le?!? ) Tak l?e ?České slovo?.(list Nár. socialistů ? Já za to nemohu, já sice vím, ?e jinak v?dy l?e, a kdy? to i vy potvrzujete, tím lépe. ??astný v?ak nazval nazaměstnané dělníky syčáky a vagabundy. (Výkřiky. ? Místopředseda Roudnický zvoní.) Byl to přece vá? člověk, sociálfa?ista Meissner, který prohlásil, ?e musíme mít odvahu nemluvit ji? o svobodě tisku. Byl to Bene?, který hrozil a hrozí Sovětskému svazu a paktuje se s Pilsudským a rumunskými bojary proti Sovětskému svazu. Byl to vá? člověk, sociálfa?ista Hampl, který zde z této tribuny prohlásil, ?e to byly předev?ím mezinárodní vlivy, které přivodily vá? vstup do vlády. Co tím Hampl myslel? Myslel účast Labour Party a německých sociálních demokratů na vládě. A proč MacDonald vstoupil do anglické vlády? Aby tam zastával zájmy dělníků? Nikoli, ale aby prováděl racionalisaci, na kterou sami kapitalisté nestačili, Aby střílel a házel bomby na koloniální národy v Palestině, v Indii a v?ude v koloniích Velké Británie. Aby organizoval lépe ne? konservativec Baldwin ? lépe, poněvad? pokrytečtěji, mazaněji, poněvad? sociálfa?isticky ? frontu proti Sovětskému svazu. Proto ?el MacDonald do vlády. Proč ?el Herman Müller do vlády? Proto, aby pomohl německému proletariátu? Nikoli, ale aby proti německému proletariátu pou?il ve?keré moci státu, aby pořádal zörgiebeliády proti proletářům, aby umo?nil německé bur?oasii provést Youngův plán zvý?eným vykořis?ováním, novou etapou racionalizace, fa?ismem. A co va?i přátelé ve Vídni, tzv. austromarxisté, sociálfa?isté vídeň?tí? V?dy? oni spolu s Heimwehry, se Schoberem odhlasovali fa?istickou ústavu. A proto tedy jsou ?hoffähig, regierungsfähig?, a proto také vy jste byli povoláni do vlády. Hampl to doznal. Konečně vá? člověk, sociálfa?ista Dundr, ve své řeči v senátě obhajoval va?i třídní, bur?oasní justici, prohlásil ji za pilíř státu a měl pravdu: va?e třídní justice je ve skutečnosti pilířem va?eho státu. (Poslanec Jaksch: ?Was ist mit den Kerkern in Sowjetrussland??) In den Kerkern in Sowjetrussland sitzen die Kontrarevolutionäre, sitzen die Mörder, gerade so wie ihr in den tschechoslowakischen Kerkern einmal sitzen werdet. (*) (Výkřiky.) Tentý? Dundr obhajoval ve své řeči kapitalistickou racionalizaci, imperialistickou politiku Československa. Tentý? Hampl zde před několika dny hlásal bo?í mír od Kramáře a? po Czecha pod heslem: ?Odpus?me si a hrr společně na dělníky a komunisty!? To není jen řečnický obrat. To je politická deklarace té skutečnosti, ?e jste s bur?oazií srostlí, ?e jste její součástí, ?e jste dnes její avantgardou. (Výkřiky.) Byla to konečně tady madame Zeminová, která z této tribuny prohlásila, ?e tato vláda, která se tak skvěle uvedla, při?la právě včas. A madame Zeminová současně pak v kuloárech se cvičila pravděpodobně v těch pří?tích úkolech vlády tím, ?e tu maličkou Či?inskou ?krtila. To je velmi příznačné.

    Zkrátka a dobře: říkáme-li vám sociálfa?isti, nenadáváme vám, nýbr? konstatujeme fakt. Říkáte-li vy, ?e jste vstoupili do vlády proto, abyste tam hájili zájmy dělnictva, tedy vás va?e skutky usvědčily dávno ze l?i a tím více vás usvědčí ze l?i v budoucnosti. ?ádný tanec mezi vejci vám nepomů?e. Vy jste a v budoucnu budete je?tě více avantgardou fa?ismu, avantgardou imperialismu, avantgardou války. Va?ím zářivým vzorem je Zörgiebel, va?ím zářivým vzorem je Pilsudski, va?ím zářivým vzorem je koloniální politika Anglie v Indii, v Palestině, Iráku a v?ude jinde. Čím více bude tento kapitalistický re?im ohro?en, tím brutálněji budete postupovat proti dělnictvu. Vy dnes je?tě dělnictvu ma?ete med okolo úst, ale přijde doba, kdy přestanete i s tím a půjdete proti dělnictvu brutálním násilím právě tak jako otevření fa?isté.

    Tedy, jak jsem u? pravil: tato sociálfa?istická vláda bude chtít ře?it krisi tohoto kapitalistického řádu na účet dělnictva, bude chtít zavést otevřenou diktaturu, bude chtít urychlit intervenční válku proti Sovětskému svazu. Opakuji: bude chtít. O chu? zde není, apetit má tato vláda dobrý, bude chtít v?echno.

    Ale zapomínáte, ?e děláte účet bez hostinského. A tím je v tomto případě proletariát a jeho komunistická strana. A tento proletariát vám dnes nebo zítra, později nebo dříve, ale docela určitě udělá tlustou čáru přes vá? rozpočet. Tento pracující lid, o jeho? ků?i zde kupčíte, vám doká?e, ?e si nedá na svém těle dříví ?típat. Pamatujte si, ?e se se d?bánem chodí pro vodu jen tak dlouho, a? se ucho utrhne, a ?e mnohdy stačí kapka, aby pohár přetekl.

    Svými prvními brutálními činy proti pracujícímu lidu vyhla?ujete dělníkům válku. Dělníkům a komunistické straně vyhla?ujete válku. Dobře, my tuto výzvu přijímáme, my tuto výzvu opětujeme! (Výkřiky.)

    Co máte? Máte ?koly, máte kostely, máte rotačky, máte prodejná pera, máte prodejné huby, máte pornografii. Máte ?picly, máte policajty, máte ?andarmy, máte armádu, máte kriminály a máte také ?ibenice. Máte sociálfa?isty, kteří je?tě dnes, je?tě dosud, dr?í na uzdě značnou část dělníků a zapřahají je do kapitalistického chomoutu. (Stálé výkřiky.) Ale nezapomeňte, ?e sebevět?í pornografie neuti?í hlad, ?e s bajonety se dá v?echno dělat, jenom ne na nich sedět, a ?e proti sociálfa?istickému jedu existuje dobrý protijed, to je zku?enost dělníků a komunistické strany. Nezapomeňte, ?e to v?echno, čím vy disponujete, měla ve vět?ím je?tě nadbytku carská vláda v Rusku. A ?e přesto byla rozmetena do v?ech úhlů světa!

    Co má proti tomu proletariát? Proletariát má proti předev?ím svoji početní převahu. (Stálé výkřiky.) Proletariát má ve dřině a ve tvrdých bojích zocelenou pěst. Proletariát má hou?evnatost, vytrvalost a průbojnost mladé třídy, která se s vámi bije o celý svět. Ne vy, nýbr? dělníci, proletáři stojí u soustruhů, na nich? se točí hlavně pu?ek a kanonů. Ne vy, nýbr? proletariát montuje a obsluhuje pancéřová auta, tanky a letadla. A vět?ina mladých hochů v armádě, ti vojáci, ti nepatří k vám, nýbr? k nám, proletářům. Proletariát má v?ak zejména svoji komunistickou stranu a Sovětský svaz.

    Vy se sna?íte nás komunisty, zde zesmě?ňovat, vy, kteří jste podobného typu jako váleční zbohatlíci, vy parvenu! Poturčenec hor?í Turka! Mnohý z vás, ne? při?el do dělnického hnutí, (Výkřiky.) měl roz?oupané kalhoty a dnes si děláte posměch z dělníka z továrny. Necháte ve svých ?urnálech psát, ?e komunističtí poslanci se vyznačují ?pinavými límečky. Vy nemáte sice ?pinavé límečky, ale vy máte ?pinavou du?i! Za tím va?ím strojeným smíchem se skrývá du?e parvenu, du?e válečného zbohatlíka. A ten vá? po?klebek proti nám, ten je strojený, neupřímný, za tímto po?klebkem se skrývá obava a strach! (Hluk a výkřiky.) Říkáte nám nýmanti, proč se u v?ech sakrů těmi nýmanty tolik zabýváte?

    Zeptejte se ka?dého policajta a ?picla, v?dy? nemá ?ádnou jinou práci ne? chodit za komunisty! Proč dr?íte proti těmto nýmantům v pohotovosti celou armádu ?piclů a policajtů, proč zakazujete a konfiskujete tisk těchto nýmantů, proč zakazujete a rozháníte na?e schůze, proč vyhazujete miliony na zakoupení zrádných du?í v na?ich řadách a na rozvrácení strany? Proč zavíráte do kriminálů na měsíce a léta nejlep?í komunistické funkcionáře? Proč konečně vyhazujete nás, komunistické poslance, z tohoto parlamentu? Proč? Poněvad? jsme komunisty! Činíte tak proto, poněvad? víte, ?e pouze my hájíme zájmy dělnictva. Poněvad? zkrátka víte, ?e jednoho dne zatočíme s vámi právě tak, jako zatočili ru?tí bol?evici s carem, s bur?oasií i s Kerenským.

    Říkáte, ?e bojujeme proti státu! Ano! My bojujeme proti státu, v něm? banky, fabriky, velkostatky patří kapitalistům. Bojujeme proti státu, jeho? aparát je nástrojem násilí v rukou kapitalistů vůči dělnictvu. Bojujeme proti státu, v něm? vět?ina pracujícího lidu je hospodářsky a politicky zotročována.(Výkřiky.) [My zkrátka bojujeme proti va?emu, kapitalistickému, imperialistickému státu]. My bojujeme a budeme bojovat ze stát proletářský, za stát dělníků, za stát rolníků.

    Říkáte, ?e poru?ujeme zákon. Ano! My poru?ujeme zákon, my poru?ujeme zákony, podle nich? hladový proletář a zoufalá dělnická matka jsou zavíráni, zatím co va?e společnost je slo?ena ze ?ivlů, které by i podle va?ich zákonů patřily do kriminálu.

    My poru?ujeme zákony a budeme poru?ovat zákony, podle kterých má proletář pouze právo mlčet,dřít a dát se odírat a podle nich? kapitalista má neomezené právo dělníka vykořis?ovat. My poru?ujeme a budeme poru?ovat zákony (Výkřiky odporu poslanců stran koaličních. Posl. Slavíček: ? A proto půjdete do kriminálu!?) , podle nich? z mezd dělníků se strhují daně a podle nich? miliony se odepisují kapitalistům. [My poru?ujeme a budeme poru?ovat zákony, podle nich? chcete proletáře hnát na válečná jatka v zájmu va?ich ?oků. Zkrátka, my poru?ujeme va?e zákony a bojujeme za proletářské zákony, podle kterých vám budou přiskřípnuty nejen va?e prsty, nýbr? i va?e břicha.

    Říkáte, ?e rozvracíme armádu. Ano! My rozvracíme armádu, které má být pou?ito proti lidu, proti Sovětskému svazu. My rozvracíme armádu, v ní? rozhodujete vy a v ní? dělníci jsou kanónenfutr. Zkrátka, my rozvracíme a budeme rozvracet va?i kapitalistickou armádu a bojujeme za armádu rudou, armádu proletářskou. A přes vá? smích a výkřiky tuto va?i armádu rozvrátíme za souhlasu vojáků, za pomoci vojáků v té va?í armádě! Na to mů?ete vzít jed.]

    Vy říkáte, ?e ?tveme a ?e ru?íme klid. Ano! My ?tveme a ru?íme vá? klid. (Odpor na pravici.) [My budeme ?tvát hladové dělníky proti fabrikantům, my budeme ?tvát domkaře proti velkostatkářům, my budeme ?tvát utlačovaný národ proti utlačovatelům, my budeme ?tvát vojáky proti generálům a drobné státní zaměstnance proti ministrům.] Zkrátka my budeme ?tvát a ru?it vá? klid. (Různé výkřiky.) Nedáme vám ani na chvíli pokoj, abyste mohli v klidu strávit to, co jste vydřeli z proletariátu. (Posl. Zemínová: ?Pane předsedo, konejte svou povinnost!?) Aj, aj, madame Zemínová, tedy přece jen pendrek! My budeme, madame Zemínová, ru?it vá? klid, který znamená pro chudobného člověka klid ?aláře nebo hrobu. My bojujeme za skutečný klid proletariátu, kterého bude dosa?eno teprve tehdy, a? budete vy smeteni. (Posl. Zemínová: ?My jsme si stát budovali, a ne vy.? Posl. Slavíček: ?Vy máte o to malou zásluhu!? ) O vá? kapitalistický stát nemáme věru zásluhu, my bychom se styděli za to, kdybychom o vá? kapitalistický stát měli zásluhu. (Hlas: ?Proč nejdete do Ruska??) [Proto, abychom učinili z va?eho kapitalistického Československa republiku socialistickou!]

    Říkáte konečně, ?e jsme pod komandem Moskvy a ?e si tam chodíme pro rozum. Nu! To je tak: Vy jste pod komandem ?ivnobanky, Petschka, Weimanna, Preisse, vy jste pod komandem Společnosti národů, tj. společnosti imperialistických dravců, a vy si chodíte pro rozum k Petschkům, Weimannům, Rotschildům a Preissům, abyste se naučili vydírat pracující lid je?tě více ne? dosud.

    A my, my jsme stranou československého proletariátu a na?ím nejvy??ím revolučním ?tábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bol?eviků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. (Výkřiky.) A vy víte, ?e ru?tí bol?evici jsou v tom mistry! (Hluk. Výkřiky.)

    Nás nekoupíte, nás nezlomíte, nás nerozvrátíte! Koupili jste si bandu zrádců, myslili jste si, ?e rozvrátíte komunistickou stranu, a pak jste stáli s otevřenou hubou, jak byli z komunistické strany ti va?i agenti vyházeni.

    Pořádali jste na nás pravé ?tvanice, pořádali jste na nás dragonády, ale přesto tři čtvrti milionu voličů nás volilo.

    Sta na?ich lidí, na?ich funkcionářů sedí v kriminále a dal?í tisíce to čeká, ale desetitisíce budou stát na jejich místech Nás nezlomíte, nás nekoupíte!

    My vyhla?ujeme vám a va?í sociálfa?istické vládě nejostřej?í boj!

    Budeme se rvát s vámi a s va?í vládou o ka?dou skývu chleba pro dělníky a drobné zřízence, budeme se bít o řádnou podporu pro nezaměstnané, budeme bojovat proti zvý?ení a za sní?ení čin?e, budeme bojovat proti va?emu zlodějskému hospodářství v nemocenských pokladnách, budeme bojovat za po?adavky vesnické chudiny, domkařů a malorolníků, budeme se bít o ulice, o svobodu tisku, svobodu shroma?ďovací svobodu spolčovací, o svobodu stávkovou pro proletariát, proti va?emu policejnímu fa?istickému teroru postavíme proletářskou obranu.

    Budeme bojovat proti národnímu útlaku a za osvobození utlačovaných národů v tomto státě. [Budeme bojovat proti va?í imperialistické válce za válku občanskou. Budeme pracovat pro vítězství Sovětského svazu a pro va?i porá?ku!

    A v průběhu těchto denních bojů pozná pracující lid, ?e je nutno a mo?no úplně zúčtovat s va?ím re?imem: ozbrojeným povstáním, sociální revolucí, diktaturou proletariátu.

    Aby proletáři mohli vyvlastnit banky, fabrikanty a ke?asy! Aby zeměděl?tí dělníci a malí rolníci mohli vyvlastnit velkostatkáře! Aby utlačované národy tohoto státu mohly svrhnout své utlačovatele.] (Stálé výkřiky.)

    Přejde vás smích!

    My tento svůj boj povedeme bez ohledu na oběti, hou?evnatě, cílevědomě, do té doby, a? va?e panství bude smeteno.



    • Texty uzavřené v hranatých závorkách byly za 1. republiky v těsnopiseckých zprávách Poslanecké sněmovny vypu?těny, doplněny podle Rudého práva z r.1929. Dobový pravopis neupraven.
    • Platnost zákona o dani z obratu z 21.12.1923 a zákona o dávkách za úřední výkony z r. 1925 končila v roce 1929. Národní shromá?dění schválilo 20.12.1929 prodlou?ení platnosti těchto zákonů do 31.12.1930. Místo toho, aby byly vymáhány daňové nedoplatky kapitalistů, je? činily 5100 mil. Kč, byla prodlou?ením platnosti uvedených zákonů přesunuta daňová břemena hlavně na drobné poplatnictvo.
    • Překlad pasá?e označené (*): ?Jak je to s ?aláři v Sovětském svazu?? - Ve vězeních v Sovětském svazu sedí kontrarevolucionáři, sedí vrazi, právě tak, jako i vy budete jednou sedět ve vězeních československých.
    Zdroj: Těsnopisecké zprávy o schůzích poslanecké sněmovny 1929-1930, Schůze 7., str. 13.-19.

    Celý článek... | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Brezhnev Doctrine (1968)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (10892 přečtení)

    Brezhnev Doctrine

    Introductory note: The Brezhnev Doctrine was a Soviet policy doctrine, introduced by Leonid Brezhnev in a speech at the Fifth Congress of the Polish United Workers' Party on November 13, 1968. Implicit in this doctrine was that the leadership of the Soviet Union reserved, for itself, the right to define "socialism" and "capitalism". This meant in practice that no country was allowed to leave the Warsaw Pact or to disturb that nation's communist party's monopoly on power. The doctrine was used to justify the invasions of Czechoslovakia that terminated the Prague Spring in 1968 and of the non-Warsaw Pact nation of Afghanistan in 1979. The Brezhnev Doctrine was superseded by the facetiously named Sinatra Doctrine in 1988. (source:

    In connection with the events in Czechoslovakia the question of the correlation and interdependence of the national interests of the socialist countries and their international duties acquire particular topical and acute importance. The measures taken by the Soviet Union, jointly with other socialist countries, in defending the socialist gains of the Czechoslovak people are of great significance for strengthening the socialist community, which is the main achievement of the international working class.

    We cannot ignore the assertions, held in some places, that the actions of the five socialist countries run counter to the Marxist-Leninist principle of sovereignty and the rights of nations to self determination. The groundlessness of such reasoning consists primarily in that it is based on an abstract, nonclass approach to the question of sovereignty and the rights of nations to self determination.

    The peoples of the socialist countries and Communist parties certainly do have and should have freedom for determining the ways of advance of their respective countries.

    However, none of their decisions should damage either socialism in their country or the fundamental interests of other socialist countries, and the whole working class movement, which is working for socialism.

    This means that each Communist Party is responsible not only to its own people, but also to all the socialist countries, to the entire Communist movement. Whoever forget this, in stressing only the independence of the Communist Party, becomes one-sided. He deviates from his international duty.

    Marxist dialectics are opposed to one-sidedness. They demand that each phenomenon be examined concretely, in general connection with other phenomena, with other processes.

    Just as, in Lenin's words, a man living in a society cannot be free from the society, one or another socialist state, staying in a system of other states composing the socialist community, cannot be free from the common interests of that community.

    The sovereignty of each socialist country cannot be opposed to the interests of the world of socialism, of the world revolutionary movement. Lenin demanded that all Communists fight against small nation narrow-mindedness, seclusion and isolation, consider the whole and the general, subordinate the particular to the general interest.

    The socialist states respect the democratic norms of international law. They have proved this more than once in practice, by coming out resolutely against the attempts of imperialism to violate the sovereignty and independence of nations.

