PhDr. Petr Just, Ph.D.

Metropolitní univerzita Praha
Fakulta sociálních věd Univerzity Karlovy

Dnešní datum: 04. 07. 2020    
kulatý roh  Informace / Informationkulatý roh

Metropolitní univerzita Praha
Univerzita Karlova v Praze
Bakalářské a diplomové práce
Aktuality / Updates
Konzultace / Office hours
Pomoc s citováním a bibliografií
Petr Just - CV (česky)
Fotogalerie (stará)
Fotogalerie (nová)

Nebraska Library, Archive and Collection

kulatý roh  Metropolitní univerzita Prahakulatý roh
Studijní informační systém MUP
Knihovna MUP

Výuka na MUP
ZS 2012-2013:

  • Politické systémy střední a východní Evropy
  • The Czech Political System (IRES)
  • Český politický systém
  • Politologie

  • LS 2011-2012:
  • Komparace moderních demokracií
  • Český politický systém
  • Střední Evropa

  • ostatní / neaktuální:
  • Politologie
  • Politický systém USA

  • kulatý roh  Fotogalerie / Photo gallerykulatý roh
    Fotogalerie je nyní umístěna zde.

    Photogallery is now located here. StrmilovChata u rybníka KomorníkaUbytování větších skupinČeská KanadaJižní ČechyPenzion skupinyUbytování KunžakPenzion Česká KanadaChata na SamotěChata Česká KanadaUbytování StrmilovRybařeníKomorník

    Počet zobrazených článků: 12 (z celkem 162 nalezených)


    * Document: Manifesto of Charter 77 (1977)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2235 přečtení)

    Manifesto of Charter 77

    In the Czechoslovak Register of Laws No. 120 of October 13, 1976, texts were published of the International Covenant on Civil and Political Rights, and of the International Covenant on Economic, Social and Cultural Rights, which were signed on behalf of our republic in 1968, reiterated at Helsinki in 1975 and came into force in our country on March 23, 1976. From that date our citizens have enjoyed the rights, and our state the duties, ensuing from them.

    The human rights and freedoms underwritten by these covenants constitute features of civilized life for which many progressive movements have striven throughout history and whose codification could greatly assist humane developments in our society.

    We accordingly welcome the Czechoslovak Socialist Republic's accession to those agreements.

    Their publication, however, serves as a powerful reminder of the extent to which basic human rights in our country exist, regrettably, on paper alone.

    The right to freedom of expression, for example, guaranteed by Article 19 of the first-mentioned covenant, is in our case purely illusory. Tens of thousands of our citizens are prevented from working in their own fields for the sole reason that they hold views differing from official ones, and are discriminated against and harassed in all kinds of ways by the authorities and public organizations. Deprived as they are of any means to defend themselves, they become victims of a virtual apartheid.

    Hundreds of thousands of other citizens are denied that "freedom from fear" mentioned in the preamble to the first covenant, being condemned to the constant risk of unemployment or other penalties if they voice their own opinions.

    In violation of Article 13 of the second-mentioned covenant, guaranteeing everyone the right to education, countless young people are prevented from studying because of their own views or even their parents'. Innumerable citizens live in fear of their own or their children's right to education being withdrawn if they should ever speak up in accordance with their convictions.

    Any exercise of the right to "seek, receive and impart information and ideas of all kinds, regardless of frontiers, either orally, in writing or in print" or "in the form of art" specified in Article 19, Clause 2 of the first covenant is followed by extra-judicial and even judicial sanctions, often in the form of criminal charges, as in the recent trial of young musicians.

    Freedom of public expression is inhibited by the centralized control of all the communication media and of publishing and cultural institutions. No philosophical, political or scientific view or artistic activity that departs ever so slightly from the narrow bounds of official ideology or aesthetics is allowed to be published; no open criticism can be made of abnormal social phenomena; no public defense is possible against false and insulting charges made in official propaganda -- the legal protection against "attacks on honor and reputation" clearly guaranteed by Article 17 of the first covenant is in practice non-existent: false accusations cannot be rebutted, and any attempt to secure compensation or correction through the courts is futile; no open debate is allowed in the domain of thought and art.

    Many scholars, writers, artists and others are penalized for having legally published or expressed, years ago, opinions which are condemned by those who hold political power today.

    Freedom of religious confession, emphatically guaranteed by Article 18 of the first covenant, is continually curtailed by arbitrary official action; by interference with the activity of churchmen, who are constantly threatened by the refusal of the state to permit them the exercise of their functions, or by the withdrawal of such permission; by financial or other transactions against those who express their religious faith in word or action; by constraints on religious training and so forth.

    One instrument for the curtailment or in many cases complete elimination of many civic rights is the system by which all national institutions and organizations are in effect subject to political directives from the machinery of the ruling party and to decisions made by powerful individuals.

    The constitution of the republic, its laws and legal norms do not regulate the form or content, the issuing or application of such decisions; they are often only given out verbally, unknown to the public at large and beyond its powers to check; their originators are responsible to no one but themselves and their own hierarchy; yet they have a decisive impact on the decision-making and executive organs of government, justice, trade unions, interest groups and all other organizations, of the other political parties, enterprises, factories, institutions, offices and so on, for whom these instructions have precedence even before the law.

    Where organizations or individuals, in the interpretation of their rights and duties, come into conflict with such directives, they cannot have recourse to any non-party authority, since none such exists. This constitutes, of course, a serious limitation of the right ensuing from Articles 21 and 22 of the first-mentioned covenant, which provides for freedom of association and forbids any restriction on its exercise, from Article 25 on the right to take part in the conduct of public affairs, and from Article 26 stipulating equal protection by the law without discrimination.

    This state of affairs likewise prevents workers and others from exercising the unrestricted right to establish trade unions and other organizations to protect their economic and social interests, and from freely enjoying the right to strike provided for in Clause 1 of Article 8 in the second-mentioned covenant.

    Further civic rights, including the explicit prohibition of "arbitrary interference with privacy, family, home or correspondence" (Article 17 of the first covenant), are seriously vitiated by the various forms of interference in the private life of citizens exercised by the Ministry of the Interior, for example by bugging telephones and houses, opening mail, following personal movements, searching homes, setting up networks of neighborhood informers (often recruited by illicit threats or promises) and in other ways.

    The ministry frequently interferes in employers' decisions, instigates acts of discrimination by authorities and organizations, brings weight to bear on the organs of justice and even orchestrates propaganda campaigns in the media. This activity is governed by no law and, being clandestine, affords the citizen no chance to defend himself.

    In cases of prosecution on political grounds the investigative and judicial organs violate the rights of those charged and those defending them, as guaranteed by Article 14 of the first covenant and indeed by Czechoslovak law. The prison treatment of those sentenced in such cases is an affront to their human dignity and a menace to their health, being aimed at breaking their morale.

    Clause 2, Article 12 of the first covenant, guaranteeing every citizen the right to leave the country, is consistently violated, or under the pretense of "defense of national security" is subjected to various unjustifiable conditions (Clause 3). The granting of entry visas to foreigners is also treated arbitrarily, and many are unable to visit Czechoslovakia merely because of professional or personal contacts with those of our citizens who are subject to discrimination.

    Some of our people -- either in private, at their places of work or by the only feasible public channel, the foreign media -- have drawn attention to the systematic violation of human rights and democratic freedoms and demanded amends in specific cases. But their pleas have remained largely ignored or been made grounds for police investigation.

    Responsibility for the maintenance of rights in our country naturally devolves in the first place on the political and state authorities. Yet not only on them: everyone bears his share of responsibility for the conditions that prevail and accordingly also for the observance of legally enshrined agreements, binding upon all individuals as well as upon governments.

    It is this sense of co-responsibility, our belief in the importance of its conscious public acceptance and the general need to give it new and more effective expression that led us to the idea of creating Charter 77, whose inception we today publicly announce.

    Charter 77 is a loose, informal and open association of people of various shades of opinion, faiths and professions united by the will to strive individually and collectively for the respecting of civic and human rights in our own country and throughout the world -- rights accorded to all men by the two mentioned international covenants, by the Final Act of the Helsinki conference and by numerous other international documents opposing war, violence and social or spiritual oppression, and which are comprehensively laid down in the U.N. Universal Charter of Human Rights.

    Charter 77 springs from a background of friendship and solidarity among people who share our concern for those ideals that have inspired, and continue to inspire, their lives and their work.

    Charter 77 is not an organization; it has no rules, permanent bodies or formal membership. It embraces everyone who agrees with its ideas and participates in its work. It does not form the basis for any oppositional political activity. Like many similar citizen initiatives in various countries, West and East, it seeks to promote the general public interest.

    It does not aim, then, to set out its own platform of political or social reform or change, but within its own field of impact to conduct a constructive dialogue with the political and state authorities, particularly by drawing attention to individual cases where human and civic frights are violated, to document such grievances and suggest remedies, to make proposals of a more general character calculated to reinforce such rights and machinery for protecting them, to act as an intermediary in situations of conflict which may lead to violations of rights, and so forth.

    By its symbolic name Charter 77 denotes that it has come into being at the start of a year proclaimed as Political Prisoners' Year -- a year in which a conference in Belgrade is due to review the implementation of the obligations assumed at Helsinki.

    As signatories, we hereby authorize Professor Dr. Jan Patocka, Dr. Vaclav Havel and Professor Dr. Jiri Hajek to act as the spokesmen for the Charter. These spokesmen are endowed with full authority to represent it vis-a-vis state and other bodies, and the public at home and abroad, and their signatures attest to the authenticity of documents issued by the Charter. They will have us and others who join us as their colleagues taking part in any needful negotiations, shouldering particular tasks and sharing every responsibility.

    We believe that Charter 77 will help to enable all citizens of Czechoslovakia to work and live as free human beings.

    Prague, 1 January 1977

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev prezidenta ČSFR Václava Havla ve Federálním shromáždění na téma rozdělení kompetencí (17.9.1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2049 přečtení)

    Projev prezidenta ČSFR Václava Havla ve Federálním shromáždění
    Téma: rozdělení kompetencí
    Federální shromáždění, Praha, 17. září 1990

    Pane předsedo,
    paní poslankyně,
    páni poslanci,

    letní porady našich tří vlád o dalším rozdělování kompetencí mezi republikami a federací rozčeřily hladinu našeho veřejného života a vyvolaly různé dohady, různá nedorozumění, různá podezření a občas i obavy o budoucnost našeho federativního státu. Zdá se mi, že je za této situace mou povinností předstoupit znovu před vás a zamyslet se z této tribuny nahlas nad povahou a perspektivami naší společné republiky. Nepůjde o žádnou odbornou přednášku, ale spíš jen o několik všeobecných postřehů a úvah.

    Obecný dojem, že hlavním iniciátorem a hlavním motorem diskusí o novém rozdělení kompetencí byla slovenská vláda, je pravděpodobně oprávněný. Domnívám se, že tato iniciativnost slovenské vlády má své hlubší příčiny.

    Snad tyto příčiny osvětlí několik okolností, které se tu pokusím stručně charakterizovat.

    1) Nepočítáme-li krátkou a smutnou periodu tisovského Slovenského státu, neměl slovenský národ po dlouhá staletí nikdy vlastně možnost jakýmkoli způsobem politicky či státoprávně uplatnit svou národní svébytnost a jakkoli zviditelnit na mezinárodní scéně svou existenci. Ve dvacátém století měl třikrát reálnou naději, že se tato jeho přirozená tužba naplní, a třikrát byl hořce zklamán. Poprvé se tak stalo krátce po vzniku našeho novodobého demokratického státu, kdy se v rozporu s původními dohodami mezi Čechy a Slováky postupně prosadila nešťastná idea jediného československého národa. Podruhé byly tyto naděje zklamány po druhé světové válce, kdy byly původní ideje o poválečné struktuře našeho státu opět rychle opouštěny, aby posléze zvítězil tuhý centralismus komunistické moci s takzvaným asymetrickým modelem státního uspořádání. Potřetí byly tyto naděje zklamány po roce 1968, kdy se Československo proměnilo sice formálně ve federaci dvou národních republik, ale tato federace se záhy stala jen jinou administrativní formou téhož totalitního centralismu, který byl charakteristický pro léta předchozí. Lze se Slovákům divit, že po tomto trojím zklamání nechtějí být zklamání počtvrté? Lze se jim divit, jsou-li občas netrpěliví a dožadují-li se energičtěji než Češi rychlého budování autentické federace? Lze se jim divit, že jsou občas až nepřiměřeně nedůvěřiví ke všemu federálnímu, když je vše federální tak zřetelně poznamenáno předchozími trpkými zkušenostmi? Lze se jim divit, že postupují důrazně a že odmítají kompromisy?

    2) Centrum totalitní moci bylo pochopitelně ve federálních strukturách. Dík tomu je vysoký stupeň nedůvěry Slováků k federálním institucím, geograficky jim navíc dost vzdáleným, víc než srozumitelný: totalitní centralismus splývá ve slovenském povědomí s federálností a snaha přenést maximum kompetencí na republikovou úroveň je vlastně také výrazem snahy rozbít obruče centralismu.

    3) Hlavním městem naší federace je Praha a v Praze tudíž po desítiletí sídlily všechny mohutné federální instituce se svými byrokratickými aparáty. Dosavadní způsob bytí naší federace - nazírán slovenskýma očima - měl tudíž podobu čirého pragocentrismu a celá federace se leckterému Slovákovi mohla právem jevit jako podnik povýtce český či pražský. Tak se ostatně mohla jevit i četným obyvatelům Brna či Olomouce.

    Přihlédneme-li ke všem těmto okolnostem, pochopíme energii, s níž slovenská strana žádá tak rychlý přechod mnoha pravomocí z federální úrovně na úroveň republikovou. Myslím, že většina jejích požadavků je oprávněná. Ta část, která by mohla způsobit nemalé komplikace nám všem, je na pozadí toho, co jsem před chvílí řekl, nepochybně aspoň psychologicky pochopitelná.

    Je-li pro slovenské ovzduší charakteristická určitá netrpělivost a zvýšená starost o to, aby touhy slovenského národa po svébytnosti nebyly znovu zklamány, pak pro české prostředí je naopak příznačné, že se problémem přerozdělení kompetencí příliš netrápí, nikterak na ně nepospíchá a spíš se jen podivuje netrpělivosti slovenské, kterou má občas dokonce sklon vnímat nebo interpretovat jako podvědomé či vědomé úsilí o dezintegraci našeho společného státu. Toto české sociální klima má rovněž svou docela srozumitelnou příčinu: v Čechách a zvláště v Praze už tradičně splývá vědomí české s vědomím československým, jedno od druhého není dostatečně oddělováno, dík čemuž se Češi cítí být strukturami československými daleko méně ohrožováni. V jistém smyslu vnímají bezděky mnozí Češi československou státnost, ať už má podobu federativní či nikoli, opravdu jako do značné míry věc svou, totiž českou. Kolik z nás - Čechů - mluví například zcela automaticky o československých penězích jako o penězích českých! Nic zlého tím sice nemyslíme, ale cosi to o našem zdeformovaném vnímání přeci jen vypovídá. Tento paternalistický, ba někdy až přezíravý vztah k slovenskému národu přilévá přirozeně jen oleje do ohně slovenské netrpělivosti a nedůvěry, ne-li přímo slovenského nacionalismu. Takže tu hrozí nebezpečí jakéhosi začarovaného kruhu: čím víc a rychleji stupňuje slovenská strana své požadavky, tím víc se tomu česká strana diví, a čím víc se tomu česká strana diví, tím zřetelněji provokuje některé slovenské kruhy ke stupňování jejich požadavků, které posléze přestávají být diktovány praktickou úvahou a ztělesňují jen poněkud iracionální vůli získat maximum pravomocí do vlastních rukou.

    Na adresu české vlády a českého premiéra jsou přitom občas snášeny výtky, že slovenským nárokům příliš ustupují, že jsou v defenzívě a že vlastně jen pomáhají slovenské reprezentaci oslabovat federální instituce a vůbec naši federaci. Myslím, že tyto výtky jsou nespravedlivé. Český premiér velmi správně cítí, že hlavním úkolem české reprezentace je budování české státnosti a oddělování českého povědomí od povědomí československého. Správně cítí, že autentickou federaci a společné povědomí československé státnosti lze budovat jen na základě dvou rovnocenných a rovnoprávných státností a že české přisvojování si všeho československého je přesně tím, co autentickou federaci může jedině ohrožovat. Tento správný důraz na českou státnost a republikové pravomoce je ovšem paralelní s analogickou vůlí reprezentace slovenské, dík čemuž může vznikat optický dojem, že dvě národní republiky chtějí společně oslabovat federaci nebo že se dokonce přímým vzájemným jednáním proti ní jaksi spolčují. Je-li slovenská vláda z důvodů, o nichž jsem mluvil, o něco energičtější, pak se opravdu může někomu jevit česká vláda jen jako její slabší sekundant. Takový pohled ovšem prozrazuje malé pochopení podstaty věci. Podle mého mínění nebezpečím pro naší federaci není vůle dvou republik po větší míře pravomocí a přímé vzájemné jednání republikových institucí, a tím méně zdánlivá slabost jednoho partnera ve srovnání s partnerem druhým. Nebezpečí vidím v něčem jiném. Pokusím se vysvětlit v čem.

    Reprezentace našich dvou republik oprávněně znovu a znovu zdůrazňují, že federativní svazek vzniká vždycky z dobrovolné vůle a z dohody jeho účastníků a že federální struktury mají plnit jen ty funkce, které jim sdružující se státy daly. Přesně tak vznikly před více než dvěma sty lety Spojené státy americké, tento první federativní útvar v historii: třináct amerických států se tehdy dohodlo na tom, že určité okruhy státních funkcí postoupí vzniklé federaci. I Československo vzniklo původně z dohody našich dvou národů, byť ještě ne jako stát federativní. Pokoušíme-li se dnes budovat to, čemu říkáme autentická federace, musíme skutečně vyjít z historické dohody našich dvou národů v roce 1918 a dál ji rozvíjet přesnějším vymezováním funkcí, kterou oba národy - dnes dvě národní republiky - delegovaly a dále hodlají delegovat na společný stát. Metaforicky by se dalo říct, že původní smlouvu dnes novelizujeme. Potud je všechno v pořádku, přímé jednání republikových vlád je legitimním počátkem této "novelizace" a já osobně proto v těchto jednáních, byť by třeba byla i jakkoli dramatická a kontroverzní, nespatřuji nic nebezpečného.

    Kdo však řekl A, musí říct i B. Určité nebezpečí spatřuji v tom, že neustálým zdůrazňováním a opakováním A se povážlivě zapomíná na B.

    Co je tím B?

    Je a musí jím být respekt k dosažené dohodě, identifikace s ní a jasné vědomí její závaznosti. Když jsme se jednou dohodli na společném soužití ve federativním státě, znamená to, že i tento federativní stát musíme brát za svůj a identifikovat se s ním jako se svým společným dílem i úkolem. Současné diskuse o rozdělování pravomocí ve mně občas vyvolávají nedobrý pocit, jako by obě naše republiky bezděčně chápaly federaci jako jakési nutné zlo, totiž jako pouhý nepříjemný deštník, který musí z určitých mezinárodně-meteorologických důvodů společně držet nad hlavou, aby nezmokly. Občas se téměř zdá, jako by pro ně federace byla jejich společným nepřítelem, jakousi nepříjemnou komplikací na jejich cestě k svébytnému rozvoji; někdy to dokonce působí tak, jako by tu byly dvě plnohodnotné národní republiky, patřící jejich národům a národnostem, a kdesi ve vzduchoprázdnu nad nimi jako by se vznášela federace, která nepatří nikomu.

    Český premiér měl pravdu, když řekl, že tu existuje český a slovenský národ, ale žádný národ federální. Já bych k tomu ovšem dodal, že i když tu není žádný federální národ, je tu nepochybně "federální lid" a patnáct a půl miliónu občanů naší federativní republiky, kteří si svobodně zvolili za svého nejvyššího představitele vás, tedy Federální shromáždění. A že z týchž voleb vzešla i federální vláda, o které věru nelze říct, že by trčela někde ve vzduchoprázdnu a nikoho nereprezentovala: je přece naopak nejvyšším orgánem výkonné moci v naší federaci!

    Identita každého z nás je složena z více vrstev. Cítíme ji v příslušnosti k naší rodině, k našemu povolání, k naší obci, k našemu národu, k našemu státu jako celku, k Evropě. A cítí-li se občan Kalifornie být Kaliforňanem, pak to neznamená, že se necítí být zároveň Američanem. Delegování určitých funkcí z nižšího útvaru na útvar vyšší neznamená jen jakési okleštění útvaru nižšího, tedy cosi negativního, ale znamená to zároveň veskrze pozitivní účast na útvaru vyšším. Dovolte mi přirovnání: je-li profesor biologie hrdý na přírodovědeckou fakultu, na níž působí, a zároveň na univerzitu, jejíž je tato fakulta součástí, není v tom nic rozporného. Jen to zrcadlí fakt, že zatímco práce fakulty přispívá k dobrému jménu univerzity, univerzita vytváří zase výhodné prostředí pro rozvoj fakulty. Podaří-li se nám vytvořit analogickou situaci v našem státoprávním uspořádání, pak můžeme zcela přirozeně zakoušet s hrdostí současně svou identitu národní - ať už českou či slovenskou - i svou identitu státní, totiž československou.

    Federace není ani trik, který si vymysleli Češi na Slováky, ani jakási hloupá komplikace, která se plete do cesty šťastnému životu Čechů i Slováků, ale je to naopak náš společný úkol, naše společné dílo, kus naší nezcizitelné identity, je to vlastnictví náš všech, československých občanů, ať už jsme Čechy, Slováky, Maďary, Rusíny, Romy, Poláky či Němci, anebo ať se cítíme být Moravany či Slezany.

    Zpopulárnělo heslo, že silné republiky tvoří silnou federaci. Ano, zajisté, Ale jen za předpokladu, že pro to něco udělají, totiž že i tento federativní svazek vezmou za svůj, identifikují se s ním, respektují ho jako společný výtvor, který je třeba pěstovat, kultivovat, dotvářet, zdokonalovat a který je třeba - v neposlední řadě - mít i trochu rád.

    Federace není slepenec dvou či více plně samostatných subjektů, které jen tlak vnějšího světa navzájem slepil. Federace je dobrovolné zřeknutí se části své suverenity ve prospěch suverenity vyššího řádu; federální instituce nejsou překážkou života institucí republikových, ale jsou nástrojem oné suverenity vyššího řádu; nástrojem, který je třeba ve vlastním zájmu nejen respektovat, ale aktivně dotvářet. Citované rčení bych se dokonce odvážil doplnit jeho parafrází: bez silné federace nebude silných republik.

    Dovolte mi, abych v této souvislosti sám za sebe zdůraznil, že slib, který jsem slavnostně složil do vašich rukou, totiž, že budu chránit ústavu a celistvost federativního státu našich národů a národností, hodlám beze zbytku splnit.

    Je pochopitelné, že v době, kdy budujeme vskutku demokratický stát, vskutku autentickou federaci a kdy usilujeme o obsáhlou decentralizaci všech oblastí společenského života, vystupují do popředí především ty kompetence, které chtějí republiky, případně nižší regionální útvary právem vyvlastnit centru. Oč více se však toto téma dne ocitá v popředí, o to víc je zapotřebí, abychom nezapomínali na nutnost nově budovat i všechny orgány naší federace, hledat jejich nové funkce, vymezovat nově jejich obsah a totožnost a respektovat je podobně, jako občan Kalifornie či Texasu respektuje pravomoc všech federálních institucí Spojených států amerických. Při této práci bychom měli čerpat ze zkušeností pevných a fungujících federací, jako jsou právě třeba Spojené státy americké, a neměli bychom ztrácet čas vynalézáním vynalezeného.

    Zač se tu přimlouvám, je zřejmé: za aktivní, tvůrčí a nebál bych se říct vlastnický a vlastenecký přístup nejen ke strukturám republikovým, ale i ke strukturám federálním. Naší vládou je jak vláda Pithartova či Mečiarova, tak vláda Čalfova. Našimi parlamenty jsou jak dvě národní rady, tak obě komory tohoto Federálního shromáždění. Naše zájmy, byť různě a jinak, hájí a uskutečňují všechny tyto instituce.

    Oč běží, není tedy oslabování federálních orgánů nebo dokonce jejich vyřazování ze hry. Chceme něco jiného: budovat tyto orgány na principu naprosté rovnoprávnosti obou republik, které se ve vlastním zájmu shodují na jejich nezbytnosti, a co nejpraktičtěji, nejsrozumitelněji a nejproduktivněji technicky rozdělit pravomoce mezi ně a orgány republikové.

