Dokument: Projev prezidenta ČSFR Václava Havla k občanům Bratislavy (1990)

Autor: Petr Just, Téma: , Vydáno dne: 01. 01. 2005

Projev prezidenta ČSFR Václava Havla k občanům města
Bratislava, Náměstí SNP. 4. června 1990

Při svých nedávných návštěvách Slovenska jsem několikrát řekl, že mám na Slovensku vždycky pocit většího klidu, harmonie a pohody, než v Praze nebo v Čechách. Jednou jsem dokonce řekl - možná to bylo na tomto náměstí - že se mi zdá, jakoby z vašich hor vál touto zemí jakýsi zdravě uklidňující vítr vnášející do lidských myslí pohodu a vyrovnanost. Mí slovenští přátelé se těmto mým výrokům divili a možná mne i tajně podezírali, že se z jakýchsi politických důvodů Slovákům podbízím. Věřte mi, prosím, že v tom žádná spekulace není. Takto se tu prostě cítím a takto jsem se tu cítil i v dobách nejtemnější totality, kdy jsem sem musel jezdit tajně, protože se StB na Slovensku obávala, že bych tu mohl šířit jed podvratných myšlenek na svobodu. Připouštím, že můj pocit může být klamavým zdáním návštěvníka a že kdybych tu žil trvale, musel bych si ho opravit. To je všechno možné, rozhodně mi však nemůže takováto teoretická úvaha zabránit v tom, abych se otevřeně nevyznal z pocitů, které chovám. To, co jsem tu právě řekl, je samozřejmě jen mé lidské vyznání, kterým jsem chtěl navázat na svá předchozí vystoupení na Slovensku. Vím, že od svého prezidenta očekáváte víc, než pouhá lidská vyznání, a proto rychle přecházím k tématům podstatnějším.

Celý svět s obdivem sledoval rychlý a pokojný způsob, jímž se naše společnost zbavila totalitní nadvlády. Tentýž svět nyní s napětím očekává, jak se nám podaří založit náš federativní stát, jak se nám podaří dát státoprávní výraz svébytnosti našich dvou národů, jak se nám podaří respektovat kolektivní práva národnostních menšin a etnických skupin a zda se staneme či nestaneme stabilizujícím bodem v rozbouřené středovýchodní Evropě. Jsem pevně přesvědčen, že obdiv světa se nepromění v rozpaky, zklamání a odpor. Jsem pevně přesvědčen, že problémy, které se vršily v našem státě vlastně od jeho vzniku a které se tak obludně rozrostly v letech totality, se nám podaří vyřešit způsobem, který získaný respekt upevní a který bude inspirovat jiné.

Hlavní úkoly leží teprve před námi. Svobodně zvolené národní rady a z nich vzešlé vlády, stejně jako svobodně zvolené Federální shromáždění a z něj vzešlá federální vláda, musí podle mého názoru začít ihned rychle, kvalifikovaně a moudře jednat. Týmy lidí, kteří nejsou plně zaměstnáni předvolební kampaní - a naštěstí ještě takoví lidé jsou - přemýšlejí v této době nejen o budoucích ústavách našich dvou národních republik a naší federace, ale i o daleko bližších krocích, které je třeba učinit. Zmíním se o některých z těchto úkolů:

Mimo těchto čtyř zmíněných úkolů bude stát před námi bezpočet úkolů dalších. Jak jsem už nejednou řekl, musíme vlastně znovu vybudovat náš stát, přičemž by bylo asi snazší budovat ho takříkajíc na zelené louce, než na troskách, které nám zachovala předchozí desítiletí. Zdá se však, že v politice neexistují žádné zelené louky a že vždy znovu je třeba hledat ty nejlepší historické tradice a o ně se opírat a vždy znovu se pokoušet potlačit tradice špatné.

Domnívám se, že v případě vztahu našich dvou národů je třeba vyjít z faktu, že se ve vlastním zájmu rozhodly žít spolu a vedle sebe a že je třeba odmítnout jak přelud čechoslovakismu, tak vzpomínku na smutnou pseudosamostatnost a posléze totalitní pojetí federace jakožto administrativně komplikovanější formy komunistického centralismu. Je třeba vyjít z toho, že Češi a Slováci jsou dva blízké národy, které žijí po tisíciletí vedle sebe, mluví příbuznou řečí a mají bezpočet praktických důvodů pro to, táhnout v základních věcech za jeden provaz. Je třeba založit naší politiku na hlubokém porozumění moderní ideji lidských práv v nejširším slova smyslu. Tato idea nevyrůstá z falešné pýchy člověka jako pána tvorstva, ale naopak z jeho pokorného respektu k nadosobní autoritě vesmírného bytí, z respektu lidského ducha k duchu veškerého stvoření.

Kladu si otázku, co je třeba v tomto okamžiku udělat, abychom byli schopni splnit úspěšně všechny úkoly, které před námi stojí. Podle mého mínění je v této dramatické předvolební chvíli třeba jediné: nepodlehnout hypnotizujícímu hlasu různých náhle se objevivších bojovníků proti tomu, čemu donedávna servilně sloužili, fanatiků nejrůznějšího druhu, apelujících na nejnižší vrstvy našich emocí, a všelijakých rychlokvašených radikálů, vtírajících se do přízně voličstva jen siláckými řečmi. Nemá smysl kopat do otevřených dveří. Je naopak zapotřebí moudrá rozvaha, klidná a neokázalá vůle hledat podstatu problémů a hlavně pracovat na jejich praktickém řešení. Předvolební doba je zákonitě dobou výkřiků, hesel, sloganů a lehce zapamatovatelných banalit. Proti tomu všemu znám dva osvědčené léky. Prvním z nich je pohled na oblohu připomínající nám pomíjivost našich skutků i života. Druhým z nich je zdravý odstup od sebe sama, spojený s tolerantním chápáním hříchů a duší našich bližních.

Seděl jsem zrovna na jevišti Slovenského Národního divadla, když tam dorazila zpráva, že Federální shromáždění zrušilo vedoucí úlohu KSČ. Radost na jevišti i v hledišti nebrala konce. Možná i tato vzpomínka ovlivňuje mou touhu jezdit často na Slovensko.

Milí spoluobčania, teším sa na svoju budúcu návštevu Slovenska!

Zdroj: http://www.vaclavhavel.cz