    It is from these same positions that they reject the leftist, adventurist conception of "exporting revolution," of "bringing happiness" to other peoples.

    However, from a Marxist point of view, the norms of law, including the norms of mutual relations of the socialist countries, cannot be interpreted narrowly, formally, and in isolation from the general context of class struggle in the modern world. The socialist countries resolutely come out against the exporting and importing of counterrevolution.

    Each Communist Party is free to apply the basic principles of Marxism, Leninism and of socialism in its country, but it cannot depart from these principles (assuming, naturally, that it remains a Communist Party).

    Concretely this means, first of all, that in its activity, each Communist Party cannot but take into account such a decisive fact of our time as the struggle between two opposing social systems -- capitalism and socialism.

    This is an objective struggle, a fact not depending on the will of the people, and stipulated by the world's being split into two opposite social systems. Lenin said: "Each man must choose between joining our side or the other side. Any attempt to avoid taking sides in this issue must end in fiasco."

    It has got to be emphasized that when a socialist country seems to adopt a "non-affiliated" stand, it retains its national independence, in effect, precisely because of the might of the socialist community, and above all the Soviet Union as a central force, which also includes the might of its armed forces. The weakening of any of the links in the world system of socialism directly affects all the socialist countries, which cannot look indifferently upon this.

    The antisocialist elements in Czechoslovakia actually covered up the demand for so-called neutrality and Czechoslovakia's withdrawal from the socialist community with talking about the right of nations to self-determination.

    However, the implementation of such "self-determination," in other words, Czechoslovakia's detachment from the socialist community, would have come into conflict with its own vital interests and would have been detrimental to the other socialist states.

    Such "self-determination," as a result of which NATO troops would have been able to come up to the Soviet border, while the community of European socialist countries would have been split, in effect encroaches upon the vital interests of the peoples of these countries and conflicts, as the very root of it, with the right of these people to socialist self-determination.

    Discharging their internationalist duty toward the fraternal peoples of Czechoslovakia and defending their own socialist gains, the U.S.S.R. and the other socialist states had to act decisively and they did act against the antisocialist forces in Czechoslovakia.

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Vyhlá?ení platformy za svolání mimořádného sjezdu ČSSD a její renesanci (25.6.2004)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1480 přečtení)

    Vyhlá?ení platformy za svolání mimořádného sjezdu ČSSD a její renesanci
    (Praha, 25.6.2004)

    Česká strana sociálně demokratická se dostala v průběhu posledních dvou let do situace, která v případě, ?e nedojde k její změně, povede k postupné likvidaci ve?kerých hodnot, které strana pracně získala v průběhu 90tých let, kdy úspě?ně navázala na svůj historický odkaz, zalo?ený na důsledném hájení vět?inových zájmů a potřeb lidu, principů osobní svobody, demokracie, vzájemné rovnosti a solidarity, sociální spravedlnosti.

    Tento program také postupně získal ?irokou podporu na?ich spoluobčanů, kteří přes silný tlak oficiálně proklamovaného tr?ního mechanizmu, jako jedině mo?ného nástroje budování nového společenského systému, pochopili, ?e historické principy na?í strany mají své nezastupitelné místo právě v současnosti, kdy do?lo k zásadní změně společenského systému a návratu do rodiny svobodných, demokratických civilizací. Z toho důvodu také odevzdali na?í straně své hlasy při minulých dvou parlamentních volbách a s důvěrou svěřili své osudy do na?ich rukou.

    Tak jsme dostali ?anci v praxi, jako rozhodující politická strana dokázat, ?e jsme schopni nejen na papíře a řečnických tribunách, ale v ka?dodenním ?ivotě naplňovat svá programová prohlá?ení, jimi? jsme se zavázali k trvale udr?itelnému rozvoji společnosti, a to ve v?ech oblastech jejího ?ivota, s důrazem na garanci sociálních jistot a spravedlnosti.

    Skutečnost, ?e jsme v parlamentních volbách v roce 2002 opět získali podporu od na?ich občanů, byla dokladem jejich příznivého hodnocení na?í práce za uplynulé volební období. Postupně v?ak, s nástupem nového vedení, se ve straně začaly projevovat tendence, které s jejím posláním a programem neměly nic společného. Novou orientaci na koaliční lavírování doplnilo vedení strany výraznými prvky sektářství, zalo?eného na vybudování dobře fungujícího vnitrostranického klientelismu, provázání stranických funkcí ekonomickou zainteresovaností, faktickým paralyzováním svobodného, demokratického rozhodování v?ech článků stranické hierarchie. Rostoucí napětí ve straně i společnosti si postupně uvědomili i někteří architekti nové moci, z jejich? úst zazněla slova o neprostupné oligarchii, nutnosti sesednout z koně, jít mezi lidi, atd. Narůstající problémy a kritika praktik vedení strany vyústila v pou?ití mechanizmů, typických pro totalitní systémy. Zákaz jakýchkoliv projevů kritiky vně strany, pohrů?ky vyloučením za projevy nesouhlasu, rozpoutání vnitrostranického boje o moc, a to bez ohledu na potřeby společnosti, charakterizované rostoucí nespokojeností se stavem věcí veřejných, dramatickým růstem zadlu?enosti státu, léčeného z kapes obyvatelstva, chaotickými reformními experimenty, odstoupením od reforem, garantovaných v programových dokumentech, utlumením programu sociálního státu, atd. Vysoká nezaměstnanost, růst kriminality, korupce a protekcionářství na v?ech stupních společenského ?ivota, pasivita a lhostejnost občanů k věcem veřejným, to je odraz dvouletého úsilí současného vedení na?í strany.

    Výsledek pak na sebe nenechal dlouho čekat. Volby do Evropského parlamentu se staly celonárodním referendem, v něm? voliči svojí neúčastí a hlasy těch zbývajících jednoznačně vyjádřili svoji důvěru, resp. nedůvěru k jednotlivým politickým stranám.

    A my, kteří jsme dnes před Vás předstoupili, si nepřejeme, aby Českou stranu sociálně demokratickou i nadále zastupovalo její současné vedení. Nejsme ji? sami, přidávají se k nám místní a okresní organizace, a proto jsme se rozhodli, ?e se v zájmu nápravy pokusíme sjednotit v?echny poctivé členy na?í strany s cílem prosazení konání mimořádného sjezdu, který by bez dal?ího vyčkávání a prohlubování současné kritické situace analyzoval příčiny na?eho selhání, vyvodil důsledky, včetně personálních změn a přijal opatření k návratu k volebnímu programu strany a dal?ím programovým dokumentům.

    Mimořádným sjezdem pak na?e činnost nekončí, renesance spočívá v obnovení a rozkvětu hodnot, o které se v minulosti Evropský demokratický socialismus v?dy úspě?ně opíral.

    Nejsme zde dnes proto, abychom stranu rozbíjeli, abychom ji po?kozovali. Jsme zde proto, abychom ji bránili proti těm, kteří slu?bu pro společnost zaměnili za slu?bu pro sebe samé.

    Česká strana sociálně demokratická má povinnost sama vůči sobě, k odkazu, který jí byl předán. Má ale hlavně - a předev?ím, trvalou povinnost k celé na?í společnosti, povinnost zaji?tění demokratického, sociálně spravedlivého ?ivota v?ech na?ich občanů. A prosíme, v tom nás podpořte!

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Two Thousand Words (1968)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2561 přečtení)

    Two Thousand Words that Belongs to Workers, Farmers, Officials, Scientists, Artists, and Everybody
    Original Source: ?Dva Tisice Slov?, Literarni Listy (Prague), 27 June 1968 pp.1 Translated by: Mark Kramer, Joy Moss and Ruth Tosek

    Comment: The 2000 words manifesto was a document written by Ludvik Vaculik. It was furthermore signed by a numerous of other famous Czechoslovak people as writers, intellectuals and scholars. It quickly became the symbol of the Prague Spring-movement.

    The first threat to our national life was from the war. Then came other evil days and events that endangered the nation's spiritual well being and character. Most of the nation welcomed the socialist program with high hopes. But it fell into the hands of the wrong people. It would not have mattered so much that they lacked adequate experience in affairs of state, factual knowledge, or philosophical education, if only they bad enough common prudence and decency to listen to the opinion of others and agree to being gradually replaced by more able people.

    After enjoying great popular confidence immediately after the war, the communist party by degrees bartered this confidence away for office, until it bad all the offices and nothing else. We feel we must say this, it is familiar to those of us who are communists and who are as disappointed as the rest at the way things turned out. The leaders' mistaken policies transformed a political party and an alliance based on ideas into an organization for exerting power, one that proved highly attractive to power-hungry individuals eager to wield authority, to cowards who took the safe and easy route, and to people with bad conscience. The influx of members such as these affected the character and behavior of the party, whose internal arrangements made it impossible, short of scandalous incidents, for honest members to gain influence and adapt it continuously to modern conditions. Many communists fought against this decline, but they did not manage to prevent what ensured.

    Conditions inside the communist party served as both a pattern for and a cause of the identical conditions in the state. The party's association with the state deprived it of the asset of separation from executive power. No one criticized the activities of the state and of economic organs. Parliament forgot how to hold proper debates, the government forgot how to govern properly, and managers forgot how to manage properly. Elections lost their significance, and the law carried no weight. We could not trust our representatives on any committee or, if we could, there was no point in asking them for anything because they were powerless. Worse still, we could scarcely trust one another. Personal and collective honor decayed. Honesty was a useless virtue, assessment by merit unheard of. Most people accordingly lost interest in public affairs, worrying only about themselves and about money, a further blot on the system being the impossibility today of relying even on the value of money. Personal relations were ruined, there was no more joy in work, and the nation, in short, entered a period that endangered its spiritual well being and its character.

    We all bear responsibility for the present state of affairs. But those among us who are communist?s bear more than others, and those who acted as components or instruments of unchecked power bear the greatest responsibility of all. The power they wielded was that of a self-willed group spreading out through the party apparatus into every district and community. It was this apparatus that decided what might and might not be done: It ran the cooperative farms for the cooperative farmers, the factories for the workers, and the National Committees for the public. No organizations, not even communist ones, were really controlled by their own members. The chief sin and deception of these rulers was to have explained their own whims as the "will of the workers". Were we to accept this pretense, we would have to blame the workers today for the decline of our economy, for crimes committed against the innocent, and for the introduction of censorship to prevent anyone writing about these things. The workers would be to blame for misconceived investments, for losses suffered in foreign trade, and for the housing shortage. Obviously no sensible person will hold the working class responsible for such things. We all know, and every worker knows especially, that they had virtually no say in deciding anything. Working-class functionaries were given their voting instructions by somebody else. While many workers imagined that they were the rulers, it was a specially trained stratum of party and state officials who actually ruled in their name. In effect it was these people who stepped into the shoes of the deposed ruling class and themselves came to constitute the new authority. Let us say in fairness that some of them long ago realized the evil trick history had played. We can recognize such individuals today by the way they are redressing old wrongs, rectifying mistakes, handing back powers of decision-making to rank-and-file party members and members of the public, and establishing limits on the authority and size of the bureaucracy. They share our opposition to the retrograde views held by certain party members. But a large proportion of officials have been resistance to change and are still influential. They still wield the instruments of power, especially at district and community level, where they can employ them in secret and without fear of prosecution.

    Since the beginning of this year we have been experiencing a regenerative process of democratization. It started inside the communist party, that much we must admit, even those communists among us who no longer had hopes that anything good could emerge from that quarter know this. It must also be added, of course, that the process could have started nowhere else. For after twenty years the communists were the only ones able to conduct some sort of political activity. It was only the opposition inside the communist party that had the privilege to voice antagonistic views. The effort and initiative now displayed by democratically minded communists are only then a partial repayment of the debt owed by the entire party to the non-communists whom it had kept down in an unequal position. Accordingly, thanks are due to the communist party, though perhaps it should be granted that the party is making an honest effort at the eleventh hour to save its own honor and the nation's. 'me regenerative process has introduced nothing particularly new into our lives. It revives ideas and topics, many of which are older than the errors of our socialism, while others, having emerged from below the surface of visible history, should long ago have found expression but were instead repressed. Let us not foster the illusion that it is the power of truth which now makes such ideas victorious. Their victory has been due rather to the weakness of the old leaders, evidently already debilitated by twenty years of unchallenged rule. All the defects hidden in the foundations and ideology of the system have clearly reached their peak. So let us not overestimate the effects of the writers' and students' criticisms. The source of social change is the economy. A true word makes its mark only when it is spoken under conditions that have been properly prepared---conditions that, in our context, unfortunately include the impoverishment of our whole society and the complete collapse of the old system of government, which had enabled certain types of politicians to get rich, calmly and quietly, at our expense. Truth, then, is not prevailing. Truth is merely what remains when everything else has been frittered away. So there is no reason for national jubilation, simply for fresh hope.

    In this moment of hope, albeit hope still threatened, we appeal to you. It took several months before many of us believed it was safe to speak up; many of us still do not think it is safe. But speak up we did exposing ourselves to the extent that we have no choice but to complete our plan to humanize the regime. If we did not, the old forces would exact cruel revenge. We appeal above all to those who so far have waited on the sidelines. The time now approaching will decide events for years to come.

    The summer holidays are approaching, a time when we are inclined to let everything slip. But we can safely say that our dear adversaries will not give themselves a summer break; they will rally everyone who is under any obligation to them and are taking steps, even now, to secure themselves a quiet Christmas! Let us watch carefully how things develop, let us try to understand them and have our answers ready. Let us forget the impossible demand that someone from on high should always provide us with a single explanation and a single, simple moral imperative. Everyone will have to draw their own conclusions. Common, agreed conclusions can only be reached in discussion that requires freedom of speech-the only democratic achievement to our credit this year.

    But in the days to come we must gird ourselves with our own initiative and make our own decisions. To begin with we will oppose the view, sometimes voiced, that a democratic revival can be achieved without the communists, or even in opposition to them. This would be unjust, and foolish too. The communists already have their organizations in place, and in these we must support the progressive wing. They have their experienced officials, and they still have in their hands, after all, the crucial levers and buttons. On the other hand they have presented an Action Program to the public. This program will begin to even out the most glaring inequalities, and no one else has a program in such specific detail. We must demand that they produce local Action Programs in public in every district and community. 7hen the issue will suddenly revolve around very ordinary and long awaited acts of justice. The Czechoslovak Communist Party is preparing for its congress, where it will elect its new Central Committee. Let us demand that it be a better committee than the present one. Today the communist party says it is going to rest its position of leadership on the confidence of the public, and not on force. Let us believe them, but only as long as we can believe in the people they are now sending as delegates to the party's district and regional conferences.

    People have recently been worded that the democratization process has come to a halt. This feeling is partly a sign of fatigue after the excitement of events, but partly it reflects the truth. The season of astonishing revelations, of dismissals from high office, and of heady speeches couched in language of unaccustomed daring-all this is over. But the struggle between opposing forces has merely become somewhat less open, the fight continues over the content and formulation of the laws and over the scope of practical measures. Besides, we must give the new people time to work: the new ministers, prosecutors, chairmen and secretaries. They are entitled to time in which to prove themselves fit or unfit. This is all that can be expected at present of the central political bodies, though they have made a remarkably good showing so far in spite of themselves.

    The everyday quality of our future democracy depends on what happens in the factories, and on what happens to the factories. Despite all our discussions, it is the economic managers who have us in their grasp. Good managers must be sought out and promoted. True, we are all badly paid in comparison with people in the developed countries, some of us worse than others. We can ask for more money, and more money can indeed be printed, but only if it is devalued in the process. Let us rather ask the directors and the chairmen of boards to tell us what they want to produce and at what cost, the customers they want to sell it to and at what price, the profit that will be made, and of that, how much will be reinvested in modernizing production and how much will be left over for distribution. Under dreary looking headlines, a bard battle is being covered in the press-the battle of democracy versus soft jobs. The workers, as entrepreneurs, can intervene in this battle by electing the right people to management and workers' councils. And as employees they can help themselves best by electing, as their trade union representatives, natural leaders and able, honorable individuals without regard to party affiliation.

    Although at present one cannot expect more of the central political bodies, it is vital to achieve more at district and community level. Let us demand the departure of people who abused their power, damaged public property, and acted dishonorably or brutally. Ways must be found to compel them to resign. To mention a few: public criticism, resolutions, demonstrations, demonstrative work brigades, collections to buy presents for them on their retirement, strikes, and picketing at their front doors. But we should reject any illegal, indecent, or boorish methods, which they would exploit to bring influence to bear on Alexander Dubcek. Our aversion to the writing of rude letters must be expressed so completely that the only explanation for any such missives in the future would be that their recipients had ordered them themselves. Let us revive the activity of the National Front. Let us demand public sessions of the national committees. For questions that no one else will look into, let us set up our own civic committees and commissions. There is nothing difficult about it; a few people gather together, elect a chairman, keep proper records, publish their findings, demand solutions, and refuse to be shouted down. Let us convert the district and local newspapers, which have mostly degenerated to the lever of official mouthpieces, into a platform for all the forward-looking elements in politics; let us demand that editorial boards be formed of National Front representatives, or else let us start new papers. Let us form committees for the defense of free speech. At our meetings, let us have our own staffs for ensuring order. If we hear strange reports, let us seek confirmation, let us send delegations to the proper authorities and publicize their answers, perhaps putting them up on front gates. Let us give support to the police when they are prosecuting genuine wrongdoers, for it is not our aim to create anarchy or a state of general uncertainty. Let us eschew quarrels between neighbors, and let us avoid drunkenness on political occasions. Let us expose informers.

    The summer traffic throughout the republic will enhance interest in the settlement of constitutional relations between Czechs and Slovaks. Let us consider federalization as a method of solving the question of nationalities, hut let us regard it as only one of several important measures designed to democratize the system. In itself this particular measure will not necessarily give even the Slovaks a better life. Merely having separate governments in the Czech Lands and in Slovakia does not solve the problem of government. Rule by a state and party bureaucracy could still go on; indeed, in Slovakia it might even be strengthened by the claim that it had "won more freedom.

    There has been great alarm recently over the possibility that foreign forces will intervene in our development. Whatever superior forces may face us, all we can do is stick to our own positions, behave decently, and initiate nothing ourselves. We can show our government that we will stand by it, with weapons if need be, if ii will do what we give it a mandate to do. And we can assure our allies that we will observe our treaties of alliance, friendship, and trade. Irritable reproaches and iii-argued suspicions on our part can only make things harder for our government, and bring no benefit to ourselves. In any case, the only way we can achieve equality is to improve our domestic situation and carry the process of renewal far enough to some day elect statesman with sufficient courage, honor, and political acumen to create such equality and keep it that way. But this is a problem that faces all governments of small countries everywhere.

    This spring a great opportunity was given to us once again, as it was after the end of the war. Again we have the chance to take into our own hands our common cause, which for working purposes we call socialism, and give it a form more appropriate to our once-good reputation and to the fairly good opinion we used to have of ourselves. The spring is over and will never return. By winter we will know all.

    So ends our statement addressed to workers, farmers, officials, artists, scholars, scientists, technicians, and everybody. It was written at the behest of scholars and scientists.

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Prohlá?ení platformy pro renesanci ČSSD k současné situaci uvnitř strany i ve společnosti (19.11.2004)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1526 přečtení)

    Prohlá?ení platformy pro renesanci ČSSD k současné situaci uvnitř strany i ve společnosti
    (Praha, 19.11.2004)

    Po nástupu Stanislava Grosse do vedení ČSSD vysly?ela Platforma jeho ?ádost o jednotu a poskytnutí času k získání důvěry voličů a k jejich návratu k podpoře ČSSD v krajských a senátních volbách a vzala na vědomí jeho prohlá?ení, ?e vítá různost názorů uvnitř ČSSD.