    Nehodlám tu zacházet do detailů. To je úkolem odborníků, vlád a zastupitelských sborů. Chtěl bych se tu jen zmínit o základních směrech, jimiž by měly zřejmě všechny práce na struktuře kompetencí jít. Myslím si, že mimo obrany státu, jeho bezpečnosti, zahraniční politiky, měny, ochrany hranic a dalších nesporných funkcí federálního státu by měly k federálním úkolům patřit rozhodující část legislativy, vymezení práv a povinností občanů, strategické rozhodování v oblasti politiky, ekonomiky, ekologie i energetiky a nevyhnutelná část řízení jednotných systémů. Na úroveň republikovou naopak nepochybně patří maximum správních funkcí, od státní správy, otázek územního členění a samosprávy, až po nutnou míru řízení všech odvětví hospodářského života, včetně správy těch státních institucí, které spolutvoří jednotné celostátní systémy.

    Při rozdělování kompetencí musí být všechny centrální orgány, tedy nejen orgány federální, ale i orgány republikové, výrazně zmenšeny a odbyrokratizovány. V demokratickém a decentralizovaném státě, jehož ekonomika má být tržní, mohou být mamutí řídící instituce včetně ministerstev, které mají mnoho set zaměstnanců navzájem si jen přidělávajících práci a všem ostatním ztěžujících život, nahrazeny podstatně menšími týmy kvalitních odborníků. Dále musí být federálnost federálních institucí zdůrazněna všemi možnými a účelnými způsoby, včetně toho, že se některé z nich přistěhují na Slovensko či na Moravu. Pocit pragocentrismu by měl postupně ztrácet své opodstatnění.

    Domnívám se, že všechny práce na přerozdělování kompetencí by měly být neseny duchem hlubokého vzájemného porozumění a tolerance a že by se měly zcela přenést z terénu prestiže a nacionálních emocí na terén konkrétních a odborných úvah o tom, co je v tom kterém případě vskutku funkční, účelné a pro všechny prospěšné. Neměli bychom tyto práce chápat jako boj o moc mezi republikami a federací, ale jako hledání takových vazeb, které budou nejlépe fungovat. Nejde přece o to, kolika ministerstvy, úřady a pravomocemi se mohou republiky a federace pyšnit, ale o to, aby náš federativní stát i obě republiky, které ho tvoří, co nejlépe fungovaly.

    Mnohokrát jsem řekl, ba dokonce i dnes jsem to opakoval, že budujeme vlastně znovu náš stát. Myslím, že bych k tomu měl dodat přeci jen jednu důležitou věc: tento stát nebudujeme na zelený louce, ale na půdě mnoha a mnoha historických, kulturních, hospodářských a dalších daností. Kdybychom aspoň v nejnutnější míře k těmto danostem nepřihlíželi, byli bychom čirými utopisty, kteří by velmi brzy zkrachovali.

    Jednou z těchto daností, v této souvislosti obzvlášť důležitou, je okolnost, že náš stát z hlediska mezinárodního práva má jednu jedinou a v podstatě nedělitelnou politickou subjektivitu. Jsme světovým společenstvím uznáni a respektováni jako suverénní stát v těch hranicích, které jako celek dnes má, a jedině takto máme přístup do nejrůznějších mezinárodních institucí i do různých struktur integrující se Evropy. Všechny mezistátní smlouvy, včetně těch, které se týkají různých státních úvěrů a stabilizačních fondů, můžeme uzavírat jen jako takovýto státní subjekt, který si výhledově zaručuje svou subjektivitu a nezproblematizovatelnou a nedělitelnou odpovědnost za své závazky. Musíme samozřejmě v daleko větší míře než dosud dbát o to, aby na mezinárodní scéně bylo jasně vidět, že tento stát je tvořen dvěma rovnoprávnými národy a že jeho rovnoprávnými občany jsou i příslušníci našich národnostních menšin, zároveň ale bychom byli proti svým nejbytostnějším zájmům, kdyby toto úsilí mělo mít za následek pochybnosti o naší státní integritě. Sjednocující se Evropa, v níž hrají státní hranice stále menší roli a jejíž státy, národy a země postupují stále víc pravomocí nadnárodním celkům, by se nám velmi těžko otevřela, kdyby měla pochybnost o tom, že jako stát jsme schopni ručit za svou integritu a z ní vyplývající nedělitelnou odpovědnost. To, co tu říkám, není účelová spekulace na obranu československé státnosti, ale je to poukaz na základní pilíř jakéhokoli partnerství, kterým je důvěra v identitu a odpovědnost druhého.

    Ostatně nezdůrazňuji toto všechno náhodou právě teď: vím velmi dobře, jak poslední dobou rostou v mezinárodních politických a hospodářských kruzích rozpaky z našich leckdy žabomyších sporů, obavy z naší neschopnosti garantovat svou státní integritu a pochybnosti o naší vnitropolitické stabilitě, v kterou tytéž kruhy donedávna ještě plně věřily. Mnozí investoři odkládají už své investice, mnozí se rozhodli vyčkávat. Myslím, že by nikomu z nás -ať už jsme Čech nebo Slovák - nemělo být lhostejné, zda se staneme hospodářsky prosperujícím státem, srovnatelným se státy západoevropskými, za sedm nebo za sedmnáct let.

    Leckdo byl zaražen tím, že naše vlády z iniciativy vlády slovenské začly vlastně jen několik dní poté, kdy Federální shromáždění přijalo kompetenční zákon, jednat o dalším přesunu kompetencí. Přiznám se, že jsem tím zaražen nebyl, protože jsem zaregistroval četné signály - včetně těch, které obsahovala programová prohlášení republikových vlád - toho, že proces přesunu kompetencí nebyl kompetenčním zákonem definitivně uzavřen. Říkám si dokonce, že rychlost tohoto procesu může být vlastně k něčemu dobrá: čím dřív uzraje to, co beztak musí uzrát, tím dřív budeme moci společně napnout své síly k řešení všech dalších ohromných problémů, především v hospodářské sféře, které musíme řešit a na jejichž řešení naše společnost se stále větší netrpělivostí čeká.

    Základní kameny státu, který znovu budujeme, budou naše tři ústavy, dvě republikové a jedna federální. Měl jsem možnost seznámit se s předběžnými návrhy všech těchto tří ústav a přiznávám se, že jsem byl dost zklamán. Návrhy republikových ústav obsahují dlouhé pasáže, které prokazatelně patří do ústavy federální, ba obsahují dokonce i jakési seznamy námětů pro ni. Všechny tři návrhy se mi přitom zdály být zbytečně podrobné: kdyby byly v této podobě přijaty, zcela určitě by si život krátce na to vyžádal, aby byly doplňovány novými a novými ústavními zákony. Četba těchto návrhů mne jen utvrdila v přesvědčení, že práce na našich nových ústavách by měla být daleko koordinovanější, ba že by tyto tři ústavy měly vznikat společně jako dílo jediného tak říkajíc trojčlenného týmu. Jen tak mohou vytvářet logický trojúhelník, který bude zárukou dobrého fungování všech našich tří státních útvarů, a nikoli jeho hlavní brzdou.

    V případě naší dvojfederace nepovažuji za příliš šťastné zakotvovat v ústavách právo republik vystoupit z federace. Něco takového není ani v ústavě americké. Takový článek jen posiluje pocit nepevnosti a dočasnosti našeho společného státu a prohlubuje pochybnost o jeho schopnosti být komukoli odpovědným partnerem v jednání. Navíc každá společnost a každý stát není jen smlouvou mezi žijícími, nýbrž i smlouvou mezi těmi, kdo žijí, kdo již zemřeli, a těmi, kdo se ještě nenarodili. Nevíme, a nemůžeme vědět, zda by jednomu či oběma našim národům minulé a budoucí generace právo odtržení přiznali, a proto není ani správné ho ústavně zakotvovat.

    Jelikož dosud stále platí současná nevyhovující ústava a různé nevyhnutelné legislativní kroky se s ní neustále dostávají do neřešitelných rozporů, považuji za velice dobrý návrh, abyste už v listopadu přijali ústavní listinu o právech a povinnostech občanů, která by vytvořila nezbytný ústavně právní prostor pro všechny další legislativní práce, jež mají naše zastupitelské sbory před sebou. Tato ústavní listina by se později mohla stát integrální součástí nové federální ústavy a mnohé z toho, co by obsahovala, by už nemuselo být v ústavách republikových.

    Milé dámy,
    vážení pánové,

    hovořil jsem o nutnosti respektovat vyšší, to jest nadnárodní identitu našeho společného státu, ctít jeho federální instituce jako naše společné dílo, které slouží všem československým občanům. Co je však obsahem této identity? Jak ji vlastně definovat: Jak vymezit její zdroje, její podstatu a její smysl?

    Domnívám se, že v povědomí obou našich národů i všech národností žijících v naší zemi jsou určité společné tradice formované naší příbuzností i dlouhým soužitím a že tyto tradice pozoruhodně - a pozoruhodně shodným způsobem - ožily koncem minulého roku v českých zemích i na Slovensku, když jsme všichni společně začli lámat obruče, jimiž nás svazoval totalitní systém. K těmto tradicím patří: důvěra v lidského ducha a v jeho schopnost vítězit nad násilím, aniž by se sám musel k násilí uchylovat; víra v nadosobní hodnoty a v lepší lidské stránky; odpovědnost občana za obec; porozumění, tolerance a schopnost odpouštět i se kát; touha po demokratickém pořádku a schopnost demokratického chování; hluboký respekt k lidským právům; touha žít svobodně a důstojně v nezávislém státě, který se hlásí ke své evropské příslušnosti; schopnost věcně uvažovat a nepodléhat fanatismu; nadhled, humor, fantazie a občanská kultura. Domnívám se, že obdivuhodná podobnost étosu, který charakterizoval první týdny revolučního dění na celém československém území, potvrzuje, že existují hodnoty a ideály, které nás všechny spojují a které mohou být vskutku pevným duchovním základem našeho budoucího společného státu. Československá identita není tedy jen pouhá fikce anebo dodatečně konstruovaná z nouze ctnost. Je to cosi poměrně jasně definovatelného, co není vůbec žádným umělým vězením české a slovenské národní existence, ale co je jejich společným jmenovatelem a vskutku perspektivním východiskem k budování stabilního a humánního federativního státu.

    Děkuji vám za pozornost.



    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: První projev Klementa Gottwalda na půdě parlamentu (21.12.1929)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (3650 přečtení)

    První projev Klementa Gottwalda na půdě parlamentu
    (Praha, Národní shromáždění, 21.12.1929)

    Nová vláda a nový parlament začaly svoji práci několika příznačnými, typickými, ba symbolickými činy.

    Za prvé navalily na chudé poplatnictvo 2,5 miliardy nových daní ve formě prodloužení zákona o dani z obratu a o úředních dávkách.

    Za druhé odpověděly na komunistický návrh ve prospěch nezaměstnaných vyhozením téměř celého komunistického klubu z parlamentu, činem, k němuž nesáhl ani fašista Pilsudski.

    Za třetí daly uspořádat proti nezaměstnaným, kteří demonstrovali za komunistický návrh, v Brně, v Praze, v Moravské Ostravě a jinde pendrekiády, daly je ztlouci a pozavírat, při čemž národněsociální senátor Šťastný nazval nezaměstnané dělníky syčáky a vagabundy.

    Nová vláda zahájila svoji práci za čtvrté tím, že ústy svého ministra spravedlnosti, sociálního demokrata Meissnera, ohlásila novou persekuci dělnického tisku zrušením těch posledních zbytků tak zvané tiskové svobody a znemožněním revolučního tisku vůbec.

    A konečně na poli zahraniční politiky uvedla se nová vláda tím, že drze hrozila Sovětskému svazu, že se připojí k intervenční notě Ameriky a Anglie ve prospěch tonoucí bandy čínských kontrarevolucionářů, zatím co zde v Praze ministr Beneš jednal s ministrem rumunských bojarů o intervenční, obkličovací politice proti Sovětskému svazu na západě.

    Tato první série symbolických činů nové vlády je živým komentářem vládního prohlášení, je tónem, který určuje muziku nové vlády. Těmito činy se nová vlády, nový parlament uvedly, těmito činy nová vláda prokázala, že bude vládou hladu, vládou policejního teroru a vládou přípravy imperialistické války proti Sovětům. (Hlasy: „A sociálfašistů, na to jste zapomněl!“) I ti přijdou na řadu, bez sociálfašistů by byla tato vláda nemožná.

    Vládní prohlášení praví, že hlavním úkolem nové vlády bude hledat a nalézt prostředky k odstranění hospodářské krise. Jak si to představujete, to jste už ukázali.

    Budete chtít zvýšit daně nepřímé, spotřební, budete chtít zrušit poslední zbytky ochrany nájemníků a zvýšit činže, budete chtít zvýšit agrární cla a drahotu, budete chtít vyhazovat další desetitisíce dělníků z práce a odsuzovat je k smrti hladem, budete chtít stupňovat kapitalistickou racionalisaci! – Prodlužováním doby pracovní, snižováním mezd, popoháněčstvím a závodním fašismem budete chtít vyždímat z dělníků, kteří v závodech zůstanou, poslední kapku krve. Budete chtít daněmi, poplatky a exekucemi přivést na buben další desetitisíce malozemědělských usedlostí a celé vaše žvanění o „odstranění“ zemědělské krise nemá žádný jiný smysl než ten, abyste poslední krejcary, které ještě zůstanou v kapsách malorolníků, vytáhli, abyste přivedli na buben poslední ještě jakž takž samostatnou drobnou usedlost. Budete zkrátka a dobře chtít řešit krisi vašeho prohnilého režimu na účet pracujícího lidu.

    Vládní prohlášení slibuje, že prý se vláda postará o klid a pořádek, že se bude dbát, aby státní administrativa byla vzdalována všech rušivých vlivů a byla vedena v duchu stejné spravedlnosti ke všem. Také v tomto směru jste už ukázali, jak si to představujete.

    Zavíráte komunistické poslance, zavíráte sta a tisíce poctivých dělnických funkcionářů, zatímco zde, v této vaší sněmovně, sedí vrah nejen ruských dělníků, ale i legionářů /Je míněn Rudolf Gajda – (Místopředseda Roudnický zvoní: „Prosil bych pana řečníka, aby užíval parlamentních výrazů.“)

    Odsuzujete do kriminálů dělníka, který ukradl housku, ale celá vaše vládní společnost je složena ze stran, které stát okradly o miliardy a miliardy na špiritusu, na válečných půjčkách, na zbyťácích na dodávkách a na všem možném. To je ta vaše spravedlnost. Štvete daňového exekutora na domkaře a malého živnostníka pro nezaplacení několika korun daně, ale podle týchž svých zákonů snižujete a odepisujete stamiliony daní fabrikantům a velkostatkářům. Dáváte tlouci a zavírat stávkující dělníky a pro každého stávkujícího člověka. Který se brání proti vykořisťování, budete mít jen kriminál, zatím co na obranu fabrikantů si dáváte vyrukovat celou rotu špiclů a policistů. Taková je vaše „spravedlnost ke všem“.

    A vy budete chtít s pomocí nové vlády tuto svou „spravedlnost“ ještě více rozšiřovat a uplatňovat. Vy budete chtít s pomocí zákona o závaznosti kolektivních smluv znemožnit dělníkům jakoukoli obranu, budete jim chtít zakazovat stávku, budete je chtít vydat na milost a nemilost zaměstnavatelům. (Posl. Langr: „Mluvíte o věcech, kterým nerozumíte!“ Výkřiky poslanců čs. Strany nár. socialistické.) Věru, pane, nerozumím tomu, zaprodávat dělníky. Budete chtít úplně zničit proletářský tisk. Budete chtít pendreky, bajonety a kriminály potlačit každý projev nespokojenosti. Budete chtít komunistické zástupce v parlamentě učinit „neviditelnými a neslyšitelnými“. Budete zkrátka chtít zde zavést dokonalý režim fašistické diktatury, budete se chtít prosadit na žandárské bajonety.

    Vládní prohlášení konečně oznamuje, že vláda bude věnovat plnou pozornost obraně státu a pohotovosti armády. Co ta vaše péče o armádu a obranu státu bude znamenat, to víme. Budete chtít vrhnout další miliardy do chřtánu kapitalismu a militarismu. Budete chtít v armádě utužit režim káznice, budete chtít zavést ještě více než dosud vojnu, vojnu „jako řemen“. Budete chtít pokračovat ve výstavbě válečného průmyslu a přetvořovat veškeren průmysl na válečnou výrobu.

    Budete chtít zmilitarisovat celý národ, budete chtít zavést předvojenskou výchovu mládeže a postavit ji pod komando vašich oficírů, kapitalistických oficírů, na obranu peněžního toku, na obranu kořistníků. (Výkřiky: „A co v Sovětském svazu?“) V Sovětském svazu se proletáři učí střílet proti kapitalistům, proti vám, tam se stavějí šibenice na vás, tam se dělají tanky proti vám, kapitalistům, a v tom je ten rozdíl!

    VY budete zkrátka a dobře chtít urychlit křižácké tažení proti Sovětskému svazu. (Hluk.) Když tak křičíte, proč váš ministr Beneš nevysvětlí, jak je to s těmi tajnými smlouvami s Rumunskem a Polskem? Proč váš zaměstnavatel, ředitel Živnobanky, nevysvětlí, k čemu se vyzbrojuje rumunská armáda československými zbraněmi, k čemu staví Škodovky v Polsku, Rumunsku, Litvě a Jugoslávii zbrojnice a arsenály? (Posl. Knejzlík: „Proti Rudé armádě!“) Ano, proti Sovětskému svazu!

    Zkrátka, celé to vaše vládní prohlášení a živý komentář k němu ukazuje směr vaší politiky, politiky hladu, fašistické diktatury a politiky války. (Výkřiky.)

    A nyní k těm sociálfašistům, po nichž se vám tolik stýskalo. (Hluk.) Vám tady, co tak křičíte, bych doporučoval, abyste si napsali na ceduličky, co chcete vědět, a já na všechno odpovím. Teď k těm sociálfašistům.

    Vy tady tancujete tanec mezi vejci a chcete dělníkům dokázat, že proto jste vstoupili do vlády, abyste v ní zastávali zájmy dělníků. To bohužel tak není. (Místopředseda Roudnický zvoní.) My vás nazýváme sociálfašisty a vy říkáte, že je to nadávka. Tak by mohl na příklad říci vůl, když se mu řekne vůl, že je to nadávka, rovněž tak lump nebo vrah, když se mu tak řekne by mohl tvrdit, že je to nadávka. A tak je to i s názvem sociálfašistů. To není nadávka, nýbrž jen označení skutečnosti.

    Podívejte se, vždyť vy a vaše strana nemáte nic společného s dělnictvem, jste součástí buržoazie, součástí panující třídy, jste její stranou už i sociálním postavením vás všech. Psí boudy, vily, blahobytný život, zbytkové statky atd., to už jsou ty sociální kořeny, z nichž vyrůstá sociálfašismus.

    Ale i kdyby toho nebylo, vezměte vaši ideologii. Vy jste zapomněli, nebo to vlastně ani nevíte, že společnost se skládá z tříd, a když vy mluvíte o třídách, tak to děláte jako jeden z vašich theoretiků, který nazval zdrcující část proletariátu lumpenproletariátem, sezónní a pomocné dělníky postavil na roveň prostitutkám, pravil, že jsou pouze objektem sociální péče. K třídě dělnické počítáte pravděpodobně pouze „proletáře“ od vašeho odborového sekretáře nahoru. To vás ukazuje v pravém světle. (Výkřiky.) Pro vás jsou nezaměstnaní syčáci a vagabundi, pro vás jsou sezónní a pomocní dělníci rovni prostitutkám. To je ideologie fašistická, ideologie, podle které Mussolini tvoří korporativní stát.

    Vaše politika je dalším důkazem vašeho sociálfašismu. Já vás zde osobně neznám. Včera jsem přišel a mluvil tu jeden pán. Ptám se, kdo je to? Je to agrárník. Ten mluvil skutečně agrárnickou řeč. Přišel druhý, mluvil agrárnicky, myslím si, je to také agrárník. On mluvil právě tak jako Zadina - zatímco to byl „soudruh“ Koudelka. Vždyť mezi vámi není vidět žádných diferencí a rozdílů. Vy jste jedna rodina, vy patříte do jedné rodiny buržoasie, do rodiny fašistů!

    A konečně vaše praxe: stávkokazectví v každém případě, vaše špiclování, vaše pomahačská služba zaměstnavatelům, vaše účast na všech zločinech proti pracujícímu lidu - to je ten váš sociálfašismus. Byli to severočeští horníci, které jste právě včera znovu zaprodali. A ti vám to zúčtují.

    Když vám tedy říkám „sociálfašisti“, je to právě tak, jako když se řekne lumpovi lumpe. (Místopředseda Roudnický zvoní: „Prosil bych pana řečníka, aby užíval parlamentních slov.“) To není nadávka, nýbrž je to obsah celé vaší politiky, celé vaší činnosti. Vy zkrátka a dobře v této vládě nebudete a nemůžete hájit zájmy dělníků, poněvadž jste součástí buržoazie, nehájíte zájmy dělníků, nýbrž naopak budete v této vládě údernou rotou kapitalistické reakce. Proto si vás buržoasie povolala, vzala do své vlády, abyste dělali údernou rotu kapitalistické reakce. Proč vás fašista Stříbrný volal do vlády? Neřekl Stříbrný, že je to plus nové vlády, že jste v ní? A fašista Stříbrný je muž, který zastává zájmy buržoasie. A vítá-li vás fašista jako své rodné bratry, gratuluji.

    Ale konečně dále: vždyť jste na tom vládním prohlášení spolupracovali. Vždyť vaši řečníci se s tímto vládním prohlášením solidarisovali všichni: vždyť jste hlasovali pro vyhození komunistických poslanců, ale nejen to, nýbrž vlastnoručně jste je pomáhali vyhazovat!

    Vždyť sociálfašista Soukup rovněž vyhazoval komunistické senátory. Vždyť váš člověk, sociálfašista Šťastný, nazval nezaměstnané „vagabundy“. (Výkřiky poslanců nár. socialistických: „To je lež!“ ) Tak lže „České slovo“.(list Nár. socialistů – Já za to nemohu, já sice vím, že jinak vždy lže, a když to i vy potvrzujete, tím lépe. Šťastný však nazval nazaměstnané dělníky syčáky a vagabundy. (Výkřiky. – Místopředseda Roudnický zvoní.) Byl to přece váš člověk, sociálfašista Meissner, který prohlásil, že musíme mít odvahu nemluvit již o svobodě tisku. Byl to Beneš, který hrozil a hrozí Sovětskému svazu a paktuje se s Pilsudským a rumunskými bojary proti Sovětskému svazu. Byl to váš člověk, sociálfašista Hampl, který zde z této tribuny prohlásil, že to byly především mezinárodní vlivy, které přivodily váš vstup do vlády. Co tím Hampl myslel? Myslel účast Labour Party a německých sociálních demokratů na vládě. A proč MacDonald vstoupil do anglické vlády? Aby tam zastával zájmy dělníků? Nikoli, ale aby prováděl racionalisaci, na kterou sami kapitalisté nestačili, Aby střílel a házel bomby na koloniální národy v Palestině, v Indii a všude v koloniích Velké Británie. Aby organizoval lépe než konservativec Baldwin – lépe, poněvadž pokrytečtěji, mazaněji, poněvadž sociálfašisticky – frontu proti Sovětskému svazu. Proto šel MacDonald do vlády. Proč šel Herman Müller do vlády? Proto, aby pomohl německému proletariátu? Nikoli, ale aby proti německému proletariátu použil veškeré moci státu, aby pořádal zörgiebeliády proti proletářům, aby umožnil německé buržoasii provést Youngův plán zvýšeným vykořisťováním, novou etapou racionalizace, fašismem. A co vaši přátelé ve Vídni, tzv. austromarxisté, sociálfašisté vídeňští? Vždyť oni spolu s Heimwehry, se Schoberem odhlasovali fašistickou ústavu. A proto tedy jsou „hoffähig, regierungsfähig“, a proto také vy jste byli povoláni do vlády. Hampl to doznal. Konečně váš člověk, sociálfašista Dundr, ve své řeči v senátě obhajoval vaši třídní, buržoasní justici, prohlásil ji za pilíř státu a měl pravdu: vaše třídní justice je ve skutečnosti pilířem vašeho státu. (Poslanec Jaksch: „Was ist mit den Kerkern in Sowjetrussland?“) In den Kerkern in Sowjetrussland sitzen die Kontrarevolutionäre, sitzen die Mörder, gerade so wie ihr in den tschechoslowakischen Kerkern einmal sitzen werdet. (*) (Výkřiky.) Tentýž Dundr obhajoval ve své řeči kapitalistickou racionalizaci, imperialistickou politiku Československa. Tentýž Hampl zde před několika dny hlásal boží mír od Kramáře až po Czecha pod heslem: „Odpusťme si a hrr společně na dělníky a komunisty!“ To není jen řečnický obrat. To je politická deklarace té skutečnosti, že jste s buržoazií srostlí, že jste její součástí, že jste dnes její avantgardou. (Výkřiky.) Byla to konečně tady madame Zeminová, která z této tribuny prohlásila, že tato vláda, která se tak skvěle uvedla, přišla právě včas. A madame Zeminová současně pak v kuloárech se cvičila pravděpodobně v těch příštích úkolech vlády tím, že tu maličkou Čižinskou škrtila. To je velmi příznačné.