    Platforma proto omezila své veřejné a mediální aktivity před volbami. Nelze ji tedy nyní ani v budoucnu vinit z po?kozování strany a podílu na ?patném volebním výsledku tak, jak to po volbách do Evropského parlamentu učinili ve sdělovacích prostředcích někteří představitelé ČSSD. Výsledky právě proběhlých voleb zřetelně ukázaly, ?e příčiny porá?ky ČSSD nejsou náhodné. Příčin je několik a je paradoxní, ?e je vedení ČSSD není ochotno nebo schopno pravdivě pojmenovat. Platforma je přesvědčena, ?e volební výsledek ČSSD nezavinili voliči, ani ostatní politické strany nebo sdělovací prostředky. Odpovědnost nese vedení ČSSD, které kritické hlasy členské základny ignoruje, nadále se jí vzdaluje a neře?í v důsledku vlastní neschopnosti narůstající problémy, spojené s ?tě?ko prostupnou oligarchií?. ÚVV ČSSD v červnu zamítl Vladimíru ?pidlovi koncepci pokračování vlády s KDU ČSL a US DEU. Stanislav Gross v ní po prvotních odmítavých postojích pokračoval a nemá právo si stě?ovat na své koaliční partnery. Při poslední volbě prezidenta republiky to byli někteří poslanci ČSSD, včetně Stanislava Grosse, kteří prosadili volbu ?svého prezidenta?. Stanislav Gross nemá právo si dnes stě?ovat na Václava Klause.

    Změna ve vedení po volbách do Evropského parlamentu neposílila důvěru občanů v ČSSD, drahá předvolební kampaň, laciná svým obsahem, přesvědčila voliče o výrazném deficitu my?lenkového potenciálu vedení ČSSD. ?Aféra Kořistka? a ji provázející nestandardní postupy policie, rozruch kolem zdravotnických zařízení, vyvolalo podezření o načasování kroků proti nejsilněj?í opoziční straně a vedlo k znechucení části voličů k praktikám ČSSD. Je zřejmé, ?e takovýto postup je neslučitelný s vedením politického boje levicové demokratické strany. Uvolňování finančních prostředků ve prospěch vybraných profesních skupin, naru?ující sociální soudr?nost společnosti, personální chyby na úřadu vlády a na ministerstvu vnitra dále přispěly k nedůvěře a apatii voličské základny. Stanislav Gross tedy nemá právo si dnes stě?ovat na absenci voličů. Sám k ní toti?, spolu se svými nejbli??ími spolupracovníky, značnou mírou přispěl. Chaotická slova o vině v?ech mimo vlastní stranu svědčí o záměrném zaměňování, nebo nepochopení příčinných souvislostí a následků. Stejně jako překotné úvahy o změnách ve struktuře Parlamentu.

    Výsledky jeho vlády nevykazují aktiva, která se sna?í účelově prezentovat. Zadlu?ení státu, včetně podnikatelské sféry, přesahuje 900 mld. Kč. Přitom za řadu podnikatelských úvěrů ručí stát. Nezaměstnanost se v přepočtu stále dr?í na hranici deseti procent. Opět se začíná roztáčet spirála inflace, znehodnocující předev?ím úspory obyvatel. Zadlu?enost domácností se blí?í hranici 300 mld. Kč, přičem? varovné je zejména tempo jejího růstu. Některé jednorázové výdaje státu nejsou kryty hotovými penězi, jsou prováděny nahodile, nesystémově, se zřetelnou snahou o okam?itý, zejména vnitropolitický efekt.

    Platforma pro renesanci ČSSD je vedena obavami, ?e změny, které proběhly ve vedení ČSSD, nedosáhly jeho potřebného ozdravění, naopak začaly být uplatňovány praktiky, nemající s tradicí strany a jejím historickým posláním nic společného.

    Platforma pro renesanci ČSSD se proto naléhavě obrací na v?echny členy ČSSD, aby zvá?ili, zda současné vedení ČSSD doká?e vyvést stranu z přetrvávající krize. Zda nejde pouze o snahu oddalovat potřebná ře?ení, tj. zásadní obměnu celého předsednictva ÚV ČSSD, návrat k programu strany, změnu politiky stany před sjezdem ČSSD a dále do parlamentních voleb 2006. Zda nejde jen o snahu jednotlivců udr?et se ve funkcích, které jim umo?ňují téměř nekontrolovatelně vládnout nejen finančními prostředky, ale je?tě před nedávnem dobrým jménem České strany sociálně demokratické.

    Platforma se ztoto?ňuje s My?lenkou T. G. Masaryka - ?Politik je připraven obětovat své síly v zájmu strany a zájem strany ve prospěch národa?. Platforma vyzývá v?echny členy ČSSD, aby na právě probíhajících výročních schůzích místních organizací, okresních a krajských konferencích projednali situaci ve straně a přijali usnesení, která přispějí k návratu strany k akceschopnosti a dodr?ování základních principů demokracie a sociální sounále?itosti. Platforma pro renesanci ČSSD konstatuje, ?e roste počet signálů o nespokojenosti členské základny se současným stavem uvnitř ČSSD.

    Platforma pro renesanci ČSSD si klade za cíl aktivizovat členskou základnu, její? síla a mo?nosti nejsou vedením vyu?ívány, dát naději těm, kteří podlehli pasivní resistenci, přesvědčit o potřebě aktivní účasti i těch, kteří zva?ují vystoupení z ČSSD.

    Platforma vyzývá k povolání takových osobností do čela v?ech stupňů organizační struktury ČSSD, které těmto my?lenkám nebudou bránit, které je budou aktivně prosazovat v souladu se základními programovými dokumenty strany.

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev prezidenta ČR Václava Havla k oběma komorám Parlamentu České republiky (9.12.1997)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1750 přečtení)

    Projev prezidenta ČR Vácůava Havla k oběma komorám Parlamentu České republiky
    (Praha, Rudolfinum, 9.12.1997)

    Paní senátorky a páni senátoři,
    paní poslankyně a páni poslanci,
    vá?ená vládo,

    s určitou mírou zjednodu?ení lze říct, ?e ?ivot na?í společnosti - tak jako ostatně ?ivot jakékoli společnosti v jakýchkoli poměrech - má dvě tváře, by? samozřejmě jedna tak či onak prosvítá z té druhé.

    První tvář tvoří to, čemu se lidé hlavně věnují: chodí do práce, která se jim více či méně daří, soukromě podnikají, ?ení se či se rozvádějí, plodí či neplodí děti, různě se sdru?ují, cestují do ciziny na dovolenou, čtou knihy nebo sledují televizi, a jsou-li mlad?í ne? vět?ina z nás, nav?těvují diskotéky. Myslím, ?e - navzdory v?emu - je tento ka?dodenní ?ivot nepoměrně lep?í a pestřej?í ne? v dobách, kdy se téměř nic nesmělo a skoro ka?dý se bál říct nahlas, co si myslí.

    ?ivot na?í společnosti v?ak má i svou druhou tvář, která by se dala snad nazvat poměrem občanů k vlastnímu státu, ke společenskému systému, k atmosféře veřejného ?ivota, k politice. Zdá se mi, ?e je na?í povinností zabývat se předev?ím touto druhou tváří, zkoumat, proč je dnes tak zachmuřená, a přemý?let o tom, jak ji co nejdřív aspoň trochu rozjasnit.

    Tato tvář má toti? opravdu velmi pochmurný výraz. Mnoho lidí - a potvrzují to koneckonců i průzkumy veřejného mínění - je obecnými společenskými poměry v na?í zemi zneklidněno, zklamáno, nebo dokonce znechuceno; mnoho lidí si myslí, ?e - demokracie nedemokracie - opět jsou u moci lidé nedůvěryhodní, kterým jde víc o vlastní prospěch ne? o zájem obecný; mnoho lidí je přesvědčeno, ?e poctiví podnikatelé jsou na tom ?patně, zatímco podvodní zbohatlíci mají zelenou; převládá přesvědčení, ?e se v této zemi vyplácí lhát i krást, ?e mnozí politici i státní úředníci jsou úplatní a ?e politické strany - ač v?echny bez rozdílu krásně mluví o svých čestných úmyslech - jsou tajně manipulovány podezřelými finančními skupinami; mnoho lidí se diví, proč po osmi letech budování tr?ní ekonomiky je na tom na?e hospodářství nevalně, tak?e vláda musí narychlo balit různé úsporné balíčky, proč se dusíme ve smogu, kdy? se údajně tolik dává na ekologické účely, proč musí růst ceny v?eho, včetně nájmů a energie, ani? přiměřeně k tomu rostou důchody či jiné sociální platby, proč se musíme bát chodit v noci centry na?ich měst, proč se nestaví téměř nic jiného ne? banky, hotely a vily pro bohaté, a tak dále a tak dále a tak dále. Stále víc lidí je zkrátka celkově znechuceno politikou, kterou činí pochopitelně a právem za tyto v?echny nedobré věci odpovědnu, a my v?ichni, bez ohledu na to, ?e si nás svobodně zvolili, se jim stáváme podezřelí, ne-li přímo protivní.

    Nebojte se, nepokusím se tu o nějakou obsáhlou sociologickou analýzu těchto varovných skutečností. Zmíním se pouze o jejich dvou příčinách či dvou souborech příčin.

    První příčinu bych nazval "historickou": Jde o českou variantu úkazu, který v různé míře a podobě potkal v?echny země, které se zbavily komunismu. Tento úkaz by se dal nazvat postkomunistickým marasmem. ?e něco takového přijde, musel vědět ka?dý soudný člověk. Málokdo z nás ale předvídal, jak hluboké, vá?né a dlouhodobé to bude. S komunismem se toti? ze dne na den zhroutila i po desítiletí udr?ovaná struktura ?ivotních hodnot a s ní pochopitelně i způsob ?ivota z této struktury vyrůstající. Skončil "čas jistot", sice malých, tupých a veskrze pro společnost sebevra?edných, ale přesto jistot, a byl náhle vystřídán časem svobody, která se mnohým musela zdát po předchozích zku?enostech bezbřehá, a tudí? ke v?emu svádějící. S touto svobodou pochopitelně nastal i čas úplně nových nároků na individuální odpovědnost. Odpovědnost, která se mnohým zdá být k neunesení. Nejednou jsem tento zvlá?tní stav přirovnal k postvězeňské psychóze, kdy člověk zvyklý ?ít po léta v úzkém koridoru detailně vypracovaných pravidel se náhle ocitne na podivném prostranství svobody, které v něm nutně vyvolává pocit, ?e je na něm v?e dovoleno, a které ho zároveň zavalí nesmírnou tíhou nutnosti od rána do večera činit jakási rozhodnutí a odpovídat za ně. Pevně věřím a doufám, ?e mladí lidé, kteří vyrůstali u? po pádu komunismu, nejsou tímto stra?ným syndromem postkomunismu zasa?eni, a tě?ím se na dobu, kdy věci veřejné převezmou oni do svých rukou. Zatím je v?ak ve svých rukách nemají a nám nezbývá, ne? se znovu a znovu divit, jak dlouho trvá adaptace společnosti na nové a samozřejmě přirozeněj?í podmínky ?ivota a jak hluboce totalitní éra zasáhla na?e du?e.

    Bylo by ov?em velmi nepoctivé, kdybychom v?echno sváděli - způsobem, který tak dobře znali marxisté - jen na jakési slepé historické zákonitosti. Neméně důle?itou roli, ne-li v jistém smyslu je?tě důle?itěj?í, hraje druhý soubor příčin, o něm? bych se tu rád zmínil. Jde o to, co jsme si způsobili my sami. Říkám-li my, mám tím na mysli celou polistopadovou politickou reprezentaci, ale předev?ím politickou reprezentaci samostatné České republiky, tedy nás v?echny, kteří máme vliv na osud na?í země v posledních pěti letech. Záměrně přitom nerozli?uji a nechci rozli?ovat jedny od druhých podle stupně odpovědnosti či zavinění, by? je jasné, ?e někdo za to mů?e víc a někdo méně. Ale o to teď přece nejde. Oč jde, je aspoň telegraficky vlastní chyby pojmenovat.

    Zdá se mi, ?e na?í hlavní chybou byla pýcha. Dík tomu, ?e transformační procesy u nás od listopadu probíhaly víceméně kontinuálně a nebyly neblaze poznamenány velkými politickými změnami, byli jsme vskutku v lecčems dál ne? jiní - anebo aspoň zprvu se zdálo, ?e tomu tak je. A to nám zřejmě příli? stouplo do hlavy. Chovali jsme se jako primusové, premianti či rozmazlení jedináčci, kteří mají právo se povy?ovat nad jiné a v?echny poučovat. Tato pýcha byla prazvlá?tním způsobem kombinována s jakýmsi malomě??áckým provincionalismem či téměř zápecnictvím. Rozbili jsme například úzkou politickou spolupráci s na?imi nejbli??ími sousedy - mám na mysli to, co se nazývalo Visegrád - , proto?e jsme se cítili být lep?í ne? oni. Dnes, kdy jsme společně s nimi vyzváni k tomu, abychom přistoupili k integračním evropským seskupením, a kdy jsou naopak oni v lecčems dál ne? my, musíme tuto spolupráci horko tě?ko obnovovat. Mnozí z nás se posmívali v?em, kteří hovořili o globální odpovědnosti, ji? nese v dne?ním civilizačně propojeném světě ka?dý, a tvrdili, ?e nám jako maličké zemi příslu?í zabývat se jen na?imi maličkými českými problémy. Dnes musíme horko tě?ko přesvědčovat vlastní občany o tom, ?e se nám jakýchkoli bezpečnostních záruk dostane jen tehdy, budeme-li sami připraveni nést svůj díl odpovědnosti za Evropu i za svět, a Severoatlantickou alianci o tom, ?e si to uvědomujeme. Byli jsme zemí fascinovanou svými makroekonomickými ukazateli, kterou nezajímalo, ?e tyto ukazatele dříve či později uká?í i to, co je za hranicemi makroekonomického či technokratického pojetí světa: toti? ?e jsou věci, jejich? váhu či význam sice ?ádný účetní nespočítá, ale které vytvářejí jediné myslitelné prostředí jakéhokoli ekonomického rozvoje: pravidla hry, právní stát, mravní řád, z něho? ka?dý systém pravidel vyrůstá a bez něho? ?ádný nemů?e fungovat, klima společenského sou?ití. Proklamovaný ideál úspěchu a zisku byl zesmě?něn, proto?e jsme dopustili, aby tu vznikl stav, v něm? se nejúspě?něj?ími stávají ti nejnemravněj?í a největ?í zisk mají nepotrestatelní zloději. Pod hávem liberalismu bez přívlastků, pro něj? bylo kdeco zločinně levicové, se paradoxně skrývala marxistická poučka o základně a nadstavbě: morálka, slu?nost, pokora před řádem přírody, solidarita, my?lenka na ty, kteří přijdou po nás, úcta k právu, kultura vztahů mezi lidmi - to v?echno a mnoho podobných věcí bylo posláno do nadstavby jako?to lehce posmívané sféry takzvaného "koření ?ivota", aby se posléze ukázalo, ?e u? není co kořenit: základna je protunelována. Je protunelována proto, ?e se nerozvíjela - ateisté mezi vámi mi prominou - v přísném klimatu bo?ích přikázání. Opojeni svou mocí a svými úspěchy a staronově okouzleni tím, jak skvělým nástupi?těm ke kariéře je politická strana, začali mnozí - v prostředí tak lehková?ně beroucím zákon - mhouřit oči nad tím či oním, a? se domhouřili ke skandálům, problematizujícím sám ná? největ?í důvod k pý?e, toti? na?i privatizaci. Člověk je tvor společenský, potřebuje se nejrůzněj?ím způsobem sdru?ovat a podílet se, by? jen ve svém mikrosvětě, na správě veřejných věcí a péči o obecný prospěch. I na to se jaksi zapomnělo: řeklo se "občan a stát", dík čemu? byl občan uvr?en do beznadějné samoty, a aby mu tam nebylo smutno, a taky proto, ?e se to hodí, řeklo se občas je?tě slovo rodina. Jinak nic a pusto, tak?e nakonec jediné, co tu mezi občanem a státem zbylo, byla strana s velkým S. Přičem? nutné zlo samosprávy bylo vecpáno - nebo přesněji: bylo cpáno - rovně? do stranického chomoutu. Na?těstí se tam úplně vecpat nenechalo, dík čemu? to je dnes jedna z nejlépe fungujících slo?ek státu. A stát jako takový? Prý má být malý, ale silný. Obávám se, ?e je tomu přesně naopak: je velký a slabý. Zřejmě proto, ?e jsme měli málo odvahy utkat se s jeho zděděnou podobou.

    Dámy a pánové,

    mohl bych pokračovat je?tě dlouho, ale důvodem, proč jsem před vás dnes předstoupil, není posedlá potřeba lamentovat, masochisticky si rozdírat rány, dělat chytrého po bitvě a podporovat nakonec veskrze bludný dojem, ?e jsme v?echno prohráli a ničeho nedosáhli. Předstoupil jsem před vás z jiného důvodu: abych se aspoň stručně zamyslel nad tím, co je před námi a co máme dělat, aby se i ta tvář na?eho společného ?ivota, která je dnes právem tak zachmuřená, aspoň trochu projasnila.

    Dovolíte-li, budu - jako pořádkumilovný člověk - své poznámky číslovat. Předem přitom ohla?uji, ?e jich bude deset.

    1) Z toho, co jsem řekl úvodem, je snad zřejmé, který z četných úkolů, je? jsou před námi, vnímám jako nejdůle?itěj?í. Zdá se mi, ?e vláda - a? u? bude tvořena kýmkoliv - stejně jako vy, senátoři a poslanci, stejně jako vůbec celá politická reprezentace na?í země a vůbec v?ichni veřejně činní lidé by měli jasně říct na?im spoluobčanům, ?e jakékoli dobré lidské sou?ití i jakákoli prosperita jsou myslitelné jen tehdy, budou-li panovat v různých oblastech ?ivota jasná, dobrá a v?em srozumitelná pravidla a budou-li tato pravidla obecně respektována. Respekt k nim lze zajisté posílit rychlým a přísným trestáním jejich poru?ování, nicméně to je a v?dycky bude jen posila takříkajíc pomocná. Hlavní je, aby tento respekt zdomácněl v lidských myslích do té míry, ?e pro ka?dého bude ctí, plní-li zákon, a nikoli, ?e ho poru?uje či obchází. Jinými slovy: bez v?estranné kultivace mravního řádu, který jediný mů?e být zdrojem respektu k pravidlům lidského sou?ití, a tím i tmelem na?eho občanského společenství, nemáme ?anci na klid, stabilitu, spokojenost a prosperitu. Dnes víc ne? kdykoli dosud jsem přesvědčen, ?e my v?ichni, kteří máme vliv na dění v této zemi, musíme tento princip přijmout za svůj a pokou?et se ho denně promítat do své politické práce. Úkolem občanů a médií je, aby bedlivě sledovali, zda to skutečně děláme, a pakli?e zjistí, ?e nikoliv, aby vyu?ili v?ech mo?ností, které nabízí demokratický politický systém, k tomu, aby nás vystřídali někým lep?ím.

    2) Duchem spravedlnosti a slu?nosti, jak vyplývá z tohoto mravního řádu, musí být pak prodchnut celý systém technických pravidel upravujících na?e sou?ití, tedy ná? právní řád. V tom máte nezastupitelnou úlohu vy, členové na?eho Parlamentu, kteří přijímáte zákony pro v?echny občany závazné. Ná? právní systém - mimo jiné proto, ?e v něm probíhá bezprecedentní transformace - je dnes nesmírně slo?itý a tě?ko průhledný. Málokdo ví, kolik zákonů vlastně platí, kolikrát byly novelizovány jako takové či jinými zákony a které obecně závazné právní předpisy na ně navazují. Stále u??í výseky práva vy?adují vlastní experty a bez právníka či několika právních specialistů se dnes u? mnozí z nás neobejdou. Jsem hluboce přesvědčen, ?e čím přehledněj?í, průhledněj?í a občanům srozumitelněj?í bude ná? právní systém, tím vět?í bude naděje, ?e bude respektován. Přimlouvám se proto, abyste mimo průbě?ného přijímání nových zákonů či jejich novel věnovali zvý?enou pozornost i celkovému vná?ení pořádku do na?eho právního systému a jeho postupnému zjednodu?ování a zpřehledňování.

    3) Nervovou sítí státu je systém samosprávy a státní správy. Pova?uji za velký a zásadní úkol nadcházející doby urychleně začít s reformou tohoto systému. Na?e země velmi utrpěla tím, ?e tato reforma byla tolik let odkládána. První zákon, který k ní otevírá cestu, toti? ústavní zákon o krajích, jste přijali teprve v nedávných dnech. Teď bude nutné přijmout celou sérii dal?ích zákonů, na tento ústavní zákon navazujících, jako? i zákon o státní slu?bě, který nám podle mne začíná a? katastrofálně chybět. Proč je reforma celé veřejné správy tak nutná? Z mnoha různých důvodů, které nebyly, obávám se, nikdy na?í veřejnosti dost jasně a srozumitelně vysvětleny. Za důle?ité proto pova?uji nejen přijmout v dohledné době příslu?né zákony a udělat v?e, co z nich bude vyplývat, ale zahájit vysvětlovací kampaň, která ozřejmí občanům, proč je důle?ité, aby mnohé kompetence státu pře?ly do rukou samosprávy, proč je důle?ité, aby o některých základních věcech překračujících svým významem rámec obce či okresu rozhodovalo krajské zastupitelstvo, a proč by lecjaké instituce, dosud spravované pra?skými ministerskými úředníky, měly být spravovány kraji. Pova?uji za absurdní, ?e budujeme tr?ní ekonomiku, ale zároveň mnohým z nás nevadí, ?e celé velké oblasti společenského ?ivota, jako například právě státní správa, nesou jednoznačná mateřská znamení komunistického způsobu vládnutí nad občany, včetně jejich vysokého stupně politizace. Není pravda, ?e po reformě veřejné správy bude víc úředníků a víc úřadů. Jestli to někdo trestuhodně nezkazí, mělo by tomu být právě naopak.

    4) Evropa má dnes před sebou ?anci, kterou neměla po celou dobu své dlouhé a bohaté historie. Toti? ?anci, ?e její vnitřní uspořádání jako?to politické entity, která v?dycky celistvou a svým způsobem nedělitelnou entitou byla, nebude vyplývat z diktátu velkých a mocných či z jejich domluvy za zády ostatních, ale ?e bude zalo?eno na vskutku rovnoprávné a svobodné spolupráci v?ech, spolupráci vyrůstající ze společně sdílených demokratických hodnot. Je správné, ?e páteří české zahraniční politiky je orientace na evropské integrované struktury. Jako malá země v samotném centru Evropy, která v?dycky byla kři?ovatkou nejrůzněj?ích geopolitických zájmů, máme poprvé naději, ?e budeme v evropském politickém prostředí opravdu pevně a bezpečně zakotveni. Touto na?í kotvou bude předev?ím na?e budoucí členství v Evropské unii, ale v nemen?í míře i na?e budoucí členství v Severoatlantické alianci. Mírovou a spolupracující Evropu si toti? nelze představit bez určitého systému její kolektivní obrany a jedinou institucí, která je dnes schopna tuto obranu zprostředkovávat, je NATO. Roz?iřování této aliance spojené samozřejmě i s její transformací je proto přímo existenční podmínkou úspě?né politické integrace Evropy. Nepochybuji o tom, ?e rozhodující část české politické reprezentace si tyto věci dobře uvědomuje a ví, ?e to je právě ona, která má historickou čest, ?e mů?e svými kroky zaji??ovat klidný a spokojený ?ivot mnoha generací, které přijdou po ní. O to smutněj?í je, ?e jsme dodnes zřejmě nedokázali tyto věci vysvětlit dost přesvědčivě na?im spoluobčanům. Mo?ná to byla opět ta ne??astná orientace na pouhou ekonomiku, která zatlačila do pozadí tak zásadní témata, jakým je bezpečnost státu, tedy něco, bez čeho nemů?e ?ádná ekonomika vzkvétat, ba mo?ná vůbec existovat. Velkým úkolem nejen české zahraniční politiky, respektive příslu?ného ministerstva, ale celé české politické reprezentace je nejen zintenzivnit v?echny práce směřující k na?emu přijetí do Evropské unie a do NATO, ale předev?ím jasně vylo?it v?em na?im spoluobčanům historický smysl, který toto úsilí má. Česká republika existuje pět let a má naději, ?e během dal?ích pěti let bude u? pevnou součástí integrované demokratické Evropy. Byla by nekonečná vina nás v?ech, kdybychom tuto naději promarnili. Nechceme-li ji ov?em promarnit, pak musíme - opět! - začít u svých du?í. Mám tím na mysli nutnost vyhlásit nemilosrdný boj českému provincionalismu, izolacionismu a egoismu, v?em iluzím o jakési li?ácké neutralitě, své tradiční krátkozrakosti, jako? i v?em typům českého ?ovinismu. Kdo v dne?ní době odmítá vzít na sebe svůj díl odpovědnosti za osud svého kontinentu a světa jako celku, ten podepisuje ortel smrti nejen nad svým kontinentem a světem, ale předev?ím sám nad sebou.

    5) Myslím, ?e nemusím na pozadí toho, co jsem právě řekl, zvlá?? zdůrazňovat, jak důle?ité je upřít dnes svou pozornost k na?í armádě. V?echny zákony týkající se na?í bezpečnosti, obrany a vojenské slu?by, které je nejvy??í čas přijmout, nebudou nikdy v dobré podobě přijaty, nechá-li se v?echno jen na příslu?ném resortním ministrovi. Je to úkol pro nás v?echny, pro celou politickou reprezentaci země. Toté? platí o restrukturalizaci armády, o její personální kultivaci, o jejím přezbrojení, o její hospodárnosti. A toté? platí samozřejmě o systematickém posilování autority na?í armády ve společnosti. Víceméně toté?, co říkám o armádě, bych mohl říct o ostatních bezpečnostních nástrojích státu. Chceme-li, aby v na?í zemi klesala kriminalita, pak nesmíme boj s ní delegovat pouze na policejního prezidenta nebo ministra vnitra. Je to věc nás v?ech. Nepochopíme-li to, nemáme právo se nazývat politiky.

    6) Jak je tomu vlastně s na?í ekonomikou? Proč máme najednou tě?kosti právě my, kteří jsme se cítili být nebo kteří jsme skutečně byli příkladem pro ostatní v rychlosti ekonomické transformace? Proč na?e ekonomika dnes roste pomaleji, ne? například ekonomika polská? Nesdílím názor některých z vás, ?e celá transformace byla ?patně zalo?ena, ?patně koncipována a ?patně vedena. Spí? bych řekl, ?e na?ím problémem je pravý opak: tato transformace se zastavila v půli cesty, co? je mo?ná to nejhor?í, co ji mohlo potkat. Kdeco je sice formálně privatizováno, ale co má vlastně jasného a konkrétního vlastníka, který by se plně věnoval zvy?ování efektivity a dlouhodobým výhledům svého podniku? Není výjimkou, ?e nav?tívím podnik, jeho? vedení mi nedoká?e říct, komu dotyčný podnik vlastně patří, nato? jak vydává svému vlastníkovi účet ze svého hospodaření. Jak je ale mo?no očekávat tou?enou restrukturalizaci podniků a celých odvětví, kdy? je tak málo průhledných vlastníků a kdy? tolik zástupců vlastníků chápe svůj úkol, poslání a závazek prostě jen jako příle?itost převést svěřené peníze někam jinam a pak jít od toho? Velmi divná mi přitom připadá role, kterou často hrají na?e banky: nepřímo vlastní podniky, které prodělávají, a čím víc prodělávají, tím víc jim půjčují. Malý podnikatel nezíská půl milionu na smysluplnou a konkrétní investici, zatímco jakýsi podivný pseudovelkopodnikatel získá klidně miliardový úvěr, ani? někdo pořádně prozkoumal, na co ho vlastně potřebuje. Právní rámec celé privatizace, jako? i kapitálového trhu, se začíná dolaďovat a? dnes. Není to trochu pozdě? Museli jsme za rychlost své privatizace, rychlost zajisté vítanou a dobrou, skutečně zaplatit nakradenými miliardami nebo spí? desítkami miliard? Bylo-li to nutné, nech? to někdo jasně řekne. Nebylo-li to nutné a byl-li to jen následek lajdáckých pravidel hry, pak si i to jasně přiznejme. Proč mohlo například Maďarsko zprivatizovat obdobnou část své ekonomiky, ani? se tam tak masivně tunelovalo? A jak je tomu se státními podíly na vlastnictví podniků? Existuje tu jasná koncepce, co je do té míry strategické či pro celý stát tak vitálně významné, ?e si stát u toho musí zachovat svůj díl vlastnictví, a co lze dál bez rozpaků privatizovat? A pokud taková koncepce existuje, proč se to, co je určeno je?tě k privatizaci, neprivatizuje? Vím, jak ?patnou pověst u nás měla slova jako "koncepce", "strategie" či "průmyslová politika". Do značné míry jsem to chápal: bylo přece třeba naučit podniky umění starat se o sebe a nespoléhat na stát. Jen si nejsem jist, zda se to s tím kultem nekoncepčnosti a nestrategie trochu nepřehnalo. Je toti? několik věcí, na které musí mít stát svůj názor a o nich? musí vědět, zda mu na nich zále?í či nikoliv. Nemluvím v tomto okam?iku pouze o celé rozpočtové sféře či o sféře veřejných zájmů či statků, jako je zdravotnictví, ?kolství, kultura a podobně. Mluvím přímo o hospodářství. Mluvím o takových oblastech, jako je například bytová výstavba a trh s byty, jako je doprava, energetika a vůbec infrastrukturní sítě, mluvím o tom, co je tak říkajíc podlo?ím prosperující ekonomiky a prosperujícího státu. Nezdá se mi mo?né, aby právě v této sféře neměl stát svůj jasný názor, svou politiku a svou strategii. Máme ji v?ak? Pokud ano, proč se o ní obecně víc neví? Pokud ji nemáme, proč na ní nepracujeme? Jinými slovy: je nejvy??í čas, aby na?e ekonomická transformace nabrala nový dech a nový elán, aby konečně vstoupila do svého druhého dějství, aby politici provedli co nejdřív inventuru v?eho nedodělaného a co nejdřív řekli občanům, jak to hodlají dodělat. Jsem přesvědčen, ?e čím jasněj?í a srozumitelněj?í slovo v tomto směru z na?ich úst zazní, tím spí? se občané dočasně smíří s tou či onou dal?í nutnou obětí. Za daného stavu, vyznačujícího se jakýmsi zvlá?tním a téměř mnohoznačným mlčením, je věru nepravděpodobné, ?e se při prvním dal?ím útoku na jejich standard, a? u? bude mít podobu liberalizace cen nájemného či energií, nevzbouří skutečně, a ne jen tak na oko, jak tomu bylo vět?inou dosud.

    7) Před dvěma lety přijala Poslanecká sněmovna dlouho chystaný a dlouho očekávaný zákon o obecně prospě?ných společnostech. Kdekdo se k tomu okam?iku upínal, kdekdo se na něj tě?il, kdekdo - včetně mne - se z něho radoval. Doufali jsme, ?e mnohé rozpočtové a v?echny příspěvkové organizace, tyto relikty komunismu, se začnou konečně transformovat do moderních neziskových subjektů, nese?něrovaných spoustou přihlouplých vyhlá?ek a předpisů, podstatně svobodněj?ích, a právě proto nepoměrně hospodárněj?ích a zároveň společensky u?itečněj?ích. Tě?il jsem se, ?e nejrůzněj?í ?koly, nemocnice, sociální zařízení i kulturní instituce začnou získávat tento nový statut a postupně začnou přecházet na systém vícezdrojového financování. Tedy ?e se budou tě?it nejen z příspěvku státu, obce či kraje, ale i z masivních příspěvků nejrůzněj?ích právnických i fyzických osob, jim? budou s ohledem na tuto jejich bohulibou činnost postupně zvy?ovány odpočitatelné částky daňových základů. Tě?il jsem se, ?e přechod na tento způsob decentralizovaného přerozdělování bude pokrývat nejrozmanitěj?í místní i regionální potřeby nekonečně pestřeji a vynalézavěji, ne? jak je toho schopen ministerský úředník v centru, a tě?il jsem se rovně?, kolik peněz se u?etří tím, ?e nebudou muset putovat ze svého zdroje formou daně do státního rozpočtu a odtud prostřednictvím příslu?ného ministerstva a jeho rozpočtové kapitoly zpět do místa svého určení. Tě?il jsem se, jak tento systém povznese sebevědomí občanů i podnikatelů, kteří v?ichni budou moci na vlastní oči vidět, jak se jejich peníze proměňují v konkrétní obecně prospě?nou věc. Tě?il jsem se marně. Kolik obecně prospě?ných společností za poslední dva roky vzniklo? Jedna? Dvě? A kolik rozpočtových či příspěvkových organizací se transformovalo do organizace neziskové? Nesly?el jsem ani o jediné. Někdo říká, ?e to nejde, proto?e by musel být přijat zvlá?tní transformační zákon. Někdo říká, ?e to jde podle platných privatizačních zákonů, ale ?e to nikdo nezkou?í, proto?e v?ichni zjistili, ?e je přece jen pohodlněj?í ?ít ve starých dobrých socialistických poměrech, tím spí?, ?e ?ádné daňové zvýhodňování těch, kdo financují neziskový sektor, nenásledovalo. A? tak či onak, vidím tu nesmírný dluh a velký úkol do budoucna. Věřím, ?e nesčetné zmatky, v nich? se potácí celá na?e rozpočtová sféra či sféra veřejných statků, by mohly být podstatně men?í, kdyby začínal fungovat neziskový sektor způsobem aspoň trochu podobným tomu, který funguje ve vyspělých západních demokraciích.

    8) V sociální politice byly provedeny četné reformy a chystají se dal?í. Já osobně bych rád poznamenal k tomuto tématu jedinou věc: uvítal jsem, kdy? vláda vtělila do svého programového prohlá?ení svůj úmysl oddělit postupně důchodový fond od státního rozpočtu. Tento systém se mi zdá být z různých důvodů podstatně lep?í, věřím, ?e mů?e být i finančně výhodněj?í, proto?e fondy mohou své peníze lépe zhodnocovat, přičem? pova?uji za samozřejmé, ?e na státní záruce za nárok občana na důchod se tím nic nezmění. Od chvíle, kdy vláda přednesla své programové prohlá?ení, nebylo o tomto tématu nic sly?et. Rád bych věřil, ?e to neznamená, ?e se na tento úmysl zapomnělo, ale naopak, ?e na celé věci sbor odborníků někde v tichosti intenzivně pracuje. I toto je jeden z úkolů, které jsou před námi.

    9) Nikdo soudný nebude dosavadní vládu ani vládu předchozí obviňovat z toho, ?e v návrhu státního rozpočtu zapomněla na ekologii. Naopak: četné miliardy věnované na různá ekologická zařízení začínají přiná?et své ovoce v podobě mírně se zlep?ujících ukazatelů stavu ovzdu?í, půdy i vod. Přesto si nejsem pořád jist, zda se za těmito investicemi skrývá vskutku jasná koncepce. Toti? velmi jednoduchý princip, ?e nestačí čistit prostředí za?piněné průmyslem, ale ?e je třeba budovat čistý průmysl. Co? neznamená nic jiného, ne? tak či onak zvýhodňovat ka?dého, kdo doká?e ?etřit energií a kdo zavádí ekologicky ne?kodné technologie. Ano, nech? platí zákony trhu i v této oblasti. Nech? ale základním z těchto zákonů je zákon, ?e se v?dycky víc vyplatí od začátku méně zneči??ovat, ne? později čistit za?piněný okolní svět anebo platit příslu?né pokuty.

    10) O kultuře mluvím nakonec nikoli proto, ?e bych ji pova?oval za nadstavbové koření ?ivota, ale z důvodu právě opačného: pova?uji ji za věc vůbec ze v?eho nejdůle?itěj?í, která si proto zasluhuje, aby byla zmíněna v samotném závěru mých poznámek. Nemám tu teď samozřejmě na mysli kulturu jen jako sféru lidských činností, jako je třeba péče o památky, výroba filmů či psaní básní. Mluvím tu o kultuře v nej?ir?ím slova smyslu. To znamená o kultuře lidských vztahů, lidského sou?ití, lidské práce, lidského podnikání, mluvím o kultuře veřejného a politického ?ivota, mluvím o na?í obecné kulturnosti. Obávám se, ?e zde máme dluhy největ?í, a tudí? nejvíc práce před sebou. Tato kultura v nej?ir?ím slova smyslu se toti? neměří počtem báječných rockových hvězd, které nás nav?těvují, či krásou ?atů světových návrhářů předváděných u nás světovými modelkami, ale něčím jiným. Například tím, co křičí skinheadi v hospodě U Zábranských, kolik bylo zlynčováno či zavra?děno Romů, jak hrozně se někteří z na?ich spoluobčanů chovají ke svým bli?ním jen proto, ?e mají jinou barvu pleti. Tuto nekulturnost v nej?ir?ím slova smyslu mají na svědomí asi opět oba soubory příčin neutě?eného stavu věcí obecných, o nich? jsem mluvil na začátku: je to typický projev postkomunistického stavu ducha a zároveň asi i důsledek malé péče, kterou jsme v posledních letech kultivaci tohoto stavu věnovali. Tedy znovu: není tomu tak, ?e by tu byla ekonomická základna, na jejím? rozkvětu se jaksi při?ivuje kulturní nadstavba. Naopak: hospodářský rozkvět je přímo závislý na kulturnosti prostředí, v něm? se dané hospodářství ocitá.

    Dámy a pánové,
    vá?ení přítomní,

    kdy? tu hovořím - a není to před členy Parlamentu zdaleka poprvé - o neziskovém sektoru, o reformě veřejné správy a o podobných věcech, pak hovořím, jak zajisté víte, o tom, co se nazývá občanskou společností. To znamená o společnosti, které je systematicky otevírán prostor k co nejpestřej?í sebestrukturaci a co nejpestřej?í účasti na veřejném ?ivotě. Občanská společnost v tomto smyslu má v zásadě dvojí význam: za prvé umo?ňuje lidské bytosti, aby byla sama sebou ve v?ech svých dimenzích, tedy i jako tvor společenský, který chce být tisícerým způsobem účasten na ?ivotě komunity, v ní? ?ije, za druhé působí jako skutečná záruka politické stability. Platí toti?, ?e čím jsou rozvinutěj?í v?echny organismy, instituce i nástroje občanské společnosti, tím je tato společnost odolněj?í proti nejrůzněj?ím politickým vichřicím či zvratům. Nebylo náhodou, ?e nejbrutálněj?í útok vedl komunismus právě proti občanské společnosti: dobře toti? věděl, ?e jeho největ?ím nepřítelem není ten či onen nekomunistický politik, ale otevřená a odzdola se svéprávně strukturující, a tudí? velmi tě?ko zmanipulovatelná společnost.

    Na?e země, jak známo, dnes pro?ívá politickou krizi. V této krizi jde - z hlediska demokratických poměrů - o celkem banální příhodu, toti? o demisi vlády. S takovými příhodami demokratický systém samozřejmě počítá a ví, jak z nich ven.