    Zkrátka a dobře: říkáme-li vám sociálfašisti, nenadáváme vám, nýbrž konstatujeme fakt. Říkáte-li vy, že jste vstoupili do vlády proto, abyste tam hájili zájmy dělnictva, tedy vás vaše skutky usvědčily dávno ze lži a tím více vás usvědčí ze lži v budoucnosti. Žádný tanec mezi vejci vám nepomůže. Vy jste a v budoucnu budete ještě více avantgardou fašismu, avantgardou imperialismu, avantgardou války. Vaším zářivým vzorem je Zörgiebel, vaším zářivým vzorem je Pilsudski, vaším zářivým vzorem je koloniální politika Anglie v Indii, v Palestině, Iráku a všude jinde. Čím více bude tento kapitalistický režim ohrožen, tím brutálněji budete postupovat proti dělnictvu. Vy dnes ještě dělnictvu mažete med okolo úst, ale přijde doba, kdy přestanete i s tím a půjdete proti dělnictvu brutálním násilím právě tak jako otevření fašisté.

    Tedy, jak jsem už pravil: tato sociálfašistická vláda bude chtít řešit krisi tohoto kapitalistického řádu na účet dělnictva, bude chtít zavést otevřenou diktaturu, bude chtít urychlit intervenční válku proti Sovětskému svazu. Opakuji: bude chtít. O chuť zde není, apetit má tato vláda dobrý, bude chtít všechno.

    Ale zapomínáte, že děláte účet bez hostinského. A tím je v tomto případě proletariát a jeho komunistická strana. A tento proletariát vám dnes nebo zítra, později nebo dříve, ale docela určitě udělá tlustou čáru přes váš rozpočet. Tento pracující lid, o jehož kůži zde kupčíte, vám dokáže, že si nedá na svém těle dříví štípat. Pamatujte si, že se se džbánem chodí pro vodu jen tak dlouho, až se ucho utrhne, a že mnohdy stačí kapka, aby pohár přetekl.

    Svými prvními brutálními činy proti pracujícímu lidu vyhlašujete dělníkům válku. Dělníkům a komunistické straně vyhlašujete válku. Dobře, my tuto výzvu přijímáme, my tuto výzvu opětujeme! (Výkřiky.)

    Co máte? Máte školy, máte kostely, máte rotačky, máte prodejná pera, máte prodejné huby, máte pornografii. Máte špicly, máte policajty, máte žandarmy, máte armádu, máte kriminály a máte také šibenice. Máte sociálfašisty, kteří ještě dnes, ještě dosud, drží na uzdě značnou část dělníků a zapřahají je do kapitalistického chomoutu. (Stálé výkřiky.) Ale nezapomeňte, že sebevětší pornografie neutiší hlad, že s bajonety se dá všechno dělat, jenom ne na nich sedět, a že proti sociálfašistickému jedu existuje dobrý protijed, to je zkušenost dělníků a komunistické strany. Nezapomeňte, že to všechno, čím vy disponujete, měla ve větším ještě nadbytku carská vláda v Rusku. A že přesto byla rozmetena do všech úhlů světa!

    Co má proti tomu proletariát? Proletariát má proti především svoji početní převahu. (Stálé výkřiky.) Proletariát má ve dřině a ve tvrdých bojích zocelenou pěst. Proletariát má houževnatost, vytrvalost a průbojnost mladé třídy, která se s vámi bije o celý svět. Ne vy, nýbrž dělníci, proletáři stojí u soustruhů, na nichž se točí hlavně pušek a kanonů. Ne vy, nýbrž proletariát montuje a obsluhuje pancéřová auta, tanky a letadla. A většina mladých hochů v armádě, ti vojáci, ti nepatří k vám, nýbrž k nám, proletářům. Proletariát má však zejména svoji komunistickou stranu a Sovětský svaz.

    Vy se snažíte nás komunisty, zde zesměšňovat, vy, kteří jste podobného typu jako váleční zbohatlíci, vy parvenu! Poturčenec horší Turka! Mnohý z vás, než přišel do dělnického hnutí, (Výkřiky.) měl rozšoupané kalhoty a dnes si děláte posměch z dělníka z továrny. Necháte ve svých žurnálech psát, že komunističtí poslanci se vyznačují špinavými límečky. Vy nemáte sice špinavé límečky, ale vy máte špinavou duši! Za tím vaším strojeným smíchem se skrývá duše parvenu, duše válečného zbohatlíka. A ten váš pošklebek proti nám, ten je strojený, neupřímný, za tímto pošklebkem se skrývá obava a strach! (Hluk a výkřiky.) Říkáte nám nýmanti, proč se u všech sakrů těmi nýmanty tolik zabýváte?

    Zeptejte se každého policajta a špicla, vždyť nemá žádnou jinou práci než chodit za komunisty! Proč držíte proti těmto nýmantům v pohotovosti celou armádu špiclů a policajtů, proč zakazujete a konfiskujete tisk těchto nýmantů, proč zakazujete a rozháníte naše schůze, proč vyhazujete miliony na zakoupení zrádných duší v našich řadách a na rozvrácení strany? Proč zavíráte do kriminálů na měsíce a léta nejlepší komunistické funkcionáře? Proč konečně vyhazujete nás, komunistické poslance, z tohoto parlamentu? Proč? Poněvadž jsme komunisty! Činíte tak proto, poněvadž víte, že pouze my hájíme zájmy dělnictva. Poněvadž zkrátka víte, že jednoho dne zatočíme s vámi právě tak, jako zatočili ruští bolševici s carem, s buržoasií i s Kerenským.

    Říkáte, že bojujeme proti státu! Ano! My bojujeme proti státu, v němž banky, fabriky, velkostatky patří kapitalistům. Bojujeme proti státu, jehož aparát je nástrojem násilí v rukou kapitalistů vůči dělnictvu. Bojujeme proti státu, v němž většina pracujícího lidu je hospodářsky a politicky zotročována.(Výkřiky.) [My zkrátka bojujeme proti vašemu, kapitalistickému, imperialistickému státu]. My bojujeme a budeme bojovat ze stát proletářský, za stát dělníků, za stát rolníků.

    Říkáte, že porušujeme zákon. Ano! My porušujeme zákon, my porušujeme zákony, podle nichž hladový proletář a zoufalá dělnická matka jsou zavíráni, zatím co vaše společnost je složena ze živlů, které by i podle vašich zákonů patřily do kriminálu.

    My porušujeme zákony a budeme porušovat zákony, podle kterých má proletář pouze právo mlčet,dřít a dát se odírat a podle nichž kapitalista má neomezené právo dělníka vykořisťovat. My porušujeme a budeme porušovat zákony (Výkřiky odporu poslanců stran koaličních. Posl. Slavíček: „ A proto půjdete do kriminálu!“) , podle nichž z mezd dělníků se strhují daně a podle nichž miliony se odepisují kapitalistům. [My porušujeme a budeme porušovat zákony, podle nichž chcete proletáře hnát na válečná jatka v zájmu vašich žoků. Zkrátka, my porušujeme vaše zákony a bojujeme za proletářské zákony, podle kterých vám budou přiskřípnuty nejen vaše prsty, nýbrž i vaše břicha.

    Říkáte, že rozvracíme armádu. Ano! My rozvracíme armádu, které má být použito proti lidu, proti Sovětskému svazu. My rozvracíme armádu, v níž rozhodujete vy a v níž dělníci jsou kanónenfutr. Zkrátka, my rozvracíme a budeme rozvracet vaši kapitalistickou armádu a bojujeme za armádu rudou, armádu proletářskou. A přes váš smích a výkřiky tuto vaši armádu rozvrátíme za souhlasu vojáků, za pomoci vojáků v té vaší armádě! Na to můžete vzít jed.]

    Vy říkáte, že štveme a že rušíme klid. Ano! My štveme a rušíme váš klid. (Odpor na pravici.) [My budeme štvát hladové dělníky proti fabrikantům, my budeme štvát domkaře proti velkostatkářům, my budeme štvát utlačovaný národ proti utlačovatelům, my budeme štvát vojáky proti generálům a drobné státní zaměstnance proti ministrům.] Zkrátka my budeme štvát a rušit váš klid. (Různé výkřiky.) Nedáme vám ani na chvíli pokoj, abyste mohli v klidu strávit to, co jste vydřeli z proletariátu. (Posl. Zemínová: „Pane předsedo, konejte svou povinnost!“) Aj, aj, madame Zemínová, tedy přece jen pendrek! My budeme, madame Zemínová, rušit váš klid, který znamená pro chudobného člověka klid žaláře nebo hrobu. My bojujeme za skutečný klid proletariátu, kterého bude dosaženo teprve tehdy, až budete vy smeteni. (Posl. Zemínová: „My jsme si stát budovali, a ne vy.“ Posl. Slavíček: „Vy máte o to malou zásluhu!“ ) O váš kapitalistický stát nemáme věru zásluhu, my bychom se styděli za to, kdybychom o váš kapitalistický stát měli zásluhu. (Hlas: „Proč nejdete do Ruska?“) [Proto, abychom učinili z vašeho kapitalistického Československa republiku socialistickou!]

    Říkáte konečně, že jsme pod komandem Moskvy a že si tam chodíme pro rozum. Nu! To je tak: Vy jste pod komandem Živnobanky, Petschka, Weimanna, Preisse, vy jste pod komandem Společnosti národů, tj. společnosti imperialistických dravců, a vy si chodíte pro rozum k Petschkům, Weimannům, Rotschildům a Preissům, abyste se naučili vydírat pracující lid ještě více než dosud.

    A my, my jsme stranou československého proletariátu a naším nejvyšším revolučním štábem je skutečně Moskva. A my se chodíme do Moskvy učit, víte co? My se od ruských bolševiků do Moskvy chodíme učit, jak vám zakroutit krk. (Výkřiky.) A vy víte, že ruští bolševici jsou v tom mistry! (Hluk. Výkřiky.)

    Nás nekoupíte, nás nezlomíte, nás nerozvrátíte! Koupili jste si bandu zrádců, myslili jste si, že rozvrátíte komunistickou stranu, a pak jste stáli s otevřenou hubou, jak byli z komunistické strany ti vaši agenti vyházeni.

    Pořádali jste na nás pravé štvanice, pořádali jste na nás dragonády, ale přesto tři čtvrti milionu voličů nás volilo.

    Sta našich lidí, našich funkcionářů sedí v kriminále a další tisíce to čeká, ale desetitisíce budou stát na jejich místech Nás nezlomíte, nás nekoupíte!

    My vyhlašujeme vám a vaší sociálfašistické vládě nejostřejší boj!

    Budeme se rvát s vámi a s vaší vládou o každou skývu chleba pro dělníky a drobné zřízence, budeme se bít o řádnou podporu pro nezaměstnané, budeme bojovat proti zvýšení a za snížení činže, budeme bojovat proti vašemu zlodějskému hospodářství v nemocenských pokladnách, budeme bojovat za požadavky vesnické chudiny, domkařů a malorolníků, budeme se bít o ulice, o svobodu tisku, svobodu shromažďovací svobodu spolčovací, o svobodu stávkovou pro proletariát, proti vašemu policejnímu fašistickému teroru postavíme proletářskou obranu.

    Budeme bojovat proti národnímu útlaku a za osvobození utlačovaných národů v tomto státě. [Budeme bojovat proti vaší imperialistické válce za válku občanskou. Budeme pracovat pro vítězství Sovětského svazu a pro vaši porážku!

    A v průběhu těchto denních bojů pozná pracující lid, že je nutno a možno úplně zúčtovat s vaším režimem: ozbrojeným povstáním, sociální revolucí, diktaturou proletariátu.

    Aby proletáři mohli vyvlastnit banky, fabrikanty a keťasy! Aby zemědělští dělníci a malí rolníci mohli vyvlastnit velkostatkáře! Aby utlačované národy tohoto státu mohly svrhnout své utlačovatele.] (Stálé výkřiky.)

    Přejde vás smích!

    My tento svůj boj povedeme bez ohledu na oběti, houževnatě, cílevědomě, do té doby, až vaše panství bude smeteno.



    • Texty uzavřené v hranatých závorkách byly za 1. republiky v těsnopiseckých zprávách Poslanecké sněmovny vypuštěny, doplněny podle Rudého práva z r.1929. Dobový pravopis neupraven.
    • Platnost zákona o dani z obratu z 21.12.1923 a zákona o dávkách za úřední výkony z r. 1925 končila v roce 1929. Národní shromáždění schválilo 20.12.1929 prodloužení platnosti těchto zákonů do 31.12.1930. Místo toho, aby byly vymáhány daňové nedoplatky kapitalistů, jež činily 5100 mil. Kč, byla prodloužením platnosti uvedených zákonů přesunuta daňová břemena hlavně na drobné poplatnictvo.
    • Překlad pasáže označené (*): „Jak je to s žaláři v Sovětském svazu?“ - Ve vězeních v Sovětském svazu sedí kontrarevolucionáři, sedí vrazi, právě tak, jako i vy budete jednou sedět ve vězeních československých.
    Zdroj: Těsnopisecké zprávy o schůzích poslanecké sněmovny 1929-1930, Schůze 7., str. 13.-19.

    Celý článek... | Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Brezhnev Doctrine (1968)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (10194 přečtení)

    Brezhnev Doctrine

    Introductory note: The Brezhnev Doctrine was a Soviet policy doctrine, introduced by Leonid Brezhnev in a speech at the Fifth Congress of the Polish United Workers' Party on November 13, 1968. Implicit in this doctrine was that the leadership of the Soviet Union reserved, for itself, the right to define "socialism" and "capitalism". This meant in practice that no country was allowed to leave the Warsaw Pact or to disturb that nation's communist party's monopoly on power. The doctrine was used to justify the invasions of Czechoslovakia that terminated the Prague Spring in 1968 and of the non-Warsaw Pact nation of Afghanistan in 1979. The Brezhnev Doctrine was superseded by the facetiously named Sinatra Doctrine in 1988. (source:

    In connection with the events in Czechoslovakia the question of the correlation and interdependence of the national interests of the socialist countries and their international duties acquire particular topical and acute importance. The measures taken by the Soviet Union, jointly with other socialist countries, in defending the socialist gains of the Czechoslovak people are of great significance for strengthening the socialist community, which is the main achievement of the international working class.

    We cannot ignore the assertions, held in some places, that the actions of the five socialist countries run counter to the Marxist-Leninist principle of sovereignty and the rights of nations to self determination. The groundlessness of such reasoning consists primarily in that it is based on an abstract, nonclass approach to the question of sovereignty and the rights of nations to self determination.

    The peoples of the socialist countries and Communist parties certainly do have and should have freedom for determining the ways of advance of their respective countries.

    However, none of their decisions should damage either socialism in their country or the fundamental interests of other socialist countries, and the whole working class movement, which is working for socialism.

    This means that each Communist Party is responsible not only to its own people, but also to all the socialist countries, to the entire Communist movement. Whoever forget this, in stressing only the independence of the Communist Party, becomes one-sided. He deviates from his international duty.

    Marxist dialectics are opposed to one-sidedness. They demand that each phenomenon be examined concretely, in general connection with other phenomena, with other processes.

    Just as, in Lenin's words, a man living in a society cannot be free from the society, one or another socialist state, staying in a system of other states composing the socialist community, cannot be free from the common interests of that community.

    The sovereignty of each socialist country cannot be opposed to the interests of the world of socialism, of the world revolutionary movement. Lenin demanded that all Communists fight against small nation narrow-mindedness, seclusion and isolation, consider the whole and the general, subordinate the particular to the general interest.

    The socialist states respect the democratic norms of international law. They have proved this more than once in practice, by coming out resolutely against the attempts of imperialism to violate the sovereignty and independence of nations.

    It is from these same positions that they reject the leftist, adventurist conception of "exporting revolution," of "bringing happiness" to other peoples.

    However, from a Marxist point of view, the norms of law, including the norms of mutual relations of the socialist countries, cannot be interpreted narrowly, formally, and in isolation from the general context of class struggle in the modern world. The socialist countries resolutely come out against the exporting and importing of counterrevolution.

    Each Communist Party is free to apply the basic principles of Marxism, Leninism and of socialism in its country, but it cannot depart from these principles (assuming, naturally, that it remains a Communist Party).

    Concretely this means, first of all, that in its activity, each Communist Party cannot but take into account such a decisive fact of our time as the struggle between two opposing social systems -- capitalism and socialism.

    This is an objective struggle, a fact not depending on the will of the people, and stipulated by the world's being split into two opposite social systems. Lenin said: "Each man must choose between joining our side or the other side. Any attempt to avoid taking sides in this issue must end in fiasco."

    It has got to be emphasized that when a socialist country seems to adopt a "non-affiliated" stand, it retains its national independence, in effect, precisely because of the might of the socialist community, and above all the Soviet Union as a central force, which also includes the might of its armed forces. The weakening of any of the links in the world system of socialism directly affects all the socialist countries, which cannot look indifferently upon this.

    The antisocialist elements in Czechoslovakia actually covered up the demand for so-called neutrality and Czechoslovakia's withdrawal from the socialist community with talking about the right of nations to self-determination.

    However, the implementation of such "self-determination," in other words, Czechoslovakia's detachment from the socialist community, would have come into conflict with its own vital interests and would have been detrimental to the other socialist states.

    Such "self-determination," as a result of which NATO troops would have been able to come up to the Soviet border, while the community of European socialist countries would have been split, in effect encroaches upon the vital interests of the peoples of these countries and conflicts, as the very root of it, with the right of these people to socialist self-determination.

    Discharging their internationalist duty toward the fraternal peoples of Czechoslovakia and defending their own socialist gains, the U.S.S.R. and the other socialist states had to act decisively and they did act against the antisocialist forces in Czechoslovakia.

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Vyhlášení platformy za svolání mimořádného sjezdu ČSSD a její renesanci (25.6.2004)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1354 přečtení)

    Vyhlášení platformy za svolání mimořádného sjezdu ČSSD a její renesanci
    (Praha, 25.6.2004)

    Česká strana sociálně demokratická se dostala v průběhu posledních dvou let do situace, která v případě, že nedojde k její změně, povede k postupné likvidaci veškerých hodnot, které strana pracně získala v průběhu 90tých let, kdy úspěšně navázala na svůj historický odkaz, založený na důsledném hájení většinových zájmů a potřeb lidu, principů osobní svobody, demokracie, vzájemné rovnosti a solidarity, sociální spravedlnosti.

    Tento program také postupně získal širokou podporu našich spoluobčanů, kteří přes silný tlak oficiálně proklamovaného tržního mechanizmu, jako jedině možného nástroje budování nového společenského systému, pochopili, že historické principy naší strany mají své nezastupitelné místo právě v současnosti, kdy došlo k zásadní změně společenského systému a návratu do rodiny svobodných, demokratických civilizací. Z toho důvodu také odevzdali naší straně své hlasy při minulých dvou parlamentních volbách a s důvěrou svěřili své osudy do našich rukou.

    Tak jsme dostali šanci v praxi, jako rozhodující politická strana dokázat, že jsme schopni nejen na papíře a řečnických tribunách, ale v každodenním životě naplňovat svá programová prohlášení, jimiž jsme se zavázali k trvale udržitelnému rozvoji společnosti, a to ve všech oblastech jejího života, s důrazem na garanci sociálních jistot a spravedlnosti.

    Skutečnost, že jsme v parlamentních volbách v roce 2002 opět získali podporu od našich občanů, byla dokladem jejich příznivého hodnocení naší práce za uplynulé volební období. Postupně však, s nástupem nového vedení, se ve straně začaly projevovat tendence, které s jejím posláním a programem neměly nic společného. Novou orientaci na koaliční lavírování doplnilo vedení strany výraznými prvky sektářství, založeného na vybudování dobře fungujícího vnitrostranického klientelismu, provázání stranických funkcí ekonomickou zainteresovaností, faktickým paralyzováním svobodného, demokratického rozhodování všech článků stranické hierarchie. Rostoucí napětí ve straně i společnosti si postupně uvědomili i někteří architekti nové moci, z jejichž úst zazněla slova o neprostupné oligarchii, nutnosti sesednout z koně, jít mezi lidi, atd. Narůstající problémy a kritika praktik vedení strany vyústila v použití mechanizmů, typických pro totalitní systémy. Zákaz jakýchkoliv projevů kritiky vně strany, pohrůžky vyloučením za projevy nesouhlasu, rozpoutání vnitrostranického boje o moc, a to bez ohledu na potřeby společnosti, charakterizované rostoucí nespokojeností se stavem věcí veřejných, dramatickým růstem zadluženosti státu, léčeného z kapes obyvatelstva, chaotickými reformními experimenty, odstoupením od reforem, garantovaných v programových dokumentech, utlumením programu sociálního státu, atd. Vysoká nezaměstnanost, růst kriminality, korupce a protekcionářství na všech stupních společenského života, pasivita a lhostejnost občanů k věcem veřejným, to je odraz dvouletého úsilí současného vedení naší strany.

    Výsledek pak na sebe nenechal dlouho čekat. Volby do Evropského parlamentu se staly celonárodním referendem, v němž voliči svojí neúčastí a hlasy těch zbývajících jednoznačně vyjádřili svoji důvěru, resp. nedůvěru k jednotlivým politickým stranám.

    A my, kteří jsme dnes před Vás předstoupili, si nepřejeme, aby Českou stranu sociálně demokratickou i nadále zastupovalo její současné vedení. Nejsme již sami, přidávají se k nám místní a okresní organizace, a proto jsme se rozhodli, že se v zájmu nápravy pokusíme sjednotit všechny poctivé členy naší strany s cílem prosazení konání mimořádného sjezdu, který by bez dalšího vyčkávání a prohlubování současné kritické situace analyzoval příčiny našeho selhání, vyvodil důsledky, včetně personálních změn a přijal opatření k návratu k volebnímu programu strany a dalším programovým dokumentům.

    Mimořádným sjezdem pak naše činnost nekončí, renesance spočívá v obnovení a rozkvětu hodnot, o které se v minulosti Evropský demokratický socialismus vždy úspěšně opíral.

    Nejsme zde dnes proto, abychom stranu rozbíjeli, abychom ji poškozovali. Jsme zde proto, abychom ji bránili proti těm, kteří službu pro společnost zaměnili za službu pro sebe samé.

    Česká strana sociálně demokratická má povinnost sama vůči sobě, k odkazu, který jí byl předán. Má ale hlavně - a především, trvalou povinnost k celé naší společnosti, povinnost zajištění demokratického, sociálně spravedlivého života všech našich občanů. A prosíme, v tom nás podpořte!

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Document: Two Thousand Words (1968)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2303 přečtení)

    Two Thousand Words that Belongs to Workers, Farmers, Officials, Scientists, Artists, and Everybody
    Original Source: “Dva Tisice Slov”, Literarni Listy (Prague), 27 June 1968 pp.1 Translated by: Mark Kramer, Joy Moss and Ruth Tosek

    Comment: The 2000 words manifesto was a document written by Ludvik Vaculik. It was furthermore signed by a numerous of other famous Czechoslovak people as writers, intellectuals and scholars. It quickly became the symbol of the Prague Spring-movement.

    The first threat to our national life was from the war. Then came other evil days and events that endangered the nation's spiritual well being and character. Most of the nation welcomed the socialist program with high hopes. But it fell into the hands of the wrong people. It would not have mattered so much that they lacked adequate experience in affairs of state, factual knowledge, or philosophical education, if only they bad enough common prudence and decency to listen to the opinion of others and agree to being gradually replaced by more able people.

    After enjoying great popular confidence immediately after the war, the communist party by degrees bartered this confidence away for office, until it bad all the offices and nothing else. We feel we must say this, it is familiar to those of us who are communists and who are as disappointed as the rest at the way things turned out. The leaders' mistaken policies transformed a political party and an alliance based on ideas into an organization for exerting power, one that proved highly attractive to power-hungry individuals eager to wield authority, to cowards who took the safe and easy route, and to people with bad conscience. The influx of members such as these affected the character and behavior of the party, whose internal arrangements made it impossible, short of scandalous incidents, for honest members to gain influence and adapt it continuously to modern conditions. Many communists fought against this decline, but they did not manage to prevent what ensured.

    Conditions inside the communist party served as both a pattern for and a cause of the identical conditions in the state. The party's association with the state deprived it of the asset of separation from executive power. No one criticized the activities of the state and of economic organs. Parliament forgot how to hold proper debates, the government forgot how to govern properly, and managers forgot how to manage properly. Elections lost their significance, and the law carried no weight. We could not trust our representatives on any committee or, if we could, there was no point in asking them for anything because they were powerless. Worse still, we could scarcely trust one another. Personal and collective honor decayed. Honesty was a useless virtue, assessment by merit unheard of. Most people accordingly lost interest in public affairs, worrying only about themselves and about money, a further blot on the system being the impossibility today of relying even on the value of money. Personal relations were ruined, there was no more joy in work, and the nation, in short, entered a period that endangered its spiritual well being and its character.