    Tatá? krize se v?ak mnohým jeví téměř jako kolaps re?imu, demokracie, či dokonce konec světa. To je podle mého názoru mo?né mimo jiné proto, ?e jsme nevytvořili aspoň základy skutečně rozvinuté občanské společnosti, která ?ije na tisíci různých rovinách a vůbec se tedy nemusí cítit existenčně závislá na té či oné vládě nebo té či oné politické straně.

    Zazlívám-li něco těm, kteří dnes odstupují, pak daleko víc, ne? ty či ony konkrétní prohře?ky, celkově apatický, ba přímo nepřátelský vztah ke v?emu, co by mohlo jen vzdáleně občanskou společnost připomínat či tvořit. Tento apatický vztah je toti? přesně tím, co je v posledku odpovědno za to, ?e tak banální demokratická příhoda, jakou je pád jedné vlády, se jeví jako málem antické drama a do jisté míry se dokonce takovým dramatem stává: mnoho lidí má docela pochopitelný pocit, ?e stojí tváří v tvář krachu určité koncepce státu, určitého pohledu na svět, určitého souboru ideálů.

    Jakkoli to, co pro?íváme, je nepříjemné, stresující a v mnoha ohledech nebezpečné, mů?e to být zároveň velmi poučné a k mnohému dobré: mů?e to toti? vyvolat katarzi, tedy přesně to, v co antické drama v?dy ústilo. To znamená pocit hluboké očisty a vykoupení. Pocit znovuzrozené naděje. Pocit osvobození.

    Pakli?e nás dne?ní krize donutí se v?í vá?ností se znovu zamyslet nad charakterem na?eho státu, nad jeho ideou, nad jeho identitou a výsledek takového zamy?lení promítnout do vlastní práce, nebyla ta krize vůbec zbytečná a v?echny ztráty, které přinesla, mohou být mnohonásobně vyvá?eny.

    O identitě státu či národa či společnosti se mluví často a nejeden odpůrce evropské integrace se národní identitou ohání a z její ztráty strachuje. Domnívám se, ?e vět?ina těch, kdo takto mluví, podvědomě vnímá identitu jako jakousi osudovou danost, jako cosi genetického, málem jako identitu krve, tedy jako něco, na co nemáme vliv. Myslím, ?e to je veskrze zvrácené pojetí identity. Identita je předev?ím určitý výkon, určité dílo, určitý čin. Identita není mimo odpovědnost, ale je naopak jejím výrazem.

    Bude-li nám na?e dne?ní krize výzvou k činům, které nově naplní na?i identitu, pak nemáme důvod jí litovat. Zkusme ji proto pochopit jako lekci či ?kolu, jako zkou?ku, jako apel, který mo?ná při?el v pravou chvíli, aby nás varoval před na?í vlastní pýchou a u?etřil něčeho podstatně hor?ího.

    Děkuji vám za pozornost.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev prezidenta ČSSR Václava Havla pro obě sněmovny Kongresu USA (21.2.1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1958 přečtení)

    Projev prezidenta ČSSR Václava Havla pro obě sněmovny Kongresu USA
    (Washington, 21. února 1990)

    Vá?ený předsedo,
    vá?ený pane prezidente,
    vá?ení senátoři a členové Kongresu,
    dámy a pánové,

    mí poradci mi poradili, abych při této významné příle?itosti promluvil česky. Nevím proč. Snad chtěli, abyste se potě?ili lahodným zvukem mého mateřského jazyka.

    Kdy? mne 27. října loňského roku naposledy zatýkali, nevěděl jsem, jestli to je na dva dny nebo na dva roky. Kdy? mi přesně měsíc poté řekl rockový hudebník Michael Kocáb, ?e budu asi navr?en do funkce prezidenta, myslel jsem, ?e to je jeden z jeho obvyklých ?ertů. Kdy? mne 10. prosince 1989 můj přítel herec Jiří Barto?ka navrhl na velkém mítinku v Praze jménem Občanského fóra do úřadu prezidenta republiky, pova?oval jsem za vyloučené, ?e mne ná? parlament, zděděný po předchozím re?imu, mů?e do tohoto úřadu zvolit. Kdy? jsem byl o devatenáct dní později jednomyslně zvolen prezidentem své země, netu?il jsem, ?e za necelé dva měsíce budu mluvit před tímto slavným a mocným parlamentem, a ?e má slova budou přímo sledovat milióny lidí, kteří o mně nikdy nesly?eli, a ?e stovky politiků a politologů budou odborně zkoumat ka?dé slovo, které řeknu.

    Kdy? mne 27. října zatýkali, ?il jsem v zemi, kde vládla nejkonzervativněj?í komunistická vláda v Evropě a celá společnost dřímala pod příkrovem totalitního systému. Dnes, po necelých čtyřech měsících, k vám promlouvám jako představitel země, která se vydala na cestu k demokracii, v ní? je plná svoboda slova, která se připravuje na svobodné volby, chce budovat prosperující tr?ní ekonomiku a dělat svou vlastní zahraniční politiku. Je to v?echno zvlá?tní.

    Ale já tu nejsem proto, abych mluvil o sobě a o svých pocitech, anebo pouze o své zemi. To, co jsem tu řekl, jsem řekl proto, abych na případu drobném, ale zato mně dobře známém ilustroval cosi obecného a důle?itého. Toti? ?e ?ijeme ve velmi zvlá?tní době. V době, kdy se tvář lidského světa najednou mění takovou rychlostí, na kterou jsou krátké v?echny dosud známé politologické tachometry.

    My, dramatici, kteří musíme umět vtěsnat do dvouhodinové hry celý lidský ?ivot nebo i celou historickou éru, tak tak této rychlosti rozumíme. A činí-li to potí?e nám, jak by to nemělo činit je?tě vět?í potí?e politologům, kteří zkoumají po celý ?ivot převá?ně jen oblast pravděpodobného a musí mít s nepravděpodobným je?tě men?í zku?enosti ne? my, dramatici.

    Pokusím se vylo?it, proč si myslím, ?e rychlost změn v mé zemi, ve střední a východní Evropě a samozřejmě v samotném Sovětském svazu se tak významně zapisuje do tváře soudobého světa jako celku a proč se dotýká osudu v?ech, tedy i vás, Američanů. Rád bych se nad tím zamyslel - nejdřív z hlediska politického a pak z hlediska takříkajíc filozofického.

    Dvakrát ve dvacátém století hrozila světu katastrofa, dvakrát byla jejím rodi?těm Evropa a dvakrát jste museli spolu s jinými i vy, Američané, zachraňovat Evropu, celý svět i sebe samé. Při prvním zachraňování jste hodně pomohli i nám, Čechům a Slovákům. Díky podpoře va?eho prezidenta Wilsona mohl ná? první prezident Tomá? Garrigue Masaryk zalo?il ná? novodobý stát. Zalo?il jej, jak víte, na principech, na kterých byly zalo?eny Spojené státy americké, jak o tom svědčí jeho rukopis ulo?ený v Knihovně Kongresu.

    Mezitím Amerika velice vyspěla. Stala se nejmocněj?ím státem světa a pochopila i odpovědnost, která z toho vyplývá. Důkazem jsou statisíce va?ich mladých občanů, kteří padli za osvobození Evropy i hroby amerických letců a vojáků na československé půdě.

    Stala se v?ak i jiná věc: objevil se Sovětský svaz, začal mohutnět a nesmírné oběti svého lidu trpícího pod totalitní vládou proměnil v sílu, která z něho udělala po druhé světové válce druhý nejmocněj?í stát světa. Stát, který právem naháněl hrůzu, proto?e nikdo nevěděl, co kdy přeletí jeho vládcům přes nos a kdy a kterou zemi se rozhodnou dobýt a uvrhnout do takzvané sféry svého vlivu, jak se to v politickém jazyce nazývá.

    To v?echno nás naučilo vidět svět bipolárně: jako dvě ohromné síly, z nich? jedna brání svobodu a druhá nahání hrůzu. Evropa se stala hlavní třecí plochou těchto dvou sil a tudí? i jedinou obrovskou zbrojnicí rozdělenou napůl. Přičem? jedna půlka této zbrojnice plynule přecházela do oné hrůzyplné mocnosti, zatímco druhá - ta svobodná - sousedila s oceánem a nechtěla-li být do něj zahnána, musela si spolu s vámi vybudovat komplikovaný bezpečnostní systém, kterému zřejmě vděčíme za to, ?e je?tě existujeme.

    Tak?e jste mo?ná přispěli k záchraně nás, Evropanů, světa, a tím i sebe samých potřetí: pomohli jste nám do?ít se těchto dnů - a to dokonce bez horké války - jen s válkou studenou.

    A teď se tedy děje to, co se děje: totalitní systém v Sovětském svazu a ve vět?ině jeho satelitů se rozkládá a na?e národy hledají cestu k demokracii a nezávislosti.

    Prvním dějstvím tohoto pozoruhodného dramatu bylo, ?e pan Gorbačov a jeho spolupracovníci, konfrontováni se smutnou realitou své země, začali svou "perestrojku". Ani oni tehdy zřejmě netu?ili, co v?echno se tím dá do pohybu a jak rychlý ten pohyb bude. O gigantickém mno?ství rostoucích problémů, dřímajících pod nasládle nehybnou maskou socialismu, jsme věděli samozřejmě dost, ale ?e stačí tak málo, aby se tyto problémy v celé své ?íři vyjevily a tu?by národů v celé své síle ozvaly, to jsme asi nevěděli nikdo. Maska spadla tak rychle, ?e doslova nemáme ani čas se tomu v návalu práce divit.

    Co to v?echno pro svět perspektivně znamená? Zřejmě několik věcí: jeliko? jde, jak jsem pevně přesvědčen, o proces historicky nezvratný, začne Evropa předev?ím znovu hledat svou vlastní identitu a nebude u? nucena být onou napůl rozdělenou zbrojnicí. Mo?ná to vytváří naději, ?e dříve nebo později nebudou u? va?i chlapci muset stře?it a případně zachraňovat svobodu v Evropě, proto?e si ji Evropa konečně bude schopna pohlídat sama.

    Ale to není pořád je?tě to hlavní: hlavní se mi zdá být, ?e tyto převratné změny nám umo?ní konečně se vymanit z poněkud u? pře?ilé kazajky bipolárního vidění světa a vstoupit konečně do éry multipolarity. Toti? do éry, v ní? budou v?ichni - velcí i malí - bývalí otroci i bývalí páni - tvořit to, co vá? velký prezident Abraham Lincoln nazval "The Family of Man". Umíte si představit, jakou úlevu by to přineslo té části světa, která se - ačkoli největ?í - z jakýchsi důvodů nazývá třetí?

    Myslím, ?e se nehodí, abych na tomto místě jen v?eobecně teoretizoval. Budu tedy konkrétněj?í:

    1) Jak jistě víte, vět?ina důle?itých vojenských i jiných evropských konflagrací po staletí tradičně začínala i končila přímo na území dne?ního Československa, anebo s tímto prostorem nějak souvisela. Posledním příkladem nám budi? druhá světová válka. Je to pochopitelné: a? se nám to líbí nebo ne, le?íme v samém středu Evropy, díky čemu? nemáme výhled na moře, ani skutečné námořnictvo. Proč to ale říkám: politická stabilita v na?í zemi je tradičně důle?itá pro celou Evropu. Je tomu tak i dnes. Vláda národního porozumění, současné Federální shromá?dění, dal?í státní orgány i já osobně ručíme za tuto stabilitu do svobodných voleb, které plánujeme na červen. Rozumíme v?em nesmírně komplikovaným důvodům, předev?ím vnitropolitickým, pro které Sovětský svaz nemů?e svá vojska stáhnout od nás tak rychle, jak k nám tato vojska v roce 1968 při?la. Chápeme, ?e arzenály, které se tu dvacet let budovaly, nelze odnést za noc. Přesto bychom rádi v na?ich bilaterálních jednáních se Sovětským svazem dosáhli toho, aby v zájmu politické stability u nás bylo do voleb co nejvíce sovětských jednotek odsunuto. Čím úspě?něj?í budou tato jednání, tím lépe budou na?i nástupci, vze?lí ze svobodných voleb, zaručovat politickou stabilitu v na?í zemi i po volbách.

    2) Často sly?ím otázku, jak nám Spojené státy mohou dnes pomoci. Má odpověď je paradoxní, jako ostatně celý můj ?ivot: nejvíc nám pomů?ete, kdy? pomů?ete Sovětskému svazu na jeho sice nezvratné, ale přesto nesmírně komplikované cestě k demokracii. Je to cesta daleko komplikovaněj?í, ne? jakou mohou jít jeho bývalí evrop?tí satelité. Víte asi sami nejlépe, jak rychle podpořit nenásilný vývoj tohoto obrovského mnohonárodnostního tělesa k demokracii a ke svébytnosti v?ech jeho národů. Nepříslu?í mi proto vám radit. Mohu jen říct, ?e čím dřív, rychleji a pokojněji se Sovětský svaz začne ubírat po cestě skutečné politické plurality, respektu k právům národů na svébytnost a k fungující, tedy tr?ní ekonomice, tím lépe bude nejen pro Čechy a Slováky, ale pro celý svět. A tím dřív i vy budete schopni zmen?ovat břemeno vojenského rozpočtu, který musí americký lid nést. Metaforicky řečeno: milióny, které teď dáte na východ, se vám brzy vrátí v podobě u?etřených miliard.

    3) Není pravda, ?e český spisovatel Václav Havel chce zítra zru?it Var?avský pakt a pozítří dokonce NATO, jak o něm pí?í někteří sna?iví novináři. Václav Havel si pouze myslí to, co tu u? řekl: ?e američtí vojáci by neměli být dal?ích sto let odtr?eni od svých maminek jen proto, ?e Evropa není schopna být garantem světového míru, kterým by být měla, aby aspoň trochu napravila to, ?e dala světu dvě světové války. Evropa se musí vzpamatovat dříve nebo později do své vlastní existence a sama rozhodnout, kolik a čích vojáků potřebuje k tomu, aby její vlastní bezpečnost a v?echny ?ir?í vazby této její bezpečnosti vysílaly paprsky míru do celého světa. Václav Havel nerozhoduje o tom, o čem mu rozhodovat nepříslu?í. Přimlouvá se pouze za skutečný mír a za rychlou cestu k němu.

    4) Československo se domnívá, ?e by se měl brzo konat plánovaný summit států účastnících se helsinského procesu, a ?e by mimo to, co má v plánu udělat, měl udělat i cosi víc: rozhodnout, ?e takzvané Helsinky 2, plánované zatím na rok 1992, nejen mohou být dřív, ale předev?ím ?e by měly být čímsi daleko významněj?ím, ne? čím se dosud zdálo, ?e budou. Podle na?eho názoru by se měly stát jakýmsi ekvivalentem dosud nekonané mírové konference v Evropě, který by konečně udělal tečku za druhou světovou válkou i v?emi jejími neblahými důsledky, který by oficiálně včlenil spojující se budoucí demokratické Německo do nové celoevropské struktury a rozhodl o jejím bezpečnostním systému. Tento systém by přirozeně musel mít své vazby na tu část zeměkoule, kterou lze nazvat "helsinská" a která se rozprostírá od Vladivostoku k Alja?ce. Hranice evropských států, které by ostatně měly hrát stále bezvýznamněj?í roli, by měly být u? konečně právoplatně stvrzeny společnou regulérní smlouvou. ?e základem a předpokladem takové smlouvy by musel být obecný respekt k lidským právům, skutečná politická pluralita a skutečně svobodné volby, je víc ne? samozřejmé.

    5) Vítáme samozřejmě i iniciativu pana prezidenta Bushe, v zásadě přijatou u? i panem Gorbačovem, dík které by se měly radikálně sní?it stavy sovětské a americké armády v Evropě. Je to vynikající impuls pro probíhající vídeňská jednání a vytváří velmi dobré podmínky nejen pro na?e úsilí o co nejrychlej?í odchod sovětských vojsk z Československa, ale nepřímo i pro ná? úmysl výrazně sni?ovat stav československé armády, nepřiměřeně mohutné v přepočtu na počet obyvatel. Kdyby bylo Československo nuceno se proti někomu bránit, co?, doufejme, nebude, pak bude schopno se ubránit s podstatně men?í armádou, proto?e tentokrát by jeho vojenská obrana byla - nejen po desetiletích, ale dokonce po staletích - podepřena společnou a nedělitelnou vůlí obou jeho národů i jeho státního vedení. Svou draze vykoupenou svobodu, nezávislost a znovu se rodící demokracii si u? vzít nedáme. Pro pořádek dodávám, ?e jakékoli na?e kroky nechtějí komplikovat vídeňská jednání, ale naopak je usnadňovat.

    6) Československo se vrací do Evropy. V zájmu obecném a tím i svém chce tento svůj návrat - politický i ekonomický - koordinovat s ostatními navrátilci, to znamená předev?ím se svými sousedy Poláky a Maďary. Pro koordinaci těchto návratů děláme co mů?eme. A zároveň děláme co mů?eme pro to, aby nás byla Evropa schopna - jako?to své zbloudilé děti - opravdu přijmout. To znamená, aby se nám otevřela a aby své struktury - formálně sice evropské, ale de facto západoevropské - začala v tomto směru transformovat. Tak ov?em, aby to nebylo na její úkor, ale naopak k jejímu prospěchu.

    7) Řekl jsem to u? v na?em parlamentě a v tomto parlamentu, daleko architektonicky hezčím, bych to rád opakoval: Československo se po dlouhá léta - jsouc jen bezvýznamným satelitem kohosi - vylhávalo ze své spoluodpovědnosti za svět. Musí proto teď hodně dohánět. Mluvím-li tu tak dlouho a o tolika důle?itých věcech, pak pouze proto, ?e mám - spolu se svými spoluobčany - pocit provinění za na?i dosavadní odsouzeníhodnou pasivitu a docela obyčejný pocit dluhu.

    8) Last but not least: radujeme se samozřejmě z toho, ?e se va?e země pohotově sna?í podepřít i na?i čerstvě se obnovující demokracii. Oba na?e národy přijaly s pohnutím velkorysé nabídky, které na pra?ské univerzitě, jedné z nejstar?ích v Evropě, tlumočil před několika dny pan ministr Baker. Jsme připraveni o nich jednat.

    Ladies and Gentlemen,

    jsem prezidentem teprve dva měsíce a nechodil jsem do ?ádné prezidentské ?koly. Mou jedinou ?kolou byl ?ivot. Proto vás nechci příli? dlouho zatě?ovat svými politickými úvahami a přejdu raději k oblasti, která je mi bli??í. K tomu, co jsem nazval filozofickou stránkou oněch změn, které se odehrávají sice v na?em koutu světa, ale které se dotýkají v?ech.

    Dokud je člověk člověkem, bude demokracie v plném slova smyslu v?dycky jen ideál, k němu? se lze - jako k obzoru - lépe či hůř přibli?ovat, kterého v?ak nikdy nelze úplně dosáhnout. Proto i vy se k demokracii pouze blí?íte. Máte tisíce nejrůzněj?ích problémů, jako ostatně v?echny země. Máte v?ak jednu velkou výhodu: k demokracii se souvisle blí?íte u? přes dvě stě let a va?e cesta nebyla nikdy pře?ata totalitním systémem. Če?i a Slováci, navzdory humanistické dimenzi svých historických tradic, které lze sledovat a? do prvního tisíciletí po Kristu, se blí?ili k demokracii jen dvacet let mezi dvěma světovými válkami a teď tři a půl měsíce, které uplynuly od 17. listopadu loňského roku.

    Jakou máte proti nám výhodu, je na první pohled zřejmé.

    Totalitní systém komunistického typu přinesl na?im dvěma národům, Čechům a Slovákům - podobně jako v?em národům Sovětského svazu a dal?ích zemí, které si Sovětský svaz svého času podmanil - bezpočet mrtvých, nezměrnou paletu lidského strádání, hluboké ekonomické zaostávání, a předev?ím ohromné lidské poní?ení. Přinesl hrůzy, které vy jste na?těstí nepoznali.

    Zároveň nám ale dal - ani? samozřejmě chtěl - něco dobrého: zvlá?tní schopnost nahlédnout občas i trochu dál, ne? kam mů?e nahlédnout ten, kdo tuto trpkou zku?enost nepodstoupil. Člověk, který se nemů?e hýbat a aspoň trochu normálně ?ít, proto?e je zavalen balvanem, má víc času přemý?let o svých nadějích, ne? ten, kdo takto zavalen není.

    Co tím chci říct: my v?ichni se musíme od vás mnoha věcem učit, od toho, jak vzdělávat své potomky, přes to, jak volit své poslance, a? po to, jak organizovat hospodářský ?ivot, aby vedl k prosperitě a ne k bídě. Ale nemusí to být jen pomoc vzdělaného, mocného a bohatého někomu, kdo nic nemá a tudí? nemá co nabídnout.

    I my mů?eme něco nabídnout: toti? svou zku?enost a poznání, které z ní vze?lo.

    Je to téma na knihy, z nich? mnohé byly u? napsány a mnohé teprve napsány budou. Já se tu proto omezím jen na jednu my?lenku.

    Specifická zku?enost, o ní? tu hovořím, mi dala mimo jiné jednu velikou jistotu: vědomí předchází bytí a nikoli naopak, jak tvrdí marxisté.

    Proto i záchrana tohoto lidského světa není nikde jinde ne? v lidském srdci, lidském rozmyslu, lidské pokoře a lidské odpovědnosti.

    Bez globální revoluce ve sféře lidského vědomí se nezmění nic k lep?ímu ani ve sféře lidského bytí a cesta tohoto světa ke katastrofě, a? u? ekologické, sociální, populační či celkově civilizační, bude neodvratná. Nehrozí-li nám dnes u? světová válka, ani to, ?e zeměkoule vybuchne dík nesmyslným horám nashromá?děných nukleárních zbraní, pak to neznamená, ?e je definitivně vyhráno. Vyhráno zdaleka není.

    Do "rodiny člověka" máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spí? vzdalujeme ne? přibli?ujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i - chcete-li - firemní stále je?tě pová?livě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme je?tě poplatni zhoubnému a veskrze py?nému dojmu, ?e člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a ?e tudí? smí cokoli. Stále je?tě mnoho lidí říká, ?e jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále je?tě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále je?tě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dne?ního světa. Čas od času říkáme, ?e anonymní megama?inerie, které jsme si vytvořili, nám neslou?í, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.

    Jinými slovy: stále je?tě neumíme postavit morálku nad politiku, vědu a ekonomiku. Stále je?tě nejsme schopni pochopit, ?e jedinou skutečnou páteří v?eho na?eho konání - má-li být mravné - je odpovědnost. Odpovědnost k něčemu vy??ímu, ne? je má rodina, má země, můj podnik, můj prospěch. Odpovědnost k řádu bytí, do něho? se v?echno na?e konání nesmazatelně zapisuje a kde se teprve a jen spravedlivě zhodnocuje.

    Tlumočníkem mezi námi a touto vy??í autoritou je to, co se tradičně nazývá lidské svědomí.

    Podřídím-li své politické chování tomu imperativu, který mi zprostředkovává mé svědomí, nemohu toho moc zkazit. Kdybych se naopak neřídil tímto hlasem, nepomohlo by mi v politice ani deset prezidentských ?kol, kde by učilo dva tisíce nejlep?ích politologů světa.

    Proto jsem se odhodlal i já - po dlouhém vzdorování - převzít posléze na sebe břímě politické odpovědnosti.

    Nejsem první ani poslední intelektuál, který to udělal. Mám naopak pocit, ?e jich bude stále víc. Je-li naděje světa ve sféře lidského vědomí, pak je víc ne? pochopitelné, ?e se nemohou právě intelektuálové vyhýbat donekonečna své spoluodpovědnosti za svět a zakrývat svou nechu? k politice údajnou potřebou být nezávislí.

    Je snadné mít v programu nezávislost a přitom nechat na jiných, aby ten program uskutečňovali. Kdyby takto mysleli v?ichni, brzy by nebyl nezávislý nikdo.

    Myslím, ?e vy, Američané, byste pro tento druh úvah měli mít pochopení. Anebo to snad nebyli ti nejlep?í duchové va?í země, vlastně by se dalo říct intelektuálové, kteří napsali va?í slavnou Deklaraci americké nezávislosti, Listinu občanských práv a va?i Ústavu a kteří - a to hlavně - převzali na sebe praktickou odpovědnost za jejich uskutečňování? Dělník z Braníka v Praze, o něm? se zmínil vá? prezident ve své leto?ní Zprávě o stavu Unie, není zdaleka jediným člověkem v Československu, a tím méně na světě, který se těmito velkými texty inspiruje. Inspirují nás v?echny. Inspirují nás navzdory tomu, ?e jsou víc ne? dvě stě let staré. Inspirují nás k tomu, abychom byli občané.

    Kdy? Thomas Jefferson napsal, ?e "Vlády států odvozují svou spravedlivou moc ze souhlasu občanů", byl to prostý a důle?itý akt lidského ducha.

    Smysl tomuto aktu ale dalo to, ?e jeho autor ho zaručil také svým ?ivotem. Nebylo to jen slovo, byl to rovně? čin.

    Končím tím, čím jsem začal: dějiny se zrychlily. Věřím, ?e to bude opět lidský duch, který si tohoto zrychlení pov?imne, pojmenuje ho a své slovo promění v čin.

    Děkuji vám.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev prezidenta ČSSR Václava Havla ve Federálním shromá?dění (23.1.1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2610 přečtení)

    Projev prezidenta ČSSR Václava Havla ve Federálním shromá?dění
    (Praha, 23. ledna 1990)

    Vá?ený pane předsedo,
    vá?ené paní poslankyně,
    vá?ení páni poslanci,
    vá?ení přítomní,

    ve svých kancelářích na Pra?ském hradě jsem nenalezl jediné hodiny. Cítím v tom cosi symbolického: po dlouhá léta tam nebylo proč se dívat na hodiny, proto?e tam po dlouhá léta stál čas. Dějiny se toti? zastavily. Nejen na pra?ském hradě, ale v celé na?í zemi. O to rychleji se ov?em dnes - kdy jsme se konečně vyprostili ze znehybňující kazajky totalitního systému - řítí kupředu. Jako by doháněly to, co zame?kaly. My v?ichni - tedy vy i já - se pokou?íme s nimi dr?et krok. V?dy znovu jsme přitom zaskakováni mno?stvím úkolů, které nám rychle se probouzející společnost dává, a rychlostí, s ní? je musíme pod neúprosným tlakem ?ivota plnit. Divíme se tomu, ačkoli bychom se vlastně divit neměli: síla tohoto vodopádu je pouze úměrná velikosti jezera, jeho? hráze se náhle protrhly, a délce doby, po kterou se toto jezero tvořilo v umrtvené společnosti.

    Tato veskrze zvlá?tní a nová situace mne nutí u? teď, necelý měsíc poté, co jste mne zvolili do mé funkce, promluvit k vám obsáhleji, ne? bylo dosud zvykem a ne? bych já sám chtěl. Jistě mi věříte, ?e nejsem veden domý?livou touhou zasahovat do va?eho jednání či je ovlivňovat způsobem přesahujícím mou ústavní pravomoc, a tím méně potřebou zdr?ovat vás právě teď, kdy máte tolik práce. Vede mne naopak jediné: povinnost jednat v souladu s probuzenou vůlí veřejnosti, která mne do mého úřadu va?ím prostřednictvím vyslala, a snahou pomoci v tom i vám.

    Dovolte mi nejprve několik slov o tom, co jsem zatím se svými spolupracovníky udělal, co dělám a co míním udělat.

    Předev?ím se sna?ím poznávat skutečný stav na?í republiky a skutečné problémy jejích občanů. Nav?tívil jsem Bratislavu a krátce před svým zvolením Ko?ice, ostravský kraj i Brno a v?ude jsem se sna?il, navzdory krátkosti svých náv?těv, dozvědět se co nejvíc a co nejvíc přispět k nápravě tam, kde to bylo v mých mo?nostech a silách. Kdykoli jsem přitom potřeboval pomoc nové federální vlády, na jejím? sestavování jsem se před časem - je?tě jako řadový občan - spolu s dal?ími přáteli z Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí podílel, setkal jsem se u ní s okam?itým pochopením a podporou.

    Abych mohl být dobrým prezidentem celého Československa, musel jsem pochopitelně začít u vlastního úřadu. Z mého podnětu vám vláda předlo?ila návrh zákona, jeho? hlavním smyslem je vrátit úřadu prezidenta a jeho sídlu vá?nost, které se dříve tě?ily. Z Páté správy Federálního ministerstva vnitra mají být vyčleněny slo?ky, pečující o Pra?ský hrad a ochranu prezidenta, a podřízeny prostřednictvím jeho vojenské kanceláře přímo jemu. Podobně má být vyčleněn první prapor Hradní strá?e z vojsk ministerstva vnitra a tým? způsobem podřízen prezidentovi. Nejde tu o můj osobní rozmar: trvalé péči ministerstva vnitra o mou osobu jsem dávno uvykl. Jde mi o něco jiného: nezdá se mi vhodné, aby hlava tohoto státu byla - by? nepřímo a velmi decentně - kontrolována různými slo?kami jednoho jediného ministerstva. Od připravované změny si slibuji i to, ?e jeden z nejvýznamněj?ích prostorů Pra?ského hradu, toti? bývalý Ústav ?lechtičen, sousedící bezprostředně s Vladislavským sálem, bude aspoň částečně uvolněn památkovému odboru prezidentské kanceláře, jeho? úkolem bude učinit co nejdříve z pra?ského hradu opět kulturní chloubu na?í země a který se dosud musí tísnit v jakýchsi potupných komůrkách. Pokud jde o Hradní strá?, mohu vás potě?it zprávou, ?e se ve svých nových uniformách stane skutečnou ozdobou tradičního sídla hlavy na?eho státu.

    Nová doba si vy?aduje také nevyhnutelné personální i strukturální proměny v samotné Kanceláři prezidenta republiky. V jejím čele stojí nový mu? a do některých prezidentovi nejbli??ích funkcí byli přijati rovně? noví lidé, takoví, kteří se významně osvědčili - morálně i profesionálně - nejen ve dnech na?í pokojné revoluce, ale i v letech, která ji předcházela. Mám čtyři osobní poradce, kolegium, odborné poradce, ustavuji Sbor konzultantů a z externistů se zřizují různé nové komise. Jejich úkolem bude přispět k povznesení na?í státnosti, obnově jejích nejlep?ích tradic i k politickému posílení prezidentského úřadu, který byl donedávna jen formální odno?í předsednictva jedné politické strany. S podrobnou zprávou o novém vnitřním slo?ení, poslání i rozpočtu prezidentské kanceláře chceme v brzké době seznámit ?irokou veřejnost: doba, kdy do těchto věcí nikdo - ba ani prezident sám - neviděl, nenávratně minula. Veřejnost seznámíme i s koncepcí budoucího u?ití a úpravy zámku v Lánech, jeho? dosavadní funkce byla, upřímně řečeno, dosti temná a jeho? současná vnitřní úprava - vyznačující se bezpočtem neuvěřitelně nevkusných koupelen a procovsky zařízených apartmá - je výsměchem masarykovské tradici, která se k němu vá?e. Park bude opět zpřístupněn veřejnosti, kaple bude slou?it opět svému účelu a skončí čas jakýchsi krutých parodií na myslivost a pompézních recepcí, hermeticky odříznutých odpudivými zdmi a nesmyslným počtem strá?ců od občanů, kteří to v?echno formou daní platili. Investice, které si vy?ádá posílení prezidentské funkce v rámci odluky státní moci od moci KSČ, včetně platového převedení Kanceláře aspoň na úroveň federálního ministerstva, jako? i investice, které si vy?ádá přeměna prezidentova sídla opět v přita?livé evropské kulturní a duchovní středisko, budou samozřejmě značné, zvlá?? bude-li zrychlena probíhající rekonstrukce Hradu. Nepodaří-li se nám vměstnat se do současného rozpočtu prezidentské kanceláře úsporou v?ude tam, kde to bude mo?né, a po?ádáme-li vás o zvý?ení dotace, pak vám zaručuji, ?e to nebudou vyhozené peníze a ?e půjde o částku mikroskopickou ve srovnání s desítkami miliard, je? vydával donedávna ná? stát na vedení, aparáty a nová a nová lokální sídla tehdy vládnoucí strany, která se tak nedobře na?emu lidu odvděčovala za trpnost, s ní? to sná?el.

    Vím, ?e vstupujeme do éry tr?ního mechanismu a reálných ekonomických vztahů. Domnívám se v?ak, ?e by bylo urá?kou úřadu hlavy tohoto státu, kdyby na něm byla ?ádána ekonomická soběstačnost. Kancelář prezidenta republiky není agrokombinát Slu?ovice. Mo?ná vás překvapí, ?e to je jeden z mála úřadů, který vzdoruje obecné tendenci v?ech úřadů bytnět a ko?atět: má dnes podstatně méně zaměstnanců ne? za Masaryka. Dokládá to názorně, jak u nás poklesl význam prezidenta. Není ostatně náhoda, ?e u mého předchůdce byla jeho státní funkce zásadně uváděna a? za jeho funkcí stranickou.

    Věříte mi, doufám, ?e v?echny tyto změny nepřipravuji proto, abych zvět?oval svou osobní moc a slávu, ale jen a jen proto, abych vrátil funkci prezidenta této republiky opět význam, který v minulosti měla, a umo?nil tím i svým nástupcům lépe slou?it své vlasti. Pokud se vám zdá, ?e v těchto věcech přeci jen zbytečně pospíchám, pak si, prosím, uvědomte, ?e jde o úkoly, které pospíchají ze samé své podstaty, i to, ?e před sebou nemám neomezený čas a ?e bych chtěl svým nástupcům předat svůj úřad v podobě, za jakou bych se před nimi nemusel stydět.

    Jak jste zajisté postřehli, předsevzal jsem si společně s vládou národního porozumění a v duchu mohutného společenského hnutí, které nás do na?ich dne?ních funkcí vyneslo, také to, ?e se pokusím přispět k posílení presti?e Československa ve světě. Leccos se u? na tomto poli děje. Kdy? jsme nav?tívili dva německé státy, nenav?tívili jsme tím jen na?eho mocného evropského souseda, s ním? máme dlouhou společnou hranici a s ním? jsme historicky tak úzce svázáni. Nav?tívili jsme tím i národ, který začal odvá?ně bořit zeď, je? tak tragicky rozděluje Evropu, a národ, na jeho? pří?tím osudu tolik dnes zále?í pří?tí osud celé Evropy, tedy nás v?ech. Mír v Evropě je toti? nemyslitelný bez míru v jejím geografickém srdci. Proto na?e první kroky vedly právě sem. V nejbli??ích dnech nav?tívíme Polsko a Maďarsko a později i Rumunsko, jejich? cesta k demokracii je i na?í cestou a s nimi? chceme svůj návrat do Evropy co nejlépe koordinovat. Brzy poté nav?tívím se svými spolupracovníky Sovětský svaz. Této náv?těvě přikládáme velký význam, budeme na ni dobře připraveni a já osobně bych velmi rád přednesl panu Gorbačovovi různé důle?ité a vzájemně propojené návrhy, včetně nabídky, aby se jeho budoucí setkání s panem Bushem konalo v Praze. Tý? návrh přednesu pochopitelně i krátce poté panu Bushovi při velké státní náv?těvě ve Spojených státech amerických. Na dobré cestě jsou jednání o navázání diplomatických styků s Vatikánem a Izraelem, o brzké náv?těvě pape?e v Československu je u? rozhodnuto; jedná se i o několika na?ich dal?ích zahraničních cestách, včetně květnové cesty do Holandska a Skandinávie. Snad vás bude zajímat, ?e ?védsko, stát, od kterého se mů?eme tolik učit ve sféře skutečné sociální péče, bych rád po?ádal o navrácení aspoň malé části uměleckých sbírek, které za třicetileté války ?védská vojska z Čech odvezla.

    Chceme-li různými samostatnými a odvá?nými iniciativami přispívat k tomu, aby se ?ilo lépe v Evropě i v celém světě, nečiníme tak z nějaké megalomanské snahy malého státu za ka?dou cenu na sebe upozorňovat svět. Prostě jen splácíme dluh: za stav světa jsme odpovědni v?ichni a na?e země - tak smutně dlouho tak smutně bezvýznamná - této své spoluodpovědnosti dlouho nedbala, tak?e teď má co dohánět.

    Tolik tedy o mém dosavadním úsilí v úřadu, do něho? jste mne zvolili.

    Zbývá naznačit, v čem vidím hlavní smysl svého krátkodobého pobytu v něm.

    V oblasti vnitropolitické spatřuji svůj rozhodující úkol v tom, ?e se pokusím vná?et do předvolební kampaně, v ní? budou pravděpodobně bouřit různé politické vá?ně a řevnivosti, určité zklidňující, zduchovňující a tak říkajíc lidské prvky a motivy, jimi? bych rád sobě i nám v?em znovu a znovu připomínal, ?e nevedeme boj o křesla, postavení a moc, ale o lep?í tvář na?í vlasti.

    V oblasti zahraniční politiky bych rád působil v podobném duchu: chtěl bych zdůraznit, ?e politika nemusí být jen jevi?těm soupeřících zájmů, ale ?e mů?e být i věcí obětavé práce k prospěchu univerzálnímu. I na této půdě bych rád, v rámci svých omezených mo?ností, v?dy znovu připomínal cosi jako duchovní, nadosobní či - chcete-li - nepolitický horizont politiky.

    Nyní bych se vám rád stručně svěřil se svými názory na úkoly, které stojí před vámi jako poslanci Federálního shromá?dění.

    V?ichni se tě?íme na novou československou ústavu i na ústavy na?ich dvou národních republik, které jednoho dne přijmou národní i federální zastupitelské sbory, vze?lé ze svobodných voleb.