    We all bear responsibility for the present state of affairs. But those among us who are communist’s bear more than others, and those who acted as components or instruments of unchecked power bear the greatest responsibility of all. The power they wielded was that of a self-willed group spreading out through the party apparatus into every district and community. It was this apparatus that decided what might and might not be done: It ran the cooperative farms for the cooperative farmers, the factories for the workers, and the National Committees for the public. No organizations, not even communist ones, were really controlled by their own members. The chief sin and deception of these rulers was to have explained their own whims as the "will of the workers". Were we to accept this pretense, we would have to blame the workers today for the decline of our economy, for crimes committed against the innocent, and for the introduction of censorship to prevent anyone writing about these things. The workers would be to blame for misconceived investments, for losses suffered in foreign trade, and for the housing shortage. Obviously no sensible person will hold the working class responsible for such things. We all know, and every worker knows especially, that they had virtually no say in deciding anything. Working-class functionaries were given their voting instructions by somebody else. While many workers imagined that they were the rulers, it was a specially trained stratum of party and state officials who actually ruled in their name. In effect it was these people who stepped into the shoes of the deposed ruling class and themselves came to constitute the new authority. Let us say in fairness that some of them long ago realized the evil trick history had played. We can recognize such individuals today by the way they are redressing old wrongs, rectifying mistakes, handing back powers of decision-making to rank-and-file party members and members of the public, and establishing limits on the authority and size of the bureaucracy. They share our opposition to the retrograde views held by certain party members. But a large proportion of officials have been resistance to change and are still influential. They still wield the instruments of power, especially at district and community level, where they can employ them in secret and without fear of prosecution.

    Since the beginning of this year we have been experiencing a regenerative process of democratization. It started inside the communist party, that much we must admit, even those communists among us who no longer had hopes that anything good could emerge from that quarter know this. It must also be added, of course, that the process could have started nowhere else. For after twenty years the communists were the only ones able to conduct some sort of political activity. It was only the opposition inside the communist party that had the privilege to voice antagonistic views. The effort and initiative now displayed by democratically minded communists are only then a partial repayment of the debt owed by the entire party to the non-communists whom it had kept down in an unequal position. Accordingly, thanks are due to the communist party, though perhaps it should be granted that the party is making an honest effort at the eleventh hour to save its own honor and the nation's. 'me regenerative process has introduced nothing particularly new into our lives. It revives ideas and topics, many of which are older than the errors of our socialism, while others, having emerged from below the surface of visible history, should long ago have found expression but were instead repressed. Let us not foster the illusion that it is the power of truth which now makes such ideas victorious. Their victory has been due rather to the weakness of the old leaders, evidently already debilitated by twenty years of unchallenged rule. All the defects hidden in the foundations and ideology of the system have clearly reached their peak. So let us not overestimate the effects of the writers' and students' criticisms. The source of social change is the economy. A true word makes its mark only when it is spoken under conditions that have been properly prepared---conditions that, in our context, unfortunately include the impoverishment of our whole society and the complete collapse of the old system of government, which had enabled certain types of politicians to get rich, calmly and quietly, at our expense. Truth, then, is not prevailing. Truth is merely what remains when everything else has been frittered away. So there is no reason for national jubilation, simply for fresh hope.

    In this moment of hope, albeit hope still threatened, we appeal to you. It took several months before many of us believed it was safe to speak up; many of us still do not think it is safe. But speak up we did exposing ourselves to the extent that we have no choice but to complete our plan to humanize the regime. If we did not, the old forces would exact cruel revenge. We appeal above all to those who so far have waited on the sidelines. The time now approaching will decide events for years to come.

    The summer holidays are approaching, a time when we are inclined to let everything slip. But we can safely say that our dear adversaries will not give themselves a summer break; they will rally everyone who is under any obligation to them and are taking steps, even now, to secure themselves a quiet Christmas! Let us watch carefully how things develop, let us try to understand them and have our answers ready. Let us forget the impossible demand that someone from on high should always provide us with a single explanation and a single, simple moral imperative. Everyone will have to draw their own conclusions. Common, agreed conclusions can only be reached in discussion that requires freedom of speech-the only democratic achievement to our credit this year.

    But in the days to come we must gird ourselves with our own initiative and make our own decisions. To begin with we will oppose the view, sometimes voiced, that a democratic revival can be achieved without the communists, or even in opposition to them. This would be unjust, and foolish too. The communists already have their organizations in place, and in these we must support the progressive wing. They have their experienced officials, and they still have in their hands, after all, the crucial levers and buttons. On the other hand they have presented an Action Program to the public. This program will begin to even out the most glaring inequalities, and no one else has a program in such specific detail. We must demand that they produce local Action Programs in public in every district and community. 7hen the issue will suddenly revolve around very ordinary and long awaited acts of justice. The Czechoslovak Communist Party is preparing for its congress, where it will elect its new Central Committee. Let us demand that it be a better committee than the present one. Today the communist party says it is going to rest its position of leadership on the confidence of the public, and not on force. Let us believe them, but only as long as we can believe in the people they are now sending as delegates to the party's district and regional conferences.

    People have recently been worded that the democratization process has come to a halt. This feeling is partly a sign of fatigue after the excitement of events, but partly it reflects the truth. The season of astonishing revelations, of dismissals from high office, and of heady speeches couched in language of unaccustomed daring-all this is over. But the struggle between opposing forces has merely become somewhat less open, the fight continues over the content and formulation of the laws and over the scope of practical measures. Besides, we must give the new people time to work: the new ministers, prosecutors, chairmen and secretaries. They are entitled to time in which to prove themselves fit or unfit. This is all that can be expected at present of the central political bodies, though they have made a remarkably good showing so far in spite of themselves.

    The everyday quality of our future democracy depends on what happens in the factories, and on what happens to the factories. Despite all our discussions, it is the economic managers who have us in their grasp. Good managers must be sought out and promoted. True, we are all badly paid in comparison with people in the developed countries, some of us worse than others. We can ask for more money, and more money can indeed be printed, but only if it is devalued in the process. Let us rather ask the directors and the chairmen of boards to tell us what they want to produce and at what cost, the customers they want to sell it to and at what price, the profit that will be made, and of that, how much will be reinvested in modernizing production and how much will be left over for distribution. Under dreary looking headlines, a bard battle is being covered in the press-the battle of democracy versus soft jobs. The workers, as entrepreneurs, can intervene in this battle by electing the right people to management and workers' councils. And as employees they can help themselves best by electing, as their trade union representatives, natural leaders and able, honorable individuals without regard to party affiliation.

    Although at present one cannot expect more of the central political bodies, it is vital to achieve more at district and community level. Let us demand the departure of people who abused their power, damaged public property, and acted dishonorably or brutally. Ways must be found to compel them to resign. To mention a few: public criticism, resolutions, demonstrations, demonstrative work brigades, collections to buy presents for them on their retirement, strikes, and picketing at their front doors. But we should reject any illegal, indecent, or boorish methods, which they would exploit to bring influence to bear on Alexander Dubcek. Our aversion to the writing of rude letters must be expressed so completely that the only explanation for any such missives in the future would be that their recipients had ordered them themselves. Let us revive the activity of the National Front. Let us demand public sessions of the national committees. For questions that no one else will look into, let us set up our own civic committees and commissions. There is nothing difficult about it; a few people gather together, elect a chairman, keep proper records, publish their findings, demand solutions, and refuse to be shouted down. Let us convert the district and local newspapers, which have mostly degenerated to the lever of official mouthpieces, into a platform for all the forward-looking elements in politics; let us demand that editorial boards be formed of National Front representatives, or else let us start new papers. Let us form committees for the defense of free speech. At our meetings, let us have our own staffs for ensuring order. If we hear strange reports, let us seek confirmation, let us send delegations to the proper authorities and publicize their answers, perhaps putting them up on front gates. Let us give support to the police when they are prosecuting genuine wrongdoers, for it is not our aim to create anarchy or a state of general uncertainty. Let us eschew quarrels between neighbors, and let us avoid drunkenness on political occasions. Let us expose informers.

    The summer traffic throughout the republic will enhance interest in the settlement of constitutional relations between Czechs and Slovaks. Let us consider federalization as a method of solving the question of nationalities, hut let us regard it as only one of several important measures designed to democratize the system. In itself this particular measure will not necessarily give even the Slovaks a better life. Merely having separate governments in the Czech Lands and in Slovakia does not solve the problem of government. Rule by a state and party bureaucracy could still go on; indeed, in Slovakia it might even be strengthened by the claim that it had "won more freedom.

    There has been great alarm recently over the possibility that foreign forces will intervene in our development. Whatever superior forces may face us, all we can do is stick to our own positions, behave decently, and initiate nothing ourselves. We can show our government that we will stand by it, with weapons if need be, if ii will do what we give it a mandate to do. And we can assure our allies that we will observe our treaties of alliance, friendship, and trade. Irritable reproaches and iii-argued suspicions on our part can only make things harder for our government, and bring no benefit to ourselves. In any case, the only way we can achieve equality is to improve our domestic situation and carry the process of renewal far enough to some day elect statesman with sufficient courage, honor, and political acumen to create such equality and keep it that way. But this is a problem that faces all governments of small countries everywhere.

    This spring a great opportunity was given to us once again, as it was after the end of the war. Again we have the chance to take into our own hands our common cause, which for working purposes we call socialism, and give it a form more appropriate to our once-good reputation and to the fairly good opinion we used to have of ourselves. The spring is over and will never return. By winter we will know all.

    So ends our statement addressed to workers, farmers, officials, artists, scholars, scientists, technicians, and everybody. It was written at the behest of scholars and scientists.

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Prohlášení platformy pro renesanci ČSSD k současné situaci uvnitř strany i ve společnosti (19.11.2004)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1422 přečtení)

    Prohlášení platformy pro renesanci ČSSD k současné situaci uvnitř strany i ve společnosti
    (Praha, 19.11.2004)

    Po nástupu Stanislava Grosse do vedení ČSSD vyslyšela Platforma jeho žádost o jednotu a poskytnutí času k získání důvěry voličů a k jejich návratu k podpoře ČSSD v krajských a senátních volbách a vzala na vědomí jeho prohlášení, že vítá různost názorů uvnitř ČSSD.

    Platforma proto omezila své veřejné a mediální aktivity před volbami. Nelze ji tedy nyní ani v budoucnu vinit z poškozování strany a podílu na špatném volebním výsledku tak, jak to po volbách do Evropského parlamentu učinili ve sdělovacích prostředcích někteří představitelé ČSSD. Výsledky právě proběhlých voleb zřetelně ukázaly, že příčiny porážky ČSSD nejsou náhodné. Příčin je několik a je paradoxní, že je vedení ČSSD není ochotno nebo schopno pravdivě pojmenovat. Platforma je přesvědčena, že volební výsledek ČSSD nezavinili voliči, ani ostatní politické strany nebo sdělovací prostředky. Odpovědnost nese vedení ČSSD, které kritické hlasy členské základny ignoruje, nadále se jí vzdaluje a neřeší v důsledku vlastní neschopnosti narůstající problémy, spojené s „těžko prostupnou oligarchií“. ÚVV ČSSD v červnu zamítl Vladimíru Špidlovi koncepci pokračování vlády s KDU ČSL a US DEU. Stanislav Gross v ní po prvotních odmítavých postojích pokračoval a nemá právo si stěžovat na své koaliční partnery. Při poslední volbě prezidenta republiky to byli někteří poslanci ČSSD, včetně Stanislava Grosse, kteří prosadili volbu „svého prezidenta“. Stanislav Gross nemá právo si dnes stěžovat na Václava Klause.

    Změna ve vedení po volbách do Evropského parlamentu neposílila důvěru občanů v ČSSD, drahá předvolební kampaň, laciná svým obsahem, přesvědčila voliče o výrazném deficitu myšlenkového potenciálu vedení ČSSD. „Aféra Kořistka“ a ji provázející nestandardní postupy policie, rozruch kolem zdravotnických zařízení, vyvolalo podezření o načasování kroků proti nejsilnější opoziční straně a vedlo k znechucení části voličů k praktikám ČSSD. Je zřejmé, že takovýto postup je neslučitelný s vedením politického boje levicové demokratické strany. Uvolňování finančních prostředků ve prospěch vybraných profesních skupin, narušující sociální soudržnost společnosti, personální chyby na úřadu vlády a na ministerstvu vnitra dále přispěly k nedůvěře a apatii voličské základny. Stanislav Gross tedy nemá právo si dnes stěžovat na absenci voličů. Sám k ní totiž, spolu se svými nejbližšími spolupracovníky, značnou mírou přispěl. Chaotická slova o vině všech mimo vlastní stranu svědčí o záměrném zaměňování, nebo nepochopení příčinných souvislostí a následků. Stejně jako překotné úvahy o změnách ve struktuře Parlamentu.

    Výsledky jeho vlády nevykazují aktiva, která se snaží účelově prezentovat. Zadlužení státu, včetně podnikatelské sféry, přesahuje 900 mld. Kč. Přitom za řadu podnikatelských úvěrů ručí stát. Nezaměstnanost se v přepočtu stále drží na hranici deseti procent. Opět se začíná roztáčet spirála inflace, znehodnocující především úspory obyvatel. Zadluženost domácností se blíží hranici 300 mld. Kč, přičemž varovné je zejména tempo jejího růstu. Některé jednorázové výdaje státu nejsou kryty hotovými penězi, jsou prováděny nahodile, nesystémově, se zřetelnou snahou o okamžitý, zejména vnitropolitický efekt.

    Platforma pro renesanci ČSSD je vedena obavami, že změny, které proběhly ve vedení ČSSD, nedosáhly jeho potřebného ozdravění, naopak začaly být uplatňovány praktiky, nemající s tradicí strany a jejím historickým posláním nic společného.

    Platforma pro renesanci ČSSD se proto naléhavě obrací na všechny členy ČSSD, aby zvážili, zda současné vedení ČSSD dokáže vyvést stranu z přetrvávající krize. Zda nejde pouze o snahu oddalovat potřebná řešení, tj. zásadní obměnu celého předsednictva ÚV ČSSD, návrat k programu strany, změnu politiky stany před sjezdem ČSSD a dále do parlamentních voleb 2006. Zda nejde jen o snahu jednotlivců udržet se ve funkcích, které jim umožňují téměř nekontrolovatelně vládnout nejen finančními prostředky, ale ještě před nedávnem dobrým jménem České strany sociálně demokratické.

    Platforma se ztotožňuje s Myšlenkou T. G. Masaryka - „Politik je připraven obětovat své síly v zájmu strany a zájem strany ve prospěch národa“. Platforma vyzývá všechny členy ČSSD, aby na právě probíhajících výročních schůzích místních organizací, okresních a krajských konferencích projednali situaci ve straně a přijali usnesení, která přispějí k návratu strany k akceschopnosti a dodržování základních principů demokracie a sociální sounáležitosti. Platforma pro renesanci ČSSD konstatuje, že roste počet signálů o nespokojenosti členské základny se současným stavem uvnitř ČSSD.

    Platforma pro renesanci ČSSD si klade za cíl aktivizovat členskou základnu, jejíž síla a možnosti nejsou vedením využívány, dát naději těm, kteří podlehli pasivní resistenci, přesvědčit o potřebě aktivní účasti i těch, kteří zvažují vystoupení z ČSSD.

    Platforma vyzývá k povolání takových osobností do čela všech stupňů organizační struktury ČSSD, které těmto myšlenkám nebudou bránit, které je budou aktivně prosazovat v souladu se základními programovými dokumenty strany.

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev prezidenta ČR Václava Havla k oběma komorám Parlamentu České republiky (9.12.1997)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1614 přečtení)

    Projev prezidenta ČR Vácůava Havla k oběma komorám Parlamentu České republiky
    (Praha, Rudolfinum, 9.12.1997)

    Paní senátorky a páni senátoři,
    paní poslankyně a páni poslanci,
    vážená vládo,

    s určitou mírou zjednodušení lze říct, že život naší společnosti - tak jako ostatně život jakékoli společnosti v jakýchkoli poměrech - má dvě tváře, byť samozřejmě jedna tak či onak prosvítá z té druhé.

    První tvář tvoří to, čemu se lidé hlavně věnují: chodí do práce, která se jim více či méně daří, soukromě podnikají, žení se či se rozvádějí, plodí či neplodí děti, různě se sdružují, cestují do ciziny na dovolenou, čtou knihy nebo sledují televizi, a jsou-li mladší než většina z nás, navštěvují diskotéky. Myslím, že - navzdory všemu - je tento každodenní život nepoměrně lepší a pestřejší než v dobách, kdy se téměř nic nesmělo a skoro každý se bál říct nahlas, co si myslí.

    Život naší společnosti však má i svou druhou tvář, která by se dala snad nazvat poměrem občanů k vlastnímu státu, ke společenskému systému, k atmosféře veřejného života, k politice. Zdá se mi, že je naší povinností zabývat se především touto druhou tváří, zkoumat, proč je dnes tak zachmuřená, a přemýšlet o tom, jak ji co nejdřív aspoň trochu rozjasnit.

    Tato tvář má totiž opravdu velmi pochmurný výraz. Mnoho lidí - a potvrzují to koneckonců i průzkumy veřejného mínění - je obecnými společenskými poměry v naší zemi zneklidněno, zklamáno, nebo dokonce znechuceno; mnoho lidí si myslí, že - demokracie nedemokracie - opět jsou u moci lidé nedůvěryhodní, kterým jde víc o vlastní prospěch než o zájem obecný; mnoho lidí je přesvědčeno, že poctiví podnikatelé jsou na tom špatně, zatímco podvodní zbohatlíci mají zelenou; převládá přesvědčení, že se v této zemi vyplácí lhát i krást, že mnozí politici i státní úředníci jsou úplatní a že politické strany - ač všechny bez rozdílu krásně mluví o svých čestných úmyslech - jsou tajně manipulovány podezřelými finančními skupinami; mnoho lidí se diví, proč po osmi letech budování tržní ekonomiky je na tom naše hospodářství nevalně, takže vláda musí narychlo balit různé úsporné balíčky, proč se dusíme ve smogu, když se údajně tolik dává na ekologické účely, proč musí růst ceny všeho, včetně nájmů a energie, aniž přiměřeně k tomu rostou důchody či jiné sociální platby, proč se musíme bát chodit v noci centry našich měst, proč se nestaví téměř nic jiného než banky, hotely a vily pro bohaté, a tak dále a tak dále a tak dále. Stále víc lidí je zkrátka celkově znechuceno politikou, kterou činí pochopitelně a právem za tyto všechny nedobré věci odpovědnu, a my všichni, bez ohledu na to, že si nás svobodně zvolili, se jim stáváme podezřelí, ne-li přímo protivní.

    Nebojte se, nepokusím se tu o nějakou obsáhlou sociologickou analýzu těchto varovných skutečností. Zmíním se pouze o jejich dvou příčinách či dvou souborech příčin.

    První příčinu bych nazval "historickou": Jde o českou variantu úkazu, který v různé míře a podobě potkal všechny země, které se zbavily komunismu. Tento úkaz by se dal nazvat postkomunistickým marasmem. Že něco takového přijde, musel vědět každý soudný člověk. Málokdo z nás ale předvídal, jak hluboké, vážné a dlouhodobé to bude. S komunismem se totiž ze dne na den zhroutila i po desítiletí udržovaná struktura životních hodnot a s ní pochopitelně i způsob života z této struktury vyrůstající. Skončil "čas jistot", sice malých, tupých a veskrze pro společnost sebevražedných, ale přesto jistot, a byl náhle vystřídán časem svobody, která se mnohým musela zdát po předchozích zkušenostech bezbřehá, a tudíž ke všemu svádějící. S touto svobodou pochopitelně nastal i čas úplně nových nároků na individuální odpovědnost. Odpovědnost, která se mnohým zdá být k neunesení. Nejednou jsem tento zvláštní stav přirovnal k postvězeňské psychóze, kdy člověk zvyklý žít po léta v úzkém koridoru detailně vypracovaných pravidel se náhle ocitne na podivném prostranství svobody, které v něm nutně vyvolává pocit, že je na něm vše dovoleno, a které ho zároveň zavalí nesmírnou tíhou nutnosti od rána do večera činit jakási rozhodnutí a odpovídat za ně. Pevně věřím a doufám, že mladí lidé, kteří vyrůstali už po pádu komunismu, nejsou tímto strašným syndromem postkomunismu zasaženi, a těším se na dobu, kdy věci veřejné převezmou oni do svých rukou. Zatím je však ve svých rukách nemají a nám nezbývá, než se znovu a znovu divit, jak dlouho trvá adaptace společnosti na nové a samozřejmě přirozenější podmínky života a jak hluboce totalitní éra zasáhla naše duše.

    Bylo by ovšem velmi nepoctivé, kdybychom všechno sváděli - způsobem, který tak dobře znali marxisté - jen na jakési slepé historické zákonitosti. Neméně důležitou roli, ne-li v jistém smyslu ještě důležitější, hraje druhý soubor příčin, o němž bych se tu rád zmínil. Jde o to, co jsme si způsobili my sami. Říkám-li my, mám tím na mysli celou polistopadovou politickou reprezentaci, ale především politickou reprezentaci samostatné České republiky, tedy nás všechny, kteří máme vliv na osud naší země v posledních pěti letech. Záměrně přitom nerozlišuji a nechci rozlišovat jedny od druhých podle stupně odpovědnosti či zavinění, byť je jasné, že někdo za to může víc a někdo méně. Ale o to teď přece nejde. Oč jde, je aspoň telegraficky vlastní chyby pojmenovat.

    Zdá se mi, že naší hlavní chybou byla pýcha. Dík tomu, že transformační procesy u nás od listopadu probíhaly víceméně kontinuálně a nebyly neblaze poznamenány velkými politickými změnami, byli jsme vskutku v lecčems dál než jiní - anebo aspoň zprvu se zdálo, že tomu tak je. A to nám zřejmě příliš stouplo do hlavy. Chovali jsme se jako primusové, premianti či rozmazlení jedináčci, kteří mají právo se povyšovat nad jiné a všechny poučovat. Tato pýcha byla prazvláštním způsobem kombinována s jakýmsi maloměšťáckým provincionalismem či téměř zápecnictvím. Rozbili jsme například úzkou politickou spolupráci s našimi nejbližšími sousedy - mám na mysli to, co se nazývalo Visegrád - , protože jsme se cítili být lepší než oni. Dnes, kdy jsme společně s nimi vyzváni k tomu, abychom přistoupili k integračním evropským seskupením, a kdy jsou naopak oni v lecčems dál než my, musíme tuto spolupráci horko těžko obnovovat. Mnozí z nás se posmívali všem, kteří hovořili o globální odpovědnosti, již nese v dnešním civilizačně propojeném světě každý, a tvrdili, že nám jako maličké zemi přísluší zabývat se jen našimi maličkými českými problémy. Dnes musíme horko těžko přesvědčovat vlastní občany o tom, že se nám jakýchkoli bezpečnostních záruk dostane jen tehdy, budeme-li sami připraveni nést svůj díl odpovědnosti za Evropu i za svět, a Severoatlantickou alianci o tom, že si to uvědomujeme. Byli jsme zemí fascinovanou svými makroekonomickými ukazateli, kterou nezajímalo, že tyto ukazatele dříve či později ukáží i to, co je za hranicemi makroekonomického či technokratického pojetí světa: totiž že jsou věci, jejichž váhu či význam sice žádný účetní nespočítá, ale které vytvářejí jediné myslitelné prostředí jakéhokoli ekonomického rozvoje: pravidla hry, právní stát, mravní řád, z něhož každý systém pravidel vyrůstá a bez něhož žádný nemůže fungovat, klima společenského soužití. Proklamovaný ideál úspěchu a zisku byl zesměšněn, protože jsme dopustili, aby tu vznikl stav, v němž se nejúspěšnějšími stávají ti nejnemravnější a největší zisk mají nepotrestatelní zloději. Pod hávem liberalismu bez přívlastků, pro nějž bylo kdeco zločinně levicové, se paradoxně skrývala marxistická poučka o základně a nadstavbě: morálka, slušnost, pokora před řádem přírody, solidarita, myšlenka na ty, kteří přijdou po nás, úcta k právu, kultura vztahů mezi lidmi - to všechno a mnoho podobných věcí bylo posláno do nadstavby jakožto lehce posmívané sféry takzvaného "koření života", aby se posléze ukázalo, že už není co kořenit: základna je protunelována. Je protunelována proto, že se nerozvíjela - ateisté mezi vámi mi prominou - v přísném klimatu božích přikázání. Opojeni svou mocí a svými úspěchy a staronově okouzleni tím, jak skvělým nástupištěm ke kariéře je politická strana, začali mnozí - v prostředí tak lehkovážně beroucím zákon - mhouřit oči nad tím či oním, až se domhouřili ke skandálům, problematizujícím sám náš největší důvod k pýše, totiž naši privatizaci. Člověk je tvor společenský, potřebuje se nejrůznějším způsobem sdružovat a podílet se, byť jen ve svém mikrosvětě, na správě veřejných věcí a péči o obecný prospěch. I na to se jaksi zapomnělo: řeklo se "občan a stát", dík čemuž byl občan uvržen do beznadějné samoty, a aby mu tam nebylo smutno, a taky proto, že se to hodí, řeklo se občas ještě slovo rodina. Jinak nic a pusto, takže nakonec jediné, co tu mezi občanem a státem zbylo, byla strana s velkým S. Přičemž nutné zlo samosprávy bylo vecpáno - nebo přesněji: bylo cpáno - rovněž do stranického chomoutu. Naštěstí se tam úplně vecpat nenechalo, dík čemuž to je dnes jedna z nejlépe fungujících složek státu. A stát jako takový? Prý má být malý, ale silný. Obávám se, že je tomu přesně naopak: je velký a slabý. Zřejmě proto, že jsme měli málo odvahy utkat se s jeho zděděnou podobou.

    Dámy a pánové,

    mohl bych pokračovat ještě dlouho, ale důvodem, proč jsem před vás dnes předstoupil, není posedlá potřeba lamentovat, masochisticky si rozdírat rány, dělat chytrého po bitvě a podporovat nakonec veskrze bludný dojem, že jsme všechno prohráli a ničeho nedosáhli. Předstoupil jsem před vás z jiného důvodu: abych se aspoň stručně zamyslel nad tím, co je před námi a co máme dělat, aby se i ta tvář našeho společného života, která je dnes právem tak zachmuřená, aspoň trochu projasnila.

    Dovolíte-li, budu - jako pořádkumilovný člověk - své poznámky číslovat. Předem přitom ohlašuji, že jich bude deset.

    1) Z toho, co jsem řekl úvodem, je snad zřejmé, který z četných úkolů, jež jsou před námi, vnímám jako nejdůležitější. Zdá se mi, že vláda - ať už bude tvořena kýmkoliv - stejně jako vy, senátoři a poslanci, stejně jako vůbec celá politická reprezentace naší země a vůbec všichni veřejně činní lidé by měli jasně říct našim spoluobčanům, že jakékoli dobré lidské soužití i jakákoli prosperita jsou myslitelné jen tehdy, budou-li panovat v různých oblastech života jasná, dobrá a všem srozumitelná pravidla a budou-li tato pravidla obecně respektována. Respekt k nim lze zajisté posílit rychlým a přísným trestáním jejich porušování, nicméně to je a vždycky bude jen posila takříkajíc pomocná. Hlavní je, aby tento respekt zdomácněl v lidských myslích do té míry, že pro každého bude ctí, plní-li zákon, a nikoli, že ho porušuje či obchází. Jinými slovy: bez všestranné kultivace mravního řádu, který jediný může být zdrojem respektu k pravidlům lidského soužití, a tím i tmelem našeho občanského společenství, nemáme šanci na klid, stabilitu, spokojenost a prosperitu. Dnes víc než kdykoli dosud jsem přesvědčen, že my všichni, kteří máme vliv na dění v této zemi, musíme tento princip přijmout za svůj a pokoušet se ho denně promítat do své politické práce. Úkolem občanů a médií je, aby bedlivě sledovali, zda to skutečně děláme, a pakliže zjistí, že nikoliv, aby využili všech možností, které nabízí demokratický politický systém, k tomu, aby nás vystřídali někým lepším.

    2) Duchem spravedlnosti a slušnosti, jak vyplývá z tohoto mravního řádu, musí být pak prodchnut celý systém technických pravidel upravujících naše soužití, tedy náš právní řád. V tom máte nezastupitelnou úlohu vy, členové našeho Parlamentu, kteří přijímáte zákony pro všechny občany závazné. Náš právní systém - mimo jiné proto, že v něm probíhá bezprecedentní transformace - je dnes nesmírně složitý a těžko průhledný. Málokdo ví, kolik zákonů vlastně platí, kolikrát byly novelizovány jako takové či jinými zákony a které obecně závazné právní předpisy na ně navazují. Stále užší výseky práva vyžadují vlastní experty a bez právníka či několika právních specialistů se dnes už mnozí z nás neobejdou. Jsem hluboce přesvědčen, že čím přehlednější, průhlednější a občanům srozumitelnější bude náš právní systém, tím větší bude naděje, že bude respektován. Přimlouvám se proto, abyste mimo průběžného přijímání nových zákonů či jejich novel věnovali zvýšenou pozornost i celkovému vnášení pořádku do našeho právního systému a jeho postupnému zjednodušování a zpřehledňování.

    3) Nervovou sítí státu je systém samosprávy a státní správy. Považuji za velký a zásadní úkol nadcházející doby urychleně začít s reformou tohoto systému. Naše země velmi utrpěla tím, že tato reforma byla tolik let odkládána. První zákon, který k ní otevírá cestu, totiž ústavní zákon o krajích, jste přijali teprve v nedávných dnech. Teď bude nutné přijmout celou sérii dalších zákonů, na tento ústavní zákon navazujících, jakož i zákon o státní službě, který nám podle mne začíná až katastrofálně chybět. Proč je reforma celé veřejné správy tak nutná? Z mnoha různých důvodů, které nebyly, obávám se, nikdy naší veřejnosti dost jasně a srozumitelně vysvětleny. Za důležité proto považuji nejen přijmout v dohledné době příslušné zákony a udělat vše, co z nich bude vyplývat, ale zahájit vysvětlovací kampaň, která ozřejmí občanům, proč je důležité, aby mnohé kompetence státu přešly do rukou samosprávy, proč je důležité, aby o některých základních věcech překračujících svým významem rámec obce či okresu rozhodovalo krajské zastupitelstvo, a proč by lecjaké instituce, dosud spravované pražskými ministerskými úředníky, měly být spravovány kraji. Považuji za absurdní, že budujeme tržní ekonomiku, ale zároveň mnohým z nás nevadí, že celé velké oblasti společenského života, jako například právě státní správa, nesou jednoznačná mateřská znamení komunistického způsobu vládnutí nad občany, včetně jejich vysokého stupně politizace. Není pravda, že po reformě veřejné správy bude víc úředníků a víc úřadů. Jestli to někdo trestuhodně nezkazí, mělo by tomu být právě naopak.

    4) Evropa má dnes před sebou šanci, kterou neměla po celou dobu své dlouhé a bohaté historie. Totiž šanci, že její vnitřní uspořádání jakožto politické entity, která vždycky celistvou a svým způsobem nedělitelnou entitou byla, nebude vyplývat z diktátu velkých a mocných či z jejich domluvy za zády ostatních, ale že bude založeno na vskutku rovnoprávné a svobodné spolupráci všech, spolupráci vyrůstající ze společně sdílených demokratických hodnot. Je správné, že páteří české zahraniční politiky je orientace na evropské integrované struktury. Jako malá země v samotném centru Evropy, která vždycky byla křižovatkou nejrůznějších geopolitických zájmů, máme poprvé naději, že budeme v evropském politickém prostředí opravdu pevně a bezpečně zakotveni. Touto naší kotvou bude především naše budoucí členství v Evropské unii, ale v nemenší míře i naše budoucí členství v Severoatlantické alianci. Mírovou a spolupracující Evropu si totiž nelze představit bez určitého systému její kolektivní obrany a jedinou institucí, která je dnes schopna tuto obranu zprostředkovávat, je NATO. Rozšiřování této aliance spojené samozřejmě i s její transformací je proto přímo existenční podmínkou úspěšné politické integrace Evropy. Nepochybuji o tom, že rozhodující část české politické reprezentace si tyto věci dobře uvědomuje a ví, že to je právě ona, která má historickou čest, že může svými kroky zajišťovat klidný a spokojený život mnoha generací, které přijdou po ní. O to smutnější je, že jsme dodnes zřejmě nedokázali tyto věci vysvětlit dost přesvědčivě našim spoluobčanům. Možná to byla opět ta nešťastná orientace na pouhou ekonomiku, která zatlačila do pozadí tak zásadní témata, jakým je bezpečnost státu, tedy něco, bez čeho nemůže žádná ekonomika vzkvétat, ba možná vůbec existovat. Velkým úkolem nejen české zahraniční politiky, respektive příslušného ministerstva, ale celé české politické reprezentace je nejen zintenzivnit všechny práce směřující k našemu přijetí do Evropské unie a do NATO, ale především jasně vyložit všem našim spoluobčanům historický smysl, který toto úsilí má. Česká republika existuje pět let a má naději, že během dalších pěti let bude už pevnou součástí integrované demokratické Evropy. Byla by nekonečná vina nás všech, kdybychom tuto naději promarnili. Nechceme-li ji ovšem promarnit, pak musíme - opět! - začít u svých duší. Mám tím na mysli nutnost vyhlásit nemilosrdný boj českému provincionalismu, izolacionismu a egoismu, všem iluzím o jakési lišácké neutralitě, své tradiční krátkozrakosti, jakož i všem typům českého šovinismu. Kdo v dnešní době odmítá vzít na sebe svůj díl odpovědnosti za osud svého kontinentu a světa jako celku, ten podepisuje ortel smrti nejen nad svým kontinentem a světem, ale především sám nad sebou.

    5) Myslím, že nemusím na pozadí toho, co jsem právě řekl, zvlášť zdůrazňovat, jak důležité je upřít dnes svou pozornost k naší armádě. Všechny zákony týkající se naší bezpečnosti, obrany a vojenské služby, které je nejvyšší čas přijmout, nebudou nikdy v dobré podobě přijaty, nechá-li se všechno jen na příslušném resortním ministrovi. Je to úkol pro nás všechny, pro celou politickou reprezentaci země. Totéž platí o restrukturalizaci armády, o její personální kultivaci, o jejím přezbrojení, o její hospodárnosti. A totéž platí samozřejmě o systematickém posilování autority naší armády ve společnosti. Víceméně totéž, co říkám o armádě, bych mohl říct o ostatních bezpečnostních nástrojích státu. Chceme-li, aby v naší zemi klesala kriminalita, pak nesmíme boj s ní delegovat pouze na policejního prezidenta nebo ministra vnitra. Je to věc nás všech. Nepochopíme-li to, nemáme právo se nazývat politiky.

    6) Jak je tomu vlastně s naší ekonomikou? Proč máme najednou těžkosti právě my, kteří jsme se cítili být nebo kteří jsme skutečně byli příkladem pro ostatní v rychlosti ekonomické transformace? Proč naše ekonomika dnes roste pomaleji, než například ekonomika polská? Nesdílím názor některých z vás, že celá transformace byla špatně založena, špatně koncipována a špatně vedena. Spíš bych řekl, že naším problémem je pravý opak: tato transformace se zastavila v půli cesty, což je možná to nejhorší, co ji mohlo potkat. Kdeco je sice formálně privatizováno, ale co má vlastně jasného a konkrétního vlastníka, který by se plně věnoval zvyšování efektivity a dlouhodobým výhledům svého podniku? Není výjimkou, že navštívím podnik, jehož vedení mi nedokáže říct, komu dotyčný podnik vlastně patří, natož jak vydává svému vlastníkovi účet ze svého hospodaření. Jak je ale možno očekávat touženou restrukturalizaci podniků a celých odvětví, když je tak málo průhledných vlastníků a když tolik zástupců vlastníků chápe svůj úkol, poslání a závazek prostě jen jako příležitost převést svěřené peníze někam jinam a pak jít od toho? Velmi divná mi přitom připadá role, kterou často hrají naše banky: nepřímo vlastní podniky, které prodělávají, a čím víc prodělávají, tím víc jim půjčují. Malý podnikatel nezíská půl milionu na smysluplnou a konkrétní investici, zatímco jakýsi podivný pseudovelkopodnikatel získá klidně miliardový úvěr, aniž někdo pořádně prozkoumal, na co ho vlastně potřebuje. Právní rámec celé privatizace, jakož i kapitálového trhu, se začíná dolaďovat až dnes. Není to trochu pozdě? Museli jsme za rychlost své privatizace, rychlost zajisté vítanou a dobrou, skutečně zaplatit nakradenými miliardami nebo spíš desítkami miliard? Bylo-li to nutné, nechť to někdo jasně řekne. Nebylo-li to nutné a byl-li to jen následek lajdáckých pravidel hry, pak si i to jasně přiznejme. Proč mohlo například Maďarsko zprivatizovat obdobnou část své ekonomiky, aniž se tam tak masivně tunelovalo? A jak je tomu se státními podíly na vlastnictví podniků? Existuje tu jasná koncepce, co je do té míry strategické či pro celý stát tak vitálně významné, že si stát u toho musí zachovat svůj díl vlastnictví, a co lze dál bez rozpaků privatizovat? A pokud taková koncepce existuje, proč se to, co je určeno ještě k privatizaci, neprivatizuje? Vím, jak špatnou pověst u nás měla slova jako "koncepce", "strategie" či "průmyslová politika". Do značné míry jsem to chápal: bylo přece třeba naučit podniky umění starat se o sebe a nespoléhat na stát. Jen si nejsem jist, zda se to s tím kultem nekoncepčnosti a nestrategie trochu nepřehnalo. Je totiž několik věcí, na které musí mít stát svůj názor a o nichž musí vědět, zda mu na nich záleží či nikoliv. Nemluvím v tomto okamžiku pouze o celé rozpočtové sféře či o sféře veřejných zájmů či statků, jako je zdravotnictví, školství, kultura a podobně. Mluvím přímo o hospodářství. Mluvím o takových oblastech, jako je například bytová výstavba a trh s byty, jako je doprava, energetika a vůbec infrastrukturní sítě, mluvím o tom, co je tak říkajíc podložím prosperující ekonomiky a prosperujícího státu. Nezdá se mi možné, aby právě v této sféře neměl stát svůj jasný názor, svou politiku a svou strategii. Máme ji však? Pokud ano, proč se o ní obecně víc neví? Pokud ji nemáme, proč na ní nepracujeme? Jinými slovy: je nejvyšší čas, aby naše ekonomická transformace nabrala nový dech a nový elán, aby konečně vstoupila do svého druhého dějství, aby politici provedli co nejdřív inventuru všeho nedodělaného a co nejdřív řekli občanům, jak to hodlají dodělat. Jsem přesvědčen, že čím jasnější a srozumitelnější slovo v tomto směru z našich úst zazní, tím spíš se občané dočasně smíří s tou či onou další nutnou obětí. Za daného stavu, vyznačujícího se jakýmsi zvláštním a téměř mnohoznačným mlčením, je věru nepravděpodobné, že se při prvním dalším útoku na jejich standard, ať už bude mít podobu liberalizace cen nájemného či energií, nevzbouří skutečně, a ne jen tak na oko, jak tomu bylo většinou dosud.

    7) Před dvěma lety přijala Poslanecká sněmovna dlouho chystaný a dlouho očekávaný zákon o obecně prospěšných společnostech. Kdekdo se k tomu okamžiku upínal, kdekdo se na něj těšil, kdekdo - včetně mne - se z něho radoval. Doufali jsme, že mnohé rozpočtové a všechny příspěvkové organizace, tyto relikty komunismu, se začnou konečně transformovat do moderních neziskových subjektů, nesešněrovaných spoustou přihlouplých vyhlášek a předpisů, podstatně svobodnějších, a právě proto nepoměrně hospodárnějších a zároveň společensky užitečnějších. Těšil jsem se, že nejrůznější školy, nemocnice, sociální zařízení i kulturní instituce začnou získávat tento nový statut a postupně začnou přecházet na systém vícezdrojového financování. Tedy že se budou těšit nejen z příspěvku státu, obce či kraje, ale i z masivních příspěvků nejrůznějších právnických i fyzických osob, jimž budou s ohledem na tuto jejich bohulibou činnost postupně zvyšovány odpočitatelné částky daňových základů. Těšil jsem se, že přechod na tento způsob decentralizovaného přerozdělování bude pokrývat nejrozmanitější místní i regionální potřeby nekonečně pestřeji a vynalézavěji, než jak je toho schopen ministerský úředník v centru, a těšil jsem se rovněž, kolik peněz se ušetří tím, že nebudou muset putovat ze svého zdroje formou daně do státního rozpočtu a odtud prostřednictvím příslušného ministerstva a jeho rozpočtové kapitoly zpět do místa svého určení. Těšil jsem se, jak tento systém povznese sebevědomí občanů i podnikatelů, kteří všichni budou moci na vlastní oči vidět, jak se jejich peníze proměňují v konkrétní obecně prospěšnou věc. Těšil jsem se marně. Kolik obecně prospěšných společností za poslední dva roky vzniklo? Jedna? Dvě? A kolik rozpočtových či příspěvkových organizací se transformovalo do organizace neziskové? Neslyšel jsem ani o jediné. Někdo říká, že to nejde, protože by musel být přijat zvláštní transformační zákon. Někdo říká, že to jde podle platných privatizačních zákonů, ale že to nikdo nezkouší, protože všichni zjistili, že je přece jen pohodlnější žít ve starých dobrých socialistických poměrech, tím spíš, že žádné daňové zvýhodňování těch, kdo financují neziskový sektor, nenásledovalo. Ať tak či onak, vidím tu nesmírný dluh a velký úkol do budoucna. Věřím, že nesčetné zmatky, v nichž se potácí celá naše rozpočtová sféra či sféra veřejných statků, by mohly být podstatně menší, kdyby začínal fungovat neziskový sektor způsobem aspoň trochu podobným tomu, který funguje ve vyspělých západních demokraciích.

    8) V sociální politice byly provedeny četné reformy a chystají se další. Já osobně bych rád poznamenal k tomuto tématu jedinou věc: uvítal jsem, když vláda vtělila do svého programového prohlášení svůj úmysl oddělit postupně důchodový fond od státního rozpočtu. Tento systém se mi zdá být z různých důvodů podstatně lepší, věřím, že může být i finančně výhodnější, protože fondy mohou své peníze lépe zhodnocovat, přičemž považuji za samozřejmé, že na státní záruce za nárok občana na důchod se tím nic nezmění. Od chvíle, kdy vláda přednesla své programové prohlášení, nebylo o tomto tématu nic slyšet. Rád bych věřil, že to neznamená, že se na tento úmysl zapomnělo, ale naopak, že na celé věci sbor odborníků někde v tichosti intenzivně pracuje. I toto je jeden z úkolů, které jsou před námi.

    9) Nikdo soudný nebude dosavadní vládu ani vládu předchozí obviňovat z toho, že v návrhu státního rozpočtu zapomněla na ekologii. Naopak: četné miliardy věnované na různá ekologická zařízení začínají přinášet své ovoce v podobě mírně se zlepšujících ukazatelů stavu ovzduší, půdy i vod. Přesto si nejsem pořád jist, zda se za těmito investicemi skrývá vskutku jasná koncepce. Totiž velmi jednoduchý princip, že nestačí čistit prostředí zašpiněné průmyslem, ale že je třeba budovat čistý průmysl. Což neznamená nic jiného, než tak či onak zvýhodňovat každého, kdo dokáže šetřit energií a kdo zavádí ekologicky neškodné technologie. Ano, nechť platí zákony trhu i v této oblasti. Nechť ale základním z těchto zákonů je zákon, že se vždycky víc vyplatí od začátku méně znečišťovat, než později čistit zašpiněný okolní svět anebo platit příslušné pokuty.

    10) O kultuře mluvím nakonec nikoli proto, že bych ji považoval za nadstavbové koření života, ale z důvodu právě opačného: považuji ji za věc vůbec ze všeho nejdůležitější, která si proto zasluhuje, aby byla zmíněna v samotném závěru mých poznámek. Nemám tu teď samozřejmě na mysli kulturu jen jako sféru lidských činností, jako je třeba péče o památky, výroba filmů či psaní básní. Mluvím tu o kultuře v nejširším slova smyslu. To znamená o kultuře lidských vztahů, lidského soužití, lidské práce, lidského podnikání, mluvím o kultuře veřejného a politického života, mluvím o naší obecné kulturnosti. Obávám se, že zde máme dluhy největší, a tudíž nejvíc práce před sebou. Tato kultura v nejširším slova smyslu se totiž neměří počtem báječných rockových hvězd, které nás navštěvují, či krásou šatů světových návrhářů předváděných u nás světovými modelkami, ale něčím jiným. Například tím, co křičí skinheadi v hospodě U Zábranských, kolik bylo zlynčováno či zavražděno Romů, jak hrozně se někteří z našich spoluobčanů chovají ke svým bližním jen proto, že mají jinou barvu pleti. Tuto nekulturnost v nejširším slova smyslu mají na svědomí asi opět oba soubory příčin neutěšeného stavu věcí obecných, o nichž jsem mluvil na začátku: je to typický projev postkomunistického stavu ducha a zároveň asi i důsledek malé péče, kterou jsme v posledních letech kultivaci tohoto stavu věnovali. Tedy znovu: není tomu tak, že by tu byla ekonomická základna, na jejímž rozkvětu se jaksi přiživuje kulturní nadstavba. Naopak: hospodářský rozkvět je přímo závislý na kulturnosti prostředí, v němž se dané hospodářství ocitá.

    Dámy a pánové,
    vážení přítomní,

    když tu hovořím - a není to před členy Parlamentu zdaleka poprvé - o neziskovém sektoru, o reformě veřejné správy a o podobných věcech, pak hovořím, jak zajisté víte, o tom, co se nazývá občanskou společností. To znamená o společnosti, které je systematicky otevírán prostor k co nejpestřejší sebestrukturaci a co nejpestřejší účasti na veřejném životě. Občanská společnost v tomto smyslu má v zásadě dvojí význam: za prvé umožňuje lidské bytosti, aby byla sama sebou ve všech svých dimenzích, tedy i jako tvor společenský, který chce být tisícerým způsobem účasten na životě komunity, v níž žije, za druhé působí jako skutečná záruka politické stability. Platí totiž, že čím jsou rozvinutější všechny organismy, instituce i nástroje občanské společnosti, tím je tato společnost odolnější proti nejrůznějším politickým vichřicím či zvratům. Nebylo náhodou, že nejbrutálnější útok vedl komunismus právě proti občanské společnosti: dobře totiž věděl, že jeho největším nepřítelem není ten či onen nekomunistický politik, ale otevřená a odzdola se svéprávně strukturující, a tudíž velmi těžko zmanipulovatelná společnost.

    Naše země, jak známo, dnes prožívá politickou krizi. V této krizi jde - z hlediska demokratických poměrů - o celkem banální příhodu, totiž o demisi vlády. S takovými příhodami demokratický systém samozřejmě počítá a ví, jak z nich ven.

    Tatáž krize se však mnohým jeví téměř jako kolaps režimu, demokracie, či dokonce konec světa. To je podle mého názoru možné mimo jiné proto, že jsme nevytvořili aspoň základy skutečně rozvinuté občanské společnosti, která žije na tisíci různých rovinách a vůbec se tedy nemusí cítit existenčně závislá na té či oné vládě nebo té či oné politické straně.

    Zazlívám-li něco těm, kteří dnes odstupují, pak daleko víc, než ty či ony konkrétní prohřešky, celkově apatický, ba přímo nepřátelský vztah ke všemu, co by mohlo jen vzdáleně občanskou společnost připomínat či tvořit. Tento apatický vztah je totiž přesně tím, co je v posledku odpovědno za to, že tak banální demokratická příhoda, jakou je pád jedné vlády, se jeví jako málem antické drama a do jisté míry se dokonce takovým dramatem stává: mnoho lidí má docela pochopitelný pocit, že stojí tváří v tvář krachu určité koncepce státu, určitého pohledu na svět, určitého souboru ideálů.

    Jakkoli to, co prožíváme, je nepříjemné, stresující a v mnoha ohledech nebezpečné, může to být zároveň velmi poučné a k mnohému dobré: může to totiž vyvolat katarzi, tedy přesně to, v co antické drama vždy ústilo. To znamená pocit hluboké očisty a vykoupení. Pocit znovuzrozené naděje. Pocit osvobození.

    Pakliže nás dnešní krize donutí se vší vážností se znovu zamyslet nad charakterem našeho státu, nad jeho ideou, nad jeho identitou a výsledek takového zamyšlení promítnout do vlastní práce, nebyla ta krize vůbec zbytečná a všechny ztráty, které přinesla, mohou být mnohonásobně vyváženy.

    O identitě státu či národa či společnosti se mluví často a nejeden odpůrce evropské integrace se národní identitou ohání a z její ztráty strachuje. Domnívám se, že většina těch, kdo takto mluví, podvědomě vnímá identitu jako jakousi osudovou danost, jako cosi genetického, málem jako identitu krve, tedy jako něco, na co nemáme vliv. Myslím, že to je veskrze zvrácené pojetí identity. Identita je především určitý výkon, určité dílo, určitý čin. Identita není mimo odpovědnost, ale je naopak jejím výrazem.

    Bude-li nám naše dnešní krize výzvou k činům, které nově naplní naši identitu, pak nemáme důvod jí litovat. Zkusme ji proto pochopit jako lekci či školu, jako zkoušku, jako apel, který možná přišel v pravou chvíli, aby nás varoval před naší vlastní pýchou a ušetřil něčeho podstatně horšího.

    Děkuji vám za pozornost.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev prezidenta ČSSR Václava Havla pro obě sněmovny Kongresu USA (21.2.1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (1833 přečtení)

    Projev prezidenta ČSSR Václava Havla pro obě sněmovny Kongresu USA
    (Washington, 21. února 1990)

    Vážený předsedo,
    vážený pane prezidente,
    vážení senátoři a členové Kongresu,
    dámy a pánové,

    mí poradci mi poradili, abych při této významné příležitosti promluvil česky. Nevím proč. Snad chtěli, abyste se potěšili lahodným zvukem mého mateřského jazyka.

    Když mne 27. října loňského roku naposledy zatýkali, nevěděl jsem, jestli to je na dva dny nebo na dva roky. Když mi přesně měsíc poté řekl rockový hudebník Michael Kocáb, že budu asi navržen do funkce prezidenta, myslel jsem, že to je jeden z jeho obvyklých žertů. Když mne 10. prosince 1989 můj přítel herec Jiří Bartoška navrhl na velkém mítinku v Praze jménem Občanského fóra do úřadu prezidenta republiky, považoval jsem za vyloučené, že mne náš parlament, zděděný po předchozím režimu, může do tohoto úřadu zvolit. Když jsem byl o devatenáct dní později jednomyslně zvolen prezidentem své země, netušil jsem, že za necelé dva měsíce budu mluvit před tímto slavným a mocným parlamentem, a že má slova budou přímo sledovat milióny lidí, kteří o mně nikdy neslyšeli, a že stovky politiků a politologů budou odborně zkoumat každé slovo, které řeknu.

    Když mne 27. října zatýkali, žil jsem v zemi, kde vládla nejkonzervativnější komunistická vláda v Evropě a celá společnost dřímala pod příkrovem totalitního systému. Dnes, po necelých čtyřech měsících, k vám promlouvám jako představitel země, která se vydala na cestu k demokracii, v níž je plná svoboda slova, která se připravuje na svobodné volby, chce budovat prosperující tržní ekonomiku a dělat svou vlastní zahraniční politiku. Je to všechno zvláštní.

    Ale já tu nejsem proto, abych mluvil o sobě a o svých pocitech, anebo pouze o své zemi. To, co jsem tu řekl, jsem řekl proto, abych na případu drobném, ale zato mně dobře známém ilustroval cosi obecného a důležitého. Totiž že žijeme ve velmi zvláštní době. V době, kdy se tvář lidského světa najednou mění takovou rychlostí, na kterou jsou krátké všechny dosud známé politologické tachometry.

    My, dramatici, kteří musíme umět vtěsnat do dvouhodinové hry celý lidský život nebo i celou historickou éru, tak tak této rychlosti rozumíme. A činí-li to potíže nám, jak by to nemělo činit ještě větší potíže politologům, kteří zkoumají po celý život převážně jen oblast pravděpodobného a musí mít s nepravděpodobným ještě menší zkušenosti než my, dramatici.

    Pokusím se vyložit, proč si myslím, že rychlost změn v mé zemi, ve střední a východní Evropě a samozřejmě v samotném Sovětském svazu se tak významně zapisuje do tváře soudobého světa jako celku a proč se dotýká osudu všech, tedy i vás, Američanů. Rád bych se nad tím zamyslel - nejdřív z hlediska politického a pak z hlediska takříkajíc filozofického.

    Dvakrát ve dvacátém století hrozila světu katastrofa, dvakrát byla jejím rodištěm Evropa a dvakrát jste museli spolu s jinými i vy, Američané, zachraňovat Evropu, celý svět i sebe samé. Při prvním zachraňování jste hodně pomohli i nám, Čechům a Slovákům. Díky podpoře vašeho prezidenta Wilsona mohl náš první prezident Tomáš Garrigue Masaryk založil náš novodobý stát. Založil jej, jak víte, na principech, na kterých byly založeny Spojené státy americké, jak o tom svědčí jeho rukopis uložený v Knihovně Kongresu.

    Mezitím Amerika velice vyspěla. Stala se nejmocnějším státem světa a pochopila i odpovědnost, která z toho vyplývá. Důkazem jsou statisíce vašich mladých občanů, kteří padli za osvobození Evropy i hroby amerických letců a vojáků na československé půdě.

    Stala se však i jiná věc: objevil se Sovětský svaz, začal mohutnět a nesmírné oběti svého lidu trpícího pod totalitní vládou proměnil v sílu, která z něho udělala po druhé světové válce druhý nejmocnější stát světa. Stát, který právem naháněl hrůzu, protože nikdo nevěděl, co kdy přeletí jeho vládcům přes nos a kdy a kterou zemi se rozhodnou dobýt a uvrhnout do takzvané sféry svého vlivu, jak se to v politickém jazyce nazývá.

    To všechno nás naučilo vidět svět bipolárně: jako dvě ohromné síly, z nichž jedna brání svobodu a druhá nahání hrůzu. Evropa se stala hlavní třecí plochou těchto dvou sil a tudíž i jedinou obrovskou zbrojnicí rozdělenou napůl. Přičemž jedna půlka této zbrojnice plynule přecházela do oné hrůzyplné mocnosti, zatímco druhá - ta svobodná - sousedila s oceánem a nechtěla-li být do něj zahnána, musela si spolu s vámi vybudovat komplikovaný bezpečnostní systém, kterému zřejmě vděčíme za to, že ještě existujeme.

    Takže jste možná přispěli k záchraně nás, Evropanů, světa, a tím i sebe samých potřetí: pomohli jste nám dožít se těchto dnů - a to dokonce bez horké války - jen s válkou studenou.

    A teď se tedy děje to, co se děje: totalitní systém v Sovětském svazu a ve většině jeho satelitů se rozkládá a naše národy hledají cestu k demokracii a nezávislosti.

    Prvním dějstvím tohoto pozoruhodného dramatu bylo, že pan Gorbačov a jeho spolupracovníci, konfrontováni se smutnou realitou své země, začali svou "perestrojku". Ani oni tehdy zřejmě netušili, co všechno se tím dá do pohybu a jak rychlý ten pohyb bude. O gigantickém množství rostoucích problémů, dřímajících pod nasládle nehybnou maskou socialismu, jsme věděli samozřejmě dost, ale že stačí tak málo, aby se tyto problémy v celé své šíři vyjevily a tužby národů v celé své síle ozvaly, to jsme asi nevěděli nikdo. Maska spadla tak rychle, že doslova nemáme ani čas se tomu v návalu práce divit.

    Co to všechno pro svět perspektivně znamená? Zřejmě několik věcí: jelikož jde, jak jsem pevně přesvědčen, o proces historicky nezvratný, začne Evropa především znovu hledat svou vlastní identitu a nebude už nucena být onou napůl rozdělenou zbrojnicí. Možná to vytváří naději, že dříve nebo později nebudou už vaši chlapci muset střežit a případně zachraňovat svobodu v Evropě, protože si ji Evropa konečně bude schopna pohlídat sama.

    Ale to není pořád ještě to hlavní: hlavní se mi zdá být, že tyto převratné změny nám umožní konečně se vymanit z poněkud už přežilé kazajky bipolárního vidění světa a vstoupit konečně do éry multipolarity. Totiž do éry, v níž budou všichni - velcí i malí - bývalí otroci i bývalí páni - tvořit to, co váš velký prezident Abraham Lincoln nazval "The Family of Man". Umíte si představit, jakou úlevu by to přineslo té části světa, která se - ačkoli největší - z jakýchsi důvodů nazývá třetí?

    Myslím, že se nehodí, abych na tomto místě jen všeobecně teoretizoval. Budu tedy konkrétnější:

    1) Jak jistě víte, většina důležitých vojenských i jiných evropských konflagrací po staletí tradičně začínala i končila přímo na území dnešního Československa, anebo s tímto prostorem nějak souvisela. Posledním příkladem nám budiž druhá světová válka. Je to pochopitelné: ať se nám to líbí nebo ne, ležíme v samém středu Evropy, díky čemuž nemáme výhled na moře, ani skutečné námořnictvo. Proč to ale říkám: politická stabilita v naší zemi je tradičně důležitá pro celou Evropu. Je tomu tak i dnes. Vláda národního porozumění, současné Federální shromáždění, další státní orgány i já osobně ručíme za tuto stabilitu do svobodných voleb, které plánujeme na červen. Rozumíme všem nesmírně komplikovaným důvodům, především vnitropolitickým, pro které Sovětský svaz nemůže svá vojska stáhnout od nás tak rychle, jak k nám tato vojska v roce 1968 přišla. Chápeme, že arzenály, které se tu dvacet let budovaly, nelze odnést za noc. Přesto bychom rádi v našich bilaterálních jednáních se Sovětským svazem dosáhli toho, aby v zájmu politické stability u nás bylo do voleb co nejvíce sovětských jednotek odsunuto. Čím úspěšnější budou tato jednání, tím lépe budou naši nástupci, vzešlí ze svobodných voleb, zaručovat politickou stabilitu v naší zemi i po volbách.

    2) Často slyším otázku, jak nám Spojené státy mohou dnes pomoci. Má odpověď je paradoxní, jako ostatně celý můj život: nejvíc nám pomůžete, když pomůžete Sovětskému svazu na jeho sice nezvratné, ale přesto nesmírně komplikované cestě k demokracii. Je to cesta daleko komplikovanější, než jakou mohou jít jeho bývalí evropští satelité. Víte asi sami nejlépe, jak rychle podpořit nenásilný vývoj tohoto obrovského mnohonárodnostního tělesa k demokracii a ke svébytnosti všech jeho národů. Nepřísluší mi proto vám radit. Mohu jen říct, že čím dřív, rychleji a pokojněji se Sovětský svaz začne ubírat po cestě skutečné politické plurality, respektu k právům národů na svébytnost a k fungující, tedy tržní ekonomice, tím lépe bude nejen pro Čechy a Slováky, ale pro celý svět. A tím dřív i vy budete schopni zmenšovat břemeno vojenského rozpočtu, který musí americký lid nést. Metaforicky řečeno: milióny, které teď dáte na východ, se vám brzy vrátí v podobě ušetřených miliard.

    3) Není pravda, že český spisovatel Václav Havel chce zítra zrušit Varšavský pakt a pozítří dokonce NATO, jak o něm píší někteří snaživí novináři. Václav Havel si pouze myslí to, co tu už řekl: že američtí vojáci by neměli být dalších sto let odtrženi od svých maminek jen proto, že Evropa není schopna být garantem světového míru, kterým by být měla, aby aspoň trochu napravila to, že dala světu dvě světové války. Evropa se musí vzpamatovat dříve nebo později do své vlastní existence a sama rozhodnout, kolik a čích vojáků potřebuje k tomu, aby její vlastní bezpečnost a všechny širší vazby této její bezpečnosti vysílaly paprsky míru do celého světa. Václav Havel nerozhoduje o tom, o čem mu rozhodovat nepřísluší. Přimlouvá se pouze za skutečný mír a za rychlou cestu k němu.

    4) Československo se domnívá, že by se měl brzo konat plánovaný summit států účastnících se helsinského procesu, a že by mimo to, co má v plánu udělat, měl udělat i cosi víc: rozhodnout, že takzvané Helsinky 2, plánované zatím na rok 1992, nejen mohou být dřív, ale především že by měly být čímsi daleko významnějším, než čím se dosud zdálo, že budou. Podle našeho názoru by se měly stát jakýmsi ekvivalentem dosud nekonané mírové konference v Evropě, který by konečně udělal tečku za druhou světovou válkou i všemi jejími neblahými důsledky, který by oficiálně včlenil spojující se budoucí demokratické Německo do nové celoevropské struktury a rozhodl o jejím bezpečnostním systému. Tento systém by přirozeně musel mít své vazby na tu část zeměkoule, kterou lze nazvat "helsinská" a která se rozprostírá od Vladivostoku k Aljašce. Hranice evropských států, které by ostatně měly hrát stále bezvýznamnější roli, by měly být už konečně právoplatně stvrzeny společnou regulérní smlouvou. Že základem a předpokladem takové smlouvy by musel být obecný respekt k lidským právům, skutečná politická pluralita a skutečně svobodné volby, je víc než samozřejmé.

    5) Vítáme samozřejmě i iniciativu pana prezidenta Bushe, v zásadě přijatou už i panem Gorbačovem, dík které by se měly radikálně snížit stavy sovětské a americké armády v Evropě. Je to vynikající impuls pro probíhající vídeňská jednání a vytváří velmi dobré podmínky nejen pro naše úsilí o co nejrychlejší odchod sovětských vojsk z Československa, ale nepřímo i pro náš úmysl výrazně snižovat stav československé armády, nepřiměřeně mohutné v přepočtu na počet obyvatel. Kdyby bylo Československo nuceno se proti někomu bránit, což, doufejme, nebude, pak bude schopno se ubránit s podstatně menší armádou, protože tentokrát by jeho vojenská obrana byla - nejen po desetiletích, ale dokonce po staletích - podepřena společnou a nedělitelnou vůlí obou jeho národů i jeho státního vedení. Svou draze vykoupenou svobodu, nezávislost a znovu se rodící demokracii si už vzít nedáme. Pro pořádek dodávám, že jakékoli naše kroky nechtějí komplikovat vídeňská jednání, ale naopak je usnadňovat.

    6) Československo se vrací do Evropy. V zájmu obecném a tím i svém chce tento svůj návrat - politický i ekonomický - koordinovat s ostatními navrátilci, to znamená především se svými sousedy Poláky a Maďary. Pro koordinaci těchto návratů děláme co můžeme. A zároveň děláme co můžeme pro to, aby nás byla Evropa schopna - jakožto své zbloudilé děti - opravdu přijmout. To znamená, aby se nám otevřela a aby své struktury - formálně sice evropské, ale de facto západoevropské - začala v tomto směru transformovat. Tak ovšem, aby to nebylo na její úkor, ale naopak k jejímu prospěchu.

    7) Řekl jsem to už v našem parlamentě a v tomto parlamentu, daleko architektonicky hezčím, bych to rád opakoval: Československo se po dlouhá léta - jsouc jen bezvýznamným satelitem kohosi - vylhávalo ze své spoluodpovědnosti za svět. Musí proto teď hodně dohánět. Mluvím-li tu tak dlouho a o tolika důležitých věcech, pak pouze proto, že mám - spolu se svými spoluobčany - pocit provinění za naši dosavadní odsouzeníhodnou pasivitu a docela obyčejný pocit dluhu.

    8) Last but not least: radujeme se samozřejmě z toho, že se vaše země pohotově snaží podepřít i naši čerstvě se obnovující demokracii. Oba naše národy přijaly s pohnutím velkorysé nabídky, které na pražské univerzitě, jedné z nejstarších v Evropě, tlumočil před několika dny pan ministr Baker. Jsme připraveni o nich jednat.

    Ladies and Gentlemen,

    jsem prezidentem teprve dva měsíce a nechodil jsem do žádné prezidentské školy. Mou jedinou školou byl život. Proto vás nechci příliš dlouho zatěžovat svými politickými úvahami a přejdu raději k oblasti, která je mi bližší. K tomu, co jsem nazval filozofickou stránkou oněch změn, které se odehrávají sice v našem koutu světa, ale které se dotýkají všech.

    Dokud je člověk člověkem, bude demokracie v plném slova smyslu vždycky jen ideál, k němuž se lze - jako k obzoru - lépe či hůř přibližovat, kterého však nikdy nelze úplně dosáhnout. Proto i vy se k demokracii pouze blížíte. Máte tisíce nejrůznějších problémů, jako ostatně všechny země. Máte však jednu velkou výhodu: k demokracii se souvisle blížíte už přes dvě stě let a vaše cesta nebyla nikdy přeťata totalitním systémem. Češi a Slováci, navzdory humanistické dimenzi svých historických tradic, které lze sledovat až do prvního tisíciletí po Kristu, se blížili k demokracii jen dvacet let mezi dvěma světovými válkami a teď tři a půl měsíce, které uplynuly od 17. listopadu loňského roku.

    Jakou máte proti nám výhodu, je na první pohled zřejmé.

    Totalitní systém komunistického typu přinesl našim dvěma národům, Čechům a Slovákům - podobně jako všem národům Sovětského svazu a dalších zemí, které si Sovětský svaz svého času podmanil - bezpočet mrtvých, nezměrnou paletu lidského strádání, hluboké ekonomické zaostávání, a především ohromné lidské ponížení. Přinesl hrůzy, které vy jste naštěstí nepoznali.

    Zároveň nám ale dal - aniž samozřejmě chtěl - něco dobrého: zvláštní schopnost nahlédnout občas i trochu dál, než kam může nahlédnout ten, kdo tuto trpkou zkušenost nepodstoupil. Člověk, který se nemůže hýbat a aspoň trochu normálně žít, protože je zavalen balvanem, má víc času přemýšlet o svých nadějích, než ten, kdo takto zavalen není.

    Co tím chci říct: my všichni se musíme od vás mnoha věcem učit, od toho, jak vzdělávat své potomky, přes to, jak volit své poslance, až po to, jak organizovat hospodářský život, aby vedl k prosperitě a ne k bídě. Ale nemusí to být jen pomoc vzdělaného, mocného a bohatého někomu, kdo nic nemá a tudíž nemá co nabídnout.

    I my můžeme něco nabídnout: totiž svou zkušenost a poznání, které z ní vzešlo.

    Je to téma na knihy, z nichž mnohé byly už napsány a mnohé teprve napsány budou. Já se tu proto omezím jen na jednu myšlenku.

    Specifická zkušenost, o níž tu hovořím, mi dala mimo jiné jednu velikou jistotu: vědomí předchází bytí a nikoli naopak, jak tvrdí marxisté.

    Proto i záchrana tohoto lidského světa není nikde jinde než v lidském srdci, lidském rozmyslu, lidské pokoře a lidské odpovědnosti.

    Bez globální revoluce ve sféře lidského vědomí se nezmění nic k lepšímu ani ve sféře lidského bytí a cesta tohoto světa ke katastrofě, ať už ekologické, sociální, populační či celkově civilizační, bude neodvratná. Nehrozí-li nám dnes už světová válka, ani to, že zeměkoule vybuchne dík nesmyslným horám nashromážděných nukleárních zbraní, pak to neznamená, že je definitivně vyhráno. Vyhráno zdaleka není.

    Do "rodiny člověka" máme velmi daleko; dokonce se tomu ideálu spíš vzdalujeme než přibližujeme. Zájmy osobní, sobecké, státní, národní, skupinové i - chcete-li - firemní stále ještě povážlivě převládají nad zájmy vskutku obecnými a globálními. Stále jsme ještě poplatni zhoubnému a veskrze pyšnému dojmu, že člověk je vrcholem stvoření a nikoli jen jeho součástí a že tudíž smí cokoli. Stále ještě mnoho lidí říká, že jim nejde o sebe, ale o věc, ale přitom jim jde prokazatelně o sebe a nikoli o věc. Stále ještě ničíme planetu, která nám byla svěřena, i její okolí. Stále ještě zavíráme oči před rostoucími sociálními, civilizačními i etnicko-kulturními konflikty dnešního světa. Čas od času říkáme, že anonymní megamašinerie, které jsme si vytvořili, nám neslouží, ale naopak nás zotročují, stále ale nic neděláme pro to, aby tomu tak nebylo.

    Jinými slovy: stále ještě neumíme postavit morálku nad politiku, vědu a ekonomiku. Stále ještě nejsme schopni pochopit, že jedinou skutečnou páteří všeho našeho konání - má-li být mravné - je odpovědnost. Odpovědnost k něčemu vyššímu, než je má rodina, má země, můj podnik, můj prospěch. Odpovědnost k řádu bytí, do něhož se všechno naše konání nesmazatelně zapisuje a kde se teprve a jen spravedlivě zhodnocuje.

    Tlumočníkem mezi námi a touto vyšší autoritou je to, co se tradičně nazývá lidské svědomí.

    Podřídím-li své politické chování tomu imperativu, který mi zprostředkovává mé svědomí, nemohu toho moc zkazit. Kdybych se naopak neřídil tímto hlasem, nepomohlo by mi v politice ani deset prezidentských škol, kde by učilo dva tisíce nejlepších politologů světa.

    Proto jsem se odhodlal i já - po dlouhém vzdorování - převzít posléze na sebe břímě politické odpovědnosti.

    Nejsem první ani poslední intelektuál, který to udělal. Mám naopak pocit, že jich bude stále víc. Je-li naděje světa ve sféře lidského vědomí, pak je víc než pochopitelné, že se nemohou právě intelektuálové vyhýbat donekonečna své spoluodpovědnosti za svět a zakrývat svou nechuť k politice údajnou potřebou být nezávislí.

    Je snadné mít v programu nezávislost a přitom nechat na jiných, aby ten program uskutečňovali. Kdyby takto mysleli všichni, brzy by nebyl nezávislý nikdo.

    Myslím, že vy, Američané, byste pro tento druh úvah měli mít pochopení. Anebo to snad nebyli ti nejlepší duchové vaší země, vlastně by se dalo říct intelektuálové, kteří napsali vaší slavnou Deklaraci americké nezávislosti, Listinu občanských práv a vaši Ústavu a kteří - a to hlavně - převzali na sebe praktickou odpovědnost za jejich uskutečňování? Dělník z Braníka v Praze, o němž se zmínil váš prezident ve své letošní Zprávě o stavu Unie, není zdaleka jediným člověkem v Československu, a tím méně na světě, který se těmito velkými texty inspiruje. Inspirují nás všechny. Inspirují nás navzdory tomu, že jsou víc než dvě stě let staré. Inspirují nás k tomu, abychom byli občané.

    Když Thomas Jefferson napsal, že "Vlády států odvozují svou spravedlivou moc ze souhlasu občanů", byl to prostý a důležitý akt lidského ducha.

    Smysl tomuto aktu ale dalo to, že jeho autor ho zaručil také svým životem. Nebylo to jen slovo, byl to rovněž čin.

    Končím tím, čím jsem začal: dějiny se zrychlily. Věřím, že to bude opět lidský duch, který si tohoto zrychlení povšimne, pojmenuje ho a své slovo promění v čin.

    Děkuji vám.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Projev prezidenta ČSSR Václava Havla ve Federálním shromáždění (23.1.1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (2435 přečtení)

    Projev prezidenta ČSSR Václava Havla ve Federálním shromáždění
    (Praha, 23. ledna 1990)

    Vážený pane předsedo,
    vážené paní poslankyně,
    vážení páni poslanci,
    vážení přítomní,

    ve svých kancelářích na Pražském hradě jsem nenalezl jediné hodiny. Cítím v tom cosi symbolického: po dlouhá léta tam nebylo proč se dívat na hodiny, protože tam po dlouhá léta stál čas. Dějiny se totiž zastavily. Nejen na pražském hradě, ale v celé naší zemi. O to rychleji se ovšem dnes - kdy jsme se konečně vyprostili ze znehybňující kazajky totalitního systému - řítí kupředu. Jako by doháněly to, co zameškaly. My všichni - tedy vy i já - se pokoušíme s nimi držet krok. Vždy znovu jsme přitom zaskakováni množstvím úkolů, které nám rychle se probouzející společnost dává, a rychlostí, s níž je musíme pod neúprosným tlakem života plnit. Divíme se tomu, ačkoli bychom se vlastně divit neměli: síla tohoto vodopádu je pouze úměrná velikosti jezera, jehož hráze se náhle protrhly, a délce doby, po kterou se toto jezero tvořilo v umrtvené společnosti.

    Tato veskrze zvláštní a nová situace mne nutí už teď, necelý měsíc poté, co jste mne zvolili do mé funkce, promluvit k vám obsáhleji, než bylo dosud zvykem a než bych já sám chtěl. Jistě mi věříte, že nejsem veden domýšlivou touhou zasahovat do vašeho jednání či je ovlivňovat způsobem přesahujícím mou ústavní pravomoc, a tím méně potřebou zdržovat vás právě teď, kdy máte tolik práce. Vede mne naopak jediné: povinnost jednat v souladu s probuzenou vůlí veřejnosti, která mne do mého úřadu vaším prostřednictvím vyslala, a snahou pomoci v tom i vám.

    Dovolte mi nejprve několik slov o tom, co jsem zatím se svými spolupracovníky udělal, co dělám a co míním udělat.

    Především se snažím poznávat skutečný stav naší republiky a skutečné problémy jejích občanů. Navštívil jsem Bratislavu a krátce před svým zvolením Košice, ostravský kraj i Brno a všude jsem se snažil, navzdory krátkosti svých návštěv, dozvědět se co nejvíc a co nejvíc přispět k nápravě tam, kde to bylo v mých možnostech a silách. Kdykoli jsem přitom potřeboval pomoc nové federální vlády, na jejímž sestavování jsem se před časem - ještě jako řadový občan - spolu s dalšími přáteli z Občanského fóra a Veřejnosti proti násilí podílel, setkal jsem se u ní s okamžitým pochopením a podporou.

    Abych mohl být dobrým prezidentem celého Československa, musel jsem pochopitelně začít u vlastního úřadu. Z mého podnětu vám vláda předložila návrh zákona, jehož hlavním smyslem je vrátit úřadu prezidenta a jeho sídlu vážnost, které se dříve těšily. Z Páté správy Federálního ministerstva vnitra mají být vyčleněny složky, pečující o Pražský hrad a ochranu prezidenta, a podřízeny prostřednictvím jeho vojenské kanceláře přímo jemu. Podobně má být vyčleněn první prapor Hradní stráže z vojsk ministerstva vnitra a týmž způsobem podřízen prezidentovi. Nejde tu o můj osobní rozmar: trvalé péči ministerstva vnitra o mou osobu jsem dávno uvykl. Jde mi o něco jiného: nezdá se mi vhodné, aby hlava tohoto státu byla - byť nepřímo a velmi decentně - kontrolována různými složkami jednoho jediného ministerstva. Od připravované změny si slibuji i to, že jeden z nejvýznamnějších prostorů Pražského hradu, totiž bývalý Ústav šlechtičen, sousedící bezprostředně s Vladislavským sálem, bude aspoň částečně uvolněn památkovému odboru prezidentské kanceláře, jehož úkolem bude učinit co nejdříve z pražského hradu opět kulturní chloubu naší země a který se dosud musí tísnit v jakýchsi potupných komůrkách. Pokud jde o Hradní stráž, mohu vás potěšit zprávou, že se ve svých nových uniformách stane skutečnou ozdobou tradičního sídla hlavy našeho státu.

    Nová doba si vyžaduje také nevyhnutelné personální i strukturální proměny v samotné Kanceláři prezidenta republiky. V jejím čele stojí nový muž a do některých prezidentovi nejbližších funkcí byli přijati rovněž noví lidé, takoví, kteří se významně osvědčili - morálně i profesionálně - nejen ve dnech naší pokojné revoluce, ale i v letech, která ji předcházela. Mám čtyři osobní poradce, kolegium, odborné poradce, ustavuji Sbor konzultantů a z externistů se zřizují různé nové komise. Jejich úkolem bude přispět k povznesení naší státnosti, obnově jejích nejlepších tradic i k politickému posílení prezidentského úřadu, který byl donedávna jen formální odnoží předsednictva jedné politické strany. S podrobnou zprávou o novém vnitřním složení, poslání i rozpočtu prezidentské kanceláře chceme v brzké době seznámit širokou veřejnost: doba, kdy do těchto věcí nikdo - ba ani prezident sám - neviděl, nenávratně minula. Veřejnost seznámíme i s koncepcí budoucího užití a úpravy zámku v Lánech, jehož dosavadní funkce byla, upřímně řečeno, dosti temná a jehož současná vnitřní úprava - vyznačující se bezpočtem neuvěřitelně nevkusných koupelen a procovsky zařízených apartmá - je výsměchem masarykovské tradici, která se k němu váže. Park bude opět zpřístupněn veřejnosti, kaple bude sloužit opět svému účelu a skončí čas jakýchsi krutých parodií na myslivost a pompézních recepcí, hermeticky odříznutých odpudivými zdmi a nesmyslným počtem strážců od občanů, kteří to všechno formou daní platili. Investice, které si vyžádá posílení prezidentské funkce v rámci odluky státní moci od moci KSČ, včetně platového převedení Kanceláře aspoň na úroveň federálního ministerstva, jakož i investice, které si vyžádá přeměna prezidentova sídla opět v přitažlivé evropské kulturní a duchovní středisko, budou samozřejmě značné, zvlášť bude-li zrychlena probíhající rekonstrukce Hradu. Nepodaří-li se nám vměstnat se do současného rozpočtu prezidentské kanceláře úsporou všude tam, kde to bude možné, a požádáme-li vás o zvýšení dotace, pak vám zaručuji, že to nebudou vyhozené peníze a že půjde o částku mikroskopickou ve srovnání s desítkami miliard, jež vydával donedávna náš stát na vedení, aparáty a nová a nová lokální sídla tehdy vládnoucí strany, která se tak nedobře našemu lidu odvděčovala za trpnost, s níž to snášel.

    Vím, že vstupujeme do éry tržního mechanismu a reálných ekonomických vztahů. Domnívám se však, že by bylo urážkou úřadu hlavy tohoto státu, kdyby na něm byla žádána ekonomická soběstačnost. Kancelář prezidenta republiky není agrokombinát Slušovice. Možná vás překvapí, že to je jeden z mála úřadů, který vzdoruje obecné tendenci všech úřadů bytnět a košatět: má dnes podstatně méně zaměstnanců než za Masaryka. Dokládá to názorně, jak u nás poklesl význam prezidenta. Není ostatně náhoda, že u mého předchůdce byla jeho státní funkce zásadně uváděna až za jeho funkcí stranickou.

    Věříte mi, doufám, že všechny tyto změny nepřipravuji proto, abych zvětšoval svou osobní moc a slávu, ale jen a jen proto, abych vrátil funkci prezidenta této republiky opět význam, který v minulosti měla, a umožnil tím i svým nástupcům lépe sloužit své vlasti. Pokud se vám zdá, že v těchto věcech přeci jen zbytečně pospíchám, pak si, prosím, uvědomte, že jde o úkoly, které pospíchají ze samé své podstaty, i to, že před sebou nemám neomezený čas a že bych chtěl svým nástupcům předat svůj úřad v podobě, za jakou bych se před nimi nemusel stydět.

    Jak jste zajisté postřehli, předsevzal jsem si společně s vládou národního porozumění a v duchu mohutného společenského hnutí, které nás do našich dnešních funkcí vyneslo, také to, že se pokusím přispět k posílení prestiže Československa ve světě. Leccos se už na tomto poli děje. Když jsme navštívili dva německé státy, nenavštívili jsme tím jen našeho mocného evropského souseda, s nímž máme dlouhou společnou hranici a s nímž jsme historicky tak úzce svázáni. Navštívili jsme tím i národ, který začal odvážně bořit zeď, jež tak tragicky rozděluje Evropu, a národ, na jehož příštím osudu tolik dnes záleží příští osud celé Evropy, tedy nás všech. Mír v Evropě je totiž nemyslitelný bez míru v jejím geografickém srdci. Proto naše první kroky vedly právě sem. V nejbližších dnech navštívíme Polsko a Maďarsko a později i Rumunsko, jejichž cesta k demokracii je i naší cestou a s nimiž chceme svůj návrat do Evropy co nejlépe koordinovat. Brzy poté navštívím se svými spolupracovníky Sovětský svaz. Této návštěvě přikládáme velký význam, budeme na ni dobře připraveni a já osobně bych velmi rád přednesl panu Gorbačovovi různé důležité a vzájemně propojené návrhy, včetně nabídky, aby se jeho budoucí setkání s panem Bushem konalo v Praze. Týž návrh přednesu pochopitelně i krátce poté panu Bushovi při velké státní návštěvě ve Spojených státech amerických. Na dobré cestě jsou jednání o navázání diplomatických styků s Vatikánem a Izraelem, o brzké návštěvě papeže v Československu je už rozhodnuto; jedná se i o několika našich dalších zahraničních cestách, včetně květnové cesty do Holandska a Skandinávie. Snad vás bude zajímat, že Švédsko, stát, od kterého se můžeme tolik učit ve sféře skutečné sociální péče, bych rád požádal o navrácení aspoň malé části uměleckých sbírek, které za třicetileté války švédská vojska z Čech odvezla.

    Chceme-li různými samostatnými a odvážnými iniciativami přispívat k tomu, aby se žilo lépe v Evropě i v celém světě, nečiníme tak z nějaké megalomanské snahy malého státu za každou cenu na sebe upozorňovat svět. Prostě jen splácíme dluh: za stav světa jsme odpovědni všichni a naše země - tak smutně dlouho tak smutně bezvýznamná - této své spoluodpovědnosti dlouho nedbala, takže teď má co dohánět.

    Tolik tedy o mém dosavadním úsilí v úřadu, do něhož jste mne zvolili.

    Zbývá naznačit, v čem vidím hlavní smysl svého krátkodobého pobytu v něm.

    V oblasti vnitropolitické spatřuji svůj rozhodující úkol v tom, že se pokusím vnášet do předvolební kampaně, v níž budou pravděpodobně bouřit různé politické vášně a řevnivosti, určité zklidňující, zduchovňující a tak říkajíc lidské prvky a motivy, jimiž bych rád sobě i nám všem znovu a znovu připomínal, že nevedeme boj o křesla, postavení a moc, ale o lepší tvář naší vlasti.

    V oblasti zahraniční politiky bych rád působil v podobném duchu: chtěl bych zdůraznit, že politika nemusí být jen jevištěm soupeřících zájmů, ale že může být i věcí obětavé práce k prospěchu univerzálnímu. I na této půdě bych rád, v rámci svých omezených možností, vždy znovu připomínal cosi jako duchovní, nadosobní či - chcete-li - nepolitický horizont politiky.

    Nyní bych se vám rád stručně svěřil se svými názory na úkoly, které stojí před vámi jako poslanci Federálního shromáždění.

    Všichni se těšíme na novou československou ústavu i na ústavy našich dvou národních republik, které jednoho dne přijmou národní i federální zastupitelské sbory, vzešlé ze svobodných voleb.

    Rychlý běh dějin, o němž jsem mluvil úvodem, nás však znovu a znovu přesvědčuje o tom, jak neprozíravé by bylo, kdybychom se všemi změnami čekali až do přijetí nové ústavy. Tím bychom de facto zcela zbytečně odkládali řešení různých vážných problémů. Nechceme-li zbytečně prohlubovat krizi, do níž jsme byli strženi, musíme je řešit hned. Proto budete zřejmě muset kromě mnoha různých zákonů, které s úctyhodnou rychlostí nyní připravujete, přijmout i další ústavní zákony. Například skutečná ekonomická reforma, s níž je třeba začít ihned, nemá-li být zle, si vyžádá pravděpodobně určité ústavní změny v oblasti definice vlastnických vztahů a struktury hospodářských ministerstev. K úvaze dávám znovu to, o čem se hovořilo už u kulatého stolu, když se rodila vláda národního porozumění: zda by neměly být zřízeny Federální ministerstvo životního prostředí a Výbor pro národní menšiny. Možná bude nutné zasáhnout do dnešní ústavy ještě hlouběji a poněkud změnit i samu strukturu zastupitelských sborů, aby volbami nebyla na celé další volební období mumifikována jejich dnešní nevyhovující podoba. Dosavadní struktura republikových i federálních zastupitelských sborů je totiž nepružným, neekonomickým a přebyrokratizovaným výrazem starého centralismu, pro nějž byla myšlenka federace jen administrativně komplikovanějším způsobem totalitního vládnutí. Nám jde ale přece o federaci skutečnou, totiž o federaci jako projev vůle ke společnému a vskutku demokratickému státnímu soužití dvou svébytných národů. Pokud jde o volební zákon sám, přimlouvám se znovu za to, abyste se jím snažili otevřít cestu k účasti na správě veřejných věcí skutečně těm morálně i profesionálně nejlepším z nás, tedy abyste spíš kladli důraz na konkrétní osobnosti, než na politické strany. Strany, kluby, hnutí a iniciativy jsou přirozeným projevem názorové plurality i přirozené potřeby sdružovací. Politické osobnosti by se v nich měly politicky formovat a profilovat, nakonec by ale měly přece jen hrát rozhodující roli jejich lidské vlastnosti a odborná způsobilost. Nebo aspoň roli významnější, než jejich politická příslušnost nebo loyalita k politickému seskupení. Ušlechtilí lidé, byť by měli názory seberozdílnější, jsou vždycky schopni dialogu, vzájemného porozumění a tolerance, lidé méně ušlechtilí jsou naopak schopni na sebe smrtelně zanevřít kvůli malichernostem. Velký prostor by se měl otevřít zcela nezávislým kandidátům. Řekl jsem to už mnohokrát a opakuji to záměrně znovu: nedopusťme, abychom se stali odstrašujícím příkladem těch, kteří si nevědí se svou svobodou rady. Pokusme se naopak, aby naše svobodomyslnost dala naší demokracii novou kvalitu, která bude inspirovat i jiné národy.

    Milé poslankyně a milí poslanci,

    jako prezident republiky mám právo přinášet Federálnímu shromáždění zákonodárné iniciativy. Tohoto svého práva jsem dnes využil a některé závažné návrhy vašemu předsedovi už předal. Jde o návrhy vzájemně provázaných změn, které musí být provedeny současně, nemá-li dojít ke zcela zbytečným ekonomickým ztrátám. Jde o změny, které jsou ve vzduchu, o nichž se všude mluví, které kdekdo očekává, po nichž veřejnost, jíž se především cítím být odpovědný, hlasitě volá. Jde o změny, k nimž vývoj evidentně směřuje, které nová ústava - ať už bude jakákoli - zcela určitě do sebe zahrne a jež je z mnoha různých důvodů, včetně důvodů opět ekonomických, nepoměrně výhodnější provést ihned.

    Jistě už tušíte, o čem mluvím. Mluvím o změnách, jež někteří naši sousedé už úspěšně provedli z týchž důvodů, z kterých je musíme provést i my. Jde ostatně jen o přirozené důsledky toho, co se už stalo i u nás, když byl z ústavy vypuštěn článek 4. Mluvím o názvu naší republiky, o našich státních znacích a o názvu naší armády.

    Všichni chceme republiku sociálně spravedlivou, v níž nikdo nebude trpět existenční nejistotou, v níž nebudou strádat lidé postižení, staří, děti či lidé jakkoli jinak hendikepovaní. Chceme republiku, která bude starostlivě pečovat o to, aby zmizely všechny ponižující přehrady mezi různými společenskými vrstvami, republiku, v níž se nebudeme dělit na otroky a pány. Toužím po takové republice možná víc, než leckdo jiný, a snad právě to mne opravňuje k tomu, abych tu svůj návrh vznesl. Přiznejme si konečně bez vytáček, že slovo socialismus ztratilo v našem jazykovém kontextu smysl. Nikdo už vlastně nedokáže říct, co znamená, co se jím v našich podmínkách míní, kde vlastně socialismus začíná a kde končí. Ale nejen to: po všech trpkých zkušenostech s těmi, kteří svou pyšnou všemoc a svou přezíravost k druhým nazývali slovem socialismus a sebe samé vydávali za jeho jediné strážce, vyvolává toto slovo dokonce obecný odpor. Jejich vinou se z označení pro velké ideály dělnického hnutí proměnilo v označení totalitního systému. Mravní, politická i ekonomická krize v naší zemi je jazykově neodmyslitelně spjata s tímto slovem. Z politického ideálu se stalo zaříkadlo a ze zaříkadla synonymum všeho špatného. Spíš, než o socialistickém štěstí, mluví dnes lidé o socialistické hrůze.

    Ale to stále ještě není to hlavní. I zkompromitovaným slovům lze vrátit jejich původní smysl a já nepochybuji o tom, že se různým obrozujícím se či nově vznikajícím stranám levicového zaměření dříve či později podaří vrátit obsah i slovu socialismus. Hlavní je, že veskrze ideologická charakteristika momentálního společenského, sociálního a hospodářského uspořádání nemá prostě co dělat v názvech států. Kdyby se náš stát jmenoval například Československá kapitalistická republika nebo Československá demokratická republika nebo Československá křesťansko-sociální republika, vystupoval bych proti takovým názvům s toutéž vehemencí. Ideologie jakékoli názorové skupiny, ať už většinové či menšinové, nepatří do názvu státu, který chce být skutečně demokratický, protože je tím automaticky zvýhodňována jedna skupina občanů proti skupinám jiným. De facto je tím kodifikována vždy nějaká neblaze proslulá "vedoucí role". Demokratický stát prostě nemá právo interpretovat či komentovat své vlastní bytí v duchu jakékoli politické doktríny. Naši republiku nazval z nejasných a nikdy konkrétně neartikulovaných důvodů republikou socialistickou můj předchůdce pan prezident Novotný. Nevím, zda to udělal proto, že si opravdu v duchu marxistického učení myslel, že je u nás každý odměňován podle své práce, anebo prostě proto,že to bylo za jeho dob tak říkajíc v módě, protože tehdejší sovětské vedení od svých satelitů takové doplňky v jejich názvech vyžadovalo. Ať už ho ale k tomu vedly pohnutky jakékoli, zdá se mi být zřejmé, že by se naše republika takto jmenovat neměla. Budoucnost ukáže, zda budeme republikou lidskou, demokratickou, mírumilovnou a prosperující, anebo zda jí nebudeme. Tím však, že si dáme do názvu státu ten či onen přívlastek, nezajistíme ještě, že budeme státem lepším, než jsme.

    Proto jsem předal vašemu předsedovi návrh ústavního zákona, podle něhož by se měly naše národní republiky jmenovat Česká republika a Slovenská republika a náš společný stát Československá republika.

    Ještě živější, než téma názvu našeho státu, je dnes v naší společnosti téma státního znaku. Současný československý státní znak je, jak se všichni odborníci shodují, heraldickým nesmyslem. Štít je v něm nahrazen pavézou, ačkoli na pavézách nikdy žádné znaky nebyly. Pavéza navíc není ničím speciálně husitským, jak se snad autoři současného znaku domnívali, neboť ji užívala všechna středověká vojska, včetně křižáckých armád. Pěticípá hvězda - tento symbol komunistického hnutí - vznášející se nad hlavou českého lva, zbaveného královské koruny, která je jeho atributem, je pouhou projekcí zrušeného článku 4 ústavy do státního znaku. Kombinace této hvězdy s českým lvem je výsměchem jak našemu historickému národnímu znaku, tak koneckonců i samotnému komunistickému symbolu. V současném státním znaku je navíc nahrazen slovenský znak na prsou českého lva jakýmisi vymyšlenými plamínky bez heraldického významu, takže není opět ničím jiným, než políčkem českému lvu i slovenskému národu. Dnešní státní znak, vykonstruovaný rovněž v podivném roce 1960, nejen že nepřirostl široké veřejnosti k srdci, ale sklízí u ní odpor. Aniž by k tomu potřebovala heraldické vzdělání, většina lidí ví, že tento znak je umělý a ošklivý a zcela logicky ho spojuje se smutnou vládou těch, kdo ho vymysleli. V tom, že je třeba tento znak změnit, je všeobecná shoda.

    Rozsáhlé diskuse jsou však mezi odborníky i laiky o tom, jakým znakem ho nahradit. Návrat ke znaku z roku 1920, ať už je z heraldického hlediska jakýkoli, je nemyslitelný, protože je pro nás všechny historicky nerozlučně spjat s myšlenkou jediného československého národa.

    Jedinou možností je tedy zvolit znak nový. Taková volba je sice velmi tvrdým zásahem do národního i státního povědomí, já se však osobně přesto k této variantě přikláním. Nikoli pouze proto, že to je zřejmě jediné možné východisko, ale především proto, že z různých důvodů považuji tuto dobu za začátek nové historické éry, natolik nové, že si zasluhuje i tak radikální výraz, jakým je volba nového státního znaku.

    Po seznámení s různými heraldickými a historickými expertizami, českými i slovenskými, a po delších úvahách o dnešním historickém, politickém i národním cítění obou našich národů, rozhodl jsem se navrhnout vám řešení, které se vlastně samo nabízí. Toto řešení jsem samozřejmě konzultoval s heraldiky i legislativci a nesetkal jsem se u nich s žádnými námitkami. Proto se odvažuji vám je přednést.

    Je to řešení velmi prosté:

    Česká republika, bude-li se tak z vašeho rozhodnutí jmenovat, by jako svůj znak užívala tradičního českého dvouocasého lva s korunkou. Všechny instituce , ať už zákonodárné, výkonné či soudní, které spadají pod Českou republiku, by tento znak užívaly tak, jak předepisuje zákon či jak to vyplývá z vžité praxe.

    Analogicky by všechny instituce Slovenské republiky užívaly tradiční slovenský znak, totiž tři vrchy s dvojitým křížem vztyčeným na prostředním z nich.

    Tyto znaky národních republik by odpovídaly dosavadnímu takzvanému malému znaku, dík čemuž by nebyly obtíže s jejich miniaturizací na dopisních papírech, razítkách, pečetích a podobně.

    Takzvaný velký znak by pak byl znakem Československé republiky a užívaly by ho pouze federální instituce, včetně Československé armády. Tento znak by rovněž reprezentoval Československou republiku v zahraničí. Vše nasvědčuje tomu, že je to řešení technicky reálné.

    Pokud jde o znak sám, nejširší konsensus u obou našich národů i mezi odborníky nalézá znak čtvrcený, který má v heraldice svou dávnou tradici a vyjadřuje rovnoprávný a spřátelený svazek dvou různých rodů či národů. Užíval se u nás už od dob jagellonských králů, kteří takto kombinovali český znak se znakem uherským. Velkým by tento znak byl ovšem nikoli jen proto, že by byl čtvrcený do čtyř polí, v nichž by byly dvojmo a střídavě oba národní znaky, ale i proto, že by se dělil na takzvaný zadní a přední štít, což znamená, že uprostřed velkého a čtvrceného znaku by byl ještě znak další, podstatně menší, ale v čestném centru umístěný, totiž historický znak Moravy. Toto jeho umístění by symbolicky vyjadřovalo fakt, že prvním státním útvarem, který v historii našich národů známe, byla říše Velkomoravská, v níž se na úsvitu našich dějin naše dva národy, respektive etnika, z nichž se později zformovaly, spolu spojily v jednom státním celku. Moravská orlice v centru znaku naší federace by tedy představovala motiv naše dva národy spojující, tedy přesně ten motiv, který je historickým prapředkem naší moderní federace.

    Velký znak federace by byl pochopitelně i na standartě prezidenta republiky; pod ním by bylo heslo Pravda vítězí.

    Jsem přesvědčen, že řešení, které navrhuji, má všechny dosažitelné přednosti: samostatné znaky pro obě národní republiky a všechny jejich národní instituce posílí vědomí národní svébytnosti obou našich národů. Národa slovenského, který má ke svému národnímu znaku již tradičně silný vztah, a ještě více národa českého, který svou národní republiku zatím jen málo zakouší jako smysluplný výraz své svébytnosti. Ta mu totiž stále ještě splývá s útvary československými, dnes tedy federálními, mimo jiné i proto, že metropolí naší federace je Praha. Navrhované řešení by navíc posílilo neprávem přehlížené povědomí moravské.

    Nemohu zde pochopitelně vysvětlovat všechny aspekty a důvody tohoto návrhu, neboť by to bylo téma na knihu. Mohu vás pouze ujistit, že toto řešení se těší souhlasu odborníků různých zaměření a odpovídá, jak jsem přesvědčen, i tužbám našich národů.

    Návrh ústavního zákona o našich státních znacích jsem rovněž předal vašemu předsedovi.

    Grafické předlohy všech tří znaků i standarty prezidenta republiky, které jsou jeho přílohou, si vám teď dovolím ukázat.

    Se změnou názvu státu by měla být spojena i změna názvu armády. Naše armáda je lidová ze samé své podstaty, neboť je u nás všeobecná vojenská povinnost a nikdo jiný než lid nemůže tudíž armádu tvořit. Současný název je pleonazmem.

    Doporučuji vám proto, abyste v samostatném článku novely branného zákona, respektive zákona o novém znění služební přísahy vojáků a příslušníků SNB a SNV, které se připravují, změnili název Československá lidová armáda na Československá armáda.

    Vážení přítomní,
    milé poslankyně a poslanci,

    nepochybně si uvědomujete, že změna státního znaku bude proces, který potrvá dlouhé měsíce a bude stát mnoho miliónů korun. Přijmete-li návrhy, které vám předkládám, pak můžeme všichni společně, tedy národní rady a vlády, Federální shromáždění a federální vláda, jakož i já jako prezident, požádat všechny, kdo se budou na změně státního znaku svou prací podílet, aby tomu věnovali neplacené směny a dobrovolné brigády. Jsem přesvědčen, že v dnešní atmosféře probuzeného národního sebevědomí i radosti z vlastního občanského sebeosvobození bude naše výzva příznivě přijata a setká se s obecným porozuměním. Vidím velký a téměř symbolický smysl v tom, že bychom už při těchto volbách, prvních svého druhu po mnoha desetiletích, mohli své hlasovací lísky vkládat do uren s novými státními znaky, odlišujícími mimo jiné urny pro volbu do národních a federálních zastupitelských sborů, a že by jimi byly vyzdobeny i volební místnosti.

    Státní znak je velmi často svázán v nejrůznějších souvislostech, od čelných stěn parlamentů až po dopisní papíry a razítka, s názvem státu. Proto se domnívám, že je správné provést obě změny současně. Jinak by se mohly až zdvojnásobit náklady s tím spojené. Analogické důvody mne vedou k tomu, že vám současně navrhuji i změnu názvu naší armády.

    Milé poslankyně,
    milí poslanci,

    jistě se všichni shodneme na tom, že chceme žít v právním státě.

    Co to znamená?

    Co to je vlastně právní stát?

    Je to stát, v němž platí zákony nejen pro všechny občany, ale i pro všechny státní orgány i všechny jiné organizace a společenské subjekty. Vrcholem právního řádu je přitom ústava, respektující Všeobecnou deklaraci lidských práv a všechny na ní navazující mezinárodní závazky, dohody a pakty.

    Ale nejen to; sebelepší zákony a sebelepší ústava samy o sobě stále ještě právní stát netvoří. Jeho nejvlastnější zárukou je demokratické prostředí, v němž je právo naplňováno, tedy demokratické vědomí nás všech. Naše občanská kultura, naše politická moudrost, náš smysl pro spravedlnost, naše nepředpojatost a odpovědnost každého z nás, vyrůstající z našeho svědomí a rozmyslu, jedině to všechno - a mnoho dalších dobrých věcí - může být skutečnou zárukou toho, oč usilujeme: právního státu a demokracie.

    Odvykli jsme obému a pro mnohé z nás bude těžké v sobě objevovat a pěstovat to, o čem jsem mluvil. Tím spíš, že žijeme ve vzrušené době rozchodu s totalitní mocí, v době, která si žádá mnoho rozhodných a rychlých kroků.

    Jak sladit touhu po zákonnosti a demokratických postupech s nutností radikálně účtovat s minulostí a všemi jejími temnými následky? Jak čelit intrikujícím stoupencům starých pořádků a zároveň neintrikovat jako oni a nesužovat je tím, čím oni sužovali nás? Jak zabránit kariéristům, aby jen narychlo nepřevlékali kabáty a nestavěli se opět svévolně nad ostatní, byť s novým praporem v ruce? Jak revolučně rozbíjet staré struktury a vyhnout se přitom všem druhům násilí, z něhož se zrodily a na němž stojí?

    Jsou to úkoly těžké a vy sami to velmi dobře víte: vždyť většinu z vás vynesla do vašich poslaneckých funkcí stará doba a většina z vás přitom vnímá ducha nové doby a chce mu, jak pevně věřím, sloužit.

    Věřím, že si uvědomujete zcela zvláštní odpovědnost, kterou v tomto přechodném období máte právě vy. Málokdo si přeje tolik jako já, abyste nezvyklou historickou roli, která vám byla přisouzena, sehráli se ctí a ve prospěch našich národů!

    Končím tím, čím jsem začal: naší společnou povinností je dnes naslouchat dobře volání doby, rozumět nárokům této chvíle a vnímat a respektovat zrychlený rytmus času, který je pro tuto dobu tak příznačný.

    Hodiny, které nám tento zázračně zrychlený chod dějin budou ukazovat, si nepochybně brzy umístíme na svá pracoviště - já ve své kanceláři na Hradě a vy v této své zasedací síň.

    Děkuji vám za pozornost.


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Tzv. pakt Molotov - Ribbentrop (1939)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (4175 přečtení)

    Smlouva o neútočení mezi Německem a Svazem sovětských socialistických republik z 23. srpna 1939
    (tzv. pakt Molotov – Ribbentrop)

    Vláda Německé Říše a vláda Svazu sovětských socialistických republik, přejíce si upevnit věc míru mezi Německem a SSSR a vycházejíce ze základních ustanovení smlouvy o neutralitě uzavřené v dubnu 1926 mezi Německem a SSSR, dohodly se na následujícím:

    Článek I

    Obě Vysoké smluvní strany se zavazují upustit od jakéhokoliv násilného aktu, od jakékoli válečné akce, od vzájemného napadení, které by provedly buď samy, anebo ve spojení s jinými silami.

    Článek II

    V případě, že by se jedna z Vysokých smluvních stran stala objektem válečného aktu ze strany třetí síly, neposkytne druhá Vysoká smluvní strana žádným způsobem pomoc této třetí síle.

    Článek III

    Vlády obou Vysokých smluvních stran budou v budoucnosti udržovat stálý vzájemný kontakt za účelem konzultace, umožňující výměnu informací o problémech týkajících se společných zájmů.

    Článek IV

    Žádná z vysokých smluvních stran se nezúčastní jakéhokoliv spolčování sil, jež by přímo, či nepřímo bylo namířeno proti druhé straně.

    Článek V

    Jestliže by v těch či oněch otázkách vznikly spory či konflikty mezi Vysokými smluvními stranami, budou obě strany své spory či konflikty řešit výhradně přátelskou výměnou názorů, anebo, v případě nutnosti, prostřednictvím povolaných arbitrážních komisí.

    Článek VI

    Tato smlouva se uzavírá na dobu deseti let s tím, že nevypoví-li ji jedna z Vysokých smluvních stran rok před uplynutím této doby, bude platnost automaticky prodloužena o dalších pět let.

    Článek VII

    Tato listina bude ratifikována v nejkratším možném čase. Ratifikační listiny budou vyměněny v Berlíně. Smlouva nabývá platnosti v okamžiku jejího podepsání.

    Vyhotoveno ve dvou exemplářích, v německém a ruském jazyce.

    Moskva, 23. srpna 1939

    Za vládu Německé Říše: von Ribbentrop

    Zplnomocněnec vlády SSSR: V. Molotov


    Tajný dodatečný protokol

    U příležitosti podepsání paktu o neútočení mezi Německou Říší a Svazem sovětských socialistických republik podepsaní zplnomocněnci obou stran vedli přísně důvěrné rozhovory o otázkách hranic jejich daných sfér vlivu ve východní Evropě. Tyto rozhovory vedly k následujícím závěrům:

    1. V případě nového územního a politického uspořádání oblastí náležejících k baltským státům (k Finsku, Estonsku, Lotyšsku, Litvě) bude severní hranice Litvy tvořit rozhraní mezi sférami vlivu Německa a SSSR. V této souvislosti obě strany uznávají zájem Litvy na území Vilna.

    2. V případě nového územního a politického uspořádání oblastí náležejících k polskému státu bude rozhraní sfér vlivu mezi Německem a SSSR tvořit zhruba linie řek Narev, Visla a San. Otázka, zda zájem obou stran bude vyžadovat udržení nezávislého polského státu a jakými hranicemi má být tento stát vymezen, bude moci být definitivně vyřešena teprve v průběhu dalšího politického vývoje. V každém případě budou obě vlády řešit tuto otázku přátelskou dohodou.

    3. Pokud se týče jihovýchodní Evropy, zdůraznila sovětská strana svůj zájem na Besarábii. Německá strana potvrdila svůj naprostý politický nezájem o tyto oblasti.

    4. Tento protokol budou obě strany považovat za přísně tajný.

    Moskva, 23. srpna 1939

    Za vládu Německé Říše: von Ribbentrop

    Zplnomocněnec vlády SSSR: V. Molotov


    Zdroj: Pakty Stalina s Hitlerem. Praha: Naše vojsko, 1990, s. 32-34.

    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek

    * Dokument: Novoroční projev Václava Havla (1990)

    Vydáno dne 01. 01. 2005 (5699 přečtení)

    Novoroční projev prezidenta ČSSR Václava Havla
    (Praha, Pražský hrad, 1. ledna 1990)

    Milí spoluobčané,

    čtyřicet let jste v tento den slyšeli z úst mých předchůdců v různých obměnách totéž: jak naše země vzkvétá, kolik dalších miliónů tun oceli jsme vyrobili, jak jsme všichni šťastni, jak věříme své vládě a jaké krásné perspektivy se před námi otevírají. Předpokládám, že jste mne nenavrhli do tohoto úřadu proto, abych vám i já lhal.

    Naše země nevzkvétá. Velký tvůrčí a duchovní potenciál našich národů není smysluplně využit. Celá odvětví průmyslu vyrábějí věci, o které není zájem, zatímco toho, co potřebujeme, se nám nedostává. Stát, který se nazývá státem dělníků, dělníky ponižuje a vykořisťuje. Naše zastaralé hospodářství plýtvá energií, které máme málo. Země, která mohla být kdysi hrdá na vzdělanost svého lidu, vydává na vzdělání tak málo, že je dnes na dvaasedmdesátém místě na světě. Zkazili jsme si půdu, řeky i lesy, jež nám naši předkové odkázali, a máme dnes nejhorší životní prostředí v celé Evropě. Dospělí lidé u nás umírají dřív, než ve většině evropských zemí.

    Dovolte mi malý osobní zážitek: když jsem nedávno letěl do Bratislavy, nalezl jsem při různých jednáních čas k tomu, abych pohlédl z okna. Viděl jsem komplex Slovnaftu a hned za ním velkoměsto Petržalku. Ten pohled mi stačil k tomu, abych pochopil, že naši státníci a političtí činitelé se po desítiletí nedívali nebo nechtěli dívat ani z oken svých letadel. Žádná četba statistik, které mám k dispozici, by mi neumožnila rychleji a snadněji pochopit stav, do něhož jsme se dostali.

    Ale to všechno není stále ještě to hlavní. Nejhorší je, že žijeme ve zkaženém mravním prostředí. Morálně jsme onemocněli, protože jsme si zvykli něco jiného říkat a něco jiného si myslet. Naučili jsme se v nic nevěřit, nevšímat si jeden druhého, starat se jen o sebe. Pojmy jako láska, přátelství, soucit, pokora či odpuštění ztratily svou hloubku a rozměr a pro mnohé z nás znamenají jen jakési psychologické zvláštnosti, anebo se jeví jako zatoulané pozdravy z dávných časů, poněkud směšné v éře počítačů a kosmických raket. Jen málokteří z nás dokázali nahlas zvolat, že mocní by neměli být všemocní a že zvláštní farmy, které pro ně pěstují ekologicky čisté a kvalitní potraviny, by měly své produkty posílat do škol, dětských internátů a nemocnic, když už je naše zemědělství nemůže zatím nabízet všem. Dosavadní režim - vyzbrojen svou pyšnou a nesnášenlivou ideologií - ponížil člověka na výrobní sílu a přírodu na výrobní nástroj. Zaútočil tím na samu jejich podstatu i na jejich vzájemný vztah. Z nadaných a svéprávných lidí, důmyslně hospodařících ve své zemi, udělal šroubky jakéhosi obludně velkého, rachotícího a páchnoucího stroje, o němž nikdo neví, jaký má vlastně smysl. Nedokáže nic víc, než zvolna, ale nezadržitelně opotřebovávat sám sebe a všechny své šroubky.

    Mluvím-li o zkaženém mravním ovzduší, nemluvím tím pouze o pánech, kteří jedí ekologicky čistou zeleninu a nedívají se z oken letadel. Mluvím o nás všech. Všichni jsme si totiž na totalitní systém zvykli a přijali ho za nezměnitelný fakt a tím ho vlastně udržovali. Jinými slovy: všichni jsme - byť pochopitelně každý v jiné míře - za chod totalitní mašinérie odpovědni, nikdo nejsme jen její obětí, ale všichni jsme zároveň jejími spolutvůrci.

    Proč o tom mluvím: bylo by velmi nerozumné chápat smutné dědictví posledních čtyřiceti let jako cosi cizího, co nám odkázal vzdálený příbuzný. Musíme toto dědictví naopak přijmout jako něco, čeho jsme se my sami na sobě dopustili. Přijmeme-li to tak, pochopíme, že jen na nás všech je, abychom s tím něco udělali. Svádět všechno na předchozí vládce nemůžeme nejen proto, že by to neodpovídalo pravdě, ale i proto, že by to mohlo oslabit povinnost, která dnes stojí před každým z nás, totiž povinnost samostatně, svobodně, rozumně a rychle jednat. Nemylme se: sebelepší vláda, sebelepší parlament i sebelepší prezident toho sami mnoho nezmohou. A bylo by i hluboce nesprávné čekat obecnou nápravu jen od nich. Svoboda a demokracie znamená přece spoluúčast a tudíž spoluodpovědnost všech.

    Uvědomíme-li si to, pak se nám okamžitě všechny hrůzy, které nová československá demokracie zdědila, přestanou jevit tak hrůzné. Uvědomíme-li si to, vrátí se do našich srdcí naděje.

    V nápravě věcí obecných se máme oč opřít. Poslední doba - a zvláště posledních šest týdnů naší pokojné revoluce - ukázala, jak velký obecně lidský, mravní a duchovní náboj a jak velká občanská kultura dřímaly v naší společnosti pod vnucenou maskou apatie. Kdykoli mi někdo o nás kategoricky tvrdil, že jsme tací nebo onací, vždycky jsem namítal, že společnost je velmi tajemné stvoření a že nikdy není dobré věřit pouze té její tváři, kterou právě ukazuje. Jsem šťasten, že jsem se nemýlil. Všude ve světě se lidé diví, kde se v těch poddajných, ponížených, skeptických a zdánlivě už v nic nevěřících občanech Československa vzala náhle ta úžasná síla za několik týdnů zcela slušným a mírumilovným způsobem setřást ze svých beder totalitní systém. My sami se tomu divíme. A ptáme se: odkud vlastně mladí lidé, kteří nikdy jiný systém nepoznali, čerpají svou touhu po pravdě, svou svobodomyslnost, svou politickou fantazii, svou občanskou odvahu i občanský rozmysl? Jak to, že i jejich rodiče - tedy přesně ta generace, která byla považována za ztracenou - se k nim přidali? Jak je vůbec možné, že tolik lidí okamžitě pochopilo, co dělat, a nikdo z nich k tomu nepotřebuje žádné rady a instrukce?

    Myslím, že tato nadějeplná tvář naší dnešní situace má dvě hlavní příčiny: člověk především nikdy není jen produktem vnějšího světa, ale vždycky je také schopen vztahovat se k něčemu vyššímu, byť by tuto schopnost v něm vnější svět jakkoli systematicky hubil; za druhé to je tím, že humanistické a demokratické tradice, o nichž se tak často planě hovořilo, přeci jen kdesi v nevědomí našich národů a národních menšin dřímaly a nenápadně se přenášely z generace na generaci, aby je v pravou chvíli každý z nás v sobě objevil a proměnil je ve skutek.

    Za svou dnešní svobodu jsme ovšem museli i my zaplatit. Mnoho našich občanů zahynulo v padesátých letech ve věznicích, mnozí byli popraveni, tisíce lidských životů bylo zničeno, statisíce talentovaných lidí bylo vypuzeno do zahraničí. Pronásledováni byli ti, kteří za války zachraňovali čest našich národů, ti, kteří se vzepřeli totalitní vládě, i ti, kteří dokázali prostě být sami sebou a myslet svobodně. Na nikoho, kdo za naši dnešní svobodu tak či onak zaplatil, by nemělo být zapomenuto. Nezávislé soudy by měly spravedlivě zvážit případnou vinu těch, kdo jsou za to odpovědni, aby vyšla plná pravda o naší nedávné minulosti najevo.

    Zapomenout ovšem nesmíme ani na to, že jiné národy zaplatily za svou dnešní svobodu ještě tvrději a že tím platily nepřímo i za nás. Potoky krve, které protekly v Maďarsku, Polsku, Německu a nedávno tak otřásajícím způsobem v Rumunsku, jakož i moře krve, které prolily národy Sovětského svazu, nesmí být zapomenuty především proto, že každé lidské utrpení se týká každé lidské bytosti.Ale nejen to: nesmí být zapomenuty i proto, že právě tyto velké oběti jsou tragickým pozadím dnešní svobody či postupného osvobozování národů sovětského bloku, tedy pozadím i naší čerstvě nabyté svobody. Bez změn v Sovětském svazu, Polsku, Maďarsku a Německé demokratické republice by se asi u nás těžko stalo to, co se stalo, a pokud by se to stalo, rozhodně by to nemělo tak krásně pokojný charakter.

    Že jsme měli příznivé mezinárodní podmínky, neznamená ovšem, že nám v těchto týdnech někdo bezprostředně pomáhal. Po staletích se vlastně oba naše národy napřímily samy, neopřeny o žádnou pomoc mocnějších států či velmocí. Zdá se mi, že v tom je velký mravní vklad této chvíle: skrývá v sobě naději, že napříště už nebudeme trpět komplexem těch, kteří musí trvale někomu za něco děkovat. Teď záleží jen na nás, zda se tato naděje naplní a zda se historicky docela novým způsobem probudí naše občanské, národní i politické sebevědomí. Sebevědomí není pýcha.

    Právě naopak: jedině člověk nebo národ v tom nejlepším slova smyslu sebevědomý je schopen naslouchat hlasu druhých, přijímat je jako sobě rovné, odpouštět svým nepřátelům a litovat vlastních vin. Pokusme se takto chápané sebevědomí vnést jako lidé do života naší pospolitosti a jako národy do našeho chování na mezinárodním jevišti. Jedině tak získáme opět úctu k sobě samým, k sobě navzájem i úctu jiných národů.

    Náš stát by už nikdy neměl být přívažkem či chudým příbuzným kohokoli jiného. Musíme sice od jiných mnoho brát a mnohému se učit, ale musíme to po dlouhé době dělat zase jako jejich rovnoprávní partneři, kteří mají také co nabídnout.

    Náš první prezident napsal: Ježíš, nikoli Caesar. Navazoval tím na Chelčického i Komenského. Dnes tato idea v nás opět ožila. Troufám si říct, že snad dokonce máme možnost šířit ji dál a vnést tak do evropské i světové politiky nový prvek. Z naší země, budeme-li chtít, může už natrvalo vyzařovat láska, touha po porozumění, síla ducha a myšlenky. Toto záření může být přesně tím, co můžeme nabídnout jako náš osobitý příspěvek světové politice.

    Masaryk zakládal politiku na mravnosti. Zkusme v nové době novým způsobem obnovit toto pojetí politiky. Učme sami sebe i druhé, že politika by měla být výrazem touhy přispět ke štěstí obce, a nikoli potřeby obec podvést nebo ji znásilnit. Učme sami sebe i druhé, že politika nemusí být jen uměním možného, zvlášť pokud se tím myslí umění spekulací, kalkulací, intrik, tajných dohod a pragmatického manévrování, ale že může být i uměním nemožného, totiž uměním udělat lepšími sebe i svět.

    Jsme malá země, ale přesto jsme byli kdysi duchovní křižovatkou Evropy. Proč bychom se jí opět nemohli stát? Nebyl by to další vklad, jímž bychom mohli oplácet jiným pomoc, kterou budeme od nich potřebovat?

    Domácí mafie těch, kteří se nedívají z oken svých letadel a jedí speciálně vykrmená prasata, sice ještě žije a občas kalí vody, ale není už naším hlavním nepřítelem. Tím méně je jím jakákoli mafie mezinárodní. Naším největším nepřítelem jsou dnes naše vlastní špatné vlastnosti. Lhostejnost k věcem obecným, ješitnost, ctižádost, sobectví, osobní ambice a rivality. Na tomto poli nás čeká teprve hlavní zápas.

    Máme před sebou svobodné volby a tudíž i předvolební boj. Nedopusťme, aby tento boj zašpinil dosud čistou tvář naší vlídné revoluce. Zabraňme tomu, abychom sympatie světa, které jsme tak rychle získali, stejně rychle ztratili tím, že se zapleteme do houštiny mocenských šarvátek. Nedopusťme, aby pod vznešeným hávem touhy sloužit věcem obecným rozkvetla opět jen touha posloužit každý sám sobě. Teď už opravdu nejde o to, která strana, klub či skupina zvítězí ve volbách. Teď jde o to, aby v nich zvítězili - bez ohledu na své legitimace - ti mravně, občansky, politicky i odborně nejlepší z nás. Budoucí politika i prestiž našeho státu bude záviset na tom, jaké osobnosti si vybereme a posléze zvolíme do svých zastupitelských sborů.

    Milí spoluobčané!

    Před třemi dny jsem se stal z vaší vůle, tlumočené poslanci Federálního shromáždění, prezidentem této republiky. Očekáváte tedy právem, že se zmíním o úkolech, které před sebou jako váš prezident vidím.

    Prvním z nich je využít všech svých pravomocí i svého vlivu k tomu, abychom brzy a důstojně předstoupili všichni před volební urny ve svobodných volbách a aby naše cesta k tomuto historickému mezníku byla slušná a pokojná.

    Mým druhým úkolem je bdít nad tím, abychom k těmto volbám přistoupili jako dva skutečně svéprávné národy, které navzájem ctí své zájmy, národní svébytnost, náboženské tradice i své symboly. Jako Čech v prezidentském úřadu, který složil slib do rukou významného a sobě blízkého Slováka, cítím po různých trpkých zkušenostech, které měli Slováci v minulosti, zvláštní povinnost bdít nad tím, aby byly respektovány všechny zájmy slovenského národa a aby mu nebyl v budoucnosti uzavřen přístup k žádné státní funkci, včetně té nejvyšší.

    Za svůj třetí úkol považuji podporu všeho, co povede k lepšímu postavení dětí, starých lidí, žen, nemocných, těžce pracujících, příslušníků národních menšin a vůbec všech občanů, kteří jsou na tom z jakýchkoli důvodů hůře, než ostatní. Žádné lepší potraviny či nemocnice už nesmí být výsadou mocných, ale musí být nabídnuty těm, kteří je nejvíc potřebují.

    Jako vrchní velitel branných sil chci být zárukou, že obranyschopnost našeho státu nebude nikomu už záminkou k tomu, aby mařil odvážné mírové iniciativy, včetně zkracování vojenské služby, zřizování náhradní vojenské služby a celkové humanizace vojenského života.

    V naší zemi je mnoho vězňů, kteří se sice vážně provinili a jsou za to potrestáni, kteří však museli projít - navzdory dobré vůli některých vyšetřovatelů, soudců a především advokátů - pokleslou justicí, jež zkracovala jejich práva, a musí žít ve věznicích, které se nesnaží probouzet to lepší, co je v každém člověku, ale naopak lidi ponižují a fyzicky i duševně ničí. S ohledem na tuto skutečnost jsem se rozhodl vyhlásit poměrně širokou amnestii. Vězně zároveň vyzývám, aby pochopili, že čtyřicet let špatného vyšetřování, souzení a věznění nelze odstranit ze dne na den, a aby chápali, že všechny urychleně chystané proměny si přeci jen vyžádají určitý čas. Vzpourami nepomohou ani této společnosti, ani sobě. Veřejnost pak žádám, aby se propuštěných vězňů nebála, neztrpčovala jim život a pomáhala jim v křesťanském duchu po jejich návratu mezi nás nalézat v sobě to, co v nich nedokázaly nalézt věznice: schopnost pokání a touhu řádně žít.

    Mým čestným úkolem je posílit autoritu naší země ve světě. Rád bych, aby si nás jiné státy vážily za to, že prokážeme porozumění, toleranci a lásku k míru. Byl bych šťasten, kdyby ještě před volbami navštívili naši zemi - byť na jeden jediný den - papež Jan Pavel II. a tibetský dalajlama. Byl bych šťasten, kdyby se posílily naše přátelské vztahy se všemi národy. Byl bych šťasten, kdyby se nám podařilo ještě před volbami navázat diplomatické styky s Vatikánem a Izraelem. K míru chci přispět i svou zítřejší krátkou návštěvou našich dvou navzájem spřízněných sousedů, totiž Německé demokratické republiky a Spolkové republiky Německa. Nezapomenu ani na naše další sousedy - bratrské Polsko a stále nám bližší Maďarsko a Rakousko.

    Na závěr bych rád řekl, že chci být prezidentem, který bude méně mluvit, ale víc pracovat. Prezidentem, který se bude nejen dobře dívat z oken svého letadla, ale který - a to hlavně - bude trvale přítomen mezi svými spoluobčany a dobře jim naslouchat.

    Možná se ptáte, o jaké republice sním. Odpovím vám: o republice samostatné, svobodné, demokratické, o republice hospodářsky prosperující a zároveň sociálně spravedlivé, zkrátka o republice lidské, která slouží člověku a proto má naději, že i člověk poslouží jí. O republice všestranně vzdělaných lidí, protože bez nich nelze řešit žádný z našich problémů. Lidských, ekonomických, ekologických, sociálních i politických.

    Můj nejvýznačnější předchůdce zahájil svůj první projev citátem z Komenského. Dovolte mi, abych já svůj první projev ukončil vlastní parafrází téhož výroku:

    Tvá vláda, lide, se k tobě navrátila!


    Autor: Petr Just | Informační e-mailVytisknout článek


    Táto stránka bola vytvorená prostredníctvom redakčného systému phpRS.
    Grafickú podobu pripravil Pavol Minárik