    Rychlý běh dějin, o něm? jsem mluvil úvodem, nás v?ak znovu a znovu přesvědčuje o tom, jak neprozíravé by bylo, kdybychom se v?emi změnami čekali a? do přijetí nové ústavy. Tím bychom de facto zcela zbytečně odkládali ře?ení různých vá?ných problémů. Nechceme-li zbytečně prohlubovat krizi, do ní? jsme byli str?eni, musíme je ře?it hned. Proto budete zřejmě muset kromě mnoha různých zákonů, které s úctyhodnou rychlostí nyní připravujete, přijmout i dal?í ústavní zákony. Například skutečná ekonomická reforma, s ní? je třeba začít ihned, nemá-li být zle, si vy?ádá pravděpodobně určité ústavní změny v oblasti definice vlastnických vztahů a struktury hospodářských ministerstev. K úvaze dávám znovu to, o čem se hovořilo u? u kulatého stolu, kdy? se rodila vláda národního porozumění: zda by neměly být zřízeny Federální ministerstvo ?ivotního prostředí a Výbor pro národní men?iny. Mo?ná bude nutné zasáhnout do dne?ní ústavy je?tě hlouběji a poněkud změnit i samu strukturu zastupitelských sborů, aby volbami nebyla na celé dal?í volební období mumifikována jejich dne?ní nevyhovující podoba. Dosavadní struktura republikových i federálních zastupitelských sborů je toti? nepru?ným, neekonomickým a přebyrokratizovaným výrazem starého centralismu, pro něj? byla my?lenka federace jen administrativně komplikovaněj?ím způsobem totalitního vládnutí. Nám jde ale přece o federaci skutečnou, toti? o federaci jako projev vůle ke společnému a vskutku demokratickému státnímu sou?ití dvou svébytných národů. Pokud jde o volební zákon sám, přimlouvám se znovu za to, abyste se jím sna?ili otevřít cestu k účasti na správě veřejných věcí skutečně těm morálně i profesionálně nejlep?ím z nás, tedy abyste spí? kladli důraz na konkrétní osobnosti, ne? na politické strany. Strany, kluby, hnutí a iniciativy jsou přirozeným projevem názorové plurality i přirozené potřeby sdru?ovací. Politické osobnosti by se v nich měly politicky formovat a profilovat, nakonec by ale měly přece jen hrát rozhodující roli jejich lidské vlastnosti a odborná způsobilost. Nebo aspoň roli významněj?í, ne? jejich politická příslu?nost nebo loyalita k politickému seskupení. U?lechtilí lidé, by? by měli názory seberozdílněj?í, jsou v?dycky schopni dialogu, vzájemného porozumění a tolerance, lidé méně u?lechtilí jsou naopak schopni na sebe smrtelně zanevřít kvůli malichernostem. Velký prostor by se měl otevřít zcela nezávislým kandidátům. Řekl jsem to u? mnohokrát a opakuji to záměrně znovu: nedopus?me, abychom se stali odstra?ujícím příkladem těch, kteří si nevědí se svou svobodou rady. Pokusme se naopak, aby na?e svobodomyslnost dala na?í demokracii novou kvalitu, která bude inspirovat i jiné národy.

    Milé poslankyně a milí poslanci,

    jako prezident republiky mám právo přiná?et Federálnímu shromá?dění zákonodárné iniciativy. Tohoto svého práva jsem dnes vyu?il a některé záva?né návrhy va?emu předsedovi u? předal. Jde o návrhy vzájemně provázaných změn, které musí být provedeny současně, nemá-li dojít ke zcela zbytečným ekonomickým ztrátám. Jde o změny, které jsou ve vzduchu, o nich? se v?ude mluví, které kdekdo očekává, po nich? veřejnost, jí? se předev?ím cítím být odpovědný, hlasitě volá. Jde o změny, k nim? vývoj evidentně směřuje, které nová ústava - a? u? bude jakákoli - zcela určitě do sebe zahrne a je? je z mnoha různých důvodů, včetně důvodů opět ekonomických, nepoměrně výhodněj?í provést ihned.

    Jistě u? tu?íte, o čem mluvím. Mluvím o změnách, je? někteří na?i sousedé u? úspě?ně provedli z tých? důvodů, z kterých je musíme provést i my. Jde ostatně jen o přirozené důsledky toho, co se u? stalo i u nás, kdy? byl z ústavy vypu?těn článek 4. Mluvím o názvu na?í republiky, o na?ich státních znacích a o názvu na?í armády.

    V?ichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v ní? nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v ní? nebudou strádat lidé posti?ení, staří, děti či lidé jakkoli jinak hendikepovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely v?echny poni?ující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v ní? se nebudeme dělit na otroky a pány. Tou?ím po takové republice mo?ná víc, ne? leckdo jiný, a snad právě to mne opravňuje k tomu, abych tu svůj návrh vznesl. Přiznejme si konečně bez vytáček, ?e slovo socialismus ztratilo v na?em jazykovém kontextu smysl. Nikdo u? vlastně nedoká?e říct, co znamená, co se jím v na?ich podmínkách míní, kde vlastně socialismus začíná a kde končí. Ale nejen to: po v?ech trpkých zku?enostech s těmi, kteří svou py?nou v?emoc a svou přezíravost k druhým nazývali slovem socialismus a sebe samé vydávali za jeho jediné strá?ce, vyvolává toto slovo dokonce obecný odpor. Jejich vinou se z označení pro velké ideály dělnického hnutí proměnilo v označení totalitního systému. Mravní, politická i ekonomická krize v na?í zemi je jazykově neodmyslitelně spjata s tímto slovem. Z politického ideálu se stalo zaříkadlo a ze zaříkadla synonymum v?eho ?patného. Spí?, ne? o socialistickém ?těstí, mluví dnes lidé o socialistické hrůze.

    Ale to stále je?tě není to hlavní. I zkompromitovaným slovům lze vrátit jejich původní smysl a já nepochybuji o tom, ?e se různým obrozujícím se či nově vznikajícím stranám levicového zaměření dříve či později podaří vrátit obsah i slovu socialismus. Hlavní je, ?e veskrze ideologická charakteristika momentálního společenského, sociálního a hospodářského uspořádání nemá prostě co dělat v názvech států. Kdyby se ná? stát jmenoval například Československá kapitalistická republika nebo Československá demokratická republika nebo Československá křes?ansko-sociální republika, vystupoval bych proti takovým názvům s touté? vehemencí. Ideologie jakékoli názorové skupiny, a? u? vět?inové či men?inové, nepatří do názvu státu, který chce být skutečně demokratický, proto?e je tím automaticky zvýhodňována jedna skupina občanů proti skupinám jiným. De facto je tím kodifikována v?dy nějaká neblaze proslulá "vedoucí role". Demokratický stát prostě nemá právo interpretovat či komentovat své vlastní bytí v duchu jakékoli politické doktríny. Na?i republiku nazval z nejasných a nikdy konkrétně neartikulovaných důvodů republikou socialistickou můj předchůdce pan prezident Novotný. Nevím, zda to udělal proto, ?e si opravdu v duchu marxistického učení myslel, ?e je u nás ka?dý odměňován podle své práce, anebo prostě proto,?e to bylo za jeho dob tak říkajíc v módě, proto?e tehdej?í sovětské vedení od svých satelitů takové doplňky v jejich názvech vy?adovalo. A? u? ho ale k tomu vedly pohnutky jakékoli, zdá se mi být zřejmé, ?e by se na?e republika takto jmenovat neměla. Budoucnost uká?e, zda budeme republikou lidskou, demokratickou, mírumilovnou a prosperující, anebo zda jí nebudeme. Tím v?ak, ?e si dáme do názvu státu ten či onen přívlastek, nezajistíme je?tě, ?e budeme státem lep?ím, ne? jsme.

    Proto jsem předal va?emu předsedovi návrh ústavního zákona, podle něho? by se měly na?e národní republiky jmenovat Česká republika a Slovenská republika a ná? společný stát Československá republika.

    Je?tě ?ivěj?í, ne? téma názvu na?eho státu, je dnes v na?í společnosti téma státního znaku. Současný československý státní znak je, jak se v?ichni odborníci shodují, heraldickým nesmyslem. ?tít je v něm nahrazen pavézou, ačkoli na pavézách nikdy ?ádné znaky nebyly. Pavéza navíc není ničím speciálně husitským, jak se snad autoři současného znaku domnívali, nebo? ji u?ívala v?echna středověká vojska, včetně kři?áckých armád. Pěticípá hvězda - tento symbol komunistického hnutí - vzná?ející se nad hlavou českého lva, zbaveného královské koruny, která je jeho atributem, je pouhou projekcí zru?eného článku 4 ústavy do státního znaku. Kombinace této hvězdy s českým lvem je výsměchem jak na?emu historickému národnímu znaku, tak koneckonců i samotnému komunistickému symbolu. V současném státním znaku je navíc nahrazen slovenský znak na prsou českého lva jakýmisi vymy?lenými plamínky bez heraldického významu, tak?e není opět ničím jiným, ne? políčkem českému lvu i slovenskému národu. Dne?ní státní znak, vykonstruovaný rovně? v podivném roce 1960, nejen ?e nepřirostl ?iroké veřejnosti k srdci, ale sklízí u ní odpor. Ani? by k tomu potřebovala heraldické vzdělání, vět?ina lidí ví, ?e tento znak je umělý a o?klivý a zcela logicky ho spojuje se smutnou vládou těch, kdo ho vymysleli. V tom, ?e je třeba tento znak změnit, je v?eobecná shoda.

    Rozsáhlé diskuse jsou v?ak mezi odborníky i laiky o tom, jakým znakem ho nahradit. Návrat ke znaku z roku 1920, a? u? je z heraldického hlediska jakýkoli, je nemyslitelný, proto?e je pro nás v?echny historicky nerozlučně spjat s my?lenkou jediného československého národa.

    Jedinou mo?ností je tedy zvolit znak nový. Taková volba je sice velmi tvrdým zásahem do národního i státního povědomí, já se v?ak osobně přesto k této variantě přikláním. Nikoli pouze proto, ?e to je zřejmě jediné mo?né východisko, ale předev?ím proto, ?e z různých důvodů pova?uji tuto dobu za začátek nové historické éry, natolik nové, ?e si zasluhuje i tak radikální výraz, jakým je volba nového státního znaku.

    Po seznámení s různými heraldickými a historickými expertizami, českými i slovenskými, a po del?ích úvahách o dne?ním historickém, politickém i národním cítění obou na?ich národů, rozhodl jsem se navrhnout vám ře?ení, které se vlastně samo nabízí. Toto ře?ení jsem samozřejmě konzultoval s heraldiky i legislativci a nesetkal jsem se u nich s ?ádnými námitkami. Proto se odva?uji vám je přednést.

    Je to ře?ení velmi prosté:

    Česká republika, bude-li se tak z va?eho rozhodnutí jmenovat, by jako svůj znak u?ívala tradičního českého dvouocasého lva s korunkou. V?echny instituce , a? u? zákonodárné, výkonné či soudní, které spadají pod Českou republiku, by tento znak u?ívaly tak, jak předepisuje zákon či jak to vyplývá z v?ité praxe.

    Analogicky by v?echny instituce Slovenské republiky u?ívaly tradiční slovenský znak, toti? tři vrchy s dvojitým kří?em vztyčeným na prostředním z nich.

    Tyto znaky národních republik by odpovídaly dosavadnímu takzvanému malému znaku, dík čemu? by nebyly obtí?e s jejich miniaturizací na dopisních papírech, razítkách, pečetích a podobně.

    Takzvaný velký znak by pak byl znakem Československé republiky a u?ívaly by ho pouze federální instituce, včetně Československé armády. Tento znak by rovně? reprezentoval Československou republiku v zahraničí. V?e nasvědčuje tomu, ?e je to ře?ení technicky reálné.

    Pokud jde o znak sám, nej?ir?í konsensus u obou na?ich národů i mezi odborníky nalézá znak čtvrcený, který má v heraldice svou dávnou tradici a vyjadřuje rovnoprávný a spřátelený svazek dvou různých rodů či národů. U?íval se u nás u? od dob jagellonských králů, kteří takto kombinovali český znak se znakem uherským. Velkým by tento znak byl ov?em nikoli jen proto, ?e by byl čtvrcený do čtyř polí, v nich? by byly dvojmo a střídavě oba národní znaky, ale i proto, ?e by se dělil na takzvaný zadní a přední ?tít, co? znamená, ?e uprostřed velkého a čtvrceného znaku by byl je?tě znak dal?í, podstatně men?í, ale v čestném centru umístěný, toti? historický znak Moravy. Toto jeho umístění by symbolicky vyjadřovalo fakt, ?e prvním státním útvarem, který v historii na?ich národů známe, byla ří?e Velkomoravská, v ní? se na úsvitu na?ich dějin na?e dva národy, respektive etnika, z nich? se později zformovaly, spolu spojily v jednom státním celku. Moravská orlice v centru znaku na?í federace by tedy představovala motiv na?e dva národy spojující, tedy přesně ten motiv, který je historickým prapředkem na?í moderní federace.

    Velký znak federace by byl pochopitelně i na standartě prezidenta republiky; pod ním by bylo heslo Pravda vítězí.

    Jsem přesvědčen, ?e ře?ení, které navrhuji, má v?echny dosa?itelné přednosti: samostatné znaky pro obě národní republiky a v?echny jejich národní instituce posílí vědomí národní svébytnosti obou na?ich národů. Národa slovenského, který má ke svému národnímu znaku ji? tradičně silný vztah, a je?tě více národa českého, který svou národní republiku zatím jen málo zakou?í jako smysluplný výraz své svébytnosti. Ta mu toti? stále je?tě splývá s útvary československými, dnes tedy federálními, mimo jiné i proto, ?e metropolí na?í federace je Praha. Navrhované ře?ení by navíc posílilo neprávem přehlí?ené povědomí moravské.

    Nemohu zde pochopitelně vysvětlovat v?echny aspekty a důvody tohoto návrhu, nebo? by to bylo téma na knihu. Mohu vás pouze ujistit, ?e toto ře?ení se tě?í souhlasu odborníků různých zaměření a odpovídá, jak jsem přesvědčen, i tu?bám na?ich národů.

    Návrh ústavního zákona o na?ich státních znacích jsem rovně? předal va?emu předsedovi.

    Grafické předlohy v?ech tří znaků i standarty prezidenta republiky, které jsou jeho přílohou, si vám teď dovolím ukázat.

    Se změnou názvu státu by měla být spojena i změna názvu armády. Na?e armáda je lidová ze samé své podstaty, nebo? je u nás v?eobecná vojenská povinnost a nikdo jiný ne? lid nemů?e tudí? armádu tvořit. Současný název je pleonazmem.

    Doporučuji vám proto, abyste v samostatném článku novely branného zákona, respektive zákona o novém znění slu?ební přísahy vojáků a příslu?níků SNB a SNV, které se připravují, změnili název Československá lidová armáda na Československá armáda.

    Vá?ení přítomní,
    milé poslankyně a poslanci,

    nepochybně si uvědomujete, ?e změna státního znaku bude proces, který potrvá dlouhé měsíce a bude stát mnoho miliónů korun. Přijmete-li návrhy, které vám předkládám, pak mů?eme v?ichni společně, tedy národní rady a vlády, Federální shromá?dění a federální vláda, jako? i já jako prezident, po?ádat v?echny, kdo se budou na změně státního znaku svou prací podílet, aby tomu věnovali neplacené směny a dobrovolné brigády. Jsem přesvědčen, ?e v dne?ní atmosféře probuzeného národního sebevědomí i radosti z vlastního občanského sebeosvobození bude na?e výzva příznivě přijata a setká se s obecným porozuměním. Vidím velký a téměř symbolický smysl v tom, ?e bychom u? při těchto volbách, prvních svého druhu po mnoha desetiletích, mohli své hlasovací lísky vkládat do uren s novými státními znaky, odli?ujícími mimo jiné urny pro volbu do národních a federálních zastupitelských sborů, a ?e by jimi byly vyzdobeny i volební místnosti.

    Státní znak je velmi často svázán v nejrůzněj?ích souvislostech, od čelných stěn parlamentů a? po dopisní papíry a razítka, s názvem státu. Proto se domnívám, ?e je správné provést obě změny současně. Jinak by se mohly a? zdvojnásobit náklady s tím spojené. Analogické důvody mne vedou k tomu, ?e vám současně navrhuji i změnu názvu na?í armády.

    Milé poslankyně,
    milí poslanci,

    jistě se v?ichni shodneme na tom, ?e chceme ?ít v právním státě.

    Co to znamená?

    Co to je vlastně právní stát?

    Je to stát, v něm? platí zákony nejen pro v?echny občany, ale i pro v?echny státní orgány i v?echny jiné organizace a společenské subjekty. Vrcholem právního řádu je přitom ústava, respektující V?eobecnou deklaraci lidských práv a v?echny na ní navazující mezinárodní závazky, dohody a pakty.

    Ale nejen to; sebelep?í zákony a sebelep?í ústava samy o sobě stále je?tě právní stát netvoří. Jeho nejvlastněj?í zárukou je demokratické prostředí, v něm? je právo naplňováno, tedy demokratické vědomí nás v?ech. Na?e občanská kultura, na?e politická moudrost, ná? smysl pro spravedlnost, na?e nepředpojatost a odpovědnost ka?dého z nás, vyrůstající z na?eho svědomí a rozmyslu, jedině to v?echno - a mnoho dal?ích dobrých věcí - mů?e být skutečnou zárukou toho, oč usilujeme: právního státu a demokracie.

    Odvykli jsme obému a pro mnohé z nás bude tě?ké v sobě objevovat a pěstovat to, o čem jsem mluvil. Tím spí?, ?e ?ijeme ve vzru?ené době rozchodu s totalitní mocí, v době, která si ?ádá mnoho rozhodných a rychlých kroků.

    Jak sladit touhu po zákonnosti a demokratických postupech s nutností radikálně účtovat s minulostí a v?emi jejími temnými následky? Jak čelit intrikujícím stoupencům starých pořádků a zároveň neintrikovat jako oni a nesu?ovat je tím, čím oni su?ovali nás? Jak zabránit kariéristům, aby jen narychlo nepřevlékali kabáty a nestavěli se opět svévolně nad ostatní, by? s novým praporem v ruce? Jak revolučně rozbíjet staré struktury a vyhnout se přitom v?em druhům násilí, z něho? se zrodily a na něm? stojí?

    Jsou to úkoly tě?ké a vy sami to velmi dobře víte: v?dy? vět?inu z vás vynesla do va?ich poslaneckých funkcí stará doba a vět?ina z vás přitom vnímá ducha nové doby a chce mu, jak pevně věřím, slou?it.

    Věřím, ?e si uvědomujete zcela zvlá?tní odpovědnost, kterou v tomto přechodném období máte právě vy. Málokdo si přeje tolik jako já, abyste nezvyklou historickou roli, která vám byla přisouzena, sehráli se ctí a ve prospěch na?ich národů!

    Končím tím, čím jsem začal: na?í společnou povinností je dnes naslouchat dobře volání doby, rozumět nárokům této chvíle a vnímat a respektovat zrychlený rytmus času, který je pro tuto dobu tak příznačný.

    Hodiny, které nám tento zázračně zrychlený chod dějin budou ukazovat, si nepochybně brzy umístíme na svá pracovi?tě - já ve své kanceláři na Hradě a vy v této své zasedací síň.

    Děkuji vám za pozornost.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Tzv. pakt Molotov - Ribbentrop (1939)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (4449 přečtení)

    Smlouva o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik z 23. srpna 1939
    (tzv. pakt Molotov ? Ribbentrop)

    Vláda Německé Ří?e a vláda Svazu sovětských socialistických republik, přejíce si upevnit věc míru mezi Německem a SSSR a vycházejíce ze základních ustanovení smlouvy o neutralitě uzavřené v dubnu 1926 mezi Německem a SSSR, dohodly se na následujícím:

    Článek I

    Obě Vysoké smluvní strany se zavazují upustit od jakéhokoliv násilného aktu, od jakékoli válečné akce, od vzájemného napadení, které by provedly buď samy, anebo ve spojení s jinými silami.

    Článek II

    V případě, ?e by se jedna z Vysokých smluvních stran stala objektem válečného aktu ze strany třetí síly, neposkytne druhá Vysoká smluvní strana ?ádným způsobem pomoc této třetí síle.

    Článek III

    Vlády obou Vysokých smluvních stran budou v budoucnosti udr?ovat stálý vzájemný kontakt za účelem konzultace, umo?ňující výměnu informací o problémech týkajících se společných zájmů.

    Článek IV

    ?ádná z vysokých smluvních stran se nezúčastní jakéhokoliv spolčování sil, je? by přímo, či nepřímo bylo namířeno proti druhé straně.

    Článek V

    Jestli?e by v těch či oněch otázkách vznikly spory či konflikty mezi Vysokými smluvními stranami, budou obě strany své spory či konflikty ře?it výhradně přátelskou výměnou názorů, anebo, v případě nutnosti, prostřednictvím povolaných arbitrá?ních komisí.

    Článek VI

    Tato smlouva se uzavírá na dobu deseti let s tím, ?e nevypoví-li ji jedna z Vysokých smluvních stran rok před uplynutím této doby, bude platnost automaticky prodlou?ena o dal?ích pět let.

    Článek VII

    Tato listina bude ratifikována v nejkrat?ím mo?ném čase. Ratifikační listiny budou vyměněny v Berlíně. Smlouva nabývá platnosti v okam?iku jejího podepsání.

    Vyhotoveno ve dvou exemplářích, v německém a ruském jazyce.

    Moskva, 23. srpna 1939

    Za vládu Německé Ří?e: von Ribbentrop

    Zplnomocněnec vlády SSSR: V. Molotov


    Tajný dodatečný protokol

    U příle?itosti podepsání paktu o neútočení mezi Německou Ří?í a Svazem sovětských socialistických republik podepsaní zplnomocněnci obou stran vedli přísně důvěrné rozhovory o otázkách hranic jejich daných sfér vlivu ve východní Evropě. Tyto rozhovory vedly k následujícím závěrům:

    1. V případě nového územního a politického uspořádání oblastí nále?ejících k baltským státům (k Finsku, Estonsku, Loty?sku, Litvě) bude severní hranice Litvy tvořit rozhraní mezi sférami vlivu Německa a SSSR. V této souvislosti obě strany uznávají zájem Litvy na území Vilna.

    2. V případě nového územního a politického uspořádání oblastí nále?ejících k polskému státu bude rozhraní sfér vlivu mezi Německem a SSSR tvořit zhruba linie řek Narev, Visla a San. Otázka, zda zájem obou stran bude vy?adovat udr?ení nezávislého polského státu a jakými hranicemi má být tento stát vymezen, bude moci být definitivně vyře?ena teprve v průběhu dal?ího politického vývoje. V ka?dém případě budou obě vlády ře?it tuto otázku přátelskou dohodou.

    3. Pokud se týče jihovýchodní Evropy, zdůraznila sovětská strana svůj zájem na Besarábii. Německá strana potvrdila svůj naprostý politický nezájem o tyto oblasti.

    4. Tento protokol budou obě strany pova?ovat za přísně tajný.

    Moskva, 23. srpna 1939

    Za vládu Německé Ří?e: von Ribbentrop

    Zplnomocněnec vlády SSSR: V. Molotov


    Zdroj: Pakty Stalina s Hitlerem. Praha: Na?e vojsko, 1990, s. 32-34.

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Novoroční projev Václava Havla (1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (5984 přečtení)

    Novoroční projev prezidenta ČSSR Václava Havla
    (Praha, Pra?ský hrad, 1. ledna 1990)

    Milí spoluobčané,

    čtyřicet let jste v tento den sly?eli z úst mých předchůdců v různých obměnách toté?: jak na?e země vzkvétá, kolik dal?ích miliónů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme v?ichni ??astni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, ?e jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal.

    Na?e země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál na?ich národů není smysluplně vyu?it. Celá odvětví průmyslu vyrábějí věci, o které není zájem, zatímco toho, co potřebujeme, se nám nedostává. Stát, který se nazývá státem dělníků, dělníky poni?uje a vykořis?uje. Na?e zastaralé hospodářství plýtvá energií, které máme málo. Země, která mohla být kdysi hrdá na vzdělanost svého lidu, vydává na vzdělání tak málo, ?e je dnes na dvaasedmdesátém místě na světě. Zkazili jsme si půdu, řeky i lesy, je? nám na?i předkové odkázali, a máme dnes nejhor?í ?ivotní prostředí v celé Evropě. Dospělí lidé u nás umírají dřív, ne? ve vět?ině evropských zemí.

    Dovolte mi malý osobní zá?itek: kdy? jsem nedávno letěl do Bratislavy, nalezl jsem při různých jednáních čas k tomu, abych pohlédl z okna. Viděl jsem komplex Slovnaftu a hned za ním velkoměsto Petr?alku. Ten pohled mi stačil k tomu, abych pochopil, ?e na?i státníci a političtí činitelé se po desítiletí nedívali nebo nechtěli dívat ani z oken svých letadel. ?ádná četba statistik, které mám k dispozici, by mi neumo?nila rychleji a snadněji pochopit stav, do něho? jsme se dostali.

    Ale to v?echno není stále je?tě to hlavní. Nejhor?í je, ?e ?ijeme ve zka?eném mravním prostředí. Morálně jsme onemocněli, proto?e jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nev?ímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpu?tění ztratily svou hloubku a rozměr a pro mnohé z nás znamenají jen jakési psychologické zvlá?tnosti, anebo se jeví jako zatoulané pozdravy z dávných časů, poněkud smě?né v éře počítačů a kosmických raket. Jen málokteří z nás dokázali nahlas zvolat, ?e mocní by neměli být v?emocní a ?e zvlá?tní farmy, které pro ně pěstují ekologicky čisté a kvalitní potraviny, by měly své produkty posílat do ?kol, dětských internátů a nemocnic, kdy? u? je na?e zemědělství nemů?e zatím nabízet v?em. Dosavadní re?im - vyzbrojen svou py?nou a nesná?enlivou ideologií - poní?il člověka na výrobní sílu a přírodu na výrobní nástroj. Zaútočil tím na samu jejich podstatu i na jejich vzájemný vztah. Z nadaných a svéprávných lidí, důmyslně hospodařících ve své zemi, udělal ?roubky jakéhosi obludně velkého, rachotícího a páchnoucího stroje, o něm? nikdo neví, jaký má vlastně smysl. Nedoká?e nic víc, ne? zvolna, ale nezadr?itelně opotřebovávat sám sebe a v?echny své ?roubky.

    Mluvím-li o zka?eném mravním ovzdu?í, nemluvím tím pouze o pánech, kteří jedí ekologicky čistou zeleninu a nedívají se z oken letadel. Mluvím o nás v?ech. V?ichni jsme si toti? na totalitní systém zvykli a přijali ho za nezměnitelný fakt a tím ho vlastně udr?ovali. Jinými slovy: v?ichni jsme - by? pochopitelně ka?dý v jiné míře - za chod totalitní ma?inérie odpovědni, nikdo nejsme jen její obětí, ale v?ichni jsme zároveň jejími spolutvůrci.

    Proč o tom mluvím: bylo by velmi nerozumné chápat smutné dědictví posledních čtyřiceti let jako cosi cizího, co nám odkázal vzdálený příbuzný. Musíme toto dědictví naopak přijmout jako něco, čeho jsme se my sami na sobě dopustili. Přijmeme-li to tak, pochopíme, ?e jen na nás v?ech je, abychom s tím něco udělali. Svádět v?echno na předchozí vládce nemů?eme nejen proto, ?e by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, ?e by to mohlo oslabit povinnost, která dnes stojí před ka?dým z nás, toti? povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Nemylme se: sebelep?í vláda, sebelep?í parlament i sebelep?í prezident toho sami mnoho nezmohou. A bylo by i hluboce nesprávné čekat obecnou nápravu jen od nich. Svoboda a demokracie znamená přece spoluúčast a tudí? spoluodpovědnost v?ech.

    Uvědomíme-li si to, pak se nám okam?itě v?echny hrůzy, které nová československá demokracie zdědila, přestanou jevit tak hrůzné. Uvědomíme-li si to, vrátí se do na?ich srdcí naděje.

    V nápravě věcí obecných se máme oč opřít. Poslední doba - a zvlá?tě posledních ?est týdnů na?í pokojné revoluce - ukázala, jak velký obecně lidský, mravní a duchovní náboj a jak velká občanská kultura dřímaly v na?í společnosti pod vnucenou maskou apatie. Kdykoli mi někdo o nás kategoricky tvrdil, ?e jsme tací nebo onací, v?dycky jsem namítal, ?e společnost je velmi tajemné stvoření a ?e nikdy není dobré věřit pouze té její tváři, kterou právě ukazuje. Jsem ??asten, ?e jsem se nemýlil. V?ude ve světě se lidé diví, kde se v těch poddajných, poní?ených, skeptických a zdánlivě u? v nic nevěřících občanech Československa vzala náhle ta ú?asná síla za několik týdnů zcela slu?ným a mírumilovným způsobem setřást ze svých beder totalitní systém. My sami se tomu divíme. A ptáme se: odkud vlastně mladí lidé, kteří nikdy jiný systém nepoznali, čerpají svou touhu po pravdě, svou svobodomyslnost, svou politickou fantazii, svou občanskou odvahu i občanský rozmysl? Jak to, ?e i jejich rodiče - tedy přesně ta generace, která byla pova?ována za ztracenou - se k nim přidali? Jak je vůbec mo?né, ?e tolik lidí okam?itě pochopilo, co dělat, a nikdo z nich k tomu nepotřebuje ?ádné rady a instrukce?

    Myslím, ?e tato nadějeplná tvář na?í dne?ní situace má dvě hlavní příčiny: člověk předev?ím nikdy není jen produktem vněj?ího světa, ale v?dycky je také schopen vztahovat se k něčemu vy??ímu, by? by tuto schopnost v něm vněj?í svět jakkoli systematicky hubil; za druhé to je tím, ?e humanistické a demokratické tradice, o nich? se tak často planě hovořilo, přeci jen kdesi v nevědomí na?ich národů a národních men?in dřímaly a nenápadně se přená?ely z generace na generaci, aby je v pravou chvíli ka?dý z nás v sobě objevil a proměnil je ve skutek.

    Za svou dne?ní svobodu jsme ov?em museli i my zaplatit. Mnoho na?ich občanů zahynulo v padesátých letech ve věznicích, mnozí byli popraveni, tisíce lidských ?ivotů bylo zničeno, statisíce talentovaných lidí bylo vypuzeno do zahraničí. Pronásledováni byli ti, kteří za války zachraňovali čest na?ich národů, ti, kteří se vzepřeli totalitní vládě, i ti, kteří dokázali prostě být sami sebou a myslet svobodně. Na nikoho, kdo za na?i dne?ní svobodu tak či onak zaplatil, by nemělo být zapomenuto. Nezávislé soudy by měly spravedlivě zvá?it případnou vinu těch, kdo jsou za to odpovědni, aby vy?la plná pravda o na?í nedávné minulosti najevo.

    Zapomenout ov?em nesmíme ani na to, ?e jiné národy zaplatily za svou dne?ní svobodu je?tě tvrději a ?e tím platily nepřímo i za nás. Potoky krve, které protekly v Maďarsku, Polsku, Německu a nedávno tak otřásajícím způsobem v Rumunsku, jako? i moře krve, které prolily národy Sovětského svazu, nesmí být zapomenuty předev?ím proto, ?e ka?dé lidské utrpení se týká ka?dé lidské bytosti.Ale nejen to: nesmí být zapomenuty i proto, ?e právě tyto velké oběti jsou tragickým pozadím dne?ní svobody či postupného osvobozování národů sovětského bloku, tedy pozadím i na?í čerstvě nabyté svobody. Bez změn v Sovětském svazu, Polsku, Maďarsku a Německé demokratické republice by se asi u nás tě?ko stalo to, co se stalo, a pokud by se to stalo, rozhodně by to nemělo tak krásně pokojný charakter.

    ?e jsme měli příznivé mezinárodní podmínky, neznamená ov?em, ?e nám v těchto týdnech někdo bezprostředně pomáhal. Po staletích se vlastně oba na?e národy napřímily samy, neopřeny o ?ádnou pomoc mocněj?ích států či velmocí. Zdá se mi, ?e v tom je velký mravní vklad této chvíle: skrývá v sobě naději, ?e napří?tě u? nebudeme trpět komplexem těch, kteří musí trvale někomu za něco děkovat. Teď zále?í jen na nás, zda se tato naděje naplní a zda se historicky docela novým způsobem probudí na?e občanské, národní i politické sebevědomí. Sebevědomí není pýcha.

    Právě naopak: jedině člověk nebo národ v tom nejlep?ím slova smyslu sebevědomý je schopen naslouchat hlasu druhých, přijímat je jako sobě rovné, odpou?tět svým nepřátelům a litovat vlastních vin. Pokusme se takto chápané sebevědomí vnést jako lidé do ?ivota na?í pospolitosti a jako národy do na?eho chování na mezinárodním jevi?ti. Jedině tak získáme opět úctu k sobě samým, k sobě navzájem i úctu jiných národů.

    Ná? stát by u? nikdy neměl být příva?kem či chudým příbuzným kohokoli jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout.

    Ná? první prezident napsal: Je?í?, nikoli Caesar. Navazoval tím na Chelčického i Komenského. Dnes tato idea v nás opět o?ila. Troufám si říct, ?e snad dokonce máme mo?nost ?ířit ji dál a vnést tak do evropské i světové politiky nový prvek. Z na?í země, budeme-li chtít, mů?e u? natrvalo vyzařovat láska, touha po porozumění, síla ducha a my?lenky. Toto záření mů?e být přesně tím, co mů?eme nabídnout jako ná? osobitý příspěvek světové politice.

    Masaryk zakládal politiku na mravnosti. Zkusme v nové době novým způsobem obnovit toto pojetí politiky. Učme sami sebe i druhé, ?e politika by měla být výrazem touhy přispět ke ?těstí obce, a nikoli potřeby obec podvést nebo ji znásilnit. Učme sami sebe i druhé, ?e politika nemusí být jen uměním mo?ného, zvlá?? pokud se tím myslí umění spekulací, kalkulací, intrik, tajných dohod a pragmatického manévrování, ale ?e mů?e být i uměním nemo?ného, toti? uměním udělat lep?ími sebe i svět.

    Jsme malá země, ale přesto jsme byli kdysi duchovní kři?ovatkou Evropy. Proč bychom se jí opět nemohli stát? Nebyl by to dal?í vklad, jím? bychom mohli oplácet jiným pomoc, kterou budeme od nich potřebovat?

    Domácí mafie těch, kteří se nedívají z oken svých letadel a jedí speciálně vykrmená prasata, sice je?tě ?ije a občas kalí vody, ale není u? na?ím hlavním nepřítelem. Tím méně je jím jakákoli mafie mezinárodní. Na?ím největ?ím nepřítelem jsou dnes na?e vlastní ?patné vlastnosti. Lhostejnost k věcem obecným, je?itnost, cti?ádost, sobectví, osobní ambice a rivality. Na tomto poli nás čeká teprve hlavní zápas.

    Máme před sebou svobodné volby a tudí? i předvolební boj. Nedopus?me, aby tento boj za?pinil dosud čistou tvář na?í vlídné revoluce. Zabraňme tomu, abychom sympatie světa, které jsme tak rychle získali, stejně rychle ztratili tím, ?e se zapleteme do hou?tiny mocenských ?arvátek. Nedopus?me, aby pod vzne?eným hávem touhy slou?it věcem obecným rozkvetla opět jen touha poslou?it ka?dý sám sobě. Teď u? opravdu nejde o to, která strana, klub či skupina zvítězí ve volbách. Teď jde o to, aby v nich zvítězili - bez ohledu na své legitimace - ti mravně, občansky, politicky i odborně nejlep?í z nás. Budoucí politika i presti? na?eho státu bude záviset na tom, jaké osobnosti si vybereme a posléze zvolíme do svých zastupitelských sborů.

    Milí spoluobčané!

    Před třemi dny jsem se stal z va?í vůle, tlumočené poslanci Federálního shromá?dění, prezidentem této republiky. Očekáváte tedy právem, ?e se zmíním o úkolech, které před sebou jako vá? prezident vidím.

    Prvním z nich je vyu?ít v?ech svých pravomocí i svého vlivu k tomu, abychom brzy a důstojně předstoupili v?ichni před volební urny ve svobodných volbách a aby na?e cesta k tomuto historickému mezníku byla slu?ná a pokojná.

    Mým druhým úkolem je bdít nad tím, abychom k těmto volbám přistoupili jako dva skutečně svéprávné národy, které navzájem ctí své zájmy, národní svébytnost, nábo?enské tradice i své symboly. Jako Čech v prezidentském úřadu, který slo?il slib do rukou významného a sobě blízkého Slováka, cítím po různých trpkých zku?enostech, které měli Slováci v minulosti, zvlá?tní povinnost bdít nad tím, aby byly respektovány v?echny zájmy slovenského národa a aby mu nebyl v budoucnosti uzavřen přístup k ?ádné státní funkci, včetně té nejvy??í.

    Za svůj třetí úkol pova?uji podporu v?eho, co povede k lep?ímu postavení dětí, starých lidí, ?en, nemocných, tě?ce pracujících, příslu?níků národních men?in a vůbec v?ech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoli důvodů hůře, ne? ostatní. ?ádné lep?í potraviny či nemocnice u? nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíc potřebují.

    Jako vrchní velitel branných sil chci být zárukou, ?e obranyschopnost na?eho státu nebude nikomu u? záminkou k tomu, aby mařil odvá?né mírové iniciativy, včetně zkracování vojenské slu?by, zřizování náhradní vojenské slu?by a celkové humanizace vojenského ?ivota.

    V na?í zemi je mnoho vězňů, kteří se sice vá?ně provinili a jsou za to potrestáni, kteří v?ak museli projít - navzdory dobré vůli některých vy?etřovatelů, soudců a předev?ím advokátů - pokleslou justicí, je? zkracovala jejich práva, a musí ?ít ve věznicích, které se nesna?í probouzet to lep?í, co je v ka?dém člověku, ale naopak lidi poni?ují a fyzicky i du?evně ničí. S ohledem na tuto skutečnost jsem se rozhodl vyhlásit poměrně ?irokou amnestii. Vězně zároveň vyzývám, aby pochopili, ?e čtyřicet let ?patného vy?etřování, souzení a věznění nelze odstranit ze dne na den, a aby chápali, ?e v?echny urychleně chystané proměny si přeci jen vy?ádají určitý čas. Vzpourami nepomohou ani této společnosti, ani sobě. Veřejnost pak ?ádám, aby se propu?těných vězňů nebála, neztrpčovala jim ?ivot a pomáhala jim v křes?anském duchu po jejich návratu mezi nás nalézat v sobě to, co v nich nedokázaly nalézt věznice: schopnost pokání a touhu řádně ?ít.

    Mým čestným úkolem je posílit autoritu na?í země ve světě. Rád bych, aby si nás jiné státy vá?ily za to, ?e proká?eme porozumění, toleranci a lásku k míru. Byl bych ??asten, kdyby je?tě před volbami nav?tívili na?i zemi - by? na jeden jediný den - pape? Jan Pavel II. a tibetský dalajlama. Byl bych ??asten, kdyby se posílily na?e přátelské vztahy se v?emi národy. Byl bych ??asten, kdyby se nám podařilo je?tě před volbami navázat diplomatické styky s Vatikánem a Izraelem. K míru chci přispět i svou zítřej?í krátkou náv?těvou na?ich dvou navzájem spřízněných sousedů, toti? Německé demokratické republiky a Spolkové republiky Německa. Nezapomenu ani na na?e dal?í sousedy - bratrské Polsko a stále nám bli??í Maďarsko a Rakousko.

    Na závěr bych rád řekl, ?e chci být prezidentem, který bude méně mluvit, ale víc pracovat. Prezidentem, který se bude nejen dobře dívat z oken svého letadla, ale který - a to hlavně - bude trvale přítomen mezi svými spoluobčany a dobře jim naslouchat.

    Mo?ná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slou?í člověku a proto má naději, ?e i člověk poslou?í jí. O republice v?estranně vzdělaných lidí, proto?e bez nich nelze ře?it ?ádný z na?ich problémů. Lidských, ekonomických, ekologických, sociálních i politických.

    Můj nejvýznačněj?í předchůdce zahájil svůj první projev citátem z Komenského. Dovolte mi, abych já svůj první projev ukončil vlastní parafrází tého? výroku:

    Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila!


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek


    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik